21 Co 59/2026

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Zuzany Hemelíkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO: IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno – Anonymizováno ze dne 27. listopadu 2025, č. j. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno – Anonymizováno ,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v celkové výši , částka, .

1. Ve shora označené věci se žalobkyně žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne , datum, domáhala na žalované zaplacení částky , částka, s 12,75% zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení. Podle jejích žalobních tvrzení uzavřela dne , datum, s žalovanou kupní smlouvu č. , hodnota, , jejímž předmětem byla koupě vozidla , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , verze , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ,0l , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalovaná jí vystavila zálohovou fakturu č. , hodnota, ze dne , datum, s textem „Záloha na vůz , jméno FO, “ na , částka, . Žalobkyně v souladu s bodem E. smlouvy na základě této zálohové faktury uhradila žalované zálohu ve výši , částka, . Dne , datum, však z důvodu nepředvídatelné finanční situace odstoupila v souladu s obchodními podmínkami od smlouvy a požadovala vrácení zálohy. Žalovaná zálohu odmítla vrátit. Přestože ve smlouvě byla sjednána záloha, na kterou také byla vystavena zálohová faktura, žalovaná účelově argumentuje tím, že zálohu nevrací, protože ji považuje s poukazem na všeobecné obchodní podmínky (dále jen „VOP“) za závdavek. Tato argumentace je však mimoběžná, jelikož podle znění smlouvy mají ustanovení smlouvy přednost před VOP. Platba byla výslovně sjednána jako záloha. Žalovaná je tak povinna ji žalobkyni vrátit, včetně zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaná proti žalobě namítla, že není jisté, zda e-mail žalobkyně ze dne , datum, vůbec představuje platné odstoupení od kupní smlouvy, neboť z něj nevyplývá jednoznačná vůle odstoupit, neobsahuje označení kupní smlouvy ani vozidla, byl odeslán z adresy , e-mail, bez zřejmého oprávnění jednat za žalobkyni, a navíc na adresu prodejního konzultanta, který není oprávněn za žalovanou jednat ve věcech ukončení smluv. I pokud by bylo odstoupení platné, právo žalobkyně odstoupit bez udání důvodu po objednání vozu vyplývá pouze z čl. 6 VOP, který současně stanoví právo žalované ponechat si závdavek jako odstupné. Ujednání kupní smlouvy a VOP se podle žalované nevylučují, ale doplňují. Není proto možné aplikovat pouze část čl. 6 VOP přiznávající žalobkyni právo odstoupit, nikoli část zakládající žalované právo ponechat si uhrazenou částku. Nicméně žalovaná trvá na tom, že sporná částka byla závdavkem, nikoli zálohou, neboť odpovídala výši i účelu podle VOP, s nimiž byla žalobkyně seznámena a proti nimž nevznesla námitky. Ust. § 1808 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) má podle žalované dispozitivní povahu, takže si strany mohly sjednat splatnost závdavku odchylně. Kupní smlouva navíc není spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně vystupovala jako podnikatel, a nelze ji proto vykládat automaticky v její prospěch. Žalobkyně mohla text kupní smlouvy i VOP před uzavřením smlouvy připomínkovat, což neučinila, a účelově se dovolává pouze těch ustanovení VOP, která jsou pro ni výhodná. I pokud by sporná částka nebyla závdavkem, ale zálohou, měl by sjednaný, avšak neodevzdaný závdavek povahu smluvní pokuty, případně by šlo o smluvní pokutu ve výši , částka, za nenaplnění účelu smlouvy, kterou by bylo možno započíst proti složené záloze. Společná vůle stran při uzavření kupní smlouvy tedy směřovala k tomu, aby si žalovaná mohla ponechat částku , částka, , pokud žalobkyně využije práva odstoupit od smlouvy podle čl. 6 VOP, a tím byla alespoň částečně kompenzována její finanční ztráta související s objednáním a výrobou vozidla podle specifikace žalobkyně. Žalovaná proto trvá na tom, že žalobkyně nemá právo na vrácení sporné částky, a to ani tehdy, pokud by byla posouzena jako záloha.

