21 Co 28/2026

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Zuzany Hemelíkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 17 536 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti výrokům II., v rozsahu částky 3 752,53 Kč, a III. rozsudku Okresního soudu v Anonymizováno ze dne Anonymizováno , č. j. Anonymizováno ,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadené části věcného výroku II. o zaplacení částky 3 752,53 Kč mění tak, že žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 3 752,53 Kč.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně náklady řízení před soudy obou stupňů v celkové výši 2 755 Kč.

1. Ve shora označené věci soud I. stupně napadeným rozsudkem žalovanému uložil povinnost ve lhůtě do 3 dnů od jeho právní moci zaplatit žalobkyni částku 5 194,47 Kč (výrok I.), v rozsahu částky 8 339,53 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 534 Kč od , datum, do zaplacení, pohledávky 4 002 Kč, úroku ve výši 93,72 % ročně z částky 9 728 Kč od , datum, do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Podle odůvodnění tohoto rozsudku se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 17 536 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, s ním uzavřela smlouvu o úvěru, na základě níž mu poskytla částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal k úhradě dlužné částky spolu s úrokem ve výši 146,55 % p.a. v 18 měsíčních splátkách po 1 053 Kč, splatných vždy k 18. dni kalendářního měsíce počínaje březnem 2018. Uhradil pouze splátku dne , datum, , další úhrady neprovedl. Úvěr byl zesplatněn , datum, . Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ke dni zesplatnění ve výši 11 936,79 Kč (jistina 9 728 Kč a kapitalizovaný úrok 2 208,79 Kč přirostlý ke dni zesplatnění), smluvní pokuty za prodlení s placením splátek (998 Kč), náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného (600 Kč) a ze smluvní pokuty za neuhrazení zesplatněné jistiny (4 002 Kč). Dále žalobkyně požaduje úrok ve výši 93,72 % p.a. z částky 9 728 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 22 744 Kč, a zákonný úrok z prodlení z částky 13 534 Kč ve výši 8,5 % p.a. od , datum, do zaplacení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud I. stupně zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně se zavázala poskytnut žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit v 18 měsíčních splátkách po 1 053 Kč spolu s úrokem ve výši 146,55 p.a. Žalobkyně dne , datum, převedla na účet č. , Anonymizováno, patřící žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Dopisem ze dne , datum, informovala žalovaného o schválení úvěru a předložila mu splátkový kalendář. Žalobkyně lustrovala žalovaného v registru , Anonymizováno, , v němž neměl žádné dlužné splátky po splatnosti, a v registru , Anonymizováno, , v němž měl , Anonymizováno, skóre 298 odpovídající kategorii I – vyšší riziko. Žalobkyně disponuje pracovní smlouvou ze dne , datum, , podle níž byl žalovaný zaměstnán u společnosti , jméno FO, od , datum, na dobu neurčitou se základní mzdou 19 000 Kč hrubého a od , datum, 22 000 Kč hrubého, potvrzením společnosti , jméno FO, , podle něhož u ní zaměstnanec , datum, po pracovní neschopnosti opět nastoupil do zaměstnání, výplatními páskami žalovaného za listopad 2017, podle níž měl čistý příjem 18 840 Kč, a za prosinec 2017, podle níž měl čistý příjem 14 964 Kč, potvrzením společnosti , jméno FO, , podle něhož činil k , datum, průměrný čistý příjem žalovaného za posledních 12 měsíců 17 307 Kč, základní měsíční mzda činila 22 000 Kč a kopií občanského průkazu žalovaného. Žalovaný podepsal formulář hodnocení klienta, podle něhož bydlel u rodičů, měl příjem ze zaměstnání ve výši 17 000 Kč a jeho výdaje činily 8 874 Kč měsíčně (životní minimum činilo 3 410 Kč, splátky , Jméno žalobkyně, . 2 964 Kč, bydlení 2 000 Kč ostatní výdaje činily 500 Kč), při rezervě 1 000 Kč měl volné zdroje ve výši 7 126 Kč. Žalovaný uhradil jednu splátka ve výši 1 053 Kč dne , datum, .

