25 Co 66/2026

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců Mgr. Kláry Hrobské a JUDr. Václava Nekoly v právní věci žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení náhrady škody 10 706 715 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Anonymizováno ze dne Anonymizováno, č. j. Anonymizováno

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku III. mění tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 1 582 965 Kč; jinak se v tomto výroku a v napadené části napadeného výroku II., pokud se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 10 706 715 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení, potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 118 750 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka, rozhodl Okresní soud v adresa (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I., že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 285 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky Kč 9 285 150 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. byla žaloba co do částky 123 993 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 133 279 100 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 123 993 950 Kč od datum do zaplacení zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 1 894 305,91 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok III.). Předmětem řízení byl nárok žalobce na náhradu škody ve výši 133 279 100 Kč s příslušenstvím, kterou měl utrpět v důsledku požáru ze dne datum. Požár vznikl v prostoru venkovně skladovaných palet u objektu užívaného žalovanou a následně se rozšířil na haly H2 a H2A ve vlastnictví žalobce, které byly zcela zničeny. Žalobce dovozoval odpovědnost žalované z porušení jejích povinností na úseku požární ochrany, zejména ze skladování palet v bezprostřední blízkosti hal, nedostatečného zabezpečení areálu a neprovádění preventivních opatření, přičemž tvrdil, že v důsledku tohoto jednání mu vznikla škoda odpovídající nákladům na obnovu zničených objektů po odečtení pojistného plnění. O základu nároku bylo již pravomocně rozhodnuto mezitímním rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka. Těmito rozhodnutími bylo postaveno najisto, že žalovaná odpovídá za vzniklou škodu pouze v rozsahu 15 %, a po právní moci mezitímního rozsudku tak zůstala k posouzení pouze otázka konkrétní výše škody. K určení výše škody provedl soud prvního stupně dokazování zejména znaleckým posudkem tituly před jménem jméno FO včetně dodatku, znaleckým posudkem znalecké kanceláře právnická osoba č. hodnota a výslechem jejich zpracovatelů. Na základě provedeného dokazování zjistil, že reprodukční hodnota zničených hal činila 141 924 000 Kč, hodnota určená výnosovou metodou 66 416 000 Kč a obvyklá cena hal ke dni požáru 70 401 000 Kč. Současně bylo zjištěno, že po požáru byla hodnota hal nulová, neboť došlo k jejich úplnému zničení. Žalobce dále obdržel od své pojišťovny pojistné plnění za objekt ve výši 8 500 000 Kč. Po právní stránce soud aplikoval Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno, v platném znění (dále jen „o. z.“) a vycházel z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Odkázal zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, podle něhož se výše náhrady škody na věci určuje buď náklady potřebnými k uvedení věci do původního stavu, nebo rozdílem mezi obecnou cenou věci před poškozením a po poškození, přičemž tento druhý způsob je vhodný zejména tehdy, není-li obnova původního stavu dobře možná. Dále poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, který zdůrazňuje, že při úplném zničení věci je namístě vycházet z rozdílu její obvyklé ceny před škodní událostí a po ní, zejména tam, kde by obnova znamenala faktické vybudování nové stavby, nikoli navrácení věci do původního stavu. Soud proto nepřisvědčil žalobci, který výši škody odvozoval od reprodukční ceny zničených hal, neboť tato metoda podle soudu nevyjadřovala skutečné zmenšení majetku žalobce, ale náklady na pořízení nových objektů. Za rozhodující naopak považoval ocenění vycházející z obvyklé ceny nemovitostí před požárem, stanovené znaleckou kanceláří Anonymizováno. Na tomto základě dospěl k závěru, že skutečná škoda představuje rozdíl mezi obvyklou cenou hal před požárem ve výši 70 401 000 Kč a jejich nulovou hodnotou po zničení. Současně soud zohlednil pojistné plnění vyplacené žalobci. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, zabývající se účinky zákonné cese podle § 2820 odst. 1 o. z., podle něhož v rozsahu poskytnutého pojistného plnění přechází právo na náhradu škody na pojistitele. Z tohoto důvodu od celkové škody odečetl pojistné plnění za objekt ve výši 8 500 000 Kč a dospěl k závěru, že neuhrazená majetková škoda činí 61 901 000 Kč. Protože bylo mezitímním rozsudkem pravomocně určeno, že žalovaná odpovídá pouze za 15 % vzniklé škody, uzavřel, že žalovaná je povinna nahradit žalobci částku 9 285 150 Kč, představující 15 % z částky 61 901 000 Kč. Současně zdůraznil, že podle pravomocného rozhodnutí o základu nároku nese za vznik škody odpovědnost z 70 % jméno FO, pravomocně odsouzený za založení požáru, a z 15 % sám žalobce. Pokud jde o příslušenství pohledávky, soud vyšel z § 1958 odst. 2 a § 1970 o. z. a dospěl k závěru, že žalovaná byla vyzvána k plnění dopisem ze dne datum se stanovenou lhůtou do datum, a proto se od datum nachází v prodlení. Žalobci proto přiznal od uvedeného data také zákonný úrok z prodlení. Soud prvního stupně tak žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 9 285 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení. Ve zbývající části, tj. co do částky 123 993 950 Kč s požadovaným příslušenstvím, žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobce byl ve věci úspěšný přibližně ze 7 %, zatímco žalovaná z 93 %, a po zohlednění čistého procesního úspěchu přiznal žalované náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 894 305,91 Kč.

2. Proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně v části, pokud se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 10 706 715 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení, podal žalobce včasné odvolání. Namítal především nesprávné právní posouzení otázky výše škody a vadné hodnocení znaleckých posudků. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že skutečnou škodu je třeba určit podle obvyklé ceny zničených hal ke dni škodní události, a prosazoval určení škody podle reprodukčních nákladů na jejich obnovu. Žalobce zdůrazňoval, že v projednávané věci došlo k úplnému a nenávratnému zničení hal, a za jedinou objektivní metodu stanovení škody proto považoval nákladovou metodu použitou ve znaleckém posudku dr. tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, tituly za jménem Podle jeho názoru škoda spočívá ve ztrátě majetku, který je nutno obnovit výstavbou nových objektů, přičemž náklady takové obnovy představují skutečnou majetkovou újmu. V této souvislosti poukazoval na to, že znalecký posudek vycházel z cenových ukazatelů Anonymizováno, které považoval za objektivní a všeobecně uznávaný způsob ocenění staveb. Žalobce vytýkal soudu prvního stupně nesprávný výklad Anonymizováno Tvrdil, že uvedené ustanovení neupřednostňuje obvyklou cenu před náklady potřebnými k obnovení funkce věci, ale naopak vyžaduje zohlednění účelně vynaložených nákladů na její obnovu. Dle jeho názoru při úplném zničení funkční a dlouhodobě využívané stavby znamená obnova její funkce výstavbu nové haly, a soud proto neměl stanovit výši škody pouze podle její obvyklé ceny před požárem. Dále namítal, že použití obvyklé ceny neodpovídá okolnostem projednávané věci, neboť zničené haly nebyly určeny k prodeji, ale sloužily jako součást provozovaného výrobního areálu a byly dlouhodobě ekonomicky využívány. Určení škody podle tržní hodnoty tak podle odvolatele nevystihuje skutečný rozsah majetkové újmy, kterou utrpěl. Současně zpochybňoval závěry znaleckého posudku předloženého žalovanou s tím, že tento neposuzoval materiální škodu vzniklou zničením staveb, ale primárně ekonomickou hodnotu nemovitostí. Podle žalobce soud prvního stupně nesprávně aplikoval i judikaturu Nejvyššího soudu, neboť případy, v nichž je namístě vycházet z obvyklé ceny věci, se týkají situací, kdy není možné nebo účelné původní stav obnovit. V projednávané věci však obnovení zničených hal výstavbou nových objektů možné je. Přiznání náhrady pouze ve výši obvyklé ceny by podle odvolatele vedlo k porušení zásady plné náhrady škody a zásady restitutio in integrum, neboť by neumožnilo navrácení jeho majetkové sféry do stavu před vznikem škody. Žalobce požadoval, aby mu odvolací soud přiznal náhradu škody vycházející z reprodukčních nákladů stanovených znaleckým posudkem tituly před jménem jméno FO, odpovídající pravomocně určenému podílu odpovědnosti žalované ve výši 15 %, tj. v částce 19 991 865 Kč. Navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. změněn tak, že žalobci bude přiznána další částka 10 706 715 Kč s příslušenstvím, případně aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně požadoval odpovídající změnu výroku o náhradě nákladů řízení.

3. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedla, že soud prvního stupně správně posoudil otázku výše škody i odpovídajícím způsobem vyhodnotil provedené znalecké důkazy. Ztotožnila se zejména se závěrem, že při určení výše škody bylo namístě vycházet z obvyklé ceny zničených hal určené znaleckým posudkem znalecké kanceláře právnická osoba, nikoli z reprodukčních nákladů na výstavbu nových objektů, jak požadoval žalobce. Žalovaná poukázala na znění Anonymizováno a na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, zejména rozhodnutí sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka a spisová značka. Podle této judikatury lze škodu na věci určit buď rozdílem mezi obvyklou cenou věci před poškozením a po něm, nebo náklady potřebnými k uvedení věci do původního stavu, avšak pouze tehdy, nejsou-li tyto náklady zjevně nepřiměřené hodnotě věci před poškozením. V případě úplného zničení věci, kdy by její obnova fakticky znamenala vytvoření věci nové, je podle žalované jediným přípustným způsobem určení škody vycházet z obvyklé ceny věci před škodní událostí. Žalovaná zdůraznila, že v projednávané věci došlo k úplnému zničení hal H2 a H2A a jejich případná obnova by představovala výstavbu nových staveb. Za této situace proto podle jejího názoru nelze výši škody určovat podle nákladů na obnovu, nýbrž pouze podle obvyklé ceny zničených nemovitostí. Namítla, že soud prvního stupně postupoval plně v souladu s aktuální a ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, zatímco žalobce v odvolání neoznačil žádné konkrétní rozhodnutí, které by podporovalo jím prosazovaný výklad. Nad rámec uvedeného žalovaná zpochybnila použitelnost znaleckého posudku dr. tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, tituly za jménem Tvrdila, že tento posudek vycházel z nevhodně zvolené nákladové metody a nezohledňoval dostatečně skutečný stav a opotřebení zničených hal. Podle žalované pracoval tento znalec především s obecnými cenovými ukazateli právnická osoba a technologií potřebných k výstavbě nové stavby, aniž by odpovídajícím způsobem reflektoval konkrétní vlastnosti oceňovaných nemovitostí, jejich stáří, lokalitu, umístění a další charakteristiky významné pro stanovení jejich skutečné hodnoty. Žalovaná uzavřela, že soud prvního stupně stanovil výši škody správně, v souladu s Anonymizováno i judikaturou Nejvyššího soudu, a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř, a zjistil, že odvolání není důvodné.

5. Výrok I. (v celém rozsahu) a výrok II., pokud se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 113 287 235 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení, nebyly odvoláním napadeny a nabyly tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Nebyly tedy ani předmětem přezkumu odvolacího soudu.

6. Na tomto místě odvolací soud konstatuje, že o základu nároku bylo již pravomocně rozhodnuto mezitímním rozsudkem soudu prvního stupně ze dne datum, č. j. spisová značka, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka. Těmito rozhodnutími bylo postaveno najisto, že žalovaná odpovídá za vzniklou škodu v rozsahu 15 %. Po právní moci tohoto mezitímního rozsudku (dne datum) tak zůstala k posouzení pouze otázka výše způsobené škody. Také odvolací soud pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku plně odkazuje na citovaná rozhodnutí, pokud jde o základu nároku. Zdůrazňuje pouze, že odvolací soud v potvrzujícím rozhodnutí mezitímního rozsudku soudu prvního stupně uzavřel, že za hlavní, primární a nejpodstatnější příčinou požáru dne datum považuje úmyslné jednání jméno FO, který byl pravomocně odsouzen (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. spisová značka) za podezřelý výraz obecného ohrožení a který oheň a následný požár založil. Bez tohoto jednání by totiž ke vzniku požáru v daném případě vůbec nedošlo. jméno FO je tedy hlavní osobu, odpovědnou žalobci za škodu rovněž dle ust. § 2910 o. z., jehož veškeré podmínky jsou v tomto případě naplněny. Vzhledem k specifickým okolnostem případu pak odvolací soud v projednávané věci výjimečně aplikoval tzv. dělenou odpovědnost dle ustanovení § 2915 odst. 2 o. z. Podíl trestně odsouzeného jméno FO na vzniku škody vzniklé poškozenému žalobci stanovil v rozsahu 70 %. Ve zbývajícím rozsahu (30 %) by tak za škodu odpovídala žalovaná. Dle § 2918 o. z. však odvolací soud přihlédl i ke zřejmému spoluzpůsobení vzniklé škody samotným žalobcem jako poškozeným v rozsahu ½ odpovědnosti žalované, tj. každého z nich (žalobce a žalované) v rozsahu 15 % vzhledem k celku. Odvolací soud tak ve shodě se soudem prvního stupně konstatoval, že základ nároku žalobce vůči žalované je po právu co do 15 %.

