28 Co 144/2025

Plný text

Krajský soud v Anonymizováno rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Štolbové a soudců Mgr. Jiřího Pacovského a Mgr. Aleny Zemkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Anonymizováno ze dne Anonymizováno , č. j. Anonymizováno ,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud , adresa, (dále jen: „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (dále jen: „napadený rozsudek“), ve výroku I. zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem: pozemku stavební parcela č. 50/1, jehož součástí je stavba č. p. 40, pozemku stavební parcela č. 585, jehož součástí je stavba bez čísla popisného a čísla evidenčního, a pozemku parcela č. 32/1, vše v katastrálním území a obci , adresa, , zapsané u , právnická osoba, (dále jen: „předmětné nemovitosti“), a nařídil prodej předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi dosavadní spoluvlastníky podle jejich spoluvlastnických podílů. Ve výroku II. pak soud prvního stupně rozhodl, že žádný z účastníků nemá vůči sobě právo na náhradu nákladů tohoto řízení, a konečně ve výroku III. pak rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit , Anonymizováno, , Okresnímu soudu , adresa, , náklady státu vzniklé v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku ve výši 2 592 Kč, a to do 15 dní ode dne právní moci rozsudku, a že žalovaný je povinen zaplatit , Anonymizováno, , Okresnímu soudu , adresa, , náklady státu vzniklé v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku ve výši 2 592 Kč, a to do 15 dní ode dne právní moci rozsudku.

2. Soud prvního stupně učinil skutkový závěr, že žalovaný daroval žalobci podíl v rozsahu 4/10 na předmětných nemovitostech darovací smlouvu ze dne , datum, , a že žalobce financoval z úvěrů jím hrazených rekonstrukci nemovitostí. Účastníci se pokoušeli dlouhodobě o dohodu a o najití společného řešení, avšak neúspěšně. Obvyklá cena předmětných nemovitostí činí částku 12 130 000 Kč. Rodinný dům nelze reálně rozdělit, aby vznikly dvě nemovitosti, není to stavebně technicky v praxi proveditelné, bylo by to možné jen zbouráním domu a postavením nového dvojdomu, což by se cenově rovnalo současné obvyklé hodnotě předmětných nemovitostí. Žádné ze stran se nepodařilo prokázat, že by disponovala či byla schopna si opatřit prostředky na vyplacení příslušného spoluvlastnického podílu pro případ návrhu na přikázání nemovitostí do vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků.

3. Soud prvního stupně jako nedůvodné a nadbytečné zamítl návrhy na doplnění dokazování důkazy týkajícími se prováděných investic do nemovitostí, darovací smlouvou a notářským zápisem obsahujícím závěť žalovaného, rozhodnutími stavebního úřadu, odstoupením od smlouvy i dalšími důkazy ohledně způsobu komunikace a soužití účastníků včetně fotografií interiéru domu, stejně tak soud jako nadbytečné zamítl návrhy na provedení důkazu znaleckým posudkem z roku 2022, účastnickými výpověďmi i místním šetřením, jelikož provedeným dokazováním byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci.

