11 C 171/2025

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Nitkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaný: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 67 572,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky částka, a dále, aby žalovaný zaplatil kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, úrok ve výši 8 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úrok ve výši 8 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím jako souhrnu dvou pohledávek z titulu smluv o úvěru uzavřených mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba., a to ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum a ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum; u prvního úvěru žalobkyně uplatnila částku částka a příslušenství tvořené kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení částka, kapitalizovaným úrokem částka, dále požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úrok ve výši 8 % ročně z částky částka od datum do zaplacení; u druhého úvěru uplatnila částku částka a příslušenství tvořené kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení částka, kapitalizovaným úrokem částka, dále požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úrok ve výši 8 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovanému byly na základě první smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši částka a že žalovaný měl hradit celkovou dlužnou částku částka ve 14 měsíčních splátkách po částka, přičemž poslední řádná splátka měla být splatná dne datum, a dále tvrdila, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a poslední platbu provedl dne datum ve výši částka; u této smlouvy pak žalobkyně vyčíslila, že na dlužné částce požaduje vedle nesplacené jistiny rovněž „úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru“, „úhrady za služby“ a smluvní pokutu. Dále žalobkyně tvrdila, že na základě druhé smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši částka a že žalovaný měl hradit celkovou dlužnou částku částka ve 14 měsíčních splátkách po částka, přičemž poslední řádná splátka měla být splatná dne datum, a dále tvrdila, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a poslední platbu provedl dne datum ve výši částka; i zde žalobkyně vyčíslila, že na dlužné částce požaduje vedle nesplacené jistiny rovněž „úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru“, „úhrady za služby“ a smluvní pokutu. Žalobkyně dále tvrdila, že pohledávky byly postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek a že žalovanému bylo postoupení oznámeno, přičemž žalovaný na dluh neplnil ani po předžalobní výzvě.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednáním se nedostavil.

3. Soud nejprve při jednání dne datum provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a vyslovil předběžný pracovní názor, že z předložených listin neplyne, že by žalobkyně, respektive její právní předchůdce, zkoumal úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, a žalobkyni proto poučil podle § 118a o. s. ř. a vyzval ji k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k posouzení úvěruschopnosti, současně ji poučil o koncentraci řízení podle § 118b o. s. ř.

4. Žalobkyně na poučení reagovala podáním ze dne datum, v němž doplnila, že právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného na základě informací vyžádaných od žalovaného, jejich ověření doklady a nahlédnutí do registrů, přičemž odkázala na žádosti o úvěr, pracovní smlouvy, výplatní pásky, rozhodnutí ČSSZ a doklady o vyplácení invalidního důchodu a další listiny.

5. Ze žaloby, doplnění žaloby a provedených listinných důkazů soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši částka (smlouva č. hodnota) a částka (smlouva č. hodnota), celkem tedy částka, a že žalovaný na tyto dluhy uhradil částky částka a částka, celkem tedy částka.

6. Soud dále zjistil, že žalovaný je příjemcem invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně ve výši částka (rozhodnutí ČSSZ ze dne datum) a že jeho příjmy ze zaměstnání podle doložených výplatních lístků kolísaly (v měsíci 2/2023 činila čistá mzda včetně náhrad částku částka; v měsíci 3/2023 činila čistá mzda včetně náhrad částku částka; v měsíci 6/2023 činila čistá mzda včetně náhrad částku částka; v měsíci 7/2023 činila čistá mzda včetně náhrad částku částka; v měsíci 8/2023 činila čistá mzda včetně náhrad částku částka) a byly zatíženy exekučními srážkami (v měsíci 2/2023 činila exekuční srážka částku částka; v měsíci 3/2023 činila exekuční srážka částku částka; v měsíci 6/2023 činila exekuční srážka částku částka; v měsíci 7/2023 činila exekuční srážka částku částka; v měsíci 8/2023 činila exekuční srážka částku částka), přičemž se jednalo o tři různé exekuce.

7. Po právní stránce soud posoudil věc jako vztah ze spotřebitelského úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly poskytnuty peněžní prostředky ve formě úvěru.

8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

10. Soud vyšel ze závěrů judikatury Nejvyššího soudu, podle nichž povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, a věřitel nedostojí povinnosti odborné péče, vyjde-li z objektivně nedoloženého prohlášení dlužníka o jeho poměrech, přičemž pouhá absence záznamu v databázích dlužníků sama o sobě odbornou péči nenahrazuje; odborná péče předpokládá ověření údajů minimálně objektivními podklady a aktivní vyhodnocení relevantních informací.

