22 Co 33/2026

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň Mgr. Jany Pokorné Stejskalové a Mgr. Hany Říhové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zdržení se zásahů do vlastnického práva o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 31. 10. 2025, č. j. 10 C 14/2024-138 I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3 328 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost zdržet se zásahů do vlastnických práv žalobkyně k pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zapsaném na LV č. , hodnota, , v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem , Anonymizováno, , katastrální pracoviště , adresa, , pro obec a katastrální území , adresa, , a to tak, že jsou povinni zdržet se průchodu, průjezdu vozidel přes tento pozemek a stání vozidel na tomto pozemku (výrok I.) a dále jim uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 975,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobou podanou u soudu dne 26. 2. 2024 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovaným zdržet se zásahů do vlastnických práv žalobkyně tak, jak je popsáno shora. Tvrdila, že je vlastnicí nemovitých věcí zapsaných na LV č. , hodnota, , k. ú. , adresa, , a to zejména pozemku st. p. č. , hodnota, , jehož součástí je dům čp. , Anonymizováno, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Žalovaní jsou pak podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí zapsaných na LV č. , hodnota, , k. ú. , adresa, , a to zejména pozemku parc. č. , právnická osoba, a pozemku st. p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba čp. , Anonymizováno, . V řízení vedeném u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 8 C 21/2015 se žalovaní v procesním postavení žalobců domáhali zřízení služebnosti nezbytné cesty přes pozemek parc. č. , Anonymizováno, pro průchod a průjezd na pozemek st. p. č. , hodnota, ve prospěch vlastníka pozemku st. p. č. , hodnota, . Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2020, č. j. 17 Co 419/2016-504 byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žaloba byla zamítnuta. Důvodem bylo, že spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech zapsaných na LV č. , hodnota, žalovaní darovací smlouvou dne 8. 1. 2020 převedli na své děti, aniž by si ošetřili právně (obligačně nebo formou služebnosti) možnost přístupu na své pozemky LV č. , hodnota, . Toto jednání žalovaných posoudil soud jako „vzdání se“ práva přístupu (v rozsahu práva cesty) z hrubé nedbalosti podle § 1032 písm. b) o. z. Dopady tohoto lehkomyslného jednání nelze přenášet na žalobkyni. Dopisem ze dne 3. 10. 2022 žalobkyně, mimo jiné, vyzvala žalované, aby se zdrželi užívání jejího pozemku pro účely průchodu a pro účely průjezdu a parkování vozidel a aby zajistili splnění této povinnosti i ze strany osob, které je navštěvují. Žalovaní však této výzvě nevyhověli.

3. Žalovaní navrhli žalobu zamítnout. Namítli, že pozemek žalobkyně parc. č. 3/2 je tvarem trojúhelník, který má v nejširším místě cca 80 m a dále se pak zužuje až prakticky na 0 cm. Nelze jej hospodářsky nijak využít. Z tohoto důvodu považují žalovaní podanou žalobu za šikanózní a ze strany žalobkyně tím dochází ke zneužití práva s cílem poškodit žalované. Navíc i sama žalobkyně připustila, že jí tvrzené neoprávněné užívání pozemku ze strany žalovaných není hlavním důvodem podání žaloby; tím je snaha zajistit si lepší výhledové podmínky pro výjezd aut z jejího dalšího pozemku na veřejnou komunikaci. V tom však tvrzené neoprávněné užívání pozemku žalobkyně žalovanými nehraje žádnou roli.

4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobě vyhověl a uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení.