4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že účastníci učinili nespornou spoluvlastnickou strukturu k předmětným nemovitostem, tj. že žalobce je vlastníkem 2/5, žalovaný 3/5 k celku. Závěr o vlastnickém právu účastníků k předmětným nemovitostem není v rozporu s dalšími v řízení provedenými důkazy a soud prvního stupně tak učinil jednoznačný závěr, že účastníci řízení jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí v uvedeném rozsahu. Přes toto se žalobou podanou dne , datum, žalovaný začal domáhat vrácení daru na podkladě tvrzení, že žalovaný získal jeho přístupové údaje do aplikace , Anonymizováno, , přihlásil se a pozměnil data v systému, sebe přidal do seznamu osob s dispozicemi s účtem a převedl své telefonní číslo , tel. číslo, svůj zákaznický účet, čímž měl způsobit žalovanému škodu. Na podkladě této žaloby žalovaný opakovaně žádal o přerušení řízení. Důvody pro přerušení řízení soud prvního stupně neshledal, neboť to nebylo v souladu s hospodárností řízení, protože nebylo třeba vyčkávat na vyřešení otázky, kterou si byl soud prvního stupně schopen v řízení posoudit sám. Soud prvního stupně vzal v úvahu i stav obou řízení, postup žalovaného v řízení, jeho permanentní změnu stanovisek, prohlášení o nespornosti vlastnické struktury k nemovitostem, nikoli první odvolání daru pro nevděk, délku vedení tohoto řízení a načasování podání žaloby na vrácení daru i její obsah a důvody, na kterých je postavena, a zopakoval, že otázku vlastnictví nemovitostí si byl oprávněn a povinen v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví posoudit sám jako otázku předběžnou již jen s ohledem na případnou aktivní a pasivní legitimaci účastníků, přičemž v daném případě dospěl k závěru, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí. Soud prvního stupně dále uvedl, že při rozhodování o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví není vázán žalobním návrhem, ale je povinen dodržet zákonné pořadí způsobů vypořádání. Nejprve je na místě zkoumat možnost reálného dělení společné věci (na více samostatných nemovitostí), následně možnost rozdělení na jednotky. Není-li dělení společné věci dobře možné a nelze-li budovu ani rozdělit na jednotky, pak ji soud přikáže za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům a teprve v případě, pokud společnou věc nechce žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud její prodej ve veřejné dražbě. V projednávané věci soužití účastníků není bez problémů, nutnost dohody na užívání a správě společných prostor v domě a pozemku a společného rozhodování včetně podílení se na nákladech na provoz domu apod. by do budoucna přinesla pouze další spory. Samotná okolnost, že účastníci vedou soudní spor o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, je důkazem toho, že vztahy mezi nimi nejsou optimální. I v postupu a ve vyjádřeních účastníků ve sporu soud prvního stupně neviděl možný podklad pro budoucí rozumné fungování v rovině lidské ani finanční. Nelze tedy očekávat hladké a operativní řešení záležitostí spojených se správou a opravami společných částí nemovitostí, které jsou primárně podmíněny dohodou spoluvlastníků v nově konstituovaném spoluvlastnictví ke společným částem a pozemku. Předmětné nemovitosti jsou tak za zjištěného skutkového stavu v právním smyslu nedělitelné i na jednotky. V zákonném pořadí tak přichází v úvahu způsob vypořádání přikázáním jednomu ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu. Žalobce od svého návrhu na přikázání nemovitostí do svého vlastnictví ustoupil poté, co žalovaný uplatnil nárok na vrácení daru, čímž znemožnil zajištění financování. Žalovaný jako poslední návrh žádal právě přikázání nemovitostí do svého vlastnictví za přiměřenou náhradu. Předpokladem, aby soud mohl přistoupit k tomuto způsobu vypořádání je, že žalovaný v řízení prokáže, že disponuje dostatečnými prostředky k vyplacení příslušného spoluvlastnického podílu, popř. prokáže že jimi bude skutečně v blízké době disponovat, tj. že je schopen si je opatřit. Při hodnocení kredibility jde vždy o přísné posouzení individuálních skutečností a hodnocení důkazů v konkrétní věci. Není-li tedy najisto postaveno, že spoluvlastník finančními prostředky již disponuje či je v přiměřené době získá, pak podmínka