3. Soud I. stupně napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.).

4. Podle odůvodnění tohoto rozsudku účastnice při jednání dne , datum, učinily nesporným, že dne , datum, podepsaly závaznou objednávku nového vozu č. , hodnota, , podmínky závazné objednávky vozidla a kupní smlouvu č. , hodnota, . Žalovaná téhož dne vystavila zálohovou fakturu na částku , částka, a žalobkyně ji dne , datum, uhradila. Sporným mezi účastnicemi zůstalo, zda žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky , částka, , zda e-mail ze dne , datum, představoval platné odstoupení od smlouvy a zda si žalovaná může uvedenou částku ponechat jako závdavek, případně z titulu smluvní pokuty.

5. Z provedených důkazů soud I. stupně zjistil, že před uzavřením smlouvy probíhala mezi účastnicemi e-mailová komunikace o specifikaci vozidla a jeho ceně. Dne , datum, zaslala žalovaná žalobkyni nabídku vozidla s konečnou cenou , částka, včetně daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), dokumenty k objednávce a zálohovou fakturu. Vozidlo bylo sjednáno v konkrétní individuální konfiguraci. Podle závazné objednávky nového vozu bylo předmětem prodeje vozidlo , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, za konečnou cenu , částka, včetně DPH, byl uveden předpokládaný termín dodání , datum, a částka , částka, označená jako záloha. Objednatelka současně prohlásila, že se seznámila se všeobecnými objednacími a záručními podmínkami a souhlasí s nimi. Z podmínek závazné objednávky vozidla vyplývá, že žalobkyně byla povinna k zajištění závazku uhradit závdavek ve výši , částka, ve smyslu ust. § 1808 a násl. o.z., že po jeho úhradě měla žalovaná zadat vozidlo do výroby, při úhradě zbytku kupní ceny se uhrazený závdavek započítává na kupní cenu, při nesplnění povinnosti doplatit cenu nebo převzít vozidlo si žalovaná může závdavek ponechat a že žalobkyně je oprávněna do doplacení kupní ceny od koupě jednostranně odstoupit, přičemž v takovém případě se složený závdavek považuje za odstupné. V kupní smlouvě a zálohové faktuře byla částka , částka, označena jako záloha splatná do 14 dnů od podpisu smlouvy; žalobkyně ji dne , datum, uhradila. Dne , datum, žalobkyně žalované sdělila, že z důvodu nepředvídaného finančního nákladu musí objednávku vozidla stornovat. Žalovaná na to reagovala tak, že žádala text odůvodnění odstoupení a doposlání potvrzených dokumentů „abychom mohli poslat na import skrze storno“. Dne , datum, žalovaná žalobkyni sdělila, že jí v důsledku storna propadá záloha v plné výši , částka, s tím, že při nové objednávce do března 2025 bude tato částka započtena do ceny. Žalobkyně poté opakovaně vyzývala žalovanou k vrácení částky , částka, s argumentem, že šlo o zálohu, nikoliv o závdavek. Žalovaná nárok odmítala s tvrzením, že šlo o závdavek, který je oprávněna si ponechat. Dne , datum, žalobkyně výslovně odstoupila od kupní smlouvy a znovu vyzvala žalovanou k vrácení sporné částky.

6. Soud I. stupně odkázal na ust. § 420 odst. 1 a § 421 odst. 1 o.z. a uzavřel, že jde o právní vztah mezi podnikateli. Dále vyšel z ust. § 556 odst. 1 a 2 o.z., podle něhož je při výkladu právního jednání určující skutečná vůle stran, z ust. § 558 o.z. o významu výrazů a obchodních zvyklostech v podnikatelském styku, z ust. § 1807 o.z. o záloze a z ust. § 1808 o.z. o závdavku.

7. Pokud jde o odstoupení od smlouvy, soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyně e-mailem ze dne , datum, od smlouvy odstoupila platně. Žalovaná od počátku komunikovala se žalobkyní prostřednictvím e-mailové adresy , e-mail, , bezprostředně po obdržení e-mailu neměla pochybnost, jakého smluvního vztahu se týká, a sama poté jednala tak, jako by odstoupení bylo účinné. Námitky žalované o neurčitosti projevu vůle, nedostatku označení smlouvy či osoby jednající za žalobkyni proto soud označil za účelové.

