22 Co 19/2026

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň Mgr. Jany Pokorné Stejskalové a Mgr. Hany Říhové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A , narozená Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení výživného nerozvedené manželce o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 9. 9. 2025, č. j. 3 C 109/2024-684

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 35 338 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost přispívat žalobkyni na její výživu měsíčně částkou 29 680 Kč splatnou vždy do každého 5. dne v měsíci počínaje dnem 1. 8. 2024 (výrok I.), a dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 141 787,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II.).

2. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 1. 8. 2024 domáhala po žalovaném, aby jí s účinností od podání žaloby (1. 8. 2024) přispíval na výživu částkou 29 680 Kč splatnou vždy do každého 5. dne v měsíci. Tvrdila, že manželství mezi účastníky bylo uzavřeno dne 24. 9. 2016. Z manželství se narodil dne 10. 6. 2018 nezletilý syn , Anonymizováno, . Účastníci měli od roku 2022 dvě rodinné domácnosti, které aktivně užívali, a to v bytě na adrese , adresa, , který je ve společném jmění manželů účastníků, a dále v rodinném domě v obci , adresa, na adrese , adresa, , který je v podílovém spoluvlastnictví účastníků, kdy žalovanému podle údajů evidovaných v katastru nemovitostí patří 3/4 podíl a žalobkyni 1/4 podíl. Žalobkyně dále vlastní byt č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , který fakticky obývá její matka, jež žalobkyni hradí příspěvek ve výši 11 417 Kč (odpovídající vyplacenému příspěvku na bydlení), a vůči níž žalobkyně touto formou plní svou vyživovací povinnost. Na konci roku 2023 došlo k faktickému rozchodu účastníků a žalovaný se 2. 1. 2024 odstěhoval k milence, s níž udržoval vztah již od roku 2023. Žalobkyně dále tvrdila, že její příjmy z pracovního poměru u , právnická osoba, činily v prvním pololetí roku 2024 částku 59 822 Kč čistého (bez bonusů), zatímco žalovaný pobírá příjem vyšší, a to 131 135 Kč čistého (taktéž bez bonusů), který mu nyní plyne od zaměstnavatele , právnická osoba, . Následně žalobkyně uvedla celou řadu výdajů, které by dle jejího názoru měly být při stanovení vyživovací povinnosti zohledněny a na základě jí provedeného výpočtu dospěla k částce ve výši 29 680 Kč.

3. Žalovaný s uplatněným nárokem nesouhlasil a namítal, že hmotná a kulturní úroveň žalobkyně požadovaný nárok neodůvodňuje a že je to spíše žalobkyně, která by měla žalovanému hradit výživné. Žalovaný poukázal na to, že žalobkyně v rámci svého příjmu opomněla zmínit své nadstandardní odměny, které v zaměstnání pravidelně pobírá. Dále poukázal na to, že je třeba posoudit komplexní majetkové poměry obou manželů. Žalovaný kromě již žalobkyní zmíněných nemovitostí nevlastní žádný další nemovitý majetek, žalobkyně však ano. Kromě žalobkyní přiznaného bytu, žalobkyně vlastní též vícegenerační rodinný dům se zahradou na adrese , adresa, . Dle žalovaného činí hodnota žalobkyní vlastněného bytu v , Anonymizováno, cenu cca ve výši 4 500 000 Kč a vícegeneračního domu v , Anonymizováno, cca 18 000 000 Kč. Žalovaný dále poukázal na to, že žalobkyně se chovala od rozchodu manželů velmi konfliktně, o čemž svědčí písemná komunikace, a odmítla návrh žalovaného na spravedlivé oddělené využívání obou společných nemovitých věcí do doby jejich vypořádání. Žalovaný nabízel, aby žalobkyně užívala byt v , adresa, a žalovaný dům v , Anonymizováno, , avšak žalobkyně trvala a trvá na svévolném užívání obou nemovitých věcí, a proto byl žalovaný nucen si najít nájemní bydlení, což zvýšilo jeho i tak poměrně vysoké náklady. Žalobkyně hradí od července 2024 pouze výdaje na některé služby bytu v , adresa, , zatímco žalovaný je nucen hradit veškeré ostatní náklady na byt v , adresa, a kompletně veškeré náklady na dům v , Anonymizováno, . Pokud jde o příjem žalovaného, žalovaný uvedl, že byl od 1. 7. 2024 veden na úřadu práce a jeho nový pracovní poměr vznikl až v polovině srpna 2024, kdy jeho příjem bude zpočátku nižší než příjem žalobkyně.

4. Shora uvedených rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení.

5. Soud prvního stupně vyšel z těchto skutkových zjištění: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 24. 9. 2016 a v průběhu řízení bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 3. 4. 2025, č. j. 18 C 136/2024-36, který nabyl právní moci dne 16. 4. 2025. Z manželství se narodil dne 10. 6. 2018 nezletilý syn , Anonymizováno, , o jehož poměrech pro dobu po rozvodu již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 11. 9. 2024, č. j. 24 Nc 25/2024-154, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2025 č. j. 101 Co 304/2024-262 (zjištěno z citovaných rozsudků). Mezi účastníky bylo nesporné, že spolu nežijí a nevedou společnou domácnost od 2. 1. 2024. Z výpisů z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že účastníci mají ve společném jmění manželů byt 3+kk o velikosti 95 m², garáž a nebytový prostor na adrese: , Adresa žalobkyně A, , včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku, tj. nemovitosti zapsané v katastru nemovitosti na LV č. , hodnota, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v katastrálním území a obci , adresa, . Účastníci vlastní v podílovém spoluvlastnictví rodinný dům a zahradu na adrese , adresa, , obec , adresa, , tj. nemovitosti zapsané v katastru nemovitosti na LV č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, a obci , adresa, . V minulosti žalovaný vlastnil bytovou jednotku v , adresa, , kterou v roce 2022 prodal za kupní cenu ve výši 6 490 000 Kč. Žalobkyně vlastní byt 2+kk o velikosti 39 m² na adrese: , adresa, , včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku, tj. nemovitosti zapsané v katastru nemovitosti na LV č. , hodnota, , , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Obvyklá cena této nemovitosti činí částku cca 5,2 – 5,5 milionů Kč (zjištěno z odhadu tržní hodnoty nemovitosti). V bytě bydlí matka žalobkyně, a to na základě nájemní smlouvy, avšak sjednané nájemné žalobkyni nehradí a namísto toho jí přenechává jí čerpaný příspěvek na bydlení ve výši 11 000 Kč až 12 000 Kč měsíčně (zjištěno z účastnického výslechu žalobkyně). Žalobkyně dále vlastní rodinný dům a zahradu na adrese: , adresa, , tj. nemovitosti zapsané v katastru nemovitosti na LV č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, a obci , adresa, . Obvyklá cena této nemovitosti činí částku nejméně částku 7–8 milionů Kč (zjištěno z odhadu tržní hodnoty nemovitosti). V domě se nacházejí dvě bytové jednotky, z nichž jednu užívá strýc žalobkyně, který se z domu odmítá vystěhovat a žalobkyni za užívání předmětné nemovitosti ničeho nehradí. Vůči užívání domu ze strany strýce žalobkyně dosud neučinila žádné právní kroky, které by směřovaly k jeho vystěhování (zjištěno z účastnického výslechu žalobkyně).

