21 Co 182/2026

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Zuzany Hemelíkové ve věci manžela: Jméno manžela, narozený dne Datum narození manžela bytem Adresa manžela zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A a manželky: Jméno manželky, narozená dne Datum narození manželky bytem Adresa manželky zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o rozvod manželství o odvolání manželky proti rozsudku Okresního soudu Anonymizováno – Anonymizováno č.j. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno – Anonymizováno ze dne 22. dubna 2026

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Manželka je povinna zaplatit manželovi k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši částka.

1. Okresní soud adresa – Anonymizováno (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. spisová značka ze dne datum rozhodl výrokem I. tak, že se rozvádí manželství účastníků, uzavřené dne datum před Obecním úřadem adresa. Výrokem II. bylo dále rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud prvního stupně po provedeném řízení vyšel z nesporných tvrzení účastníků a provedl dokazování listinami, výslechy svědků a účastníků tak, jak je podrobně uvedeno v odst. 3 až 20 odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl ke skutkovému závěru, uvedenému tamtéž. Prvostupňový soud se tam vypořádal i s hodnocením věrohodnosti výpovědí manželky a s tím, proč neprovedl dokazování výslechem navržené svědkyně jméno FO.

3. Ve věci rozhodl podle ust. § 755 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Dovodil, že jsou splněny podmínky pro rozvod manželství, když toto je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovu. Konstatoval, že podle ust. § 756 o.z. zjišťoval příčinu rozvratu manželství, když manželka s rozvodem nesouhlasila. Vzal za zjištěné, že manželce by rozvodem manželství nevznikla zvlášť závažná újma a že to zároveň nebyl manžel, který by se na porušení manželských povinností převážně podílel. Prvostupňový soud neshledal ani žádné mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství [ust. § 755 odst. 2 písm. b) a contrario]. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“).

