9 C 77/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného o zaplacení částky 184 966 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky částka spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení za období do datum ve výši částka a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum a dále s úrokem z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném u Okresního soudu v adresa (dále jen: soud) zaplacení částky částka s příslušenstvím, s poukazem zejména na následující skutečnosti: účastníci uzavřeli dne datum Smlouvu o úvěru Anonymizováno – Anonymizováno č. hodnota (dále též jen „Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr/úvěrový limit ve výši částka, a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po částka. Žalobkyně svůj závazek vůči žalovanému splnila, žalovaný ovšem splátky úvěru nehradil řádně. Z tohoto důvodu žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 30 dnů. Jelikož žalovaný ani přes tuto výzvu neuhradil svůj dluh, rozhodla se žalobkyně odstoupit od Smlouvy o úvěru. V souladu s částí 4 odst. 8 Smlouvy o úvěru je odstoupení doručeno nejpozději uplynutím 10 kalendářních dnů ode dne odeslání zásilky, žalobkyně proto považuje pohledávku za splatnou ke dni datum. Případné nároky plynoucí žalobkyni z dřívějšího doručení odstoupení žalovanému žalobkyně neuplatňuje. Žalovaný je tak dle Smlouvy o úvěru povinen zaplatit žalobkyni částku částka sestávající z jistiny částka, smluvních poplatků částka a smluvního úroku z jistiny částka. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky částka ode dne datum do zaplacení. Ostatní nároky plynoucí ze Smlouvy o úvěru žalobkyně touto žalobou neuplatňuje. Žalobkyně zaslala žalovanému dne datum předžalobní výzvu k úhradě dluhu.

2. Co se týče úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně sdělila, že před uzavřením Smlouvy o úvěru důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele. Žalobkyně zjistila, že příjem žalovaného ke dni uzavření Smlouvy o úvěru činil částka měsíčně, tedy splátka úvěru dle Smlouvy o úvěru činila 16,73 %.

3. Pro úplnost soud konstatuje: Ve věci již bylo meritorně rozhodnuto (č.j. spisová značka ze dne datum), avšak byl přehlédnut nesouhlas žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení ústního jednání (§ 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř.). Na základě odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudek v dané věci zrušil a vrátil k novému řízení (viz usnesení Krajského soud v Praze ze dne datum, č.j. spisová značka).

4. Soud rozhodl ve věci opětovně, a to při ústním jednání dne datum, za přítomnosti právního zástupce žalobkyně. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil, svou nepřítomnost nikterak neomluvil, nezdůvodnil, soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o. s. ř. – věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a v řízení provedených důkazů.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění, přičemž každý z důkazů níže vyjmenovaných soud posuzoval samostatně i v jejich vzájemných souvislostech:

