22 Co 82/2026

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň Mgr. Jany Pokorné Stejskalové a Mgr. Pavly Jansové ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupena advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro 13 400 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 17. 12. 2025, č. j. 24 C 347/2025-64 ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 4. 2. 2026, č. j. 24 C 347/2025-73

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5 106 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 13 400 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 13 400 Kč od 17. 7. 2024 do zaplacení a 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 3 000 Kč od 17. 7. 2024 do 30. 8. 2024, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13 565,50 Kč k rukám zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Doplňujícím rozsudkem uvedeným v záhlaví pak soud prvního stupně doplnil rozsudek o výrok III. tak, že žalovaná je povinna zaplatit České republice náklady státu svědečné) v rozsahu 100 %, a to na účet Okresního soudu Praha-východ, přičemž jejich výše bude stanovena v samostatném usnesení.

2. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobou podanou u soudu dne 11. 8. 2025 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu 13 400 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 13 400 Kč od 17. 7. 2024 do zaplacení a 12,75 % úrokem z prodlení z částky 3 000 Kč od 17. 7. 2024 do 30. 8. 2024. Tvrdil, že se v červenci s žalovanou domluvili, že společně absolvují zahraniční dovolenou na ostrově Santorini v období od 7. 7. do 13. 7. 2024. Dle dohody žalobce uhradil náklady s tím související, zejména letenky, ubytování a zapůjčení vozidla na místě. Celková částka připadající na žalovanou činila 16 400 Kč. Žalovaná na dovolenou z pracovních důvodů nakonec neodjela, nicméně náklady již byly uhrazeny. Dne 16. 7. 2024 kontaktovala žalobce s dotazem, kolik a kam má žalobci zaplatit za náklady, které za ni v souvislosti s dovolenou vynaložil. Žalovaná se zavázala zaplatit celou částku, a to ve splátkách. Vzhledem k tomu, že do 30. 8. 2024 žalobce ničeho neobdržel, kontaktoval znovu žalovanou, načež mu žalovaná zaslala na účet, který jí sdělil, částku 3 000 Kč. Žalovaná i nadále dluží žalobci částku 13 400 Kč, kterou i přes předžalobní výzvu ze dne 1. 8. 2025 neuhradila.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Namítla, že žalobce nerezervoval žádné letenky, ani žádné ubytování. Žalobce ji uvedl v omyl, neboť ji původně na dovolenou pozval. Následně uvedla, že žalobce za ni hradil letenky, to mu zaplatila hotově. Od pana jméno FO se dozvěděla, že platil celou dovolenou, ten jí řekl, ať nic neplatí, neboť žalobce za ní nic neplatil.

4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 13 400 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 13 565,50 Kč.

5. Po skutkové stránce vyšel soud prvního stupně z následujících skutkových zjištěních: Z komunikace v aplikaci WhatsApp bylo zjištěno, že jméno FO založil skupinu, do níž přizval žalobce i žalovanou a v rámci ní byl řešen nákup letenek a výběr ubytování. Dále z výpisu z účtu bylo zjištěno, že dne 7. 7. 2024 odeslal žalobce na účet jméno FO (otec jméno FO) částku 37 200 Kč s poznámkou „Santorini“. Z potvrzení bylo zjištěno, že žalobce si v místě Santorini pronajal vozidlo na období od 7. 7. 2024 do 13. 7. 2024, za což zaplatil částku 210,45 právnická osoba komunikace v aplikaci WhatsApp bylo zjištěno, že dne 16. 7. 2024 kontaktovala žalovaná žalobce s tím, že se od jméno FO dozvěděla, že za ni žalobce platil dovolenou a požádala jej o sdělení, kolik má žalobci poslat; zároveň jej požádala o posečkání s platbou do konce následujícího týdne. Žalobce jí sdělil číslo účtu a že platil 2x 16 400 Kč. Následně 30. 8. 2024 kontaktoval žalobce žalovanou, že dosud žádnou platbu neobdržel; žalovaná se mu omluvila a sdělila, že částku bude splácet postupně. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že dne 30. 8. 2024 zaslala žalovaná žalobci 3 000 Kč. Z výpovědi svědkyně jméno FO bylo zjištěno, že byla přítomna telefonickému rozhovoru žalobce s panem jméno FO, při kterém plánovali dovolenou, mělo se jednat o cestu na Santorini. Z hovoru porozuměla, že vybírali vilu s tím, že náklady se budou dělit čtyřmi, že pojede žalobce, žalovaná a pan jméno FO s přítelkyní. Do hovoru vstupovala nějaká slečna, patrně žalovaná. Od žalobce se svědkyně dozvěděla, že žalovaná nakonec nejela.

6. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil dle § 1724 odst. 1 a § 1746 o. z. a uzavřel, že se účastníci dohodli, že spolu s jméno FO absolvují cestu na ostrov Santorini. Žalobce zaslal poměrnou část ceny za ubytování připadající na něj a na žalovanou na účet otce jméno FO, na letišti pak zaplatil cenu za pronájem vozidla. Žalovaná následně žalobce kontaktovala a zavázala se zaplatit žalobci poměrnou část ceny za ubytování připadající na její osobu ve výši 16 400 Kč, a to ve splátkách; jejich splatnost a výše sjednána nebyla. Na výzvu žalobce ze dne 30. 8. 2024 pak žalovaná uhradila žalobci 3 000 Kč. Soud prvního stupně uvedl, že si žalovaná musela být od samého počátku nepochybně vědoma své povinnosti nést poměrnou část nákladů na tuto zahraniční dovolenou, neboť sama kontaktovala žalobce a žádala o informaci, kolik dluží a kam má žalobci peníze poslat. Byť žalovaná v rozporu s dohodou hned žalobci neplnila, poté, co ji žalobce dne 30. 8. 2024 vyzval k placení, dluh nijak nerozporovala a uhradila část dluhu ve výši 3 000 Kč téhož dne. Obrana žalované, že ji žalobce na dovolenou pozval, kterou následně změnila tak, že ji jméno FO sdělil, že za ni žalobce nic neplatil, byla soudem prvního stupně shledána jako účelová. Předložené listinné důkazy jednoznačně potvrdily, že žalobce uhradil na účet otce jméno FO částku odpovídající cca 1/2 ceny za ubytování s poznámkou „Santorini“, a tedy je zjevné, že se tato platba vztahuje k této cestě, kterou společně plánovali. S ohledem na to soud prvního stupně již pro nadbytečnost neprováděl výslech svědka jméno FO, neboť rozhodné skutečnosti byly dostatečně prokázány.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 13 565,50 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta ve výši 1 660 Kč (dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „advokátní tarif“) a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to za každý z pěti úkonů právní služby, a 21 % DPH z odměny a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 2 215,50 Kč.

8. Doplňujícím rozsudkem (za podmínek § 166 odst. 1 o. s. ř.) pak soud prvního stupně rozhodl co do základu dle § 155 odst. 1 o. s. ř. o nákladech státu, kdy povinnost k jejich náhradě dle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované. Náklady státu představují svědečné, o jehož přiznání požádala svědkyně jméno FO, která byla jako svědkyně vyslechnuta při jednání dne 17. 12. 2025. Protože dosud nebylo o svědečném rozhodnuto, bylo rozhodnuto toliko co do základu s tím, že výše nákladů státu bude stanovena v samostatném usnesení.