8. Podstatou sporu tak podle soudu I. stupně bylo, zda uhrazená částka , částka, představovala zálohu nebo závdavek. Soud I. stupně uzavřel, že ačkoli byla v objednávce, kupní smlouvě i na faktuře označena jako záloha, skutečná vůle stran směřovala nikoliv jen k částečné úhradě kupní ceny, ale k zajištění splnění povinností žalobkyně, a tedy ke sjednání závdavku. Vyšel přitom zejména z podmínek závazné objednávky, které podrobně upravovaly závdavek a nakládání s ním a byly učiněny součástí smluvního vztahu. Podle soudu I. stupně by při opačném výkladu musela vedle zálohy existovat ještě další platba ve výši , částka, jako sjednaný závdavek, anebo by muselo být zřejmé, že strany chtěly úpravu závdavku zcela vyloučit; ani jedna z těchto variant však nevyšla najevo. Označení částky jako „záloha“ proto soud považoval spíše za účetní zkratku. Tento závěr podpořil tím, že žalobkyně objednala vozidlo v individuální konfiguraci, což svědčí o vážném úmyslu smlouvu realizovat, a v obchodní praxi odůvodňuje sjednání závdavku jako zajišťovacího institutu. Dále soud I. stupně obecně vysvětlil, že závdavek plní důkazní a zajišťovací funkci, zatímco záloha nikoliv, a že je-li závdavek ujednán, ale odevzdán až po uzavření smlouvy, jde o tzv. nepravý závdavek, který plní již jen funkci zajišťovací.

9. V projednávané věci bylo složení závdavku ujednáno v podmínkách závazné objednávky, téhož dne byla vystavena faktura k jeho úhradě a žalobkyně částku uhradila 14. den po uzavření smlouvy. Soud I. stupně proto uzavřel, že šlo o nepravý závdavek se zajišťovací funkcí. Jelikož žalobkyně využila svého práva jednostranně odstoupit od kupní smlouvy podle čl. 6 podmínek závazné objednávky, byla žalovaná v souladu s tímto ujednáním oprávněna si složenou částku ponechat a žalobkyni tak nevznikl nárok na její vrácení. Z tohoto důvodu se soud I. stupně již dále nezabýval námitkou započtení vznesenou žalovanou pro případ existence smluvní pokuty.

10. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle ust. § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), když plně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , sestávající z odměny advokáta za 6 úkonů právní služby, paušální náhrady hotových výdajů a DPH.

11. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně a soudu I. stupně vytkla, že opakovaně dovodil, že vůlí stran bylo sjednání závdavku k zajištění smluvních povinností žalobkyně. Tento závěr je však svévolný, nemá oporu v provedených důkazech a neodpovídá obsahu smluvní dokumentace. Soud I. stupně vyšel především z obchodních podmínek, aniž respektoval znění samotné kupní smlouvy. Z textu obchodních podmínek přitom nelze dovodit, že závdavek byl určitě a srozumitelně sjednán. Citované ustanovení je nejasné, povinnost kupujícího se v něm vztahuje výslovně ke kupní ceně a současně předpokládá výzvu prodávajícího k úhradě závdavku, k níž však nikdy nedošlo. Pokud by tedy i bylo možno uvažovat o platném sjednání závdavku, žalobkyni povinnost jej uhradit nevznikla.

12. Soud I. stupně podle odvolatelky navíc pominul, že v kupní smlouvě je částka , částka, výslovně označena jako záloha a že kupní smlouva sama stanoví přednost svého znění před obchodními podmínkami. Za situace, kdy kupní smlouva hovoří o záloze a obchodní podmínky o závdavku, bylo třeba aplikovat ust. § 1751 o.z., podle něhož mají odchylná ujednání ve smlouvě přednost před zněním obchodních podmínek. Soud však toto ustanovení opomenul a výslovná ujednání kupní smlouvy označil bez důkazní opory za „účetní zkratku“. Takový postup je nepřípustný. Ze samotného textu kupní smlouvy nelze dovodit vůli stran sjednat závdavek, natož učinit závěr, že pojem „záloha“ byl použit jen technicky. Naopak z kupní smlouvy jednoznačně vyplývá, že částka , částka, měla představovat část kupní ceny, přičemž její zbývající část měla být doplacena před předáním vozidla. Tomu odpovídá i vystavení zálohové faktury a následné chování stran. Pokud by odvolací soud přesto dospěl k závěru, že závdavek byl podle obchodních podmínek sjednán, nebyl žalobkyní nikdy uhrazen, neboť k jeho úhradě nebyla žalobkyně vyzvána. , adresa, 000 Kč uhrazená na základě kupní smlouvy proto musela být zálohou.