solventnosti není splněna. V souzené věci nelze odhlédnout od stanovisek žalovaného v řízení, v nichž žalovaný upozorňuje, že prostředky nemá a není schopen si je opatřit, nakonec si je nikdy nebyl schopen obstarat, a to ani zčásti, a to ani příslibem. Z obsahu spisu vyplývá, že tento předpoklad pro rozhodnutí či dohodu účastníků je řešen od samého počátku řízení, resp. ještě před jeho zahájením, bez výsledku. Nejde tedy jen o období prosince 2024 a ledna 2025, kdy byla žalovanému soudem dána již závazná lhůta k doložení solventnosti. Výzvě soudu žalovaný nedostál, soudu nepředložil jediný doklad prokazující, byť jen teoretickou, možnost si prostředky opatřit, natož v požadované výši vyplývající ze znaleckého posudku a odpovídající spoluvlastnickému podílu žalobce. Protože tedy žalovaný neprokázal svou solventnost, předpoklad pro to, aby soud prvního stupně přistoupil ke způsobu likvidace přikázáním nemovitostí do jeho vlastnictví za přiměřenou náhradu, není naplněn. Soud prvního stupně neshledal další námitky žalovaného důvodnými. Podání žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, které je protistraně předem avizováno jako důsledek neúspěšných opakovaných pokusů o dohodu, není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, kterému by soud neměl poskytnout ochranu. Žalobce svůj podíl získal darem od žalovaného, ale není pravdou, že by se žalobce nijak o nemovitosti nezasloužil, investoval do nich a dosud splácí úvěry s tím spojené. Povaha podílového spoluvlastnictví určuje, že nelze nikoho nutit, aby setrvával ve spoluvlastnickém vztahu. Je tak vyjádřen obecný princip dobrovolnosti spoluvlastnictví. Spoluvlastnictví představuje právní institut, jehož důsledkem je, že každý subjekt, jemuž spoluvlastnické právo svědčí, musí vzít na vědomí, že danou věc ovládá pouze ve spojení se zbývajícím spoluvlastníkem či spoluvlastníky. Jinými slovy řečeno, uspokojuje-li někdo svoji bytovou potřebu v rodinném domě, jenž je ve spoluvlastnictví, musí si být vědom toho, že mu k těmto prostorám svědčí toliko ‚prekérní‘ vlastnický vztah, vyznačující se permanentní hrozbou, že tento spoluvlastnický vztah bude proti jeho vůli zrušen a vypořádán nedobrovolným prodejem třetí osobě. Nemůže tak být pochyb o tom, že žalovaný měl dostatek času připravit se i na situaci, že žalobce bude mít v úmyslu spoluvlastnictví zrušit a vypořádat, a to eventuálně i za cenu toho, že předmětné nemovitosti budou prodány ve veřejné dražbě. Účastníci si mohou ujednat, že nebudou žádat zrušení spoluvlastnictví po určitou dobu, nejvýše však po dobu deseti let, ale taková dohoda nebyla tvrzena ani doložena. Zákaz zcizení nemovitostí, jak byl v darovací smlouvě ujednán, tedy dispozice s nemovitostmi ve směru k třetí osobě, nelze podřadit pod právo (ne)žádat zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Zákaz zcizení je povinností dlužníka, který se věřiteli zavazuje, že vlastním právním jednáním nebo v jeho důsledku neumožní vznik vlastnického práva třetí osoby k předmětu plnění. Tedy jde o případ, kdy dochází ke zcizení nebo zatížení z vůle zcizitele na základě jeho právního jednání, tedy jde o omezení ve smluvních dispozicích. Nedotýká se možnosti přechodu vlastnického práva nebo vzniku zatížení na základě jiných právních skutečností včetně přechodu vlastnického práva na základě dražby při výkonu rozhodnutí či z rozhodnutí orgánu veřejné moci. Zákaz zcizení nemovitosti tak v sobě neobsahuje bez dalšího závazek setrvávat ve spoluvlastnickém vztahu, nežádat jeho zrušení (k tomu je určen závazek dle § 1154 o. z.). V žádném směru tak v jednání žalobce nelze spatřovat jednání, které by bylo jednáním v rozporu s dobrými mravy. Soud prvního stupně uzavřel, že nezbylo než nařídit prodej nemovitostí ve veřejné dražbě jako poslední ze způsobů likvidace spoluvlastnictví.

5. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně na základě principu iudicium duplex, přičemž v této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, . O povinnosti zaplatit státu náklady, které v průběhu řízení stát platil v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku, pak rozhodl podle stejné logiky a argumentace jako ohledně náhrady nákladů řízení mezi účastníky s tím, že stát v řízení vynaložil celkem částku 5 184 Kč.

6. Proti napadanému rozsudku podal odvolání žalovaný. Uvedl, že žalobce za trvání vztahu se žalovaným přemlouval žalovaného, aby mu část nemovitostí daroval. Žalovaný na žádosti žalobce nakonec přistoupil, a to s ohledem na jejich dlouholetý vztah a zároveň vzhledem k většímu věkovému rozdílu vnímal žalobce jako potřebné mít vedle sebe někoho, kdo se o něj na stará kolena postará, a proto se dohodli na darováni 40 % nemovitosti včetně zákazu zcizení. Následně se však v řádu týdnů po darování žalobce se žalovaným oficiálně rozešel a donutil jej odstěhovat se z přízemního bytu, kde do té doby sdíleli společnou domácnost, do druhého nadzemního podlaží domu, přičemž mu dlouho nevrátil i část věcí žalovaného a některé mu nevrátil dodnes. Uvedené zneužití žalovaného žalobcem, který se tedy ve velmi krátké době po darování předmětné části nemovitostí se žalovaným rozešel, aby nemusel plnit dohodnuté povinnost, tedy se o žalovaného starat, jsou zřejmým důkazem chování žalobce v rozporu s dobrými mravy. Soud prvního stupně se uvedenými skutečnostmi nikterak nezabýval, když vedl řízení pouze za účelem zjištění skutečností rozhodných pro zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Není pravdou, že by žalobce žalovanému poskytl z úvěru částku 2 000 000 Kč, aby mohl žalovaný bývalé manželce vyplatit její podíl na nemovitostech, na to si vzal žalovaný sám hypotéku a žalobce žalovanému jen dělal ručitele. Je pravdou, že žalobce uzavřel dvě půjčky na 800 000 Kč a 300 000 Kč, přičemž splácí pravděpodobně kolem 10 000 Kč měsíčně. Tyto půjčky účastníci využili na rekonstrukci domu, když byli partneři. Na rekonstrukci domu si vzal půjčky také žalovaný. Hodnota investic žalobce do nemovitostí však neodpovídá hodnotě daru ve výši 40 % předmětných nemovitosti. Žalobce však po celou dobu až dosud platí jen dvě shora uvedené půjčky a žalovaný kromě svých dvou půjček platí po celou dobu dosud veškeré náklady na služby spojené s užíváním celého domu. Žalobce přes žádosti žalovaného za služby spojené s užíváním přízemní části domu dosud ani zčásti neplatí. Obdobně několik let vyzývá žalovaný žalobce, aby si platil svůj mobil, který mu žalovaný platil každý měsíc. Tento dluh, který za poslední 4 roky činí 64 000 Kč, žalobce dosud neuhradil, nýbrž dokonce zablokoval žalovanému číslo, které si platil. I toto vnímá žalovaný jako rozpor s dobrými mravy. Přestože uvedené je pro rozhodnutí soudu minimálně co do posouzení předběžné otázky ohledně návrhu žalovaného na přerušení řízení vzhledem k podané žalobě na vrácení daru pro prokazatelný nevděk žalobce vůči žalovanému naprosto zásadní, soud prvního stupně se navrhovanými důkazy odmítl zabývat. Je pravdou, že žalovaný si poté, co zrekonstruoval druhé patro domu a zvětšil prostor k jeho užívání, obstarává finanční prostředky, které potřebuje mimo jine na hrazení nákladů za služby spojené s užíváním domu, tím, že tři pokoje bytu v druhém patře pronajímá. Žalovaný však tímto nikdy nezasahoval do užívaní přízemního bytu. Soud prvního stupně dále nesprávně neposkytl žalovanému delší lhůtu k prokázání jeho solventnosti, a to i přes věk a , Anonymizováno, problémy žalovaného. Žalovaný se aktivně snažil získat potvrzení bankovní instituce o předschválení čerpání úvěru za účelem vyplacení žalobce z jeho podílu, nicméně velmi brzy zjistil, že s ohledem na jeho věk 70 let mu banka bez ručitele úvěr neschválí. Žalobce pak porušil dobré mravy i tím, že si před jednáním soudu dne , datum, opatřil důkazy o tom, že se žalovaný pohybuje kolem domu, čímž chtěl prokázat, že je zdravý. Žalovaný dále nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně, že návrh žalobce na vypořádání žalovaného z jeho podílu a jeho následující návrh na prodej nemovitostí ve veřejné dražbě není v rozporu se zákazem zcizení předmětných nemovitostí sjednaným mezi účastníky v darovací smlouvě. Žalovaný je nekonfliktní a vždy se snažil soudům vyhnout, raději se proto snažil s žalobcem dohodnout na jeho vypořádání, což se již skoro povedlo, nicméně žalovaný následně zjistil, že žalobce bez jeho vědomi a souhlasu převedl telefonní číslo, aniž by žalovanému odsouhlasenou dlužnou částku za telefon uhradil, což je další důkaz jeho nevděku, a proto žalovaný nakonec k vyplacení žalobce částkou 4 500 000 Kč nepřistoupil. Žalovaný velmi těžce nese možnost, že by předmětné nemovitosti mohly být prodány ve veřejné dražbě. Lze se domnívat, že pokud by šlo o případ, že by stará babička takto věnovala část svého domu svému potomkovi, který by se následně domáhal zrušení spoluvlastnictví, soud prvního stupně by na věc pohlížel rozdílně. Žalobce sice nyní uvádí, že mu vadí životní styl, který žalovaný v domě provozuje, avšak je zřejmé, že v minulosti, když byli účastníci dlouholetí partneři, a i po rozchodu spolu udržovali přinejmenším přátelský vztah, mu takovéto životní nastavení nevadilo.

