22 Co 125/2026

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Jany Pokorné Stejskalové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 67 572,01 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 25. 2. 2026, č. j. 11 C 171/2025-52

I. Odvolací řízení se pro úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 993,83 Kč od 21. 4. 2025 do zaplacení zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 17 000 Kč a z částky 3 000 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku; ve zbývající napadené části tohoto výroku se potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 37 572,01 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 971,19 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 045,80 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 513,37 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 8 % ročně z částky 18 632,31 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 260,97 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 658,29 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 006,17 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 8 741,88 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobkyně dne 26. 8. 2025 podala k soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se po žalovaném domáhala zaplacení dluhu ze dvou smluv o úvěru, uzavřených s její právní předchůdkyní.

3. Soud prvního stupně při rozhodování vyšel ze skutkových okolností zjištěných z listinných důkazů založených žalobkyní do spisu. Žalovaný uzavřel se společností právnická osoba., IČO IČO, adresa, dvě smlouvy o úvěru a to číslo hodnota ze dne 6. 10. 2023, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr v hotovosti ve výši 20 000 Kč a č. hodnota ze dne 27. 4. 2023, na základě níž byl poskytnut žalovanému úvěr v hotovosti ve výši 15 000 Kč. Oba úvěry měl žalovaný splatit ve 14 měsíčních splátkách spolu s úrokem a označenými poplatky (úhrada za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru, inkasní poplatek). Žalovaný na první úvěr uhradil částku 3 000 Kč, na druhý částku 2 000 Kč. Pohledávky z těchto závazkových vztahů byly postoupeny žalobkyni smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025.

4. Ke schopnosti žalovaného splácet úvěr soud prvního stupně zjistil, že žalovaný je příjemcem invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně ve výši 5 228 Kč a že jeho příjmy ze zaměstnání podle doložených výplatních lístků kolísaly (v měsíci 2/2023 činila mzda včetně náhrad částku 29 343,04 Kč, v měsíci 3/2023 30 454 Kč, v měsíci 6/2023 33 654 Kč, v měsíci 7/2023 22 079 Kč, v měsíci 8/2023 činila 30 091,40 Kč) a byly zatíženy exekučními srážkami (v měsíci 2/2023 činila exekuční srážka 4 561 Kč, v měsíci 3/2023 4 818 Kč, v měsíci 6/2023 6 171 Kč, v měsíci 7/2023 2 532 Kč, v měsíci 8/2023 9 248 Kč), přičemž se jednalo o tři různé exekuce. Ostatní výdajové položky zkoumány nebyly.

5. Na základě těchto okolností soud prvního stupně vyhodnotil, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před jeho poskytnutím nesplnila svoji zákonnou povinnost a u žalovaného řádně neposoudila jeho schopnost předmětné spotřebitelské úvěry splácet.

6. Za této situace soud prvního stupně posoudil uzavřené smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smluv (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) a přiznal žalobkyni pouze právo na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 30 000 Kč s tím, že žalobkyni nenáleží nárok na úrok z prodlení, pokud žalobkyně v řízení neuplatnila ani netvrdila prodlení žalovaného ve vztahu k povinnosti vydat bezdůvodné obohacení v režimu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to do části týkající se úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 000 Kč od 21. 4. 2025 do zaplacení a ve výši 14,75 % ročně z částky 13 000 Kč od 21. 4. 2025 do zaplacení a nákladového výroku III. Nenapadala právní závěr soudu prvního stupně o tom, že smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jsou neplatné. Namítala, že nesouhlasí s posouzením jejího nároku na úrok z prodlení. Plnění na základě neplatné smlouvy představuje plnění bez právního důvodu, a tudíž žalobkyni vzniklo právo na vrácení bezdůvodného obohacení na základě výzvy k zaplacení, která byla součástí oznámení o postoupení pohledávky. Žalovaný v řízení před soudem prvního stupně ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta a v tomto směru odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025.

8. Výrok I. a odvoláním nenapadená část výroku II. nebyly odvoláním dotčeny a samostatně tak nabyly právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích § 212 věty první o. s. ř. v odvoláním napadené části zamítavého výroku II. a závislém nákladovém výroku III. podle § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

10. Pokud žalobkyně odvoláním napadla rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. co do nároku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 993,83 Kč (nad rámec částky 9 006,17 Kč) od 21. 4. 2025 do zaplacení, pak odvolací soud konstatuje, že tento nárok nebyl v žalobě vůbec uplatňován a odvolací soud proto pro nedostatek podmínky řízení (neexistence návrhu na zahájení řízení) podle § 104 odst. 1 o. s. ř. odvolací řízení v tomto rozsahu zastavil.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).