9. Proti tomuto rozsudku i doplňujícímu rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. V něm zejména namítla, že soud prvního stupně nedostatečně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl výslech žalovanou navrženého svědka jméno FO. Dle žalované se jednalo o klíčovou osobu, která měla organizovat dovolenou i komunikaci ohledně financování; bez jejího výslechu nebylo možné uzavřít, že platba žalobce skutečně směřovala k úhradě této dovolené. Naproti tomu soud prvního stupně založil svá skutková zjištění na svědecké výpovědi svědkyně jméno FO, aniž dostatečně přihlédl k tomu, že se jedná o osobu žalobci blízkou (jeho matku), která ani neměla přímé poznatky o rozhodných skutečnostech, ale vycházela pouze ze zprostředkovaného odposlechu telefonu, aniž uměla sama identifikovat mluvící osobu. V řízení před soudem prvního stupně nebylo dle žalované prokázáno, že částka 37 200 Kč, kterou hradil žalobce na účet jméno FO byla určena k úhradě nákladů na dovolenou za žalovanou, nebyla ani prokázána dohoda ohledně financování, tedy zda a kolik by měla žalovaná na ubytování či jiné náklady hradit. Skutečnost, že žalovaná zaplatila žalobci částku 3 000 Kč nemůže mít účinky uznání dluhu jeho částečným plněním, neboť žalovaná pouze projevila vůli o smírné vyřešení situace; její vůlí nebylo dluh uznat. Pro žalovanou navíc byl rozsudek soudu prvního stupně překvapivý, neboť soud, aniž žalovanou poučil, věc právně posoudil jinak (nárok ze smluvního ujednání), než jak bylo tvrzeno a dokazováno žalobcem (nárok na vydání bezdůvodného obohacení). Dále pak soud prvního stupně neuvedl, jakým způsobem dospěl k závěru o (údajné) povinnosti žalované k plnění částky 16 400 Kč, když žalobce měl zaplatit celkem 37 200 Kč. Žalobce neprokázal, že hradil za žalovanou jakékoliv náklady, a proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá, případně jej v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému řízení.

10. Žalobce navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Poukázal na nekonzistentnost jednotlivých tvrzení žalované, která nejprve uváděla, že se dovolené neměla zúčastnit, pak svá tvrzení změnila, že byla na dovolenou žalobcem pozvána, následně uvedla, že nevěděla, že za ni žalobce něco zaplatil a při jednání 27. 10. 2025 uvedla, že žalobce za ni zaplatil letenky, které mu uhradila v hotovosti. Ze vzájemné komunikace bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaná s žalobcem komunikovala a věděla o tom, že žalobce za ni část dovolené zaplatil a současně prohlásila, že je připravena tuto svou část uhradit. Nic nenamítala proti výši částky a na následnou upomínku zaslala žalobci částku 3 000 Kč. Z další komunikace jednoznačně také vyplynulo, že žalovaná byla přítomna organizace dovolené.

11. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně rozsudku doplňujícího v intencích ustanovení § 212 o. s. ř. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

12. Po skutkové stránce se odvolací soud zcela ztotožňuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně. V řízení bylo prokázáno, že žalobce a žalovaná plánovali dovolenou na ostrově Santorini, kterou organizoval jméno FO, společný známý obou účastníků. Žalobce zaplatil za sebe a za žalovanou část ceny za tuto dovolenou ve výši 37 200 Kč; žalobce se dovolené zúčastnil, žalovaná ze svého rozhodnutí nakonec neodjela. Následně sama kontaktovala žalobce a sdělila mu, že podíl ceny za dovolenou připadající na ni žalobci zaplatí, odsouhlasila částku 16 200 Kč a sdělila, že ji zaplatí následující týden. Po upomínce žalobce ze dne 30. 8. 2024 pak obratem zaslala částku 3 000 Kč s tím, že bude zbývající část hradit ve splátkách.

13. Shodně jako soud prvního stupně ani odvolací soud neshledal důvodu pro doplnění dokazování výslechem svědka jméno FO. Tento svědek byl navržen žalovanou k vyvrácení tvrzení žalobce, že platil za žalovanou část nákladů za dovolenou na ostrově Santorini. Jak však správně uvedl již soud prvního stupně, toto tvrzení bylo jednoznačně prokázáno zejména komunikací z aplikace WhatsApp a chování žalované, která sama aktivně kontaktovala žalobce, zajímala se o výši částky, kterou za ni žalobce za dovolenou zaplatil, její výši nezpochybnila a přislíbila její úhradu. Tento listinný důkaz ani žádným způsobem v řízení nezpochybnila. Za této situace je výslech svědka skutečně nadbytečný. Nelze ani přehlédnout, že žalovaná opakovaně měnila svá tvrzení, kdy nejprve tvrdila, že ji žalobce na dovolenou pozval, následně popírala, že by žalobce za ni cokoliv platil a konečně uvedla, že žalobce za ni platil letenky, které mu uhradila, což vede k závěru o účelovosti těchto námitek.

14. Soud prvního stupně postupoval zcela správně, když na takto zjištěný skutkový stav aplikoval o. z.

15. Dle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

16. Dle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

17. Střetem vůlí stran smlouvy dochází k jejímu uzavření a vzniku obligačních účinků, zřízení závazku. Závazkem je právo věřitele vůči dlužníku na určité plnění a povinnost dlužníka toto právo uspokojit (§ 1721). Smlouva je jedním z důvodů způsobilých závazek založit (§ 1723). Podstatná pro vznik závazku je vůle být smlouvou vázán, resp. způsobit jednáním právní následky, což odlišuje obligační právní jednání od pouhé společenské úsluhy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. II. ÚS 231/10, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3090/2009). Vůle řídit se obsahem je další nezbytná složka volní stránky, tj. dbát sjednaných práv a povinností, které jsou obsahem smlouvy (závazku), a plnit je [pacta sunt servanda, § 3 odst. 2 písm. d)]. Strany by se však měly řídit nejen obsahem smlouvy v užším slova smyslu, ale svým jednáním směřovat k naplnění hospodářské kauzy závazku, jeho důvodu, který spolu s pohnutkami a úmyslem stran je integrální součástí smlouvy jako typicky kauzálního ujednání. Tento důvod nemusí být ve smlouvě vyjádřen, ale v případech vymáhání práva musí věřitel důvod závazku prokázat, pokud nejde o závazek z cenných papírů.

18. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně posoudil právní jednání žalované, kterým se zavázala žalobci zaplatit část platby, kterou za ni za dovolenou uhradil, ve výši 16 400 Kč, a právní jednání žalobce, který se zavázal toto plnění přijmout, jako smlouvu dle § 1724 odst. 1 o. z., a to smlouvu nepojmenovanou dle § 1746 odst. 2 o. z. Žalovaná jednoznačně projevila vůli žalobci plnit, přičemž jednoznačně též uvedla důvod (hospodářskou kauzu) plnění a požádala nejprve o posečkání s platbou, následně plnila částečně s tím, že zbytek rovněž uhradí ve splátkách. Jestliže tento svůj závazek nesplnila, žalobce se důvodně domáhá svého nároku u soudu.

19. Nelze souhlasit s námitkou žalované, že soud prvního stupně pochybil, pokud ji nepoučil o jiném právním hodnocení skutkového stavu. Dle ustálené judikatury je žalobce v žalobě povinen uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 1996 sp. zn. 2 Cdon 245/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 1998, pod číslem 4), tj. nemožnost záměny s jiným skutkem. Právní charakteristiku skutku (tzv. právní důvod žaloby) není žalobce povinen v návrhu uvádět (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 32 Cdo 2382/2007). Jinými slovy, žalobce není povinen v žalobě (či kdykoliv v průběhu řízení) uvádět právní důvod žaloby (právní charakteristiku vylíčeného skutkového děje); pokud tak přesto učiní, není i tak soud tímto právním názorem účastníků vázán. Soud prvního stupně při jednání konaném dne 27. 10. 2025 poučil žalobce o povinnosti prokázat tvrzení, že se žalovaná zavázala uhradit mu částku 16 400 Kč za dovolenou, na kterou neodjela; je tedy zřejmé, že soud prvního stupně dal najevo účastníkům, že právní důvod žaloby spatřuje ve smluvním ujednáním účastníků, ohledně něhož má břemeno tvrzení a důkazní břemeno žalobce. Jeho právní závěr uvedený v rozsudku tak není překvapivý.

20. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný včetně správného výroku o nákladech řízení a nákladech státu potvrdil.

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst.1 o. s. ř. Odvolání podala žalovaná, která v odvolacím řízení nebyla úspěšná Je tak povinna zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení žalobci. Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta ve výši 1 660 Kč (dle § 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu) a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč (dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu) za každý ze dvou úkonů právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) a dále 21 % DPH z uvedených částek ve výši 886 Kč, celkem 5 106 Kč. Povinnost k plnění nákladů řízení byla stanovena na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).

22. Protože o nákladech státu vzniklých v řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto pouze co do základu, je třeba, aby soud prvního stupně rozhodl o jejich výši v samostatném usnesení (viz § 155 odst. 1 věta druhá část věty za středníkem o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem.