23 Co 71/2025

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Kučery a soudkyň JUDr. Ireny Sekavové a Mgr. Pavlíny Černé ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozena Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce A, advokátem sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované., IČO: IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená Jméno Zástupce B, advokátem sídlem Anonymizováno o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 18. 12. 2024, č. j. 20 C 277/2023 – 199, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 17. 4. 2025, č. j. 20 C 277/2023 – 223

I. Rozsudek soudu prvního stupně, ve spojení s doplňujícím usnesením, se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 10 043 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru u žalované dané jí dne 3. 7. 2023 z důvodu dle § 52 písm. e) zákoníku práce, tj. pro dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti k výkonu práce u zaměstnavatele pro obecné onemocnění. Uvedla, že u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 12. 2007, ve znění jejích pozdějších změn, naposledy na pracovní pozici operátor logistiky - plánovačka v útvaru PFK-I, středisko Anonymizováno, montáž, kam byla přeložena ze střediska Anonymizováno, svařovna dne 1. 8. 2021, po návratu z pracovní neschopnosti. Po další dlouhodobé pracovní neschopnosti trvající od října 2021 do konce roku 2022, po mimořádné lékařské prohlídce žalobkyně, byl poskytovatelem pracovnělékařských služeb, tituly před jménem jméno FO, vydán dne 4. 1. 2023 lékařský posudek, podle kterého žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce u zaměstnavatele pro obecné onemocnění. Namítala, že jestliže jí byl lékařský posudek doručen 4. 1. 2023, nemohly jeho účinky nastat až 19. 1. 2023, jak je uvedeno ve výpovědi. Posudku žalobkyně vytýkala, že nebyla její zdravotní způsobilost posuzována ve vztahu k vykonávané práci, kterou fakticky u zaměstnavatele konala, neboť žalobkyně nevykonávala profesi řidiče Anonymizováno, jeřábníka, vazače ani rozvoz palet pomocí manipulační techniky. Poukazovala na to, že žalovaná ve vztahu k ní porušila i kolektivní smlouvu s odkazem na vnitřní předpisy o ochraně zaměstnanců se zdravotním postižením a pracovním omezením, konkrétně Anonymizováno, a to tím, že žalobkyni, byť splnila podmínky upravené vnitřním předpisem žalované, nebyl po 15 letech práce bez odůvodnění umožněn přestup do tohoto chráněného centra. Dále uvedla, že pokud se k výzvě zaměstnavatele nedostavila v určeném termínu k jednání o jiné vhodné pracovní nabídce, jak byla vyzvána, stalo se tak z důvodu návštěvy lékaře.

2. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru udělené jí žalovanou dne 3. 7. 2023, zamítl (výrok I.), uložil žalobkyni zaplatit žalované na nákladech řízení 26 781,08 Kč, do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalované (výrok II.) a konečně výrokem III. rozhodl, že „o náhradě nákladů řízení vzniklých České republice – Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi bude rozhodnuto samostatným usnesením“. Na pokyn odvolacího soudu, že je třeba o náhradě nákladů řízení státu rozhodnout alespoň do základu a případnému dodatečnému samostatnému rozhodnutí ponechat toliko určení konkrétní výše těchto nákladů, doplnil soud prvního stupně usnesením ze dne 17. 4. 2025, č. j. 20 C 277/2023 – 223, do napadeného rozsudku výrok IV., jímž žalobkyni uložil „zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi náhradu nákladů řízení v rozsahu 100 %, přičemž jejich výše bude vyčíslena v samostatném usnesení“.

3. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobkyně pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 12. 2007, přičemž od 1. 8. 2021 byla převedena na středisko Anonymizováno – montáž, při zachování sjednaného druhu i místa výkonu práce, tj. vykonávala pozici operátor logistiky – plánovač. Výpověď z pracovního poměru byla žalobkyni dána pro dlouhodobé pozbytí způsobilosti konat práci z důvodu obecné choroby žalobkyně podle lékařského posudku poskytovatele pracovnělékařských služeb jméno FO ze dne 4. 1. 2023, který byl výstupem z mimořádné lékařské prohlídky žalobkyně, podstoupené po dlouhodobé pracovní neschopnosti. Nedůvodnými shledal námitky žalobkyně, že nebyla posuzována dle faktického výkonu práce, kterou u žalované vykonávala, kdy se bránila tomu, že by u žalované vykonávala práci řidiče, jeřábníka, resp. zajišťovala rozvoz palet. Vyšel ze závěrů znaleckého posudku znalce tituly před jménem jméno FO, který potvrdil, že žalobkyně ke dni doručení výpovědi z pracovního poměru dlouhodobě pozbyla způsobilost vykonávat stávající práci u žalované z důvodu obecného onemocnění, konkrétně chronického onemocnění páteře a ramenních kloubů a psychické neurotické poruchy. Podle soudu prvního stupně „znalecký posudek splňuje veškeré zákonné náležitosti a soud nemá důvodu o těchto odborných závěrech jakkoliv pochybovat“. Neshledal důvodnou argumentaci žalobkyně, že její zdravotní způsobilost nebyla posouzena ve vztahu k práci, kterou pro zaměstnavatele fakticky vykonávala, kdy poukázal na to, že podkladem znaleckého posudku byly vyjma lékařských zpráv žalobkyně i tzv. pracovní návodky, postupy, metodické pokyny a atest profese, jimiž byla pracovní náplň žalobkyně u žalované jasně definována. Konstatoval, že „nelze vycházet jen z omezeného výběru pracovních činností definovaných citovanými listinnými důkazy pro profesi operátora logistiky, na kterou byla žalobkyně u zaměstnavatele zařazena, jen proto, že některé z těchto činností žalobkyně dosud na daném pracovním místě nevykonávala, avšak lze je po ní jako zaměstnankyni dle stanovené náplně práce legitimně kdykoliv požadovat“. Uzavřel, že „důvody ke dni udělení výpovědi dle § 52 písm. e) zákoníku práce byly prokazatelně dány,“ kdy současně poukázal na to, že „i přes jistou zdravotní indispozici nevznikl žalobkyni na přeřazení do chráněno/profilového centra právní nárok, ať už z kapacitních či jiných důvodů“.