4. Žalobkyně do insolvenčního řízení žalovaného vedeného , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, přihlásila pohledávky v celkové výši 67 034,11 Kč, mezi nimiž byly i závazky související se smlouvu o úvěru č. , hodnota, – nezaplacená jistina ve výši 9 728 Kč a úrok přirostlý ke dni zesplatnění ve výši 2 208,79 Kč, nezaplacená smluvní pokuta za prodlení s placením splátek a náklady na vymáhání vyplývající z prodlení v celkové výši 1 598 Kč, nezaplacená smluvní pokuta za neuhrazení zesplatnění jistiny ve výši 1 218 Kč a dlužný úrok za poskytnutí úvěru za dobu po zesplatnění ve výši 2 456 Kč. Uspokojena byla v rozsahu 14 512,23 Kč z pohledávek přihlášených ve výši 67 034,11 Kč; co do žalované pohledávky ve výši 3 752,53 Kč.

5. Soud I. stupně shledal, že žalobkyně nedostála své povinnosti podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 S., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, proto předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil podle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ jako absolutně neplatnou. Proto uložil žalovanému pouze povinnost zaplatit částku 5 194,47 Kč [10 000 Kč – 1 053 Kč (uhrazená splátka) - 3 752,53 Kč (poměrná část uspokojení žalobkyně v insolvenčním řízení žalovaného připadající na pohledávky z dotčené úvěrové smlouvy)], která představuje nesplacenou jistinu, a v ostatním rozsahu žalobu zamítl a to v rozsahu veškerého požadovaného příslušenství spočívajícího v kapitalizovaném úroku, úroku, náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného a smluvních pokut (viz rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

6. Soud I. stupně nepřiznal žalobkyni ani zákonný úrok z prodlení z částky 13 534 Kč od , datum, do zaplacení. Vyšel z rozsudků Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , z nichž dovodil, že se žalovaný může dostat do prodlení až po marném uplynutí lhůty stanovené soudem podle ust. § 87 ZoSÚ (případně sjednané mezi účastníky). Výzva k plnění je pak v souvislosti s úroky z prodlení bezvýznamná.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) za situace, kdy procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.

8. Proti části zamítavého výroku II., v rozsahu částky 3 752,53 Kč, a proti závislému výroku III. tohoto rozsudku podala odvolání žalobkyně a namítla, že si soud špatně vyložil insolvenční řízení.

9. Ve skutečnosti účastníci uzavřeli dne , datum, uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru č. , hodnota, , která je předmětem tohoto řízení. Na základě ní byla žalovanému dne , datum, vyplacena částka 10 000 Kč. Žalovaný na tuto smlouvu uhradil jedinou platbu, a to dne , datum, částku 1 053 Kč. Žádná další platba nebyla žalovaným uhrazena ani mimo insolvenční řízení, ani v rámci insolvenčního řízení. Soud I. stupně sice dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy, avšak nesprávně stanovil výši bezdůvodného obohacení, když správná výše je 10 000 – 1 053 = 8 947 Kč.

10. Účastníci již dříve, dne , datum, , uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, , která předmětem tohoto řízení není. Na jejím základě byla žalovanému dne , datum, vyplacena částka 35 000 Kč. Na tuto smlouvu žalobkyně obdržela celkem 32 296,23 Kč na jistinu. O závazcích z této smlouvy bylo rozhodnuto v samostamém řízení vedeném u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , přičemž rozsudek je opatřen doložkou právní moci a vykonatelnosti a závazkový vztah z této smlouvy je pravomocně a autoritativně vypořádán.

11. Insolvenční řízení žalovaného, vedené u , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, je řešeno oddlužením plněním splátkového kalendáře. Žalobkyně do něho přihlásila více pohledávek vyplývajících z různých smluv uzavřených se žalovaným. Podstatné však je, že plnění dosažená v rámci oddlužení byla alokována ke smlouvě č. , hodnota, , a to k závazku, který byl časově starší (vyplacení , datum, ), objemově výrazně vyšší (35 000 Kč) a následně pravomocně soudně řešen. Na smlouvu č. , hodnota, nebyla v insolvenčním řízení uhrazena ani jediná koruna, žádné plnění částky 3 752,53 Kč se k této smlouvě nevztahuje.

