24 Co 10/2026

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Šárky Kamenické a soudkyň Mgr. Pavly Jansové a Mgr. Hany Říhové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně , bytem Adresa žalobkyně , zastoupená advokátkou Jméno advokátky , sídlem Adresa advokátky , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , zastoupený advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta , o určení vyživovací povinnosti, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Anonymizováno ze dne Anonymizováno č. j. Anonymizováno ,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že dlužné výživné za dobu od , datum, do , datum, ve výši 538 667 Kč je povinen žalovaný zaplatit žalobkyni ve splátkách 22 500 Kč měsíčně, splatných do každého 15. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. a II. potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 147 837,80 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokátky, , advokátky se sídlem v , adresa, .

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému s účinností od , datum, do , datum, přispívat na výživu žalobkyně částku 15 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne příslušného kalendářního měsíce, pro který je výživné placeno, k rukám žalobkyně (výrok I.). Dále uložil žalovanému povinnost s účinností od , datum, přispívat na výživu žalobkyně částkou 18 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne příslušného kalendářního měsíce, pro který je výživné placeno, k rukám žalobkyně (výrok II.). Výrokem III. soud prvního stupně rozhodl o dluhu na výživném za dobu od , datum, do , datum, v celkové výši 552 000 Kč s tím, že uložil žalovanému uhradit tuto částku k rukám žalobkyně ve splátkách, tak že částku ve výši 69 000 Kč je žalovaný povinen uhradit do 3 měsíců od právní moci rozsudku, částku 69 000 Kč do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, částku 69 000 Kč do 9 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, částku 69 000 Kč do 12 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, částku 69 000 Kč do 15 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, částku ve výši 69 000 Kč do 18 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, částku ve výši 69 000 Kč do 21 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, částku ve výši 69 000 Kč do 24 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, to vše pod ztrátou výhody splátek. Výrokem IV. pak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 199 166 Kč do tří dnů od právní moci k rukám právního zástupce žalobkyně.

2. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně, ačkoliv je již zletilá, není schopna se sama živit v plném rozsahu. Studuje aktuálně vysokoškolský magisterský program ve formě denního studia, ačkoliv je současná vysoká škola v pořadí již druhou vysokou školou. Soud prvního stupně nedospěl k závěru, že by byl důvod pochybovat nad tím, že by studium žalobkyně bylo samoúčelné a že by se žalobkyně snažila vyhýbat nástupu do pracovního procesu. I dobu, kdy se žalobkyně připravovala na přijímací zkoušky na současné studium na přírodovědeckou fakultu , právnická osoba, , které následně úspěšně složila, soud posoudil jako dobu přípravy na výkon svého budoucího povolání. Nejedná se dle soudu prvního stupně o neobvyklou situaci, kdy člověk, v již mladém věku po složení maturitních zkoušek se rozhodne pro změnu oboru, navíc v době nelehké životní situace žalobkyně způsobené velmi napjatými vztahy v domácnosti mezi rodiči žalobkyně v důsledku jejich rozvodového řízení. Ze studijních výsledků žalobkyně soud prvního stupně jednoznačně dospěl k závěru, že se žalobkyni v rámci studia daří, úspěšně absolvovala bakalářský program a složila přijímací zkoušky na magisterské navazující studium. Soud prvního stupně proto námitku žalovaného, kterou zpochybňoval soustavnost a účelovost studia žalobkyně zhodnotil jako zcela nedůvodnou. Dospěl tedy k závěru, že vyživovací povinnost žalovaného ve vztahu k žalobkyni trvá, přestože se částečně snaží pokrýt své potřeby vlastním přivýdělkem. Na tyto občasné brigády soud prvního stupně nahlížel spíše tak, že z této činnosti plynoucí výdělek je určitým benefitem žalobkyně, nikoliv povinností dítěte jako studenta.

3. Jde-li o námitku žalovaného stran oprávněnosti nároku na přiznání výživného z hlediska dobrých mravů, pak soud prvního stupně poučil žalovaného k tvrzení, a dospěl k závěru, že se vztahy mezi účastníky řízení posunuly mimo rámec běžných rodinných vztahů rodičů a potomků, kdy chování mezi sebou navzájem reflektuje do jisté míry nezvládnutý rozchod rodičů, který se takto promítá do vztahů mezi účastníky řízení. Šlo-li o provedené důkazy, videa a záznamy předložené žalovaným, pak z nich nebylo dle soudu prvního stupně seznatelné, o jakou osobu se během nahrávky či na fotografii jedná. Je zřejmé, že vztahy mezi rodiči žalobkyně jsou vyhrocené, rodiče žalobkyně se za účasti žalobkyně a mladší sestry žalobkyně vzájemně slovně napadají, děti jsou do hádky začleňovány. Za této situace pak nelze uzavřít, že vztah žalobkyně s žalovaným je jen odrazem chování žalovaného s matkou žalobkyně, přičemž nelze legitimně očekávat, že by žalobkyně žijící a připravující se na své budoucí zaměstnání v tomto prostředí zachovávala nadhled a pochopení pro oba rodiče stejnou spravedlivou měrou. I tuto námitku proto soud prvního stupně vyhodnotil jako zcela nedůvodnou.