13. Odvolatelka dále soudu I. stupně vytkla, že vycházel z údajných obchodních zvyklostí, aniž by jejich existence byla tvrzena a prokázána. Obchodní zvyklosti, na něž smlouva neodkazuje, nemají samy o sobě povahu právní normy ani smluvního ujednání a nemohou založit vznik či změnu práv a povinností. Soud I. stupně jim přesto přisoudil význam, který zjevně přesahuje jejich interpretační funkci. Nadto existence obchodní zvyklosti je otázkou skutkovou a musela by být konkrétně tvrzena a prokázána tím, komu svědčí, což se v řízení nestalo. Soud I. stupně rovněž nesprávně dovodil, že pokud by vedle zálohy byl sjednán i závdavek, žalovaná by jeho úhradu urgovala. Tím nepřípustně přenesl důsledky neunesení tvrzení a důkazního břemene na žalobkyni. Žalobkyně se domáhá vydání bezdůvodného obohacení, a bylo tedy na žalované, aby prokázala právní důvod, pro který si částku ponechává. Ze skutečnosti, že žalovaná úhradu údajného závdavku nikdy neurgovala, nelze dovozovat, že závdavek byl sjednán a zaplacen, spíše lze usuzovat, že závdavek sjednán a realizován nebyl.

14. Napadený rozsudek je podle odvolatelky zároveň nepřezkoumatelný. Není zřejmé, z jakých konkrétních skutkových zjištění soud I. stupně dovodil, že pojem „záloha“ v kupní smlouvě měl být chápán jako „účetní zkratka“, ani z čeho dovodil skutečnou vůli stran sjednat závdavek, a proč upřednostnil obchodní podmínky před výslovným textem kupní smlouvy. Napadený rozsudek je tak v rozporu s obsahem kupní smlouvy, s ust. § 1751 o.z., s pravidly výkladu právních jednání i s principem právní jistoty a předvídatelnosti soudního rozhodování.

15. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v bodě I. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení, v bodě II. tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem I. stupně, a dále uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení, eventuálně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

16. Podle vyjádření žalované k odvolání z čl. 2 VOP výslovně plyne povinnost kupujícího uhradit závdavek ve výši , částka, ve smyslu ust. § 1808 o.z., který se následně započítává na kupní cenu vozidla. Z čl. 6 VOP vyplývá, že v případě odstoupení kupujícího od smlouvy je žalovaná oprávněna si složený závdavek ponechat. Žalobkyně přitom sama dovozuje své právo odstoupit od smlouvy z čl. 6 VOP, nemůže si tedy z něho vybírat jen část, která je pro ni příznivá, a pominout část upravující ponechání si závdavku žalovanou. Vůle stran při uzavírání smlouvy směřovala k tomu, aby částka , částka, sloužila jako závdavek k zajištění závazků žalobkyně. Tomu odpovídá i povaha sjednaného plnění: šlo o vozidlo v individuální konfiguraci, jehož zrušení způsobuje žalované dodatečné náklady a obchodní ztrátu. V obchodní praxi prodeje nových vozidel je proto běžné, že při objednávce vozidla na míru dochází ke složení závdavku, který má alespoň částečně kompenzovat ztrátu prodávajícího v případě odstoupení kupujícího. Žalovaná nesouhlasí s názorem žalobkyně, že kupní smlouva má přednost před VOP podle ust. § 1751 odst. 1 o.z., neboť mezi kupní smlouvou a VOP není rozpor. VOP kupní smlouvu doplňují a pojem „záloha“ použitý v kupní smlouvě neznamená, že by vůle stran nesměřovala k závdavku. Označení „zálohová faktura“ nevyvrací závěr o závdavku, protože pojem „závdavková faktura“ právní ani účetní úprava nezná. Výraz „záloha“ byl proto užit jen v běžné obchodní a účetní terminologii.

17. K námitce žalobkyně, že soud I. stupně nepřípustně přihlížel k obchodním zvyklostem, žalovaná uvedla, že v podnikatelském styku je třeba k obchodním zvyklostem podle ust. § 558 odst. 2 o.z. přihlížet. Nadto však rozhodnutí soudu I. stupně na existenci obchodní zvyklosti nestojí výlučně. Podstatné je, že z celé smluvní dokumentace a z okolností uzavření smlouvy plyne vůle stran sjednat závdavek a spojit s ním právo žalované ponechat si jej při odstoupení žalobkyně. Za nesprávnou považuje žalovaná i námitku, že pokud by vedle zálohy existoval i závdavek, žalovaná by jeho úhradu urgovala. Žalovaná závdavek neurgovala proto, že byl žalobkyní uhrazen právě v podobě sporné částky , částka, .

18. Žalovaná nesouhlasí ani s tvrzením, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný. Soud I. stupně řádně vyložil vůli stran, vycházel z uzavřené smluvní dokumentace i z okolností případu a správně dospěl k závěru, že mezi účastnicemi byl platně sjednán závdavek, který žalobkyně uhradila a který si žalovaná může podle čl. 6 VOP ponechat.

19. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

20. Krajský soud v Praze jako soud odvolací poté, co zjistil, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou včas a obsahuje zákonem stanovené náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 a § 205 o.s.ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné, neboť soud I. stupně správně zjistil skutkový stav, avšak věc nesprávně právně posoudil.Skutkový základ věci21. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která mají oporu v provedených listinných důkazech, odvolací soud vychází zejména v tom, že účastnice dne , datum, uzavřely kupní smluvní dokumentaci vztahující se k vozidlu , jméno FO, Discovery MY25, v objednávce i kupní smlouvě byla částka , částka, označena jako záloha, žalovaná vystavila dne , datum, zálohovou fakturu na částku , částka, , žalobkyně tuto částku uhradila dne , datum, , žalobkyně dne , datum, žalované sdělila, že objednávku stornuje; soud I. stupně správně uzavřel, že šlo o platné odstoupení od smlouvy, žalovaná následně odmítla částku vrátit. V tomto rozsahu odvolací soud skutkové závěry soudu I. stupně sdílí.K právní povaze částky , částka22. V projednávané věci je rozhodné, že v individuálně sjednané smluvní dokumentaci byla částka , částka, opakovaně označena jako záloha, a to v závazné objednávce, v kupní smlouvě i v žalovanou vystavené zálohové faktuře. Naproti tomu v podmínkách závazné objednávky je tatáž částka označena jako „závdavek“.

23. Podle odvolacího soudu jde o odchylná smluvní ujednání ve smyslu ust. § 1751 odst. 1 o.z. Za této situace nelze dát přednost obchodním podmínkám před individuální smlouvou. Právě naopak, přednost má ujednání obsažené ve smlouvě samotné. Závěr soudu I. stupně, že označení částky jako „záloha“ představovalo pouze jakousi „účetní zkratku“, nemá dostatečnou oporu v provedeném dokazování. Žádný provedený důkaz neprokazuje, že by obě strany při uzavření smlouvy shodně chápaly pojem „záloha“ tak, že jím ve skutečnosti míní závdavek. Soud I. stupně tímto závěrem fakticky nahradil výslovný text smlouvy vlastní konstrukcí.K výkladu podle § 556 a násl. o.z.

24. Odvolací soud nepochybuje o tom, že při výkladu právního jednání je třeba postupovat podle ust. § 556 o.z., tedy přihlížet ke skutečné vůli stran. Tento výklad však nemůže vést k popření jednoznačných a opakovaných formulací individuální smluvní dokumentace, nejsou-li pro takový odlišný výklad zjištěny přesvědčivé skutkové okolnosti. Samotná okolnost, že žalovaná v obchodní praxi při prodeji vozidel sleduje zajištění svého ekonomického zájmu, nestačí k závěru, že v konkrétním případě byla mezi účastnicemi platně a určitě sjednána právě forma závdavku. Totéž platí pro úvahu o obvyklé praxi v odvětví. Taková úvaha nemůže převážit nad textem individuální smlouvy, tím spíše nebyla-li existence konkrétní obchodní zvyklosti mezi účastnicemi spolehlivě prokázána.K § 1808 a § 1809 o.z.

