6 C 262/2025

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A, Anonymizováno - Jméno advokátky B proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 17 536 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 194,47 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení a) částky 8 339,53 Kč, b) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 534 Kč od 26. 6. 2018 do zaplacení, c) pohledávky 4 002 Kč, d) úroku ve výši 93,72 % ročně z částky 9 728 Kč od 26. 6. 2018 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru. Na základě úvěrové smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku částka. Žalovaný se zavázal k úhradě dlužné částky spolu s úrokem 146,55 % p. a. v 18 měsíčních splátkách po částka, splatných vždy k 18. dni kalendářního měsíce počínaje březnem 2018. Žalovaný uhradil předepsanou splátku pouze datum, další úhrady neprovedl. Úvěr byl zesplatněn datum. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ke dni zesplatnění ve výši částka (neuhrazená jistina částka a kapitalizovaný úrok částka přirostlý ke dni zesplatnění), smluvní pokuty za prodlení s placením splátek (částka), náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného (částka) a ze smluvní pokuty za neuhrazení zesplatněné jistiny (částka). Dále žalobkyně požaduje úrok ve výši 93,72 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky částka, a zákonný úrok z prodlení z částky částka ve výši 8,5 % p. a. od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Dokazování:

3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.

4. Žalobkyně se zavázala poskytnut žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal je vrátit spolu v 18 měsíčních splátkách po částka spolu s úrokem ve výši 146,55 p. a. (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne datum; č. l. 40-42).

5. Žalobkyně dne datum převedla na účet č. Anonymizováno patřící žalovanému peněžní prostředky ve výši částka (zjištěno z Dokladu o vyplacení úvěru; č. l. 17). Majitelem účtu č. Anonymizováno je žalovaný (zjištěno z výpisu z bankovního účtu; č. l. 18).

6. Žalovaný uhradil žalobkyni jednu splátka ve výši částka dne datum (zjištěno z karty klienta; č. l. 44).

7. Žalobkyně dopisem ze dne datum informovala žalovaného o schválení úvěru a předložila mu splátkový kalendář (zjištěno z oznámení o schválení úvěru; č. l. 46-47 a dodejky; č. l. 39)

8. Žalobkyně lustrovala žalovaného v registru SOLUS. Žalovaný neměl žádné dlužné splátky po splatnosti (zjištěno z výpisu záznamů z registru SOLUS; č. l. 15).

9. Žalobkyně lustrovala žalovaného v registru NRKI. Žalovaný měl CBS skóre 298 odpovídající kategorii I – vyšší riziko (zjištěno z Výpisu záznamů z registru NRKI; č. l. 16).

10. Žalobkyně disponuje pracovní smlouvou ze dne datum, dle níž byl žalovaný zaměstnán u společnosti jméno FO & Anonymizováno. od datum na dobu neurčitou se základní mzdou částka hrubého (zjištěno z pracovní smlouvy; č. l. 22, 23, 25-28), a dodatkem k ní ze dne datum, dle nějž základní mzda žalovaného činila od téhož data částka hrubého (zjištěno z dodatku k pracovní smlouvě, č. l. 24).

11. Žalobkyně disponuje potvrzením společnosti jméno FO & Anonymizováno., dle nějž u ní zaměstnanec datum po pracovní neschopnosti opět nastoupil do zaměstnání (zjištěno z potvrzení zaměstnavatele; č. l. 19, 21).

12. Žalobkyně disponuje výplatními páskami žalovaného za listopad 2017, dle níž měl čistý příjem částka, a za prosinec 2017, dle níž měl čistý příjem částka (zjištěno z výplatních pásek za listopad a prosinec 2017; č. l. 20, 29).

13. Žalobkyně disponuje potvrzením společnosti jméno FO & Anonymizováno., dle nějž činí k datum průměrný čistý příjem žalovaného za posledních 12 měsíců částka, základní měsíční mzda činí částka (zjištěno z potvrzení zaměstnavatele; č. l. 85).

14. Žalobkyně disponuje kopií občanského průkazu žalovaného (zjištěno z kopie občanského průkazu; č. l. 30-31).

15. Žalovaný podepsal formulář hodnocení klienta, dle nějž bydlel u rodičů, měl příjem ze zaměstnání ve výši částka a jeho činily výdaje částka měsíčně (životní minimum činilo částka, splátky Jméno žalobkyně. činily částka, bydlení činilo částka, ostatní výdaje činily částka), při rezervě částka měl volné zdroje ve výši částka (zjištěno z hodnocení klienta; č. l. 32-33).

16. Soud pro nadbytečnost neprovedl následující důkazy: Vyjádření znalce k problematice pohledávek č. l. 8-12, Výpis ze seznamu č. l. 13, Podací arch č. l. 14, Předsmluvní formulář č. l. 34-36, Výzva k zaplacení č. l. 37, Výzva k zaplacení č. l. 38, Oznámení č. l. 43, Předžalobní výzva č. l. 45, Prohlášení klientů/Informace pro klienta č. l. 48-49 17. Žalobkyně si do insolvenčního řízení žalovaného vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. MSPH spisová značka přihlásila pohledávky v celkové výši částka, mezi nimiž byly i závazky související smlouvu o úvěru č. hodnota – nezaplacená jistina ve výši částka a úrok přirostlý ke dni zesplatnění ve výši částka (dílčí pohledávka č. hodnota), nezaplacená smluvní pokuta za prodlení s placením splátek a náklady na vymáhání vyplývající z prodlení v celkové výši částka (dílčí pohledávka č. hodnota), nezaplacená smluvní pokuta za neuhrazení zesplatnění jistiny ve výši částka (dílčí pohledávka č. hodnota) a dlužný úrok za poskytnutí úvěru za dobu po zesplatnění ve výši částka (dílčí pohledávka č. hodnota).

18. Žalobkyně v insolvenčním řízení byla uspokojena v rozsahu částka z pohledávek přihlášených ve výši částka; co do žalované pohledávky ve výši částka (zjištěno ze zprávy o plnění oddlužení ze dne datum, dostupné v insolvenčním rejstříku na č. d. MSPH spisová značka-B-20).

19. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

20. Žalobkyně se zavázala poskytnut žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal je vrátit spolu v 18 měsíčních splátkách po částka spolu s úrokem ve výši 146,55 p. a. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný uhradil jednu splátku ve výši částka a žalobkyně byly v insolvenčním řízení na žalovanou pohledávku uspokojena ve výši částka.

21. Žalobkyně ověřila příjmy žalovaného a provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS a NRKI, v nichž nebyly zaznamenány konkrétní závazky žalovaného, avšak z registru NRKI vyplývalo, že žalovaný je rizikovým subjektem. žalobkyně ověřila toliko splátky na jiný dluh žalovaného vůči žalobkyni. Výdajů žalobkyně ověřila toliko splátky na jiný dluh žalovaného vůči žalobkyni.

22. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyni byly známy skutečné výdaje žalovaného a že by je ověřila. Právní posouzení:

23. Nejprve se soud zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to s ohledem na splnění povinnosti žalobkyně jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného.

24. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

25. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

27. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

29. Podle § 78 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

30. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

31. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 OZ přihlédne i bez návrhu.

32. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne datum, č. j. spisová značka, ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 OZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“ 33. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.

34. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, když soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

35. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru byla § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

36. Dále soud zdůrazňuje, že „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka].

37. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Ostatně žalobkyně ani neprokázala, že údaje, z nichž vycházela, jí byly poskytnuty klientem. Soud dodává, že možnost ověřit příjmy a výdaje klienta žalobkyně nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

38. Dále soud poukazuje na § 78 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, kde je stanovena povinnost poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pakliže poskytovatel dostál řádně své povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a tvrzení spotřebitele ověřil na základě dokumentů či jiných záznamů, měl by být schopen tyto dokumenty či jiné záznamy předložit soudu. Je pak otázkou, proč nebyly soudu dokumenty či jiné záznamy co do skutečných příjmů a výdajů žalovaného vztahující se k posouzení úvěruschopnosti předloženy, přestože má poskytovatel spotřebitelského úvěru zákonnou povinnost je uchovávat. Pakliže tyto dokumenty či jiné záznamy nejsou soudu předloženy, nemůže mít soud za prokázané, že poskytovatel skutečně řádně přistoupil k posouzení úvěruschopnosti. Soud podotýká, že žalobkyní nebyly předloženy ani označeny žádné dokumenty k prokázání skutečné výše příjmů a výdajů žalovaného.

39. Soud shledal, že žalobkyně nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, když žalovanému poskytla peněžní prostředky, aniž by skutečně posoudila jeho schopnost splácet, protože (nad rámec splátek jí poskytnutého úvěru) nikterak neověřovala výší skutečných výdajů žalovaného. Z registru NRKI nadto vyplývalo, že žalovaný je jako dlužník vysoce rizikový. Protože žalobkyně nedostála uvedeným povinnostem, soud shledal tvrzenou smlouvu dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou.

40. Jelikož neověřila skutečnou výši výdajů žalovaného nemohla skutečné výdaje žalovaného ani porovnat s jeho příjmy dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

41. S ohledem na neplatnost smlouvy uložil soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalované pouze povinnost zaplatit částku ve výši částka [částka – částka (uhrazená splátka) - částka (poměrná část uspokojení žalobkyně v insolvenčním řízení žalovaného připadající na pohledávky z dotčené úvěrové smlouvy)], která představuje nesplacenou jistinu, a v ostatním rozsahu žalobu zamítl a to co do veškerého požadovaného příslušenství spočívajícím v kapitalizovaném úroku, úroku, náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného a smluvních pokut (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka; ze dne datum, sp. z. SPZ 101/2023).

42. Vyjma uvedeného příslušenství se soud dále zabýval uplatněným nárokem na zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení.

43. Nejvyššího soud shledal v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka shledal, že „samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze právnická osoba vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. adresa: právnická osoba. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Protože závěry odvolacího soudu, že žalobkyni vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o úvěru podle obecných zásad vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé smlouvy, a že jí v souvislosti s prodlením žalované s vrácením bezdůvodného obohacení vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení, jsou v rozporu se shora přijatým výkladem vypořádání nesplacené části jistiny podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nejen přípustné, ale i důvodné.“ 44. Na citovaný rozsudek Nejvyšší soud navázal v rozsudku ze dne datum, sp. z. SPZ 101/2023, kde shledal, že „Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uzavřel, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nejvyšší soud dále uvedl, že spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.“.

45. Dle citovaných rozhodnutí se tedy žalovaný může dostat do prodlení až po marném uplynutí lhůty stanovené soudem dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (případně sjednané mezi účastníky). Výzva k plnění je pak v souvislosti s úroky z prodlení bezvýznamná. Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky z částky částka od datum do zaplacení tak žalobkyni nemohl vzniknout. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení:

46. Soud shledal, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru a v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé poskytla žalovanému peněžní prostředky, a proto soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložil žalovanému pouze povinnost zaplatit částku ve výši částka, která představuje nesplacenou jistinu, a v ostatním rozsahu žalobu zamítl.

47. Lhůta ke splnění povinnosti soud stanovil v obecné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť s ohledem na pasivitu žalovaného soud nezná jeho možnosti k vrácení nesplacené jistiny (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalovanému, který byl poměrně úspěšnější než žalobkyně, v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.