25 Co 200/2024

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudkyň Mgr. Petry Turnovské a Mgr. Kláry Hrobské ve věci žalobkyně: Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovaným:

1. Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 1/0 , Anonymizováno . Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 2. Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 oba zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0 o 6 500 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 3. 2024, č. j. 18 C 47/2022–220, ve spojení s doplňujícím usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 31. 5. 2023, č. j. 18 C 47/2022-226, I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku III. mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.II. Rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím usnesením se v napadeném výroku IV. mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně náhradu nákladů řízení 560 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím usnesením se v napadeném výroku V. mění tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně náhradu nákladů řízení 560 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku I. potvrzuje.V. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení 4 340 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 3. 2024, č. j. 18 C 47/2022–220, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 31. 5. 2023, č. j. 18 C 47/2022-226, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 6 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z částky 6 500 Kč od 21. 3. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), co do částky 6 688 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z částky 6 688 Kč od 21. 3. 2022 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.), žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně částku 10 936 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně (výrok III.) a doplňujícím usnesením uložil žalobkyni zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně na náhradě nákladů řízení částku 263 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a žalovaným uložil zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně na náhradě nákladů řízení částku 856 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v důsledku vstupování pracovníků žalovaných na pozemek žalobkyně při provádění stavebních prací došlo ke vzniku škody spočívající v poškození nebo zničení některých rostlin a zahradní keramiky. Žalobě bylo vyhověno co do 6 500 Kč s příslušenstvím, když výše škody byla stanovena úvahou soudu, neboť jiným způsobem se cenu věcí prokázat nepodařilo a provedení znaleckého posudku by s ohledem na hodnotu předmětu řízení nebylo účelné. Co do částky 6 688 Kč s příslušenstvím, sestávající z částky 690 Kč za paletu, 2 400 Kč za zeminu a 3 598 Kč za rostliny a dopravné, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O náhradě nákladů řízení pak soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) podle poměru úspěchu a neúspěchu v řízení, a to jak ve vztahu mezi účastníky řízení, tak ve vztahu k nákladům vynaloženým státem, když ovšem do neúspěchu žalobkyně nepromítl zamítnutí částky 3598 Kč (§ 142 odst. 3 o. s. ř.), neboť konečná výše škody byla určena úvahou soudu. Výši nákladů pak určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „a. t.“). Náklady státu spočívaly ve svědečném.

3. Proti shora uvedenému rozsudku podali odvolání žalovaní. Uvedli, že soud prvního stupně dovodil z provedených důkazů nesprávná skutková zjištění, a to zejména z provedeného místního ohledání na pozemku žalobkyně. Namítli, že soud prvního stupně při ohledání zjistil současný stav porostů i keramiky, nebyl však zjištěn stav původní. Umístění a poškození bylin a rostlin, jejichž náhrady se žalobkyně domáhá, nebylo zjištěno ani z fotografií pořízených oběma stranami sporu. Stejně tak nebyl zdokumentován stav zahradní sochy před započetím stavebních prací žalovanými. Jediným důkazem, který se zmiňuje o poškození zahradní sochy, tak je výpověď svědkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, . Z provedených důkazů nevyplývá žádná příčinná souvislost mezi stavbou hraniční zdi a zničením rostlin a zahradní sochy žalobkyně. Ostatně takový závěr není uveden ani v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Dodali, že jestliže žalobkyně neunesla důkazní břemeno k prokázání příčinné souvislosti mezi poškozením rostlin a věcí a průběhem stavebních prací na hraniční zdi, neměl soud prvního stupně určit hodnotu poškozených věcí odhadem, neboť i jen částečné vyhovění žalobě co do částky 6 500 Kč nebylo správným posouzením věci. Vzhledem k uvedenému nebylo správně rozhodnuto ani o nákladech řízení. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., III. a V. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání žalovaných opodstatněným.

5. Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně nebyl podaným odvoláním dotčen a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

6. Soud prvního stupně vyšel z takto zjištěného skutkového stavu věci: žalovaní prováděli v průběhu roku 2021 stavební práce související s odstraněním původních vedlejších staveb a plotu na společné hranici pozemků žalobkyně a žalovaných a dále s výstavbou nového zahradního domku a zděného oplocení. V průběhu prací vstupovali pracovníci žalovanými najaté firmy na pozemek žalobkyně. Pro vstup stavebníků na pozemek žalobkyně nebyly sjednány konkrétní podmínky. Žalobkyně brojila proti tomu, aby dělníci vstupovali na její pozemek v době její nepřítomnosti, ohrazovala se také proti nešetrnému nakládání s rostlinami na svém pozemku. V důsledku vstupování pracovníků žalovaných na pozemek žalobkyně při provádění stavebních prací došlo ke vzniku škody spočívající v poškození nebo zničení některých rostlin a zahradní keramiky – sochy a keramických okruží. Ta byla rozřezána rovnými řezy na několik částí. Výše škody v případě těchto položek byla stanovena úvahou soudu, neboť jiným způsobem se cenu těchto věcí prokázat nepodařilo a provedení znaleckého posudku by s ohledem na hodnotu předmětu řízení nebylo účelné. V případě zahradní sochy vyšel soud prvního stupně z orientačních cen keramických děl stejného autora a v případě okruží z obecné znalosti o cenách zahradní keramiky určené k pěstování rostlin. Žalobkyní požadované částky 5 000 Kč za sochu a 500 Kč za keramická okruží shledal jako přiměřené. Dále bylo prokázáno, že došlo k poškození části rostlin, a to vinné révy, kapradiny, levandule a borůvky. Poškození nebo zničení dalších rostlin nebylo prokázáno, nebylo totiž prokázáno ani to, zda, kde a v jakém množství se na zahradě nacházely. Pokud došlo k uřezání či olámání větví borovice či smrku, je zřejmé, že tyto stromy nezanikly, jedná se spíše o estetickou záležitost, s tím, že soud přihlédl i k tomu, že stromy se nacházejí blízko při hranici pozemků a před výstavbou nové zdi větve smrku přesahovaly na pozemek žalovaných. Žalobkyně v časové návaznosti na výstavbu nové zdi vynaložila za nákup nových rostlin (borůvka, levandule, kapraď) částku 374 Kč. V případě poškození vinné révy zůstaly dvě ze tří rostlin zachovány, jedna rostlina zanikla a žalobkyně ji zatím novou rostlinou nenahradila. Výše škody za rostliny byla též stanovena úvahou. Za nákup nových rostlin a poškození vína byla žalobkyni přiznána celková částka 1 000 Kč. Pokud jde o paletu, pak nebylo prokázáno, jaké konkrétní úpravy byly na žalovanými odvezené paletě provedeny. Žalobci následně nabízeli žalobkyni možnost nahrazení původní palety jinou, to žalobkyně odmítla s tím, že nyní již pro paletu nemá využití. Pro vybudování nové zdi bylo nutné odtěžit část zeminy (zvláště při nestejné výši pozemků, pro vybudování základů, umístění izolace). Odtěžena byla pouze zemina v bezprostřední blízkosti zdi. Po vybudování zdi byl výkop opět zakryt zeminou. Vzhledem k šíři výkopu 25 - 28,5 cm nešlo o prostor, který by byl určen k intenzivnímu využití pro pěstování rostlin.

7. S takto podrobně zjištěným skutkovým stavem, popsaným v bodech 4. - 23. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, se odvolací soud zcela ztotožňuje s tím, že má oporu v provedeném dokazování. Soud prvního stupně nepochybil, pokud s respektem k zásadě hospodárnosti řízení nepřistoupil, s ohledem na výši předmětu řízení, k vypracování znaleckého posudku na ocenění poškozených rostlin a keramiky.

