9 C 20/2023

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Šrámkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení neexistence zástavního práva

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že pozemek parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba , adresa, , pozemek parc. č. , Anonymizováno, pozemek parc. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, vše v katastrálním území a obci , adresa, , zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , nejsou zatíženy zástavním právem zapsaným na základě smlouvy o zřízení zástavního práva podle občanského zákoníku ze dne , datum, , se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 85 905,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 3. 2. 2023 domáhal určení, že jeho pozemky parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba , adresa, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa, (dále jen „nemovité věci“), nejsou zatíženy zástavním právem zapsaným na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne , datum, (dále jen „zástavní smlouva“). Žalobu odůvodnil tím, že předmětnou zástavní smlouvu sice podepsal s žalovaným coby zástavním věřitelem a na jejím základě došlo k zápisu zástavního práva na nemovitých věcech do katastru nemovitostí, žádný dluh vůči žalovanému však nikdy neměl (žalovaný mu nikdy žádné peníze nepůjčil), jednalo se jen o způsob ochrany jeho majetku. Žalobce měl spory se svou rodinou, potřeboval tedy vytvořit zástavu, aby v případě prohry své nemovité věci ochránil. Tuto pomoc mu poskytl právě žalovaný (jeho tehdejší tchán). Zajištěn tak byl fiktivní dluh žalobce ze smluv o zápůjčkách, na základě kterých mu měl žalovaný přenechat 6 300 000 Kč, tato částka odpovídala tehdejší hodnotě nemovitých věcí. Žalovaný však nikdy takovou částkou nedisponoval, peníze se ani nikdy nepromítly do majetku žalobce (ani na jeho soukromý, ani podnikatelský účet). V zástavní smlouvě bylo dále uvedeno, že žalobce měl svůj závazek uznat co do důvodu a výše a měl se zavázat jej splatit do dne 31. 12. 2016. Neexistovala však ani dohoda o uznání dluhu ani smlouvy o zápůjčce. Stav zapsaný v katastru nemovitostí tak neodpovídá skutečnosti, s čímž byli všichni srozuměni. Změna postoje žalovaného je pak mstou za rozvod žalobce s dcerou žalovaného. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřoval v tom, že pokud by nebyla určena neexistence zástavního práva, pak by nemovité věci v jeho vlastnictví byly zatíženy bez reálně existujícího zajišťovaného dluhu. Pro případ závěru soudu o existenci zajišťované pohledávky namítl její promlčení.

2. Žalovaný (bývalý tchán žalobce) neuznal žalobou uplatněný nárok. Bránil se tím, že zástavní právo existuje, odkázal přitom na základní zásadu soukromého práva, tj. na zásadu „pacta sunt servanda“. Zdůraznil, že ze samotného textu zástavní smlouvy vyplývá, že došlo k přenechání částky 6 300 000 Kč žalobci, a to na základě několika smluv o zápůjčkách, přičemž žalobce zástavní smlouvu podepsal, text smlouvy připravil jeho zástupce a zároveň mu i ověřil podpis. Dle žalovaného je žalobce (i jeho zástupce) osobou svéprávnou, jež by neměla důvod dobrovolně zatížit své nemovité věci, pokud by v zástavní smlouvě byla tvrzena existence neexistujícího závazku. Žalobce navíc existencí dluhu argumentoval v jiném soudním řízení v žádosti o osvobození od soudních poplatků. Podání žaloby žalobcem je vedeno nepoctivým úmyslem ve snaze zmařit uspokojení pohledávky žalovaného. Zástavní právo existuje po právu, je platné, a proto žalovaný podal návrh na soudní prodej zástavy. Řízení bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, . S ohledem na zahájené řízení o soudním prodeji zástavy namítl nedostatek naléhavého právního zájmu na určení neexistence zástavního práva. Žalovaný nepředložil soudu dohodu o uznání dluhu a jeho splatnosti, na kterou odkazovala zástavní smlouva (uvedl, že ji nemá k dispozici, měl ji mít u sebe žalobce, ten však namítl, že žádná dohoda o uznání dluhu neexistuje). Žalovaný následně doplnil, že uznání dluhu obsahuje přímo zástavní smlouva v čl. II a čl. III. Navrhl, aby soud žalobu zamítl.

