23 Co 24/2026

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Kučery a soudců JUDr. Ireny Sekavové a Mgr. Filipa Janka ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozen Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupen Jméno Zástupce, advokátem sídlem Anonymizováno - Jméno advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozen Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupen advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o vrácení daru, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. 11. 2025, č. j. 8 C 195/2025 – 77, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 3. 2026, č. j. 8 C 195/2025 – 108

I. Rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení, se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 11 495 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalovaného.

1. Žalobce se s přivolením soudu změněnou žalobou na žalovaném domáhal vydání designového krbu Anonymizováno, (dále jen „krb“), designové vázy Anonymizováno od výrobce Anonymizováno, (dále jen „váza“) a zaplacení 43 500 Kč s tím, že krb žalovanému daroval přibližně před 7 lety, vázu daroval před 13 lety jako svatební dar, před 8 - 9 lety žalovanému daroval, jako vánoční dárek, víkendový pobyt v hotelu Vista v hodnotě 10 000 Kč a konečně před pěti lety na základě komunikace s manželkou žalovaného zaplatil 33 500 Kč, což představovalo cca 20 % celkové hodnoty hodinek, na jejichž koupi se vybírala částka od více spolupracovníků, a které byly následně žalovanému darovány jako dárek ke 40. narozeninám. Dopisem ze dne 16. 4. 2025 žalobce odvolal všechny dary pro nevděk a vyzval žalovaného k vrácení darů.

2. Okresní soud v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) žalobu zamítl (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalovanému na nákladech řízení 31 634,36 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného (výrok II.). Opravným usnesením byla opravena chyba ve výroku o nákladech řízení – záměna zástupce žalobce a zástupce žalovaného.

