25 Co 85/2026

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců Mgr. Kláry Hrobské a JUDr. Václava Nekoly v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce trvale bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 619 824 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Anonymizováno ze dne Anonymizováno , č. j. Anonymizováno

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 152 725 Kč; jinak se v tomto výroku a ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení 27 177 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Rozsudkem ze dne , Anonymizováno, , č. j. , spisová značka, , rozhodl Okresní soud v , Anonymizováno, (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I., že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 619 824 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z částky 619 824 Kč ve výši 8,25 % ročně od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dále bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 162 350,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.) a že žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , Anonymizováno, na náhradě nákladů řízení státu částku 240 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení částky 619 824 Kč s příslušenstvím, který žalobce odůvodnil tím, že žalovaný porušením povinností ze smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy způsobil vznik škody odpovídající žalobcem uhrazeným zálohám na kupní cenu budoucího převodu nemovitosti. Soud prvního stupně zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o uzavření budoucí kupní smlouvy, na jejímž základě se žalovaný spolu se společností , právnická osoba, jako budoucí prodávající zavázali uzavřít se žalobcem kupní smlouvu k bytové jednotce a odpovídajícímu spoluvlastnickému podílu. Žalobce v souvislosti s touto smlouvou uhradil zálohy na kupní cenu a související plnění v celkové výši 619 824 Kč. Žalovaný nesplnil své smluvní povinnosti, když nepředložil žalobci návrh kupní smlouvy a smlouvu s ním neuzavřel, ačkoliv k tomu byl smluvně zavázán. Současně v rozporu se smlouvou zatížil předmět budoucího převodu dalšími zástavními právy, v jejichž důsledku došlo následně dne , datum, k realizaci zástavy a k prodeji nemovitosti v nedobrovolné dražbě, čímž se splnění závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí stalo nemožným. K námitce žalovaného, že smlouva nebyla platně uzavřena, soud prvního stupně dovodil, že smlouva byla uzavřena platně prostřednictvím zmocněnce, přičemž i případné překročení zástupčího oprávnění bylo žalovaným dodatečně schváleno. Právně věc posoudil jako nárok na náhradu škody způsobené porušením smluvní povinnosti podle , Anonymizováno, , v platném znění (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy o smlouvě budoucí, zejména povinnost uzavřít budoucí kupní smlouvu a nezatížit předmět převodu dalšími právy třetích osob, a způsobil tak žalobci škodu odpovídající částce jím uhrazených plnění. Námitku promlčení neshledal důvodnou s tím, že žalobce se o vzniku škody dozvěděl až okamžikem prodeje nemovitosti v dražbě dne , datum, , kdy se stalo zřejmým, že k uzavření kupní smlouvy již nedojde. Současně dovodil, že skutečnost, že plnění žalobce bylo poukazováno na účet třetí osoby, nevylučuje odpovědnost žalovaného za vzniklou škodu. Na základě těchto závěrů žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci požadovanou částku včetně zákonného úroku z prodlení. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Současně uložil žalovanému povinnost nahradit státu náklady řízení spočívající ve svědečném (§ 148 odst. 1 o. s. ř.).

2. Žalovaný napadl shora uvedený rozsudek v celém rozsahu včasným odvoláním. Především namítal, že nebyl smluvní stranou smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy, neboť za něj nebyla platně uzavřena. Zpochybnil existenci zástupčího oprávnění osoby, která smlouvu podepsala, a dovozoval, že předložené plné moci neopravňovaly ani k uzavření smlouvy, ani k zastupování žalovaného, přičemž nebyla prokázána ani návaznost mezi jednotlivými zmocněními. Z toho dovodil, že mu žádná smluvní povinnost nevznikla, a nemohl ji tudíž porušit. Dále namítal, že vůči němu nelze dovozovat jakékoli závazky z dohody o změnách standardního provedení ani z rezervační smlouvy, neboť jejich účastníkem nebyl, a žalobce ani neprokázal jejich obsah ani právní relevanci ve vztahu k žalovanému. Žalovaný rovněž zpochybnil právní kvalifikaci nároku a poukazoval na rozdílné právní tituly jednotlivých plateb. Tvrdil, že plnění bylo poskytnuto společnosti , právnická osoba, , a případný nárok by tak směřoval vůči této osobě (např. z bezdůvodného obohacení), nikoli vůči němu. Namítl také promlčení nároku s tím, že promlčecí lhůta počala běžet již nejpozději v roce 2018, kdy mělo dojít k porušení smluvních povinností, resp. kdy se žalobce o rozhodných skutečnostech dozvěděl, případně je musel znát; za rozpornou označil argumentaci žalobce, že se o škodě dozvěděl až prodejem nemovitosti v roce 2021. Dále brojil proti závěru o nepoctivém jednání, když tvrdil, že samotné smluvní vyjednávání nemůže bez dalšího zakládat závěr o nepoctivém úmyslu smlouvu neuzavřít. Konečně namítal i procesní pochybení soudu prvního stupně, zejména porušení zásady přímosti dokazování, když soud neprovedl výslech svědků a vycházel z úředních záznamů o podaných vysvětleních, a dále neprovedl jím navržené důkazy (zejména nepřipojil spis vedený u Okresního soudu , adresa, – západ pod sp. zn. , spisová značka, ). Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne a přizná mu náhradu nákladů řízení.