12. Pokud soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku uvádí, že žalobkyně obdržela v insolvenčním řízení plnění, které zohlednil při výpočtu bezdůvodného obohacení ze smlouvy č. , hodnota, , směšuje dva samostatné závazkové vztahy, ignoruje časové pořadí vzniku dluhů (2017 X 2018), opomíjí existenci pravomocného rozsudku ke smlouvě č. , hodnota, , připisuje plnění k závazku, ke kterému nebylo nikdy určeno. Takový postup je v rozporu s ust. § 1932 a násl. občanského zákoníku, dále jen „o.z.“, (určení dluhu, na který se plní), se zásadou samostatnosti závazků i se samotnou konstrukcí bezdůvodného obohacení podle ust. , Anonymizováno, Správně měl soud uzavřít, že žalovaný ze smlouvy č. , hodnota, obdržel 10 000 Kč, vrátil pouze 1 053 Kč, žádné další plnění se k této smlouvě nevztahuje a žalobkyni tak náleží bezdůvodné obohacení ve výši 8 947 Kč.

13. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud výrok II. napadeného rozsudku změnil tak, že žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni zaplatit 3 752,53 Kč, a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

14. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podaného odvolání, tedy jen ve výroku II. co do částky 3 752,53 Kč, a v akcesorickém výroku o náhradě nákladů řízení. V ostatních částech zůstal rozsudek soudu I. stupně odvoláním nedotčen. Přitom věc projednal a rozhodl za splnění podmínek ust. § 214 odst. 3 o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť odvolání bylo podáno z důvodu nesprávného právního posouzení věci, žalobkyně s tímto postupem vylovila podáním ze dne , datum, souhlas a žalovaný se k výzvě soudu, aby do 7mi dnů od jejího doručení sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání, nevyjádřil, proto odvolací soud jeho souhlas předpokládal.

15. Závěr soudu I. stupně o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele (§ 86 odst. 1 věta druhá a § 87 odst. 1 ZoSÚ) tedy odvolací soud nepřezkoumával nad rámec potřebný pro posouzení výše nároku. Vyšel z toho, že při neplatnosti smlouvy je žalovaný povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ), resp. vydat bezdůvodné obohacení odpovídající plnění, které od ní bez právního důvodu přijal (, Anonymizováno, a , Anonymizováno, ).

16. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která mají oporu v provedených listinných důkazech a která odvolací soud v rozhodném rozsahu sdílí, plyne, že na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, byla žalovanému dne , datum, vyplacena částka 10 000 Kč a že žalovaný na tento závazek uhradil dne , datum, jedinou splátku ve výši 1 053 Kč. Již z těchto zjištění vyplývá, že žalobkyni náleží proti žalovanému pohledávka nejméně ve výši 8 947 Kč, pokud by nebylo tvrzeno a prokázáno, že dluh zanikl ještě dalším plněním.

17. Právě v tomto směru však odvolací soud shledal napadené rozhodnutí nesprávným. Soud I. stupně od částky představující dosud nevrácenou jistinu odečetl ještě další částku 3 752,53 Kč s odůvodněním, že žalobkyně měla být v tomto rozsahu uspokojena v insolvenčním řízení žalovaného. Takový závěr ale z provedených důkazů nevyplývá. Zjištění, že žalobkyně v insolvenčním řízení obdržela určité celkové plnění na soubor více přihlášených pohledávek, samo o sobě neprokazuje, že právě částka 3 752,53 Kč byla uhrazena na pohledávku ze smlouvy č. , hodnota, , která je předmětem tohoto řízení.