4. Proti tomuto rozsudku, i doplňujícímu usnesení, podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání. Soudu prvního stupně vytýkala, že vycházel z toho, že pracovala u žalované naposledy jako operátor logistiky – plánovač s místem výkonu práce adresa, středisko Anonymizováno,Anonymizováno montáž, zatímco žalobkyně tvrdí, že naposledy u žalované vykonávala profesi plánovačky, když mezi žalobkyní a žalovanou došlo ke změně pracovní smlouvy z druhu práce „operátor logistiky“ na druh „práce plánovačka“, a to konkludentně tak, že byla přeložena na jinou práci, a to na práci na pozici plánovačka, kterou vykonávala na pracovišti svařovny ve středisku Anonymizováno. Žalobkyně tak byla v lékařském posudku jméno FO ze dne 4. 1. 2023, na který odkazuje výpověď, posuzována pro jinou práci, než kterou v rozhodné době reálně vykonávala. Totéž pak platí i pro znalecký posudek, který měl zdravotní stav žalobkyně přezkoumávat a rovněž pro rozhodnutí soudu prvního stupně, které ze znaleckého posudku vychází. Navíc, výpověď byla žalobkyni dána na základě lékařského posudku ze dne 4. 1. 2023 až dne 3. 7. 2023, tedy na základě posudku vydaného před téměř šesti měsíci, kdy v mezidobí mohlo dojít jak ke zhoršení, tak ale i ke zlepšení jejího zdravotního stavu. Podle žalobkyně, pokud chtěla žalovaná výpověď žalobkyni na základě lékařského posudku dát, měla si zajistit posudek aktuální. Dále soudu prvního stupně vytýkala, že chybně posoudil otázku nabídkové povinnosti žalované, kdy žalovaná měla pro žalobkyni jinou vhodnou práci, což dokládá výzva k jednání dne 10. 5. 2023, na které se žalobkyně nedostavila z důvodu návštěvy lékaře. Poukazovala na to, že ač splňovala podmínky pro vstup do chráněného profilového centra, kde mohla pracovat, namísto toho obdržela výpověď, zatímco žalovaná v té době do chráněného profilového centra přijímala jiné zaměstnance, což žalobkyně považuje za diskriminaci. Žalobkyně v odvolání dále vyjádřila řadu výhrad ke znaleckému posudku znalce jméno FO, jemuž mimo jiné vytýkala, že provedl porovnání pracovišť Anonymizováno svařovny a Anonymizováno montáže, z hlediska náplně práce, na základě dokumentu vyžádaného jím od žalované, a to bez jakékoliv vědomosti soudu či žalobkyně. Podle žalobkyně měl znalec vycházet ze spisového materiálu, popř. si jeho doplnění vyžádat skrze soud. Namítala, že znalci z oboru zdravotnictví nepřísluší posouzení porovnání pracovišť, což přísluší pouze poskytovateli pracovnělékařských služeb, popřípadě, pokud měl znalec potřebu toto porovnání do závěrů svého znaleckého posudku pojmout, měl k tomuto přizvat specialistu, což neučinil. Dále namítala, že „úkolem znalce bylo posoudit, zda žalobkyně ke dni výpovědi k 3. 7. 2023 pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k práci a odpovědět na otázky soudu, nikoliv určovat jak těžká břemena by žalobkyně měla zvedat, ani kolik hodin by měla pracovat v té či oné pracovní činnosti,“ neboť tím „kdo smí takové omezení učinit, je posudkový lékař“. Poukazovala na to, že znalec uvedl, že žalobkyně musí dodržovat režim vertebropata, ve kterém je monotónní práce u počítače, tzn. práce pouze vsedě ve vynucené poloze pro žalobkyni nevhodná, přičemž bude podstatné, zda u počítače bude žalobkyně sedět celou pracovní dobu. Vytýkala soudu, že jí neumožnil znalce se dotázat, jaký je pro ni ideální poměr pracovních poloh, ani nebylo vyhověno jejímu návrhu na doplnění znaleckého posudku popř. na vypracování revizního znaleckého posudku. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že její žalobě vyhoví a uloží žalované nahradit jí náklady řízení nebo, aby ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně nesouhlasila ani s vydáním doplňujícího usnesení, kdy namítala, že pokud nedošlo k nahrazení původního výroku III. napadeného rozsudku novým zněním a namísto toho přidán výrok IV., obsahuje rozsudek dva výroky týkající se náhrady nákladů státu.

5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání souhlasila s rozhodnutím soudu prvního stupně, že nebylo třeba doplňovat znalecký posudek ohledně možnosti žalobkyně pracovat v plném úvazku při střídání pracovních poloh, neboť podstatné bylo, že žalobkyně není schopna vykonávat práci operátora logistiky – plánovače za stávajících podmínek a znalec se k tomu dostatečně vyjádřil. Podle žalované soud správně konstatoval, že ideální poměr pracovních poloh není rozhodující pro posouzení platnosti výpovědi. K námitce žalobkyně ohledně pracovní pozice žalovaná uvádí, že sjednaným druhem práce byl „operátor logistiky“, a interní označení „plánovačka“ na tom nic nemění. Žalobkyně byla povinna vykonávat veškeré úkoly spadající pod sjednaný druh práce, přičemž zaměstnavatel není povinen upravovat pracovní podmínky nad rámec zákona. Dále uvedla, že dodatek k lékařskému posudku ze dne 4. 1. 2023 byl interním dokumentem sloužícím k posouzení možnosti nabídky jiné práce, nikoliv podkladem pro výpověď, a proto jeho doručení žalobkyni není relevantní. Poukázala na to, že právní předpisy nestanoví lhůtu pro výpověď po obdržení lékařského posudku, důležité je, zda zaměstnanec skutečně pozbyl zdravotní způsobilost, což bylo potvrzeno znaleckým posudkem. Pokud mezi vydáním posudku a výpovědí uplyne delší doba, nese zaměstnavatel riziko změny zdravotního stavu. V tomto případě však bylo prokázáno, že zdravotní stav žalobkyně se nezměnil. Žalovaná odmítla námitku, že posudky nehodnotily skutečnou práci žalobkyně, neboť posudky správně posuzovaly zdravotní způsobilost ve vztahu ke sjednanému druhu práce a pracovním úkolům, nikoliv k subjektivnímu vnímání žalobkyně. Žalovaná nesouhlasila ani s tvrzením o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, když se podle ní soud vypořádal se všemi podstatnými skutečnostmi a není povinen reagovat na každou dílčí námitku. K tvrzení o diskriminaci žalovaná uvedla, že dopis ze dne 27. 4. 2023 byl součástí interního procesu posuzování možnosti nabídky jiné práce, kdy po vyhodnocení dospěla k závěru, že pro žalobkyni žádné vhodné místo není k dispozici. Žalovaná tak považovala odvolání žalobkyně za nedůvodné a navrhovala potvrzení napadeného rozsudku.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek a současně i jej doplňující usnesení podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, odvolání není důvodné.

