23 Co 20/2026

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Kučery a soudkyň JUDr. Ireny Sekavové a Mgr. Pavlíny Černé ve věci žalobkyň: a) Jméno žalobkyně A , narozena Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně A b) Jméno žalobkyně B , narozena Datum narození žalobkyně B bytem Adresa žalobkyně B obě zastoupeny Jméno Zástupce A , advokátem sídlem Anonymizováno proti žalované: Obec Anonymizováno zastoupena Jméno Zástupce B , advokátem sídlem Anonymizováno o určení vlastnického práva, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 8. 2025, č. j. 34 C 284/2024 - 106

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním na nákladech odvolacího řízení 25 570 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyň.

1. Žalobkyně se žalobou domáhaly určení vlastnického práva k části pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , geometrickým plánem č. , hodnota, -, Anonymizováno, vymezené a nově označené jako parcela parc. č. , Anonymizováno, (dále též „předmětný pozemek“), a to tak, že a) žalobkyni náleží spoluvlastnický podíl o velikosti 9/16 předmětného pozemku, a že pan , jméno FO, [otec b) žalobkyně] byl ke dni svého úmrtí vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 7/16 předmětného pozemku s tím, že předmětný pozemek tvoří úzký pás o výměře 48 m², který je již nejméně od počátku 60. let minulého století fakticky začleněn do oplocené zahrady k usedlosti č. p. , Anonymizováno, ve , Anonymizováno, , sestávající z pozemků parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, na severní straně a parcelami parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, na jižní straně, vše v katastrálním území , adresa, (dále též „sousední pozemky“), předmětný pozemek, původně veden jako vodní tok, byl po celou dobu užíván jako její nedílná součást, přičemž v terénu nejsou patrné žádné hranice, které by ho od okolních parcel oddělovaly. Tento stav trval již v době přistěhování a) žalobkyně do domu č. p. 13 v 60. letech minulého století, kdy již byl bývalý náhon k mlýnu nefunkční, jeho koryto zarovnáno a předmětný pozemek začleněn do zahrady, a trvá nepřetržitě dodnes. Žalovaná, která je formálně zapsána jako vlastník pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, na základě kupní smlouvy ze dne 27. 9. 2006, nikdy pozemek fakticky neužívala a nevykonávala k němu žádná vlastnická práva.

2. Okresní soud , adresa, - západ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) určil, že a) žalobkyně je „vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideálních 9/16 na pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , obci , adresa, , vymezeného geometrickým plánem č. , hodnota, –, Anonymizováno, , ověřeným oprávněným zeměměřičským inženýrem , tituly před jménem, , jméno FO, dne 9. 2. 2024 pod č. , Anonymizováno, a potvrzeným Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, Katastrálním pracovištěm , adresa, západ, řízení č. j. , Anonymizováno, , který je nedílnou součástí tohoto rozsudku“ (výrok I.), že , jméno FO, , narozený , datum, , zemřelý , datum, , naposledy bytem , adresa, , byl ke dni svého úmrtí vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideálních 7/16 téhož (stejně vymezeného a označeného) pozemku (výrok II.) a uložil žalované zaplatit žalobkyním na nákladech řízení 67 748,46 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyň (výrok III.).

3. Soud prvního stupně, poté, co dospěl k závěru, že žalobkyně mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), po provedeném dokazování uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by a) žalobkyně, ev. právní předchůdci žalobkyň ve smyslu § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále i jen „obč. zák.“) drželi předmětný pozemek se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že jim podíly na předmětném pozemku patří, když samy tvrdily, že na předmětném pozemku se dříve nacházel vodní tok – náhon k tehdejšímu mlýnu, který v 60. letech již nefungoval a koryto, ve kterém netekla voda, bylo v uvedeném období zarovnáno s okolním terénem a společně s okolními pozemky oploceno, čímž vznikl stav, který trvá do dnešního dne. Z toho podle soudu prvního stupně vyplývá, že se a) žalobkyně, ev. právní předchůdci žalobkyň, chopili držby předmětného pozemku, nikoliv však již její oprávněnost. O oprávněnosti držby lze naopak mít důvodné pochybnosti vzhledem k tomu, že v průběhu let opakovaně docházelo k přečíslování parcel, na nichž se zahrada nachází, včetně samotného vodního toku, a jeví se tedy velmi nepravděpodobným, aby skutečnost, že zahradu protíná cizí pozemek, její vlastníci po dobu desítek let nezaznamenali. Z těchto důvodů nemohlo dojít k nabytí podílu na předmětném pozemku řádným vydržením ve smyslu § 134 odst. 1 obč. zák.

4. Současně však soud prvního stupně vzal z provedeného dokazování za prokázané, že v souvislosti s nabytím spoluvlastnického podílu o velikosti 8/16 na okolních nemovitostech v rámci dědictví po své tetě , jméno FO, se a) žalobkyně již v roce 1960 ujala současně i držby předmětného pozemku (v rozsahu svého spoluvlastnického podílu na okolních nemovitostech), a držby dalšího podílu o velikosti 1/16 se ujala v roce 2005 v souvislosti s děděním po svém bratru , jméno FO, , který tento podíl držel od roku 1966. Uzavřel, že protože a) žalobkyně podíl na předmětném pozemku o velikosti 8/16 držela sama nepřetržitě po dobu přesahující šedesát let, tedy výrazně déle než zákonem požadovaných dvacet let pro mimořádné vydržení, tento podíl podle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále též „o. z.“) mimořádně vydržela sama. Pokud jde o podíl 1/16 držený a) žalobkyní od roku 2005 je třeba podle soudu prvního stupně do vydržecí doby a) žalobkyně započítat i dobu držby předmětného podílu na pozemku jejího právního předchůdce , jméno FO, , který se jeho držby chopil již v roce 1966, aniž by ho on sám řádně vydržel ve smyslu § 134 odst. 1 obč. zák., čímž byly i ohledně této části předmětného pozemku naplněny podmínky mimořádného vydržení podle § 1095 o. z. Soud prvního stupně proto uzavřel, že a) žalobkyně nabyla vlastnické právo k předmětnému pozemku v rozsahu spoluvlastnického podílu 9/16 mimořádným vydržením. Dále vzal soud prvního stupně za prokázané, že otec b) žalobkyně , jméno FO, se postupně v letech 2000, 2005 a 2006 v souvislosti s darováním od své matky , jméno FO, a děděním po svém bratru , právnická osoba, a své matce spoluvlastnických podílů na okolních nemovitostech ujal držby celkem 7/16 předmětného pozemku, které pak fakticky držel nepřetržitě až do své smrti v roce 2023. Se započtením držby jeho právních předchůdců tak i on ještě před svou smrtí splnil podmínku nejméně dvacetileté držby a předmětný pozemek v rozsahu 7/16 spoluvlastnického podílu mimořádně vydržel. Současně soud prvního stupně konstatoval, že v řízení nebylo zjištěno, že by se žalobkyně nebo jejich právní předchůdci ujali držby svých podílů na předmětném pozemku v nepoctivém úmyslu.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkala soudu prvního stupně nesprávné posouzení naléhavého právního zájmu žalobkyň na určovací žalobě, kdy poukazovala na to, že žalobkyně v době rozhodování již nevlastnily sousední pozemky, s nimiž měl sporný pozemek tvořit funkční celek a soud tak nezohlednil, že žalobkyně již nemají žádné reálné ohrožení právního postavení ani potřebu odstranění nejistoty. Podle žalované by naléhavý právní zájem mohl mít pouze aktuální vlastník sousedních pozemků, kterým je zástupce žalobkyň v tomto řízení. Podle žalované je tak žaloba účelová, představuje zneužití práva a zároveň nepovede k odstranění právní nejistoty, neboť vlastnictví funkčního celku zůstane roztříštěné. Dále žalovaná napadenému rozsudku vytýkala nepřezkoumatelnost v otázce vydržení s tím, že z něj nevyplývá, kdy a u kterých podílů měla vydržecí doba běžet a kdy mělo k vydržení dojít. Zpochybňuje závěr o mimořádném vydržení s tím, že příslušné spoluvlastnické podíly již případně vydrželi právní předchůdci žalobkyň, a ty je proto nemohly nabýt vydržením znovu. Podle žalované se soud s touto otázkou nevypořádal a své závěry řádně neodůvodnil. Žalovaná nesouhlasila ani se závěrem, že držba nebyla nepoctivá, když okolnosti podle ní svědčí o tom, že si právní předchůdci žalobkyň museli být vědomi, že užívají i cizí pozemek. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání odmítly jako nedůvodnou námitku nedostatku naléhavého právního zájmu s tím, že podle ustálené judikatury je v případě určovacích žalob směřujících k zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí tento zájem dán vždy, neboť cílem je odstranit nesoulad mezi skutečným a evidovaným stavem. K námitkám ohledně vydržení poukázaly na to, že žalovaná opomíjí časový aspekt právní úpravy mimořádného vydržení, která nabyla účinnosti až k 1. 1. 2014, přičemž vydržecí doba nemohla uplynout dříve než k 1. 1. 2019. Z toho podle nich plyne nesprávnost závěrů žalované o tom, že sporné podíly měly být vydrženy již dříve jinými osobami. Odmítly rovněž tvrzení o nepoctivém úmyslu, kdy poukázaly na to, že takový úmysl žalovaná konkrétně netvrdila ani neprokázala, přičemž poctivost držby se presumuje a samotná vědomost o nesouladu zápisu v katastru ji nevylučuje. Zdůraznily, že držba probíhala po desítky let nerušeně a bez námitek, což odpovídá smyslu mimořádného vydržení jako nástroje k nápravě dlouhodobého rozporu mezi právním stavem a skutečností. Navrhovaly, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal jim náhradu nákladů odvolacího řízení.

7. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a následujících o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Z obsahu soudního spisu se podává, že stav přetrvávající až do zahájení tohoto řízení, tj. že předmětný pozemek (část zavezeného původního mlýnského náhonu) je ze dvou stran obklopen čtyřmi pozemky (parc. č. , Anonymizováno, ze severozápadu a parc. č. , Anonymizováno, z jihovýchodu) a společně byly oploceny a spoluvlastníky využívány jako zahrada přiléhající k domu č. p. , Anonymizováno, na parc. č. st. , Anonymizováno, , zde byl již nejméně od 60. let minulého století, kdy se pozemky parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, dostaly do spoluvlastnictví jednak a) žalobkyně – v rozsahu 8/16 (dědictvím po tetě Alžbětě Kašíkové) a dále právních předchůdců obou žalobkyň Jiřím Kolmanovi v rozsahu 2/16 a Libuši Havrdové v rozsahu 6/16 (dědictvím po jejich matce , jméno FO, ). V roce 2000 darovala , jméno FO, svých 6/16 sousedních pozemků , právnická osoba, , po jehož smrti je v roce 2005 zdědil , jméno FO, . Po smrti , jméno FO, v roce 2005 v rámci dědictví přirostla k podílu a) žalobkyně další 1/16 a druhou 1/16 zdědila , jméno FO, , po které ji v roce 2006 zdědil , jméno FO, . Žalovaná je na základě kupní smlouvy ze dne 27. 9. 2006 v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , z něhož byl geometrickým plánem č. , hodnota, –34/2024, ověřeným oprávněným zeměměřičským inženýrem , tituly před jménem, , jméno FO, dne 9. 2. 2024 pod č. , Anonymizováno, , oddělen předmětný pozemek. , jméno FO, dne 21. 3. 2023 zemřel, jeho jedinou dědičkou je b) žalobkyně.

9. Soud prvního stupně se předně správně vypořádal s otázkou naléhavého právního zájmu žalobců na požadovaném určení ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř., jenž je dán skutečností, že uplatňují své vlastnické právo k nemovitosti, u které je jako vlastník v katastru nemovitostí zapsána žalovaná. (Navrhuje-li žalobce určení svého vlastnického práva k nemovitosti nebo jiného práva, které se zapisuje do Katastru nemovitostí ČR, je na požadovaném určení vždy naléhavý právní zájem, má-li být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v Katastru nemovitostí ČR - rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. , spisová značka, ) Nedůvodná je proto námitka, že by na existenci naléhavého právního zájmu mohla mít vliv skutečnost, že v průběhu řízení žalobkyně pozbyly vlastnictví sousedních pozemků.

10. Soud prvního stupně nepochybil ani v posouzení otázky řádného vydržení předmětného pozemku, ať už ze strany a) žalobkyně, , jméno FO, či jejich právních předchůdců, kdy správně vycházel z ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, za jehož účinnosti by k němu mohlo dojít, konkrétně z ustanovení § 134 odst. 1 obč. zák., podle něhož se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Správně vycházel z toho, že si nejen žalobkyně, ale i jejich právní předchůdci, tj. všichni dřívější spoluvlastníci sousedních pozemků, již od 60. let minulého století byli (museli být) vědomi, že jejich zahradu protíná zavezené koryto bývalého vodního toku – mlýnského náhonu, které, byť v terénu od nich není nijak vizuálně odděleno, právně není součástí sousedních pozemků, nebyli tak v dobré víře, že jsou jeho oprávněnými držiteli, jímž je ten držitel, který je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, přičemž se v pochybnostech má za to, že držba je oprávněná (srov. § 130 odst. 1 obč. zák.).

