24 Co 110/2026

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Kamenické a soudců Mgr. Hany Říhové a Mgr. Kateřiny Staré v právní věci žalobce: Jméno žalobce., Anonymizováno, sídlem Adresa žalobce, zastoupen advokátem Jméno advokáta, sídlem Adresa advokáta, proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozen Datum narození žalovaného, trvale pobytem Anonymizováno o zaplacení 184 966 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16. ledna 2026, č. j. 9 C 77/2025-94,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavé části výroku II., jde-li o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 147 562 Kč ve výši 15 % ročně za dobu od 18. 6. 2024 do 23. 7. 2025 a zákonný úrok z prodlení z částky 147 562 Kč ve výši 3,5 % ročně za dobu od 24. 7. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a ve výroku III., potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 147 562 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 147 562 Kč za dobu od 24. července 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. pak soud prvního stupně ve zbývajícím předmětu řízení žalobu žalobce zamítl, tj. zamítl požadavek žalobce na zaplacení mu žalovaným částky 37 404 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení za dobu od 17. 6. 2024 ve výši 17 001 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 182 366 Kč za dobu od 18. 6. 2024 do 23. 7. 2025 a dále s úrokem z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 37 404 Kč od 18. června 2024 do zaplacení. Výrokem III. pak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 45 553,57 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám Jméno advokáta, advokáta, se sídlem v Praze 1.