4. Jde-li o námitku žalovaného, že v roce , Anonymizováno, nepřispíval na výživné žalobkyně, resp. že nárok na výživné žalobkyně zpětně za rok , Anonymizováno, nevznikl, neboť v dané době žalovaný stále bydlel v rodinném domě, kde žila i žalobkyně a matce žalobkyně zaslal na její bankovní účet v průběhu roku , Anonymizováno, dvě částky 100 000 Kč a 30 000 Kč, které sloužily dle žalovaného na provoz rodinného domu a na úhradu nákladů žalobkyně, pak soud prvního stupně sice ověřil, že obě částky skutečně žalovaný v průběhu roku , Anonymizováno, zaslal na bankovní účet matky žalobkyně, nicméně nijak nebylo prokázáno, že by předmětné částky byly určeny a následně i sloužily jako příspěvek na výživné žalobkyně. Soud prvního stupně vyšel víceméně z nesporných tvrzení účastníků řízení, že žalobkyni byla darovaná k 18. narozeninám jednorázová částka 335 000 Kč formou tzv. dárkového certifikátu k plnění dětských snů v dospělosti skládající se z prostředků v čase ukládaných žalobkyní na stavební spoření. Soud prvního stupně nezjistil z provedeného dokazování, že by byla mezi žalobkyní a žalovaným, případně matkou žalobkyně, uzavřena dohoda ohledně toho, že tato částka představuje zálohu na výživném. Z tohoto důvodu soud prvního stupně k vyplacení této částky přistoupil jako k daru rodičů dceři.

5. Jde-li o výši výživného, pak soud prvního stupně zohlednil majetkové a výdělkové poměry obou rodičů žalobkyně, vycházel z doporučujících tabulek pro výživné vydaných Ministerstvem spravedlnosti zohledňující věk dítěte, počet vyživovacích povinností a míru péče a styku s dítětem. Dle těchto tabulek výživného u dvou vyživovacích povinností představuje 18 % z příjmu povinného. Žalobkyně požadovala v rámci svého žalobního návrhu od , datum, do , datum, částku 15 000 Kč měsíčně a následně od , datum, částku 18 000 Kč měsíčně. Z provedeného dokazování soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyni, která žije v rodinném domě se svou matkou a mladší sestrou, je poskytováno ze strany matky žalobkyně částečně finanční, ale i hmotné zabezpečení, zejména v podobě bydlení, ale i celkového zázemí. Finanční situace matky žalobkyně je zásadně odlišná od žalovaného, kdy příjem matky žalobkyně představuje částku 43 500 Kč hrubého měsíčně. Společnost matky žalobkyně je ve ztrátě a matka má přerušenou živnost. Měsíční příjem žalovaného na pozici ředitele Treasury skupiny ve společnosti , právnická osoba, . v období od , datum, do , datum, dosahoval výše 140 000 Kč hrubého měsíčně, přičemž čistý roční příjem žalovaný vykázal ve svém daňovém přiznání za rok , Anonymizováno, ve výši 970 906 Kč. Od , datum, byl žalovanému v rámci stejné pozice upraven pracovní závazek na 20 hodin týdně a odměna byla ponížena o polovinu dosavadního výdělku, tj. na 70 000 Kč hrubého měsíčně. Od , datum, se žalovaný stal předsedou představenstva nástupnické společnosti , jméno FO, Financing a. s. U žalovaného nedošlo ke změně poměrů od okamžiku podání žaloby, žalovaný má ještě vyživovací povinnost k mladší sestře žalobkyně, přičemž ve prospěch mladší sestry žalobkyně hradí žalovaný výživné s účinností od , datum, ve výši 15 000 Kč. Jde-li o výživné za první období, tj. od , datum, do , datum, , pak soud prvního stupně vyzval žalovaného dle § 118a o. s. ř. k prokázání výdělku za toto období, kdy žalovaný uvedl, že byl v tomto období zastupitelem obce , adresa, a své náklady hradil z vlastních úspor. Za této situace dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaný dostatečně neprokázal výši svých majetkových a výdělkových poměrů a nezbylo mu, než vycházet z právní domněnky zakotvené v § 916 o. z. s tím, že v takovém případě se považuje za průměrný měsíční příjem 25násobek části životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu. Výše životního minima jednotlivce dle zákona č. 110/2006 Sb. s účinností od , datum, činí měsíčně částku 4 860 Kč. Soud proto pro účely výpočtu vyživovací povinnosti žalovaného vycházel z částky 121 500 Kč (to je 25 x 4 860 Kč). Pokud žalobkyně požadovala za toto období částku 15 000 Kč měsíčně, přičemž podle výpočtu výživného za použití zákonné domněnky dle § 916 o. z. v případě žalovaného se jedná o částku 21 870 Kč, soud dospěl k závěru, že se jedná o částku zcela odpovídající zákonným ustanovením i metodice , právnická osoba, . Proto žalobě v této části vyhověl a žalovanému uložil přispívat na výživu žalobkyně v tomto období částkou na 15 000 Kč měsíčně.