3. Soud prvního stupně uzavřel, že váza darovaná jako svatební dar, vánoční pobyt i finanční příspěvek na narozeninový dárek představovaly pouze projevy společenské úsluhy, nikoli darování ve smyslu občanského zákoníku, neboť zde chyběl úmysl účastníků založit právní vztah, a jejich vrácení se proto nelze domáhat. Ve vztahu ke krbu soud dále posuzoval, zda byly splněny podmínky pro odvolání daru pro nevděk. K událostem z března a dubna 2024 však nemohl přihlížet, protože právo na odvolání daru bylo uplatněno až po uplynutí zákonné roční lhůty a žalovaný opožděnost namítl. Za rozhodné tak považoval pouze jednání žalovaného při ukončení spolupráce dne 2. 5. 2024. Připustil, že žalobce mohl výroky žalovaného vnímat jako velmi zraňující a osobně bolestné, avšak neshledal v nich z objektivního hlediska zjevné porušení dobrých mravů, které je nezbytnou podmínkou nevděku ve smyslu § 2072 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Zdůraznil přitom, že samotný subjektivní pocit újmy dárce nepostačuje a že rozhodující je především objektivní posouzení intenzity jednání obdarovaného. S ohledem na povahu vytýkaného jednání a hodnotu tvrzeného daru soud uzavřel, že podmínky pro vrácení daru pro nevděk naplněny nebyly.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkal soudu prvního stupně, že neúplně zjistil skutkový stav, když bez jakéhokoli odůvodnění neprovedl navržené důkazy výslechem tří svědků přítomných schůzce dne 2. 5. 2024, kteří mohli potvrdit průběh jednání žalovaného, jeho výroky o duševním onemocnění žalobce i dopad těchto výroků na žalobce. Tím podle něj došlo k opomenutí důkazů a zásahu do práva na spravedlivý proces. Dále namítal nesprávné právní posouzení věci, které spatřoval v tom, že soud prvního stupně za společenskou úsluhu označil plnění v hodnotě desítek tisíc korun, přestože podle žalobce šlo o skutečné dary, u nichž nelze bez dalšího dovozovat absenci vůle založit právní vztah. Ve vztahu k vrácení daru pro nevděk žalobce nesouhlasil se závěrem, že jednání žalovaného nedosáhlo intenzity zjevného porušení dobrých mravů. Poukazoval na to, že žalovaný po zásazích policie a hospitalizaci žalobce veřejně spojoval jeho osobu s duševním onemocněním, zpochybňoval jeho důvěryhodnost a na schůzce před společnými známými prohlásil, že by jej při znalosti jeho diagnózy nikdy nezaměstnal, což žalobce považuje za diskriminační a ponižující útok na svou důstojnost. Jednotlivé události z března až května 2024 přitom podle něj tvoří jediný skutkový celek, jehož vyvrcholením byla právě schůzka dne 2. 5. 2024, a odvolání daru proto považuje za včasné. Navrhoval, aby odvolací soud po doplnění dokazování napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, popřípadě, aby ho zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že soud prvního stupně správně posoudil jak otázku existence darů, tak podmínky pro jejich vrácení pro nevděk. Odmítl tvrzení, že by se vůči žalobci na schůzce dne 2. 5. 2024 choval urážlivě či dehonestujícím způsobem, a zdůraznil, že žalobci nikdy úmyslně ani z hrubé nedbalosti neublížil tak, aby zjevně porušil dobré mravy. Souhlasil se závěry soudu ohledně výkladu institutu nevděku a poukázal na to, že ukončení dlouhodobé obchodní spolupráce mezi společností a osobou samostatně výdělečně činnou samo o sobě nemůže představovat nevděk ani nemravné jednání. Odmítl rovněž tvrzení o diskriminaci žalobce z důvodu jeho zdravotního stavu, když spolu účastníci bez problémů spolupracovali řadu let. K námitce neprovedení svědeckých výpovědí uvedl, že žalobce ani přes opakovaná poučení neunesl břemeno tvrzení a nemohl nahrazovat nedostatečná skutková tvrzení teprve výpověďmi navržených svědků, takže provádění těchto důkazů nebylo potřebné. Navrhoval potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která byla učiněna na základě v dostatečném rozsahu provedeného dokazování, kdy i odvolací soud shledal tato zjištění úplnými a správnými. Z obsahu soudního spisu se podává, že účastníci spolu dlouhodobě spolupracovali, kdy žalobce pro společnost žalovaného právnická osoba. zejména zprostředkovával prodeje a za svoji činnost vystavoval společnosti faktury. V průběhu zimních měsíců roku 2024 začali někteří zaměstnanci společnosti právnická osoba. pociťovat obavu z některých prohlášení žalobce, v nichž vyjadřoval jisté porozumění s jednáním střelce, který v prosinci 2023 zaútočil na studenty a učitele Anonymizováno a zmínil úmysl opatřit si střelnou zbraň. S vědomím, že má žalobce blíže neupřesněné psychické obtíže žalovaný svěřil svoje obavy matce žalobce, která po konzultaci s psychiatričkou věc oznámila na policii, která žalobce dne 22. 3. 2024 zadržela, a poté došlo k jeho pětidenní hospitalizaci v psychiatrické nemocnici; dle propouštěcí lékařské zprávy k údajnému vyhrožování zakoupením zbraně uvedl, že se jednalo o vtip. Dne 9. 4. 2024 učinil žalovaný na policii oznámení o svých obavách z žalobce, který téhož dne podal na policii vysvětlení, v němž celou záležitost vysvětlil nepochopením svého černého humoru. Dne 2. 5. 2024 se v prostorách společnosti právnická osoba. uskutečnila schůzka, na které bylo žalovanému oznámeno ukončení spolupráce. Dopisem ze dne 14. 4. 2025 doručeným žalovanému dne 17. 4. 2025 žalobce odvolal darování částky 33 500 Kč na koupi hodinek ke 40. narozeninám, krbu Anonymizováno Anonymizováno, víkendového pobytu v hotelu Anonymizováno a designové vázy Anonymizováno Anonymizováno.

8. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně. Správný je především jeho závěr, že ve vztahu k designové váze darované při příležitosti svatby žalovaného a jeho manželky, k vánočnímu pobytu a k finančnímu příspěvku žalobce na společný dárek k narozeninám žalovaného nešlo o darování ve smyslu § 2055 odst. 1 o. z., nýbrž o plnění z pouhé společenské úsluhy podle § 2055 odst. 2 o. z. Pro uvedená plnění je charakteristické, že vycházejí ze společenských zvyklostí a z mezilidských vztahů jejich účastníků a z okolností jejich poskytnutí nelze dovodit vůli stran vyvolat vznik právního vztahu. To platí zvláště u svatebního daru a vánočního dárku, které jsou typickými projevy společenské konvence. Stejně tak finanční příspěvek na pořízení společného narozeninového daru nepředstavoval samostatné majetkové plnění ve prospěch žalovaného založené na konsenzu mezi účastníky, nýbrž toliko účast žalobce na společné iniciativě více osob směřující k obdarování oslavence. Samotná skutečnost, že hodnota některých z těchto plnění nebyla zanedbatelná, nemůže bez dalšího vést k závěru o existenci darovací smlouvy, jestliže okolnosti případu svědčí především o společenském a osobním rozměru těchto jednání. Výše plnění může být jedním z hodnotících kritérií, sama o sobě však nerozhoduje; určující je především to, zda účastníci zamýšleli založit právní vztah.

9. Pokud jde o krb, u něhož by bylo možno o existenci darovacího vztahu uvažovat, správně soud prvního stupně uzavřel, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro jeho vrácení z důvodu nevděku. Žalobce stavěl své tvrzení o nevděku především na jednání žalovaného souvisejícím s událostmi z března až května 2024. Odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně, že jednotlivé skutky nelze považovat za jediné pokračující jednání, jak se snaží dovozovat žalobce. Jednalo se o časově i obsahově samostatné události, z nichž každá byla způsobilá být posuzována samostatně. Vzhledem k tomu, že žalobce odvolal dar až dne 17. 4. 2025 a žalovaný vznesl námitku opožděnosti, nebylo možné přihlížet k jednáním, k nimž mělo dojít dne 22. 3. 2024 a 9. 4. 2024.

10. Za této situace bylo možno posuzovat pouze okolnosti schůzky účastníků dne 2. 5. 2024. Ani v tomto směru však odvolací soud neshledává pochybení soudu prvního stupně. Žalobce v řízení podrobně vylíčil obsah sdělení, která mu měla být žalovaným adresována, a soud z těchto tvrzení při svém právním hodnocení vycházel. Neprovedení navrhovaných svědeckých výpovědí, ani výslechu účastníků, tak nemohlo mít vliv na správnost rozhodnutí, neboť soud nepokládal za sporné, co mělo být řečeno, nýbrž posuzoval, zda takové jednání objektivně dosahuje intenzity zjevného porušení dobrých mravů. Na tuto právní otázku nemohly navržené důkazy přinést jiný výsledek.

11. Ani podle názoru odvolacího soudu nelze výroky, které měly na schůzce zaznít, bez dalšího považovat za jednání zakládající nevděk ve smyslu § 2072 o. z. Není pochyb o tom, že žalobce mohl jednání žalovaného vnímat jako osobně zraňující, zvláště s ohledem na dlouholetou spolupráci účastníků a význam, který žalobce této spolupráci přikládal. Institut odvolání daru pro nevděk však chrání dárce pouze před takovým jednáním obdarovaného, které představuje z objektivního hlediska zjevné porušení dobrých mravů. Ukončení dlouhodobé spolupráce, byť formulované necitlivě nebo způsobem, který se druhé strany dotkne, samo o sobě této intenzity nedosahuje.

12. Přisvědčit nelze ani tvrzení žalobce, že šlo o diskriminační útok založený na jeho zdravotním stavu. Z provedených zjištění nevyplývá, že by žalovaný vůči žalobci dlouhodobě vystupoval diskriminačně nebo že by jeho jednání dne 2. 5. 2024 bylo motivováno snahou žalobce znevážit či ponížit. Naopak je třeba přihlédnout ke kontextu tehdejší situace, kdy po tragických událostech spojených se střelbou na Filozofické fakultě právnická osoba v prosinci 2023 byla veřejnost mimořádně citlivá na jakákoli vyjádření týkající se násilí či použití zbraní. Jestliže žalobce některá svá předchozí vyjádření označoval za nadsázku či nevhodný humor, nelze současně přehlížet, že mohla být jeho okolím objektivně vnímána jako znepokojivá a mohla vyvolat obavy o bezpečnost osob v jeho okolí. Rozhodnutí žalovaného spolupráci ukončit tak nelze posuzovat izolovaně od těchto okolností.

13. Nad rámec uvedeného lze rovněž poznamenat, že žalobce přistoupil k odvolání daru až bezprostředně před uplynutím roční zákonné lhůty. Tato skutečnost sama o sobě nemá pro posouzení existence nevděku rozhodující význam, nepodporuje však argumentaci žalobce o natolik mimořádném a bezprostředně pociťovaném zásahu do jeho právní sféry, který by odůvodňoval mimořádný institut odvolání daru pro nevděk.

14. Za této situace je závěr soudu prvního stupně o nenaplnění podmínek § 2072 o. z. správný a odvolací soud napadený rozsudek podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání) po 4 300 Kč [§ 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“)], dvou paušálních náhrad hotových výloh po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT) a 21 % daně z přidané hodnoty v celkové výši 1 995 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celková výše náhrady činí 11 495 Kč.

16. Při přípravě rozsudku k vyhlášení došlo administrativním nedopatřením k tomu, že potvrzované rozhodnutí nebylo ve výroku výslovně označeno „ve znění opravného usnesení“. Jednalo se o zřejmou nesprávnost, která byla opravena ve smyslu § 164 o. s. ř. opravným usnesením zapracovaným do písemného vyhotovení tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 o. s. ř. ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce.