22 Co 267/2025

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Jany Pokorné Stejskalové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A , narozená Anonymizováno bytem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení 12 304,49 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 16. 10. 2025, č. j. 8 C 198/2025–61

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, ve výroku I. se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 466 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 12 304,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 304,49 Kč od 23. 9. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 13 322,97 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Podle obsahu spisu se žalobkyně žalobou podanou soudu prvního stupně dne 19. 5. 2025 domáhala zaplacení částky 12 304,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 23. 9. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že dne 5. 9. 2023 jí byl doručen příkaz , právnická osoba, , právnická osoba, , , Anonymizováno, ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. , č. účtu, kterým byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání skutku kvalifikovaného jako přestupky podle § 4 odst. 2 a § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, a byla jí uložena povinnost zaplatit pokutu 5 000 Kč. Uvedeného skutku se žalobkyně měla dopustit tím, že dne 2. 8. 2023 krátce před 10.25 hod. na pozemku , Jméno žalobkyně B, neodstranila neprodleně výkaly svého psa z trávníku, čímž měla porušit povinnost stanovenou v obecně závazné vyhlášce obce , Jméno žalobkyně B, č. 1/2018, k zabezpečení udržování veřejného pořádku, čistoty, ochrany veřejné zeleně a zlepšení estetického vzhledu obce a současně měla zanedbat povinnost úklidu veřejného prostranství. Žalobkyně podala prostřednictvím svého zástupce proti příkazu odpor, v důsledku kterého byl příkaz zrušen. Dne 10. 1. 2024 proběhlo ústní jednání o přestupku a v návaznosti na to bylo dne 25. 1. 2024 řízení zastaveno z důvodu, že se v případě přestupku podle § 4 odst. 2 zákona o některých přestupcích, o přestupek nejedná a v případě přestupku podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona o některých přestupcích, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně exkrement po svém psovi neprodleně neuklidila. V zahájení přestupkového řízení spatřuje žalobkyně nesprávný úřední postup, neboť správní orgán neměl dostatek důkazů o vině žalobkyně a nesprávně posoudil pozemek , Jméno žalobkyně B, jako veřejné prostranství. Žalobkyně se v přestupkovém řízení nechala zastoupit advokátem, vznikly jí tak náklady právního zastoupení v částce 12 304,49 Kč, spočívající v odměně advokáta za šest úkonů právní služby v sazbě po 1 000 Kč (převzetí zastoupení, písemné vyjádření, další porada s klientem, účast na jednání před správním orgánem dne 10. 1. 2024 trvající přes 4 hodiny, které bylo skončeno po 18 hodině), šesti paušálních náhradách hotových výdajů po 300 Kč, cestovném za dvě cesty , adresa, celkem , hodnota, km (za účelem seznámení se se spisem a účasti na ústním jednání), náhradě za promeškaný čas strávený cestou v rozsahu 8 půlhodin po 100 Kč a náhradě za daň z přidané hodnoty, které je její zástupce plátcem. Uvedené náklady žalobkyně svému zástupci zaplatila a považuje je za újmu, která jí v důsledku nesprávného úředního postupu správního orgánu vznikla. Žalovaná přes uplatnění svého nároku na vzniklou škodu dopisem ze dne 20. 3. 2024 tyto náklady žalobkyni nezaplatila.

3. Žalovaná s nárokem žalobkyně nesouhlasila, postup správního orgánu považovala za správný, neboť zjištěné skutečnosti v době vydání příkazu nasvědčovaly tomu, že se přestupek stal. Žalobkyně opakovaně umožnila vniknutí jejích psů na pozemek , Jméno žalobkyně B, , za toto vniknutí jí bylo odborem životního prostředí uděleno příkazem napomenutí. K zastavení řízení došlo až po ústním jednání konaném dne 24. 1. 2024 z důvodu, že se nejednalo o přestupek a pro důkazní nouzi (proti sobě stálo tvrzení žalobkyně, že po svém psovi exkrement uklidila a výpověď svědkyně, že nikoho po dobu půl hodiny uklízet neviděla).