14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle § 1970 věta první o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

16. Při svém rozhodnutí vycházel odvolací ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, na něž pro stručnost odkazuje, s výjimkou rozsahu plateb, které byly žalovaným poskytnuty na úvěr č. hodnota, když provedl k důkazu transakční historii, z níž vyplynulo, že žalovaný na tento úvěr uhradil 12 000 Kč (28. 4. 2023 2 000 Kč, 20. 6. 2023 4 000 Kč, 25. 7. 2023 2 000 Kč, 21. 8. 2023 2 000 Kč, 22. 9. 2023 2 000 Kč).

17. Soud prvního stupně správně posoudil smlouvy o spotřebitelském úvěru jako neplatné, když z dokazování vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěrů, přičemž důsledkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost právního jednání (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 588 o. z., rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, OPR-právnická osoba. proti GK) a žalobkyně v odvolání tento právní závěr ani nezpochybňovala. Za stavu, kdy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný úvěrový závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi namísto obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni, jakožto právní nástupkyni původní věřitelky, vůči žalovanému nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Oproti soudu prvního stupně shledal odvolací soud důvodným požadavek žalobkyně na úrok z prodlení z dlužné jistiny.

18. V případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se splatnost práva na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru posuzuje podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a odvíjí se od majetkových poměrů žalovaného. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je hmotněprávním ustanovením, a proto i lhůta v něm obsažená je lhůtou hmotněprávní, tedy jde o lhůtu splatnosti (dospělost dluhu). Nejde o procesní pariční lhůtu (po jejímž uplynutí je rozhodnutí vykonatelné). K tomu viz závěr přijatý v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3315/2023. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru se žalovaný do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru dostane jen tehdy, pokud nevrátí jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Znění daného ustanovení předpokládá, že mezi účastníky bude existovat konsensus o tom, co je možnostem dlužníka přiměřené (neměl by o tom být spor), teprve v případě sporu totiž tuto lhůtu splatnosti bude určovat soud. Věřitel proto na základě výzvy k zaplacení jistiny vyvolává s dlužníkem jednání o splatnosti dluhu, tedy o době přiměřené možnostem dlužníka ke splnění dluhu, navrhuje konkrétní datum splnění a zjišťuje, zda je mezi účastníky o této lhůtě spor. Pokud dlužník nereaguje, lze mít za to, že zde spor mezi účastníky není a že lhůta navržená věřitelem je pro dlužníka akceptovatelná a odpovídá jeho možnostem. Mezi účastníky tedy není spor, který by měl vést k určení lhůty splatnosti soudem. Má-li dlužník za to, že je zde spor, pak toto musí tvrdit s odkazem na své konkrétní poměry a podat k soudu návrh na určení této lhůty.

19. Žalobkyně se domáhala navrácení jistiny úvěru, a bylo proto nezbytné předběžně vyřešit, zda se daná pohledávka stala splatnou (právo se stalo nárokem) a zda mezi účastníky existuje spor o její splatnosti odvíjející se od výzvy žalobkyně a možností žalovaného. Odvolací soud nemohl vzít v potaz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025, když k ní žalobkyně nedoložila doklad o odeslání, a proto jako právně významnou považoval výzvu k zaplacení ze dne 17. 7. 2025 doručenou žalovanému v souladu s domněnkou doby dojití dle § 573 o. z. a dle které měl žalovaný dluh uhradit do 1. 8. 2025. Pokud žalovaný dluh nesplnil do uvedeného data a ve vztahu k žalobkyni a ani v průběhu soudního řízení nenamítal, že by tato lhůta neodpovídala jeho možnostem a poměrům a že je zde mezi účastníky spor o splatnosti, měl odvolací soud za to, že splatnost dluhu na vrácení jistiny úvěru se váže na výzvu žalobkyně a že počínaje dnem 2. 8. 2025 se žalovaný dostal se zaplacením dluhu do prodlení. Žalobkyni jako právní nástupkyni původní věřitelky tak vzniklo právo na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1968 o. z. s tím, že výše úroků z prodlení k tomuto datu činila 11,50 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Uvedený závěr není v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm byla řešena skutkově odlišná situace, kdy spotřebitel byl ve vztahu k otázce splatnosti dluhu aktivní a plnil si povinnost tvrzení a důkazní ohledně svých poměrů.

20. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části výroku II. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z dlužných jistin ve výši 17 000 Kč a 3 000 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení s tím, že lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.; v další odvoláním napadené části výroku II. rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1, 2 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., za situace, kdy jak v řízení před soudem prvního stupně, tak v řízení odvolacím, byla míra úspěchu a neúspěchu účastníků obdobná (dle ustálené judikatury bylo nezbytné zohlednit nejen jistinu, ale též příslušenství – viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Rakovníku, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem.