25 Co 244/2025

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců Mgr. Kláry Hrobské a JUDr. Václava Nekoly ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení neexistence zástavního práva, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Anonymizováno ze dne Anonymizováno , č. j. Anonymizováno

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že náhrada nákladů řízení činí 104 491,13 Kč; jinak se v tomto výroku a výroku I. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení 33 323,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Okresní soud v , Anonymizováno, (dále jen „soud prvního stupně“) Rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že pozemek parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba , adresa, , dále pozemek parc. č. 865/3 a pozemek parc. č. 865/4, vše v katastrálním území a obci , adresa, , zapsané na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, , nejsou zatíženy zástavním právem zapsaným na základě smlouvy o zřízení zástavního práva podle občanského zákoníku ze dne , datum, (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 85 905,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II.).

2. Soud prvního stupně dospěl k závěru že podpisem žalobce a žalovaného zástavní smlouvy ze dne , datum, jako soukromé listiny byla založena domněnka pravdivosti jejího obsahu, tedy i tvrzení, že žalovaný žalobci poskytl částku 6 300 000 Kč, a že žalobce tento dluh uznal. Žalobce neprokázal nepravdivost prohlášení uvedených zástavní smlouvě, která měla představovat pouze simulované právní jednání uzavřené za účelem ochrany jeho majetku před rodinnými spory. Naopak provedené důkazy nevyloučily že žalovaný mohl disponovat finančními prostředky potřebnými k poskytnutí tvrzené půjčky. Existence zajištěné pohledávky tak nebyla vyvrácena, a proto dle soudu prvního stupně trvá i zástavní právo zapsané v katastru nemovitostí a žalobu proto zamítl.

3. Proti shora uvedenému rozsudku podal odvolání žalobce, který namítal, že nebyla prokázána existence zajištěné pohledávky, neboť neexistuje dohoda o uznání dluhu, na kterou zástavní smlouva odkazuje. Nebylo prokázáno uzavření jednotlivých smluv o zápůjčkách a nebylo prokázáno faktické předání částky 6 300 000 Kč žalobci. Pokud neexistuje pohledávka, nemohlo vzniknout ani akcesorické zástavní právo. Žalovaný neprokázal vznik zápůjček, neboť zápůjčka je reálný kontrakt a vzniká až předáním peněz. Žalovaný nepředložil žádný důkaz o tom, kdy a jak a v jakých částkách měl peníze žalobci předat a nepředložil ani smlouvy o zápůjčce, a ani jiný důkaz o poskytnutí finančních prostředků. Dle žalobce majetkové poměry žalovaného vylučují poskytnutí zápůjčky žalovaným, neboť z bankovních výpisů je zřejmé, že měl majetek pouze v řádu stovek tisíců a nebylo prokázáno, že by disponoval částkou 6 300 000 Kč. Žalobce nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že by žalovaný mohl disponovat finančními prostředky v takové výši v hotovosti. Poukazoval na skutečnost, že na osobním ani podnikatelském účtu žalobce nebyla zjištěna žádná platba od žalovaného a nebylo prokázáno ani předání peněz v hotovosti. Zástavní smlouva měla být pouze simulovaným právním jednáním, které žalobce se žalovaným uzavřeli pouze za účelem ochrany nemovitostí žalobce před jeho spory s rodinou. Šlo tedy o formální vytvoření zástavy bez reálného dluhu. Žalobce tvrdí, že žalovaný nikdy neprokázal existenci zápůjček ani předání částky 6 300 000 Kč a soud prvního stupně nesprávně ponechal důkazní břemeno na žalobci, ačkoli měl při existenci informační asymetrie zatížit žalovaného vysvětlovací povinností ohledně původu a předání finančních prostředků. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení případně rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. , spisová značka, závazně stanovil, že důkazní břemeno k vyvrácení pravdivosti prohlášení obsažených v podepsané zástavní smlouvě tíží žalobce nikoli žalovaného. Podle žalovaného žalobce neunesl své důkazní břemeno a jeho tvrzení o fiktivnosti zástavní smlouvy nebylo prokázáno. Naopak svědkyně , Anonymizováno, navržená žalobcem existenci půjčky mezi účastníky jako takové potvrdila a žalobce sám v jiných řízeních uváděl dluh vůči žalovanému ve výši 6 300 000 Kč jako své pasivum. Žalovaný namítal spornost uložené vysvětlovací povinnosti odvolacím soudem, protože žalobce podle něj nebyl v nespravedlivé důkazní nouzi, ale pouze neuspěl se svými důkazními návrhy. Přesto se žalovaný vynasnažil své uložené povinnosti dostát a dále tvrdil, že v rozhodné době disponoval značnými finančními prostředky převážně v hotovosti. Měl k dispozici přibližně 15 milionů korun které získaly jednak dlouhodobou prací elektrikáře, včetně výdělků v , Anonymizováno, , jednak z dědictví. Uvedl, že řadu let fungoval převážně hotovostně, měl nízké životní náklady, nebyl zadlužen, nečerpal úvěry. Z vlastních prostředků financoval koupi pozemku i výstavbu rodinného domu za několik miliónů korun. Jeho majetkové poměry proto nevylučovaly možnost poskytnutí půjčky žalobci, a naopak provedené důkazy podporují závěr o existenci této zápůjčky. Dle žalovaného je rozsudek soudu prvního stupně věcně správný a navrhl, aby odvolací soud tento rozsudek potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