6. Jde-li o druhé období, to je od , datum, , pak žalobkyně požadovala příspěvek ve výši 18 000 Kč měsíčně. Co se týče příjmu žalovaného od , datum, , bylo prokázáno, že žalovaný pobíral do , datum, odměnu ve výši 140 000 Kč hrubého měsíčně, následně mu byla ponížena na částku 70 000 Kč hrubého měsíčně s tím, že rozsah jeho pracovní doby klesl na poloviční úvazek. Soud prvního stupně poučil žalovaného ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. k doplnění tvrzení a prokázání způsobu využití jeho výdělkových možností, zejména s ohledem na dosavadní profesní zkušenosti žalovaného. Žalovaný uvedl, že jeho aktuálně zastávaná pozice ředitele Treasury managmentu je výrazně specializované odvětví, kdy inzerce těchto pozic je velmi výjimečnou situací. Pokud žalovaný uváděl, že působil v bankovnictví v rámci pobočky ve Vídni na , právnická osoba, , u Státního fondu rozvoje bydlení, u nadnárodní sítě poradenských společností PriceWaterhouseCoopers, pak se soudu prvního stupně jevilo jako nevěrohodné tvrzení, že by na základě těchto získaných pracovních zkušeností nemohl žalovaný najít odpovídající pracovní pozici za účelem plného využití svých výdělkových možností. Soud proto jednání žalovaného, kdy se vlastním přičiněním ochudil o značný zdroj svých příjmů, zhodnotil spíše jako účelové i s ohledem na probíhající spor v rámci předmětného řízení. Žalovaný se navíc nevzdával svého nastaveného životního stylu a koníčků. Několikrát týdně chodí hrát golf. Žalovaný tak neunesl důkazní břemeno tvrzení ohledně prokázání svých výdělkových schopností a nepřesvědčil soud o plném využití svého pracovního potenciálu a nezbylo mu tedy, než vycházet při výpočtu výživného za období od , datum, rovněž z právní domněnky zakotvené v § 916 o. z. Soud prvního stupně tak zčásti vycházel z částky 104 000 Kč odpovídající výši odměny žalovaného za období od , datum, do , datum, a z částky 121 500 Kč, to je ze zákonné domněnky dle § 919 o. z. za období od , datum, , to je 25 x 4 860 Kč. Pokud žalobkyně požadovala za toto období částku 18 000 Kč měsíčně, přičemž dle výpočtu výživného v souladu s metodikou , právnická osoba, , činí v prvním případě výživné 18 720 Kč a v případě použití zákonné domněnky částku 21 870 Kč, dospěl soud prvního stupně k závěru, že požadované výživné ve výši 18 000 Kč je zcela odpovídající zákonným ustanovením i metodice , právnická osoba, , a proto uložil žalovanému přispívat na výživu žalobkyně s účinností od , datum, částkou 18 000 Kč měsíčně. Soud prvního stupně rovněž při svém rozhodování zohlednil skutečnost, že žalovaný přispěl na výživném mladší sestře žalobkyně částkou 15 000 Kč měsíčně na základě jím uzavřené dohody s matkou žalobkyně a schválené soudem. V době uzavření dohody byla mladší sestra žalobkyně studentkou střední školy.

7. Dlužné výživné ke dni vydání rozsudku pak soud prvního stupně vypočetl ve výši 552 000 Kč s tím, že zohlednil rovněž výživné hrazené žalovaným od , Anonymizováno, na základě výše vydaného předběžného opatření, to je (6x 15 000 Kč + 39x 18 000 Kč) – (24x 10 000 Kč). Soud prvního stupně s ohledem na výši dluhu umožnil žalovanému uhradit dluh ve splátkách s tím, že rozdělí splátky tak, aby celý dluh byl splacen v době dvou let od právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

8. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy vyšel z nákladů za právní zastoupení, kdy odměna vyšla z hodnoty tarifní 900 000 Kč dle § 6 odst. 1 a § 7 a 8 odst. 2 advokátního tarifu, kdy za 1 úkon právní služby náleží odměna 11 900 Kč.

9. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný, ve kterém namítl zejména, že soud prvního stupně rozhodl nesprávně, pokud za období roku , Anonymizováno, nepřihlédl k tomu, že žalovaný v tomto roce hradil veškeré náklady na provoz rodinného domu v , adresa, , který v té době obývala mimo jiné i žalobkyně. Tato skutečnost byla potvrzena žalobkyní a její matkou a soud prvního stupně k ní nepřihlédl. Soud prvního stupně rovněž nesprávně posoudil otázku náhrady nákladů řízení, když vycházel z tarifní hodnoty odpovídající tarifní hodnotě sjednané ve vyhlášce Ministerstva spravedlnosti č. 177/1990 Sb. s účinností od , datum, . Jde-li o první období (od ledna 2022 do , datum, ) soud prvního stupně dle žalovaného nepřihlédl k tomu, že žalovaný v roce 2022 hradil finanční prostředky nejméně ve výši 130 000 Kč, jak potvrdila matka žalobkyně, ale i žalobkyně, na provoz rodinného domu a domácnosti, kterou žalobkyně v té době obývala. K této skutečnosti soud prvního stupně nepřihlédl. Pokud soud prvního stupně vzal za prokázané, že náklady na provoz rodinného domu se pohybují okolo 18 000 Kč měsíčně, s tím, že na žalobkyni takto připadá částka 6 000 Kč, žalovaný je přesvědčený, že v době od , Anonymizováno, . do , datum, na náklady spojené s bydlením žalobkyně přispěl minimálně částkou 6 000 Kč měsíčně. Žalovaný v této době zajišťoval i úhradu jídla, drogerie a dalších výloh zajišťujících finančně domácnost. Ani to soud prvního stupně nijak nereflektoval. Naproti tomu soud prvního stupně nepřihlédl ke skutečnosti, že žalobkyně v současné době využívá bydlení u matky, a to dokonce za situace, kdy jí na provoz domu přispívá pravidelně částkou, čímž snižuje její náklady. Žalovaný nesouhlasí s tím, že nebyly prokázány příjmy a majetkové poměry žalovaného za toto období, když vyplynulo, že v té době byl zastupitelem města , adresa, , kdy o příjmech z této výdělečné činnosti byl patrný výpis z bankovního účtu za uvedené období. I kdyby soud prvního stupně dospěl k zjištění, že v průběhu řízení nebyly prokázány majetkové a příjmy žalovaného, přistoupil k aplikaci § 916 o. z., pak vycházel z nesprávných vstupních hodnot rozhodujících pro jeho aplikaci. I když s účinností od , datum, do dne , datum, výše životního minima dle zákona č. 110/2006 Sb. byla stanovena pouze částkou 3 126 Kč, vyšel soud prvního stupně nesprávně z částky 4 860 Kč. Výše příjmu by tak činila 78 150 Kč, kdy dle metodiky , právnická osoba, by výživné činilo 14 000 Kč s tím, že při zohlednění skutečnosti, že žalovaný v rozhodnou dobu plnil náklady na bydlení představované částkou okolo 6 000 Kč, by tak ani výše stanovená v částce 14 000 Kč nebyla přiměřená. Pokud soud prvního stupně konstatoval, že při stanovení vyživovací povinnosti je nutné zohlednit poměry obou rodičů, při rozhodování o výživném za první období se v otázce příspěvku žalobkyně ze strany matky žalobkyně vůbec nevěnoval. Jde-li o výživné za druhé období, to je od , datum, nadále, pak žalovaný je přesvědčen o tom, že soud prvního stupně pochybil, když stanovení této povinnosti odporuje dobrým mravům a částka 18 000 Kč je nepřiměřeně vysoká oproti majetkovým poměrům žalovaného. Závěry soudu prvního stupně jsou založeny nikoliv na zjištěních vyplývajících z dokazování, ale na obecných úvahách soudu. Např. jde-li o tvrzené náklady žalobkyně, soud prvního stupně se omezil pouze na tvrzení bez řádného zjištění skutkového stavu a doložené podklady. Soud prvního stupně rovněž pochybil, když při výpočtu výživného nezohlednil částku 10 000 Kč, kterou žalovaný v měsíci září 2025 rovněž žalobkyni uhradil. Tudíž neoprávněně zvýšil dlužné výživné ve prospěch žalobkyně o 10 000 Kč. Jde-li o náhradu nákladů řízení, pak soud prvního stupně nesprávně stanovil tarifní hodnotu za úkony provedené po , datum, částkou 1 170 000 Kč, tedy odměnu za jeden úkon ve výši 12 980 Kč, když dle advokátního tarifu s účinností od , datum, v souladu s ustanovením § 9 odst. 2 je stanoveno, že ve věcech výživného zletilých dětí se za tarifní hodnotu považuje částka 10 000 Kč, tudíž odměna advokáta za jeden úkon právní služby poskytované ode dne , datum, činí maximálně 1 500 Kč.

10. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila s tím, že rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za věcně správné. Uvedla, že žalovaný nesprávně namítá, že soud prvního stupně nezohlednil skutečnost, že žalovaný v roce , Anonymizováno, hradil náklady na provoz domu, když soud prvního stupně k této skutečnosti zjištěnou z nesporných tvrzení účastníků přihlédl (bod 8. rozsudku). Hradil však pouze část nákladů, nikoliv náklady na celou domácnost. Od , datum, naopak žalovaný náklady na provoz domu nehradil ani zčásti, náklady hradila výhradně matka žalobkyně. Uvedla k námitce žalovaného, že částka 130 000 Kč nebyla platbou výživného, nic takového nebylo tvrzeno ani prokázáno. Pokud žalovaný tvrdí, že náklady na provoz domu v roce , Anonymizováno, byly 18 000 Kč, pak toto nebylo před soudem prvního stupně ani tvrzeno ani prokázáno. K námitce žalovaného stran prokázání výdajů žalobkyně uvedla, že doložila výdaje spojené zejména v souvislosti se studiem. Ostatní běžné výdaje skutečně nedoložila. Jde-li o požadované výživné za dobu od , datum, do , datum, ačkoliv soud prvního stupně vyšel z nesprávné výše životního minima pro jednotlivce, pak při správné výši by požadované výživné v této výši bylo přiměřené (činilo by 19 125 Kč). I v době od , datum, do , datum, požadované výživné 18 000 Kč je adekvátní, pokud příjem žalovaného byl cca 106 000 Kč čistého. Za dobu od , datum, do dne vydání rozhodnutí soudu prvního stupně nebyl žalovaný schopen zdůvodnit, proč souhlasil se snížením svého pracovního úvazku. I v tomto soud prvního stupně postupoval správně když pro výpočet výživného postupoval podle § 916 o.z. (základem pro výpočet výživného je částka 121 500 Kč). Jde-li o námitku rozporu s dobrými mravy uvedla, že soud prvního stupně se touto námitkou řádně zabýval a dospěl ke správnému závěru. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

11. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

12. Na základě přezkoumání obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některými ze zmatečnostních vad uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinými vadami před soudem prvního stupně, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a jejichž náprava by nemohla být zjednána za odvolacího řízení, k nimž je odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

13. Jde-li o skutkový stav potřebný pro rozhodnutí v dané věci, pak soud prvního stupně v řízení zásadně provedl potřebné dokazování. Z důkazů zjistil zásadně správné skutečnosti a správně uzavřel o skutkovém stavu věci. Na rozhodnutí soudu prvního stupně lze v této části zásadně odkázat.

14. Ke skutkovému stavu lze proto shrnout, že žalobkyně je dcerou žalovaného, v době zahájení řízení bylo žalobkyni , Anonymizováno, , žila se svou matkou a sestrou v rodinném domě na adrese , adresa, , obec , adresa, , který je majetkem rodičů žalobkyně, matky žalobkyně a žalovaného. Žalovaný přispíval na výživu mladší sestry žalobkyně částkou 15 000 Kč měsíčně na základě rozsudku Okresního soudu , adresa, – západ ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , a to počínaje dnem , datum, . Žalovaný přispíval na výživu žalobkyně částkou 10 000 Kč měsíčně na základě soudem prvního stupně vydaného předběžného opatření ze dne , datum, č. j. , spisová značka, . Žalobkyně byla v období od , datum, do , datum, studentkou , adresa, školy chemicko-technologické v Praze. Dne , datum, byla po úspěšném složení přijímacích zkoušek přijata do bakalářského programu přírodovědecké fakulty , právnická osoba, , obor Klinická a toxikologická analýza. Dne , datum, absolvovala žalobkyně na této vysoké škole bakalářský studijní program vyučovaný v prezenční formě. V , Anonymizováno, pak zahájila navazující magisterský program v prezenční formě studia. Žalobkyně si své studijní povinnosti plní řádně, přivydělává si od , Anonymizováno, formou příležitostných brigád a od roku , Anonymizováno, má brigádu v pekárenském řetězci Pool. Žalobkyně dostala k 18. narozeninám od rodičů jednorázovou částku ve výši 350 000 Kč pocházející z prostředků stavebního spoření pocházejícího ve prospěch žalobkyně. Manželství žalovaného a matky žalobkyně bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu , adresa, – západ ze dne , datum, č. j. , spisová značka, . Matka žalobkyně v době podání žaloby byla zaměstnána u společnosti , právnická osoba, . s výší průměrného měsíčního výdělku ve výši 38 900 Kč, v roce , Anonymizováno, její měsíční výdělek vzrostl na 43 500 Kč. Matka žalobkyně je majitelkou a jediným společníkem společností , právnická osoba, , přičemž tato společnost má k , datum, dle výkazů zisků a ztrát výsledek hospodaření za účetní období roku , Anonymizováno, -31 000 Kč a základní vlastní kapitál (-1 592 000 Kč). Provozování živnosti matky žalobkyně je přerušeno od , datum, do , datum, . Žalovaný byl do , datum, zastupitelem obce , adresa, , od , datum, je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . na pozici ředitele Treasury skupiny se sjednanou výší mzdy 140 000 Kč hrubého měsíčně včetně roční odměny za splnění manažerských cílů až do výše 360 000 Kč. Od , datum, byla žalovanému na základě dodatku č. , hodnota, snížena výše odměny na 70 000 Kč hrubého měsíčně a dále byl žalovanému snížen rozsah pracovního poměru ze 40 hodin týdně na 20 hodin týdně. Od , datum, se stal žalovaný předsedou představenstva v nástupnické společnosti , jméno FO, . Spory a vztahy mezi účastníky řízení jsou napjaté a velmi vyhrocené v důsledku vztahu mezi rodiči žalobkyně, žalovaným a matkou žalobkyně.

15. Soud prvního stupně správně posuzoval právní vztahy mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), a to s ohledem na to, že všechny rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti. Ve vztahu k právnímu posouzení věci odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, věc posuzoval podle ustanovení § 910 a násl. o.z.

