23 CO 48/2022

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Kučery a soudců Mgr. Pavly Peltrámové a JUDr. Petra Wulkana ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupen anonymizováno jméno příjmení, advokátem sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupenému anonymizováno jméno příjmení, příjmení, advokátem sídlem adresa o neplatnost výpovědi, o odvolání žalobce proti rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje a ve výroku II. mění tak, že výše nákladů řízení, které je žalobce povinen zaplatit žalované činí 16 940 Kč.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 5 263,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované.

1. Žalobce se žalobou u název soudu domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané mu žalovanou dopisem ze dne datum s tím, že výpověď není podepsána statutárním orgánem žalované ani osobou, u které by bylo uvedeno, že jedná na základě plné moci, ani u této osoby není uvedena funkce zastávaná u žalované v rámci případného pracovního poměru, když z přípisu obsahujícího výpověď nevyplývá, že by podepsaná osoba byla v pracovním poměru u žalované, ani to, v jakém poměru k ní vlastně je. 2. název soudu (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“) zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobci žalovanou přípisem ze dne datum (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované na nákladech řízení 23 716 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.).

3. Soud prvního stupně konstatoval, že výpověď má požadovanou písemnou formu a je též podepsána za žalovaného jednající osobou, jíž byl anonymizováno jméno příjmení, kdy„ skutečnost, že u jména jednajícího anonymizována dvě slova není kromě uvedení jeho jména a příjmení uveden též údaj o jeho funkci, rozhodně neznamená neplatnost právního jednání“. Podle soudu prvního stupně„ nade vši pochybnost bylo prokázáno, že pan příjmení vykonával již počínaje srpnem 2020 u žalované, jako zaměstnanec, pozici výkonného ředitele společnosti“, přičemž„ funkce výkonného ředitele logicky zahrnuje všechny pravomoci v řízení společnosti, a to i úkony v pracovněprávní oblasti, tedy možnost dát výpověď“. Nad rámec uvedeného pak soud prvního stupně uvedl, že navíc„ disponoval pan příjmení rovněž plnou mocí, která ho k právnímu jednání za žalovanou spočívajícího v podpisu výpovědi též zmocňovala, jak z plné moci výslovně plyne; skutečnost, že nebyla plná moc přiložena k výpovědi, na tom nic nemění“.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. Namítal, že přestože důkazní břemeno k prokázání toho, kdo je za žalovanou oprávněn jednat, bylo na žalované, nebyly tyto skutečnosti„ žalovanou v řízení prokázány ani vůbec prokazovány“. Shodně jako v řízení před soudem prvního stupně poukazoval na to, že u jména na výpovědi podepsaného jméno příjmení nebylo uvedeno, na základě jaké funkce či zmocnění jedná, žádná plná moc nebyla přiložena, přičemž žalobce, ač do zaměstnání docházel pravidelně, jméno příjmení neznal, nevěděl, že by byl zaměstnancem žalované či že jedná na základě plné moci. Při převzetí výpovědi žalobce nic nenamítal, neboť se zprvu domníval, že je podepsána jednatelkou žalované jméno příjmení, až teprve doma zjistil, že jde o podpis jméno příjmení. Vytýkal soudu prvního stupně, že neprovedl jím navrhované důkazy výslechy jméno příjmení a jméno příjmení, originálem pracovní smlouvy jméno příjmení a nevyžádal si od úřadu práce informaci, kdy mu byla tato pracovní smlouva zaslána a v jakém znění. Namítal, že přestože byla žalovaná soudem vyzvána, aby navrhla a předložila důkazy prokazující autenticitu pracovního poměru jméno příjmení, tuto povinnost nesplnila a za jednání, které muselo být pouze z tohoto důvodu odročeno, žalované neměla být přiznána náhrada nákladů řízení. Navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

5. Žalovaná navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Žalobci byl dne datum doručen dopis z téhož dne, jímž mu žalovaná„ vzhledem k organizačním změnám zaměstnavatele“ dala výpověď z pracovního poměru z důvodu dle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce.

8. Vzhledem k době, kdy došlo k právnímu jednání směřujícímu k rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované, které je předmětem tohoto řízení, je třeba projednávanou věc i v současnosti posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2020, tj. přede dnem, kdy nabyly účinnosti zákony č. 285/2020 Sb. a č. 589/ 2020 Sb. (dále jen„ zákoník práce“).

9. Podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

10. Podle ustanovení § 72 zákoníku práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodu může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

11. Soud prvního stupně sice v odůvodnění výslovně nezmínil, jak posoudil otázku zachování dvouměsíční prekluzivní lhůty k podání žaloby podle ustanovení § 72 zákoníku práce, ale z toho, že se žalobou zabýval věcně, lze dovodit, že tuto lhůtu správně hodnotil jako dodrženou, když pracovní poměr žalobce podle žalobou napadené výpovědi měl skončit k datum a žaloba byla u soudu prvního stupně podána datum. Soud prvního stupně se poté správně zaměřil na žalobcem uplatňovaný důvod formální neplatnosti předmětné výpovědi z pracovního poměru, když samu existenci uplatněného výpovědního důvodu, tj. splnění věcných předpokladů pro platnou výpověď z pracovního poměru z důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, žalobce nijak nezpochybňoval.