4. Proti tomuto rozsudku podala manželka včas odvolání s tím, že s rozvodem nesouhlasí. Především namítala, že řízení před soudem prvního stupně je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť soud nesprávně aplikoval institut koncentrace řízení podle ust. § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a současně rezignoval na důsledné uplatnění vyšetřovací zásady. Zdůraznila, že řízení o rozvod manželství je řízením podle zákona o zvláštních řízeních soudních, v němž podle jejího názoru není namístě postup, jenž by účastníky fakticky omezoval v možnosti uvádět další rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy. V této souvislosti poukázala na to, že soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku k její tíži přičetl, že tvrzení o mimomanželském vztahu manžela s jméno FO neuvedla již dříve, nýbrž až v průběhu dalšího jednání, a podle manželky tak na její pozdější tvrzení nahlížel optikou nesprávně pojaté koncentrace řízení. Dále namítala neúplnost dokazování, zejména že soud bezdůvodně neprovedl výslech jméno FO, ačkoli právě tato svědkyně mohla podle jejího názoru objasnit, zda manžel udržoval mimomanželský poměr, který měl být významný pro posouzení příčiny rozvratu manželství i pro závěr, zda se na rozvratu porušením manželských povinností převážně podílel. Za opomenuté nebo nedůvodně neprovedené považovala též důkazy v podobě dvou fotografií jméno FO, nalezených ve společné domácnosti a e-mailové komunikace mezi účastníky ze dne datum, která měla prokazovat, že to byl manžel, kdo ji vedl k omezení a změně její profesní dráhy a k přizpůsobení jejího pracovního života potřebám manželství. Manželka dále brojila proti skutkovým závěrům soudu prvního stupně, pokud jde o hodnocení její věrohodnosti, když namítala, že soud její výpověď nepřiměřeně a jednostranně interpretoval v její neprospěch a že nepřípustně stavěl na subjektivním dojmu z jejího vystupování při jednání. K podpoře své argumentace předložila zprávu psycholožky tituly před jménem jméno FO ze dne datum. Za nesprávné považovala i skutkové a právní závěry o neexistenci zvlášť závažné újmy ve smyslu ust. § 755 odst. 2 písm. b) o.z., přičemž zdůraznila, že v důsledku manželství podřídila svou profesní kariéru potřebám manžela, opustila původní profesní směřování, dlouhodobě akceptovala nižší příjmové postavení a po případném rozvodu by utrpěla zásadní a nevratný pokles životní úrovně oproti standardu, který v manželství požívala. Namítala, že soud prvního stupně posoudil její situaci formalisticky, izolovaně a jen podle výše aktuálního příjmu, aniž přihlédl k dosavadnímu životnímu standardu manželů, k jejímu věku, k omezeným možnostem dalšího profesního růstu a k tomu, že její současné majetkové a příjmové poměry jsou výsledkem dlouhodobého nastavení manželského soužití. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že návrh na rozvod manželství zamítne, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Manžel ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedl, že odvolání je vnitřně rozporné, neboť ačkoli formálně brojí proti rozvodu a dovolává se zachování manželství, obsahově podle něj představuje další výrazný útok proti jeho osobě, založený na očerňování, pomluvách a reprodukci tvrzení, která sama dokládají úplný a definitivní rozvrat manželství. K námitce nesprávné aplikace koncentrace řízení uvedl, že tato otázka nemá na výsledek věci žádný vliv, neboť soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování, vyslechl účastníky i klíčové svědky a skutkový stav zjistil v rozsahu plně postačujícím pro rozhodnutí. Zdůraznil, že úvahy manželky o povinnosti soudu „z úřední povinnosti vyšetřovat“ její domněnky o třetích osobách neodpovídají povaze řízení o rozvod manželství ani současné právní úpravě, která není vystavěna na principu zjišťování viny za rozvrat manželství. Podle manžela byl rozvrat manželství spolehlivě prokázán zejména dlouhodobou absencí partnerského a intimního života od roku 2017, citovým odcizením, minimální komunikací a neexistencí skutečné společné domácnosti. Ve vztahu k námitkám manželky ohledně její ekonomické situace uvedl, že tato je vysokoškolsky vzdělaná, pracovně způsobilá, má vlastní příjem a navíc disponuje bytem v adresa, takže její tvrzení o zvlášť závažné újmě jsou podle něj zjevně přehnaná a ve skutečnosti směřují toliko k zachování majetkového komfortu spojeného s manželstvím s úspěšným podnikatelem. Vyslovil názor, že ochrana podle ust. § 755 odst. 2 písm. b) o.z. neslouží k zachování nadstandardní životní úrovně jednoho z manželů na úkor osobní svobody druhého. Dále uvedl, že z průběhu řízení i z obsahu odvolání je patrné, že jednou z hlavních příčin rozvratu byly povahové rysy manželky, zejména konfliktnost, agresivita, nedostatek empatie a tendence řešit neshody stupňováním majetkových požadavků. Za zvláště významné považoval to, že mu manželka v době jeho těžké Anonymizováno podezřelý výraz neposkytla odpovídající osobní oporu, takže faktickou péči o něj musela převzít jeho bývalá manželka. Za nepřijatelná označil tvrzení, že jeho rozhodování mohlo být ovlivněno podezřelý výraz či Anonymizováno. Uzavřel, že odvolání je pouze účelovým pokusem prodlužovat právně i fakticky zaniklý svazek, motivovaným snahou zachovat si majetkové výhody a potenciální dědické postavení, a navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a současně požadoval přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení), v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o.s.ř.], přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř., ve spojení s ust. § 1 odst. 3 z.ř.s., a dospěl k závěru, že odvolání manželky není důvodné.

7. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav v rozsahu postačujícím pro rozhodnutí a v odůvodnění rozsudku uvedl, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jak provedené důkazy hodnotil a k jakým právním závěrům dospěl (ust. § 157 odst. 2 o.s.ř.). Hodnocení důkazů odpovídá požadavkům ust. § 132 o.s.ř., má vnitřní logiku, vychází ze vzájemných souvislostí provedených důkazů a nevykazuje znaky libovůle. Odvolací soud proto mohl ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vycházet.