7. Předmětem řízení po právní moci mezitímního rozsudku tak bylo zjištění konkrétní výše škody, vzniklé žalobci jako poškozenému úplným zničením halových objektů – halový objekt situovaný na pozemcích původně st. p. č. 1646 (aktuálně p. č. 768), jehož součástí byla stavba haly a šaten (dále jen „hala H2“), a pozemku st. p. č. 1801 (nově p. č. 770), jehož součástí byla stavba haly (dále jen „hala H2A“), vše v k. ú. adresa (LV č. hodnota) ve vlastnictví žalobce (dále jen také společně jako „předmětné haly“ nebo „hala H2 a H2A“) při požáru dne datum.

8. V rámci dokazování provedeného k této otázce po právní moci mezitímního rozsudku soud prvního stupně vycházel zejména ze znaleckého posudku Anonymizováno tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, tituly za jménem (dále jen „tituly před jménem jméno FO“), včetně jeho dodatku, ze znaleckého posudku znalecké kanceláře právnická osoba (dále jen „Anonymizováno“) č. hodnota, a z výslechů obou znalců. Soud prvního stupně zjistil ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO, že reprodukční hodnota hal H2 a H2A činila částku 141 924 000 Kč, přičemž ocenění bylo provedeno s využitím směrných cen ÚRS a bylo v něm zohledněno stáří i opotřebení objektů. Výnosovou metodou byla hodnota předmětných hal stanovena částkou 66 416 000 Kč. Ze znaleckého posudku znalecké kanceláře Anonymizováno soud prvního stupně zjistil, že obvyklá cena hal H2 a H2A ke dni vzniku škodní události činila 70 401 000 Kč. Toto ocenění bylo založeno na analýze reálně uskutečněných tržních transakcí s obdobnými průmyslovými a logistickými nemovitostmi v období předcházejícím požáru. Uvedený znalec současně uvedl, že vzhledem k technickému a funkčnímu propojení jednotlivých staveb nebylo možné spolehlivě určit samostatnou hodnotu některých dílčích částí areálu. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že haly H2 a H2A byly následkem požáru zcela zničeny a že jejich hodnota po škodní události byla nulová. Dále bylo zjištěno, že žalobce obdržel od právnická osoba, pojistné plnění za poškozený objekt ve výši 8 500 000 Kč; spolu se zachraňovacími náklady mu bylo vyplaceno celkem 8 664 900 Kč. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně uzavřel, že pro stanovení skutečné škody je rozhodující obvyklá cena hal H2 a H2A bezprostředně před jejich zničením. Za prokázanou vzal obvyklou cenu ve výši 70 401 000 Kč a současně vyšel ze zjištění, že po požáru byla hodnota předmětných hal nulová. Skutečná majetková škoda odpovídala rozdílu mezi těmito hodnotami. Po odečtení pojistného plnění za objekt ve výši 8 500 000 Kč stanovil soud prvního stupně rozsah neuhrazené majetkové škody částkou 61 901 000 Kč. Z této částky následně vyšel při určení rozsahu náhrady odpovídající pravomocně určenému podílu odpovědnosti žalované ve výši 15 %, který určil (již pravomocně) přiznanou částkou 9 285 150 Kč.

9. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje s tím, že má svou oporu v provedeném dokazování a s tím, že nedoznal změn ani v rámci odvolacího řízení.

10. Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

11. Anonymizováno 12. Anonymizováno 13. Anonymizováno 14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Odvolací soud po přezkoumání napadeného rozsudku v rozsahu podaného odvolání dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je v napadené části napadeného výroku II. o věci samé věcně správný.

18. Opětovně přitom konstatuje, že v projednávané věci byl základ nároku již pravomocně vyřešen shora citovaným mezitímním rozsudkem soudu prvního stupně, potvrzeným zdejším soudem jako soudem odvolacím. V této fázi řízení tak již nebylo možné znovu otevírat otázku předpokladů odpovědnosti za škodu ani podíl jednotlivých subjektů na jejím vzniku; předmětem řízení tak zůstala pouze výše škody, která žalobci vznikla úplným zničením hal H2 a H2A při požáru dne datum.

