23 Co 318/2025

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Kučery a soudkyň JUDr. Ireny Sekavové a Mgr. Pavlíny Černé ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozen Datum narození žalobce, bytem Adresa žalobce, zastoupen advokátkou Jméno advokátky, sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované., IČO: IČO žalované, sídlem Adresa žalované, zastoupena advokátem Jméno advokáta, sídlem Adresa advokáta o zaplacení 2 600 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 10. 12. 2024, č. j. 7 C 359/2022 – 157

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 2 600 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 28. 3. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce, a to za řízení před soudem prvního stupně 267 940 Kč a za odvolací řízení 111 343 Kč.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek za odvolání 65 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet Okresního soudu Praha – východ.

1. Okresní soud Praha – východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 12. 2024, č. j. 7 C 359/2022 – 157, zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení 2 600 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 28. 3. 2021 do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci 374 372,49 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III. stanovil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 110 545 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Předmětem řízení byl nárok žalobce ze smlouvy o zápůjčce, kdy v letech 2006-2008 poskytl žalované půjčky v celkové výši 2 600 000 Kč, a to na zakoupení pozemku v katastrálním území Klecany, na kterých měl být realizován developerský projekt, který však dosud realizován nebyl, a nejsou ani žádné kroky k jeho realizaci činěny. Žalobce proto důvěru v realizaci projektu ztratil, dopisem ze dne 15. 2. 2021 smlouvu o půjčce vypověděl a žalovanou vyzval k vrácení finančních prostředků do 27. 3. 2021. Soud prvního stupně uzavřel, že splatnost půjčky byla sjednána tak, „až žalovaná získá prostředky z realizace projektu“, tedy, že byla ponechána na vůli dlužníka podle § 564 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále obč. zák.). Za stavu, kdy nebyla podána žaloba na určení splatnosti, je dle závěru soudu prvního stupně žaloba předčasná. Za tohoto stavu proto žalobu, pokud jde o jistinu ve výši 2 600 000 Kč jako nedůvodnou zamítl. Důvodný shledal nárok žalobce na zaplacení kapitalizovaného úroku do 31. 12. 2013, kdy se účastníci na kapitalizované výši (374 372,49 Kč) v roce 2021 dohodli, a v tomto rozsahu byla částka zanesena do účetnictví žalované a schválena jméno FO hromadou žalované dne 23. 3. 2022. Předmětná dohoda byla uzavřena až poté, kdy žalobce smlouvu o zápůjčce ukončil, nevztahuje se na ni tedy dle závěru soudu prvního stupně dohoda o splatnosti zápůjčky, neboť v době sjednání již nebylo vůlí žalobce ponechat splatnost na vůli žalované, neboť se zároveň již domáhal vrácení půjček. V souladu s ustanovením § 563 obč. zák. tedy mohl žalobce o jejich úhradu požádat kdykoliv. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení před soudem prvního stupně.