3. Okresní soud v Příbrami nejprve žalobě vyhověl rozsudkem ze dne 13. 7. 2023, č. j. , spisová značka, , s odůvodněním, že dohoda o uznání dluhu, na kterou odkazovala zástavní smlouva, neexistovala. Zástavní smlouva sama přitom uznání dluhu neobsahovala a smlouvy o zápůjčkách nebyly nijak konkrétně specifikované, což mělo za následek neurčitost zástavní smlouvy. Zástavní právo proto vzniknout nemohlo.

4. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 2. 2024, č. j. , spisová značka, , prvostupňový rozsudek potvrdil s odůvodněním, že v řízení nebyla zjištěna existence závazku žalobce vůči žalovanému, který by odůvodňoval vznik a existenci zástavního práva zapsaného v katastru nemovitostí. Žalovanému se nepodařilo prokázat existenci dohody o uznání dluhu ani skutečnost, že žalobci poskytl peněžní prostředky v celkové výši 6 300 000 Kč z titulu smluv o zápůjčce.

5. Nejvyšší soud následně na základě dovolání žalovaného rozsudkem ze dne 7. 10. 2024, č. j. , spisová značka, , zrušil rozsudky Krajského soudu v Praze i Okresního soudu v Příbrami a věc vrátil k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Příbrami s odůvodněním, že pokud žalobce prohlásil určité skutečnosti v zástavní smlouvě a není sporu o pravosti jeho podpisu na ní, je na něm, aby prokázal opak. Samotné tvrzení, že peníze nepřijal a žádné uznání nepodepsal, přitom není dostatečné k prokázání opaku. Nejvyšší soud zdůraznil, že nelze mít žádné pochybnosti o věcném obsahu a smyslu prohlášení účastníků v listině ze dne , datum, , že „… zástavní věřitel jako věřitel (žalovaný – pozn. dovolacího soudu) uzavřel se zástavcem jako dlužníkem (žalobcem – pozn. dovolacího soudu) postupně smlouvy o půjčkách, na základě kterých přenechal zástavci jako dlužníkovi celkem částku ve výši 6 300 000 Kč …“, a že „… zástavce jako dlužník uznal dnešního dne svůj dluh ve výši 6 300 000 Kč, který má vůči zástavnímu věřiteli, a to co do důvodu a výše na základě dohody o uznání dluhu a jeho splatnosti a zavázal se jej uhradit nejpozději do 31. 12. 2016 s tím, že v případě prodlení s úhradou tohoto závazku se zástavce zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení až do zaplacení …“ Nejvyšší soud dále vysvětlil, že účastníci konstatují (stvrzují) průběh určité tentýž den nastalé události; ve smyslu shora uvedeného výkladu lze mít za to, že se tato událost skutečně stala (prohlášení je pravdivé), a na žalobci (neboť proti němu byla listina použita) tak leží důkazní břemeno, že tomu tak není. Žalobce (nikoli žalovaný) rovněž nese důkazní břemeno k tvrzení, že od samého počátku zde chyběla vůle (úmysl) stran zástavní smlouvy takovou smlouvu uzavřít (a byla uzavřena jenom proto, aby ve vztahu k vnějšímu světu byla vytvořena „iluze“, že předmětné nemovitosti jsou zastaveny pro pohledávku žalovaného ve výši 6 300 000 Kč). Nejvyšší soud dále potvrdil, že uznání dluhu neobsahovala samotná zástavní smlouva, nicméně jak již bylo uvedeno, proti nesporně podepsané osobě na soukromé listině se uplatňuje vyvratitelná právní domněnka uznání pravosti a pravdivosti obsahu listiny – žalobce tak podpisem zástavní smlouvy založil domněnku toho, že žalovaný mu opravdu půjčil 6 300 000 Kč, což žalobce uznal co do důvodu a výše. Pokud žalobce tvrdí, že tomu tak nebylo, musí to prokázat.

6. V řízení po vrácení věci Nejvyšším soudem žalobce opětovně zdůraznil, že žalovaný mu žádné finanční prostředky nepřenechal, neboť takovou sumou ani nedisponoval s ohledem na jeho majetkové poměry (k čemuž navrhl důkazy v podobě výpisů z účtů svých i žalovaného a daňových přiznání žalovaného). Rovněž opětovně zdůraznil, že zástavní smlouvu podepsal z důvodu potřeby ochrany svých nemovitých věcí pro případ prohry sporů s jeho rodinou, což mohla dosvědčit , jméno FO, , jeho bývalá manželka.