7. Následně v průběhu odvolacího řízení žalovaný doplnil, že nově opětovně odvolal dar pro nevděk žalobce. V jednání žalovaného lze spatřovat jednoznačný a trvalý nevděk, a to již od roku 2021, kdy byl poprvé vyzván ze strany žalovaného k vrácení daru. Od této doby trvá stav rozporu s dobrými mravy, kdy žalovaný setrvale porušuje podmínky darování a snaží se připravit žalovaného o celý dům pod záminkou narovnání spoluvlastnictví, i když se v darovací smlouvě výslovně zavázal, že darované nemovitosti nezcizí. Žalobce deklaroval jako tehdejší partner poskytnout podporu dárci ve stáří a v , podezřelý výraz, , tento svůj závazek však nesplnil a neplní. Žalobce nepožaduje, aby se k němu choval jako k partnerovi, ale aby mu vypomohl jako spoluvlastníkovi a spolubydlícímu, kdy vzhledem k jeho věku, , podezřelý výraz, a , Anonymizováno, očekával alespoň základní podporu a pomoc. Přestože žalobce měl a má možnost část domu užívat, a to dokonce část větší, než by mu náležela podle poměru podílů, zdržuje se v domě pouze nahodile. Pokud se již v domě vyskytl, zasahoval do prostor určených k užívání žalovaného a rušil jeho návštěvy. Zároveň v roce 2025 zamezil vstupu do společných prostor domu, k hlavnímu uzávěru vody a k pojistkám a do sklepa, kdy každý takový vstup je nutno sjednávat několik dní předem. Za trvající nevděk lze považovat i samotné jednání žalobce, který podal a udržuje předmětnou žalobu. Žalobce se dále dopustil jednání proti žalovanému, kdy jej připravil o kontrolu nad telefonem a zneužil jeho nezkušenosti k tomu, že jej zbavil telefonního čísla. Dne , datum, pak byli na návštěvě u žalovaného přátelé, žalobce byl v domě taktéž, přičemž vyhodil z toalety žalovaného kamarádku a následně zavolal , právnická osoba, , která se skutečně dostavila, avšak nepovažovala situaci za nijak problematickou. Žalovaný odjel v dubnu 2025 k moři na ozdravný pobyt. Na pobytu se dostal do , podezřelý výraz, potíží a musel řešit náklady na lékaře, a právě pod tlakem této situace vyzval žalobce, aby mu pomohl nést náklady na dům. Další drtivý dopad do financí žalovaného mělo ukončení řízení o vrácení daru. S ohledem na zahájený spor o vrácení daru, který byl již soudem posuzován, se žalovaný v naději ve smírné urovnání věci nakonec rozhodl vzít žalobu zpět. Mimo jiné doufal, že se dohodnou tak, že žalobce nebude chtít náklady řízení, což se však nestalo, přičemž se žalovaný v důsledku toho, že žalobce počal tyto náklady vymáhat, dostal do exekuce a situaci musel vyřešit půjčkou. Žalovaný je tedy zadlužený a se záznamem exekuce, kdy neměl ani na jídlo a na potřebné léky. Dne , datum, vyzval žalovaného k poskytnutí finančních prostředků na jídlo a léky a k příspěvku na nutné platby na energie, které jsou jeho povinností. Znovu pak žádal , datum, , ale žádné pomoci se mu nedostalo. Žalovaný pak dále v říjnu 2025 opakovaně požádal žalobce o úhradu společných nákladů na dům podle velikosti podílů, které hradí sám již několik let, avšak nedostal žádnou odpověď. Je zcela pochopitelné, že žalovaný chtěl za uvedených okolností alespoň přispět na úhradu části nákladů na dům, přičemž v tomto smyslu opakovaně vyzýval žalobce nejen k úhradě nových nákladů, ale i ke zpětné úhradě částek vynaložených žalovaným v minulosti, v částce cca 30 % z celkových nákladů, a dále i k uhrazení nákladů na telefon, který žalovaný žalobci hradil, nicméně nebyl k tomu povinen, a žalobce mu proto dluží částku 64 000 Kč. Žalobce užíval dané telefonní číslo , tel. číslo, celou dobu, po sporu se žalovaným pak zneužil jeho klientské nastavení a číslo si převedl pod sebe. Žalovaný pak podal , podezřelý výraz, oznámení, které sice bylo odloženo, což však na důvodnosti nároku žalovaného na vrácení částky za telefon ničeho nemění. Za žalovaným uhrazené náklady za služby týkající se předmětných nemovitostí pak žalobce dluží celkem 72 243,20 Kč. V říjnu 2025 měl žalovaný na účtu pouze cca 2 000 Kč. Lze tedy podle žalovaného zvážit, zda stav žalovaného již nenaplňuje i znaky hmotné nouze, tedy dalšího důvodu pro vrácení datu, kdy tedy žalovaný žádá o vrácení daru i z důvodu této hmotné nouze. Žalovaný dále v průběhu odvolacího řízení navrhl odložení zrušení spoluvlastnictví, a to o dva roky, jelikož pokud bude žalovaný vystěhován z domu, může to pro něj mít i fatální následky a může dojít k podstatné majetkové ztrátě. Konečně pak žalovaný v průběhu posledního jednání před odvolacím soudem uvedl, že v průběhu tohoto jednání podal k Okresnímu soudu , adresa, žalobu na odklad zrušení spoluvlastnictví.

8. Žalobce k odvolání uvedl, že tvrzení žalovaného, že jej chce žalobce připravit o vlastnictví předmětných nemovitostí, jsou zkreslená a zjednodušující. Oba účastníci jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí, přičemž žádný z nich si není schopen opatřit prostředky na vyplacení spoluvlastnického podílu. Postup žalobce není veden snahou připravit žalovaného o vlastnictví, nýbrž zákonným způsobem, jak vyřešit stávající situaci, kdy jiná možnost než nemovitosti prodat a výtěžek rozdělit neexistuje. Není pravdou, že žalovaný neměl dostatek času opatřit si finanční prostředky, soud prvního stupně opakovaně poskytoval dostatečné lhůty k prokázání uvedeného. Pokud žalovaný nyní polemizuje s otázkou jednotlivých investic do předmětných nemovitostí, respektive úhrad za služby spojené s jejich užíváním, pak i tyto otázky byly soudem prvního stupně řešeny a de facto nemají vliv na podstatu sporu. Soud prvního stupně řádně posoudil možnost případného rozdělení předmětných nemovitostí, přičemž zjistil nemožnost takovéhoto rozdělení. Správně pak zjistil, že není splněna zásadní podmínka pro přikázání společné věci za náhradu, a to solventnost žalovaného, a proto rozhodl o prodeji předmětných nemovitostí. Společné soužití žalobce a žalovaného v předmětných nemovitostech již bylo zcela nemožné. K novému odvolání daru žalovaného žalobce uvedl, že se nejedná o první pokus o odstoupení od darovací smlouvy, ale o pokus opakovaný, který nemůže obstát a který je veden pouze snahou oddálit rozhodnutí odvolacího soudu, a jedná se proto o zjevné zneužití práva. Žalobce nikdy neměl v úmyslu ani nikdy nerealizoval cokoliv, co by mohlo narušit režim nastavený darovací smlouvu mezi účastníky. Jednání žalobce vychází z toho, že žalovaný jako první chtěl žalobce zbavit jeho nároků ve vztahu k předmětným nemovitostem. V prostředí, kde byl žalobci již nechtěný, kde část prostor byla volně přístupná a kde žil žalovaný v promiskuitních vztazích s velkým počtem mužů, již nešlo žít. Mezi účastníky vznikla názorová a životní propast. Darování podílu na předmětných nemovitostech bylo realizováno po dohodě a s ohledem na skutečnost, že žalobce po celou dobu soužití od roku 2006 investoval veškeré své finanční prostředky do rekonstrukce předmětných nemovitostí, zabezpečoval svým jménem a na svoje náklady úvěry na rekonstrukci a budování společné domácnosti s žalovaným, aniž by mu v té době patřil jakýkoliv podíl na předmětných nemovitostech. O užívání jednotlivých částí domu byla uzavřena ústní dohoda, přičemž byla uzavřena i dohoda o tom, že žalobce bude splácet úvěry a žalovaný bude hradit chod a provoz domu, tedy elektrickou