3. Proti tomuto rozsudku podali včas odvolání oba účastníci. Žalobce podal odvolání proti zamítavému výroku I. a nákladovému výroku III. Soudu prvního stupně vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav, kdy nebyly provedeny všechny žalobcem navržené důkazy (zejména výslechy jednatele, společníků, respektive bývalého společníka žalované), kdy soud prvního stupně navržené svědky předvolal, tito se však buď nedostavili nebo se jim nepodařilo předvolání doručit a soud prvního stupně následně provedení těchto důkazů označil za nadbytečné. Vzhledem k ústní formě uzavřené dohody však žalobce považuje výslechy navržených svědků za rozhodující. Znovu zdůraznil, že půjčku poskytl žalované na realizaci developerského projektu za předpokladu, že tento bude realizován v obvyklé době a splatnost nastane cca za 3 - 4 roky. Žalobce ale nikdy netvrdil, že si strany sjednaly, že plnění bude vráceno jen z ceny zaplacené zájemci o byty bez ohledu na časový horizont. Poukázal na to, že dalším důvodem vypovězení smlouvy o půjčce byla skutečnost, že finanční prostředky byly žalovanou použity v rozporu s účelem poskytnuté zápůjčky. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že splatnost byla ponechána na vůli dlužníka. Naopak zdůraznil, že o splatnosti zápůjčky se účastníci nedohodli, o čemž svědčí i obrana žalované, která tvrdí, že se nejednalo o zápůjčku, ale finanční prostředky byly žalobcem poskytnuty jako investiční vklad. Za tohoto stavu má tedy žalobce za to, že byl oprávněn kdykoliv půjčku vypovědět a žádat o vrácení, což i učinil. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I. změnil a i v tomto rozsahu žalobě vyhověl, případně zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaná podala odvolání proti vyhovujícímu výroku II. a nákladovému výroku III. Soudu prvního stupně vytýkala nesprávné právní posouzení povahy částky představující úroky z jistiny. Zdůraznila, že mezi účastníky nebyla uzavřena žádná dohoda o kapitalizovaném úroku a pouhá skutečnost, že úroky byly zaneseny do účetnictví žalované není uznáním dluhu, ale snahou zrekonstruovat účetnictví. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku II. změnil a i v tomto rozsahu žalobu zamítl.

5. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

6. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: žalobce poskytl v letech 2006 - 2008 žalované finanční prostředky v celkové výši 2 600 000 Kč (dne 18. 12. 2006 100 000 Kč, 25. 1. 2007 350 000 Kč, 26. 1. 2007 350 000 Kč, 16. 4. 2007 1 600 000 Kč, 2. 6. 2008 200 000 Kč) pro účely developerského projektu v Klecanech, jehož výnosnost měla činit 31 470 000 Kč. Žalobce dopisem ze dne 15. 2. 2021, doručeným žalované 25. 2. 2021, vypověděl smlouvu o půjčce z důvodu dlouhodobé nečinnosti žalované, kvůli které dosud nebyl projekt realizován a vyzval žalovanou k vrácení finančních prostředků do 30 dnů od doručení dopisu. Žalovaná e-mailem ze dne 24. 11. 2021 s odkazem na předchozí dohodu zaslala žalobci sdělení „rozpis k úrokům půjčky jednatele“, kdy výše úroku činí 374 372,48 Kč. Na Valné hromadě žalované dne 23. 3. 2023 byly schváleny účetní závěrky za dobu od 2006 do 2021, včetně půjčky žalobce a sjednaného úroku z půjčky a rovněž byla schválena zpráva jednatele, ze které vyplývá stav projektu. Za účelem realizace projektu žalovaná dne 28. 4. 2023 podala žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby.

7. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem ztotožnil.

8. Soud prvního stupně věc právně posoudil, s odkazem na přechodná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, tj. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále „obč. zák.“), a to podle § 657 a násl. obč. zák., upravujících smlouvu o půjčce. Uzavřel, že splatnost půjčky byla sjednána tak, že byla ponechána na vůli dlužníka v souladu s ustanovením § 564 obč. zák., dle kterého, je-li doba plnění ponechána na vůli dlužníka, určí ji na návrh věřitele soud podle okolností případu tak, aby to bylo v souladu s dobrými mravy.

9. Odvolací soud shledal správným právní posouzení věci soudem prvního stupně, pokud uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce. Zcela jednoznačně bylo prokázáno, že žalobce žalované poskytl finanční prostředky v jím tvrzené výši (2 600 000 Kč), a to za účelem možnosti realizace developerského projektu. Skutečnost poskytnutí finančních prostředků, účelu i výše, nebyla mezi účastníky sporná. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně neshledal důvodnou obranu žalované, že se nejednalo o půjčku, ale o investiční vklad. Žalovaná toto tvrzení žádným způsobem neprokázala, naopak, tak jak vyplývá z účetní závěrky žalované za dobu od roku 2006 do roku 2021, finanční prostředky žalobcem poskytnuté byly i účetně jako půjčka zaevidovány.

10. Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, pokud jde o posouzení splatnosti předmětné půjčky. Soud prvního stupně svůj závěr o ponechání splatnosti na vůli dlužníka dovodil z ujednání, že dluh bude žalobci jako věřiteli vrácen poté, kdy se žalovaná (dlužník) stane ziskovou. Takové tvrzení však nebylo v řízení prokázáno, nebylo ani jednou ze stran uvedeno. Žalobce od počátku tvrdil, že splatnost nebyla sjednána žádným způsobem. Pouhá subjektivní přesvědčení účastníků (kdy se žalobce domníval, že splněno bude poté, kdy společnost začne generovat zisky z předmětného developerského projektu) nemůže nahradit konkrétní ujednání smluvních stran. Odvolací soud tedy za tohoto stavu uzavírá, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce, kdy splatnost sjednána nebyla. Za tohoto stavu je třeba, pokud jde o splatnost závazku, postupovat dle ustanovení § 563 obč. zák., dle kterého není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

11. V daném případě žalobce vyzval žalovanou k plnění písemným podáním, které bylo žalované doručeno dne 25. 2. 2021 se stanovením lhůty na vrácení finančních prostředků do 30 dnů od doručení, tj. do 27. 3. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani částečně dlužnou částku neuhradila, je nárok žalobce na zaplacení částky 2 600 000 Kč důvodný, a to včetně úroku z prodlení od 28. 3. 2021 (den následující po uplynutí stanovené lhůty).

12. Pokud jde o kapitalizovaný úrok z poskytnutých finančních prostředků, odvolací soud se v plném rozsahu ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že takto stanovená výše úroků odpovídá dohodě obou smluvních stran. V tomto rozsahu byl kapitalizovaný úrok rovněž účetně zaevidován žalovanou. Odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, neshledal důvodnou námitku žalované, že se jednalo pouze o snahu o rekonstrukci účetnictví. Tato námitka provedeným důkazům v řízení před soudem prvního stupně neodpovídá.

13. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a žalobě vyhověl i v tomto rozsahu a ve vyhovujícím výroku II. rozsudek soudu prvního stupně jako správný v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. Vzhledem k tomu, že byl rozsudek soudu prvního stupně částečně změněn, rozhodl odvolací soud v souladu s ustanovením § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. V řízení před soudem prvního stupně byl v plném rozsahu úspěšný žalobce, má tedy právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci v řízení před soudem prvního stupně vznikly náklady na zaplaceném soudním poplatku ve výši 130 000 Kč a dále náklady na právní zastoupení. Náklady právního zastoupení tvoří odměna zástupce žalobce za šest úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemná žaloba, účast zástupce žalobce u čtyři jednání soudu prvního stupně) podle § 11 odst. 1 písm. b), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu po 18 700 Kč podle § 8 odst. 1, § 7 bod 6. advokátního tarifu, šest režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu (ve znění účinném do 31. 12. 2024) a 21 % DPH ve výši 23 940 Kč. Celková výše nákladů žalobce v řízení před soudem prvního stupně činí 267 940 Kč.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. Žalobci v odvolacím řízení vznikly náklady na zaplaceném soudním poplatku (vzhledem k částečnému osvobození v poloviční výši) 65 000 Kč a náklady právního zastoupení. Náklady právního zastoupení v odvolacím řízení představuje odměna zástupce žalobce za dva úkony právní služby (písemné odvolání a účast zástupce žalobce u jednání odvolacího soudu) podle § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu pro 18 700 Kč podle § 8 odst. 1, § 7 bod 6. advokátního tarifu, dva režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu (ve znění účinném od 1. 1. 2025) a 21 % DPH ve výši 8 043 Kč. Celková výše nákladů žalobce v odvolacím řízení činí 111 343 Kč.

16. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v odvolacím řízení v rozsahu 50 % osvobozen rozhodnutím soudu od soudních poplatků, přešla v tomto rozsahu poplatková povinnost na v řízení neúspěšnou žalovanou v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. Žalované proto byla stanovena povinnost zaplatit soudní poplatek z odvolání ve výši 65 000 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu Praha – východ za podmínek ustanovení § 237 o. s. ř.