3. Žalobce odmítl odvolací námitky žalovaného jako nedůvodné. K námitce nedostatku zástupčího oprávnění uvedl, že smlouva o uzavření budoucí smlouvy kupní byla dne , datum, uzavřena platně prostřednictvím zmocněnce. Žalovaný udělil dne , datum, společnosti , právnická osoba, plnou moc k jednáním směřujícím k uzavření kupních smluv, přičemž tato společnost následně zmocnila , jméno FO, , která smlouvy běžně uzavírala v rámci daného developerského projektu. Žalobce zdůraznil, že jednal v dobré víře jako spotřebitel a neměl důvod pochybovat o oprávnění jednající osoby. Zároveň poukázal na to, že žalovaný ani dodatečně bez zbytečného odkladu nenamítl překročení zástupčího oprávnění, a naopak jeho jednání následně implicitně potvrdil, mimo jiné uzavřením dohody o narovnání dne , datum, , v níž existenci smluv o smlouvě budoucí výslovně reflektoval. Pokud jde o samotný nárok, žalobce setrval na tom, že mu vznikla škoda v důsledku porušení smluvní povinnosti žalovaného uzavřít budoucí kupní smlouvu. Uvedl, že všechny jím vynaložené částky (100 000 Kč, 331 000 Kč a 188 824 Kč) byly poskytnuty v přímé souvislosti se smlouvou o smlouvě budoucí a v důvodném očekávání jejího splnění. Nebýt existence této smlouvy, žalobce by tato plnění neposkytl. K jednotlivým platbám žalobce uvedl, že první záloha byla smluvně uznána, druhá byla uhrazena v souladu se smlouvou a přijata bez výhrad, a třetí částka byla vynaložena na úpravy předmětu budoucího převodu, a tedy rovněž přímo souvisela s realizací smluvního závazku. K námitce promlčení žalovaného žalobce uvedl, že se o vzniku škody dozvěděl nejdříve v souvislosti se zahájením realizace zástavního práva v roce 2020, přičemž jistota o nemožnosti uzavření kupní smlouvy nastala až prodejem nemovitosti v dražbě. Promlčecí lhůta proto nemohla začít běžet dříve, a žaloba byla podána včas. K procesním námitkám žalobce uvedl, že skutkový stav byl dostatečně prokázán provedenými důkazy, zejména výslechem svědkyně , jméno FO, a listinnými důkazy, a že nebyl důvod provádět další dokazování. Namítané porušení zásady přímosti neshledává důvodným. Dále uvedl, že spis vedený u Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, byl v řízení využit, a námitka jeho nepřipojení je nedůvodná. Závěrem žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Žalovaný ve svém následném vyjádření k vyjádření žalobce setrval na své předchozí argumentaci a doplnil, že žalobce neprokázal, na základě jakého konkrétního zmocnění měla , jméno FO, při uzavření smlouvy o smlouvě budoucí jednat za žalovaného, přičemž podle něj připadají v úvahu různé výklady předložených plných mocí, z nichž žádný neprokazuje existenci zastoupení žalovaného. Zdůraznil, že plná moc udělená společností , právnická osoba, , jméno FO, není substituční ani neobsahuje návaznost na plnou moc udělenou žalovaným, takže žalobce nemohl být v dobré víře o jejím oprávnění jednat i jménem žalovaného, a nelze proto ani dovozovat dodatečné schválení či aplikaci § 446 o. z., neboť nebylo prokázáno samotné zastoupení. Za nerelevantní označil i odkaz žalobce na dohodu o narovnání z roku 2020, jelikož ta byla uzavřena později a žalobce jejím účastníkem nebyl. Dále namítal, že žalobce opomíjí rozdílnou povahu jednotlivých plateb a zásadu relativity závazků, takže žalovaný nemůže odpovídat za plnění poskytnutá společnosti, která je případným dlužníkem a nachází se navíc v insolvenci. Setrval rovněž na námitce promlčení s tím, že počátek běhu promlčecí lhůty je nutno spojovat již s dobou, kdy měly být splněny povinnosti ze smlouvy o smlouvě budoucí (počátek roku 2018). Žalovaný uzavřel, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně existence závazku žalovaného.