7. Žalobkyni byla dne 3. 7. 2023 doručena výpověď z pracovního poměru u žalované ze dne 14. 6. 2023 s odkazem na ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce s tím, že na základě lékařského posudku ze dne 4. 1. 2023 vydaného zařízením závodní preventivní péče pozbyla dlouhodobě způsobilost vykonávat dosavadní práci z důvodu obecné choroby.

8. Vzhledem k době, kdy bylo žalobkyni doručeno právnímu jednání žalované směřujícímu k rozvázání pracovního poměru žalobkyně u žalované, které je předmětem tohoto řízení, je třeba projednávanou věc i v současnosti posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 1. 10. 2023, tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 281/2023 Sb. (dále jen „zákoník práce“).

9. Podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci.

10. Podle ustanovení § 72 zákoníku práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

11. V řízení o určení neplatnosti skončení pracovního poměru je na žalobci, aby prokázal zejména existenci pracovního poměru, skutečnost, že ze žalované strany došlo k právnímu jednání směřujícímu k jeho ukončení, a že žalobu dle ustanovení § 72 zákoníku práce podal před uplynutím dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr podle napadeného úkonu skončit. Na žalovaném pak spočívá důkazní břemeno k prokázání, že byly splněny všechny formální i věcné předpoklady k platnému skončení pracovního poměru. Tedy především, že právní jednání, jímž měl být pracovní poměr skončen, bylo učiněno v zákonem stanovené formě, bylo žalobci řádně doručeno (popř. v zákonné lhůtě, pokud ji zákon stanoví), a že důvod skončení pracovního poměru byl náležitě skutkově vymezen tak, aby ho nebylo možno zaměnit s jiným. Je-li předmětem řízení namítaná neplatnost rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, pak je na žalovaném zaměstnavateli, aby zejména prokázal, že ke dni úkonu směřujícího k rozvázání pracovního poměru s žalobcem existoval uplatněný (v tomto úkonu skutkově vymezený) důvod, který lze podřadit pod některý ze zákonem upravených důvodů skončení pracovního poměru [§ 52 písm. a) – h) resp. § 55 odst. 1 zákoníku práce].

12. Soud prvního stupně správně posoudil otázku zachování dvouměsíční lhůty k podání žaloby podle ustanovení § 72 zákoníku práce, když žaloba na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru byla podána dne 30. 11. 2023, tj. v poslední den dvouměsíční lhůty ode dne, kdy měl pracovní poměr žalobkyně skončit podle touto žalobou napadené výpovědi.