8. Soud prvního stupně správně zjistil, že účastníci uzavřeli dne datum manželství, z něhož se nenarodily žádné společné děti. Dále správně zjistil, že jejich vztah byl dlouhodobě narušen, že spolu od roku 2017 nevedli intimní život, jejich komunikace se postupně omezovala, vznikaly mezi nimi konflikty zejména v souvislosti s majetkovými otázkami a že jejich manželské soužití se fakticky vyprázdnilo, třebaže po určitou dobu nadále obývali tentýž dům. Bylo rovněž prokázáno, že manžel v roce 2025 vážně podezřelý výraz, byl podezřelý výraz a že po návratu z podezřelý výraz se vztahy mezi účastníky dále zhoršily. Soud prvního stupně vyšel z výpovědi manžela a svědkyně tituly před jménem jméno FO, že manželka mu v tomto období neposkytovala osobní oporu a péči v rozsahu odpovídajícím funkčnímu manželskému vztahu. Pokud jde o osobní a majetkové poměry manželky, bylo zjištěno, že jde o vysokoškolsky vzdělanou osobu s ekonomickým vzděláním, která je výdělečně činná, dosahuje pravidelného pracovního příjmu a vlastní bytovou jednotku, kterou pronajímá, případně může užívat k vlastnímu bydlení.

9. Není důvodná námitka, že soud prvního stupně zatížil řízení vadou tím, že účastníky poučil podle ust. § 118b o.s.ř. I kdyby bylo takové poučení v řízení o rozvod manželství nadbytečné či nepřiléhavé, z obsahu spisu ani z odůvodnění napadeného rozhodnutí neplyne, že by soud k pozdějším tvrzením manželky nepřihlédl pro jejich opožděnost. Naopak se jimi věcně zabýval a vysvětlil, proč jim nepřisvědčil.

10. Odvolací soud v této souvislosti připomíná, že řízení o rozvod manželství je řízením ve statusové věci manželské podle ust. § 2 písm. p) z.ř.s. Nestanoví-li z.ř.s. jinak, použije se podle ust. § 1 odst. 3 z.ř.s. o.s.ř.; současně však podle ust. § 20 odst. 1 z.ř.s. je soud povinen zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí, přičemž není omezen na skutečnosti uváděné účastníky. Podle ust. § 20 odst. 2 z.ř.s. může účastník uvádět rozhodné skutečnosti a označovat důkazy až do vydání nebo vyhlášení rozhodnutí. Poučení podle ust. § 118b o.s.ř. proto v řízení o rozvod manželství nemohlo založit omezení procesních práv účastníků. Jeho případná nepřiléhavost by mohla být významná pouze tehdy, pokud by soud prvního stupně skutečně odmítl přihlédnout k pozdějším tvrzením nebo důkazním návrhům pro opožděnost. To se však v projednávané věci nestalo. Samotné nepřiléhavé poučení podle ust. § 118b o.s.ř. proto nemohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže soud prvního stupně žádné tvrzení ani důkazní návrh pro opožděnost neodmítl a pozdějšími tvrzeními manželky se věcně zabýval.

11. Neobstojí ani námitka, že soud prvního stupně „rezignoval“ na objasnění skutkového stavu. Soud provedl výslech obou účastníků i navržených svědkyň, hodnotil listinné důkazy a zabýval se všemi pro věc podstatnými okolnostmi. To, že neprovedl všechny manželkou navržené důkazy, samo o sobě vadu řízení nezakládá.

12. Manželka vytýkala soudu prvního stupně zejména neprovedení výslechu jméno FO, důkazu fotografiemi této osoby a důkazu e-mailovou komunikací z roku 2017, ale ani tato námitka není důvodná.

13. Podle ustálené judikatury soud není povinen provést všechny účastníky navržené důkazy, musí však o důkazních návrzích rozhodnout a v případě jejich neprovedení uvést věcně přezkoumatelné důvody. Důkazní návrh lze neakceptovat zejména tehdy, jestliže se týká skutečnosti pro rozhodnutí právně nevýznamné, není způsobilý tvrzenou skutečnost prokázat nebo je nadbytečný, neboť rozhodná skutečnost již byla spolehlivě zjištěna (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 118/09 a sp. zn. II. ÚS 2896/09).

14. Soud prvního stupně výslovně uvedl, že výslech jméno FO neprovedl pro nadbytečnost. Odvolací soud se s tímto závěrem ztotožňuje, byť zčásti z jiného důvodu. Ani případné prokázání bližšího, popřípadě intimního vztahu manžela k této svědkyni by za zjištěných okolností nebylo samo o sobě způsobilé vést k závěru, že se manžel na rozvratu porušením manželských povinností převážně podílel. Podle výsledků dokazování bylo manželské soužití účastníků dlouhodobě narušeno již před dobou, do níž manželka tvrzený vztah klade. Účastníci od roku 2017 nevedli intimní život, postupně se citově odcizili a jejich komunikace a společné soužití se fakticky vyprázdnily. Tvrzený vztah manžela proto nemohl bez dalšího vysvětlit vznik a dlouhodobý vývoj rozvratu.

