23 Co 26/2025

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Kučery a soudců JUDr. Ireny Sekavové a Mgr. Filipa Janka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené Jméno Zástupce A, advokátem sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované., IČO: IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená Jméno Zástupce B, advokátem sídlem Anonymizováno o zaplacení 74 605 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 1. 10. 2024, č. j. 5 C 237/2023 – 250, ve spojení s usnesením ze dne 24. 10. 2024, č. j. 5 C 237/2023 – 262

I. Rozsudek soudu prvního stupně, ve znění usnesení ze dne 24. 10. 2024, č. j. 5 C 237/2023 – 262, se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 32 270,75 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice náhradu nákladů řízení státu ve výši 4 961 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet Okresního soudu v Benešově.

1. Žalobkyně se žalobou na žalované domáhala zaplacení 74 605 Kč s příslušenstvím z titulu doplatku ceny za dílo dle smlouvy o dílo ze dne 21. 2. 2023, jejímž předmětem byla realizace betonové podlahy v objektu haly na adrese adresa.

2. Okresní soud v Benešově (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 74 605 Kč s 15,00 % ročním úrokem z prodlení z částky 74 605 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na nákladech řízení 158 183,80 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované (výrok II.).

3. Soud prvního stupně vzal na základě znaleckého posudku a výslechu znalce za prokázané, že žalobkyní zhotovená podlaha vykazuje závažné vady (trhliny přesahující normové hodnoty, lokální destrukci povrchu a nedostatečnou vsypovou vrstvu), vzniklé nedodržením technologických postupů, které negativně ovlivňují životnost i funkčnost podlahy. Dospěl k závěru, že žalovaná vady díla řádně a včas reklamovala, požadovala jejich odstranění a poskytla žalobkyni přiměřenou lhůtu k opravě. Žalobkyně však reklamaci odmítla s tvrzením, že podlaha je bez vad. Protože žalobkyně vady neodstranila, vzniklo žalované právo od smlouvy odstoupit, což učinila platně a včas. Odstoupením se smlouva zrušila od počátku, a žalobkyně tak nemá nárok na doplatek ceny díla v zažalované výši.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkala soudu prvního stupně, že bezvýhradně převzal závěry znaleckého posudku, ačkoli podle ní posudek vykazuje závažné odborné nedostatky a soud měl proto nařídit revizní znalecký posudek. Tvrdila, že znalec nesprávně vyhodnotil pevnost betonu, chybně posoudil provedení vsypové vrstvy, mylně uzavřel existenci rozsáhlých mikrotrhlin a za vady podlahy považoval i výtluky, které podle žalobkyně vznikly zásahem žalované. Podle žalobkyně je tak skutkový závěr soudu prvního stupně o vadnosti díla nesprávný a žalovaná neměla oprávněný důvod k reklamaci ani k odstoupení od smlouvy. Současně namítala nesprávné právní posouzení věci, neboť soud aplikoval ustanovení upravující práva spotřebitele z vadného plnění, ačkoliv šlo o vztah mezi podnikateli; podle žalobkyně se mělo použít ustanovení § 2110 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), které žalované bránilo od smlouvy odstoupit, když podlahu nadále užívala. Napadala rovněž výrok o náhradě nákladů řízení, zejména přiznání nákladů na soukromý znalecký posudek žalované. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, popř. aby ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že soud prvního stupně provedl dokazování úplně, důkazy správně vyhodnotil a dospěl ke správným skutkovým i právním závěrům. Podle žalované všechny odvolací námitky pouze opakují již dříve uplatněnou polemiku se znaleckým posudkem, jehož závěry znalec při výslechu přesvědčivě obhájil a s nimiž se soud podrobně vypořádal. Podle žalované bylo znalecky prokázáno, že podlaha nebyla provedena kvalitně, nesplňuje technické a funkční požadavky průmyslové podlahy, nebyly dodrženy technologické předpisy a vady mají zásadní dopad na její životnost. Za nedůvodný považovala požadavek na revizní znalecký posudek, nesouhlasila s tvrzením, že vady byly jen estetické či způsobené jejím zásahem, a trvá na tom, že od smlouvy odstoupila platně. Za správný pokládala i výrok o nákladech řízení, včetně přiznání náhrady nákladů na soukromý znalecký posudek, který považovala za potřebný a náklady na jeho pořízení za účelně vynaložené. Navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Z obsahu spisu a skutkových zjištění soudu prvního stupně, která nebyla odvolacím řízením v rozhodném směru zpochybněna, vyplynulo, že účastníci dne 21. 2. 2023 uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení drátkobetonové průmyslové podlahy v hale žalované za sjednanou cenu 279 605 Kč. Dílo bylo dokončeno a předáno v dubnu 2023, přičemž žalovaná uhradila na cenu díla částku 205 000 Kč, zatímco zbývající část ceny ve výši 74 605 Kč neuhradila. Již krátce po předání mezi účastníky vznikl spor o kvalitu provedeného díla. Žalovaná vytýkala výskyt trhlin a dalších vad povrchu podlahy a požadovala jejich odstranění opravou, zatímco žalobkyně existenci reklamovaných vad popírala s tím, že podlaha byla provedena řádně, je způsobilá sjednanému účelu a pozorované projevy představují pouze běžný důsledek zrání betonové směsi bez vlivu na funkčnost díla. Žalovaná následně vady uplatnila písemnou reklamací, stanovila žalobkyni lhůtu k jejich odstranění a po odmítnutí reklamace od smlouvy odstoupila. Předmětem tohoto řízení je nárok žalobkyně na zaplacení neuhrazené části ceny díla, přičemž mezi účastníky zůstalo sporné zejména to, zda zhotovená podlaha vykazovala vady, jakého byly charakteru a významu a jaký dopad měly na vzájemná práva a povinnosti smluvních stran.