13. Z obsahu soudního spisu se podává, že žalobkyně byla po ukončení více než rok trvající pracovní neschopnosti odeslána žalovanou na mimořádnou zdravotní prohlídku, na jejímž základě byl dne 4. 1. 2023 poskytovatelkou pracovnělékařských služeb jméno FO vydán lékařský posudek se závěrem, že žalobkyně dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost pro výkon práce na pozici operátor logistiky. Žalovaná žalobkyni nepřevedla na jinou pro ni vhodnou práci, ani mezi účastníky nedošlo k dohodě o změně pracovní smlouvy, která by zdravotní stav žalobkyně reflektovala a následně dala žalovaná žalobkyni výpověď z pracovního poměru, která je předmětem tohoto řízení. Hlavní námitky žalobkyně, z nichž dovozuje neplatnost výpovědi, spočívaly v tvrzení, že lékařský posudek ze dne 4. 1. 2023 nemohl nabýt účinnosti 19. 1. 2023, jak je uvedeno ve výpovědi, že posudek nebyl ke dni doručení výpovědi dne 4. 7. 2023 aktuální, že zdravotní způsobilost žalobkyně nebyla zkoumána ve vztahu k práci, kterou žalobkyně u žalované naposledy vykonávala podle konkludentně změněné pracovní smlouvy od srpna 2021 a konečně, že jí žalovanou nebyl umožněn vstup do chráněného/profilového centra, jak by to vyplývalo kolektivní smlouvy a vnitřního předpisu žalované.

14. Předně je třeba konstatovat, že údaj, že lékařský posudek ze dne 4. 1. 2023 nabyl účinnosti dne 19. 1. 2023, čímž chtěla žalovaná zřejmě vyjádřit skutečnost, že nebyl podán návrh na přezkoumání posudku, je z hlediska platnosti výpovědi zcela bezvýznamný bez ohledu na to, že uvedené datum je nepřesné, neboť návrh na přezkum lékařského posudku lze podat do deseti dnů od jeho prokazatelného předání (srov. § 46 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách), přičemž obě strany pracovněprávního vztahu lékařský posudek MUDr. Jany Parmové ze dne 4. 1. 2023 převzaly ještě týž den.

15. Stejně nedůvodná je i námitka, že ke dni doručení výpovědi nebyl lékařský posudek, na který se výpověď odvolávala aktuální. Judikatura dovodila, že lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb (popř. rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává), poskytuje zaměstnanci, zaměstnavateli, soudům, správním úřadům a jiným orgánům pouze nezávazné „dobrozdání“ o zdravotním stavu zaměstnance z hlediska jeho zdravotní způsobilosti k práci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1096/2021, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 43/2022 nebo dostupný na webových stránkách /www.nsoud.cz/), které dává zaměstnavateli informaci, že je/není třeba ve vztahu k zaměstnanci činit nějaké kroky dle ustanovení § 41 odst. 1, potažmo § 52 písm. d) či e), zákoníku práce. Závěry lékařského posudku, ani rozhodnutí správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumal, nejsou pro soud v řízení o neplatnost výpovědi z pracovního poměru závazná ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř. Ruku v ruce s tímto pojetím lékařského posudku pak zákon žádným způsobem neupravuje, maximální časový odstup mezi vydáním lékařského posudku a výpovědí z pracovního poměru odvolávající se na závěry tohoto posudku. Je rizikem zaměstnavatele, zda bude dokazováním, zejména znaleckým, v případném řízení o neplatnost výpovědi z pracovního poměru dané zaměstnanci z důvodu dle § 52 písm. d) či e) zákoníku práce prokázáno, že zdravotní stav zaměstnance ke dni výpovědi odpovídal uplatněnému výpovědnímu důvodu či nikoliv.