6. Ze Smlouvy o úvěru o spotřebitelském úvěru Cofiauto č. hodnota, ve spojení s Formulářem pro standardní informace a Sazebníkem: žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka na nákup vybraného zboží – BMW řady 5. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutou a čerpanou částku spolu s poplatkem za sjednání úvěru a úrokem ve výši 18,23 % ročně v 84 měsíčních splátkách po částka; 7. Z dokumentu Zpráva o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru Jméno žalobkyně.: totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského a řidičského průkazu s tím, že byl identifikován na prodejně. V rámci posuzování úvěruschopnosti byla provedena interní analýza příslušných klientských dat a jejich ověření a posouzení prošlo interními pravidly podle tzv. rozhodovacího stromu. Dále byly prověřeny veřejné i komerční registry či databáze shromažďující informace o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce konkrétních osob. Posouzení bylo bez negativního výsledku, mimo jiné registr SOLUS, centrální evidence exekucí insolvenční rejstřík, registr CRIF provozovaný společností právnická osoba, neumožňuje pokračování v procesu žádosti o poskytnutí úvěru v případě negativního výsledku. Ověřování má probíhat po udělení souhlasu klienta anebo na základě oprávnění plynoucích z příslušných právních předpisů. Žalovaný pobíral příjem (plat/mzda) v částce částka měsíčně (ověřeno telefonicky u zaměstnavatele). Co se týče výdajů, byly žalovaným uvedeny jako výdaje pouze částka částka měsíčně na nájemné a jakožto jiný závazek částka částka měsíčně. Žádné jiné výdaje žalovaný neuvedl, nebylo tak s nimi počítáno. Rozdíl známých příjmů a výdajů činil částka, přičemž úvěrová splátka měla činit částka měsíčně. Měsíční disponibilní příjem, po odečtení všech výdajů uvedených v žádosti o úvěr, byl vyhodnocen jako dostatečný pro splátku požadovaného úvěru, poskytnutí výše požadovaného úvěru bylo pracovníky Jméno žalobkyně. (credit risk) schváleno; 8. Z bankovních výpisů z účtu žalovaného za období listopad 2021, prosinec 2021, leden 2022: žalovaný měl kladný zůstatek rozdílu mezi příjmy a výdaji pouze v jednom z uvedených měsíců (listopad 2021), v ostatních případech jeho výdaje převýšily jeho příjmy. Za měsíc listopad 2021 činily příjmy částka, výdaje částka, za měsíc prosinec 2021 příjmy částka, výdaje částka, za měsíc leden 2022 příjmy částka, výdaje částka; 9. Z odstoupení od Smlouvy o úvěru ze dne datum: žalobkyně zaslala žalovanému oznámení ohledně odstoupení od Smlouvy o úvěru č. hodnota, a to z důvodu porušení povinností žalovaného ze Smlouvy o úvěru, neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou více než 2 úvěrových splátek nebo jedné úvěrové splátky po dobu delší než 3 měsíce, a to navzdory s žalobkyní poskytnutou výzvou k plnění v délce 30 dnů. V souladu s ujednáním ve Smlouvě o úvěru nabylo odstoupení od Smlouvy o úvěru účinnosti okamžikem doručení. Důsledkem odstoupení od Smlouvy o úvěru byla okamžitá splatnost celého úvěru, resp. všech dosud neuhrazených částek a dalších peněžitých závazků ze Smlouvy o úvěru; 10. Z přehledu splátek: žalovaný vyčerpal částka, přičemž splatil celkem částka (11 splátek po částka a jedna splátka po částka).

11. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne datum spolu s potvrzením podání: prostřednictvím zástupce žalobkyně byl žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

12. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

13. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota (i dále jen Smlouva o úvěru), na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka. Dle Smlouvy o úvěru byl žalovaný povinen vrátit žalobkyni poskytnutou částku spolu se sjednaným poplatkem a též sjednaným úrokem, a to v 84 pravidelných měsíčních splátkách. Při zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně vycházela jen z výše specifikovaných výdajů částka na nájemné a částka jakožto jiný závazek. Jiné výdaje žalovaný nesdělil, přestože je zřejmé, že další výdaje žalovaný má (např. náklady na telefon, na stravu apod.). Žalovaný při uzavírání Smlouvy o úvěru uvedl, že jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí částka, a že je v jeho možnostech sjednané splátky hradit řádně a včas. Žalovaný ovšem sjednané povinnosti neplnil, splátky řádně a včas nehradil, dostal se do prodlení. Žalobkyně proto od Smlouvy o úvěru odstoupila a úvěr zesplatnila. Žalovaný ničeho dalšího již nezaplatil, a to ani po předžalobní výzvě žalobkyně.

14. Soud věc posoudil podle následujících ustanovení:

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením Smlouvy o úvěru o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze Smlouvy o úvěru o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření Smlouvy o úvěru. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne datum ve věci OPR-právnická osoba. proti GK, C-679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové Smlouvy o úvěru, resp. Smlouvy o úvěru o zápůjčce, ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost Smlouvy o úvěru, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

21. Poskytovatel úvěru či zápůjčky je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně ovšem neprokázala naplnění této povinnosti, postup dle ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných, a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů, přičemž tento postup je nutné následně doložit.