11. V nyní projednávané věci žalobkyně po poučení soudu doložila žádosti o úvěr, pracovní smlouvu, výplatní lístky, rozhodnutí ČSSZ a doklady o vyplácení invalidního důchodu; soud však dospěl k závěru, že ani tak žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti postupoval způsobem odpovídajícím požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že by na základě získaných informací provedl jejich věcné a odpovědné vyhodnocení tak, aby bylo možné uzavřít, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěry splácet. Soud při tomto hodnocení přihlédl zejména k tomu, že žalovaný je osobou v invaliditě prvního stupně, že z doložených dokladů vyplývá zatížení příjmů srážkami a kolísání příjmů, a že smluvní konstrukce obou úvěrů vedla k relativně vysoké splátkové zátěži ve vztahu k takto zjištěným příjmům, přičemž žalobkyně ani její právní předchůdce neprokázali, že by se při posouzení úvěruschopnosti zabývali skutečnou výší pravidelných výdajů žalovaného a dopadem srážek a invalidity na jeho disponibilní příjem a schopnost hradit sjednané splátky; za této situace soud uzavřel, že poskytovatel úvěru poskytl spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Z uvedených důvodů soud posoudil obě úvěrové smlouvy jako neplatné, a proto bylo nutno vzájemná plnění účastníků vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení. Za této situace žalobkyně nemůže úspěšně požadovat plnění, které vyplývá z neplatných smluvních ujednání, zejména smluvní úroky, poplatky označené jako „úhrady za služby“, smluvní pokuty ani příslušenství odvozené od částek obsahujících tyto neplatně ujednané položky.

13. Soud proto přiznal žalobkyni pouze to, co odpovídá majetkovému prospěchu získanému žalovaným bez platného právního důvodu, tedy rozdíl mezi tím, co žalovaný obdržel, a tím, co již vrátil. Jelikož žalovaný obdržel celkem částka a uhradil celkem částka, je povinen žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení ve výši částka. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl.

14. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, a to zejména co do částek, které žalobkyně uplatnila jako pevné úroky, smluvní pokuty a „úhrady za služby“ související s uzavřením a administrací úvěrů, neboť tyto nároky jsou odvozeny výlučně od neplatných smluvních ujednání a jejich přiznání by popřelo smysl ochranné úpravy zákona o spotřebitelském úvěru, která spojuje s porušením povinnosti posoudit úvěruschopnost sankci v podobě ztráty práva na úplatná plnění nad rámec vrácení jistiny.

15. Stejně tak soud zamítl i žalobkyní uplatněné kapitalizované úroky, kapitalizované zákonné úroky z prodlení a dále běžící úroky a úroky z prodlení z částek definovaných žalobkyní, neboť tyto nároky byly žalobkyní odvozeny od uplatněných smluvních částek a konstrukcí vyplývajících z neplatných smluv, a nebylo možné je přiznat jako příslušenství k pohledávce z bezdůvodného obohacení v jiné podobě, než jak byla žalobou uplatněna.

16. Soud nepřiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve vztahu k částce představující bezdůvodné obohacení, neboť v řízení nebyly splněny předpoklady pro závěr o prodlení žalovaného s povinností vydat bezdůvodné obohacení. Ačkoliv judikatura Nejvyššího soudu připouští, že je-li bezdůvodné obohacení vydáváno v penězích a dlužník svou platební povinnost řádně a včas nesplní, může věřitel požadovat i úrok z prodlení, vznik této povinnosti je vázán na to, že dlužník se dostal do prodlení se splněním splatného peněžitého dluhu. V projednávané věci žalobkyně prokazovala, že žalovaného vyzývala k úhradě dluhu odpovídajícího smluvním ujednáním, tj. k zaplacení částek výrazně vyšších, zahrnujících i úroky, poplatky a smluvní sankce, které však soud pro neplatnost smluv o spotřebitelském úvěru neuznal. Z takové výzvy k plnění nelze bez dalšího dovodit prodlení žalovaného s povinností vydat bezdůvodné obohacení v rozsahu, v němž byl nárok žalobkyně shledán důvodným (tj. ve výši částka). Nelze totiž vyloučit, že žalovaný by při výzvě k úhradě částky odpovídající toliko bezdůvodnému obohacení plnil, a v pochybnostech nelze prodlení a s ním spojenou sankci v podobě úroku z prodlení dovozovat z neplnění výzvy směřující k plnění, které žalovanému ve skutečnosti nevzniklo. Nadto soud přihlédl k tomu, že v případě neplatnosti spotřebitelského úvěru z důvodu porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost je splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu upravena speciálně v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož spotřebitel vrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem, a nárok na zákonný úrok z prodlení může vzniknout teprve při prodlení s vrácením jistiny v době podle tohoto ustanovení. Jelikož žalobkyně v řízení neuplatnila ani netvrdila prodlení žalovaného ve vztahu k povinnosti vydat bezdůvodné obohacení v režimu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a současně se nedomáhala zákonného úroku z prodlení z částky odpovídající bezdůvodnému obohacení, soud úrok z prodlení nepřiznal.

17. Výrok o nákladech řízení má oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch, žalovaný byl rovněž částečně úspěšný, a s přihlédnutím k procesní pasivitě žalovaného a k tomu, že mu nebyly zjištěny účelně vynaložené náklady, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

18. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v § 160 odst. 1 větě před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud neshledal důvody, když žalovaný byl v řízení zcela pasivní a žádné skutečnosti odůvodňující delší lhůtu netvrdil. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Rakovníku. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.