16. Podle § 910 odst. 1 o. z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

17. Podle § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

18. Podle § 915 odst. 1 o.z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

19. Podle § 916 o.z., neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu.

20. Podle § 859 o. z. vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti.

21. Jedním ze základních předpokladů pro vznik práva na výživné je stav potřebnosti oprávněného, resp. neschopnost se sám živit. Vyživovací povinnost rodiče k dítěti není obecně podmíněna ukončením určitého stupně vzdělání ani věkem (zletilostí) dítěte, ale právě schopností samostatně se živit. Povinností studujícího dítěte je cílevědomá a soustavná příprava na budoucí povolání. Za situace, kdy studium nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti, nelze na rodiči spravedlivě požadovat, aby vynakládal peněžní prostředky, které by ve svém výsledku nepřispívaly k osobnímu rozvoji dítěte (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, ). Jde-li o studium již zletilého dítěte, je potřeba pečlivě zkoumat konkrétní okolnosti každého případu, zejména účelnost takového studia. Toto studium by mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, resp. mělo by vést k lepším budoucím vyhlídkám na získání prostředků pro životní potřeby prací. Může nastat případ, kdy další studium na studium předchozí navazovat přímo nebude, nicméně z konkrétních okolností bude zřejmé, že i tak je třeba preferovat zájem na zvýšení kvalifikace dítěte. Vyživovací povinnost rodičů k dítěti netrvá tehdy, jestliže dítě, které skončilo přípravu pro budoucí povolání, se rozhodne pro přípravu v jiném oboru, který nenavazuje na dosavadní přípravu a není tím zvyšována již dosažená kvalifikace, ani se nejedná, z hlediska pracovního uplatnění o perspektivnější obor. Je nutno v konkrétním případě odlišit situaci, kdy si zletilý „prodlužuje mládí“ (tj. studovaný obor je z hlediska stávajícího či budoucího uplatnění v zásadě irelevantní) a kdy naopak získává nové potřebné dovednosti anebo prohlubuje užitečným způsobem stávající znalosti tak, že v souhrnu výrazně zvětšuje jeho šanci na adekvátní uplatnění.

22. V poměrech přezkoumávané věci žalobkyně byla v období od , datum, do , datum, studentkou , adresa, školy chemicko-technologické v Praze. Dne , datum, byla po úspěšném složení přijímacích zkoušek přijata do bakalářského programu přírodovědecké fakulty , právnická osoba, , obor , Anonymizováno, . Dne , datum, absolvovala žalobkyně na této vysoké škole bakalářský studijní program vyučovaný v prezenční formě. V , Anonymizováno, pak zahájila navazující magisterský program v prezenční formě studia. Je proto nutné posoudit, zda je toto další studium účelné. Magisterský obor, který žalobkyně studuje, je bezprostředně navazujícím studiem oboru po ukončení bakalářského studia. Žalobkyně si tímto postupem rozšiřuje svou kvalifikaci a zvyšuje tak šanci uplatnění na trhu práce. Tomuto studiu se věnuje s dostatečnou péčí a nedosahuje nepřiměřeného množství absencí, její studijní výsledky, hodnocení učitelů a dobrovolnická činnost potvrzují její skutečný zájem o zvolený obor. Žalobkyně nastoupila na tento studijní obor bezprostředně po ukončení předchozího studia. V dané věci se tak nejedná o časté změny oborů nebo opakované samoúčelné studium. Nelze proto uzavřít, že by se jednalo o účelné vyhýbání pracovní činnosti. Pokračování ve studiu na magisterském oboru byl zcela racionální postup, který vede k lepším budoucím vyhlídkám na získání prostředků pro její životní potřeby prací. Rovněž přivýdělek žalobkyně při studiu není povinný, naopak žalobkyně svým studiem má vyšší potřeby, než pokud by nadále nestudovala.

23. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně se stále připravuje na budoucí povolání, proto v současné době není schopna se samostatně živit, a proto vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni je dána. Soud prvního stupně proto správně stanovil vyživovací povinnost žalovaného s jejím počátkem od , datum, .

24. Odvolací soud rovněž shodně se závěry soudu prvního stupně dospěl k závěru, že s ohledem na poměry žalovaného a potřeby žalobkyně jsou přiměřeným výživným částky, které stanovil soud prvního stupně.

25. Namítal-li žalovaný, že přiznání výživného by bylo v rozporu s dobrými mravy, pokud žalobkyně se k žalovanému jako otci nevhodně chová pak odvolací soud tento názor nezastává. Jak již bylo judikaturně konstatováno (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , Anonymizováno, ) obecně vymezený horizont "dobrých mravů" je třeba posuzovat z hlediska konkrétního případu v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání jednotlivců; se zřetelem k pestrosti a mnohotvárnosti vzájemných vztahů nelze definitivně určit výčet dobrých mravů, na základě objektivního kritéria s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu však lze posoudit, zda se konkrétní jednání dobrým mravům příčí. Z provedeného dokazování plyne, že vztahy mezi účastníky byly ovlivněny zejména probíhajícím rozvodovým řízením žalovaného a matky žalobkyně, kdy konflikty rodičů byly řešeny před dětmi. Odvolací soud shodně se závěry soudu prvního stupně a má zato, že nelze v dané konkrétní situaci nezvládnutého rozchodu rodičů a konflikty z něho vyplývající, kterých se osobně účastnily i děti rodičů, promítat do vztahu účastníků a aplikovat ustanovení § 96 odst. 2 zákona o rodině při rozhodování o výši výživného. Navíc aktuálně žalovaný v bydlišti žalobkyně a její matky již nebydlí a situace by se tak mohla uklidnit. Bude však na žalobkyni, aby nadále konflikty mezi rodiči nepřenášela rovněž do vztahu k žalovanému a snažila se jejich vztah zlepšit.