22. Přestože žalobkyně k výzvě soudu doplnila skutečnosti týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného, má soud za to, že i nadále je žaloba důvodná pouze částečně, úvěrová smlouva je absolutně neplatná. Při poskytnutí úvěru žalobkyně neprokázala dostatečnou obezřetnost a nesplnila zákonné povinnosti vyplývající z § 84 – § 89 ZSÚ. Žalobkyně vycházela ohledně výdajů žalovaného zejména z jeho vlastního sdělení (částka částka na nájemné a částka jiné závazky), přičemž jeho další, zcela jistě nikoli zanedbatelné výdaje nezkoumala, nevyžádala si tedy jejich specifikaci, nepožadovala jejich doložení. Výjimkou z uvedeného byly pouze výpisy z účtu žalovaného z velmi krátké období ( 3 měsíce před poskytnutím úvěru), z nichž však musela být žalobkyni zřejmá existence dalších pravidelných výdajů a nepříznivá finanční situace žalovaného, a skutečnost, že příjmy žalovaného převážně nepostačovaly na pokrytí jeho pravidelných výdajů. Žalovaný měl být dle tvrzení žalobkyně dále prověřen v rejstříku SOLUS, insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí a v registru CRIF provozovaném společností právnická osoba , tato tvrzení ovšem žalobkyně nikterak neprokázala. Je tak zcela zřejmé, že úmyslem žalobkyně bylo poskytnout žalovanému úvěr bez bližšího zkoumání jeho možností a schopností tento úvěr splácet, proto se žalobkyně ani dále nezabývala zjevnou nepravdivosti tvrzení žalovaného (viz rozpor daných tvrzení s obsahem výpisů z účtů a zjevné podhodnocení výdajů). Žalovaný mimo jiné nemusel spolu s žádostí o úvěr, a ani dodatečně, předkládat žalobkyni pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu či jiné podklady, které by úvěruschopnost spolehlivě prokázaly Za této situace žalobkyně nemohla získat reálnou a objektivní představu o majetkových poměrech žalovaného, jeho majetkových možnostech a reálných schopnostech úvěr splácet.

23. Jelikož se žalobkyně úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala (§ 86 a § 87 ZSÚ), soud uzavřenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou.

24. Převzal-li žalovaný předmět úvěru (finanční prostředky) na základě neplatné Smlouvy o úvěru, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou částka, tj. rozdíl mezi částkou částka, která byla žalovanému poskytnuta, a částkou částka, kterou žalovaný zaplatil ve splátkách.

25. Z výše uvedeného důvodu (absolutní neplatnost úvěrové Smlouvy o úvěru, posouzení nároku žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení) soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítl žalobu co do zbývajících nároků žalobkyně , tj. co do částky částka spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení za období do datum ve výši částka a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum a dále s úrokem z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

26. K zamítnutí návrhu žalobkyně na přiznání zákonného úroku z prodlení soud uvádí následující:

27. V projednávané věci soud vychází z toho, že v důsledku porušení povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je smlouva absolutně neplatná. Vypořádání mezi účastníky se proto řídí zvláštní úpravou § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), podle něhož je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu „v době přiměřené jeho možnostem“; je-li spor o dobu odpovídající možnostem spotřebitele, určí ji soud na návrh některé ze smluvních stran s přihlédnutím k příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům spotřebitele; při změně možností spotřebitele může soud dobu změnit (§ 87 odst. 1 až 3 ZoSÚ).

28. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, výslovně uzavřel, že § 87 ZoSÚ je speciální úpravou k obecnému vypořádání bezdůvodného obohacení a že poskytovatel má nárok toliko na nesplacenou jistinu (bez dalších smluvených plnění), v nové době splatnosti (buď dohodnuté, anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností spotřebitele; a současně, že nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době dle § 87 odst. 1 ZoSÚ (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka,§ 87 ZoSÚ).

29. Z uvedeného dle názoru soudu jednoznačně plyne, že pro vznik prodlení (a tím i pro vznik nároku na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z.) musí být v režimu § 87 ZoSÚ nejprve konkretizována doba splatnosti vrácení jistiny odpovídající možnostem spotřebitele – buď dohodou stran, nebo rozhodnutím soudu podle § 87 odst. 2 ZoSÚ, je-li o tuto dobu mezi stranami spor.