4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že dne 30. 8. 2023 byl vydán příkaz , právnická osoba, , právnická osoba, , sp. zn. , č. účtu, , jímž byla žalobkyně uznána vinnou ze skutku kvalifikovaného jako přestupek proti pořádku v územní samosprávě podle § 4 odst. 2 zákona o některých přestupcích, a přestupku proti veřejnému pořádku podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona o některých přestupcích. Toho se měla dopustit tím, že dne 2. 8. 2023 krátce před 10.25 hod. na pozemku ZŠ , Jméno žalobkyně B, neodstranila neprodleně výkaly svého psa z trávníku, čímž porušila povinnost stanovenou v obecně závazné vyhlášce obce , Jméno žalobkyně B, č. 1/2018, k zabezpečení udržování veřejného pořádku, čistoty, ochrany veřejné zeleně a zlepšení estetického vzhledu obce, a dále zanedbala povinnost úklidu veřejného prostranství. Za toto jednání byla žalobkyni uložena pokuta 5 000 Kč. Žalobkyně podala dne 7. 9. 2023 proti příkazu prostřednictvím svého zástupce odpor. Dne 10. 1. 2024 proběhlo v době od 14.03 hodin do 18.40 hodin ústní jednání, kterého se účastnila žalobkyně i její zástupce. V návaznosti na to bylo usnesením ze dne 24. 1. 2024 řízení zastaveno. V případě přestupku proti pořádku v územní samosprávě z důvodu, že pozemek , Jméno žalobkyně B, nenaplňuje znaky veřejného prostoru, v důsledku čehož nemohla být ani naplněna skutková podstata přestupku a v případě přestupku proti veřejnému pořádku z důvodu důkazní nouze, neboť proti sobě stála odlišná tvrzení žalobkyně, že exkrement po svém psovi uklidila ihned po jeho zaregistrování a výpověď svědkyně, která ho neviděla nikoho uklidit asi půl hodiny. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody spočívající v nákladech za právní zastoupení v částce 12 304,49 Kč (specifikovaných v bodě 2. tohoto rozsudku) u žalované dopisem ze dne 20. 3. 2024.