5. Z hlediska skutkového učinil soud prvního stupně následující skutková zjištění: Z informativního výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. , Anonymizováno, , o výměře 28 m2, k. ú. , adresa, , přičemž se jedná o pozemek zapsaný jako „ostatní plocha“ se způsobem využití „ostatní komunikace“. Dále je žalobkyně rovněž vlastnicí pozemku st. p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba čp. , Anonymizováno, , k. ú. , adresa, a dále pozemku parc. č. , Anonymizováno, k. ú. , adresa, . Žalovaní jsou pak podílovými spoluvlastníky (žalovaný 1. s podílem o velikosti , Anonymizováno, vztahu k celku a žalovaná 2. s podílem o velikosti , Anonymizováno, ve vztahu k celku) pozemku parc. č. , právnická osoba, a pozemku st. p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba čp. , Anonymizováno, , k. ú. , adresa, . Ze snímku katastrální mapy a ortofoto mapy a místním šetřením bylo zjištěno, že pozemek parc. č. , Anonymizováno, má tvar úzkého protáhlého trojúhelníku, a na svém nejširším konci sousedí s pozemkem st. p. č. , hodnota, . Dále sousedí s pozemkem parc. č. , právnická osoba, , přičemž na protilehlé straně obou pozemků se nachází silnice. Vjezdy z pozemku st. p. č. , hodnota, a parc. č. , právnická osoba, jsou v obou případech realizovány přes pozemek parc. č. , Anonymizováno, a nacházejí se ve vzájemné blízkosti. Pozemek st. p. č. , hodnota, je obklopen pozemkem parc. č. , právnická osoba, . Ze záznamu podrobného měření změn – polního náčrtu z května 1973 a 10. 10. 1973 bylo zjištěno, že v souvislosti s rozšířením silnice byl od pozemku parc. č. , Anonymizováno, oddělen nový pozemek označený jako , právnická osoba, , vše k. ú. , adresa, . Z poslední strany darovací smlouvy ze dne 4. 9. 1974 bylo zjištěno, že původní vlastník , jméno FO, daroval , jméno FO, jednu polovinu domu čp. , Anonymizováno, se stavební parcelou čís. kat. , Anonymizováno, a zahradou čís. Kat. , Anonymizováno, ; součástí nebyl dílec zahrady kat. č. , Anonymizováno, označený na přiloženém geometrickém plánu. Smlouva byla uzavřena pod podmínkou, že bude platně registrována darovací smlouva, kterou tentýž dárce daroval právě tento díl zahrady své vnučce , jméno FO, . Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2020, č. j. 17 Co 419/2016-504 bylo prokázáno, že k podanému odvolání změnil tento soud rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 7. 2. 2019, č. j. 8 C 21/2015-412 tak, že zamítl žalobu, kterou se žalovaní domáhali zřízení služebnosti nezbytné cesty přes pozemek parc. č. , Anonymizováno, pro průjezd a průchod na pozemek st. p. č. , hodnota, , k. ú. , adresa, . Odvolací soud odůvodnil své rozhodnutí zejména tím, že v době po vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně nabyli žalovaní do svého vlastnictví další navazující pozemky, přes něž získali přístup k veřejné komunikaci ze svého pozemku st. p. č. , hodnota, . Tyto pozemky však následně o své vůli převedli na své děti, čímž se práva přístupu vzdali, přičemž dopady tohoto lehkomyslného jednání nelze přenášet na žalobkyni. Dále byly v řízení předloženy fotografie, které soud prvního stupně shledal přípustným důkazem, z nichž bylo zjištěno, že přes pozemek parc. č. , Anonymizováno, opakovaně přijíždějí automobily bránou na pozemek parc. č. , právnická osoba, anebo z tohoto pozemku a dále přes pozemek parc. č. , Anonymizováno, opět auta vyjíždějí na veřejnou komunikaci. Další automobily na pozemku parc. č. , Anonymizováno, opakovaně parkují, a to buď přímo před vjezdovou bránou na pozemek parc. č. , právnická osoba, nebo v bezprostředně navazujícím prostoru vedle brány u plotu a branky pozemku parc. č. , právnická osoba, . Z těchto fotografií bylo zjištěno, že brány ke vjezdu na pozemek parc. č. , právnická osoba, a st. p. č. , hodnota, jsou v těsném sousedství. Ze vzájemné komunikace zástupců účastníků bylo zjištěno, že žalobkyně dne 3. 10. 2022 vyzývala žalované, aby se zdrželi užívání pozemku parc. č. , Anonymizováno, pro účely průjezdu a průchodu. V reakci na to žalovaní dopisem ze dne 17. 2. 2023 navrhli směnu pozemku parc. č. , Anonymizováno, anebo jeho rozdělení, aby hranice odpovídali hranicím mezi pozemky žalobkyně a žalovaných. Tuto nabídku znovu zopakovali dopisem ze dne 4. 9. 2024 včetně nabídky na sdílení nákladů na připravované zrcadlo a kameru pro zajištění bezpečného výjezdu z jejich pozemku na silnici. Z těchto důkazů soud prvního stupně po skutkové stránce uzavřel, že žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. , právnická osoba, k. ú. , adresa, a k průjezdu vozidel na tento pozemek a též k průchodu užívají pozemek parc. č. , Anonymizováno, , k. ú. , adresa, , jehož výlučnou vlastnicí je žalobkyně. Žalovaní rovněž využívají pozemek parc. č. , Anonymizováno, k parkování svých vozidel. Žalobkyně vyzvala žalované, aby se užívání pozemku parc. č. , Anonymizováno, zdrželi. Soud prvního stupně zamítl doplnění dokazování jednak účastnickými výslechy a dále znaleckým posudkem na ocenění pravděpodobných nákladů pro zřízení alternativní cesty. Oba tyto důkazy navrhli žalovaní, přičemž stran účastnických výslechů absentovala tvrzení, která měly účastnické výslechy potvrdit, a znalecký posudek nebyl pro řízení podstatný.

