25 CO 80/2022

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudkyň Mgr. Kláry Hrobské a Mgr. Kateřiny Boudníkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného adresa pro doručování adresa o vyklizení nemovitých věcí, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 4. 1. 2022, č. j. 9 C 42/2021-78,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 18 633 Kč; jinak se v tomto výroku a ve výroku I. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Okresní soud v Nymburce (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 1. 2022, č. j. 9 C 42/2021-78, uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizené žalobkyni předat pozemek parc. č. st. anonymizováno, jehož součástí je rozestavěná budova (bez způsobu využití), pozemek parc. číslo vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném stát. instituce, stát. instituce, pro katastrální území a územní celek na list vlastnictví, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 20 822,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.). Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že účastníci spolu uzavřeli smlouvu o nájmu předmětných nemovitostí, dle které nájem žalovaného skončil nejpozději datum. Ke dni vyhlášení rozhodnutí, tak již nájem žalovaného skončil a předmětné nemovitosti žalobkyně užíval bez právního důvodu. Pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně hodnotil nájemní smlouvy předložené žalobkyní a žalovanou a dospěl k závěru, že nájemní vztah mezi účastníky byl skutečně sjednán na dobu určitou do datum a žaloba nebyla žalobkyní podána předčasně.

2. Proti shora uvedenému rozsudku podal včas odvolání žalovaný s tím, že každý z účastníků předložil nájemní smlouvu s jiným datem ukončení. Nájemní smlouva předložená žalobkyní měla být ukončena k datum a nájemní smlouva předložená žalovaným k datum. Dle žalovaného tak není možné určit, zda dle ustanovení § 2285 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění k datum (dále jen„ o. z.“) nájem mezi stranami netrval nadále. Není možné ustanovení § 2285 o. z. smluvně vyloučit, a to s ohledem na jeho kogentnost. Žalovaný poukázal na skutečnost, že byl smluvní stranou nájemní smlouvy jako spotřebitel, tedy slabší smluvní stranou, a mohl být předloženou smlouvou zásadně poškozen právě vyloučením ustanovení § 2285 o. z. Nájemní smlouvu připravila výlučně žalobkyně. Není zřejmé, kdy nájemní vztah skončil, tedy ke kterému okamžiku by mělo dojít k vyklizení nemovitosti. Žalobkyně jako pronajímatel je povinna vyzvat žalovaného jako nájemce ve lhůtě tří měsíců k ukončení nájmu a není zřejmé, kdy tato lhůta započala běžet a zda jí žalobkyně naplnila. Dle žalovaného je rozsudek soudu prvního stupně rozporný, neboť na jedné straně bez dalšího dospěl k závěru, že nájem skončil k datum a následně, že skončil nejpozději k datum. Žalovaný v nemovitosti dlouhodobě bydlí, byla prodána ne jeho vinou v dražbě. Nájemní vztah nebyl schopen nijak ovlivnit, výše nájmu mu byla vnucena žalobkyní. Žalobkyně jej žaluje za neuhrazený nájem v roce 2021 ve výši 80 000 Kč. Pokud by nájem trval pouze do datum, nebyl by důvod, aby žalobkyně požadovala nájem v roce 2021. Žalovaný považoval výzvy žalobkyně k vyklizení nemovitosti za nátlak na jeho osobu ve věci prodeje nemovitostí. Žalobkyně měla podat žalobu hned v lednu 2021 a ne až po několika měsících. Dle žalovaného byla žaloba podána předčasně a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání.

3. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že s argumenty uvedenými v odvolání nesouhlasí, naopak se ztotožňuje s věcně správným rozsudkem soudu prvního stupně. Pokud by bylo i připuštěno, že vyloučení ustanovení § 2285 o. z. není možné, je dlouhodobě judikováno, že pokud je podána žaloba na vyklizení, jde o dostatečný projev vůle o nesouhlasu pronajímatele s nájmem nájemce. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem z ledna 2022, a proto je třeba ve vztahu k náhradě nákladů řízení vycházet z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, například rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 1082/2017.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen do uvozovek„ o. s. ř.“) a neshledal odvolání žalovaného opodstatněným.

5. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena dne datum smlouva o nájmu, který byl sjednán do dne datum. Žalobkyně je vlastníkem nemovitostí, uvedených ve výroku I. napadeného rozhodnutí (dále jen„ předmětné nemovitosti). Předmětem nájemní smlouvy byl nájem předmětných nemovitostí na dobu určitou, a to od datum do datum. Účastníci si výslovně sjednali ukončení nájmu ve sjednané době s povinností žalovaného předmět nájmu vyklidit nejpozději v den skončení nájmu a předat jej žalobkyni. Smluvně si sjednali možnost odkupu předmětných nemovitostí žalovaným v období od datum do datum, případně odkupu těchto nemovitostí společností právnická osoba, IČO, jejímž jednatelem byl žalovaný. Účastníci v nájemní smlouvě výslovně vyloučili použití ustanovení § 2285 o. z. Žalobkyně upozornila žalovaného na uplynutí doby nájmu k datum a vyzvala jej, aby do datum jí sdělil, v kolik hodin jí předmětné nemovitosti dne datum předá. Opakovaně jej vyzvala k vyklizení nemovitostí dopisem ze dne datum a zároveň k úhradě dlužného nájemného za říjen a listopad 2020 ve výši 120 000 Kč. Žalobkyně a společnost právnická osoba, se dne datum dohodli na celkové výši kupní ceny 8 000 000 Kč, která měla být žalobkyni žalovaným uhrazena do datum s tím, že částka 500 000 Kč složená jako záloha na kupní cenu nemovitostí měla být započtena na úhradu nájemného za užívání nemovitosti žalovaným do datum. Žalobkyně opětovně vyzvala žalovaného k vyklizení předmětných nemovitostí výzvou ze dne datum, kterou dne datum doručila zástupci žalovaného. Zároveň ho vyzvala k úhradě dlužného nájemného za rok 2021 ve výši 960 000 Kč.

6. S takto zjištěným skutkovým stavem ve věci se odvolací soud ztotožňuje s tím, že má oporu v provedeném dokazování a nedoznal změny ani v rámci odvolacího řízení.

7. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud věc po právní stránce posuzoval dle o. z.

8. Podle § 2201 o. z. se pronajímatel nájemní smlouvou zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

9. Podle § 2204 odst. 1 o. z. neujednají-li strany dobu trvání nebo den skončení nájmu, platí, že se jedná o nájem na dobu neurčitou.

10. Podle § 1040 odst. 1 o. z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem zažalován, aby ji vydal.

11. Účastnící uzavřeli nájemní smlouvu o nájmu předmětných nemovitostí na dobu určitou do datum. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k vyklizení předmětných nemovitostí a jejich předání nejpozději k datum. Žalovaný předmětné nemovitosti dosud nevyklidil a užívá je po skončení nájemního vztahu bez právního důvodu. Soud prvního stupně přesvědčivě a logicky vysvětlil, proč uvěřil žalobkyni, že smlouva o nájmu ze dne datum byla uzavřena ve znění jí předloženém. Žalovaný po celou dobu roku 2020 a 2021, kdy byl vyzýván žalobkyní k vyklizení předmětných nemovitostí, nereagoval a ani netvrdil ničeho o předčasnosti výzvy k vyklizení s tvrzením, že nájemní vztah trvá až do datum, ačkoli takový postup by se na nabízel a byl by důvodný. Rovněž technický nedostatek nájemní smlouvy předložené žalovaným (dvojtečka před datem skončení nájmu) vzbuzuje pochybnosti o pravosti nájemní smlouvy žalovaným předložené. Společnost, kterou vlastní žalovaný, právnická osoba, měla od žalobkyně koupit předmětné nemovitosti za sjednanou kupní cenu nejpozději do datum a je logické, že právě do tohoto data měl mít žalovaný zajištěnu možnost nemovitost užívat jako nájemce. Sám žalovaný uvedl, že se sjednanou výší nájemného 80 000 Kč měsíčně nesouhlasil a byl donucen na ni přistoupit. Je zřejmé, že žalovaný nájemní smlouvu uzavřel pouze z důvodu zájmu o koupi předmětných nemovitostí, a proto cenu nájmu akceptoval. Navíc soud prvního stupně zcela správně uvedl, že otázkou, dokdy byla uzavřena nájemní smlouva, se zabýval pouze z důvodu rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