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř, a zjistil, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. Soud prvního stupně po provedeném dokazování zjistil, že žalobce jako budoucí kupující uzavřel dne , datum, se společností , právnická osoba, (dále jen také jako „společnost“), a žalovaným jako budoucími prodávajícími smlouvu o uzavření budoucí kupní smlouvy, označenou č. 465/477 „B“ (dále jen také jako „smlouva“ či „smlouva o smlouvě budoucí“), k předmětu převodu – spoluvlastnickému podílu odpovídajícímu předpokládané velikosti ideální 501/1003 vzhledem k celku ke společným částem budovy, v níž bude jednotka vymezena, a parcely, na níž bude postavena budova, a dále bytové jednotce 4+kk, pracovně označené , Anonymizováno, „B“ vybudované v rodinném domě postaveném na parcele parc. č. 465/477 (dále jen také jako „předmětné nemovitosti“). Návrh kupní smlouvy k předmětu převodu, který bude odpovídat podmínkám sjednaným smlouvou, měl být žalobci předložen a kupní smlouva uzavřena ve lhůtě 10 pracovních dnů od provedení vkladu zkolaudované jednotky do katastru nemovitostí. Dále se budoucí strana prodávající zavázala, že na předmětu převodu nebudou až do okamžiku převodu vlastnického práva váznout žádná nová zástavní práva, vyjma zástavního práva smluvního ve prospěch společnosti , Anonymizováno, , IČO: , IČO, (dále jen také jako „, Anonymizováno, “), dle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne , datum, , které bude odstraněno po splacení části kupní ceny. Smlouva byla podepsána za oba budoucí prodávající osobou , jméno FO, na základě plných mocí udělených žalovaným společnosti , právnická osoba, , a touto společností následně jí. Žalobce v souvislosti s touto smlouvou uhradil zálohy na kupní cenu, a to dne , datum, ve výši 100 000 Kč již před podpisem samotné smlouvy na základě smlouvy o rezervaci pozemku a budoucí bytové jednotky ze dne , datum, , což budoucí strana prodávající stvrdila podpisem na smlouvě. Dále uhradil dne , datum, částku 331 000 Kč na účet určený budoucí stranou prodávající. Konečně pak uhradil dne , datum, částku 188 824 Kč na základě Dodatku č. , hodnota, dohody o změnách standardního provedení domu , adresa, , uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, , a žalobcem. Dle smlouvy o smlouvě budoucí se žalovaný jako vlastník dotčených pozemků zavázal spolu se společností zajistit výstavbu a následné uzavření kupní smlouvy, přičemž současně deklaroval, že na nemovitostech nebudou váznout další zástavní práva s výjimkou již existujícího zástavního práva ve prospěch , Anonymizováno, . Žalovaný následně dne , datum, a , datum, zřídil další zástavní (smluvní) práva k předmětným nemovitostem ve prospěch , jméno FO, k zajištění úvěrů poskytnutých developerským společnostem. Účastníci jednali o uzavření kupní smlouvy a o zajištění výmazu zástavních práv, žalobci bylo opakovaně přislíbeno jejich odstranění, avšak k uzavření kupní smlouvy nedošlo, mimo jiné i z důvodu absence součinnosti společnosti , právnická osoba, Současně žalovaný v průběhu těchto jednání zpochybnil oprávnění této společnosti uzavřít smlouvu o smlouvě budoucí jeho jménem. Žalobce se již v roce 2019 domáhal u Okresního soudu , adresa, v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, určení obsahu kupní smlouvy, přičemž v tomto řízení žalovaný nejprve nepopíral záměr smlouvu uzavřít, avšak později namítal nedostatek zplnomocnění k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí. Řízení bylo zastaveno dne , datum, poté, co vzal žalobce žalobu zpět v souvislosti se změnou vlastnických poměrů předmětných nemovitostí. Žalovaný v mezidobí uzavíral kupní smlouvy na jiné obdobné jednotky v rámci téhož projektu s jinými zájemci. Dne , datum, uzavřel se společností , právnická osoba, dohodu o narovnání, v níž mimo jiné reflektoval existenci smluv o smlouvách budoucích a zavázal se uzavřít kupní smlouvy s budoucími kupujícími. Dne , datum, došlo k nedobrovolné dražbě předmětných nemovitostí, které byly zatíženy zástavními právy ve prospěch zástavní věřitelky , jméno FO, , čímž se plnění závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí stalo nemožným, a žalobce již nemohl dosáhnout uzavření kupní smlouvy.

7. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje s tím, že má svou oporu v provedeném dokazování a s tím, že nedoznal změn ani v rámci odvolacího řízení.8. , Anonymizováno9. Podle ust. § 1786 odst. 1 o. z. nedojde-li k uzavření budoucí smlouvy, může se oprávněná strana domáhat, aby obsah smlouvy určil soud, anebo může požadovat náhradu škody.10. , Anonymizováno11. , Anonymizováno12. Podle ust. § 438 o. z. zástupce jedná osobně; dalšího zástupce může pověřit, je-li to ujednáno nebo vyžaduje-li to nutná potřeba.

13. Podle ust. § 440 odst. 1 o. z. překročil-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí.

14. Podle ust. § 446 odst. 1 o. z. překročil-li zmocněnec zástupčí oprávnění a zmocnitel to bez zbytečného odkladu neoznámí, platí, že překročení schválil.

15. Podle ust. § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

16. Podle ust. § 556 odst. 1 o. z. právní jednání se vykládá podle úmyslu jednajícího, byl-li znám, jinak podle významu, jaký by mu přikládala osoba v postavení adresáta.17. , Anonymizováno18. , Anonymizováno19. , Anonymizováno, .20. , Anonymizováno21. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.

22. Podle ust. § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi požadovat úrok z prodlení, je-li v prodlení se splněním peněžitého dluhu.

23. Odvolací soud předně pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku odkazuje na správné závěry soudu prvního stupně, pokud jde o hodnocení provedeného dokazování, včetně přiléhavé právní kvalifikace, uvedené v odstavcích 88. až 98. odůvodnění napadeného rozsudku.

24. Rekapituluje, že ze zjištěného skutkového stavu jednoznačně vyplývá, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o uzavření budoucí kupní smlouvy ve smyslu , Anonymizováno, , z níž žalovanému vznikly konkrétní smluvní povinnosti směřující k uzavření realizační kupní smlouvy a k zachování právního stavu předmětu převodu v souladu se smluvními ujednáními. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že tato smlouva žalovaného zavazovala, a to i přesto, že byla uzavřena prostřednictvím zástupce.

25. Z provedených důkazů totiž plyne, že žalovaný udělil společnosti , právnická osoba, plnou moc ve smyslu § 441 a násl. o. z. k jednáním směřujícím k uzavírání smluv týkajících se předmětných nemovitostí, přičemž tato plná moc obsahovala i oprávnění k substituci (§ 438 o. z.). Na jejím základě byla následně zmocněna další osoba, která smlouvu o smlouvě budoucí podepsala. Výklad rozsahu této plné moci je třeba provést podle § 555 a § 556 o. z., tedy podle jejího skutečného obsahu a podle úmyslu jednajícího, přičemž současně nelze odhlédnout od ustálené praxe mezi účastníky (§ 556 odst. 2 o. z.). Z této praxe přitom vyplývá, že obdobné smlouvy byly v rámci projektu uzavírány totožným způsobem a žalovaný tento postup dlouhodobě akceptoval.

26. I pokud by bylo možno uvažovat o překročení zástupčího oprávnění ve smyslu § 440 o. z., odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný takové jednání dodatečně schválil (§ 446 odst. 1 o. z.), neboť poté, co se o uzavření smlouvy dozvěděl, nevznesl proti ní bez zbytečného odkladu námitky, a naopak svým následným jednáním (zejména v řízení vedeném u Okresního soudu , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, a uzavřením dohody o narovnání dne , datum, ) její existenci aproboval. Odvolací soud proto nepřisvědčil námitce žalovaného, že by nebyl smlouvou o smlouvě budoucí vázán.

27. Odvolací soud se dále ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný porušil své smluvní povinnosti vyplývající ze smlouvy o smlouvě budoucí, zejména povinnost uzavřít budoucí kupní smlouvu (, Anonymizováno, ) a povinnost zachovat právní stav předmětu převodu v souladu se smlouvou. Tím, že žalovaný nepředložil návrh kupní smlouvy odpovídající sjednaným podmínkám a tuto smlouvu se žalobcem neuzavřel, a současně zatížil nemovitosti dalšími zástavními právy, jednal v přímém rozporu se smluvním ujednáním. Tato porušení povinností je třeba podřadit pod obecnou skutkovou podstatu odpovědnosti za škodu z porušení smluvní povinnosti podle , Anonymizováno28. V příčinné souvislosti s uvedeným porušením povinností došlo k tomu, že předmětné nemovitosti byly dne , datum, zpeněženy v nedobrovolné dražbě na základě realizace zástavního práva věřitelky , jméno FO, , čímž se splnění závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí stalo nemožným (, Anonymizováno, ). Žalobci tak vznikla škoda spočívající v částce 619 824 Kč, kterou vynaložil v souvislosti s přípravou převodu nemovitostí, a to v očekávání, že dojde k uzavření kupní smlouvy a k nabytí vlastnického práva. Nebýt protiprávního jednání žalovaného, žalobce by tuto majetkovou újmu neutrpěl, neboť by získal odpovídající protiplnění.

29. Skutečnost, že jednotlivá plnění byla poukazována na účet společnosti , právnická osoba, , nemůže vést k závěru o nedostatku pasivní legitimace žalovaného, když se jedná pouze o platební místo zasílaných částek. Odpovědnost žalovaného je založena jeho vlastním porušením smluvní povinnosti , Anonymizováno, ).

30. Odvolací soud si je dále vědom námitky žalovaného, že právním titulem, na základě něhož byla hrazena část žalovaného škodního nároku, byla rezervační smlouva, která nebyla v řízení předložena, a dále dohoda o změnách standardního vybavení, jíž nebyl žalovaný smluvní stranou. Uvedené skutečnosti nejsou dle názoru odvolacího soudu překážkou k přiznání nároku na náhradu škody i v tomto rozsahu. O částce 100 000 Kč, která byla uhrazena na základě rezervační smlouvy, hovoří smlouva o smlouvě budoucí a počítá s ní v rámci smluvního plnění. V případě částky 188 824 Kč došlo k její úhradě (byť na základě dohody o změnách standardního vybavení) rovněž v příčinné souvislosti se smlouvou o smlouvě budoucí, nerealizovanou budoucí kupní smlouvou a porušením smluvní povinnosti žalovaným. Úhradu obou těchto částek pak žalobce prokázal. Veškeré žalované částky tak byly žalobcem uhrazeny v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného, spočívajícím v porušení ustanovení smlouvy o smlouvě budoucí, na základě kterého nedošlo k uzavření budoucí kupní smlouvy.

31. Odvolací soud nepřisvědčil ani námitce promlčení. Počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty je třeba posuzovat podle , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ., tedy podle okamžiku, kdy se žalobce dozvěděl o škodě a o osobě povinné k její náhradě. Správný je závěr soudu prvního stupně, že tímto okamžikem byl nejdříve den , datum, , kdy došlo k prodeji nemovitostí v dražbě a kdy se žalobce nepochybně dozvěděl o nemožnosti realizace smluvního závazku a o vzniku škody. Do té doby totiž žalovaný svým jednáním (včetně probíhajících jednání o uzavření kupní smlouvy) udržoval žalobce v legitimním očekávání splnění závazku, a nebylo tak možné, že by žalobce mohl své právo na náhradu škody uplatnit dříve (, Anonymizováno, . Žaloba podaná dne , datum, byla proto podána ve lhůtě tří let stanovené , Anonymizováno32. Odvolací soud neshledal důvodnými ani procesní námitky žalovaného. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu postačujícím pro zjištění skutkového stavu a své závěry řádně odůvodnil. Jeho postup nevykazuje vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