6. Odvolací soud pro úplnost konstatuje, že v řešené věci soud prvního stupně nejprve žalobě vyhověl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , prvostupňový rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud následně na základě dovolání žalovaného rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že pokud žalobce prohlásil určité skutečnosti v zástavní smlouvě a není sporu o pravosti jeho podpisu na ní, je na něm, aby prokázal opak.

7. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění: žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba , adresa, , dále pozemku parc. č. 865/3 a pozemku parc. č. 865/4, vše v katastrálním území a obci , adresa, , zapsaných na LV č. , hodnota, v katastru nemovitostí Katastrální pracoviště , adresa, , , právnická osoba, (dále jen „Nemovitosti“). Na Nemovitostech bylo na základě zástavní smlouvy ze dne , datum, uzavřené mezi účastníky řízení zřízeno a s právními účinky ke dni , datum, do katastru nemovitostí zapsáno zástavní právo ve prospěch žalovaného k zajištění pohledávky ve výši 6 300 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty. V zástavní smlouvě žalobce výslovně prohlásil, že mu žalovaný poskytl postupně půjčky v celkové výši 6 300 000 Kč, a že tento dluh uznal co do důvodu i výše. V článku II. předmětné zástavní smlouvy bylo uvedeno: „Zástavní věřitel jako věřitel uzavřel se zástavcem jako dlužníkem postupně smlouvy o půjčkách, na základě kterých přenechal zástavci jako dlužníkovi celkem částku 6 3000 000 Kč. Zástavce jako dlužník uznal dnešního dne svůj dluh ve výši 6 300 000 Kč., který má vůči zástavnímu věřiteli, a to co do důvodu a výše na základě dohody o uznání dluhu a jeho splatnosti a zavázal se jej uhradit nejpozději do , datum, s tím, že v případě prodlení s úhradou tohoto závazku se zástavce zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1% denně za každý den prodlení až do zaplacení.“ V článku III. předmětné zástavní smlouvy pak bylo uvedeno: „K zajištění peněžité pohledávky zástavního věřitele ve výši 6 300 000 Kč spolu s příslušenstvím a smluvní pokutou vzniklé z titulu vedeného v čl. II. této smlouvy a uznané co do důvodu a výše na základě dohody o uznání dluhu a jeho splatnosti rovněž uvedené v čl. II. této smlouvy, zástavce zastavuje nemovitosti uvedené v čl. I. této smlouvy, které má ve výlučném vlastnictví, a zřizuje tím zástavní právo zástavního věřitele k zástavě.“ Splatnost zápůjčky měla nastat dne , datum, .