12. Z obsahu soudního spisu se podává, že soud prvního stupně v řízení provedl k hlavní sporné otázce, tj. zda byla výpověď dána osobou oprávněnou jednat v této záležitosti za žalovanou, dostatečné dokazování. Správně zjistil, a mezi účastníky o tom ani nebylo sporu, že žalobci doručenou výpověď z pracovního poměru podepsal anonymizováno jméno příjmení, bez uvedení funkce nebo odkazu na plnou moc, pouze byl připojen otisk razítka žalované. Z pracovní smlouvy anonymizováno jméno příjmení ze dne datum pak správně zjistil, že jmenovaný byl u žalované zaměstnán na pozici výkonného ředitele, se sjednaným dnem nástupu do práce datum, přičemž v jeho pracovní náplni bylo výslovně uvedeno i jeho oprávnění uzavírat pracovní smlouvy a ukončovat pracovněprávní vztahy se zaměstnanci žalované. Nástup anonymizováno jméno příjmení do zaměstnání u žalované byl dne datum oznámen stát. instituce – anonymizováno, která jeho pracovní poměr u žalované evidovala v období datum až datum Vedle toho anonymizováno jméno příjmení disponoval plnou mocí udělenou mu jednatelkou žalované jméno příjmení dne datum k zastupování žalované ve věcech personálních a věcech obchodních, kdy opět bylo výslovně uvedeno zmocnění k ukončování pracovněprávních vztahů a udělování a podepisování výpovědí.

13. Na základě uvedených správných skutkových zjištění soud prvního stupně nepochybil ani v právním posouzení věci, kdy, i s odkazem na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, správně dovodil a uzavřel, že anonymizováno jméno příjmení, který dal jménem žalované žalobci předmětnou výpověď z pracovního poměru, byl osobou oprávněnou jednat v pracovněprávních záležitostech za žalovanou, a to nejen z titulu své funkce výkonného ředitele žalované vykonávané v pracovním poměru, ale i na základě plné moci udělené mu statutárním orgánem žalované. Bylo-li v řízení oprávnění příjmení jméno jednat za žalovanou prokázáno, pak sama skutečnost, že žalobce v okamžiku doručení výpovědi anonymizována dvě slova neznal, nevěděl o tom, že je rovněž zaměstnancem žalované a jakou funkci vykonává, že tato informace nebyla uvedena ani u jeho jména a podpisu, popř. jinde v textu výpovědi, popř. že k výpovědi nebyla připojena plná moc anonymizována dvě slova od žalované či chyběla alespoň informace o jeho zmocnění, výpověď z pracovního poměru neplatnou nečiní.

14. Námitku neprovedení dalších žalobcem navrhovaných důkazů neshledal odvolací soud důvodnou, neboť provedenými důkazy byly skutečnosti rozhodné pro posouzení namítaného důvodu neplatnosti výpovědi zjištěny v dostatečné míře a soud prvního stupně proto nepochybil, pokud shledal další dokazování nadbytečným.

15. Protože soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav a nepochybil ani v právním posouzení věci, odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

16. Pokud jde o akcesorický výrok II., o nákladech řízení, nelze odvolání upřít důvodnost v tom, že tím, že nepředložila listiny, jejichž předložení jí soud prvního stupně uložil, žalovaná zavinila, že jednání soudu nařízené na datum muselo být pouze z tohoto důvodu odročeno na další termín, kdy teprve soud prvního stupně ve věci rozhodl. Tím došlo ke zbytečnému navýšení nákladů řízení, a pokud by to býval žalobce uplatnil, přicházela by v úvahu i separace nákladů ve smyslu § 147 o. s. ř. V každém případě shledává odvolací soud důvodnou námitku, že účast zástupce žalované na jednání dne datum nelze pokládat za účelně vynaložený náklad.

17. Na základě uvedeného odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil napadený rozsudek ve výroku II. a za řízení před soudem prvního stupně přiznal úspěšné žalované (srov. § 142 odst. 1 o. s. ř.) náhradu nákladů toliko ve výši 16 940 Kč sestávající z odměny advokáta za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, podání na výzvu soudu ze dne datum, účast na jednáních ve dnech datum a datum) po 2 500 Kč (§ 9 odst. 3, § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen "advokátní tarif")), dále z paušální náhrady hotových výloh při pěti úkonech právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a 21 % daně z přidané hodnoty v celkové výši 2 940 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Nebyla přiznána odměna a režijní paušál za účtovaný úkon – replika k předžalobní výzvě. Dopis zástupce žalobce ze dne datum nelze pokládat za předžalobní výzvu ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, když v projednávané věci šlo o určovací žalobu, nikoliv žalobu na plnění, a tudíž ani odpověď zástupce žalované ze dne datum na tento dopis, nelze ve smyslu § 11 odst. 3 advokátního tarifu pokládat za analogický úkon dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Vzájemnou korespondenci mezi zástupci stran, kde si vyjasňují názory na spornou záležitost (navíc ještě před podáním žaloby) pak nelze pokládat ani za jednání s protistranou ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. i) advokátního tarifu.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení ve věci samé úspěšné žalované byla přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení spočívajících v nákladech za právní zastoupení advokátem, sestávající z odměny advokáta za dva úkony právní služby, z toho jeden (účast u jednání dne datum) ve výši 2 500 Kč a druhý (účast na vyhlášení rozhodnutí) ve výši 1 250 Kč (§ 9 odst. 3, § 7 bod 5., § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu)), dále z paušální náhrady hotových výloh při dvou úkonech právní služby po 300 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 913,50 Kč. Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 o. s. ř. ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím název soudu.