2. K důvodům tohoto svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že výsledky provedeného dokazování přinesly to zjištění, že žalobce, v postavení věřitele, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným, v postavení dlužníka, ze dne 15. 2. 2022 (č. smlouvy Anonymizováno) nepostupoval s řádnou péčí poskytovatele spotřebitelského úvěru, pokud si spolehlivě před uzavřením smlouvy nezjistil vedle příjmů žalovaného i výši jeho reálných základních životních výdajů a nezajistil si další potřebné informace. Nemohl tak v rámci naplnění své předsmluvní zákonné povinnosti získat reálnou a objektivní představu o skutečných majetkových poměrech žadatele o úvěr a tím i o jeho reálných schopnostech úvěr splácet. K možnému naplnění své předsmluvní zákonné povinnosti se jen tzv. spokojil s vlastním sdělením žalovaného, jaký má příjem, jakou částku platí na nájemné a na jiné závazky. Tyto údaje si sice nechal doložit výpisy z účtu, ovšem jen za velmi krátké období, a navíc z nich zcela zřejmě vyplývala existence dalších pravidelných výdajů žadatele a jeho nepříznivá finanční situace potud, že jeho příjmy nepostačují na pokrytí jeho pravidelných výdajů. Bylo tedy věcí žalobce, jako budoucího úvěrujícího, aby si nejméně v další spolupráci se žalovaným a i dalšími svými šetřeními zajistil další informace. Pokud takto ovšem nepostupoval, nejednal při poskytnutí úvěru s řádnou péčí odborníka při poskytování úvěru žalovanému, obzvláště v kontextu toho, že bylo žádáno o poměrně vysoký úvěr ve vztahu k příjmu a dosavadním závazkům žadatele. Žalobce tak nemohl učinit kvalifikovaný závěr bez důvodných pochybností o schopnosti žadatele sjednaný úvěr dle sjednaných podmínek řádně splácet po dojednanou dobu před uzavřením úvěrové smlouvy. Z tohoto důvodu je smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., ve spojení s § 580 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., dále jen „OZ“) pro nesplnění zákonné povinnosti řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti spotřebitele budoucím úvěrujícím na západě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací o schopnosti spotřebitele splácet dojednané splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání jeho skutečných příjmů a výdajů před uzavřením smlouvy. Smlouva je absolutně neplatná nejen proto, že odporuje zákonu, ale i proto, že zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 OZ). K absolutní neplatnosti této smlouvy soud musí přihlédnout i bez námitky dotčených stran. Za této situace bylo možné uvažovat jen o tom, že má žalobce vůči žalovanému právo na zaplacení (vrácení) části poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru, která nebyla dosud vrácena (splacena), a to navíc v nové době k plnění, jež bude shledána přiměřenou možnostem žalovaného, coby spotřebitele (§ 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 2993 OZ). Bylo-li žalobcem v řízení tvrzeno a prokázáno, že poskytl žalovanému částku 197 760 Kč převodem peněžních prostředků na účet obchodníka, s nímž spotřebitel uzavřel kupní smlouvu ohledně automobilu Anonymizováno řady Anonymizováno (právnická osoba, a.s. se sídlem v adresa, IČO IČO), z čehož mu žalovaný dosud vrátil podle svého tvrzení, které žalovaný nijak nerozporoval, částku celkem 50 198 Kč, představuje částka 147 565 Kč výši dlužné jistiny spotřebitelského úvěru, k níž žalovaného váže platební povinnost ve prospěch žalobce. Tuto nesplacenou jistinu je pak žalovaný povinen zaplatit žalobci v nové době splatnosti (§ 87 z. č. 257/2016 Sb.), která musí být zásadně buď nově účastníky neplatné smlouvy dohodnuta nebo soudem určena, neodvíjí se od samotné výzvy věřitele k plnění, ale právě jen od skutečných možností spotřebitele. V této souvislosti tak zákonný nárok na úrok z prodlení podle § 1970 OZ vzniká žalobci až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. (k tomuto lze odkázat na závěry, uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Pokud pak nebyla zjištěna, ostatně ani tvrzena, žádná dohoda účastníků z doby poté, co byla zjištěna neplatnost smlouvy o úvěru mezi účastníky uzavřené, o nové době k plnění ve vztahu k nesplacené výši jistiny, jež by odpovídala § 87 z. č. 257/2016 Sb., současně nebyla ani určena soudem tato nová doba k plnění postupem podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb., přičemž ale žalovaný v souvislosti s předchozím rozhodnutím soudu prvního stupně, vydaným v této věci, a jeho doručením mu (rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. května 2025, č. j. 9 C 77/2025-40) 23. 7. 2025, byl objektivně vzato již seznámen s touto skutečností (že je jím uzavřená úvěrová smlouva posuzována soudem za absolutně neplatnou a že je tak povinen vrátit žalobci to, oč se vskutku na něm obohatil), je v projednávané věci již známa nová doba splatnosti k vrácení části přiznané jistiny, odpovídající možnostem spotřebitele, vezme-li se v potaz to, kdy došlo k uzavření smlouvy, kdy došlo k ukončení plnění žalovaným ve prospěch žalobce, jakož i to, jaká tvrzení sám žalovaný ke svým poměrům žalobci poskytl v žádosti o poskytnutí úvěru. Lze tak uzavřít, že své platební povinnosti vrátit jistinu žalobci v nové době k plnění žalovaný řádně nedostál. Za této situace tak bylo přiznáno žalobci proti žalovanému i právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení z výše dlužné jistiny ve výši 11,5 % ročně, tj. z částky 147 562 Kč, za dobu od 24. 7. 2025 do zaplacení, v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Na zbývající uplatněná smluvní či sankční plnění žalobci již žádný nárok nesvědčí. O nákladech řízení pak rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, dále jen o.s.ř.