25. Podle ust. § 1808 odst. 1 o.z. se při ujednaném závdavku vyžaduje, aby byl odevzdán nejpozději při uzavření smlouvy. V posuzované věci byla částka uhrazena až dne , datum, , tedy až po uzavření smluvní dokumentace dne , datum, .

26. Již tato okolnost sama o sobě zpochybňuje závěr, že šlo o závdavek v zákonném smyslu. Odvolací soud si je vědom, že v judikatuře a literatuře bývá připouštěna úvaha o tzv. nepravém závdavku či o částce se zajišťovací funkcí poskytnuté dodatečně. I kdyby však taková konstrukce obecně přicházela v úvahu, v projednávané věci naráží na výslovné individuální ujednání o záloze. Za tohoto stavu nelze uzavřít, že žalovaná byla oprávněna podržet předmětnou částku jako závdavek podle ust. § 1808 a § 1809 o.z.Důsledky odstoupení od smlouvy27. Soud I. stupně správně uzavřel, že žalobkyně dne , datum, od smlouvy platně odstoupila. Tento závěr odvolací soud sdílí.

28. Jestliže částka , částka, nebyla závdavkem, ale zálohou na kupní cenu, pak po zániku smluvního vztahu odstoupením odpadl právní důvod, pro který žalovaná tuto částku držela. Nastupuje proto režim bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. a § 2993 o.z. Žalobkyni proto vzniklo právo na vrácení částky , částka, .K obraně žalované založené na smluvní pokutě a k námitce započtení29. Žalovaná dále tvrdila, že pokud by sporná částka , částka, nebyla posouzena jako závdavek, nýbrž jako záloha, pak by neodevzdaný, avšak podle jejího názoru sjednaný, závdavek měl povahu smluvní pokuty. Z procesní opatrnosti proto žalobkyni výzvou ze dne , datum, vyzvala k zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, , a jelikož tato částka uhrazena nebyla, uplatnila proti žalobkyni námitku započtení podle ust. § 98 o.s.ř. Tato obrana není důvodná.

30. Podle ust. § 2048 odst. 1 o.z. lze smluvní pokutu ujednat pro případ porušení smluvené povinnosti. Samotné odstoupení od smlouvy je výkonem práva, nikoli porušením smluvené povinnosti. Z judikatury Nejvyššího soudu ČR k předchozí právní úpravě plyne, že smluvní pokutu nelze sjednat pouze pro případ odstoupení od smlouvy (srov. např. sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, ). V poměrech nynějšího občanského zákoníku však není vyloučeno ujednání, které vznik práva na smluvní pokutu váže vedle porušení konkrétní povinnosti dlužníka i na následné odstoupení věřitele od smlouvy pro toto porušení (srov. sp. zn. , spisová značka, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ).

31. V projednávané věci však z obsahu smluvní dokumentace ani z tvrzení žalované nevyplývá takové určité ujednání. Žalovaná svou obranu stavěla na tom, že „propadnutí“ částky , částka, , popřípadě vznik nároku na částku stejné výše, má být důsledkem storna objednávky, resp. odstoupení žalobkyně od smlouvy. Nebyla však označena konkrétní smluvená povinnost žalobkyně, jejíž porušení by bylo smluvní pokutou sankcionováno, ani určitý mechanismus jejího sjednání. Neobstojí ani argument žalované, že „neodevzdaný, avšak sjednaný závdavek“ se automaticky transformuje do smluvní pokuty. Takový závěr z právní úpravy nevyplývá. I v takovém případě by muselo být postaveno najisto, že mezi účastnicemi bylo platně a určitě sjednáno ujednání odpovídající zákonným náležitostem smluvní pokuty, tedy zejména že bylo sjednáno pro případ porušení konkrétní smluvené povinnosti. To však z provedených důkazů neplyne. Lze tedy uzavřít, že pohledávka žalované vůči žalobkyni z titulu smluvní pokuty vůbec nevznikla.

32. Jestliže neexistuje započitatelná pohledávka žalované, nemohla být důvodná ani jí vznesená námitka započtení. Ani tato obrana nemohla vést k zániku žalobkyní uplatněné pohledávky, neboť předpoklad existence způsobilé protipohledávky splněn nebyl.K poučovací povinnosti podle ust. § 118a o.s.ř.

33. Odvolací soud neshledal, že by v projednávané věci bylo třeba žalovanou poučovat podle ust. § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení či k označení dalších důkazů ohledně její alternativní obrany založené na tvrzené smluvní pokutě a z ní odvozované námitce započtení. Žalovaná totiž tuto obranu sama v řízení výslovně uplatnila, skutkově ji opřela o smluvní dokumentaci, obchodní podmínky, korespondenci účastnic a svou výzvu ze dne , datum, .

34. Smyslem poučení podle ust. § 118a o.s.ř. je zabránit tomu, aby účastník byl ve věci neúspěšný proto, že neunesl břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno, aniž by měl možnost chybějící tvrzení nebo důkazy doplnit. Postup podle tohoto ustanovení přichází v úvahu jen tehdy, nepostačují-li účastníkem uvedená tvrzení a navržené nebo provedené důkazy k objasnění skutkového stavu věci; postačují-li, není důvod k poučení ani tehdy, zaujme-li soud odlišný právní názor.

35. To platí i pro soud I. stupně. Ani soud I. stupně nepochybil, neposkytl-li žalované poučení podle ust. § 118a o.s.ř. k její alternativní obraně založené na smluvní pokutě a započtení. Skutkový základ této obrany byl totiž již v řízení před soudem I. stupně dostatečně vymezen tvrzeními žalované a doložen listinami, zejména smluvní dokumentací, obchodními podmínkami, korespondencí účastnic a výzvou k zaplacení smluvní pokuty. Nešlo tedy o situaci, kdy by žalovaná neunesla břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno proto, že nebyla soudem poučena; otázkou bylo pouze právní posouzení takto tvrzeného a prokázaného skutkového stavu.

36. Odvolací soud uzavřel, že z již tvrzeného a prokázaného skutkového základu nevyplývá platné a určité ujednání o smluvní pokutě pro případ porušení konkrétní smluvené povinnosti žalobkyně, a tudíž ani existence započitatelné protipohledávky žalované. Za této situace neposkytnutí poučení podle ust. § 118a o.s.ř. nepředstavovalo vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.K úroku z prodlení37. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení částky předžalobní výzvou doručenou dne , datum, a domáhá se úroku z prodlení od , datum, . Tento požadavek je důvodný.

38. Podle ust. § 1970 o.z. může věřitel při prodlení dlužníka požadovat úrok z prodlení; jeho výše se stanoví podle nařízení vlády. Podle ust. § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně repo sazbě České národní banky (dále jen „ČNB“) pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

39. Počátek prodlení od , datum, byl žalobkyní uplatněn v souladu s obsahem výzvy a žalovaná od tohoto dne bez právního důvodu zadržovala předmětnou částku; odvolací soud proto žalobě vyhověl i v příslušenství.Shrnutí40. Námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku důvodná není, neboť z jeho odůvodnění je zřejmé, z jakých skutkových zjištění a právních úvah soud I. stupně vyšel; tyto úvahy však nejsou správné.

41. Soud I. stupně dospěl ke správným skutkovým zjištěním ohledně uzavření smlouvy, úhrady částky , částka, i platného odstoupení žalobkyně, avšak nesprávně právně uzavřel, že žalovaná je oprávněna si tuto částku ponechat jako závdavek. Proto odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil výrok I. napadeného rozsudku tak, že žalobě vyhověl.Náklady řízení42. Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil, rozhodoval nejen o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 o.s.ř.), ale nově i o nákladech řízení před soudem I. stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.).

43. Za řízení před soudem I. stupně přiznal odvolací soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. v něm úspěšné žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, sestávající z odměny advokáta za 6,5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, účast na jednání soudu ve dnech , datum, a , datum, , písemné podání ve věci samé ze dne , datum, a účast na jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dne , datum, – v poloviční sazbě) po , částka, podle ust. § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), 7 režijních paušálů po , částka, podle ust. § 13 odst. 4 AT, 21% DPH ve výši , částka, podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, .

44. Za řízení odvolací náleží v něm úspěšné žalobkyni podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. náklady řízení ve výši , částka, sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (podání odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne , datum, ) po , částka, podle ust. § 7 bodu 5 AT, 2 režijních paušálů po , částka, podle ust. § 13 odst. 4 AT, 21% DPH ve výši , částka, podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, .

45. Náklady řízení před soudy obou stupňů v celkové výši , částka, je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta, který ji v řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).