7. Žalovaný naopak namítl, že žalobci se v řízení nepodařilo ničím vyvrátit domněnku založenou podpisem zástavní smlouvy, tedy že mu dluží 6 300 000 Kč, přičemž tento závazek uznal co do důvodu i výše.

8. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.

9. Ze zástavní smlouvy datované dne , datum, soud zjistil, že ji podepsal žalovaný coby zástavní věřitel a žalobce coby zástavce. Podpisy obou ověřil zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, . V čl. I byly specifikované nemovité věci žalobce. V čl. II bylo uvedeno: „Zástavní věřitel jako věřitel uzavřel se zástavcem jako dlužníkem postupně smlouvy o půjčkách, na základě kterých přenechal zástavci jako dlužníkovi celkem částku 6 300 000 Kč. Zástavce jako dlužník uznal dnešního dne svůj dluh ve výši 6 300 000 Kč, který má vůči zástavnímu věřiteli, a to co do důvodu a výše na základě dohody o uznání dluhu a jeho splatnosti a zavázal se jej uhradit nejpozději do 31. 12. 2016 s tím, že v případě prodlení s úhradou tohoto závazku se zástavce zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení až do zaplacení.“ V článku III. zástavní smlouvy pak bylo uvedeno: „K zajištění peněžité pohledávky zástavního věřitele ve výši 6 300 000 Kč spolu s příslušenstvím a smluvní pokutou vzniklé z titulu uvedeného v čl. II této smlouvy a uznané co do důvodu a výše na základě dohody o uznání dluhu a jeho splatnosti rovněž uvedené v čl. II této smlouvy, zástavce zastavuje nemovitosti uvedené v čl. I této smlouvy, které má ve výlučném vlastnictví, a zřizuje tím zástavní právo zástavního věřitele k zástavě.“ (smlouva je založena na č. l. 8 spisu).

10. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že k nemovitým věcem žalobce je v katastru nemovitostí zapsáno zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky z titulu dohody o uznání dluhu a jeho splatnosti ve výši 6 300 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou a oprávněním pro žalovaného. Dle výpisu bylo zástavní právo zřízeno na základě smlouvy o zřízení zástavního práva podle obč. z. ze dne , datum, , přičemž zápis byl proveden dne , datum, , a to s právními účinky k , datum, . Zápis je veden pod sp. zn. , sp. značka, (výpis je založen na č. l. 4 spisu).

11. Žalobce v rámci svého účastnického výslechu potvrdil, že zástavní smlouvu podepsal, nevzpomněl si však, kdo připravoval její text. Popsal průběh sporů s jeho rodinou plynoucích ze společného podnikání. Aby si ochránil vlastní bydlení, tak po dohodě se svou tehdejší manželkou , jméno FO, a jejím otcem (žalovaným) uzavřeli fiktivní zástavní právo na jeho dům, a to pro dluh, jehož výše přibližně odpovídala hodnotě domu. Spory s rodinou skončily v roce 2016 dohodou. K zástavnímu právu byl liknavý, jeho výmaz neřešil. Vztah s žalovaným se zhoršil v důsledku jeho rozvodu s , jméno FO, . Tvrdil, že žalovaný mu žádné peníze nikdy nepůjčil. Naopak jej podporoval žalobce, ne finančně, ale materiálně. Podnikal ve společnosti , právnická osoba, . ve stavební činnosti. Žalovaný stavěl od roku 2011 rodinný dům v , Anonymizováno, . Žalobce mu pomáhal s výstavbou základové desky a přes svou společnost mu objednával levnější materiál. Faktury pak hradil žalovaný, a to hotovostně. Žalovaný stavěl dům svépomocí, dle odhadu žalobce jej výstavba stála od 4,5 do 5,5 milionu Kč a pozemek mohl stát okolo 800 000 Kč. Roční příjem žalobce se v rozhodném období roku 2014 pohyboval okolo 1 – 2 milionů Kč. Dále vypověděl, že v roce 2014 si nepořídil nic v hodnotě 6 000 000 Kč, ani neměl žádné závazky, který by potřeboval uhradit. Bankovní účty měl pouze dva, a to osobní a podnikatelský společnosti , právnická osoba, ., oba u , právnická osoba, . V soudních sporech proti své rodině vědomě uváděl v žádostech o osvobození od soudních poplatků dluh vůči žalovanému, jednalo se však o podvod.

12. Otec žalobce (, jméno FO, ) vedl proti žalobci spor o zaplacení 2 000 000 Kč s příslušenstvím, a to u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, (řízení bylo zahájené dne 8. 11. 2013). Žalobě bylo vyhověno rozsudkem ze dne 29. 9. 2014, kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit svému otci 2 000 000 Kč s příslušenstvím a 223 496 Kč na náhradě nákladů řízení. Žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení, přičemž v prohlášení o svých majetkových poměrech ze dne 1. 12. 2014 uvedl, že má dluh vůči žalovanému ve výši 6 300 000 Kč – půjčka na podnikání. Prvostupňový rozsudek byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 31. 7. 2015. Prvostupňový soud následně žalobě opětovně vyhověl, jeho rozsudek byl však znovu zrušen. Spor skončil smírem, dle kterého se žalobce zavázal zaplatit svému otci 1 Kč (zjištěno ze spisu vedeného Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. , spisová značka, , a to z rozsudku založeného na č. l. 96 spisu, prohlášení založeného na č. l. 117 – 120, z usnesení odvolacího soudu založeného na č. l. 203 spisu, z rozsudku založeného na č. l. 241 spisu, z usnesení odvolacího soudu založeného na č. l. 274 spisu a z usnesení o schválení smíru založeného na č. l. 292 spisu).

13. Otec žalobce (, jméno FO, ) dále vedl proti žalobci spor o zaplacení 840 000 Kč s přísl., a to u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, (řízení bylo zahájeno dne 26. 11. 2013). Žalobě bylo vyhověno rozsudkem ze dne 23. 9. 2014, kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit svému otci 840 000 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení ve výši 150 719 Kč. V rámci tohoto řízení žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků, přičemž v prohlášení o svých majetkových poměrech ze dne 19. 12. 2014 uvedl, že má dluh vůči žalovanému ve výši 6 300 000 Kč – jedná se o půjčku na podnikání. Žalobce nebyl osvobozen od soudních poplatků, proti čemuž podal odvolání, v němž zopakoval, že musí splácet své závazky, mj. půjčku ve výši 6 300 000 Kč. Odvolací soud žalobce od soudních poplatků rovněž neosvobodil a usnesením ze dne 29. 2. 2016 změnil prvostupňový rozsudek jen v nákladovém výroku a ve zbytku jej potvrdil. Spor skončil dohodou o narovnání ze dne , datum, , jejímž účastníkem byla mj. i bývalá manželka žalobce , jméno FO, (zjištěno ze spisu vedeného Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. , spisová značka, , a to z rozsudku založeného na č. l. 90 spisu, z prohlášení o majetkových poměrech založeného na č. l. 121 – 127 spisu, usnesení z č. l. 128 – 130 spisu, odvolání založeného na č. l. 134 – 138 spisu, usnesení odvolacího soudu založeného na č. l. 141 spisu, usnesení odvolacího soudu založeného na č. l. 281 a dohody o narovnání založené na č. l. 307 spisu).

14. Svědkyně , jméno FO, (bývalá manželka žalobce, dcera žalovaného) potvrdila, že žalovaný půjčil peníze žalobci na jeho podnikatelské aktivity. Nevěděla, jakou formou byly peníze přenechány. Nebyla přítomna žádného jejich jednání ani podpisu žádných dokumentů. Nevěděla, kdy měly být peníze vráceny. K majetkovým poměrům svého otce (žalovaného) uvedla, že podnikal od 90. let jako elektrikář, jezdil pracovat i do , Anonymizováno, . Pomáhala mu s vystavováním faktur. Potvrdila, že žalovaný stavěl dům ze svých našetřených peněz, které si vydělal. Nějaké peníze i zdědil. Výstavba domu mohla stát okolo 5 000 000 Kč. S žalobcem neměli společný účet. Byla jednatelkou ve společnosti , právnická osoba, . O sporech žalobce s jeho rodinou věděla, avšak ne konkrétně čeho se týkaly.