6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud prvního stupně dle § 1012 o. z. a § 1042 o. z. Uzavřel, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemku parc. č. , Anonymizováno, , a má tak právo s tímto svým vlastnictvím nakládat libovolně v mezích právního řádu a jiné osoby z toho vyloučit. Žalovaní tento její pozemek využívají proti její vůli k průchodu, průjezdu vozidly i k jejich stání, aniž by k tomu měli právní důvod. Žalovaní nemají žádný právní důvod k užívání tohoto pozemku, když jejich žaloba o zřízení služebnosti nezbytné cesty přes tento pozemek byla soudem zamítnuta, a to z důvodu, že si žalovaní sami nedostatek přístupu ke svému pozemku způsobili ve smyslu § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. Za situace, kdy se žalovaní připravili o možnost povolení nezbytné cesty soudem, nepřipadá do úvahy, aby se téhož stavu snažili dosáhnout svémocně a pozemek žalobkyně v rozsahu dříve požadované nezbytné cesty užívali, aniž by k tomu měli jakýkoliv právní důvod. To, zda si žalovaní jsou schopni a s jakými náklady zajistit přístup na svůj pozemek jiným způsobem na závěru o neoprávněnosti užívání pozemku žalobkyně ničeho nemění. Žalobu nelze považovat za zjevné zneužití práva ze strany žalobkyně ani jako jednání v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně se domáhá ochrany svého vlastnického práva za stavu, kdy žalovaní užívají její pozemek bez právního důvodu i poté, co byla jejich žaloba na zřízení služebnosti zamítnuta. Vyloučení žalovaných z užívání pozemku se žalobkyně nedomáhá v úmyslu je poškodit, ale aby zejména parkování vozidel žalovaných či jejich návštěv nebránil žalobkyni při výjezdu z jejího pozemku na veřejnou komunikaci. Protože žalobkyně prokázala, že žalovaní její vlastnické právo bez právního důvodu ruší, soud prvního stupně žalobě v souladu s § 1042 o. z. vyhověl.

7. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení v celém rozsahu. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, dále odměny advokáta v plné výši za celkem 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva ze dne 4. 10. 2022, žaloba ze dne 26. 2. 2024, účast na místním šetření dne 30. 10. 2024 a účast na jednání soudu dne 22. 10. 2025) a odměny ve výši jedné poloviny (účast na jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek dne 31. 10. 2025) a paušální náhrady hotových výdajů za 6 úkonů právní služby. Výše odměny byla stanovena dle § 9 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), a to za úkony právní služby poskytnuté do 31. 12. 2024 včetně byla vyčíslena ve výši 1 500 Kč (za každý ze 4 úkonů právní služby), za účast na jednání soudu dne 22. 10. 2025 pak ve výši 2 300 Kč a za účast na vyhlášení rozsudku dne 31. 10. 2025 pak ve výši 1 150 Kč, celkem 9 450 Kč. Výše paušální náhrady hotových výdajů pak za 4 úkony právní služby do 31. 12. 2024 činí 300 Kč za úkon, za 2 úkony právní služby po 1. 1. 2025 pak 450 Kč za úkon (dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu), celkem 2 100 Kč. Za účast na jednání dne 10. 7. 2024, které bylo odročeno bez projednání věci, přiznal soud prvního stupně pouze náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 část věty před středníkem advokátního tarifu, a to ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny advokáta tedy ve výši 750 Kč (výše odměny za tento úkon činí 1 500 Kč). Dále soud prvního stupně přiznal náhradu za 21 % DPH z uvedených částek (bez soudního poplatku) ve výši 2 425,50 Kč. Celková výše přiznané náhrady nákladů řízení činí 15 975,50 Kč, kterou soud prvního stupně uložil žalovaným zaplatit na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).

8. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní včasné odvolání. Předně namítli, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav, neboť není zřejmé, že vozy zachycené na fotografiích předložených žalobkyní skutečně parkují na jejím pozemku. Navíc tyto fotografie byly pořízeny nezákonně, neboť pozemek žalobkyně tvoří cca 10 % záběru, zbývající část pak pozemky jiných vlastníků, přičemž pořizování obrazového materiálu osob (bez jejich souhlasu) nacházejících se na pozemcích nikoliv žalobkyně je nezákonné, a takové důkazy neměly být připuštěny. Soud prvního stupně rovněž dostatečně nevyhodnotil způsob užívání dotčených pozemků ve vlastnictví žalobkyně a žalovaných, resp. jejich dětí několik desetiletí nazpět, k čemuž sloužil spis Okresního soudu v Kladně vedený pod sp. zn. 8 C 21/2015. Soud prvního stupně se dostatečně nevěnoval námitce žalovaných, že podaná žaloba je ze strany žalobkyně zjevně šikanózní. Sama žalobkyně tvrdila, že důvodem podání žaloby je zajistit si lepší výhledové podmínky pro výjezd aut z jejího pozemku, v čemž tvrzené užívání jejího pozemku žalovanými pro průchod a průjezd nehraje žádný vliv; podstatné je parkování vozidly, kdy ale žalovaní namítají, že se nejedná o jejich vozidla. Výkon vlastnického práva žalobkyně v podobě podání této žaloby je tak výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, který nepožívá právní ochrany. Dále žalovaní poukázali na skutečnost, že vybudování příjezdové cesty na jejich pozemek přes pozemky, které darovali svým dětem, by vyžadovalo zbourání garáže, přemístění rozvaděče elektrické energie a náklady na zpevnění cesty, tedy náklady ve výši cca 1mil. Kč, což uváděli již v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 17 Co 419/2016. S ohledem na to, že při případných přejezdech a přechodech přes pozemek žalobkyně dochází k užití řádově několika centimetrů čtverečních jejího pozemku, se výše nákladů na zbudování náhradní přístupové cesty jeví jako nepřiměřeně vysoká a požadavek na jejich vynaložení je tak zcela nepřiměřený. Žalovaní proto navrhli, aby odvolací soud žalobu zamítl, případně rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému řízení.