8. Důvodná je odvolací námitka žalobkyně, že soud prvního stupně při právním posouzení věci částečně vycházel z ustanovení § 2169 až § 2171 o. z. upravujících práva spotřebitele z vadného plnění při koupi věci. V projednávané věci však šlo o závazkový vztah mezi dvěma podnikateli založený smlouvou o dílo, takže použití zvláštní úpravy spotřebitelské koupě nepřicházelo v úvahu. Nároky objednatele z vadného plnění bylo třeba posoudit podle ustanovení § 2615 a následujících o. z. s přiměřeným použitím obecné úpravy kupní smlouvy. V tomto rozsahu je tedy právní argumentace soudu prvního stupně nepřiléhavá. Tato dílčí nesprávnost však sama o sobě nevede ke změně napadeného rozhodnutí, neboť odvolací soud dospěl ke stejnému výsledku i při aplikaci správné právní úpravy.

9. Vzhledem ke konkrétním odborným a skutkovým námitkám žalobkyně proti znaleckému posudku Technického a zkušebního ústavu stavebního, o jehož závěry soud prvního stupně napadený rozsudek opřel, doplnil odvolací soud dokazování revizním znaleckým posudkem Kloknerova ústavu Anonymizováno. Z jeho závěrů vyplynulo, že drobná síť povrchových trhlin (krakeláž) představuje obvyklou vlastnost tohoto typu průmyslových podlah, lokální delaminace povrchové vrstvy jsou opravitelné a podlaha nevykazuje vady, které by bránily jejímu provoznímu využití pro účely dílny a skladu. Současně však znalec uzavřel, že dílo neodpovídá sjednaným parametrům v části týkající se pevnosti betonu v tlaku, neboť nebylo dosaženo pevnostní třídy C 25/30 sjednané v nabídce žalobkyně. Při výslechu tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, zástupce znaleckého ústavu, byl potvrzen závěr o nesouladu podlahy se sjednanými parametry. Dále pak bylo objasněno, že nižší pevnost betonu znamená menší odolnost vůči opakovanému zatěžování a vyšší tendenci k porušování konstrukce; zjištěné lokální delaminace představují počáteční stadium degradačního procesu a náklady potřebné k odstranění zjištěných nedostatků lze odhadovat v řádu nižších statisíců korun.

10. Odvolací soud proto nepřisvědčil závěru soudu prvního stupně v části, v níž dovozoval existenci takových vad, které samy o sobě činí dílo nezpůsobilým užívání nebo odůvodňují závěr o fatálním porušení smlouvy. Současně však nelze přisvědčit ani tvrzení žalobkyně, že dílo bylo provedeno bezvadně. Revizní znalecké dokazování jednoznačně potvrdilo, že zhotovená podlaha neodpovídala alespoň jednomu ze smluvně sjednaných parametrů, a tedy měla vadu ve smyslu § 2615 odst. 1 o. z.

11. Žalovaná tuto vadu uplatnila řádně a včas. Z obsahu reklamačních podání je zřejmé, že vytýkala projevy vad podlahy, požadovala jejich odstranění a poskytla žalobkyni přiměřenou lhůtu k nápravě. Není rozhodující, že v reklamaci neidentifikovala technickou příčinu zjištěného stavu ani konkrétní nedostatek pevnosti betonu, neboť objednatel není povinen odborně diagnostikovat příčinu vadného plnění; postačí, že vadu dostatečně určitě popíše prostřednictvím jejích projevů. Žalobkyně však reklamaci odmítla v celém rozsahu s tvrzením, že dílo je provedeno řádně a žádnými vadami netrpí. jméno FO žalované znemožnila domoci se nápravy cestou odstranění vad.

12. Nad rámec uvedeného odvolací soud považuje za významné, že podle závěrů revizního znalce by náklady potřebné k uvedení podlahy do stavu odpovídajícího sjednaným parametrům převyšovaly částku 74 605 Kč, jejíž zaplacení je předmětem tohoto řízení. I pokud by proto bylo možno uvažovat o tom, že odstoupení žalované od smlouvy nebylo účinné, nemohla by žalobkyně za daného skutkového stavu uspět s nárokem na zaplacení celé zbývající části ceny díla. Žalované by totiž svědčila přinejmenším obrana založená na právu na přiměřenou slevu z ceny díla odpovídající rozsahu vadného plnění, případně námitka zadržení části ceny odpovídající nákladům nezbytným k odstranění vad. Jestliže prokázané náklady na uvedení díla do stavu odpovídajícího smlouvě přesahují částku požadovanou žalobou, nelze žalobkyni požadovaný doplatek ceny přiznat.

13. Odvolací soud se neztotožnil ani s odvolací argumentací žalobkyně vystavěnou na ustanovení § 2110 o. z. a rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2938/2020. Uvedené závěry byly formulovány pro situaci vratitelné movité věci, zatímco v projednávané věci jde o stavební dílo pevně spojené s nemovitostí. Samotná skutečnost, že žalovaná podlahu po vytknutí vad dále užívala v rámci provozu své haly, proto bez dalšího nevylučuje možnost uplatnění práv z vadného plnění a nemůže sama o sobě vést k závěru, že by žalovaná ztratila ochranu poskytovanou právní úpravou odpovědnosti za vady.

14. Důvodná není ani odvolací námitka směřující proti výroku o náhradě nákladů řízení. Žalovaná si v souvislosti s obranou proti uplatněnému nároku nechala zpracovat znalecký posudek právnická osoba., opatřený doložkou podle § 127a o. s. ř., který byl následně proveden jako důkaz a soudy obou stupňů s ním nakládaly jako se znaleckým posudkem. Právě na jeho základě bylo možno odborně posoudit existenci, rozsah a příčiny tvrzených vad díla, přičemž žalobkyně jejich existenci od počátku zcela popírala. Za této situace nelze výdaje vynaložené žalovanou na pořízení tohoto posudku považovat za nadbytečné či neúčelné. Naopak šlo o náklady nezbytné k řádnému uplatnění a prokázání její procesní obrany. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud náklady na vypracování uvedeného znaleckého posudku zahrnul mezi účelně vynaložené náklady řízení, jejichž náhrada náleží podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve věci plně úspěšné žalované.

15. Odvolací soud proto uzavírá, že ačkoli je důvodná odvolací výtka žalobkyně směřující proti dílčí části právního posouzení věci soudem prvního stupně spočívající v nepřiléhavém odkazu na ustanovení upravující spotřebitelskou koupi, tato okolnost nemá vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí. Po doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem bylo prokázáno, že dílo neodpovídalo alespoň jednomu ze sjednaných parametrů, žalovaná vady vytkla řádně a včas, žalobkyně jejich odstranění odmítla a náklady potřebné k nápravě zjištěného stavu převyšují částku požadovanou žalobou. Výrok rozsudku soudu prvního stupně je proto správný, byť zčásti z jiných právních důvodů, než z jakých vycházel soud prvního stupně, a odvolací soud jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení sestávající z odměny za pět úkonů právní služby (vyjádření k odvolání, účast u soudních jednání 25. 3. 2025 a 2. 6. 2026, účast na místním šetření znalce 3. 12. 2025 – přes dvě hodiny) po 4 100 Kč [§ 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g), k), za použití § 11 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“)], pěti paušálních náhrad hotových výloh po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT), paušální náhrady za ztrátu času, a to 14 půlhodin po 150 Kč (§ 14 odst. 3 AT), cestovného zástupce žalované při cestách ze sídla jeho kanceláře v Benešově k odvolacímu soudu a zpět celkem hodnota km, osobním automobilem reg. zn. SPZ, s kombinovanou spotřebou motorové nafty 6,2 l/100 km, a to dne 25. 3. 2025, při sazbě základní náhrady ve výši 5,80 Kč na jeden kilometr a ceně paliva 34,70 Kč/l [vyhláška č. 475/2024 Sb., § 157 odst. 4 písm. b) zákoníku práce], a dne 2. 6. 2026, při sazbě základní náhrady ve výši 5,90 Kč na jeden kilometr a ceně paliva 44,50 Kč/l (vyhláška č. 78/2026 Sb.), a cestovného zástupce žalované dne 3. 12. 2025 při cestě stejným vozem ze sídla jeho kanceláře v adresa a zpět, celkem hodnota km, při sazbě základní náhrady ve výši 5,80 Kč na jeden kilometr a ceně paliva 34,70 Kč/l (vyhláška č. 475/2024 Sb.), celkem cestovné 1 820,04 Kč (795,13 + 865,89 + 159,02) a 21 % daně z přidané hodnoty v celkové výši 5 600,71 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celková výše náhrady činí 32 270,75 Kč.

17. Ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. bylo podle § 148 odst. 1 o. s. ř. v odvolacím řízení neúspěšné žalobkyni uloženo nahradit náklady řízení státu spočívající ve znalečném vyplaceném za výslech zástupce znaleckého ústavu, nepokrytém složenou zálohou (jejíž část byla žalobkyni vrácena ještě předtím než tyto další náklady vznikly).

18. Při přípravě rozsudku k vyhlášení došlo v důsledku administrativního nedopatření k chybě při formulaci výroku II., o nákladech řízení, v důsledku které bylo nesprávně vyhlášeno, že náhradu nákladů odvolacího řízení má žalobkyně zaplatit „žalobkyni“ k rukám zástupce „žalobkyně“. Nesoulad mezi vyhlášeným a písemně vyhotoveným zněním výroku II. je důsledkem opravy této zřejmé nesprávnosti podle § 164 o. s. ř., provedené opravným usnesením, které je součástí tohoto písemného vyhotovení rozsudku. Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 o. s. ř., ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, podané prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.