19. Žalobce v odvolání namítá, že soud prvního stupně pochybil, jestliže výši škody určil podle obvyklé ceny zničených hal stanovené znaleckým posudkem znalecké kanceláře Anonymizováno, a nikoliv podle reprodukční hodnoty vyčíslené znalcem tituly před jménem jméno FO. Podle názoru žalobce představují náklady na výstavbu nových hal jedinou metodu, která odpovídá rozsahu majetkové újmy vzniklé úplným zničením staveb. S touto argumentací se však odvolací soud neztotožňuje.

20. Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dlouhodobě vychází z toho, že při určení výše škody na věci připadají v úvahu zásadně dva způsoby ocenění, a to buď rozdíl mezi obvyklou cenou věci před poškozením a po poškození, nebo náklady potřebné k uvedení věci do původního stavu. Tento druhý způsob však lze použít pouze tehdy, nejsou-li náklady na obnovu věci zjevně nepřiměřené její hodnotě před poškozením (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka a spisová značka).

21. Významně tuto judikaturu rozvinul rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, na který správně poukazovala žalovaná ve svém vyjádření k odvolání. Nejvyšší soud v něm zdůraznil, že uvedení do předešlého stavu je způsobem náhrady škody pouze tehdy, je-li to možné nejen fakticky a právně, ale též hospodářsky. Náklady na obnovu věci nesmějí být ve zjevném nepoměru k hodnotě věci před poškozením a náhrada škody nesmí vést k financování pořízení nové věci podstatně vyšší hodnoty, než jakou měla věc poškozená nebo zničená.

22. Právě uvedené závěry plně dopadají na projednávanou věc. Z provedeného dokazování vyplynulo, že reprodukční hodnota hal H2 a H2A činila 141 924 000 Kč, zatímco jejich obvyklá cena před škodní událostí byla znalecky stanovena částkou 70 401 000 Kč. Náklady potřebné pro výstavbu nových objektů hal tak převyšují hodnotu původních staveb více než dvojnásobně. Za těchto okolností nelze reprodukční cenu považovat za měřítko skutečné škody, neboť by žalobci byla poskytnuta hodnota podstatně převyšující majetek, který byl škodní událostí zničen.

23. Není proto důvodná námitka žalobce, že soud prvního stupně nesprávně vyložil Anonymizováno Z citovaného ustanovení nelze dovodit právo poškozeného požadovat vždy náklady na pořízení věci nové bez ohledu na hodnotu věci zničené. Ustanovení Anonymizováno je třeba vykládat v souladu s principem plné, nikoliv však nadměrné náhrady škody. Účelem náhrady škody je obnovit majetkovou sféru poškozeného, nikoliv ji zlepšit.

24. Odvolací soud nepřehlédl ani argument žalobce, že zničené haly byly dlouhodobě využívány jako součást výrobního areálu a nebyly určeny k prodeji. Tato okolnost však nemůže vést k závěru o použitelnosti reprodukční ceny. Předmětem náhrady škody je majetková hodnota, o kterou byl poškozený zkrácen. Tu je třeba poměřovat hodnotou zničeného majetku bezprostředně před škodní událostí, nikoliv náklady, které by byly zapotřebí k pořízení nového majetku.

25. Odvolací soud současně neshledal pochybení ani v hodnocení znaleckých posudků. Posudek znalce tituly před jménem jméno FO vycházel z reprodukčních nákladů a byl proto použitelný především pro stanovení nákladů na vybudování nových hal. Naproti tomu znalecký posudek znalecké kanceláře Anonymizováno stanovil obvyklou cenu zničených staveb k rozhodnému okamžiku metodou odpovídající požadavkům Anonymizováno i citované judikatuře Nejvyššího soudu. Jestliže soud prvního stupně při určení rozsahu skutečné škody vyšel právě z tohoto posudku, postupoval správně.

26. Správný je rovněž závěr soudu prvního stupně, že od takto zjištěné škody bylo třeba odečíst pojistné plnění již vyplacené žalobci.

27. Podle § 2820 odst. 1 o. z. vzniklo-li v souvislosti s pojistnou událostí oprávněné osobě proti jinému právo na náhradu škody, přechází toto právo v rozsahu vyplaceného pojistného plnění na pojistitele.

28. Protože žalobce obdržel za zničené haly pojistné plnění ve výši 8 500 000 Kč, mohl se vůči žalované domáhat pouze náhrady zbývající neuhrazené škody. Soud prvního stupně správně uzavřel, že po odečtení poskytnutého pojistného plnění činí škoda 61 901 000 Kč a že žalované vzhledem k pravomocně určenému podílu odpovědnosti 15 % vznikla povinnost nahradit žalobci částku 9 285 150 Kč.

29. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že žalobcem požadovaná další částka odpovídající rozdílu mezi reprodukční hodnotou hal a jejich obvyklou cenou nepředstavuje náhradu skutečné škody ve smyslu Anonymizováno.

30. Žaloba tak není v části, ve které byl napaden zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně důvodná a po právu, a soud prvního stupně rozhodl správně, pokud žalobu v této části zamítl.

31. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. v napadené části napadeného věcného zamítavého výroku II., pokud se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 10 706 715 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení, potvrdil (výrok I. tohoto rozsudku).

32. Pokud jde o výrok III. napadeného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně správně aplikoval ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. (srovnej např. NS spisová značka), avšak v nesprávném poměru. Je zapotřebí vyjít z toho, jak byl stanoven poměr účasti jednotlivých právnických a fyzických osob na vzniklé škodě. Žalobce byl tedy v řízení procesně úspěšný pouze co do 15 % (míra účasti žalované na vzniku škody), kdežto žalovaná v rozsahu 85 % (míra účasti zbylých osob na vzniku škody, tj. žalobce v rozsahu 15 % a jméno FO v rozsahu 70 %). Žalovaná má tedy vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 70 % (85-15).

33. Právní zástupce žalované učinil v řízení před soudem prvního stupně tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne datum, datum, datum, datum - replika, datum – zde odměna ve výši ½, účast na jednání soudu prvního stupně dne datum – delší než 2 hodiny, tj. 2 úkony právní služby, datum– delší než 2 hodiny, tj. 2 úkony právní služby, datum, vyjádření k odvolání ze dne datum, vyjádření k nového znaleckému posudku ze dne datum, účast na jednání odvolacího soudu dne datum, vyjádření k dovolání ze dne datum, vyjádření ze dne datum, účast na jednání soudu prvního stupně dne datum – delší než 2 hodiny, tj. 2 úkony právní služby, vyjádření k výslechu znalce ze dne datum – zde odměna ve výši ½, účast na jednání soudu prvního stupně dne datum, celkem tedy hodnota úkonů právní služby a 2 úkony právní služby v rozsahu ½ po 97 620 Kč za úkon právní služby z tarifní hodnoty 133 279 100 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 7. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „AT“), tj. 1 854 780 Kč. Náklady řízení žalované tvoří dále 13 režijních paušálů po 300 Kč a 7 režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, vždy v platném znění, tj. 7 050 Kč, doložené cestovné k jednáním soudu prvního stupně na trase adresa a zpět v celkové výši 4 677,76 Kč (jedna zpáteční cesta v délce 125 km), náhrada za promeškaný čas za 12 půlhodin po 100 Kč a 8 půlhodin po 150 Kč na cestě k těmto jednání dle § 14 odst. 3 AT, vždy v platném znění, tj. celkem 2 400 Kč, jakož i 21 % DPH z částky 1 868 907,76 Kč ve výši 392 470,62 Kč, celkem tedy 2 261 378,39 Kč; z toho 70 % tvoří částku 1 582 965 po zaokrouhlení. Při určení výše náhrady cestovních výdajů vycházel odvolací soud z údajů ve velkém technickém průkazu použitého vozidla a dále z vyhlášky č. 467/2022 Sb. (jednání v roce 2023), vyhlášky č. 398/2023 Sb. (jednání v roce 2024) a vyhlášky č. 475/2024 Sb. (jednání v roce 2025).

34. Ze všech těchto důvodů byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změněn ve výroku III., pokud jde o výši přiznaných nákladů řízení, které je žalobce povinen zaplatit žalované (správně 1 582 965 Kč); jinak byl v tomto výroku dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen (výrok I. tohoto rozsudku).

35. V rámci odvolacího řízení byla předmětem řízení částka 10 706 715 Kč a procesně plně úspěšná byla žalovaná. Má tedy podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proti žalobci.

36. Náklady odvolacího řízení žalované tvoří odměna za 2 úkony právní služby z tarifní hodnoty 10 706 715 Kč po 48 620 Kč za úkon právní služby (vyjádření k odvolání ze dne datum, účast na jednání odvolacího soudu dne datum), tj. 97 240 Kč, dále 2 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 900 Kč, a 21 % DPH z částky 98 140 Kč ve výši 20 609,40 Kč, celkem 118 750 Kč po zaokrouhlení. Odvolací soud tak výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 118 750 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

37. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo těchto nákladů určeno k rukám právního zástupce žalované, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Anonymizováno. Dovolání je přípustné v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.