9. Žalobkyně navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Podání žaloby není výrazem zneužití práva, ale důsledkem toho, že žalovaní nerespektovali skutečnost, že služebnost spočívající v právu nezbytné cesty nebyla soudem zřízena, ale žalovaní pozemek žalobkyně i nadále využívali. Navrhla rovněž revizi rozsudku soudu prvního stupně v nákladovém výroku, neboť za některé úkony právní služby nebyla žalobkyni přiznána odměna ani paušální náhrada hotových výdajů.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 o. s. ř. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných je nedůvodné.

11. Odvolací soud při nařízeném odvolacím jednání doplnil dokazování, a to aktuálními výpisy z katastru nemovitostí, z nichž bylo zjištěno, že žalobkyně je i nadále vlastnicí pozemku parc. č. , Anonymizováno, , k. ú. , adresa, , žalovaní pak podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. , právnická osoba, a st. p. č. , hodnota, , k. ú. , adresa, . Pozemek parc. č , Anonymizováno, je v katastru nemovitostí evidován jako ostatní plocha se způsobem využití „ostatní komunikace“. Dále z výpisu z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, , k. ú. , adresa, bylo zjištěno, že podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. , Anonymizováno, , které se nacházejí před pozemkem parc. č. , právnická osoba, , jsou , jméno FO, a , jméno FO, . Vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, , k. ú. , adresa, , silnice, který přiléhá k pozemku parc. č. , Anonymizováno, , je pak , Anonymizováno, s právem hospodaření pro , právnická osoba, . (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, , k. ú. , adresa, ). I po takto zopakovaném dokazování dospěl odvolací soud ke stejným skutkovým závěrům jako soud prvního stupně, a proto na jeho závěry odkazuje.

12. Soud prvního stupně na zjištěný skutkový stav správně aplikoval § 1012 o. z. a § 1042 o. z.

13. Dle § 1012 věta první o. z. vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit.

14. Dle § 1042 o. z. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

15. Jak uvádí důvodová zpráva k § 1012 o. z. je vlastnictví pojímáno jako komplexní, nedělitelné právo, zahrnující „všechny myslitelné způsoby působení na věc“, jehož obsah nelze vyčerpat výčtem práv vlastníka. Vlastník má též (a zejména) právo předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním.

16. Negatorní žalobou se vlastník domáhá ochrany proti zásahům do jeho práva, které spočívají v jiném rušení než v neoprávněném zadržování jeho věci. Může jít například o jednání, které může být obsahem věcného břemene (neoprávněné užívání cesty vedoucí přes pozemek, o přechod nebo přejezd přes pozemek, čerpání vody ze sousední studny, pasení dobytka, terénní úpravy cizího pozemku, ukládání různých předmětů, zejména odpadu, na sousedním pozemku apod.). Lze se domáhat i ochrany proti stavebním pracím na pozemku; pokud by však již byla zřízena stavba, je třeba postupovat podle § 1083 a násl. (k tomu podrobně § 1083). Zvláštním případem negatorních žalob jsou žaloby z imisí (§ 1013). K jejímu podání je pak zásadně legitimován vlastník. Dle ustálené judikatury je předpokladem podání negatorní žaloby pak existence trvajícího zásahu do vlastnického práva; tím vzniká mezi vlastníkem a rušitelem relativní právní vztah (jehož obsahem je kupř. povinnost individualizovaného rušitele upustit od konkrétního zásahu do vlastnického práva) a vlastník má po dobu trvajícího zásahu (po kterou rovněž trvá relativní právní vztahy vzniklý v důsledku tohoto zásahu mezi vlastníkem a rušitelem) právo domáhat se po rušiteli, aby se tohoto rušení zdržel podle § 1042 o. z. Negatorní nárok podle § 1042 o. z. se přitom nepromlčuje (srov rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 22 Cdo 911/2018).

17. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. , Anonymizováno, , k. ú. , adresa, , který žalovaní užívají pro účely průchodu či průjezdu svými vozidly na svůj pozemek parc. č. , právnická osoba, , ve stejném katastrálním území, případně též pro stání se svými vozidly. Jak správně uzavřel soud prvního stupně, žalovaným nesvědčí žádný právní titul (ani věcný ani obligační) k tomu, aby po právu pozemek ve vlastnictví žalobkyně užívali. Jestliže tedy žalovaní pozemek žalobkyně bez právního důvodu užívají, přičemž se nejedná o jednorázové užívání (což bylo v řízení prokázáno), potom je na místě poskytnout ochranu vlastnickému právu žalobkyně dle § 1042 o. z. a žalovaným uložit povinnost se tohoto neoprávněného zásahu do vlastnického práva žalobkyně zdržet.

18. Hlavní odvolací námitka žalovaných spočívala v tom, že podaná žaloba je šikanózním výkonem práva a je v rozporu s dobrými mravy.

19. Zákaz zneužití práva je institutem ztělesňujícím korigující funkci principu poctivosti. Slouží k tomu, aby pomocí něj byla odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu či obsahu existujícího právního vztahu, avšak jenž je vzhledem k okolnostem případu nepřijatelný. Za zneužití práva lze považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu, resp. se projevující jako rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany. Zamítnutí žaloby pro zjevné zneužití práva přichází do úvahy jen výjimečně (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2025, sp. zn. 22 Cdo 3075/2024).

20. Otázkou, kdy je podání vlastnické žaloby v rozporu s dobrými mravy se opakovaně zabývala judikatura. V usnesení ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4065/2014 Nejvyšší soud uzavřel, že zamítnutí vlastnické žaloby pro rozpor výkonu vlastnického práva s dobrými mravy připadá výjimečně do úvahy, pokud výkon práva na ochranu vlastnictví vážně poškodí uživatele věci, aniž by vlastníkovi přinesl odpovídající prospěch, a vyhovění žalobě by se dotýkalo zvlášť významného zájmu žalovaného (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2000, sp. zn. 22 Cdo 740/99, publikovaný v Soudních rozhledech č. 4/2001, nález Ústavního soudu ze dne 28. srpna 2001 sp. zn. I. ÚS 528/99). K tomuto závěru se znovu Nejvyšší soud přihlásil v usnesení ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1308/2016 a v rozsudku ze dne 30. 12. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3009/2024.