15. Žalobce dále vyvracel domněnku založenou podpisem zástavní smlouvy tvrzením o nedostatečných majetkových poměrech žalovaného. K majetkovým poměrům účastníků soud zjistil následující skutečnosti.

16. Žalovaný vlastní pozemek parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , a to na základě kupní smlouvy ze dne , datum, . Pozemek koupil za 750 000 Kč, přičemž část ceny ve výši 100 000 Kč předal dne 2. 12. 2010 coby zálohu prodávajícímu a část ceny ve výši 650 000 Kč složil v hotovosti do advokátní úschovy. Na pozemku postavil svépomocí dům za přibližně 5 000 000 Kč, přičemž část materiálu získal prostřednictvím společnosti žalobce , právnická osoba, ., faktury přitom hradil v hotovosti (zjištěno z kupní smlouvy založené na č. l. 276 spisu, smlouvy o úschově založené na č. l. 278 spisu, z potvrzení o uhrazení zálohy založeného na č. l. 280 spisu, z výpisu z katastru nemovitostí založeného na č. l. 48 a č. l. 274 spisu, z evidence práv pro osobu založeného na č. l. 47 spisu, výslechu , jméno FO, a výslechu žalobce).

17. Žalovaný od roku , Anonymizováno, podniká coby OSVČ, přičemž od roku , Anonymizováno, je plátcem DPH se zveřejněným bankovním účtem č. , č. účtu, (zjištěno z výpisu z registru ekonomických subjektů založeného na č. l. 49 spisu a výpisu údajů o subjektech DPH založeného na č. l. 50 spisu).

18. Žalovaný měl na svém podnikatelském bankovním účtu založeném dne , datum, následující zůstatky:- zůstatek ke dni 1. 1. 2014 – 301 159,22 Kč (výpis založen na č. l. 216 spisu),- zůstatek ke dni 30. 6. 2014 – 255 604,02 Kč (výpis založen na č. l. 217 spisu),- zůstatek ke dni 30. 9. 2014 – 363 101,23 Kč (výpis založen na č. l. 218 spisu),- zůstatek ke dni 31. 10. 2014 – 355 921,34 Kč (výpis založen na č. l. 220 spisu),- zůstatek ke dni 30. 11. 2014 – 355 024,29 Kč (výpis založen na č. l. 219 spisu),- zůstatek ke dni 31. 12. 2014 – 175 062,41 Kč (výpis založen na č. l. 221 spisu).

19. Žalobce i jeho společnost , právnická osoba, . mají bankovní účty vedené u , právnická osoba, . Banka však nemá k dispozici výpisy z účtu starší 10 let. Poskytla proto jen výpisy za období ode dne 3. 4. 2015 do dne 31. 12. 2015 (zjištěno z odpovědi banky založené na č. l. 223 spisu).

20. Za období ode dne 3. 4. 2015 do dne 31. 12. 2015 nebyla na podnikatelský účet společnosti , právnická osoba, . č. , č. účtu, připsaná žádná platba od žalovaného (zjištěno z výpisů z účtu založených na č. l. 224 – 248 spisu).

21. Za stejné období, tj. ode dne 3. 4. 2015 do dne 31. 12. 2015, rovněž nebyla na osobní účet žalobce č. , č. účtu, připsaná žádná platba od žalovaného (zjištěno z výpisů z účtu založených na č. l. 249 – 260 spisu).

22. Finanční úřad neposkytl soudu daňová přiznání žalovaného za období let 2010 – 2015 s odkazem na povinnost mlčenlivosti (odpověď FÚ je založena na č. l. 299 spisu). Žalovaný nezprostil finanční úřad mlčenlivosti.

23. Z výzvy ze dne 5. 1. 2023 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k poskytnutí součinnosti při výmazu zástavního práva zřízeného na základě smlouvy, neboť dle žalobce zápis neodpovídá skutečnosti, jelikož nikdy nedošlo k uzavření dohody o uznání dluhu a jeho splatnosti a nikdy také nedošlo k poskytnutí finančních prostředků (zápůjčkám) žalobci (výzva je založena na č. l. 7 spisu).

24. Žalovaný odkázal žalobce ohledně řešení otázky zástavní smlouvy na svého právního zástupce. Na následné zprávy žalobce, že si od něj žádné peníze nepůjčil a vše bylo dělané jen „na oko“, žalovaný nereagoval (zjištěno z whatsappové komunikace účastníků založené na č. l. 45 – 46 spisu).

25. Další navržené důkazy soud již jako nadbytečné neprováděl (výslech , jméno FO, nebylo možné provést z důvodu jeho úmrtí, daňová přiznání žalovaného byla nadbytečná, jelikož i kdyby žalovaný neměl v rozhodném období žádné příjmy z podnikání, nevyvrátilo by to domněnku založenou podpisem zástavní smlouvy, jak bude vysvětleno níže; výslech žalovaného byl s ohledem na zjištěný stav rovněž nadbytečný). Další dokazování by tedy bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

26. Na základě zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci.

27. Žalobce s žalovaným podepsali dne , datum, zástavní smlouvu, na základě které je v katastru nemovitostí zapsáno zástavní právo k nemovitým věcem žalobce s právními účinky ke dni , datum, . Zástavní právo je zapsáno k zajištění pohledávky ve výši 6 300 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou z titulu dohody o uznání dluhu a jeho splatnosti, která dle zástavní smlouvy měla nastat dne 31. 12. 2016. V zástavní smlouvě bylo uvedeno, že žalobce si půjčil od žalovaného celkem 6 300 000 Kč a svůj závazek téhož dne uznal co do důvodu a výše. Žalobce v řízení nevyvrátil, že by obsah zástavní smlouvy (tedy prohlášení o tom, že žalovanému dluží 6 300 000 Kč, což uznal co do důvodu a výše) nebyl pravdivý. Žalobce, na němž leželo důkazní břemeno, vyvracel domněnku pravdivosti obsahu zástavní smlouvy výslechem , jméno FO, (své bývalé manželky), která měla potvrdit, že se jednalo jen o fiktivní dokument a že si žádné peníze od žalovaného nepůjčil, a dále listinami týkajícími se majetkových poměrů žalovaného, z nichž mělo vyplynout, že žalovaný nedisponoval takto vysokou sumou, protože takovou částku ani nemohl jako elektrikář vydělat. , jméno FO, však nepotvrdila, že se jednalo jen o fiktivní dokument, naopak potvrdila existenci půjčky, ačkoli nevěděla žádné detaily. Z jejího výslechu a současně i z výslechu žalobce pak vyplynulo, že žalovaný v roce 2010 koupil pozemek, na kterém následně postavil svépomocí dům. Koupi a výstavbu přitom hradil v hotovosti ze svých prostředků, žalobce mu nikdy nepůjčil. Celkové náklady přitom přesahovaly 5 000 000 Kč. Minimálně tuto částku tedy byl žalovaný schopen opatřit a disponovat s ní. Přestože tedy žalovaný měl na svém podnikatelském účtu v roce 2014 zůstatky jen v řádu několika statisíců, jednoznačně to nevyloučilo možnost, že měl další peníze v hotovosti. Tuto možnost by nevyloučila ani jeho daňová přiznání, a to ani v situaci, pokud by z nich vyplynul nulový příjem z podnikání. Peníze mohl mít z jiných zdrojů. Zároveň tato možnost nebyla vyloučena ani výpisy z účtu žalobce, na nichž se žádné platby od žalovaného nepromítly; výpisy z účtu žalobce navíc byly opatřeny až ode dne 3. 4. 2015, nikoli již za rok 2014. Žalobce tedy žádným relevantním způsobem nevyvrátil domněnku pravdivosti zástavní smlouvy.

28. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

29. Protože se jedná o určovací žalobu, posuzoval soud nejprve otázku, zda žalobce má na požadovaném určení neexistence zástavního práva naléhavý právní zájem.

30. Soud dospěl k závěru, že žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení neexistence zástavního práva k nemovitým věcem má, a to i přes zahájené řízení o soudním prodeji zástavy (vedené zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, ), neboť jen touto určovací žalobou se žalobce může domoci vydání rozhodnutí, které bude podkladem pro výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí. V řízení o soudním prodeji zástavy, ani v navazujícím exekučním (vykonávacím) řízení, nedocílí vydání žádného rozhodnutí, na základě kterého by bylo možné změnit zápis v katastru nemovitostí. Tento závěr současně potvrdil i odvolací a Nejvyšší soud.

31. Soud proto projednal žalobu po věcné stránce, přičemž dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

32. Podle § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

33. Podle § 1309 odst. 1 o. z. při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy.

34. Podle § 1312 odst. 1 o. z. zástavní právo se zřizuje zástavní smlouvou. V ní strany ujednají, co je zástavou a pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno; zajišťuje-li se dluh ještě nedospělý nebo více dluhů, postačí ujednat, do jaké nejvyšší výše jistiny se zajištění poskytuje.

35. Podle § 1316 o. z. zástavní právo k věci zapsané ve veřejném seznamu vzniká zápisem v tomto seznamu, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak.

36. Jak již bylo uvedeno shora, Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí závazně vymezil, jaké otázky jsou v tomto sporu rozhodné a kdo nese důkazní břemeno. Bylo tedy jednoznačně vyloženo, že žalobce tím, že podepsal zástavní smlouvu, ve které prohlásil, že mu žalovaný půjčil 6 300 000 Kč a on svůj závazek uznal téhož dne co do důvodu a výše, založil zákonnou (vyvratitelnou) domněnku, že se tomu tak opravdu stalo. Pokud v řízení tvrdil opak, tedy že daná prohlášení nebyla pravdivá, musel to prokázat.

37. Žalobce tedy nesl důkazní břemeno k vyvrácení zákonné domněnky pravdivosti prohlášení uvedených v jím podepsané zástavní smlouvě, tedy k vyvrácení skutečnosti, že mu žalovaný přenechal 6 300 000 Kč a že tento závazek uznal co do důvodu a výše. Aby tuto domněnku vyvrátil, musel prokázat opak daných prohlášení. To se mu však v řízení nepodařilo. Nevyvrátil totiž, že by žalovaný nemohl mít k dispozici dané finanční prostředky. V řízení totiž vyšlo najevo, že peníze v řádu minimálně několika milionů k dispozici měl, koupil za ně pozemek a postavil dům. Tvrzení žalobce, že žalovaný coby elektrikář nemohl vydělat takové peníze, tedy touto skutečností bylo vyvráceno. Ani daňová přiznání žalovaného, byť by byla nulová, nebyla způsobilá tuto domněnku vyvrátit. Peníze mohl mít žalovaný z jiných zdrojů. Žalobce zároveň neprokázal, že zástavní smlouva představovala jen simulované jednání pro účely ochrany jeho majetku v souvislosti se spory s jeho rodinou. Zejména to nepotvrdila svědkyně , jméno FO, , která naopak potvrdila, že žalobce si od žalovaného půjčil. Žalobce navíc sám dluhem vůči žalovanému ve výši 6 300 000 Kč argumentoval v rámci žádostí o osvobození od soudních poplatků v soudních sporech proti svému otci. Vysvětloval to tím, že vědomě uváděl nepravdu. Samotné jeho tvrzení o tom, že lhal, však bez dalších důkazů rovněž nebylo způsobilé vyvrátit příslušnou zákonnou domněnku. Způsobilá vyvrátit danou domněnku nebyla sama o sobě ani skutečnost, že žalobce vedl se svým otcem dva soudní spory. Žalobce tedy neunesl své důkazní břemeno ohledně skutečností, které by vylučovaly pravdivost a správnost zástavní smlouvy. Z provedených důkazů tedy nevyplynulo, že zástavní smlouva představovala jen simulované jednání, ani že žalovaný neměl finanční prostředky.

38. Zástavní právo je přitom právem subsidiárním a akcesorickým, je tedy podpůrným prostředkem pro uspokojení pohledávky zástavního věřitele, které vzniká pouze tehdy, vznikla-li platně také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit. Jinými slovy, neexistuje-li pohledávka, která má být zajištěna zástavním právem, má to za následek, že podle zástavní smlouvy zástavní právo nevznikne, byť je tato zástavní smlouva platná a bylo podle ní zapsáno zástavní právo do katastru nemovitostí (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3472/2011, dostupný na www.nsoud.cz).