12. K odvolací námitce žalovaného, že nájemní vztah mezi účastníky nadále trvá, neboť jej žalobkyně nevyzvala k ukončení nájmu, odvolací soud odkazuje shodně jako žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 26 Cdo 1082/2017, dle kterého„ dříve zahájené řízení o vyklizení bytu, které pokračuje ke dni, kdy měl jeho nájem uplynutím doby skončit, nahrazuje (písemnou) výzvu k opuštění bytu podle § 2285 o. z.“ Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně za vnitřně rozporný nepovažuje, pokud uvedl, že nájemní vztah byl sjednán na dobu určitou od datum nejpozději do datum. Soud prvního stupně tuto formulaci použil proto, že rozhodoval-li datum, bylo lhostejno pro účely věcného rozhodnutí o povinnosti vyklizení nemovitosti žalovaným, zda nájemní vztah trval do datum či do datum. Žalovanému i jeho tehdejšímu právnímu zástupci muselo být zřejmé, že žalobkyně s dalším užíváním předmětných nemovitostí žalovaným nesouhlasí, domáhá se jejich vyklizení a předání. Za tohoto stavu je nerozhodné, že účastníci v uzavřené nájemní smlouvě ze dne datum výslovně vyloučili použití ustanovení § 2285 o. z., neboť ustanovení § 2285 o. z. se vztahuje zejména na situaci, kdy je pronajímatel nečinný. V tomto případě však bylo prokázáno, že žalobkyně jako pronajímatel opakovaně žalovaného vyzvala k vyklizení předmětných nemovitostí a rozhodně nečinně nepřihlížela k jejich užívání žalovaným.

13. Odvolací soud uzavírá shodně jako soud prvního stupně, že žalovaný předmětné nemovitosti užíval na základě platně uzavřené nájemní smlouvy na dobu určitou a to do datum. Doba nájmu uplynula, žalovaný předmětné nemovitosti nevyklidil a nepředal a ke dni datum je užíval bez právního důvodu. Žalobkyní byl k jejich vyklizení opakovaně vyzván. Soud prvního stupně proto rozhodl správně, pokud žalovanému uložil povinnost předmětné nemovitosti vyklidit a vyklizené je předat žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku.

14. Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a to pouze v jeho výši. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a má tak ve smyslu § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto jsou tvořeny mimosmluvní odměnou advokáta ve výši 1 500 Kč za 5 úkonů právní služby dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ AT“), a dále pěti náhradami hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT (§ 11 odst. 1 písm. a, d, g, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, vyjádření ve věci samé, účast při jednání soudu datum a datum); cestovným osobním vozidlem anonymizována dvě slova registrační značka za dvě cesty z obec a číslo do obec a zpět, vždy 116 km s tím, že dne datum bylo vycházeno z průměrné spotřeby motorové nafty 5,73 litru /100 km, ceny PHM 27,20 Kč, opotřebení vozidla 4,40 Kč/km a dne 4. 1. 2022 bylo vycházeno z průměrné spotřeby motorové nafty 5,73 litrů /100 km, ceny PHM 36,10 Kč, opotřebení vozidla 4,70 Kč/km; náhradou za promeškaný čas v délce 8 půlhodin za obě účasti při jednání podle § 14 AT. Žalobkyni byla rovněž přiznána 21% DPH ze shora uvedených částek, neboť právní zástupce žalobkyně prokázal, že je jejím plátcem. Rovněž jí byl přiznána náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, celkové náklady vzniklé žalobkyni před soudem prvního stupně tak činí 18 632,82 Kč, po zaokrouhlení 18 633 Kč Odvolací soud poznamenává, že žalobkyni nebyla přiznána náhrada za výzvu k plnění, neboť nedoložila její doručení žalovanému. Soudem prvního stupně byla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v obecné třídenní pariční lhůtě do (§ 160 odst. 1 věta první o. s. ř.) a na zákonné platební místo k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

15. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I. jako věcně správný dle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil a změnil jej dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve výši náhrady nákladů řízení.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná a má proto právo na náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny jedním úkonem právní služby ve výši 1 500 Kč dle § 9 odst. 1 AT a odměnu za jednu náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a § 11 odst. 1 písm. g) účast při odvolacím jednání. Žalobkyni byla přiznána 21 % DPH ze shodných důvodů jako před soudem prvního stupně. Celkové náklady vzniklé žalobkyni v odvolacím řízení činí 2 178 Kč a tuto částku je žalovaný povinen jí zaplatit v obecné třídenní pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta první o. s. ř.) a na zákonné platební místo k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu česká republiky prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Dovolání je přípustné v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.