5. Soud prvního stupně věc právně posoudil podle § 13 zákona č. 82/1998, o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) a dospěl k závěru, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu správního orgánu, za který odpovídá žalobkyni stát. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 917/21 uzavřel, že není oprávněn posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno (i řízení zastaveno). Soud posuzoval pouze to, zda důvody, pro které bylo řízení zastaveno, jsou přičitatelné správnímu orgánu. Řízení bylo zčásti zastaveno z důvodu, že správní orgán nesprávně posoudil povahu pozemku , Jméno žalobkyně B, , kdy při vydání příkazu vycházel z chybného předpokladu, že se jedná o veřejný prostor, ačkoliv o něj nešlo, správní orgán mohl přitom tento závěr učinit již při vydání příkazu. V další části pak bylo řízení zastaveno pro důkazní nouzi, neboť nebyl spolehlivě zjištěn skutkový stav. Řízení tak bylo zastaveno pro pochybení na straně státu, který nezajistil dostatečný důkazní materiál. V důsledku tohoto pochybení žalobkyni vznikly náklady v podobě nákladů právního zastoupení určené podle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu, spočívající v odměně za právní zastoupení, vypočtené z tarifní hodnoty 5 000 Kč a v sazbě 1 000 Kč za každý ze šesti úkonů uvedených v § 11 advokátního tarifu, a to převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k obvinění ze dne 5. 10. 2023, porada před ústním jednáním, účast na jednání konaném dne 10. 1. 2024 trvající déle než čtyři hodiny (v souladu s § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu byl tento úkon počítán za tři úkony právní služby), přičemž poslední úkon proběhl po 18. hodině a jsou tak dány důvody pro zvýšení odměny o 50 % podle § 12 odst. 1 advokátního tarifu, šest paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, cestovní náhrady podle § 13 advokátního tarifu v celkové výši 1 869 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, celkem činily vynaložené náklady částku 12 304,49 Kč. Úroky z prodlení shledal soud prvního stupně taktéž důvodnými, neboť tento požadavek byl vznesen až za dobu, kdy žalovaná byla podle výzvy k plnění ze dne 20. 3. 2024 v prodlení s placením dluhu a jejich výše odpovídala nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. O náhradě nákladů řízení pak soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení, které v řízení vynaložila. Tyto náklady podle soudu prvního stupně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení advokátem, spočívajících v odměně za čtyři úkony právní služby vypočtené z tarifní hodnoty 12 304,49 Kč v sazbě 1 620 Kč podle § 6, 7, 8 advokátního tarifu, za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění ze dne 20. 3. 2024, žalobu ze dne 19. 5. 2025, účast na jednání soudu dne 16. 10. 2025, dále dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 za úkony učiněné v této době a dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 za dva úkony právní služby učiněné po 1. 1. 2025. Důvodným shledal i cestovné zástupce žalobkyně vynaložené za účelem dostavení se k jednání dne 16. 10. 2025 (102 km na trase , adresa, a zpět) v částce 777,83 Kč za použití vozidla s průměrnou spotřebou 5,1 litru na 100 km a ceně paliva 35,80 Kč podle vyhlášky č. 475/2024 Sb., a amortizaci 5,8 Kč za kilometr jízdy podle stejné vyhlášky, dále náhradu za ztrátu času v trvání čtyř půlhodin v částce 600 Kč podle § 14 advokátního tarifu a náhradu za daň z přidané hodnoty, které je zástupce žalobkyně plátcem. Celkem přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13 322,97 Kč. Za účelně vynaložený úkon právní služby pak soud prvního stupně nepovažoval podání repliky k vyjádření žalované, neboť žalobkyně k tomu nebyla vyzvána a obsah jejího vyjádření byl obdobný jako odpověď na výzvu žalobkyně ze dne 20. 3. 2024 a tudíž nadbytečný.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. V něm namítá, že samotná okolnost zahájení přestupkového řízení pro svou nižší společenskou nebezpečnost ve srovnání s trestným činem nezakládá odpovědnost státu podle zákona o odpovědnosti za škodu pouze z toho důvodu, že nedošlo k uznání viny nebo uložení sankce za přestupek. Tento názor zastává i Městský soud v Praze (např. v rozsudcích sp. zn. 39 Co 36/2024, sp. zn. 20 Co 427/2022 či sp. zn. 54 Co 219/2023) a také Ústavní soud v usnesení ze dne 1. 2. 2022, sp. zn. IV. ÚS 41/22. V řízeních o náhradě újmy vůči státu podle zákona o odpovědnosti státu za škodu byla přiznána náhrada škody pouze v přestupkových řízeních, v nichž bylo provedeno velké množství procesních úkonů, než bylo vydáno rozhodnutí o zastavení, anebo bylo-li takové řízení stiženo zřetelným pochybením správního orgánu, kterým byly neúměrně zvyšovány vynaložené náklady na zastoupení. Soud prvního stupně se od této praxe odklonil, jeho rozhodnutí je tak nesprávné. Oznámení o zahájení řízení o přestupku nemá na obviněného stejný vliv jako usnesení o zahájení trestního stíhání a obviněný z přestupku v případě zastavení řízení nemá stejný nárok na náhradu škody jako v trestním řízení, kde hrozí obviněnému citelnější sankce. V dané věci se měl správní orgán dopustit vůči žalobkyni nesprávného úředního postupu podle § 13 zákona o odpovědnosti za škodu státu, neboť přestupkové řízení bylo zastaveno po ústním projednání věci, kdy poté, co správní orgán věc řádně projednal, se ocitl v důkazní nouzi ohledně spáchání přestupku a neshledal naplnění jeho skutkové podstaty. K tomuto závěru však bylo nutné přestupkové řízení zahájit a věc řádně projednat a posoudit. Správní orgán zahájil přestupkové řízení z moci úřední a k vydání příkazu přistoupil z důvodu procesní ekonomie, neboť na základě podkladů, které byly součástí oznámení o přestupku, považoval skutkový stav za spolehlivě zjištěný. Po ústním jednání pak rozhodl ve prospěch žalobkyně z důvodu důkazní nouze ohledně délky trvání nezákonného stavu (neodstranění psího exkrementu z pozemku školy), který žalobkyně sama potvrdila, pouze tvrdila jeho neprodlené odstranění. Ze spisu přitom vyplynulo, že obec , Jméno žalobkyně B, řešila únik psa na pozemek , Jméno žalobkyně B, opakovaně, žalobkyně za to byla napomenuta příkazem Odboru životního prostředí. Poukázala na § 79 odst. 3 správního řádu, že pokud zákon nestanoví jinak, nese si každý účastník i správní orgán náklady (včetně nákladů právního zastoupení v přestupkovém řízení) sám. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne a přizná žalované právo na náhradu nákladů před soudy obou stupňů.

8. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila tak, že se ztotožnila se závěry rozsudku soudu prvního stupně. Z dokazování vyplynulo, že jediným důvodem zastavení řízení byl nesprávný úřední postup správního orgánu, jiný důvod netvrdila ani žalovaná. S argumentací žalované uvedené v bodě 7. tohoto rozsudku se soud prvního stupně v napadeném rozsudku vypořádal. Žalobkyně opakovaně poukázala na skutečnost, že v daném případě bylo řízení od počátku vedeno za součinnosti úředních osob. Ohlášení tvrzeného přestupku provedl starosta obce, který sám mohl vyhodnotit marginálnost celé věci. Bez řádného zjištění skutkového stavu byl pak vydán příkaz a žalobkyni byla uložena pokuta ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně proti němu podala včasný odpor a písemně se k obvinění vyjádřila. Již na základě jejího vyjádření mohl správní orgán dospět k závěru, že se tvrzené jednání nestalo. Namísto toho bylo přestupkové řízení vedeno dál, konalo se ústní jednání a do pozdních večerních hodin byly prováděny výslechy svědků. Správní orgán tak sám zapříčinil zvýšení nákladů přestupkového řízení, kterému byla žalobkyně vystavena. Žalobkyně je důchodového věku, má sníženou možnost efektivní obrany proti obvinění a uplatnila pouze nárok na majetkovou újmu v podobě nákladů, které skutečně vynaložila za účelem ochrany svých práv. Nelze ji tak klást za vinu, že se jako právní laik nechala v průběhu správního řízení zastoupit advokátem, aby mohla řádně bránit svá práva. Žalobkyně přitom řízení nijak nezdržovala a po celou dobu se správním orgánem řádně spolupracovala. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 o. s. ř. v celém rozsahu dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

10. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním, průběh řízení před správním orgánem nebyl mezi účastníky ani sporný.

11. Odvolací soud provedl důkaz dopisem ze dne 20. 3. 2024, doručeným do datové schránky žalované stejného dne, podle kterého uplatnila žalobkyně nárok na náhradu škody za majetkovou i nemajetkovou újmu ve smyslu § 13 a 14 zákona o odpovědnosti státu za škodu. V případě majetkové újmy se jednalo o totožný nárok jako v současném řízení. Dopisem ze dne 22. 7. 2024 žalovaná žádost žalobkyně zamítla.