39. Na základě zástavní smlouvy tedy bylo prokázáno (byla nastolena domněnka), že žalovaný má pohledávku, k jejímuž zajištění bylo sjednáno zástavní právo na nemovitých věcech žalobce. Žalobce přitom nevyvrátil, že tomu tak není. Zástavní právo tedy zajišťuje prokázanou pohledávku zástavního věřitele (žalovaného). Soud proto žalobu zamítl.

40. Podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal ve věci zcela úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 85 905,50 Kč, a to za zastoupení advokátem a za zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 5 000 Kč a zaplacený soudní poplatek za dovolání ve výši 14 000 Kč. Advokátovi náleží odměna za 8 úkonů právní služby po 2 500 Kč [převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 30. 3. 2023, účast při jednáních soudu ve dnech 8. 6. 2023 (od 9:30 do 10:50 – 1 úkon), 13. 7. 2023 (od 9:30 do 11:37 – 2 úkony) a 28. 2. 2024 (od 8:30 do 9:25 – 1 úkon), odvolání ze dne 12. 9. 2023, dovolání ze dne 24. 4. 2024, doplnění dovolání ze dne 11. 6. 2024], tj. celkem 20 000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a), § 7 bodu 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni provedení jednotlivých úkonů právní služby (dále jen „AT“), dále 8 náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT po 300 Kč, tj. 2 400 Kč, dále odměna za 5 úkonů právní služby po 3 700 Kč [vyjádření žalovaného ze dne 6. 2. 2025 a 25. 4. 2025, účast při jednáních soudu ve dnech 6. 3. 2025 (od 9:30 do 10:22 – 1 úkon), 29. 4. 2025 (od 13:02 do 14:12 – 1 úkon) a 5. 6. 2025 (od 13:05 do 14:31 – 1 úkon)] podle § 9 odst. 3 písm. a),§ 7 bodu 5, § 11 odst. 1 písm. d) a g) AT, tj. 18 500 Kč, odměna za 1 úkon právní služby po 1 850 Kč (účast při vyhlášení rozsudku dne 11. 6. 2025) podle § 9 odst. 3 písm. a),§ 7 bodu 5, § 11 odst. 2 písm. f) AT, 6 náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT po 450 Kč, tj. 2 700 Kč, dále cestovné ve výši 6 643,80 Kč podle § 13 odst. 1, 5 AT a podle § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce za cesty advokáta žalovaného k jednání soudu ze sídla advokáta (, adresa, ) do , Anonymizováno, a zpět (celkem 132 km za jízdu k jednomu jednání) vozidlem , název, , reg. zn. , SPZ, , a to konkrétně za cestu advokáta k jednání soudu dne 8. 6. 2023 ve výši 1 134,60 Kč (za 132 km při průměrné spotřebě 7,7 l/100 km, ceně paliva 44,10 Kč/l a sazbě základní náhrady 5,20 Kč/km), za cestu advokáta dne 13. 7. 2023 ve výši 1 036,04 Kč (za 132 km při průměrné spotřebě 7,7 l/100 km, ceně paliva 34,40 Kč/l a sazbě základní náhrady 5,20 Kč/km), za cestu advokáta ve dnech 6. 3. 2025, 29. 4. 2025, 5. 6. 2025 a 11. 6. 2025 po 1 118,29 Kč (za 132 km při průměrné spotřebě 7,7 l/100 km, ceně paliva 34,70 Kč/l a sazbě základní náhrady 5,80 Kč/km), dále náhrada za promeškaný čas strávený cestami k jednání soudu ve výši 3 200 Kč podle § 14 odst. 3 AT (4 půlhodiny za cestu k jednomu jednání, 8 x 100 Kč za cestu ke dvěma jednáním v roce 2023 a 16 x 150 Kč za cestu ke čtyřem jednáním v roce 2025), a náhrada 21% DPH ve výši 11 611,70 Kč (počítaná z částky 55 293,80 Kč). Soud žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení za advokátem žalovaného vyúčtované porady s klientem přesahující jednu hodinu ve dnech 6. 9. 2023, 17. 4. 2024 a 21. 5. 2025, neboť nebyly advokátem soudu doloženy. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).