23 Co 149/2025

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Kučery a soudců Mgr. Pavlíny Černé a JUDr. Václava Nekoly ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozena Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozen Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A 3. Jméno žalované C , narozen Datum narození žalované C bytem Adresa žalované C 4. Jméno žalované D , narozena Datum narození žalované D bytem Adresa žalované D 5. Jméno žalované E , narozen Datum narození žalované E bytem Adresa žalované E zastoupen Jméno Zástupce , advokátkou sídlem Anonymizováno o zaplacení 259 316,56 Kč s příslušenstvím, o odvolání 5. žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 14. 6. 2024, č. j. 3 C 344/2007 - 383 I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I., ve vztahu mezi žalobkyní a 5. žalovaným, a dále ve výrocích III. a V. potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaných zaplacení 259 316,56 Kč s úroky z úvěru a z prodlení z titulu smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, , kterou dne , datum, uzavřela s 1. žalovanou. Spolu s 1. žalovanou podepsali uvedenou smlouvu o úvěru ze stavebního spoření jako spoludlužníci 2. a 3. žalovaní a 4. žalovaná a 5. žalovaný na sebe písemným prohlášením ručitele ze dne , datum, vzali povinnost, že pohledávku žalobkyně, vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy, či její nesplacenou část, včetně příslušenství, uspokojí, jestliže tak neučiní 1. žalovaná. Žalobkyně na základě této úvěrové smlouvy 1. žalované poskytla v měsících březnu a květnu roku 2005 z uvedeného úvěru celkem 300 000 Kč, čímž byl přislíbený úvěr zcela vyčerpán a nejpozději k 25. dni v měsíci následujícího po datu výplaty mělo být započato se splácením jednotlivých splátek dle smlouvy o úvěru ze stavebního spoření. Protože žalovaní přes výzvy žalobkyně svůj závazek neplnili, žalobkyně od smlouvy odstoupila a žádala uhrazení celé dlužné částky.

2. Okresní soud Praha - východ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) uložil 2., 4. a 5. žalovanému zaplatit žalobkyni 259 316,56 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 13 580,98 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 592,61 Kč, a dále s úrokem z úvěru ve výši 7,10 % ročně z částky 259 316,56 Kč od 28. 9. 2007 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 259 316,56 Kč od 28. 9. 2007 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), ve vztahu k 1. žalované a 3. žalovanému řízení na základě zpětvzetí žaloby zastavil (výrok II.), uložil 1., 2., 4. a 5. žalovanému zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 11 880 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a 3. žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.) a konečně žalobkyni uložil zaplatit České republice - Okresnímu soudu Praha - východ na nákladech řízení státu 24 684 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V.).

3. V průběhu řízení žalobkyně vzala žalobu zpět jednak ve vztahu k 1. žalované s ohledem na to, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne , datum, , sp. zn. KSOS , spisová značka, , soud zrušil oddlužení 1. žalované a insolvenční řízení zastavil a následně vzala žalobu zpět rovněž ve vztahu k 3. žalovanému poté, co ze závěrů znaleckého posudku z oboru písmoznalectví vyplynulo, že podpis 3. žalovaného na úvěrové smlouvě s vysokou pravděpodobností není pravým spontánním podpisem 3. žalovaného. A protože s tím žádný z účastníků nevyslovil nesouhlas soud prvního stupně řízení vůči 1. a 3. žalovaným zastavil. Z dokazování vzal za prokázané, že 1. a 2. žalovaní uzavřeli se žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které jim byly poskytnuty finanční prostředky, které měli povinnost splácet dle sjednaných podmínek. Zatímco žalobkyně všechny své smluvní i zákonné povinnosti plnila, žalovaní své povinnosti hradit sjednané splátky řádně a včas nedostáli a dostali se do prodlení, v důsledku čehož došlo v souladu s uzavřenou smlouvou k zesplatnění celé dlužné částky, kterou žalovaní rovněž ani na výzvu neuhradili. Žalobkyně pak vyzvala k úhradě dlužné částky 4. žalovanou a 5. žalovaného, kteří se na základě svého písemného prohlášení stali ručiteli pohledávky žalobkyně z uzavřené smlouvy. Ani ti však na výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradili. S ohledem na výše uvedené dospěl soud prvního stupně k závěru, že nárok žalobkyně na úhradu žalované částky a příslušenství spočívající v úroku z úvěru a úroku z prodlení dle uzavřené smlouvy je po právu.

4. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě 5. žalovaný odvolání. Namítal, že ručitelské prohlášení nikdy neučinil a s celou záležitostí nemá nic společného. Poukazoval na dlouhodobé přerušení řízení a současně probíhající trestní řízení, ve kterém se však nepodařilo zjistit totožnost pachatele. Poukazoval na to, že nejen on, ale i 3. žalovaný, v řízení rozporoval pravost svého podpisu na ručitelském prohlášení, kdy z nařízeného znaleckého posudku z oboru písmoznalectví vyplynulo, že podpis 3. žalovaného s vysokou pravděpodobností není jeho pravým spontánním podpisem. Podle 5. žalovaného je v takovém případě logickým závěrem, že není-li podpis jednoho z dlužníků na smlouvě o překlenovacím úvěru jeho pravým spontánním podpisem, a je tedy podpisem učiněným jinou, třetí osobou, a přestože se v trestním řízení nepodařilo zjistit totožnost pachatele, automaticky to neznamená, že smlouvy byly uzavřeny, či že ručitelská prohlášení byla učiněna legitimním a nikoliv podvodným způsobem. Podle 5. žalovaného je v takovém případě minimálně zpochybněna také pravost podpisů ostatních spoludlužníků a případných učitelů, kteří by měli ve stejné záležitosti podepsat příslušné listiny a stát se tak dlužníky žalobkyně, případně ručitely ze závazku těchto dlužníků, jelikož zde vzniká důvodná pochybnost, že veškeré písemnosti v této záležitosti jsou fakticky falzifikáty. Poukazoval na to, že v takovém případě je na žalobkyni, která se dovolává svých nároků, které prokazuje příslušnými listinami, aby nesla ve vztahu k pravosti podpisů na nich důkazní břemeno. Z toho, že popřením pravosti má být zpochybněna věrohodnost jeho podpisu na ručitelském prohlášení a tedy zpochybněna věrohodnost ručitelského prohlášení jakožto důkazního prostředku, 5. žalovaný dovozoval přípustnost této argumentace i v odvolacím řízení. Rovněž namítal, že předvolání k jednání nařízenému na , datum, mu nebylo doručeno, a tak neměl informaci o tom, že se jakékoliv jednání ve věci koná. Namítal, že tak nemohlo dojít k účinné koncentraci řízení před soudem prvního stupně, a proto nic nebrání tomu, aby i dodatečně navrhl důkazy k prokázání svých tvrzení. Poukazoval na to, že pravost svého podpisu na ručitelském prohlášení popřel nejpozději svým podáním doručeným soudu , datum, a opětovně pak při soudním jednání dne , datum, . Pravost svého podpisu přitom popíral už dříve v rámci trestního řízení a také vůči žalobkyni již v době před zahájením řízením v projednávané věci. Vytýkal soudu prvního stupně, že neprovedl žádný z jím navrhovaných důkazů, a to jednak znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, který by měl posoudit, zda podpis na předmětném ručitelském prohlášení je pravým autentickým podpisem 5. žalovaného, dále jeho účastnickou výpovědí a dále navrhoval, aby si soud vyžádal výpis z evidenci občanských průkazů k ověření skutečnosti, zda byly na ručitelském prohlášení uvedeny údaje z občanského průkazu, jehož držitelem byl v době činění údajného učitelského prohlášení. Navrhoval, aby odvolací soud řízení ve vztahu k němu zastavil a uložil žalobkyni nahradit mu náklady řízení.

5. Žalobkyně, ač řádně předvolána, se k jednání Krajského soudu v Praze, jako soudu odvolacího, nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, a proto soud ve smyslu ustanovení § 211 a § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním, tj. v té části, která se týkala povinností uložených 5. žalovanému, a řízení, které předcházelo jeho vydání podle ustanovení § 212 a následujících o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Pro účely odvolacího řízení pak odvolací soud vycházel ze skutkových okolností a skutečností patrných z obsahu soudního spisu, tak jak je v dosavadním průběhu řízení shromáždil soud prvního stupně, který rozhodné skutkové okolnosti zjistil v dostatečném rozsahu. Žalobkyně jako věřitel na straně jedné a 1. žalovaná, jako dlužník, a 2. žalovaný, jako spoludlužník, na straně druhé uzavřeli dne , datum, Smlouvu o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, , ve které se žalobkyně zavázala poskytnout 1. a 2. žalovaným překlenovací úvěr ve výši 300 000 Kč a 1. a 2. žalovaní se zavázali tento úvěr splatit dle sjednaných podmínek s úrokovou sazbou překlenovacího úvěru ve výši 7,10 % p. a. Ve smlouvě byla dále sjednána zálohová měsíční splátka úroků ve výši 1 775 Kč, měsíční úhrada za vedení účtu překlenovacího úvěru ve výši 25 Kč a měsíční splátka úvěrů a úroků ze stavebního spoření ve výši 2 250 Kč. Součástí smlouvy jsou Všeobecné úvěrové podmínky žalobkyně, podle nichž má žalobkyně v případě odstoupení od smlouvy vedle úroků z úvěru právo rovněž na smluvní úroky z prodlení ve výši diskontní sazby vyhlašované ČNB, platné k 1. dni prodlení se zaplacením celé dlužné částky, zvýšené o 7 procentních bodů. V prohlášení ručitele ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, 5. žalovaný prohlásil, že se dle příslušných ustanovení obchodního zákoníku zavazuje ručit za závazky (pohledávky) vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou uzavřela 1. žalovaná jako dlužník a žalobkyně jako věřitel, a tímto prohlášením na sebe vzal jako ručitel povinnost, že pohledávky věřitele či jejich nesplacené části, včetně příslušenství, uspokojí, jestliže tak neučiní dlužník sám, ač byl věřitelem písemně vyzván. Ručitel se zavázal svůj závazek splnit do 10 dnů od písemného vyzvání věřitelem. V případě odstoupení věřitele od uvedené smlouvy o úvěru pak zajištění pohledávky věřitele dle tohoto prohlášení ručitele nezaniká. Na základě žádostí 1. žalované ze dne , datum, a ze dne , datum, bylo žalobkyní podle uzavřené smlouvy č. , hodnota, vyplaceno 270 000 Kč a 30 000 Kč. Žalobkyně následně opakovaně vyzývala 1. žalovanou a 2. žalovaného k úhradě dlužných částek za neuhrazené splátky, dopisem ze dne 7. 6. 2007 informovala žalované, že nebude-li na tuto výzvu uhrazena dlužná částka ve výši 10 725 Kč do 31. 7. 2007, odstupuje žalobkyně dle Všeobecných úvěrových podmínek od uzavřené smlouvy o úvěru. Dopisem žalobkyně ze dne 21. 8. 2007 adresovaným 5. žalovanému, označeným jako Výzva ručiteli k úhradě odstoupené pohledávky, žalobkyně 5. žalovanému oznámila, že vzhledem k tomu, že přes opakované upomínky nebyl uhrazen dluh na splátkách vyplývajících ze smlouvy č. , hodnota, , došlo ke dni 31. 7. 2007 podle Všeobecných úvěrových podmínek, které jsou nedílnou součástí uvedené smlouvy o úvěru ze stavebního spoření, k odstoupení od této smlouvy a v této souvislosti byl 5. žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 275 348,44 Kč, nejpozději do 17. 9. 2007.

8. Bezchybně zjištěný skutkový stav soud prvního stupně správně posoudil podle tehdy účinné právní úpravy poskytování úvěrů, tj. podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „obch. zák.“), konkrétně z hlediska ustanovení § 303, § 306 odst. 1, § 307 odst. 1, § 369 odst. 1, § 497, § 502 odst. 1 a § 506 obch. zák., jež soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku ocitoval. Odvolací soud pro stručnost odkazuje v plném rozsahu na závěry rozsudku soudu prvního stupně. V tomto směru postupuje odvolací soud v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011 (dostupné na webových stránkách /nsoud.cz/), podle kterého, vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, který plní roli přezkumné instance a nevytváří svá rozhodnutí bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

9. Pokud jde o odvolací argumentaci 5. žalovaného, z obsahu soudního spisu se podává, že soudem prvního stupně byl ve věci dne , datum, vydán platební rozkaz, sp. zn. , Jméno žalovaného, , který byl 5. žalovanému doručen do vlastních rukou dne 16. 10. 2007. Ten na něj, stejně jako 1., 2., a 4. žalovaní, nijak nereagoval. Jediným, kdo si proti platebnímu rozkazu podal včasný odpor a zabránil tak tomu, aby nabyl právní moci, byl 3. žalovaný , Jméno žalované C, , který už v tomto odporu zpochybnil pravost svého podpisu na ručitelském prohlášení. Od června 2009 bylo řízení přerušeno; o jeho pokračování bylo rozhodnuto v září 2021 a následně bylo na 30. 3. 2022 nařízeno první jednání ve věci, k němuž byl 5. žalovaný obeslán příslušným předvoláním (vz. 18 o. s. ř.), k němuž byla znovu připojena žaloba; předvolání bylo doručeno do vlastních rukou 5. žalovaného (obálka typ I.) dne 19. 1. 2022. Na žádost žalobkyně bylo nařízené jednání odročeno na 25. 5. 2022; vyrozumění o změně termínu jednání (vz. 48 o. s. ř.) bylo 5. žalovanému doručováno již nikoliv do vlastních rukou, ale obálkou typu III., a protože nebyl doručujícím orgánem na doručovací adrese zastižen, došlo k doručení vhozením zásilky do schránky dne 31. 3. 2022.