6. Z přiznání žalované k dani z příjmu fyzických osob za rok 2023 a 2024, z potvrzení o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání ze dne 15. 7. 2024, sdělení , právnická osoba, ze dne 16. 8. 2024, potvrzení o příjmech za období od dubna 2023 do března 2024 a od dubna 2024 do června 2024 a ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 30. 4. 2025 byly zjištěny následující příjmy žalovaného: Žalovaný měl v roce 2023 příjmy toliko ze závislé činnosti od zaměstnavatele , právnická osoba, a jeho základ daně činil 1 864 089 Kč, přičemž žalovaný v daném období uplatňoval daňové zvýhodnění na syna , Anonymizováno, , v důsledku čehož měl na účtu daně z příjmu přeplatek ve výši 37 602 Kč. V roce 2024 měl žalovaný taktéž příjmy pouze ze závislé činnosti, které mu plynuly od zaměstnavatelů zaměstnavatele , právnická osoba, , , právnická osoba, . a , právnická osoba, . Základ daně žalovaného činil 2 762 737 Kč, daňové zvýhodnění na syna již neuplatňoval a po vyúčtování daně z příjmů měl přeplatek ve výši 2 591 Kč. Od 1. 7. 2024 do 12. 8. 2024 byl žalovaný evidován na úřadu práce v evidenci uchazečů o zaměstnání a byla mu přiznána podpora v nezaměstnanosti ve výši 24 608 Kč, přičemž k ukončení pracovního poměru u společnosti , právnická osoba, došlo ze strany žalovaného. Za dobu nezaměstnanosti byla žalovanému vyplacena podpora ve výši 33 340 Kč. V období od dubna 2023 do března 2024 byla žalovanému vyplácena průměrně mzda ve výši 128 721 Kč, kdy v březnu 2024 žalovaný obdržel ve mzdě roční bonus ve výši 348 487 Kč a dále žalovaný obdržel od zaměstnavatele akcie v hodnotě 139 628,79 Kč. Průměrná měsíční mzda žalovaného v měsících duben až červen 2024 činila částku 181 279 Kč čistého, když v měsíci dubnu byla žalovanému vyplacena odměna ve výši 266 000 Kč. Po změně zaměstnavatele činila průměrná čistá měsíční mzda žalovaného částku 143 157 Kč (za měsíce srpen 2024 až březen 2025), kdy v měsících listopad a prosinec 2024 byla žalovanému vždy vyplacena odměna ve výši 100 000 Kč. Pokud jde o zaměstnanecké benefity, poskytuje zaměstnavatel žalovanému příspěvek na Multisport kartu (žalovaný doplácí částku 320 Kč měsíčně) a ke mzdě je za každý odpracovaný den poskytováno stravné ve výši 120 Kč, a to od 1. 1. 2025, předtím pouze 50 Kč za den. Z výpisu z účtu žalovaného u , právnická osoba, . ke dni 30. 11. 2024 a z osobního penzijního účtu za rok 2023 bylo zjištěno, že žalovaný investoval ke dni 30. 11. 2024 prostřednictvím podílových listů a dalších cenných papírů kolektivního investování částku celkem 721 485,07 Kč, která byla k danému dni zhodnocena na částku 834 797,31 Kč. Na penzijním spoření pak měl žalovaný k 31. 12. 2023 zůstatek ve výši 384 749,14 Kč, na které si měsíčně hradí částku 1 000 Kč.

7. Z přiznání k dani příjmu fyzických osob za rok 2023 a 2024, potvrzení zaměstnavatele o výši mzdy za období od května 2023 do dubna 2024 a od dubna 2024 do března 2025, ze sdělení , právnická osoba, a výpisů z účtu žalobkyně byly zjištěny tyto příjmy žalobkyně: v roce 2023 pocházely z vícero zdrojů: ze zaměstnání od zaměstnavatele , právnická osoba, ve výši 1 285 940 Kč a z nájmu ve výši 132 590 Kč. Žalobkyně v rámci vyúčtování příjmů z nájmů uplatnila výdaje ve výši 156 657 Kč, v důsledku čehož si snížila celkový daňový základ o částku 24 067 Kč. Žalobkyně dále v rámci daňového přiznání uplatnila odpočet za poskytnuté dary ve výši 7 000 Kč, odpočet úroků ve výši 73 466 Kč a odpočet za soukromé životní pojištění ve výši 7 120 Kč. Výsledný základ daně tak u žalobkyně činil částku 1 198 300 Kč a po vyúčtování daně z příjmů měla přeplatek ve výši 29 024 Kč. V roce 2024 uvedla žalobkyně v daňovém přiznání příjmy ze závislé činnosti ve výši 1 463 043 Kč a z nájmu ve výši 138 590 Kč. Žalobkyně opět v rámci vyúčtování příjmů z nájmů uplatnila výdaje, a to ve výši 266 950 Kč, v důsledku čehož si snížila celkový daňový základ o částku 128 360 Kč. Žalobkyně dále v rámci daňového přiznání uplatnila odpočet za poskytnuté dary ve výši 4 000 Kč, odpočet úroků ve výši 71 829 Kč a odpočet za soukromé životní pojištění ve výši 6 253 Kč. Výsledný základ daně tak u žalobkyně činil částku 1 380 900 Kč. Žalobkyně dále uplatnila daňové zvýhodnění na syna , Anonymizováno, , a to za období 6 měsíců. Po vyúčtování daně z příjmů měla žalobkyně přeplatek ve výši 47 810 Kč. Žalobkyně je po celou dobu zaměstnaná u společnosti , právnická osoba, a její průměrný měsíční příjem za období od května 2023 do října 2023 činil částku 83 499 Kč, od listopadu 2023 do dubna 2024 pak částku 84 920 Kč s tím, že žalobkyni byla v září 2023 vyplacena odměna 14 368 Kč, v říjnu 2023 roční bonus ve výši 218 000 Kč a v lednu 2024 roční bonus ve výši 230 000 Kč. Od dubna 2024 do března 2025 činil průměrný měsíční příjem žalobkyně částku 76 408 Kč, kdy žalobkyni byla v říjnu 2024 vyplacena odměna a roční bonus v souhrnné výši 309 724 Kč, v prosinci 2024 odměna ve výši 21 517 Kč, v lednu 2024 ve výši 14 943 Kč a v březnu 2025 ve výši 17 333 Kč. Žalobkyně dále od dubna 2024 do března 2025 v rámci zaměstnaneckých benefitů obdržela stravné ve výši 20 915 Kč, plnění prostřednictvím cafeterie ve výši 21 983 Kč a příspěvky na penzijní připojištění ve výši 2 051 Kč. Žalobkyně má dále možnost si pronajmout k soukromým účelům firemní vůz. Za období od 1. 8. 2024 do 16. 4. 2025 byly žalobkyni dále vyplaceny dávky ošetřovného, a to v souhrnné výši 50 425 Kč, a to celkem za 36 kalendářních dnů.

8. Pokud jde o výdaje žalovaného, učinil soud prvního stupně z provedených důkazů (z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 11. 9. 2024, č. j. 24 Nc 25/2024-154, potvrzení o úhradách, z výpisu z úvěrového účtu žalovaného za rok 2023, potvrzení o úhradách – inkaso za srpen až listopad 2024, z výpisu z osobního penzijního účtu za rok 2023 a účastnické výpovědi žalovaného) tato skutková zjištění: žalovaný má dvě vyživovací povinnosti, a to vůči synovi , Anonymizováno, , kterému přispívá na výživu částkou 17 000 Kč měsíčně a vůči dceři , Anonymizováno, z prvního manželství, které přispívá částkou 14 500 Kč měsíčně a dále se podílí na úhradě školného dcery , Anonymizováno, , a to částkou 29 000 Kč ročně pro školní rok 2024-2025 a pro školní rok 2025-2026 částkou 30 000 Kč ročně. Dne 7. 12. 2024 uhradil dluh na výživném vůči , Anonymizováno, ve výši 133 000 Kč. Žalovaný hradí na splátkách společných úvěrů souvisejících s nemovitostmi účastníků částku 38 912 Kč (z toho 37 112 Kč splátka hypotečního úvěru u , právnická osoba, a 1 800 Kč splátka úvěru na kuchyň u , právnická osoba, .), a žalobkyně mu na to měsíčně přispívá částkou 5 000 Kč. Žalovaný má sjednána dvě životní pojištění, kdy na jedno z nich kvartálně hradí částku 3 727 Kč, další pak hradí měsíčně, přičemž celkově jde o částku cca 2 500 Kč měsíčně. Žalovaný se v lednu 2024 odstěhoval ze společné domácnosti a nejprve pobýval v domě v Pikovicích a následně se z důvodu, že dům chtěla užívat i žalobkyně se synem, odstěhoval do pronajatého bytu na , adresa, . Za pronajatý byt žalovaný hradil nájemné ve výši 24 000 Kč měsíčně, zálohy na služby ve výši 5 893 Kč a zálohu na elektřinu ve výši 2 200 Kč měsíčně, a internet ve výši 369 Kč měsíčně. V březnu 2025 se pak žalovaný přestěhoval do řadového rodinného domu na , adresa, , kde mu jeho výdaje na bydlení ještě vzrostly. Žalovaný až do května 2024 hradil většinu nezbytných výdajů souvisejících s užíváním obou nemovitostí. I po tomto datu pak hradí elektřinu v bytě v , adresa, , a to měsíčně částkou 1 650 Kč. Dne 23. 7. 2024 žalovaný uhradil pojistné za byt ve výši 6 763 Kč. Žalovaný hradil dále elektřinu za dům v Pikovicích ve výši cca 1 500 Kč měsíčně, dále uhradil dne 27. 6. 2025 pojistné za dům ve výši 11 064 Kč a dále dne 16. 11. 2024 vodné a stočné ve výši 6 065 Kč. Žalovaný též hradil internet ve výši 255 Kč měsíčně a do 3. 12. 2024 streamovací službu Netflix ve výši 309 Kč měsíčně. Žalovaný rovněž uhradil ve dnech 28. 5. 2024 a 27. 11. 2024 daň z nemovitostí za rok 2024 v celkové výši 5 095 Kč. Hlavní platební účet žalovaného je veden u , právnická osoba, – , č. účtu, . Žalovaný užívá osobní elektro automobil Citroen C4, jehož pořizovací cena byla 824 100 Kč a který je ve společném jmění účastníků, a v souvislosti se kterým uhradil dne 30. 5. 2024 autopojištění ve výši 21 624 Kč. Žalobkyně využívá pronajaté auto od zaměstnavatele.

9. Pokud jde o výdaje žalobkyně, učinil soud prvního stupně z provedených důkazů (z historie pohybů na běžném účtu žalobkyně a na účtu kreditní karty, jejího účastnického výslechu, z sms komunikace účastníků, z potvrzení o životním pojištění, z tabulky přehledu plateb, tabulky z přehledu výdajů souvisejících s domem v , Anonymizováno, a s bytem , Anonymizováno, ) tato skutková zjištění: žalobkyně hradí od června 2024 nájemné, resp. příspěvky na správu domu a pozemku a do fondu oprav a dále zálohy na služby ve výši 8 667 Kč měsíčně, plus v lednu 2025 uhradila nedoplatek ve výši 10 480 Kč. Od prosince 2024 hradí žalobkyně streamovací službu Netflix ve výši 239 Kč měsíčně. Žalobkyně má sjednáno životní pojištění s měsíčním pojistným ve výši 1 167 Kč, přičemž za rok 2024 uhradila na daňově podporované pojištění částku 6 253 Kč. V souvislosti s bytem žalobkyně v , Anonymizováno, má žalobkyně tyto pravidelné měsíční výdaje: 3 626 Kč jakožto pevná a zálohová platba za plnění poskytovaná s užíváním bytu, koncesionářské poplatky za rozhlas ve výši 45 Kč a za televizi ve výši 135 Kč. V souvislosti s nemovitostí v , Anonymizováno, byla žalobkyni předepsána daň z nemovitostí ve výši 6 779 Kč. Žalobkyně uzavřela pojištění nemovitosti a dne 6. 12. 2024 uhradila pojistné ve výši 8 076 Kč.