16. V žalobě i odvolání uplatňovaná námitka, že žalobkyně vykonávala podle (změněné) pracovní smlouvy jinou práci, než pro jakou byla přezkoumávána její zdravotní způsobilost, a to jak poskytovatelem pracovnělékařských služeb, tak i znalcem v rámci soudního řízení, vychází z argumentace, že v srpnu 2021 došlo ke konkludentní změně pracovní smlouvy žalobkyně spočívající ve změně vykonávané práce. To se mělo stát v souvislosti s převedením žalobkyně ode dne 1. 8. 2021 z pozice operátora logistiky – plánovače v útvaru Anonymizováno na stř. Anonymizováno, Anonymizováno pozici operátora logistiky – plánovače v útvaru Anonymizováno na stř. Anonymizováno, Montáž, jejichž náplň se lišila. Současně pak žalobkyně namítala, že ani na jednom z uvedených pracovišť nevykonávala profese řidič Anonymizováno, jeřábník, vazač, pro které byla zkoumána její zdravotní způsobilost, a dále při výkonu práce na stř. Anonymizováno nevykonávala rozvoz palet pomocí manipulační techniky. Ani tato námitka není důvodná, neboť skutečnost, že žalovaná žalobkyni dopisem ze dne 21. 6. 2021 oznámila, že od 1. 8. 2021 mění její pracoviště pro výkon práce z dosavadní pozice na Logistice svařovny na novou pozici v rámci Logistiky montáže, s výslovným dovětkem, že profese žalobkyně operátor logistiky – plánovač zůstává nadále stejná, stejně jako zůstává nezměněna její tarifní i cílová skupina, a skutečnost, že žalobkyně podle tohoto pokynu jednala a začala pracovat na středisku Anonymizováno – montáž, nepředstavovalo změnu pracovní smlouvy v druhu vykonávané práce. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána jako operátor logistiky s místem výkonu práce: adresa, tzn. celý výrobní závod žalované v Anonymizováno, jednalo se toliko o přesun z jednoho pracoviště na druhé v rámci sjednaného místa výkonu práce, při zachování sjednaného druhu práce operátor logistiky - plánovač. Na tom nemění nic ani skutečnost, že při práci žalobkyně na různých střediscích, ale i v rámci jednoho střediska, nemusel být, podle potřeb zaměstnavatele, přechodně i trvale využíván vždy celý obsah široce vymezené pracovní náplně profese operátor logistiky – plánovač. Žalovaná proto nepochybila, pokud požádala o přezkum zdravotní způsobilosti žalobkyně pro celou pracovní náplň pracovní smlouvou sjednaného druhu práce - profese operátor logistiky – plánovač bez ohledu na to, že žalobkyně v době před nástupem dlouhodobé pracovní neschopnosti některé práce v rámci sjednaného druhu práce nevykonávala.

17. K uvedenému odvolací soud dodává, že byť žalobkyně na středisku Anonymizováno fakticky konala jen některé práce spadající do pracovní náplně operátora logistiky – plánovače, nastoupila z tohoto místa dlouhodobou, déle než rok trvající pracovní neschopnost, poté se dovolávala vstupu do chráněného/profilového centra určeného pro zaměstnance se zdravotním omezením, byl jí přiznán invalidní důchod I. stupně a v odvolání argumentuje, že v době mezi vydáním lékařského posudku dne 4. 1. 2023 a doručením výpovědi dne 3. 7. 2023 mohlo dojít ke změně/zlepšení jejího zdravotního stavu. To nasvědčuje tomu, že pochybnosti žalované o její dlouhodobé zdravotní způsobilosti pro výkon dosavadní práce, potvrzené závěry lékařského posudku, nebyly nikterak vykonstruované a některé výše uvedené okolnosti nasvědčují tomu, že si svých zdravotních omezení byla vědoma i sama žalobkyně.

18. Soud prvního stupně nepochybil, pokud k návrhu obou stran doplnil dokazování znaleckým posudkem jméno FO znalce z oboru zdravotnictví, specializace posudkové lékařství, jehož závěry potvrdily, že žalobkyně ke dni výpovědi z pracovního poměru dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost pro výkon práce dle pracovní smlouvy pro obecné onemocnění, zejména chronické onemocnění páteře a ramenních kloubů, přičemž svůj podíl má i psychická neurotická porucha. Přestože žalobkyně podrobila zadání posudku, práci znalce i jeho osobu a jeho závěry ostré kritice, odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, neshledává ve způsobu zpracování posudku žádné nedostatky, které by jakkoliv zpochybňovaly správnost jeho odborných závěrů. Pokud jde o výhrady k druhu práce, ve vztahu k níž znalec zkoumal zdravotní způsobilost žalobkyně, odkazuje odvolací soud na své závěry uvedené v bodu 16. Rovněž neshledává žádné významné pochybení znalce v tom, že si doplňující podklady vyžádal přímo od žalované a nikoliv prostřednictvím soudu. Účastníci řízení jsou povinni poskytnout znalci potřebnou, tzn. jím žádanou, součinnost. A jestliže znalec při své práci zjistil, že by bylo pro úplnost vhodné mít k dispozici i nějaké další podklady, o nichž předpokládal, že je má v držení žalovaná, nelze mu vytýkat, že si je vyžádal přímo. Není pochyb o tom, že by i soud takové žádosti znalce vyhověl, ovšem vedlo by to jen ke zbytečným prodlevám. Podstatné je, že znalec v posudku jasně uvedl, z jakých podkladů vycházel tak, aby se k tomu účastníci mohli vyjádřit, což následně také učinili. Žádnou zásadní vadu nelze shledávat ani v tom, pokud soud po seznámení se s elektronickou verzí znaleckého posudku znalce vyzval, aby odpověď na jednu z položených otázek ještě rozvedl, čemuž znalec vyhověl a do konečné verze posudku, která byla následně zaslána účastníkům, zapracoval obsáhlejší odpověď na otázku soudu č.