11. Dále se soud prvního stupně správně zabýval otázkou možného mimořádného vydržení předmětného pozemku ve smyslu ustanovení § 1095 o. z., podle něhož uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Ve smyslu ustanovení § 3066 o. z. se pak do doby stanovené v § 1095 o. z. započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

12. Soud prvního stupně správně vzal za prokázané, že a) žalobkyně sama v rozsahu 8/16 a dále, při započtení držby svého právního předchůdce , jméno FO, , i v rozsahu další 1/16, drží předmětný pozemek již několik desítek let, a tudíž splnila podmínku dvacetileté nepřetržité držby hned k prvnímu dni, kdy ustanovení § 1095 o. z., ve spojení s § 3066 o. z., mimořádné vydržení nemovitosti umožňovalo, tj. k 1. 1. 2019. Obdobně i , jméno FO, při započtení držby svých právních předchůdců, , právnická osoba, a , jméno FO, ke dni 1. 1. 2019 zákonný požadavek na dvacetiletou nepřetržitou držbu splnil.

13. Odvolací soud se pak zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v řízení z ničeho nevyplynulo, že by se a) žalobkyně nebo právní předchůdci žalobkyň chopili držby předmětného pozemku v rozsahu svých spoluvlastnických podílů v nepoctivém úmyslu. Pro stručnost odvolací soud odkazuje v plném rozsahu na závěry rozsudku soudu prvního stupně obsažené zejména v bodu 39. odůvodnění napadeného rozsudku, který se zcela dostatečným způsobem vypořádal i s námitkami žalované uplatněnými v odvolání, a které byly žalovanou namítány již v řízení před soudem prvního stupně. V tomto směru postupuje odvolací soud v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. , spisová značka, (dostupné na webových stránkách /nsoud.cz/), podle kterého, vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, který plní roli přezkumné instance a nevytváří svá rozhodnutí bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

14. K tomu odvolací soud dodává, že žalovaná od roku 2007, kdy nabyla do vlastnictví pozemek parc. č. 391/1 v katastrálním území , adresa, , proti žalobkyním, ani jejich právním předchůdcům, nijak nezakročila (žalobou na vyklizení), ač si musela být vědoma toho, že jí nabytý pozemek protíná oplocenou zahradu na pozemcích parc. č. 13/6, parc. č. 22/1, parc. č. 13/67 a parc. č. 22/2, je jimi (v rozsahu předmětného pozemku) užíván a ona sama tak na něj nemá přístup. Přitom právě žaloba na ochranu vlastnického práva podaná před uplynutím vydržecí doby je ze strany vlastníka nemovitosti jediným prostředkem, jak předejít jejímu mimořádnému vydržení ze strany držitele, který se její držby chopil nikoliv v nepoctivém úmyslu.

15. Protože soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl ke správnému závěru, že a) žalobkyně v rozsahu 9/16 a , jméno FO, v rozsahu 7/16 předmětný pozemek ke dni 1. 1. 2019 mimořádně vydrželi, přičemž v případě , jméno FO, tento stav trval až do jeho smrti dne 21. 3. 2023, odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení, který správně ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. vycházel z výsledku řízení. Vyčíslená výše náhrady nákladů řízení pak nebyla žádným z účastníků výslovně napadena. Povinnost rozhodnout o nákladech řízení podle § 151 o. s. ř. i bez návrhu neznamená, že by se odvolací soud za situace, kdy potvrdí výrok o věci samé a kdy žádný z účastníků ani nenamítá nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech, musel zabývat správností rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení a při závěru o jeho nesprávnosti je změnit. Povinnost rozhodnout o nákladech řízení podle § 151 o. s. ř. i bez návrhu neodůvodňuje změnu rozhodnutí tam, kde se jí žádní účastníci nedomáhají (srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24).

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšným žalobkyním byla přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání) po 10 116 Kč [§ 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 písm. g), k), za použití § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“)], dvou paušálních náhrad hotových výloh po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT) a 21 % daně z přidané hodnoty v celkové výši 4 438 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celková výše náhrady činí 25 570 Kč.