21. Vztaženo na předmětnou věc odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že podaná žaloba nepředstavuje výkon vlastnického práva v rozporu s dobrými mravy, ani se nejedná o zneužití práva. V řízení bylo prokázáno, že pozemek parc. č, Anonymizováno, ve vlastnictví žalobkyně je pozemkem (jak vyplývá ze způsobu určení), jehož primárním a hlavním způsobem využití je jej využívat jako komunikaci. Žalobkyně jej nepochybně jako komunikaci využívá, a to pro účely výjezdu na veřejnou komunikaci a z ní. Žalovaní se domnívají, že tím, že i oni užívají předmětný pozemek (ve velmi malém rozsahu) pro účely průchodu a průjezdu ze svého pozemku na veřejnou komunikaci, aniž by tím omezili právo žalobkyně na jeho užívání, je předmětná žaloba výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. Takto izolovaně posuzováno se takový výklad snad může nabízet. Nicméně je třeba, aby věc byla posouzena komplexně. Žalobkyně podala žalobu na ochranu svého vlastnického práva poté, co byla zamítnuta žaloba podaná žalovanými na zřízení služebnosti nezbytné cesty právě přes dotčený pozemek žalobkyně. Žalovaní (jak bylo konstatováno v zamítavém rozsudku) v průběhu řízení o zřízení služebnosti nabyli vlastnictví k pozemkům, který by jim umožnil zřízení přístupu na veřejnou komunikaci; tyto pozemky však převedli, aniž by si zřídili právo nezbytné cesty přes ně. Žalovaní si tedy byli zcela jednoznačně vědomi toho, že jim nesvědčí žádné právo k užívání pozemku žalobkyně, který užívat chtěli, a soudní cestou se tak domáhali zřízení právního titulu k užívání. Ačkoliv tato jejich žaloba byla zamítnuta, pokračovali žalovaní v užívání předmětného pozemku dál. Pokud se tedy žalobkyně domáhá ochrany svého vlastnického práva předmětnou žalobou, nemůže se, v daném kontextu, jednat o zneužití výkonu vlastnického práva, ale o důsledek nerespektování výsledku řízení o zřízení služebnosti ze strany žalovaných. Jsou to žalovaní, kteří bez právního důvodu užívají pozemek žalobkyně, ačkoliv jim žalobkyně dala najevo, že s tímto užíváním nesouhlasí, a to záhy poté, co bylo v řízení o zřízení práva nezbytné cesty meritorně rozhodnuto. Námitka žalovaných, že zřízení jiného přístupu na veřejnou komunikaci znamená vynaložení neúměrných nákladů, není v tomto řízení rozhodná, neboť tuto otázku bylo třeba posoudit v řízení o zřízení služebnosti nezbytné cesty; samotná výše nákladů, které by žalovaní museli vynaložit k tomu, aby se na veřejnou komunikaci dostali jinak než přes pozemek žalobkyně, nemůže (opět v kontextu celé věci) znamenat, že by výkon vlastnického práva žalobkyně byl v rozporu s dobrými mravy. Soud prvního stupně tak postupoval zcela správně, pokud tím, že žalobě vyhověl, žalované ochranu vlastnického práva poskytl.

22. Námitka žalovaných, že nebylo prokázáno, že by žalovaní na pozemku žalobkyně parkovali, rovněž není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaní užívají pozemek žalobkyně k průchodu i průjezdu vozidly na svůj pozemek. Rozšíření ochrany vlastnického práva i pro stání vozidel je zcela na místě, neboť bylo doloženo, že na pozemku žalobkyně vozidla parkují. Případnou námitkou, že vozidla, která na pozemku žalobkyně stojí, nejsou žalovaných, pak bude řešena v případné exekuci.

23. Soud prvního stupně rovněž nepochybil, ani pokud jde o rozhodnutí o nákladech řízení. Správně jejich náhradu přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná. Nepochybil ani při stanovení jejich výše, a to co do stanovení tarifní hodnoty, z níž vypočítal odměnu advokáta (dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 pro úkony právní služby do 31. 12. 2024, a pro úkony právní služby po 1. 1. 2025 pak dle advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025), tak i co do počtu úkonů, za které odměnu (a i paušální náhradu hotových výdajů) přiznal. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s tím, že byla přiznána odměna za celkem 5 úkonů právní služby v plné výši, za jeden úkon právní služby ve výši jedné poloviny odměny stanovené z tarifní hodnoty a paušální náhrada hotových výdajů za 6 úkonů právní služby, kdy plně odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Stejně tak se zcela ztotožňuje s tím, že soud prvního stupně nepřiznal odměnu za další úkony, za které je požadovala žalobkyně, a pro stručnost opět odkazuje na odůvodnění v rozsudku soudu prvního stupně uvedené.

24. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

25. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst.1 o. s. ř. Odvolání podali žalovaní a se svým odvoláním nebyli úspěšní. Jsou tak povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta ve výši 2 300 Kč (stanovené z tarifní hodnoty 30 000 Kč dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu) dle § 7 advokátního tarifu a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč (dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu) za jeden úkon právní služby (účast na jednání odvolacího soudu dne 5. 5. 2026), a dále 21 % DPH ve výši 578 Kč, celkem tedy 3 328 Kč. Povinnost k plnění odvolací soud určil na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).