8. Soud prvního stupně správně posoudil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“).

9. Podle § 1021 o. z. vlastník umožní sousedovi vstup na svůj pozemek v době, rozsahu a způsobem, které jsou nezbytné k údržbě sousedního pozemku nebo k hospodaření na něm, nelze-li tohoto účelu dosáhnout jinak; soused však nahradí vlastníku pozemku škodu tím způsobenou.

10. Podle § 2900 o. z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo vlastnictví jiného.

11. Podle § 2910 věta prvá o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem, a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

12. Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu způsobil z nedbalosti.

13. Podle § 2914 věta prvá o. z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám.

14. Podle § 2951 odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

15. Podle § 2955 o. z. nelze-li výši náhrady škody přesně určit, určí ji podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu soud.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Obecně je předpokladem vzniku občanskoprávní odpovědnosti fyzických a právnických osob porušení povinnosti, vznik škody a existence příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a vznikem škody, přičemž nedbalostní zavinění se předpokládá.

19. Na základě skutkového stavu, tak jak jej správně zjistil soud prvního stupně, lze uzavřít, že v souvislosti se stavební činností žalovaných došlo ke vzniku škody na majetku žalobkyně. V řízení bylo prokázáno, že ke vzniku škody nedošlo tzv. „nešťastnou náhodou“, které nebylo možné předejít ani při náležité opatrnosti (kdy se vznik škody se nedal předvídat a ani mu nešlo zabránit) a za niž tedy nikdo neodpovídá (není dána ničí odpovědnost za takovou náhodu, srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. února 2005, sp. zn. 32 Odo 695/2004), když k poškození či zničení rostlin i keramiky došlo aktivním jednáním (pracovní činností) pracovníků firmy objednané žalovanými (olámané větve, vykopání rostlin, rozřezání keramického okruží, apod.). Příčinná souvislost mezi vznikem škody a porušením povinnosti na straně žalovaných vyplývá z časových souvislostí a z rozsahu prací žalovaných při odstraňování starého plotu a stavbě nového, když současně žalovaní v řízení ani netvrdili jakoukoli jinou možnost či příčinu poškození rostlin a keramiky žalobkyně, jejichž původní stav byl dostatečně zjištěn svědeckými výpověďmi i účastnickou výpovědí žalobkyně. Vzhledem k tomu, že se předpokládá nedbalostí způsobení škody (§ 2911 o. z.), které postačí ke vzniku povinnosti škůdce nahradit poškozenému, co porušením povinnosti způsobil (§ 2910 věta prvá o. z.), jsou žalovaní, kteří si (§ 2914 věta prvá o. z.) při odstraňování starého a budování nového plotu na hranici pozemků účastníků nepočínali při vstupování na pozemek žalobkyně tak, aby nevznikla újma (§ 2900 o. z.), povinni nahradit žalobkyni škodu tím způsobenou (§ 1021 o. z.). Protože nebylo možné nahradit škodu uvedením rostlin, zahradní sochy a keramických okruží do původního stavu, jsou žalovaní povinni nahradit žalobkyni škodu v penězích (§ 2951 odst. 1 o. z.). I zde postupoval soud prvního stupně správně, pokud výši náhrady škody určil úvahou založenou na konkrétních okolnostech a zjištěních vztahujících se k cenám poškozených rostlin (vinné révy, kapradiny, levandule a borůvky), cenám jiných keramických děl akademického sochaře , jméno FO, a cenám keramických okruží pro pěstování rostlin (§ 2955 o. z.).