10. Odvolací soud v této souvislosti nepřehlédl, že ač k doručení vyrozumění o změně termínu soudního jednání bylo 5. žalovanému doručeno až po původním termínu nařízeného jednání, není ze spisu patrno, že by se 5. žalovaný v tomto původním termínu prvního jednání ve věci k soudu prvního stupně dostavil či byl jinak aktivní, pokud jde o jeho účast na projednání věci.

11. K jednání konanému dne , datum, se dostavila toliko žalobkyně a v jeho závěru nastala koncentrace řízení. Na návrh žalobkyně byl nařízen znalecký posudek k posouzení pravosti podpisu 3. žalovaného, jenž tuto námitku uplatnil již v odporu proti platebnímu rozkazu. Usnesení o nařízení znaleckého posudku bylo 5. žalovanému doručeno 4. 11. 2022 a posudek samotný dne 25. 9. 2023. Dne 3. 10. 2023 pak soudu prvního stupně došel dopis 5. žalovaného (vlastnoručně nepodepsaný) datovaný dnem 28. 9. 2023, v němž se 5. žalovaný poprvé od zahájení řízení k věci vyjádřil v tom smyslu, že nic ohledně svého ručení nepodepsal. Poté, co bylo soudem prvního stupně nařízeno jednání na , datum, , 5. žalovaný udělil plnou moc své zástupkyni, jejímž prostřednictvím při jednání zpochybnil pravost svého podpisu na ručitelském prohlášení a navrhl k tomu vypracování znaleckého posudku, svou účastnickou výpověď a další důkazy; soud prvního stupně tyto důkazní návrhy zamítl s poukazem na koncentraci řízení (bod 16. odůvodnění napadeného rozsudku).

12. Z výše uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně postupoval zcela správně a v souladu s ustanovením § 118b odst. 1 o. s. ř., podle něhož ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c odst. 4). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3.13. 5. žalovaný byl řádně předvolán k prvnímu jednání ve věci i mu bylo v souladu s ustanovením § 50 odst. 1 o. s. ř. řádně doručeno vyrozumění o změně termínu prvního jednání ve věci. 5. žalovaný se tohoto jednání neúčastnil, nemohl být proto poučen o koncentraci řízení, která na konci soudního jednání dne , datum, nastala. Neúčast 5. žalovaného na uvedeném jednání přitom zcela zapadá do jeho do jisté doby zcela pasivního přístupu k řízení, kdy nijak nereagoval (nebránil se, ani se nijak nevyjádřil) na žalobu, doručený platební rozkaz ani na další procesní kroky soudu prvního stupně, o nichž byl vyrozuměn a jeho prvním projevem v rámci řízení v projednávané věci bylo až nepodepsané podání ze dne 3. 10. 2023 reagující na závěry znaleckého posudku a ústní vyjádření při jednání konaném dne , datum, .

14. Nesprávná je rovněž argumentace, že se ze strany 5. žalovaného jedná o tvrzení a důkazní návrhy prolamující koncentraci řízení, neboť jimi má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků. 5. žalovaný (na rozdíl od 3. žalovaného) po podání žaloby až do koncentrace řízení netvrdil, že by ručitelský závazek ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vůči žalobkyni nepřijal, žádnou listinu v této souvislosti nepodepsal a že podpis na ní není jeho pravým podpisem. Taková, zcela zásadní obrana přitom mohla být uplatněna od počátku řízení, a pokud by se tak stalo, bylo by na žalobkyni, aby na ni v rámci svého důkazního břemena k prokázání pravdivosti údajů na soukromoprávní listině, reagovala (podobně jako v případě 3. žalovaného). Jestliže však žalovaný žádné skutečnosti na svou obranu proti podané žalobě neuvedl, ač si jich musel být od samého počátku vědom, ani mu nic v jejich uplatnění nebránilo a učinil tak teprve poté, co zjistil, že jiný účastník s podobnou (včas uplatněnou) argumentací uspěl, potom v tom nelze spatřovat výjimku z dopadů nastalé koncentrace řízení potažmo neúplné apelace v odvolacím řízení ve smyslu § 205a o. s. ř.

15. Protože 5. žalovaným uplatňovaná odvolací argumentace a důkazní návrhy byly sice uplatněny již v řízení před soudem prvního stupně, ale opožděně po proběhlé koncentraci řízení a nejedná se přitom o skutečnosti a důkazy prolamující koncentraci řízení, soud prvního stupně k nim správně nepřihlížel.

16. Na základě uvedených skutečností a závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části výroku I. týkající se 5. žalovaného, jakož i v akcesorických výrocích III. a V., o nákladech řízení, podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, že v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni žádné náklady nevznikly.