30. V posuzované věci nebyla mezi účastníky byla po zjištění neplatnosti smlouvy uzavřena jakákoli dohoda o době plnění odpovídající § 87 ZoSÚ, a současně nebyla v řízení (ve vztahu k rozhodnému období pro uplatněný úrok) ani určena doba plnění postupem podle § 87 odst. 2 ZoSÚ. Za tohoto stavu soud uzavírá, že žalovaný se ve vztahu k vrácení jistiny v režimu § 87 ZoSÚ dosud nemohl dostat do prodlení, a žalobkyni proto nemohl vzniknout nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. K námitce žalobkyně, že soud prvního stupně „z moci úřední“ zjišťoval dobu přiměřenou možnostem žalovaného, a tím narušil rovnost účastníků, soud poukazuje na zákonnou úpravu ZoSÚ: předpokladem úroků z prodlení je prodlení dlužníka; jak již soud výše uvedl, to však v režimu § 87 ZoSÚ nemůže nastat bez toho, aby byla doba plnění odpovídající možnostem spotřebitele konkretizována (dohodou nebo rozhodnutím soudu na návrh). V této věci soud nezaložil závěr o neexistenci prodlení na „domněnkách“ o majetkových poměrech žalovaného, nýbrž na tom, že nenastala splatnost ve smyslu § 87 ZoSÚ způsobem předvídaným zákonem a judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí č. j. spisová značka). Otázka, jaké konkrétní jsou možnosti spotřebitele/žalovaného dané bezdůvodné obohacení „splácet“, se významně uplatní v okamžiku, kdy soud dobu plnění podle § 87 odst. 2 ZoSÚ určuje.