15. Ze stejného důvodu nebylo třeba provádět ani důkaz fotografiemi jméno FO. Ty mohly nanejvýš nepřímo svědčit o existenci bližšího vztahu manžela k této osobě, nikoli však o době vzniku, povaze ani významu takového vztahu pro rozvrat manželství. E-mailová komunikace z roku 2017 pak měla podle tvrzení manželky dokládat, že své pracovní uplatnění přizpůsobila potřebám manželského soužití. Ani tato skutečnost by však sama o sobě neprokazovala zvlášť závažnou újmu ani mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování již dlouhodobě rozvráceného manželství.

16. Odvolací soud neshledal pochybení ani v hodnocení věrohodnosti manželky. Soud prvního stupně vycházel nejen z bezprostředního vjemu při jejím výslechu, ale zejména z obsahu a vnitřní konzistence její výpovědi a z jejího porovnání s ostatními výsledky dokazování. Jeho závěr proto není založen pouze na subjektivním dojmu z vystupování manželky při jednání.

17. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani zpráva psycholožky tituly před jménem jméno FO ze dne datum. Jde o listinu vzniklou až po vyhlášení napadeného rozsudku, k níž lze v odvolacím řízení podle ust. § 28 odst. 1 věty druhé z.ř.s. přihlédnout. Tato zpráva může vypovídat o psychickém stavu manželky, popřípadě zachycovat skutečnosti, které manželka psycholožce sdělila, sama však neprokazuje pravdivost těchto sdělení ani věrohodnost výpovědi manželky učiněné v řízení před soudem. Posouzení věrohodnosti účastnické výpovědi je součástí hodnocení důkazů podle ust. § 132 o.s.ř. a musí vycházet z jejího obsahu, vnitřní konzistence a souladu s ostatními výsledky dokazování. Psychologické vyjádření o osobnostních vlastnostech nebo psychickém stavu manželky přitom nemůže nahradit hodnocení věrohodnosti její konkrétní výpovědi soudem.

18. Podle ust. § 755 odst. 1 o.z. může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

19. Podle ust. § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství. Příčiny rozvratu zjišťuje, jen je-li manželem, který návrh na rozvod nepodal, tvrzeno, že je dán důvod pro zamítnutí návrhu podle ust. § 755 odst. 2 písm. b) o.z.

20. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v projednávané věci jsou podmínky ust. § 755 odst. 1 o.z. splněny. Manželé spolu dlouhodobě nežijí jako partneři, od roku 2017 spolu neudržují intimní vztah, jejich komunikace je minimální a jejich vztah je fakticky vyprázdněn. Zjevně zde chybí reálná vůle alespoň jednoho z manželů manželství obnovit. Nejde o přechodnou krizi, ale o kvalifikovaný rozvrat splňující zákonná kritéria.

21. Jelikož manželka uplatnila tzv. tvrdostní klauzuli, bylo třeba zabývat se i ust. § 755 odst. 2 písm. b) o.z., ale k jeho aplikaci předpoklady splněny nejsou.

22. Toto ustanovení vyžaduje, aby se manžel, jenž s rozvodem nesouhlasí, na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel, aby mu rozvodem byla způsobena zvlášť závažná újma a aby mimořádné okolnosti svědčily ve prospěch zachování manželství. Tyto předpoklady musí být splněny kumulativně. Ust. § 755 odst. 2 písm. b) o.z. však současně stanoví, že omezení rozvodu manželství se neuplatní, jestliže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Účastníci v projednávané věci po dobu přesahující tři roky netvoří manželské ani rodinné společenství a manžel zjevně nechce toto společenství obnovit; ve smyslu ust. § 758 o.z. proto spolu již nežijí. Již tato skutečnost sama o sobě brání zamítnutí návrhu na rozvod podle ust. § 755 odst. 2 písm. b) o.z. Odvolací soud se přesto dále zabýval i ostatními předpoklady tohoto ustanovení.

23. Nadto ze skutkových zjištění nelze dovodit, že se manželka na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílela. Rozvrat byl výsledkem dlouhodobého vzájemného odcizení, absence intimního soužití, sporů o majetkové poměry a selhání partnerské solidarity v závěrečné fázi soužití. Závěr soudu prvního stupně, že odpovědnost za rozvrat nelze jednostranně přičítat manželovi, je tedy správný.

24. Správný je rovněž závěr, že manželce rozvodem nevznikne zvlášť závažná újma ve smyslu ust. § 755 odst. 2 písm. b) o.z. Odvolací soud nebagatelizuje, že po rozvodu dojde ke zhoršení její životní úrovně oproti dosavadnímu standardu manželství, ale to samo o sobě k aplikaci tvrdostní klauzule nepostačuje.

25. Manželka je vysokoškolsky vzdělaná, výdělečně činná, podezřelý výraz soběstačná a disponuje vlastním bydlením, resp. majetkem způsobilým řešit její bytovou situaci. Nelze proto uzavřít, že by se po rozvodu ocitla v mimořádně tíživé osobní či majetkové situaci takové intenzity, jakou předpokládá ust. § 755 odst. 2 písm. b) o.z. K výkladu pojmu „zvlášť závažná újma“ lze konstatovat, že samotná ztráta dosavadního manželského zajištění tuto intenzitu zpravidla nedosahuje.

26. Za mimořádnou okolnost svědčící pro zachování manželství nelze považovat ani samotnou skutečnost, že manželka v průběhu manželství přizpůsobila své pracovní uplatnění společnému životu. Tato okolnost může být významná v jiných majetkových vztazích mezi bývalými manžely, nikoli však sama o sobě jako překážka rozvodu při takto jednoznačně prokázaném stavu rozvratu.

27. Nejsou dány ani mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství. Naopak, zjištěný stav věci ukazuje, že další formální trvání svazku by nevedlo k obnovení jeho obsahu a funkcí.

28. Za situace, kdy zde není žádná naděje na obnovení manželského soužití, odvolací soud napadený rozsudek podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, přičemž neshledal pochybení ani v závislém nákladovém výroku II.

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř., ve spojení s ust. § 23 z.ř.s. Ačkoli ve statusových věcech manželských zásadně nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, lze náhradu nákladů přiznat, odůvodňují-li to okolnosti konkrétního případu.

30. Takové okolnosti odvolací soud v projednávané věci shledal. Odvolání manželky bylo zcela nedůvodné a podle svého obsahu i procesních souvislostí účelové. Manželka sice deklarovala zájem na zachování manželství, tomuto tvrzení však neodpovídal její další procesní postup. K jednání odvolacího soudu se nedostavila, a nevyužila tak možnosti osobně objasnit důvody, pro které podle svého tvrzení usilovala o zachování manželství, ani projevit skutečnou vůli směřující k obnovení manželského soužití. Její postup proto ve svém souhrnu nevypovídal o vážně míněné snaze o setrvání v manželství, nýbrž vedl pouze k prodloužení řízení a ke vzniku dalších nákladů na straně manžela.

31. Za této situace by nebylo spravedlivé, aby manžel nesl náklady vyvolané účelově podaným odvoláním manželky. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že okolnosti případu odůvodňují postup podle ust. § 23 věty druhé z.ř.s., a přiznal manželovi vůči manželce právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plném rozsahu.

32. Náklady manžela představují odměnu jeho zástupce podle vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), a to za dva úkony právní služby po částka [ust. § 11 odst. 1, a to 1x podle písm. k) - vypracování vyjádření k odvolání, a 1x podle písm. g) - účast na jednání dne datum, když výše je dána ust. § 7 bod 5. AT, ve spojení s ust. § 9 odst. 1 AT] a za dvě náhrady hotových výdajů po částka (ust. § 13 odst. 4 AT). Dále byla přiznána 21% daň z přidané hodnoty [ust. § 47 odst. 1, písm. a) zák. č. 235/2004 Sb. v platném znění] z výše uvedených položek ve výši částka (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady manžela tedy činí za tuto část řízení částka a jejich náhrada mu byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku nelze podat dovolání. (srov. ust. § 30 odst. 1 z.ř.s.)