8. Odvolací soud považoval zjištěný skutkový stav soudem prvního stupně za řádně zjištěný, neboť vycházel z řádně provedeného dokazování, avšak dospěl k závěru, že nastala asymetrie v důkazních možnostech účastníků a za situace, že žalobce doložil tzv. „opěrné body“ skutkového stavu, vyzval žalovaného k prokázání relevantních informací. Došlo tedy ke vzniku vysvětlovací povinnosti žalovaného, kterému bylo odvolacím soudem uloženo uvést konkrétní skutečnosti, předložit dokumenty, nebo vysvětlit okolnosti, jakými finančními prostředky v rozhodné době disponoval a jak je nabyl s tím, že nestačí pouhé popření tvrzení žalobce. Odvolací soud konstatuje, že vysvětlovací povinnost neznamená automatické přenesení důkazního břemene, ale vytvoření povinnosti objasnit skutečnosti, které může znát a vědět pouze dotčený účastník. V řešeném případě žalobce tvrdil, že žalovaný nikdy nedisponoval částkou 6 300 000 Kč, že takové prostředky neměl k dispozici na svých účtech, že nebyly zjištěny žádné peněžní toky, které by odpovídaly zapůjčené částce a žalovaný jako , Anonymizováno, takových příjmů nedosahoval. Tímto tvrzením žalobce vytvořil „opěrné body“ pro tvrzení, že zápůjčka mohla být fiktivní. V této chvíli informace o své finanční situaci měl jen žalovaný sám. Po uložení mu odvolacím soudem vysvětlovací povinnosti bylo zjištěno, že žalovaný zakoupil pozemek, na kterém postavil svůj dům za částku 750 000 Kč, kterou uhradil v hotovosti a v hotovosti financoval rovněž výstavbu svého domu v hodnotě několika milionů korun, dlouhodobě podnikal a disponoval finančními prostředky i mimo v řízení doložený bankovní účet. Odvolací soud uzavírá, že na základě sdělení žalovaného a jeho tvrzení nelze uzavřít že by žalovaný objektivně nemohl částkou 6 300 000 Kč disponovat. Žalovaný svou vysvětlovací povinnost splnil, ale její výsledek nevedl k potvrzení skutkové verze tvrzené žalobcem.

9. Soud prvního stupně věc správně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).10. , Anonymizováno11. , Anonymizováno12. , Anonymizováno13. , Anonymizováno14. , Anonymizováno15. , Anonymizováno16. , Anonymizováno17. , Anonymizováno18. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

19. Podle § 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) se vkladem do katastru zapisuje vznik, změna, zánik, promlčení a uznání existence nebo neexistence zástavního práva.

20. Soud prvního stupně s ohledem na znění § 80 o. s. ř. správně nejprve jako předběžnou otázku řešil to, zda má žalobce na určení neexistence zástavního práva k Nemovitostem naléhavý právní zájem a správně uzavřel, že žalobce má na určení neexistence zástavního práva k Nemovitostem naléhavý právní zájem (viz. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Naléhavý právní zájem na určení neexistence zástavního práva může být dán v případě, že určité zdánlivě existující zástavní právo ve skutečnosti nikdy právně neexistovalo. Jelikož předmětem paralelně probíhajícího řízení o soudní prodej zástavy mezi shodnými účastníky řízení není peněžité plnění, nýbrž (pouze) nárok na realizaci zástavního práva, kdy účelem je získání exekučního titulu (k tomu srovnej závěry Ústavního soudu ČR obsažené v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, ), jsou zde dány důvody pro uzavření, že žalobce naléhavý právní zájem na určení neexistence předmětného zástavního práva má. Naopak z ustanovení § 11odst. 1 písm. d) KZ ve spojení s § 15 odst. 1 písm. a), odst. 2 KZ vyplývá, že chceli žalobce docílit výmazu zápisu o zástavním právu žalovaného k Nemovitostem z katastru nemovitostí, nezbytně k tomuto účelu bude potřebovat vydání pro něj příznivého rozhodnutí ve věci samé stran toho, co je předmětem tohoto řízení, aby jej následně mohl upotřebit jakožto vkladovou listinu. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené uzavírá, že žalobce má v dané věci na určení neexistence zástavního práva žalovaného k Nemovitostem naléhavý právní zájem.

21. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně především vycházel ze závazného právního názoru dovolacího soudu vysloveného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle něhož zástavní smlouva ze dne , datum, představuje soukromou listinu ve smyslu § 565 občanského zákoníku, jejíž pravost ani podpis žalobce nebyly v řízení zpochybněny. Proti žalobci jako osobě, která listinu zjevně podepsala, proto působí vyvratitelná domněnka pravosti a správnosti jejího obsahu. Důkazní břemeno ohledně skutečností vyvracejících pravdivost prohlášení obsažených v této listině proto tíží žalobce. Nejvyšší soud v shora uvedeném rušícím rozhodnutí navázal zejména na ustálenou judikaturu k § 565 o. z. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , publikovaný pod č. 48/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že je-li soukromá listina použita proti osobě, která ji podepsala, přechází důkazní břemeno ohledně nepravdivosti jejího obsahu na tuto osobu.