3. Včasné odvolání si, prostřednictvím svého zástupce, proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně, a to části zamítavého výroku II., jde-li o nárok žalobce vůči žalovanému na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 147 562 Kč ve výši 15 % ročně za dobu od 18. 6. 2024 do 23. 7. 2025 a ve výši 3,5 % ročně z částky 147 562 Kč za dobu od 24. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, podal žalobce. Navrhl rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II. změnit tak, že i v této části předmětu řízení bude žalobě žalobce vyhověno a bude žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. K důvodům uvádí, že, byť i stále nesouhlasí s tím, že by kdy porušil povinnost poskytovatele úvěru posoudit před uzavřením posuzované spotřebitelské smlouvy o úvěru s žalovaným tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 z. č. 257/2016 Sb., dále již v tomto rozsahu napadené rozhodnutí soudu prvního stupně nenapadá. Z jeho pohledu však soud prvního stupně nerozhodl správně, pokud rozhodl o tom, že nemá nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky přiznané mu jistiny rozhodnutím soudu od jím požadovaného data 18. 6. 2024, ale až od data 24. 7. 2025, a to ve výši 15 % ročně. Z jeho pohledu soud prvního stupně zcela rigidně aplikoval ustanovení § 87 z. č. 257/2016 Sb. a závěry, uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Žalovaný však z jeho pohledu v tomto řízení sám aktivně nijak netvrdil a neprokazoval, že by mu jeho sociální či majetkové poměry bránily v dřívějším vrácení dlužné části jistiny, zůstal v řízení zcela pasivní. Je tak přesvědčen o tom, že soud sám tuto procesní pasivitu žalovaného nahradil svou aktivitou, čímž překročil meze své pravomoci. Z jeho pohledu, nezpochybňoval-li sám dlužník, tedy žalovaný, splatnost jistiny, nastavenou standardně výzvou věřitele k plnění, tak při této pasivitě dlužníka není žádný rozumný ani zákonný důvod k tomu poskytovat takovému dlužníku další ochranu, coby sociálně či majetkově slabé osobě, byť v postavení spotřebitele. Má tak za to, že nepřípustně soud tzv. suploval nedostatek procesní aktivity samotného účastníka, čímž porušil základní pravidlo civilního procesu, podle kterého jsou si účastníci řízení před soudem rovni. Z jeho pohledu rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, stojí na závěru o aktivní procesní iniciativě dlužníka. V tom se ovšem projednávaná věc liší od věci posuzované Nejvyšším soudem ČR výše zmíněným rozhodnutím. V dané věci při procesní pasivitě dlužníka je namístě, pokud uplynula lhůta k dobrovolnému vrácení dlužné části jistiny dlužníkem, vzít tzv. v potaz jeho výzvu k plnění a uzavřít, že marně uplynula přiměřená lhůta k možnostem spotřebitele ve vztahu k doručení této výzvy dlužníku, tedy, že se jím uplatněná pohledávka na dlužné části jistiny stala splatnou a že mu tak náleží i zákonné příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení.

5. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou, směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání žalobce (v části samostatného zamítavého výroku II. a v závislém výroku III.) rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř., a neshledal odvolání žalobce opodstatněným.

7. Žalovaný si samostatně odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, jde-li o vyhovující výrok I., odvolání nepodal. Za této situace tak tento samostatný vyhovující výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl předmětem přezkumu odvolacího soudu, nabyl samostatně právní moci a odvolací soud je jím vázán.

8. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o.s.ř., či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti.

9. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř., odvolací soud projednal a rozhodl o odvolání žalobce při odvolacím jednání bez účasti žalovaného, který se k tomuto odvolacímu jednání nedostavil, ač k němu byl řádně a včas předvolán, nepožádal včas a z důležitého důvodu o odročení tohoto odvolacího jednání.

10. Jde-li o rozhodný skutkový stav věci, tak z pohledu odvolacího soudu soud prvního stupně na podkladě vyhodnocení v řízení žalobcem uplatněných skutkových tvrzení a předložených jím listin, které provedl k důkazu procesně relevantním způsobem, učinil správné skutkové závěry, uvedené v odůvodnění napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud plně ztotožňuje, pro stručnost tohoto svého odůvodnění na skutkové závěry soudu prvního stupně odkazuje, při svém právním posouzení věci z nich bez dalšího vychází.

11. Za té situace, kdy všechny rozhodné skutečnosti nastaly za účinnosti OZ, soud prvního stupně zcela správně smluvně založené právní vztahy mezi žalobcem a žalovaným posuzoval podle OZ.

12. S ohledem na datum uzavření smluvního vztahu mezi žalobcem žalovaným se do právních poměrů projednávané věci uplatní kromě OZ i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, jehož účinnost nastala 1. 12. 2016, jak toto rovněž zcela správně soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí uzavřel (z. č. 257/2016 Sb.).

13. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně o tom, že při uzavírání posuzované smlouvy mezi žalobcem žalovaným, v postavení spotřebitele, o úvěru nedošlo před uzavřením této smlouvy k řádnému posouzení tzv. úvěruschopnosti žadatele o jednorázový účelový spotřebitelský úvěr s odbornou péčí v rámci budoucího vztahu poskytovatele úvěru se spotřebitelem, důsledkem čehož je absolutní nesplatnost posuzované smlouvy spotřebitelské o úvěr za použití § 86 a § 87 z. č. 257/2016 Sb. a § 588 OZ, nejsou odvoláním odvolatele v projednávané věci zpochybňovány, odvolací soud je vázán rozsahem podaného odvolání a touto otázkou po skutkové a právní stránce se tak již dále nezabýval, vycházel tedy bez dalšího ze skutkových a právních závěrů soudu prvního stupně.

14. Jak správně uvedl soud prvního stupně, v důvodech svého rozhodnutí, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, Nejvyšší soud České republiky k problematice spotřebitelských smluv o úvěru a úroku z prodlení v právní větě zcela jednoznačně uzavřel, že, je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá z. č. 257/2016 Sb., nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 OZ mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.

15. Bylo tak v dané věci úkolem soudu prvního stupně i soudu odvolacího v tomto odvolacím řízení řešit a vyřešit tzv. novou dobu splatnosti nesplacené jistiny úvěru, v tomto případě částky 147 562 Kč, která by měla být zásadně buď účastníky dohodnuta nebo soudem určena.

16. Je zjištěnou skutečností (již jen na podkladě tvrzení žalobce), že žádná taková dohoda účastníků o „nové“ době splatnosti mezi nimi uzavřena nebyla a, že z důvodu procesní pasivity žalovaného v tomto řízení mohou ke zjištění možností dlužníka dlužnou částku jistiny zaplatit v nové době splatnosti sloužit jen jeho tvrzení v souvislosti s podanou žádostí o poskytnutí úvěru, jež není možné nějak aktualizovat, pokud se k těmto záležitostem v řízení sám nevyjádřil, neúčastnil se žádného jednání soudu prvního stupně ani soudu odvolacího.

17. I odvolací soud, s úvahou o tom, že ustanovení § 86 a 87 z. č. 257/2016 Sb. představuje jednak ochranu spotřebitele a jednak i určitý postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil tzv. úvěruschopnost žadatele o úvěr s upřednostněním svého ekonomického zájmu úvěr poskytnout a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, je, ve shodě se soudem prvního stupně, v projednávané věci toho názoru, že právě, s ohledem na období, které již reálně uplynulo od uzavření posuzovaného smluvního vztahu (více jak 4 roky), jakož i na období, které již reálně uplynulo od oznámení žalobce žalovanému svého prohlášení úvěru za splatný (více jak 2 roky), ta doba, kterou soud prvního stupně ve své podstatě v důvodech svého rozhodnutí a i ve výroku I. svého rozhodnutí stanovil (určil), coby novou dobu splatnosti k zaplacení části jistiny, kterou je žalovaný žalobci povinen vrátit, a to k datu nejpozději 23. 7. 2025, představuje právě tu novou dobu splatnosti, jež je přiměřená zjištěným možnostem dlužníka, jíž lze stanovit i bez součinnosti v tomto řízení samotného dlužníka, přičemž, je-li pak nesporné, že ani v této nové době splatnosti žalovaný nevyužil možnosti dluh na jistině žalobci zaplatit, pokud nesplacenou jistinu úvěru ve výši 147 562 Kč ani v této lhůtě žalobci nezaplatil, pak je i on toho závěru, že bylo namístě, v souladu s § 1970 OZ, přiznat žalobci právo proti žalovanému i na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 147 562 Kč za dobu od 24. 7. 2025 do zaplacení.

18. I z pohledu odvolacího soudu tak tedy požadavek žalobce (odvolatele) na zaplacení mu zákonného příslušenství z přiznané mu nesplacené výše jistiny soudem žalovaným za období, předcházející 24. 7. 2025, není opodstatněný, neboť je v rozporu s § 87 z. č. 257/2016 Sb., který představuje speciální obecnou úpravu vydání bezdůvodného obohacení, jakožto soukromoprávní sankci pro poskytovatele úvěru, spočívající v tom, že má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež je odvislá od možností dlužníka (spotřebitele).

19. Posoudil-li tak z hlediska tohoto zákonného ustanovení soud prvního stupně tuto novou dobu splatnosti, která mezi účastníky nebyla dohodnuta ani v samostatném řízení soudem nebyla dosud určena, nevybočil z pohledu odvolacího soudu nikterak z mezí principu zachování rovnosti účastníků v řízení před soudem.

20. Rovněž soud prvního stupně nikterak nepřípustným způsobem nenahrazoval procesní aktivitu z hlediska povinnosti tvrzení a důkazní žalovaným, pakliže při svých úvahách vyšel výlučně jen z údajů, které žalovaný sám žalobci při podání žádosti o poskytnutí úvěru poskytl a tyto pouze zhodnotil, což je bezesporu jedním z úkolů soudu v rámci řešení tohoto sporu, vyplývajícího ze spotřebitelského vztahu.

21. Nastala-li tak na základě správného rozhodnutí soudu prvního stupně splatnost přiznané žalobci části jistiny k datu 23. 7. 2025, tak mu mohou náležet zákonné úroky z prodlení jen v té výši a za tu dobu, jak stanovil soud prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. svého rozsudku.

22. S ohledem na vývoj soudní judikatury v této věci, a to i ve vztahu k rozhodovací praxi Nejvyššího soudu České republiky, i z pohledu odvolacího soudu pro výše přijaté závěry soudu prvního stupně i soudu odvolacího nejsou relevantní závěry rozhodnutí, na které odvolatel poukazuje, mj. i Krajského soudu v Praze, sp. zn. 24 Co 40/2022.

23. Z výše uvedených důvodů tak odvolací soud odvoláním žalobce napadené rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním odvolatele napadeném rozsahu samostatného zamítavého výroku II. rozsudku soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř., jako věcně správné, potvrdil.

24. Jako věcně správné potvrdil odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně i ve výroku III., o nákladech řízení mezi účastníky, kdy toto rozhodnutí soudu prvního stupně odpovídá procesnímu výsledku ve věci (§ 142 odst. 2 o.s.ř.), přitom i soudem prvního stupně stanovená výše nákladů řízení, poměřeno odvolacími námitkami žalobce a skutečností, že sám žalovaný se proti rozhodnutí soudu prvního stupně neodvolal, je zásadně správná, není-li dán žádný důvod k tomu, aby odvolací soud jen na základě odvolání odvolatele napadené rozhodnutí soudu prvního stupně v neprospěch odvolatele v nákladovém výroku jakkoliv měnil.

25. S ohledem na výsledek tohoto odvolacího řízení, kdy žalobce s odvoláním nebyl úspěšný, žalovanému žádné účelné náklady tohoto odvolacího řízení nevznikly, rozhodl odvolací soud o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 151 odst. 1, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné, jestliže napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo, má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi, k Nejvyššímu soudu České republiky, se sídlem v Brně. Dovolatel, který sám nemá právnické vzdělání, musí být povinně před odvolacím soudem zastoupen advokátem, popřípadě notářem. Pokud by povinný nesplnil platební povinnost, uloženou tímto soudním rozhodnutím, řádně a včas, má oprávněný právo podat k soudu návrh na soudní výkon rozhodnutí, popřípadě exekuční návrh podle zvláštního zákona.