10. Soud prvního stupně považoval takto zjištěný skutkový stav dostatečným, a tudíž neprováděl další navržené důkazy, a to důkazy vztahující se ke zdravotnímu stavu a majetkovým poměrům matky žalobkyně, jejího bratra, stav soudního řízení ve vztahu k nemovitostem v Čimicích, výdaje hrazené po rozvodu manželství, procesní podání účastníků z opatrovnického řízení. Dále soud prvního stupně zamítl doplnění dokazování pohyby na účtech žalovaného vedeného u , Anonymizováno, , , právnická osoba, , , jméno FO, bank a , právnická osoba, za období od 1. 1. 2021 do 16. 4. 2025, a to z důvodu, že nebyly pro řízení potřebné.

11. Na zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval § 697 odst. 1, § 910 odst. 1, § 914, § 915 odst. 2 a § 922 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a dovodil, že zjištěná hmotná a kulturní úroveň žalobkyně a žalovaného neodůvodňuje přiznání výživného ve prospěch žalobkyně. S odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2016, sp. zn. I. ÚS 2822/16 a ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. III. ÚS 2097/19 dospěl soud prvního stupně k závěru, že byť žalovaný dosahuje na první pohled vyššího příjmu než žalobkyně, po započtení odůvodněných výdajů obou účastníků není mezi jejich příjmy natolik markantní rozdíl, aby mohlo být dovozeno, že hmotná a kulturní úroveň účastníků není v zásadně stejná. Žalovaný sice dosahuje vyšších příjmů než žalobkyně, ale rovněž má podstatně vyšší pravidelné měsíční náklady. Při posuzování výdajů účastníků soud prvního stupně přihlížel zásadně toliko k pravidelným opakujícím se výdajům obou účastníků. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně má zajištěné výlučné bydlení ve společné nemovitosti účastníků (byt v , adresa, ) a dále v podstatném rozsahu užívá taktéž druhou společnou nemovitost účastníků (rodinný dům v Pikovicích), a to v zásadě za účelem rekreace. Žalovaný si byl naopak nucen bydlení zajistit jinde a za tímto účelem vynakládat nemalé finanční prostředky. Žalovaný navíc v rozhodné době vynakládal nemalou část svých příjmů k úhradě nákladů spojených s nemovitostmi, které výhradně, popř. z převážné míry, užívala žalobkyně. Ta začala část nákladů spojených s užíváním daných nemovitostí hradit až následně poté, co ji k tomu žalovaný opakovaně vyzýval. Pokud se žalobkyně dobrovolně rozhodla pracovat na zkrácený úvazek a odůvodňuje toto zájmy nezletilého syna, pak je to její svobodné rozhodnutí, které ji připravilo o možnost získání vyššího příjmu. Syn účastníků je již ve věku, kdy navštěvuje druhý ročník základní školy. Ostatně v rámci řízení vyplynulo, že žalobkyně v minulosti za účelem umožnění plnění svých pracovních povinností využívala služeb chůvy a není důvodu, proč by žalobkyně nemohla i nyní využít obdobných služeb např. pro zajištění vyzvednutí syna ze školy. Žalobkyně v rámci řízení uváděla, že plní vyživovací povinnost vůči své matce tím, že jí zajišťuje bydlení ve svém bytě, nelze odhlížet od toho, že toto plnění žalobkyně nelze následně nárokovat v rámci vyživovací povinnosti mezi manžely. Pokud se žalobkyně rozhodla dobrovolně pomáhat své matce s úhradou jejích životních nákladů, pak nemůže tyto náklady následně prostředním institutu výživného mezi manželi přenášet na žalovaného. Žalobkyně navíc přiznala, že část takto vynaložených nákladů je jí kompenzována tím, že jí matka přeposílá jí pobíraný příspěvek na bydlení, a z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že si žalobkyně prostřednictvím daného „nájmu“ fakticky snižuje svůj daňový základ na dani z příjmů. V neposlední řadě bylo třeba při posuzování hmotné a kulturní úrovně obou manželů přihlédnout k tomu, že žalobkyně kromě nemovitostí, které mají společně se žalovaným (ať již v jejich doposud nevypořádaném společném jmění manželů, případně v rámci podílového spoluvlastnictví, kdy tento právní režim spoluvlastnictví žalobkyně zpochybňuje), vlastní též dvě další nemovitosti (právě byt užívaný její matkou a dům v , Anonymizováno, ), které má ve svém výlučném vlastnictví a které mají nikoli zanedbatelnou hodnotu (jejich cena nepochybně podstatným způsobem přesahuje částku 10 mil. Kč). Pokud žalobkyně důsledně nevyužívá možný výdělkový potenciál, který je s vlastnictvím takových nemovitostí spojen, je to opět jejím osobním rozhodnutím a nemůže to jít k tíži žalovaného. Lze proto shrnout, že po provedeném dokazování nebylo zjištěno, že by hmotná a kulturní úroveň žalobkyně jakožto manželky odůvodňovala přiznání výživného od žalovaného, natož pak v požadované výši.

12. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný měl ve věci plný úspěch, a proto je neúspěšná žalobkyně povinna uhradit mu plnou náhradu nákladů řízení, ve výši 141 787,80 Kč. Účelně vynaložené náklady tvoří náklady za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 2 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif”). Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení došlo k rozvodu manželství, kdy rozsudek o rozvodu nabyl právní moci dne 16. 4. 2025, došlo k faktickému omezení předmětu řízení na částku 252 280‬ Kč (výživné za dobu od 1. 8. 2024 do 16. 4. 2025, tj. výživné za 8,5 měsíce ve výši 29 680 Kč měsíčně). Při výpočtu nákladů řízení proto soud prvního stupně vycházel z tarifní hodnoty ve výši 252 280 Kč. Advokátovi tak náleží odměna ve výši 9 340 Kč za každý z 12 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 9. 9. 2024, vyjádření ze dne 28. 3. 2025, účast na jednání dne 3. 4. 2025 přesahující 2 hodiny, vyjádření z 1. 5. 2025, porada s klientem ze dne 9. 5. 2025, porada s klientem ze dne 1. 6. 2025, účast na jednání dne 2. 6. 2025 přesahující 2 hodiny, účast na jednání dne 4. 9. 2025 přesahující 2 hodiny), tj. celkem ve výši 112 080 Kč. Dále advokátu přísluší náhrada hotových výdajů stanovená podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, která do 31. 12. 2024 činí 300 Kč za každý úkon právní služby (celkem 600 Kč za 2 úkony právní služby) a po 1. 1. 2025 činí 450 Kč za každý úkon právní služby (celkem 4 500 Kč za 10 úkonů právní služby), tj. celkem ve výši 5 100 Kč. Dále advokátu náleží náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze shora uvedených částek, tedy ve výši 24 607,80 Kč. Lhůtu k plnění stanovil soud prvního stupně třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

13. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, když odmítl provést navržené důkazy směřující k objasnění majetkových poměrů žalovaného (zejména bankovních účtů, investic a finančních toků), a následně z nedostatku takto neprovedeného dokazování dovodil nevěrohodnost jejích tvrzení. Podle žalobkyně soud prvního stupně rezignoval na objektivní zjištění finanční situace žalovaného a opřel své závěry o neúplný důkazní podklad. Dále vytýká soudu prvního stupně nesprávná skutková zjištění, a to zejména pokud jde o příjmy a skutečné disponibilní prostředky obou účastníků, způsob jejich bydlení po rozchodu, rozsah užívání nemovitostí, strukturu výdajů a životní úroveň stran. Soud prvního stupně podle ní hodnotil příjmy stran nerovnoměrně (u žalobkyně detailně, u žalovaného zjednodušeně), neověřil tvrzení žalovaného o jeho majetku a rozpory v jeho výpovědi. Žalobkyně rovněž namítá nesprávné právní posouzení věci, zejména při aplikaci § 697 o. z. Soud prvního stupně podle ní použil nesprávnou metodiku, když posuzoval převážně pouze pravidelné výdaje a opomněl výdaje nepravidelné, avšak nutné, čímž zkreslil obraz reálné životní úrovně. Tato metodika podle žalobkyně systematicky znevýhodňuje pečujícího rodiče a vede k nepřezkoumatelnému závěru o zásadně srovnatelné životní úrovni. Žalobkyně dále namítá, že soud prvního stupně vycházel z nesprávných či nepřesných premis, například při hodnocení daňových otázek, příspěvku na bydlení, využití nemovitostí či významu dovolených a volnočasových aktivit, a že některé závěry založil na hodnotících úvahách či „dojmech“, nikoli na řádném dokazování. Podstatnou část odvolání tvoří výtka, že soud prvního stupně nepřihlédl k tvrzené informační asymetrii a finanční kontrole ze strany žalovaného, když neprovedl důkazy k jeho finančním poměrům, a současně zpochybnil věrohodnost žalobkyně. V této souvislosti žalobkyně uvádí, že bez objektivního zjištění finančních toků nelze spravedlivě posoudit srovnání životní úrovně manželů. Dále žalobkyně namítá, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil její reálné disponibilní prostředky, když zaměňoval příjem za skutečnou disponibilitu po úhradě nutných výdajů, nepřihlédl k jejím mimořádným a vynuceným nákladům (včetně nákladů na péči o dítě, domácnost, právní zastoupení a psychologickou pomoc) a opomněl časové hledisko (např. opožděné placení výživného na dítě). Soud prvního stupně podle žalobkyně také nesprávně posoudil otázku bydlení, užívání společných nemovitostí a rozdělení nákladů, přičemž přijal jednostranný výklad žalovaného a nevyhodnotil tvrzení o nátlaku při prosazování plateb a změn v užívání majetku. Další námitky směřují proti hodnocení věrohodnosti, kdy soud prvního stupně podle žalobkyně vycházel z formy komunikace účastníků (zejména e-mailů) a subjektivních dojmových kritérií namísto objektivního zhodnocení důkazů. Žalobkyně rovněž brojí proti tomu, že soud prvního stupně nepřiměřeně bagatelizoval její zákonnou vyživovací povinnosti vůči matce, nepřihlédl k jeho dopadu na její životní úroveň, a naopak jí přičítal hypotetický výdělečný potenciál z nemovitostí, aniž by zohlednil reálné překážky jejich využití v rozhodném období. Konečně žalobkyně namítá procesní pochybení při dokazování, kdy soud prvního stupně důkazy odmítal paušálně jako nerelevantní či nedostatečné, aniž je konkrétně hodnotil, nevyzval ji k jejich doplnění a vytvořil tak neúplný skutkový základ pro své rozhodnutí. Z těchto důvodů žalobkyně považuje napadený rozsudek za nepřezkoumatelný a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

14. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně odmítl hlavní argument odvolání, že by se žalobkyně nacházela v postavení oběti finančního či jiného násilí. Zdůraznil, že soud prvního stupně tuto námitku již správně vyhodnotil jako nedůvodnou, přičemž chování žalobkyně naopak označil za konfliktní a útočné. Podle žalovaného žalobkyně nepřiměřeně interpretuje běžné uplatňování jeho práv (zejména požadavky na podíl na společných nákladech) jako projev nátlaku. K námitce neprovedení důkazů k účtům a finančním tokům žalovaný uvedl, že tyto důkazy jsou nadbytečné, neboť předmětem řízení není vypořádání společného jmění, a není důvod zkoumat majetkové poměry s několikaletým odstupem. Ve vztahu k námitkám ohledně příjmů žalovaný uvedl, že v rozhodném období nedošlo k účelovému snižování příjmů; mezidobí mezi zaměstnáními souviselo s přechodem na lépe placenou práci. Odmítl rovněž tvrzení, že soud prvního stupně opomenul jeho bonusy, s tím, že tyto byly v odůvodnění rozhodnutí výslovně zohledněny. Naopak poukázal na to, že žalobkyně nevyužívá plný pracovní úvazek a hospodárně nenakládá se svým majetkem, zejména pokud jde o dům v , Anonymizováno, . K výhradám týkajícím se daní a příspěvku na bydlení uvedl, že soud prvního stupně vycházel z tvrzení a důkazů žalobkyně, a že jeho závěry o nastavení nájemního vztahu mezi žalobkyní a její matkou odpovídají obsahu spisu. Pokud jde o posouzení životní úrovně a dovolených, žalovaný zdůraznil, že nikdy netvrdil finanční tíseň, nýbrž pouze omezené disponibilní prostředky po úhradě závazků. Dle jeho názoru je nerozhodné, kolik dovolených absolvoval, když žalobkyně má dostatečné příjmy (včetně bonusů a výživného na dítě), aby si obdobný standard mohla zajistit sama, pokud své prostředky nevynakládá jiným způsobem. K námitkám ohledně úspor a investic žalovaný zopakoval, že zkoumání dlouhodobých finančních toků je irelevantní. Ve vztahu k návrhu na vypořádání spoluvlastnictví uvedl, že deklarace schopnosti vyplatit žalobkyni neznamená, že by disponoval hotovostí v dané výši, neboť prostředky mohou být zajištěny i jinými způsoby (např. navýšením hypotečního úvěru). K tvrzené informační asymetrii a komunikaci mezi účastníky žalovaný uvedl, že naopak žalobkyně vystupovala dlouhodobě konfliktně a vyhrožovala, jeho komunikace byla dle jeho názoru korektní. Současně zdůraznil, že žalobkyně sama připustila zásahy do jeho soukromí. K námitce nesprávného posouzení disponibilních prostředků žalovaný uvedl, že žalobkyní uváděné náklady, zejména na právní zastoupení, vznikají i jemu, a řada sporů byla podle něj vyvolána jejím postupem. Náklady proto nelze přičítat k jeho tíži. Ve vztahu k bydlení a užívání nemovitostí žalovaný uvedl, že byl nucen řešit vlastní bydlení, protože žalobkyně užívala obě společné nemovitosti a odmítala úpravu jejich užívání. Odmítl, že by ji nutil k úhradám, podle jeho tvrzení pouze přestal hradit náklady nemovitosti, kterou výlučně užívala žalobkyně. Zároveň zdůraznil, že žalobkyně se na společných závazcích nepodílela v odpovídající míře. K osobní péči o dítě žalovaný uvedl, že rozsah péče a výše výživného byly stanoveny dohodou rodičů a zohledněny v samostatném řízení, žalobkyně podle něj tyto skutečnosti nepřípustně uplatňuje duplicitně. Zdůraznil, že zkrácený pracovní úvazek je volbou žalobkyně a že má možnosti zvýšit svůj příjem. K hodnocení věrohodnosti žalobkyně žalovaný uvedl, že účelově dezinterpretuje obsah komunikace a zpětně ospravedlňuje své konfliktní projevy, soud prvního stupně proto podle něj hodnotil důkazy správně. Ve vztahu k nákladům za právní zastoupení žalovaný setrval na stanovisku, že jde o náklady na obou stranách, často vyvolané postupem žalobkyně. K podpoře matky žalobkyně uvedl, že ji nelze přenášet na žalovaného, skutečný finanční příspěvek žalobkyně podle předložených údajů považuje za minimální. Zároveň zdůraznil, že jde o odlišnou situaci než zákonná vyživovací povinnost k nezletilému dítěti. K otázce nemovitostí žalobkyně žalovaný uvedl, že sama nevyužívá jejich výdělečný potenciál, zejména v případě domu v Čimicích, kde nečiní kroky k vyklizení nebo zpeněžení. Její pasivitu podle něj nelze kompenzovat výživným. Závěrem žalovaný uvedl, že odvolání nepřináší nové relevantní skutečnosti, převážně opakuje již posouzená tvrzení a vychází z jednostranného výkladu věci, a proto navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

15. Žalobkyně ve svém vyjádření reagovala na výsledky lustrace bankovních účtů žalovaného provedené odvolacím soudem a její význam pro posouzení životní úrovně účastníků. Uvedla, že na základě zjištěných údajů podrobně aktualizovala výpočet svého nároku na výživné, přičemž podle jejích závěrů existuje výrazný nepoměr mezi příjmy a životní úrovní obou rodinných domácností ve prospěch žalovaného. Zdůraznila, že příjmy žalovaného jsou nejen vyšší, ale i diverzifikované (včetně investic a kapitálových výnosů), zatímco její příjmy jsou převážně ze zaměstnání a bez významných dalších zdrojů. Po provedení korekcí a zohlednění výdajů dovozuje zásadní rozdíl v disponibilních prostředcích, který podle ní odůvodňuje nárok na výživné. Žalobkyně zároveň uvedla, že její výpočet vychází z konzervativního přístupu a zohledňuje pouze standardní příjmy, zatímco část zjištění z lustrace (zejména týkající se dispozic se společným majetkem) ponechává k řešení v řízení o vypořádání společného jmění manželů. K samotné lustraci namítla, že byla provedena v omezeném rozsahu a její vypovídací schopnost je snížena. Podle jejího názoru nebyly zjištěny všechny finanční produkty žalovaného, zejména investiční účty, majetkové účasti či detailní údaje o kreditních kartách, a časový rozsah šetření (pouze od 1. 8. 2024) je nedostatečný. Z tohoto důvodu dovozuje, že zjištěné údaje nemusí zachycovat celý rozsah finančních toků a skutečné životní úrovně žalovaného. Současně však zdůraznila, že i z takto omezené lustrace vyplývá existence významných finančních operací na straně žalovaného (např. příjmy z investic, převody vyšších částek, operace s kreditními prostředky), které podle ní svědčí o vyšší životní úrovni, než žalovaný v řízení uváděl. Žalobkyně dále opakovaně poukázala na tvrzenou informační asymetrii v manželství, kdy finanční prostředky a úspory byly soustředěny na straně žalovaného, zatímco ona hradila běžné výdaje domácnosti. Uvádí, že po rozchodu byl vůči ní vyvíjen ekonomický tlak, což se mělo promítnout i do její nepříznivé finanční situace v rozhodném období. Ve vztahu k vlastní situaci zdůraznila, že její disponibilní prostředky byly výrazně omezeny zejména náklady na péči o dítě, domácnost, právní zastoupení a další nezbytné výdaje, které považuje za vynucené situací po rozchodu. Dále poukázala na rozsah své osobní péče o dítě a s tím související omezení pracovních možností. Žalobkyně rovněž uvedla, že při posouzení životní úrovně žalovaného je třeba zohlednit i příjmy jeho partnerky a celkové fungování jejich společné domácnosti. Závěrem navrhla, aby odvolací soud vyšel z toho, že i provedená lustrace dostatečně prokazuje vyšší životní úroveň žalovaného a odůvodňuje její nárok na výživné. Současně předložila dvě varianty dalšího postupu, a to přiznat jí výživné v požadovaném rozsahu na základě již zjištěných skutečností, anebo provést doplnění dokazování úplnou lustrací všech účtů a finančních produktů žalovaného.

16. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích § 212 věty první o. s. ř. v celém rozsahu podle § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

17. Odvolací soud doplnil dokazování listinami za podmínek uvedených v § 213 o. s. ř. Ze sdělení SAB finance a.s. ze dne 4. 3. 2026 bylo prokázáno, že žalovaný není a nebyl klientem této společnosti. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 4. 3. 2026 bylo prokázáno, že žalovaný měl u této společnosti od 27. 4. 2009 zřízen účet č. , č. účtu, , který byl zrušen ke dni 26. 6. 2024. Ze sdělení , jméno FO, , a.s. ze dne 4. 3. 2026 bylo prokázáno, že žalovaný má u této banky zřízen účet č. , č. účtu, , na kterém je zůstatek 0 Kč, a za období od 1. 8. 2024 do 16. 4. 2025 na účtu nebyly žádné pohyby.

18. Ze sdělení , právnická osoba, . bylo prokázáno, že u této banky má žalovaný účet č. , č. účtu, , č. , č. účtu, , č. , č. účtu, , č. , č. účtu, , č. , č. účtu, . Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . bylo prokázáno, že v dubnu 2025 přišla žalovanému mzda ve výši 132 011 Kč, uhradil nájemné a zálohy ve výši 53 500 Kč, dále uhradil 2 950 Kč zálohy za plyn a 1 200 Kč též zálohy za plyn. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . bylo prokázáno, že žalovaný má zřízen účet v měně eur, pohybují se zde částky v desítkách eur a poté vysoké příchozí částky např. 12 000 eur, 30 000 eur od otce žalovaného, které žalovaný ihned po obdržení přeposílá. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . nebyly zjištěny žádné pro věc významné skutečnosti.

19. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, ., bylo prokázáno, že žalovaný v měsíci březnu 2025 obdržel platbu od své partnerky za nájemné za měsíce březen a duben a kauci ve výši 41 317 Kč, došlo též k prodeji podílových listů za 61 731 Kč, uhradil též kauci při pronájmu domu ve výši 52 000 Kč, uhradil školné své nezletilé dceři ve výši 30 000 Kč, hradí výživné na nezletilou dceru ve výši 14 500 Kč, dále hradí plyn ve výši 2 950 Kč a 1 200 Kč a splátku kreditní karty ve výši 24 741,06 Kč; dále jsou zde pohyby ve stotisících Kč, když se jedná o převedené eurové platby od otce žalovaného, které žalovaný ihned vrací otci zpět. V únoru 2025 žalovaný prodal podílové listy v hodnotě 11 920,44 Kč a 30 000,58 Kč. V lednu 2025 žalovaný splatil na kreditní kartu 79 692,92 Kč za dovolenou na lyžích, dále jsou zde pohyby ve stotisících Kč, když se jedná o převedené eurové platby od otce žalovaného, které žalovaný ihned přeposílá zpět otci. V prosinci 2024 žalovanému přišla na účet mzda 196 904 Kč, byla odečtena splátka kreditní karty ve výši 70 000 Kč. V říjnu 2024 obdržel žalovaný částku 37 501 Kč, 84 931,68 Kč a 30 000,53 Kč za prodej podílových listů. V září 2024 žalovanému byla odečtena částka 97 721 Kč za splátku kreditní karty.

20. Z výpisu spořícího účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, ., bylo prokázáno, že žalovaný dne 7. 12. 2024 uhradil dlužné výživné na nezletilého syna.

21. Z výpisu z účtu č. , hodnota, vedeného u , jméno FO, , a.s., bylo prokázáno, že žalovaný má na investičním účtu ke dni 16. 4. 2025 zůstatek 307,23 eur a 1 106,29 Kč.

22. Z potvrzení o zůstatku, potvrzení o vydání kreditní karty a výpisu účtu žalobkyně č. , č. účtu, bylo prokázáno, že ke dni 31. 10. 2024 činil na tomto účtu zůstatek žalobkyně 22 587,75 Kč. Žalobkyni byla vydána kreditní karta s úvěrovým rámcem ve výši 45 000 Kč, ke dni 31. 10. 2024 výše vyčerpaného úvěrového rámce činila 41 241,13 Kč.

23. Ze sdělení , právnická osoba, . bylo prokázáno, že žalobkyně má u této banky dva účty č. , č. účtu, a , č. účtu, . Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . bylo prokázáno, že žalobkyně se převedla na tento účet částku 200 000 Kč ke dni 11. 11. 2024.

24. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . bylo prokázáno, že matka žalobkyně jí dne 12. 8. 2024 zaslala 45 128 Kč, žalobkyně si převádí mezi svými účty desetitisícové částky.

25. I po takto doplněném dokazování se odvolací soud zcela ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, které tyto nové důkazy pouze dokreslily; na skutkové závěry soudu prvního stupně tak odvolací soud pro stručnost odkazuje (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3450/2011.

26. Podle § 697 o. z. manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů (odst. 1). Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném (odst. 2).

27. Podle § 913 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (odst. 1). Při hodnocení odůvodněných potřeb oprávněného se přihlédne k jejich budoucí změně, lze-li ji rozumně určit (odst. 2). Při hodnocení schopností a možností povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti a zda jím dosahovaný příjem odpovídá příjmu, kterého by mohl dosahovat zejména vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, vzdělání a kvalifikaci a také vzhledem k situaci na trhu práce v místě jeho pracoviště nebo bydliště. Při hodnocení majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost (odst. 3).

28. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

29. I z hlediska právního hodnocení nelze postupu soudu prvního stupně ničeho vytknout. Soud prvního stupně skutková zjištění posuzoval dle § 697 o. z. a § 913 o. z. a rovněž přiléhavě odkázal na judikaturu Ústavního soudu, zejména pak usnesení ze dne 31. 10. 2016, sp. zn. I. ÚS 2822/16 a usnesení ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. III. ÚS 2097/19. Z provedeného dokazování je sice zřejmé, že žalovaný dosahuje objektivně vyšších příjmů než žalobkyně, avšak posouzení věci je nutno zohlednit rovněž strukturu a výši výdajů obou účastníků. V tomto směru se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný je zatížen podstatně vyššími nutnými výdaji než žalobkyně. Žalovaný má výdaje s plněním výživného na dvě nezletilé děti; zároveň v rozhodném období platil společné dluhy za společné nemovité věci, jakož i náklady za užívání domu v Pikovicích, přičemž tyto nemovitoté věci ani neužívá a užívá je pouze žalobkyně. Žalobkyně od června 2024 hradí náklady na byt v , adresa, , a to příspěvky na správu domu a pozemku a zálohy na služby, nikoliv však na dům v Pikovicích. Protože je to žalobkyně, kdo fakticky užívá nemovité věci účastníků, žalovaný má zvýšené výdaje spojené s úhradou nájemního bydlení. Skutečnost, že žalovaný sdílí domácnost se svou partnerkou, byla odvolacím soudem zohledněna, a to přiměřeným rozdělením nákladů na toto nájemní bydlení v poměru 2/3 na žalovaného a 1/3 na jeho partnerku, což odpovídá reálnému užívání domácnosti, neboť žalovaný ve své domácnosti částečně vykonává péči o své nezletilé děti.