18. V této souvislosti odvolací soud připomíná, že sporné řízení je ovládáno zásadou projednací (, Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ). Podle ní jsou účastníci povinni tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí věci a označit důkazy k jejich prokázání. Soud rozhoduje na základě skutkového stavu, který z tvrzení účastníků a z provedených důkazů vyšel najevo (, Anonymizováno, ). Břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečností svědčících o zániku dluhu plněním tíží toho účastníka, který z takové skutečnosti vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky, tedy v přezkoumávané věci žalovaného. Ten se však ve věci vůbec nevyjádřil, netvrdil, že by na dluh z dotčené smlouvy bylo v insolvenčním řízení cokoliv plněno, ani k tomu nenavrhl důkazy. Za této procesní situace nebylo možno nečinnost žalovaného nahrazovat konstrukcí soudu, podle níž se část celkového uspokojení dosaženého v insolvenčním řízení poměrně vztahuje právě k pohledávce uplatněné v tomto sporu. Takový závěr nemá oporu ani v pravidlech o započítávání plnění na více dluhů (§ 1933 odst. 1 o.z.). Má-li dlužník vůči témuž věřiteli více samostatných závazků stejného druhu a není-li prokázáno, že plnění směřovalo na konkrétní dluh, nelze bez dalšího mechanicky rozpočítat přijaté plnění mezi jednotlivé závazky poměrně. Naopak je třeba vycházet z tvrzení účastníků a z prokázaných okolností konkrétního plnění.

19. Žalobkyně v odvolání výslovně tvrdila, že plnění dosažená v insolvenčním řízení byla vztahována k jinému, dřívějšímu závazkovému vztahu mezi účastníky, a to ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , která předmětem tohoto řízení není. Tato obrana je věcně souladná i s tím, že šlo o samostatný, časově starší a objemově vyšší závazek. Především však v řízení nebylo prokázáno nic, co by odůvodňovalo závěr opačný, totiž že by na pohledávku z nyní projednávané smlouvy bylo v insolvenčním řízení skutečně zaplaceno 3 752,53 Kč (, Anonymizováno, a , Anonymizováno, ; § 1933 odst. 1 o.z.). Za tohoto stavu věci bylo možno při určení rozsahu bezdůvodného obohacení vycházet pouze z prokázaného plnění žalobkyně ve výši 10 000 Kč a z prokázané úhrady žalovaného ve výši 1 053 Kč (, Anonymizováno, a , Anonymizováno, ). Rozdíl činí 8 947 Kč. Protože soud I. stupně již žalobkyni pravomocně přiznal částku 5 194,47 Kč a odvoláním byl napaden zamítavý výrok jen co do další částky 3 752,53 Kč, byl dán důvod ke změně napadeného výroku II. tak, že i v tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno.

20. Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že soud I. stupně správně nepřiznal žalobkyni smluvní úroky, smluvní pokuty ani další smluvní příslušenství odvozené od neplatné úvěrové smlouvy (§ 87 odst. 1 ZoSÚ; , Anonymizováno, ). Předmětem odvolacího přezkumu bylo toliko to, zda při vypořádání plnění z neplatné smlouvy má být od dosud nevrácené jistiny odečteno ještě další, v řízení ani netvrzené, a tudíž neprokázané, plnění z insolvenčního řízení. Na tuto otázku odvolací soud odpověděl záporně.

21. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. rozsudek soudu I. stupně v napadené části výroku II. změnil způsobem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku.

22. Za situace, kdy odvolací soud změnil rozhodnutí soudu I. stupně, rozhodoval nejen o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 o.s.ř.), ale nově i o nákladech řízení před soudem I. stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.).

23. V řízení před soudem I. stupně byl žalovaný i po změně napadeného rozsudku odvolacím soudem úspěšnější, avšak žádné náklady mu nevznikly, proto za řízení před soudem I. stupně nemá právo na náhradu nákladů řízení žádný z účastníků (ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.).

24. Za odvolací řízení přiznal odvolací soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. v něm úspěšné žalobkyni jejich náhradu v celkové výši (po zaokrouhlení) 2 755 Kč sestávající z odměny advokáta za 1 úkon právní služby po 1 000 Kč (podání odvolání) podle ust. § 7 bodu 3. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), 1 režijního paušálu po 450 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT a 21% DPH ve výši 304,50 Kč podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč.

25. Náklady řízení před soudy obou stupňů v celkové výši 2 755 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 3 o.s.ř.) k rukám advokátky, která ji v řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).