12. Ze zprávy , právnická osoba, , právnická osoba, , odbor správních činností, ze dne 29. 4. 2024, adresované žalované, jenž je součástí spisového materiálu přestupkového spisu, bylo zjištěno, že dne 14. 8. 2023 bylo správnímu orgánu doručeno oznámení Městské policie , adresa, o podezření o přestupku proti pořádku v územní samosprávě podle § 4 odst. 2 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, kterého se fyzická osoba dopustí tím, že poruší povinnost stanovenou v obecně závazné vyhlášce obce nebo kraje a podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona o některých přestupcích, tím, že znečistí veřejné prostranství, veřejně přístupný objekt nebo veřejně prospěšné zařízení nebo zanedbá povinnost úklidu veřejného prostranství. Uvedených přestupků se měla dopustit žalobkyně, která krátce před 10.25 hodin na pozemku , Jméno žalobkyně B, , , Jméno žalobkyně B, č. p. 112, porušila provozní řád venkovní hrací plochy a domovní řád a zanedbala povinnost úklidu veřejného prostranství. Dále se měla dopustit přestupku podle § 27 odst. 2 písm. g) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, tím, že neučinila opatření proti úniku zvířat. Dne 2. 8. 2023 oznámil telefonicky městské policii starosta obce , Jméno žalobkyně B, , právnická osoba, , že na místním školním hřišti pobíhají volně psi žalobkyně s tím, že k tomuto jednání dochází opakovaně. Po příjezdu městské policie byla na místě zjištěna žena s dítětem, paní , Anonymizováno, , která uvedla, že na pozemek vnikl pes tak, že přeskočil kamenný plot, vykonal potřebu a po chvíli přišla paní, která psa zavolala zpět. V době šetření strážníků se na pozemku domu č. , hodnota, nacházeli dva psi a byla ztotožněna žalobkyně, která uvedla, že vyšla se psy na zahradu domu, kde bydlí, a jeden ze psů, než zavřela dveře, přeskočil zídku, žalobkyně ho zavolala zpět. Část oznámení byla předána Odboru životního prostředí , právnická osoba, , právnická osoba, , příslušnému k projednání přestupku podle zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, který vydal dne 21. 9. 2023 příkaz č. j. MÚLNL-ŽP/, č. účtu, /Ji, kterým byla žalobkyně napomenuta za únik psa. Příkaz nabyl právní moci dne 10. 10. 2023. Na nosiči DVD předaném Městskou policií , adresa, , je pět fotografií psa, na jedné z nich je vidět nahrbený pes (pravděpodobně vykonávající potřebu), a dále je vidět video, na kterém se pes pohybuje bez dozoru, poté přeskočí plot a utíká přes sousední pozemek. Na základě takto zjištěného skutkového stavu zpracoval správní orgán dne 30. 8. 2023 příkaz, kterým uznal žalobkyni vinou z přestupku a uložil jí pokutu 5 000 Kč. Z příkazu vyplývá, že žalobkyně dosud za žádný přestupek nebyla postižena. Žalobkyně podala proti příkazu prostřednictvím svého zástupce odpor dne 25. 9. 2023, následně nahlédla do spisu, vyjádřila se ve věci s tím, že exkrement odstranila, jakmile se o něm dozvěděla a navrhla zastavení přestupkového řízení. Dne 10. 1. 2024 proběhlo ústní jednání, na které se dostavila žalobkyně za přítomnosti zástupce, byli vyslechnuti svědci, zejména starosta obce , Jméno žalobkyně B, , právnická osoba, a svědkyně , Anonymizováno, . Žádný ze svědků nebyl schopen potvrdit, kdy byl exkrement uklizen, nebylo to zaznamenáno ani v podkladech městské policie, ty neobsahují ani potvrzení existence exkrementu na místě v době jejich příjezdu. Byla předložena pouze fotografie nahrbeného psa, pravděpodobně vykonávajícího potřebu. Starosta obce potvrdil, že se jedná o soukromý pozemek školy, který je mimo provozní hodiny uzamčený, platí jeho provozní řád. Následně bylo řízení zastaveno. V případě přestupku podle § 4 odst. 2 zákona o některých přestupcích z důvodu, že pozemek školy není místem veřejnosti přístupným, spadajícím pod vyhlášku obce, splňuje však kritéria veřejně přístupného objektu. V případě přestupku podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích z důvodu uplatnění zásady in dubio pro reo, neboť strážníky městské policie nedošlo k zaprotokolování skutečnosti, zda v době jejich přítomnosti na místě byl pozemek stále znečištěn exkrementem, nebo zda byl již uklizen. Správnímu orgánu nebylo známo, proč strážníci městské policie neřešili věc na místě.

13. Podle § 5 zákona o odpovědnosti státu za škodu, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 6 odst. 3 zákona o odpovědnosti státu za škodu, platí, že došlo-li ke škodě nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí a posuzují-li se pro účely náhrady této škody navazující správní a soudní řízení jako jeden celek, jedná za stát příslušný úřad, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, v němž probíhalo správní řízení.

15. Podle § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu za škodu, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odst. 2 má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

16. Podle § 15 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu za škodu, přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Odvolací soud neshledává na postupu soudu prvního stupně žádné pochybení. Žalobkyně se v řízení domáhá náhrady majetkové újmy spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení v přestupkovém řízení za nesprávný úřední postup spočívající v nezákonně zahájeném a vedeném přestupkovém řízení. Pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem zákon o odpovědnosti státu za škodu předpokládá současné (kumulativní) splnění tří předpokladů: 1. nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, 2. vznik škody a 3. příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Při jejich splnění nastupuje absolutní objektivní (bez ohledu na zavinění) odpovědnost státu bez možnosti liberace. Ústavní soud ve své judikatuře zabývající se problematikou náhrady škody způsobené státem dospěl k závěru, že závěry týkající se trestního řízení ukončeného zproštěním obžaloby a povinnosti státu nahradit náklady s ním spojené jsou analogicky aplikovatelné i na přestupkové řízení. I přes povinnost orgánů vyšetřovat a stíhat trestnou (i přestupkovou) činnost se stát nemůže zbavit odpovědnosti za postup svých orgánů v takovém řízení, pokud se posléze ukáže jako postup mylný, zasahující do základních práv. Rozhodné je, zda se jejich podezření v trestním řízení potvrdilo (viz nález ze dne 12. 6. 2019, sp. zn. IV. ÚS 2503/18, nález ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. II. ÚS 1099/19, nález ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. II. ÚS 1795/16 či nález ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. II. ÚS 3005/14). I přestupkové řízení je řízením o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), který žalobkyni garantuje právo na obhajobu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. II. ÚS 1795/16).