20. Pokud jde o částku 6 500 Kč, kterou jsou žalovaní povinni žalobkyni na náhradě škody zaplatit, pak soud prvního stupně správně rozhodl o jejich povinnosti k této úhradě společně a nerozdílně (§ 1707 o. z.) a rovněž správně rozhodl i o příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) jdoucím od prvního dne prodlení s úhradou, tedy od marného uplynutí lhůty k plnění určené v předžalobní výzvě žalobkyně ze dne 1. 3. 2022. Výše úroku pak vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil pouze v nákladových výrocích III., IV. a V., jinak jej v napadeném výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

22. Výše škody (a povinnost žalovaných) byla ve věci určena úvahou soudu (§ 2955 o. z.), což ovšem nelze, pro určení poměru úspěchu a neúspěchu účastníka ve sporu pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, zaměňovat s postupem podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Takový postup je namístě, pokud je účastník se svým nárokem na náhradu škody v základu úspěšný (nárok na náhradu škody má), liší se jen jeho přisouzená výše, neboť ji žalobce na začátku sporu neznal (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3306/2015). V řešené věci však nešlo o to, že by soud prvního stupně přiznal žalobkyni na základě jejích tvrzení jinou výši škody, než byla v žalobě požadována. Výše škody byla přiznána na základě úvahy soudu, ovšem jen v rozsahu, v jakém byla žalobkyně úspěšná, tj. přisouzená částka (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně), neměla vliv na poměr úspěchu žalobkyně ve sporu, když část jejího nároku byla zamítnuta (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně). Správně tedy mělo být ve věci o náhradě nákladů, a to nejen mezi účastníky, rozhodnuto „jen“ podle zásady úspěchu ve věci. Předmětem řízení před soudem prvního stupně byla částka 13 188 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 6 500 Kč, tj. co do 49,3 %. Úspěch žalovaných spočíval v zamítnutí žaloby co do 6 688 Kč, tj. byli úspěšní co do 50,7 %. Byli to tedy naopak žalovaní, kteří byli v řízení před soudem prvního stupně úspěšnější, a to o 1,4 % (úspěch žalovaných 50,7 % - úspěch žalobkyně 49,3 %). Uvedený rozdíl je však tak nepatrný, že bylo namístě postupovat podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Proto odvolací soud změnil výrok III. soudu prvního stupně a vzhledem k nepatrnému rozdílu mezi úspěchy účastníků rozhodl o změně nákladového výroku mezi účastníky tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu svých nákladů řízení před soudem prvního stupně právo (výrok I. tohoto rozsudku).

23. Vzhledem ke změně výroku III. rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, musel odvolací soud znovu rozhodnout i o náhradě nákladů řízení vynaložených státem. I ty jsou účastníci povinni nahradit dle úspěchu ve věci (§ 148 odst. 1 o. s. ř.), tj. rovným dílem. Náklady státu spočívají ve svědečném 1 119 Kč, přiznaném usnesením soudu prvního stupně při jednání 3. 10. 2023 a vyplaceném dne 14. 11. 2023. Žalobkyně je tak povinna zaplatit 560 Kč odpovídajících 50 % nákladů státu (výrok II. tohoto rozsudku) a stejnou částku jsou povinni zaplatit i žalovaní (výrok III. tohoto rozsudku).

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení byla plně úspěšná žalobkyně a má proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které jí vznikly. Náklady odvolacího řízení žalobkyně jsou tvořeny náklady na právní zastoupení advokátkou, a to odměnou za 2 hlavní úkony právní pomoci po 1 500 Kč za písemné vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaných ze dne 11. 9. 2024 podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a účast na jednání odvolacího soudu dne 2. 10. 2024 podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., když výše odměny je dána § 7 bod 4 a. t. ve spojení s § 8 odst. 1 a. t., z pct 6 500 Kč, náhradou hotových výdajů 2x 300 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.) za každý ze dvou úkonů, cestovným k soudu z sídla zástupkyně žalobkyně hromadnou dopravou – 2x 50 Kč za autobus a 2x 20 Kč za metro, tj. 140 Kč (§ 13 odst. 1 a. t.), a náhradou za promeškaný čas na cestě k soudu za celkem 6 započatých půlhodin, tj. 600 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.). Celkové náklady žalobkyně tedy činí za tuto část řízení 4 340 Kč a tuto částku jsou žalovaní povinni zaplatit je žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a místo plnění těchto nákladů bylo určeno dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok V. tohoto rozsudku).