30. Po odečtení doložených výdajů od příjmů od příjmů dospěl odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, k závěru, že disponibilní prostředky, které oběma účastníkům zůstávají, jsou v podstatě srovnatelné. Jinými slovy, ačkoliv žalovaný dosahuje vyššího (čistého) příjmu, jeho reálný disponibilní příjem je v důsledku vyššího zatížení výdaji srovnatelný s disponibilním příjmem žalobkyně. Za této situace nelze dovodit, že by mezi účastníky existoval takový rozdíl v životní úrovni, který by odůvodňoval nárok na výživné nerozvedené manželky. Jak vyplývá z citované judikatury Ústavního soudu, není rozhodující absolutní rovnost příjmů či zůstatků, nýbrž to, aby životní úroveň jednoho z manželů nebyla zřetelně odlišná od životní úrovně druhého z manželů. Takový rozdíl však v projednávané věci zjištěn nebyl.

31. Námitku žalobkyně, že žalovaný si měl uměle snížit životní úroveň tím, že byl po dobu necelých dvou měsíců evidován na úřadu práce, odvolací soud neshledal důvodnou. Z provedeného dokazování totiž nevyplývá, že by se jednalo o účelové jednání směřující ke snížení jeho příjmů za účelem ovlivnění výsledku tohoto řízení; naopak je zřejmé, že žalovaný ukončil jeden pracovní poměr, aby následně nastoupil do pracovního poměru s vyšším příjmem než v předchozím zaměstnání. Celková prodleva mezi oběma pracovními poměry byla v zásadě zanedbatelná a na životní úrovni žalovaného se nijak neprojevila. Pokud jde o další námitky žalobkyně vztahující se k majetkovým transakcím, které vyšly najevo zejména po doplnění dokazování v odvolacím řízení, odvolací soud konstatuje, že ani tyto skutečnosti neodůvodňují odlišné posouzení věci. Z provedených důkazů sice vyplynulo, že žalovaný realizoval určité investiční transakce a že došlo ke prodeji některých majetkových hodnot, a prostředky získané jejich prodejem byly spotřebovány, nepředstavovaly však stabilní či dlouhodobý zdroj příjmů, který by se relevantně promítal do jeho životní úrovně. Za této situace nelze dovodit, že by investiční aktivity žalovaného vedly ke zvýšení jeho hmotné či kulturní úrovně v takové míře, která by zakládala nepoměr mezi účastníky. Námitky žalobkyně spíše směřující do institutu vypořádání společného jmění manželů, pokud tvrdí, že byly užity nikoliv pro potřeby rodiny, ale pro potřeby výlučně žalovaného, a nemohou se tak promítnout v úvaze o výživném nerozvedené manželky.

32. Ve vztahu k výši příjmů účastníků odvolací soud shodně jako soud prvního stupně uzavřel, že je to žalobkyně, kdo má vyšší potencialitu příjmů, než dosahuje. Na rozdíl od soudu prvního stupně soud tuto potencialitu neshledává v tom, že by žalobkyně mohla pracovat na celý úvazek, ale v tom, že (na rozdíl od žalovaného) vlastní další nemovité věci. Dům v Čimicích se dvěma bytovými jednotkami aktuálně obývá strýc žalobkyně, který jí za bydlení ničeho nehradí. Žalobkyně tak tuto nemovitost fakticky nevyužívá k získávání výnosu, aniž by vyvíjela kroky směřující ke změně tohoto stavu. Bytovou jednotku pak přenechává k užívání své matce, což je lidsky zcela pochopitelné, ale zároveň je třeba tuto skutečnost při úvaze o potencialitě příjmů zohlednit. Žalobkyně sice má ve vztahu ke své matce vyživovací povinnost, ale pouze v rozsahu zajištění slušné výživy; nelze tuto vyživovací povinnost, jak nesprávně žalobkyně argumentuje, stavět na roveň vyživovací povinnosti žalovaného k nezletilým dětem. Současně však odvolací soud zdůrazňuje, že skutečnost, že žalobkyně pracuje na zkrácený pracovní úvazek, jí nelze přičítat k tíži. Tento stav je odůvodněn výkonem osobní péče o nezletilé dítě, které je ve věku, kdy vyžaduje každodenní péči a přítomnost rodiče. V tomto směru je zřejmé, že omezení pracovních možností žalobkyně je objektivně podmíněno péčí o nezletilé dítě, a nelze je hodnotit jako projev nevyužívání jejích pracovních schopností.

33. Pokud pak žalobkyně v řízení namítala, že je třeba zohlednit mimořádné výdaje, které žalobkyně má vedle běžných, a to spojené zejména s materiálními potřebami syna účastníků a jeho vyšší nemocnosti, ani tato námitka není důvodná. Nárok na výživné nerozvedené manželky nelze odůvodňovat zvýšenými náklady na péči o nezletilé dítě účastníků, neboť k zajištění jeho potřeb slouží výživné pro nezletilého, kde jsou všechny tyto okolnosti zohledněny. Zohlednění těchto nákladů v rámci tohoto řízení by vedlo k nepřípustnému duplicitnímu zohlednění téže skutečnosti.

34. Odvolací soud tedy uzavírá, že soud prvního stupně postupoval zcela správně, když žalobu žalobkyně zamítl, neboť v řízení nebyly zjištěny skutečnosti, které by odůvodňovali přiznání výživného nerozvedené manželky žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že životní úroveň obou účastníků řízení je nadstandardní a zcela srovnatelná, a to přesto, že existují odchylky ve výši příjmů, jak již bylo vysvětleno výše.

35. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný včetně správného výroku o nákladech řízení potvrdil.

36. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný byl ve věci úspěšný. Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání přesahující dvě hodiny) po 9 340 Kč (tarifní hodnota určena podle § 7, § 8 odst. 2 advokátního tarifu z výživného uplatněného žalobou za dobu od 1. 8. 2024 do 16. 4. 2025, tj. výživné za 8,5 měsíce ve výši 29 680 Kč měsíčně, tedy z částky 252 280‬ Kč) a z 3 paušálních náhrad (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014) po 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a 21 % DPH z výše uvedených částek; celkem tedy 35 338 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud důvody a místo k plnění bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.