22. Odvolací soud současně nepřehlédl, že žalobce v řízení předložil konkrétní skutková tvrzení a důkazy způsobilé vyvolat pochybnosti o skutkovém ději tvrzeném žalovaným. Poukazoval zejména na dlouhodobé majetkové poměry žalovaného, na stav jeho bankovních účtů, na absenci dohledatelných peněžních toků odpovídajících částce 6 300 000 Kč a na okolnosti vzniku zástavní smlouvy. Tím žalobce předložil takové „opěrné body“ skutkového stavu, které byly způsobilé aktivovat vysvětlovací povinnost protistrany (jak výše uvedeno). Institut vysvětlovací povinnosti je ustáleně uznáván judikaturou jako procesní korektiv rozložení důkazního břemene v situaci, kdy rozhodné informace má převážně ve své dispozici jedna ze stran sporu. Nejvyšší soud v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dovodil, že přednese-li strana zatížená důkazním břemenem alespoň základní skutkové okolnosti zvyšující pravděpodobnost její verze skutkového děje, vzniká druhé straně povinnost poskytnout soudu věrohodné vysvětlení skutečností, které má ve své informační sféře. Tato judikatura odpovídá i názorům Ústavního soudu, podle nichž požadavek spravedlivého procesu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nevylučuje uložení sekundární procesní povinnosti tomu účastníku, který má rozhodující informace ve své dispozici; soud přitom nesmí při hodnocení důkazů odhlížet od procesní pasivity účastníka, jenž takové vysvětlení bez rozumného důvodu neposkytne (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. , Anonymizováno, , nález sp. zn. , Anonymizováno, a navazující judikaturu k principu rovnosti zbraní a informační asymetrie účastníků). Žalovanému ze shora uvedených důvodů vznikla vysvětlovací povinnost objasnit původ finančních prostředků, z nichž měly být jednotlivé zápůjčky žalobci poskytnuty. Žalovaný této procesní povinnosti dostál, neboť předložil tvrzení a důkazy vztahující se k jeho majetkovým poměrům a zdrojům finančních prostředků. Z provedeného dokazování vyplynulo, že v rozhodném období dlouhodobě podnikal, disponoval významným majetkem, financoval koupi stavebního pozemku a následnou výstavbu rodinného domu v hodnotě několika milionů korun z vlastních prostředků a v hotovosti. Současně však odvolací soud konstatuje, že ani okolnosti zjištěné v rámci plnění vysvětlovací povinnosti žalovaného nevedou k závěru, že by žalovaný finančními prostředky potřebnými k poskytnutí tvrzených zápůjček disponovat nemohl. Naopak provedené důkazy takovou možnost nevyloučily. Zůstatky na doloženém podnikatelském účtu žalovaného samy o sobě nevypovídají o celkovém stavu jeho majetku a disponibilních prostředků a neprokazují, že nemohl disponovat dalšími finančními prostředky mimo tento účet. Totéž platí pro absenci plateb zachycených na bankovních účtech žalobce, která bez dalšího nevylučuje možnost předání finančních prostředků jiným způsobem.

23. Podle§ 555 odst. 1 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Ze shora uvedených zákonných ustanovení je zřejmé, že při výkladu právního jednání je třeba nejprve hledět na skutečnou vůli jednajícího, pokud byla nebo musela být druhé straně známa. V této věci to znamená, že při výkladu zástavní smlouvy ze dne , datum, je třeba zkoumat, zda z jejího textu, kontextu uzavření a následného chování účastníků lze zjistit, jaký dluh měl být zástavním právem zajištěn. Výklad právního jednání se neomezuje jen na samotný text listiny. Soud může a má přihlížet také k okolnostem předcházejícím uzavření smlouvy, k tomu, kdo smlouvu připravil, jak strany právní jednání následně chápaly a jak podle něj jednaly. V posuzované věci je proto významné zejména to, že zástavní smlouva obsahovala výslovné prohlášení o poskytnutí částky 6 300 000 Kč, o uznání dluhu, a také skutečnost, že žalobce později existenci tohoto dluhu uváděl i ve svých prohlášeních o majetkových poměrech v jiných řízeních. Výklad právního jednání musí být také veden zásadou, že je-li možné právní jednání rozumně vyložit tak, aby obstálo, má mít tento výklad přednost před závěrem o jeho neplatnosti či zdánlivosti. Případnou neurčitost právního jednání je třeba posuzovat až poté, co se soud pokusí zjistit jeho obsah výkladem podle § 555 a § 556 o. z. Teprve nelze-li obsah právního jednání zjistit ani výkladem, přichází v úvahu závěr o zdánlivosti podle , Anonymizováno, V nyní posuzované věci zástavní smlouva obsahuje dostatečně určité označení zajištěné pohledávky co do osoby věřitele a dlužníka, výše dluhu, právního důvodu a splatnosti (viz zrušovací rozsudek Nejvyššího soudu, který zdůraznil, že prohlášení v čl. II a III zástavní smlouvy mají srozumitelný věcný obsah: účastníci v nich konstatují, že žalovaný žalobci postupně poskytl půjčky v celkové výši 6 300 000 Kč a že žalobce tento dluh téhož dne uznal co do důvodu a výše). Její obsah proto nelze bez dalšího považovat za nezjistitelný. Tento závěr odpovídá závaznému právnímu názoru dovolacího soudu, který vytkl předchozím rozhodnutím, že k závěru o neurčitosti dospěla bez předchozí aplikace interpretačních pravidel právního jednání.