18. Přestupkové řízení proti žalobkyni bylo zahájeno vydáním příkazu , právnická osoba, , právnická osoba, , odbor vnitřních věcí ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. , č. účtu, , který byl odporem žalobkyně zrušen, v řízení tak neexistovalo žádné pravomocné rozhodnutí, které by naplňovalo znaky zrušeného pravomocného rozhodnutí, jež by bylo možné označit dle § 8 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu za škodu za nezákonné rozhodnutí. Soud prvního stupně se proto správně dále zabýval tím, zda lze postup správního orgánu v dané věci kvalifikovat jako nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona o odpovědnosti státu za škodu (viz nález Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 917/21). V posuzované věci je ve smyslu uvedeného nálezu rozhodující, že se nepotvrdilo původní podezření, že žalobkyně spáchala přestupek, a že správní orgán řízení, s odkazem na nenaplnění skutkové podstaty přestupku a zásadu in dubio pro reo, zastavil. Řízení tak bylo zastaveno pro pochybení na straně státu, který věc řádně (na základě dostupných zjištění o charakteru pozemku) neposoudil a nezajistil dostatečný důkazní materiál (obdobně pak i nález Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2023, sp. zn. IV. ÚS 3398/22). Odvolací soud souhlasí se žalovanou, že z každého přestupkového řízení, které skončilo jeho zastavením z důvodů, že skutek, o němž se vede řízení, není přestupkem, či spáchání tohoto skutku nebylo obviněnému prokázáno, nelze vyvozovat odpovědnost státu za újmu, avšak i v jí uváděném rozhodnutí (usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 2. 2022, p. zn. IV. ÚS 41/22-2) poukázal Ústavní soud na neústavnost rozhodnutí soudů, které zamítly žalobu na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na zastoupení v přestupkovém řízení, bylo-li takové řízení stiženo zřetelným pochybením správního orgánu, mimo jiné i v případě, kdy šlo o zastavení přestupkového řízení, kde pro absenci důležitých podkladů ve spisovém materiálu v důsledku pochybení , právnická osoba, nebylo možno v přestupkovém řízení pokračovat (viz také nález Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. II. ÚS 1099/19). V předmětné věci bylo přestupkové řízení zahájeno (vydáním příkazu), aniž by bylo řádně ověřeno a učiněn právní závěr, že se jedná v případě pozemku , Jméno žalobkyně B, o veřejné prostranství. Správní orgán přitom již v této době disponoval vědomostí, že se jedná o oplocený soukromý pozemek základní školy, přístupný veřejnosti pouze v předem vymezených hodinách provozu školy, na kterém platí provozní řád školy. Současně odstranění či neodstranění exkrementu psa z tohoto pozemku nebylo městskou policií vůbec zdokumentováno ani na místě prošetřeno (městská policie se tím nezabývala, neprovedla dostatečné šetření, jak vyplývá také z usnesení o zastavení řízení nebo vyjádření správního orgánu), k této skutečnosti se v té době nevyjadřovala ani svědkyně Tetiana Hedzun nebo žalobkyně a řešilo se pouze vniknutí psa na pozemek , Jméno žalobkyně B, . Žalobkyně nebyla v minulosti postižena za obdobný skutek (ani za vniknutí psa na pozemek školy) v přestupkovém řízení (k tomu došlo poprvé až příkazem Odboru životního prostředí , právnická osoba, , právnická osoba, v souvislosti s tímto incidentem), informace o opakovaném incidentu bez citelnějších dopadů (v podobě přestupkového řízení) byla předána pouze oznamovatelem. Správní orgán řízení (s odkazem na zásadu in dubio pro reo) zastavil s odůvodněním, že skutek není přestupkem podle § 4 (pozemek školy není veřejným prostranstvím) a nebyl podložen (i v důsledku nedostatečného šetření městské policie) dostatečnými důkazy (viz usnesení o zastavení řízení). Proti sobě stály výpovědi žalobkyně a svědkyně Hedzun, k nimž však došlo až v rámci ústního jednání (nikoliv v počáteční fázi řízení). Přestupkové řízení tak bylo nepochybně zastaveno z důvodu procesního pochybení státu nezávislého na jednání žalobkyně, přičemž podmínkou pro případnou existenci odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci není , právnická osoba, prokázání neviny přestupce. V důsledku tohoto pochybení státu je nutno v této konkrétní věci hledět na zahájení řízení o přestupku proti žalobkyni jako na nezákonné a z důvodu absence rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona o odpovědnosti státu za škodu lze přestupkové řízení vedené proti žalobkyni označit za nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona o odpovědnosti státu za škodu (viz citovaný nález sp. zn. III. ÚS 917/21).