26. Dále se odvolací soud k námitkám žalovaného zabýval výší stanoveného výživného. Jde-li o první období od , datum, do , datum, , pak se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný neprokázal řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožnil soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, a vycházel tak z průměrného měsíční příjmu (pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu). Ačkoliv lze souhlasit s námitkou žalovaného, že soud prvního stupně vycházel z nesprávných vstupních hodnot, tj. z částky 4 860 Kč jako životního minima, na výpočet výživného tato skutečnost vliv nemá. Vycházeje z částky životního minima dle zákona č. 110/2006 Sb., pak životní minimum bylo v období od , datum, do , datum, stanoveno částkou 3 860 Kč, v období od , Anonymizováno, do , datum, pak částkou 4 250 Kč. Průměrný čistý příjem (tj. 25násobek)) činí částku 96 500 Kč, resp. od , datum, částku 106 250 Kč. Při zohlednění metodiky Ministerstva spravedlnosti by výživné zletilé žalobkyně při dvou vyživovacích povinnostech žalovaného odpovídala výši 18%, tj. částce 17 370 Kč, resp. od , datum, částce 19 125 Kč. Proto, stanovil-li soud prvního stupně výživné ve výši 15 000 Kč, odpovídá zákonným předpokladům, když je soud vázán návrhem žalobkyně.

27. Jde-li o druhé období od , datum, nadále, pak ani zde odvolací soud nedospěl k závěru, že by částka výživného 18 000 Kč měsíčně neodpovídala majetkovým a výdělkovým poměrům žalovaného. Jak bylo dokazováním zjištěno, žalovaný v období od , datum, do , datum, pracoval s příjmem 140 000 Kč hrubého (cca 106 000 Kč čistého), následně se dobrovolně vzdal uvedeného příjmu a příjem klesl na částku 70 000 Kč hrubého měsíčně. S ohledem na pracovní zařazení otce tento pokles a dobrovolné vzdání se příjmu nemůže jít k tíži žalobkyně, jde-li o vyživovací povinnost. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že za období od , datum, je nutno vycházet ze zákonné domněnky příjmu otce dle § 919 o. z. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaný dobrovolně vzdal příjmu, uzavřel dohodu na poloviční úvazek, bez toho, aniž by tento svůj prokazatelně dosažitelný příjem nahradil další nebo jinou prací podobně ohodnocenou, ale z potencionálního příjmu otce ve výši 140 000 Kč hrubého měsíčně, když se žalovaný dobrovolně vzdal tohoto příjmu 140 000 Kč hrubého (cca 106 000 Kč čistého), uzavřel dohodu na poloviční úvazek, bez toho, aniž by tento svůj prokazatelně dosažitelný příjem nahradil další nebo jinou prací podobně ohodnocenou, je nutno vycházet z tohoto příjmu jako potencionálního příjmu, kterého by žalovaný mohl i nadále dosahovat. Proto stanovil-li soud prvního stupně pro toto období výživné ve výši 18 000 Kč měsíčně, pak i tato výše odpovídá možnostem a schopnostem žalovaného při zohlednění jeho vzdělání, zkušeností a dosavadního zaměstnání.

28. Důvodná je však námitka žalovaného, že soud prvního stupně nepřihlédl ke skutečnosti, že žalovaný v roce 2022 uhradil částku 130 000 Kč na provoz domu, ve kterém bydlela žalobkyně. Uvedenou skutečnost dle obsahu spisu potvrdila sama žalobkyně, ale i matka žalobkyně ve své svědecké výpovědi. Vzhledem k tomu, že v nemovitosti v roce 2022 bydlela s žalobkyní i mladší nezletilá dcera žalovaného, dospěl odvolací soud k závěru, že je třeba třetinu těchto nákladů (připadající na žalobkyni, když odvolací soud tyto náklady rozpočet mezi žalovaného, žalobkyni a mladší sestru žalobkyně, ke které má žalovaný vyživovací povinnost) zahrnout do výživného, které žalovaný tímto způsobem žalobkyni poskytl. Z částky 130 000 Kč tak 1/3 ve výši 43 333 Kč započetl na dlužné výživné.

29. Vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, že žalovaný na výživu žalobkyně dosud uhradil výše uvedenou částku 43 333 Kč a dále dle vydaného předběžného opatření v období od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, měsíčně částku 10 000 Kč (tj. celkem 300 000 Kč), rozhodl odvolací soud znovu o dlužném výživném. Za dobu od , datum, do , datum, vznikl dluh na výživném ve výši 538 667 Kč [(6 x 15 000 Kč + 44 x 18 000 Kč) – (30 x 10 000 Kč – 43 333 Kč], soud umožnil ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. uhradit tento dluh, zejména s ohledem na jeho výši, ve splátkách po 22 500 Kč tak, aby byl dluh uhrazen nejpozději do 24 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, což se vzhledem k účelu výživného jeví i s přihlédnutím k poměrům žalovaného jako maximální možná přiměřená doba, aby částka mohla alespoň dodatečně sloužit svému účelu.