31. Ohledně odkazu žalobkyně na odlišný názor Krajského soudu v Praze uvedený v rozsudku jmenovaného soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, v němž Krajský soud v Praze uvedl, že „přiměřenost této lhůty bez dalšího plyne z toho, že ji stanovil sám žalobce a žalovaný proti této lhůtě nikterak neprotestoval, a to ani z hlediska ustanovení § 87 odst. 3 ZoSÚ“, soud uvádí: závěr ohledně případného práva věřitele proti dlužníku/spotřebiteli na úroky z prodlení je nezbytné posuzovat individuálně, na základě konkrétních skutkových okolností. Je třeba mimo jiné posoudit, zda skutečně byla zákonem předpokládaná dohoda uzavřena, zda se nejedná pouze o jednostranný úkon, a to případně i úkon pro danou dohodu neurčitý… Nelze tak jednoznačně uzavřít, že předpoklady pro vyhovující rozhodnutí co do úroků z prodlení budou shodné ve věci posuzované a rozhodnuté Krajským soudem v Praze (viz rozsudek jmenovaného soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka) a i u ostatních rozhodnutí soudů, mimo jiné rozhodnutí soudu v této věci. Dle názoru soudu je povinností soudu respektovat požadavky vyplývající z § 87 ZoSÚ konkretizované Nejvyšším soudem ve výše uvedeném rozhodnutí. Podmínky pro vyhovění nároku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení v tomto případě tak nejsou splněny. Tento závěr soudu nemění ani odkazy žalobkyně na odbornou literaturu, názory, že spotřebitel má tvrdit a dokazovat své „možnosti“ jako okolnosti jemu příznivé. Tento závěr by byl dle názoru soudu v rozporu se stanoviskem Nejvyššího soudu a též se smyslem zákon o ochraně spotřebitele i zásadou povinnosti tvrdit a prokazovat nárok na vznesený nárok – v tomto případě nárok na zaplacení úroků z prodlení. Soud tak uzavírá, že předpoklad prodlení v tomto případě není na místě – tvrzený nárok nebyl založen způsobem předvídaným zákonem a judikaturou Nejvyššího soudu. Do určité míry odlišná situace ohledně úroků z prodlení nastala pouze ohledně úroků z prodlení za období po rozhodnutí soudu 1. rozsudkem. Zde soud přiznal úroky z prodlení v návaznosti na skutečnost, že žalovaný byl „seznámen“ se skutečností, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná a že je povinen vrátit žalobkyni to, oč se obohatil. Proto soud žalobkyni přiznal právo na úroky z prodlení ode dne následujícího po doručení prvního rozsudku.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce částka (částka + částka + částka). Tato částka je tvořena následovně: a) náklady za řízení před soudem do zahájení odvolacího řízení ve výši částka. tj. 59,56 % z celkové výše nákladů (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79,78 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20,22 %) - z uvedeného: ze zaplaceného soudního poplatku částka, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 2x paušální náhrady výdajů ve výši částka dle § 13 odst. 4 a. t. učiněných do datum a jednoho paušálního výdaje učiněného po datum (podání žaloby), dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka; b) za odvolací řízení částka: zde soud žalobkyni náhradu nákladů přiznal pouze ve výši jí zaplaceného soudního poplatku z odvolání. Faktickým důvodem nesouhlasu žalobkyně s prvotním rozhodnutím soudu bylo zjevně nepřiznání částky ve výši částka a úroků z prodlení specifikovaných ve výroku II rozsudku ze dne datum – tj. nepřiznání shodné částky, která byla opětovně soudem zamítnuta výrokem II. tohoto rozsudku. Je tak zřejmé, že žalobkyně byla, a to i přes zrušení rozsudku soudu nadřízeným soudem pro procesní vady, ohledně svého tvrzeného nároku na zaplacení částky částka a úroků z prodlení i v dalším stadiu řízení neúspěšná; c) nákladů řízení před soudem po zrušení 1. rozsudku odvolacím soudem = částka. Ohledně těchto nákladů řízení má žalobkyně opět nárok na zaplacení 59,56 % účelně vynaložených nákladů řízení (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79,78 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20,22 %), a to z částky částka. Náklady 59,56 % sestávají z v daném poměru z celkové částky částka za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. (1 x účast u jednání soudu, ovšem 2 režijní paušály a´částka – a to i za zmařené soudní jednání) – tj. částka, dále z DPH 21 % z částky částka (částka), 59,56 % z částky částka + částka činí , tedy z částky částka. Soud podotýká, že podání žalobkyně ze dne datum neshledal jako účelně vynaložený náklad. Žalobkyni bylo minimálně od doručení prvního rozsudku zřejmé, že soud neshledává důvody pro přiznání úroků z prodlení, a též části tvrzeného nároku (ve výši částka), k tomuto názoru se žalobkyně v průběhu řízení již podrobně vyjádřila, ve svém písemném podání ze dne datum své názory víceméně zopakovala. Soud zdůrazňuje, že i pokud by bylo možno dospět k názoru, že účelně vynaložené náklady dle a. t. by měly zahrnovat i částky další (např. za odvolání, písemné vyjádření ze dne datum…) je soud přesvědčen, že je namístě aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř. Žalobkyně se domáhá nároku z titulu absolutně neplatné úvěrové smlouvy, přičemž tuto neplatnost zavinila výlučně ona, a to jako profesionál svých právních povinností jistě znalý, přesto postupující nezákonným způsobem vůči spotřebiteli/žalovanému (zcela nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a tím i nedostatečné zhodnocení ); na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru soud upozorňoval žalobkyni již v počátcích řízení (viz usnesení soudu ze dne datum, č. j. spisová značka), přesto žalobkyně názor soudu nijak nevyvrátila, splnění svých zákonných povinností neprokázala. Jak soud již uvedl - absolutní neplatnost úvěrové smlouvy byla postavena téměř na jisto již od počátku řízení (viz tvrzení žalobkyně v žalobním návrhu a s přihlédnutím k obsahu předložených listinných důkazů), proto soud dospěl v obou rozhodnutích k shodnému závěru. Faktickým důvodem odvolání nebyl zjevně požadavek na nápravu procesní vady, ale, i přes absenci důkazů prokazujících případnou platnost úvěrové smlouvy, požadavek na přiznání zamítnuté částky i úroků z prodlení. V neposlední řadě má soud za to, že vyšší částka náhrady nákladů řízení by byla již ve srovnání s výší požadované částky s příslušenstvím nepřiměřeně vysoká. Již nyní žalobkyni přiznaná náhrada nákladů řízení bude pro žalovaného velmi pravděpodobně citelným zásahem do jeho majetkové sféry, případné „snížení tvrzeného nároku“ nebude mít vážný dopad do majetkových práv žalobkyně.

33. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

34. Co do lhůty k plnění soud uvádí, že soud stanovil k plnění lhůtu zákonnou – a to lhůtu 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Soud neposkytl žalovanému lhůtu k plnění delší, a to nejen s přihlédnutím k nečinnosti žalovaného po celé řízení (tedy nemožnost soudu zjistit majetkové poměry žalovaného a jeho schopnost pohledávku splatit), ale i ke skutečnosti, že v možnostech žalovaného bylo plnit již po doručení 1. rozsudku a zjištění názoru soudu ohledně existence bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.