19. Přestupkové řízení je řízením o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 Úmluvy, který žalobkyni garantuje právo na obhajobu. Za období od zahájení přestupkového řízení by žalobkyni měla být přiznána náhrada škody v podobě náhrady nákladů na právní zastoupení (obhajobu), které jí v příčinné souvislosti s vedením řízení o přestupku vznikly.

20. Soud prvního stupně správně zkoumal i účelnost a přiměřenost vynaložených nákladů (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. II. ÚS 3005/14). V případě nárokovaných nákladů právního zastoupení se jednalo pouze o úkony a hotové náklady související a reagující na postup správního orgánu za účelem využívání procesních práv účastníka řízení, nikoliv o jejich zneužívání nebo např. obstrukce, které reálně blokují rozhodnutí ve věci (shodně nález Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. II. ÚS 1795/16). Výše těchto nákladů pak odpovídala § 6, 7, 10 odst. 1, 11, 13, 14 advokátního tarifu. Nárok na úrok z prodlení pak odpovídá uplynutí 6 měsíční lhůty stanovené pro přiznání nároku od doby jeho uplatnění dopisem ze dne 20. 3. 2024 podle § 15 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu za škodu.

21. Soud prvního stupně pak správně co do základu rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, náleží jí tak plná náhrada účelně vynaložených nákladů, správně také výši odměny a hotových nákladů určil podle advokátního tarifu z tarifní hodnoty jistiny předmětu řízení a sazby 1 620 Kč (§ 6, 7 a 8 advokátního tarifu). Odvolací soud se však neshoduje se soudem prvního stupně v počtu těchto úkonů, neboť soud prvního stupně shledal účelným úkonem výzvu k plnění ze dne 20. 3. 2024. Uvedená výzva však nebyla předžalobní výzvou ve smyslu § 142a o. s. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, ale jednalo se pouze o uplatnění nároku na majetkovou újmu podle § 14 zákona o odpovědnosti státu za škodu jako předpokladu pro plnění státu a případné další vymáhání tohoto nároku. Předžalobní výzva představuje poslední upozornění dlužníka na existenci jeho závazku, na něž v případě pasivity v plnění povinnosti navazuje samotné soudní řízení a jejím účelem je zamezení neúměrnému a neúčelnému navyšování nákladů soudního řízení. Takový účel dopis žalobkyně žalované ze dne 20. 3. 2024 neplnil, výzva žádné upozornění na navazující soudní řízení neobsahovala a nejedná se tak o úkon ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, za který náleží odměna a náhrada hotových výdajů. O tento úkon proto odvolací soud přiznanou náhradu nákladů řízení žalobkyni snížil. Vyjma tohoto úkonu však soud prvního stupně určil odměnu i náhradu hotových výdajů (včetně cestovného, náhrady za promeškaný čas i náhrady za daň z přidané hodnoty) správně a odvolací soud na jeho odůvodnění uvedené v bodě 6. tohoto rozsudku pro stručnost odkazuje.

22. Na základě shora uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, ve výroku I. pak rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř.; v odvolacím řízení byla převážně úspěšná žalobkyně (neúspěšná byla pouze v zanedbatelné části nákladů řízení), má tak právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 6 466 Kč. Náklady řízení žalobkyně se skládají z odměny advokáta za dva úkony právní služby vypočtené z tarifní hodnoty 12 304,49 Kč v sazbě po 1 620 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu, za vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem dne 31. 3. 2026, dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, cestovného za účelem dostavení se k jednání dne 31. 3. 2026 (79 km na trase , adresa, a zpět) v částce 603,50 Kč za použití vozidla s průměrnou spotřebou 5,1 litru na 100 km v ceně paliva 34,70 Kč podle vyhlášky č. 573/2025 Sb., a amortizace ve výši 5,9 Kč za kilometr podle stejné vyhlášky, dále náhrady za ztrátu času v trvání čtyř půlhodin v částce 600 Kč podle § 14 advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hodnoty, které je zástupce žalobkyně plátcem.

24. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, místo plnění náhrady nákladů řízení bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.