30. Z výše uvedených důvodů odvolací soud za přiměřeného užití § 220 o. s. ř. změnil výrok III., jde-li dlužné výživné žalovaného. Výroky I. a II., jde-li o povinnost žalovaného platit na výživu žalobkyně částku 15 000 Kč měsíčně od , datum, do , datum, a částku 18 000 Kč měsíčně od , datum, nadále, jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

31. Odvolací soudu znovu rozhodl o nákladech řízení s tím, že, jde-li o náklady řízení před soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že lze přiznat žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, zejména s ohledem na skutečnost, že jí navrhovanému výživnému bylo plně vyhověno. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

32. Náklady řízení před soudem prvního stupně zahrnují odměnu za právní zastoupení, která byla vypočtena dle položky stanovené v § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., účinné do , datum, , (dále jen adv. tarif“) dle § 8 odst. 1. § 7 bodu 6 adv. tarifu ve výši 11 900 Kč za jeden úkon právní služby (z tarifní hodnoty 900 000 Kč, tj. 15 000 Kč x 12 x 5). Žalobkyni soud přiznal odměnu za 8 úkonů právní služby (převzetí věci, sepis žaloby, podání ve věci samé (, datum, ), účast na jednání soudu dne , datum, , , datum, podání ve věci samé ze dne , datum, a , datum, a účast na jednání soudu dne , datum, ). Odměna za právní zastoupení představuje částku 95 200 Kč. K odměně za právní zastoupení pak byly připočteny hotové výdaje v podobě 8 režijních paušálů dle § 13 odst. 3 adv. tarifu ve výši celkem 2 400 Kč.

33. Po rozšíření žaloby byla odměna za právní zastoupení byla vypočtena dle položky stanovené v § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., účinné do , datum, , dle § 8 odst. 1. § 7 bodu 6 adv. tarifu ve výši 12 580 Kč za jeden úkon právní služby (z tarifní hodnoty 1 062 000 Kč, tj. 18 000 1Kč x 12 x 4,5). Žalobkyni soud přiznal odměnu za 1 úkon právní služby (podání ze dne , datum, ) ve výši 12 580 Kč. K odměně za právní zastoupení pak byly připočteny hotové výdaje v podobě 1 režijního paušálu dle § 13 odst. 3 adv. tarifu ve výši celkem 300 Kč.

34. Po účinnosti novely adv. tarifu vyhláškou č. 258/2024 Sb., účinné od , datum, , byla odměna za právní zastoupení vypočtena dle položky stanovené v § 9 odst. 2 citované vyhlášky, účinné od , datum, , dle § 7 bod 4 adv. tarifu ve výši 1 500 Kč za jeden úkon právní služby (z tarifní hodnoty 10 000 Kč). Žalobkyni soud přiznal odměnu za 4 úkony právní služby (účast na jednání soudu dne , datum, , , datum, , podání ze dne , datum, a , datum, ). Odměna za právní zastoupení představuje částku 6 000 Kč. K odměně za právní zastoupení pak byly připočteny hotové výdaje v podobě 4 režijní paušály dle § 13 odst. 4 adv. tarifu ve výši celkem 1 800 Kč.

35. Náklady řízení před soudem prvního stupně žalobkyně představují celkem částku 143 118,80 Kč, zahrnující částku 24 838,80 Kč, odpovídající 21% dani z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., neboť advokát prokázal, že je plátcem DPH.

36. Podle § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 občanského soudního řádu rozhodoval odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně, která byla (poměřeno odvolacímu důvody) v odvolacím řízení plně úspěšná, když rozhodnutí soudu prvního stupně bylo co do stanovení vyživovací povinnosti potvrzeno, má právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady řízení představují náhradu za právní zastoupení – odměna za 2 úkony právní služby ve výši 3 000 Kč – vyjádření k odvolání, účast na jednání soudu dne , datum, dle položky stanovené v §9 odst. 1, § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., účinné od , datum, , ve výši 1 500 Kč za jeden úkon právní služby (z tarifní hodnoty 10 000 Kč). Dále dva režijní paušály ve výši 450 Kč za poskytnutí 2 úkonů právní služby dle § 13 adv. tarifu. Náklady řízení žalobkyně před odvolacím soudem představují celkem částku 4 719 Kč, zahrnující částku 819 Kč, odpovídající 21% dani z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., neboť advokát prokázal, že je plátcem DPH.

37. Lhůty k plnění povinnosti náhrady nákladů řízení byly určena dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem, o.s.ř., neboť ke stanovení jiných lhůt odvolací soud neshledal žádný důvod. , adresa, plnění náhrady nákladů řízení bylo určeno dle § 149 odst. 2 o.s.ř. k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.