24. Odvolací soud uzavírá, že přes splnění vysvětlovací povinnosti žalovaným, výsledky dokazování však současně neposkytly oporu pro tvrzení žalobce, že žalovaný objektivně nemohl být zdrojem finančních prostředků uvedených v zástavní smlouvě. Žalobce neprokázal nepravdivost těchto prohlášení ani neprokázal své tvrzení, že zástavní smlouva představovala pouze simulované právní jednání uzavřené za účelem ochrany jeho majetku před rodinnými spory. Naopak provedené důkazy nevyloučily, že žalovaný mohl disponovat finančními prostředky potřebnými k poskytnutí tvrzené půjčky. Důkazní břemeno, které v tomto směru podle závazného právního názoru dovolacího soudu tížilo žalobce, proto žalobce neunesl. Nebyla tak vyvrácena zákonná domněnka správnosti obsahu soukromé listiny podle § 565 o. z., ani tvrzení žalobce o simulovaném charakteru právního jednání. Za této situace soud vyšel z toho, že existence zajištěné pohledávky nebyla vyvrácena, a proto trvá i zástavní právo zapsané v katastru nemovitostí. Soud prvního stupně proto správně žalobu zamítl.

25. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené rozsudek soudu prvního stupně v meritorním výroku I. jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil a změnil jej ve výroku dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

26. Soud prvního stupně správně uložil žalobci zaplatit žalovanému účelně vynaloženou náhradu nákladů před soudem prvního stupně v obecné pariční lhůtě a na správné platební místo, při výpočtu náhrady se však dopustil početní chyby. Účelně vynaložené náklady řízení žalovaného před soudem prvního stupně, které je mu procesně neúspěšný žalobce povinen nahradit dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř., tvoří náklady právního zastoupení [soudní poplatek 19 000 Kč (14 000+5 000), odměna advokáta za šestnáct úkonů právní služby, z toho osm po 3 100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) platné do , datum, , pět po 5 620 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 AT (pct 50 000 Kč, následně 113 000 Kč) jeden úkon po 2 810 Kč ve spojení s § 11 odst. 2 písm. f) AT, ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) AT – převzetí a příprava právního zastoupení, vyjádření ze dne , datum, , vyjádření , datum, , , datum, , účast na jednání konaném před soudem prvního stupně dne , datum, , , datum, (delší 2 hodin), , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , datum, (½, vyhlášení rozsudku), odvolání, dovolání, osm paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč a 6 paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, cestovné ve výši 6 643,83 Kč za 6 cest , adresa, , vždy 132 km ke každému přiznanému zastoupení u soudního jednání (1 134,63+1 036,04+4x1118,29), náhrada za zmeškaný čas 8 půlhodin po 100 Kč a 16 půlhodin po 150 Kč a dále náhrada ve výši 14 837,30 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a § 14a odst. 1 AT, jelikož právní zástupce žalovaného doložil, že je jejím plátcem] celkem 104 491,13 Kč.

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř., § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů v plném rozsahu. Žalovaným účelně vynaložené náklady odvolacího řízení jsou tvořeny náklady na právní zastoupení, tedy odměnou advokáta za čtyři úkony právní služby po 5 620 Kč a za jeden po 2 810 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) AT ve spojení s § 7 bod 5 AT ve spojení s § 11 odst. 2 písm. f) AT a ve spojení s § 11odst. 1 písm. d) a g) AT – vyjádření k odvolání, vyjádření ve věci , datum, , účast na jednání dne , datum, , , datum, a dne , datum, vyhl. rozsudku (½), pět paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, dále náhrada ve výši 5 783,40 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a § 14a odst. 1 AT, jelikož právní zástupce žalovaného doložil, že je jejím plátcem. Celkem činí žalovaným účelně vynaložené náklady odvolacího řízení 33 323,40 Kč a tuto částku uložil odvolací soud žalobci zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.