3. V uvedených výhradách shledává odvolací soud snahu žalobkyně za každou cenu zpochybnit znalecký posudek, jehož závěry nevyhovují její argumentaci. Sama si přitom v některých souvislostech protiřečí. Pokud například vytýká znalci, že se dopouští hodnocení, jež mu nepřísluší, neb ta jsou v kompetenci pouze poskytovatele pracovnělékařských služeb nebo by se k nim měl vyjádřit posudkový lékař, popřípadě si k tomu měl znalec přizvat specialistu (aniž uvádí jakého), přehlíží, že sám znalec jméno FO, MBA je specializován na posudkové lékařství a podstatou jeho úkolu bylo prověřit, zda byly závěry lékařského posudku poskytovatele pracovnělékařských služeb správné respektive ke dni výpovědi stále platily. Z výtky na adresu soudu prvního stupně, že jí neumožnil znalce se dotázat, jaký je pro ni ideální poměr pracovních poloh, je pak zřejmé, že k zodpovězení těchto otázek shledávala znalce kompetentním. Navrhované doplnění znaleckého posudku neshledává odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně pro posuzení platnosti výpovědi relevantním. Z obsahu soudního spisu pak nnevyplývá, že by žalobkyně navrhovala vypracování revizního znaleckého posudku a soud takový návrh zamítl či ignoroval.

19. Soud prvního stupně se správně vypořádal i s námitkou nezařazení žalobkyně do chráněného/profilového centra určeného pro zaměstnance žalované se zdravotním omezením. Zákoník práce v souvislosti s předpoklady naplnění výpovědního důvodu dle § 52 písm. e) nestanoví žádnou povinnost zaměstnavatele učinit zaměstnanci konkrétní nabídku jiné pro zaměstnance vhodné pracovní pozice, má-li takovou k dispozici. Sama žalovaná pak poukazovala na to, že zařazení do jejím vnitřním předpisem zřízeného chráněného/profilového centra pro zaměstnance žalované se zdravotním či sociálním omezením není nárokové. Ani odborová organizace, s níž byla výpověď žalobkyni projednána, zřejmě v této souvislosti nezjistila žádné porušení kolektivní smlouvy, proti němuž by se ohradila.

20. Na základě výše uvedeného odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. napadený rozsudek, ve spojení s doplňujícím usnesením, jako věcně správný potvrdil, včetně správných akcesorických výroků o nákladech řízení. K tomu odvolací soud dodává, že pokud soud prvního stupně původně rozhodl (výrokem III.) nedostatečným způsobem o náhradě nákladů řízení státu, tento nedostatek napravil doplněním výroku IV. Ač se může existence dvou rozsudečných výroků týkajících se náhrady nákladů řízení státu jevit poněkud nestandardní, výroky III. a IV. napadeného rozsudku si nijak vzájemně nekonkurují a mohou obstát vedle sebe.

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání) po 3 700 Kč [§ 9 odst. 3 písm. a), § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“)], dvou paušálních náhrad hotových výloh po450 Kč (§ 13 odst. 4 AT), a 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 1 743 Kč; celkem 10 043 Kč. Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 o. s. ř. ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.