33. Na základě shora uvedeného tak odvolací soud uzavírá, že žaloba byla podána po právu, a soud prvního stupně rozhodl správně, pokud jí co do požadované jistiny vyhověl. Kromě žalované jistiny 619 824 Kč pak správně přiznal žalobci rovněž úrok z prodlení dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (8,25 % ročně), a to od , datum, do zaplacení. Běh tohoto úroku z prodlení je odvozen od předžalobní výzvy právního zástupce žalobce žalovanému ze dne , datum, , odeslané dle podací stvrzenky téhož dne, u níž platí dle § 573 o. z. domněnka doby dojití třetího pracovního dne, tj. dne , datum, . Žalovaný je tak se svým plněním v prodlení od , datum, (zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně). Požaduje však úrok z prodlení až od , datum, a ve výši 8,25 %. Soud prvního stupně tedy nemohl jít nad rámec žalobního petitu a přiznal žalobci příslušenství tak, jak požadoval, když toto žádal důvodně.

34. Soud prvního stupně rovněž správně výrokem III. podle § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že je plně procesně neúspěšný žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení státu, konkrétně částku 240 Kč, která byla vyplacena z rozpočtových prostředků soudu prvního stupně jako svědečné.

35. Pokud jde o nákladový výrok II. napadeného rozsudku, soud prvního stupně správně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že je to žalovaný, kdo je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení žalobci, neboť žalobce byl v řízení plně procesně úspěšný. Nesprávně však stanovil výši těchto nákladů řízení.

36. Náklady řízení žalobce před soudem prvního stupně tvoří odměna za 9 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení dne , datum, , sepis žaloby dne , datum, , sepis vyjádření ze dne , datum, , účast na jednání soudu dne , datum, , účast na jednání u mediátora dne , datum, , účast na jednání soudu dne , datum, – delší než 2 hodiny, tj. 2 úkony právní služby, účast na jednání soudu dne , datum, a účast na jednání soudu dne , datum, ) dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „AT“), z tarifní hodnoty 619 824 Kč ve výši 10 780 Kč za úkon právní služby, tj. 97 020 Kč. Náklady řízení dále tvoří podle § 13 odst. 4 AT vždy v platném znění 7x režijní paušál po 300 Kč a 2 x po 450 Kč, tj. 3 000 Kč, cestovné v celkové výši 3 708,20 Kč (869,45+947,13+2x945,81), náhrada za promeškaný čas z 8 půlhodin po 100 Kč a 8 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 3 AT vždy v platném znění, tj. 2 000 Kč, 21 % DPH z částky 105 728,20 Kč ve výši 22 202,90 Kč, a zaplacený soudní poplatek ve výši 24 794 Kč, celkem tedy 152 725 Kč po zaokrouhlení. Žalobci nebyly přiznány náklady ubytování v Praze a odměna mediátora, které nebyly nikterak doloženy, a dále odměna za úkon právní služby jednání soudu prvního stupně dne , datum, , které bylo zrušeno a z obsahu spisu nevyplývá, že by byly naplněny podmínky ust. § 14 odst. 2 AT.

37. Ze všech shora uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změněn ve výroku II., pokud jde o výši přiznaných nákladů řízení (správně 152 725 Kč); jinak byl v tomto výroku a dále ve výrocích I. a III. jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrzen (viz výrok I. tohoto rozsudku).

38. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení byl opět plně úspěšný žalobce a náleží mu proto právo na náhradu těchto nákladů vůči žalovanému, a to dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobce tvoří odměna jeho právního zástupce ve výši 10 780 Kč (viz výpočet a právní kvalifikace shora) za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalovaného ze dne , datum, a účast na jednání odvolacího soudu dne , datum, ), tj. 21 560 Kč, 2 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 900 Kč, a 21 % DPH z částky 22 460 Kč ve výši 4 716,60 Kč, celkem tedy 27 177 Kč po zaokrouhlení (viz výrok II. tohoto rozsudku).

39. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny, místo plnění této náhrady nákladů řízení pak bylo určeno k rukám právního zástupce žalobce, který je advokátem, a to podle § 149 odst. 1 o. s. ř.