26 Co 12/2026

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců Mgr. Daniely Jandové a JUDr. Tomáše Němce ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A likvidační správce pozůstalosti po Anonymizováno , narozeném Datum narození žalobkyně B , zemřelém Anonymizováno , naposledy bytem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená obecnou zmocněnkyní Jméno zmočněnkyně bytem Adresa zmočněnkyně o vydání bezdůvodného obohacení, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. 9. 2025, č. j. 20 C 63/2025–50,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem Okresní soud v Mladé Boleslavi (soud I. stupně) ve výroku I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 513 099,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 12. 3.2025 do zaplacení, to vše do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Ve výroku II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že zůstavitel , jméno FO, (dále případně jen „Zůstavitel“) vystupoval v insolvenčním řízení v pozici přihlášeného věřitele, a to v insolvenčním řízení ve věci dlužníka , jméno FO, , vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp zn. KSPH 83 INS 6079/2019. V tomto insolvenčním řízení uvedl jako platební místo, kam mu mají být zasílány finanční prostředky na úhradu přihlášené pohledávky, účet žalované č. , Anonymizováno, u , právnická osoba, . Na tento účet byla v insolvenčním řízení vyplacena částka celkem ve výši 505 541,08 Kč. Na tento účet si nechal Zůstavitel vyplatit i prostředky, které nabyl v exekučních řízení vedených soudním exekutorem , jméno FO, , Exekuční úřad , adresa, , a to pod sp. zn. 154 EX 587/12, ve výši 935 Kč a pod sp. zn. 154 EX 588/12, ve výši 6 623 Kč. Zůstavitel pak sám jako dlužník vystupoval v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 67 INS 19333/2020. V tomto insolvenčním řízení podal návrh na oddlužení, přičemž prohlásil, že žádné pohledávky nevlastní. Zároveň předložil smlouvu o důchodu, kterou se žalovaná zavázala přispívat mu v insolvenci částkou 1 600 Kč měsíčně, aby mohlo být oddlužení schváleno. Pokud se žalovaná bránila tvrzením, že zmíněné částky na svůj účet přijala na základě dohody se Zůstavitelem, který jí měl podle dohody o vypořádání společného jmění manželů ze dne 15. 7. 2004 vyplatit částku 750 000 Kč, soud I. stupně uzavřel, že za situace, kdy žalovaná takto přijala prostředky na pohledávku, kterou do insolvenčního řízení vedeného vůči Zůstaviteli nepřihlásila (ač o tomto insolvenčním řízení musela vědět, protože pro tento účel uzavřela se Zůstavitelem smlouvu o důchodu), případně přijala takto prostředky z exekucí, ve kterých vystupoval Zůstavitel jako oprávněný, aniž sama svou pohledávku vůči němu u soudu řádně uplatnila, přijala tato plnění bez právního důvodu a je povinna je vydat žalobkyni jako likvidační správkyni pozůstalosti Zůstavitele do pozůstalosti.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. Nadále v něm setrvala na stanovisku, že je vlastníkem finančních prostředků, které jsou předmětem tohoto řízení z titulu dohody se Zůstavitelem o tomto způsobu úhrady jeho dluhu vůči žalované z dohody o vypořádání jejich zaniklého SJM. Soud I. stupně pochybil, pokud blíže nezkoumal okolnosti, za kterých byla smlouva o důchodu mezi ní a Zůstavitelem uzavřena. Žalovaná nadále tvrdí, že o insolvenčním řízení, ve kterém vystupoval Zůstavitel jako dlužník, nevěděla. Byla pouze pod tlakem okolností donucena podepsat připravený dokument – smlouvu o důchodu, např. právě pod příslibem budoucí úhrady pohledávky z vypořádání zaniklého SJM jí a Zůstavitele. Má za to, že Zůstavitel jako insolvenční dlužník nebyl v insolvenčním řízení řádně kontrolován a toto pochybení by nyní mělo neprávem dopadnout na ni. Pokud z uvedeného důvodu přijala od Zůstavitele plnění v nyní žalované výši, bylo to v dobré víře, a nejedná se proto o žádné bezdůvodné obohacení. Navrhla, aby odvolací sodu napadený rozsudek soudu I. stupně buď zrušil a věc tomuto soudu vrátil k doplnění dokazování, nebo aby sám tento rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá.

4. Žalobkyně navrhla napadený rozsudek soudu I. stupně jako správný potvrdit. Podle ní je třeba považovat tvrzenou dohodu o úhradě pohledávky žalované vůči Zůstaviteli z titulu vypořádání SJM za absolutně neplatnou, protože oba účastníci ji uzavírali v úmyslu, aby byli zkráceni věřitelé přihlášení do insolvenčního řízení, ve kterém Zůstavitel vystupoval jako dlužník. Dále má za to, že pro závěr o bezdůvodném obohacení žalované má právní význam i skutečnost, že větší část posuzovaných peněžních prostředků, byla připsána na účet žalované až po smrti Zůstavitele.

5. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen ,,o. s. ř.“/), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

6. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.): Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

7. Podle § 1954 o. z.: K řádnému splnění se vyžaduje, aby byl dluh splněn ve stanoveném místě. Nelze-li místo plnění zjistit ze smlouvy, povahy závazku nebo z účelu plnění, plní se v místě stanoveném zákonem.

8. V posuzované věci vzal soud I. stupně správně za prokázáno, že Zůstavitel byl jako přihlášený věřitel účastníkem insolvenčního řízení ve věci dlužníka , jméno FO, vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp zn. KSPH 83 INS 6079/2019. Dále byl jako osoba oprávněná účasten exekučních řízení vedených soudním exekutorem , jméno FO, , Exekuční úřad , adresa, , a to pod sp. zn. 154 EX 587/12 a pod sp. zn. 154 EX 588/12. Zůstavitel určil pro výplatu v těchto řízeních získaných finančních prostředků jako místo plnění ve smyslu § 1854 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“) účet žalované č. , Anonymizováno, u , právnická osoba, . Poukázáním finančních prostředků získaných v rámci zmíněných řízení (v celkové výši 513 099,08 Kč ) na účet žalované se tyto prostředky bez dalšího nestaly jejím vlastnictvím, nýbrž nadále zůstaly ve vlastnictví Zůstavitele. Bylo proto na žalované, aby prokázala existenci právního důvodu, který by umožňoval závěr, že tyto finanční prostředky přešly do jejího vlastnictví. Žalovaná v tomto směru tvrdila dohodu mezi ní a Zůstavitelem o tom, že peněžní prostředky, které Zůstavitel získal v rámci zmíněných řízení a které si nechal jako na platební místo vyplatit na její účet, jí Zůstavitel poskytuje na úhradu její pohledávky ve výši 750 000 z dohody ze dne 15. 7. 2004 o vypořádání jejich zaniklého společného jmění manželů. V průběhu odvolacího řízení proto odvolací soud žalovanou poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby existenci takové dohody mezi ní a Zůstavitelem prokázala s tím, že v opačném případě se vystavuje možnosti neúspěchu v tomto řízení. Žalovaná v reakci na toto poučení sdělila, že existenci této dohody prokázat nemůže. V tomto směru proto neunesla své důkazní břemeno, a je proto třeba nadále vycházet z toho, že peněžní prostředky vyplacené na účet žalované v rámci řízení, ve kterých Zůstavitel vystupoval jako insolvenční věřitel anebo exekuční oprávněný, zůstaly a jsou nadále v jeho vlastnictví. Pokud přitom žalovaná netvrdila a neprokazovala jiný právní důvod (než existenci dohody se Zůstavitelem o úhradě z těchto prostředků závazku Zůstavitele ze zmíněné dohody o vypořádání SJM), je třeba uzavřít, že tyto peněžní prostředky má ve své dispozici bez právního důvodu, a je proto povinna je žalobkyni (likvidační správkyni pozůstalosti Zůstavitele) vydat jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z.

9. Na tomto místě je pak třeba doplnit, že žalovanou tvrzená dohoda se Zůstavitelem o přenechání posuzovaných finančních prostředků na úhradu dluhu Zůstavitele z dohody o vypořádání jejich zaniklého SJM, by sama o sobě jako absolutně neplatné právní jednání shledána být nemohla. Pokud by tímto způsobem mělo dojít k porušení pravidel insolvenčního řízení vedeného se Zůstavitelem jako dlužníkem (tzn. výplata prostředků žalované jako nepřihlášené věřitelce), taková okolnost by způsobovala pouze relativní neúčinnost takové dohody (§ 235 odst. 1 zákona č. 182/2006, insolvenční zákon), které by se musel insolvenční správce dovolat (§ 239 odst. 1 insolvenčního zákona), k čemuž však nepochybně nedošlo a už ani dojít nemůže, protože insolvenční řízení, v němž Zůstavitel vystupoval jako dlužník již bylo z důvodu jeho úmrtí pravomocně zastaveno (viz usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2021, č. j. KSPH 67 INS 19333/2020-B-15, které nabylo právní moci dne 5. 5. 2021).

10. Z podaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to i ve výroku o náhradě nákladů řízení s odkazem na jeho správné odůvodnění.

11. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla v odvolacím řízení úspěšná, přičemž žalobkyně se této náhrady výslovně vzdala.