energii plyn atd. Žalobce vycházel i z toho, že žalovaným inkasované částky od uživatelů jednotlivých pokojů v druhém nadzemním podlaží předmětných nemovitostí budou zčásti použity na úhradu výše uvedených nákladů na chod a provoz domu. K otázce , podezřelý výraz, stavu žalovaného a jeho finanční situace lze pak uvést, že pokud byl žalovaný například , podezřelý výraz, nebo bez finančních prostředků, neměl cestovat do , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a jiných zemí a měl si zajistit řádnou lékařskou bezplatnou péči v , Anonymizováno, . Převod telefonního čísla proběhl oficiálně na pobočce , adresa, , a není tedy pravdou, že by žalobce neoprávněně užíval telefon žalovaného. Žalobce se zcela jistě nedopouští žádného stalkingu žalovaného, natočil pouze jedno video z chodby v předmětných nemovitostech, kterým chtěl dokumentovat agresivní chování žalovaného, když natáčení proběhlo s vědomím žalovaného. Žalobce také pořídil dvě fotografie žalovaného, kterými chtěl dokumentovat, že není pravdou, že žalovaný je natolik , podezřelý výraz, , že na základě jeho požadavku muselo být zrušeno nařízené soudní jednání. Žalobce má od žalovaného 395 nevyžádaných a nepřečtených esemesek a mnoho e-mailů posílaných zejména v pozdních nočních hodinách, a proto se i rozhodl telefonní číslo , tel. číslo, e-mail žalovaného zablokovat a komunikovat pouze prostřednictvím svého zástupce. Onoho dne , datum, několikrát žalobce upozornil žalovaného a jeho přátele, kteří pořádali „párty“ v předmětných nemovitostech, aby dodržovali pravidla nočního klidu, když žalobce zhruba v 23 : 00 hodin upozornil tyto osoby na značný hluk, v 23 : 15 zněl však opět značný hluk z prostoru koupelny, která přímo stěnou sousedí s ložnicí žalobce, a žalobce tudíž slušně požádal osoby, které se tam vyskytovaly v podnapilém stavu, aby své jednání ztišily. Tyto osoby prostor koupelny opustily, ale zhruba o půlnoci podnapilý žalovaný vešel do společné chodby a začal velmi nevybíravým způsobem žalobce urážet a slovně jej napadat, a proto se žalobce zamkl ve svém bytě a zavolal policii. Žalobce žalovanému v žádném případě neubližuje, neškodí a nedělá nic co by mohlo , Anonymizováno, nebo finanční situaci žalovaného zhoršit, a to i přesto jak se žalovaný k žalobci chová. Žalobce k žalovanému necítí žádnou osobní zášť, chce jen vyřešit vzájemné soužití, které je absolutně nemožné.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je neopodstatněné.

10. Odvolací soud se ztotožnil se shora uvedenými skutkovými zjištěními učiněnými soudem prvního stupně (viz zejména odst. 2 rozsudku) a pro stručnost na tato skutková zjištění odkazuje. Odvolací soud pak dále v odvolacím řízení učinil následující skutková zjištění.

11. Z darovací smlouvy odvolací soud zjistil, že se touto dohodou ze dne , datum, žalovaný jako dárce a žalobce jako obdarovaný dohodli, že žalovaný bezplatně převádí svůj spoluvlastnický podíl o velikosti 4/10 na předmětných nemovitostech na žalobce, který uvedený spoluvlastnický podíl do svého výlučného vlastnictví jako dar od své osoby blízké a zároveň své osoby spolužijící přijímá. Dále se účastníci v této dohodě dohodli, že se žalobce zavazuje, že do konce života žalovaného darované nemovitosti nezcizí, přičemž si smluvní strany sjednávají zákaz zcizení jako věcné právo.

12. Z odstoupení ze dne , datum, odvolací soud zjistil, že žalovaný v tomto dopisu z tohoto dne prostřednictvím svého tehdejšího zástupce sdělil žalobci, že tímto odstupuje od darovací smlouvy ze dne , datum, , a to pro nevděk s odkazem na ustanovení , Anonymizováno, , a to z důvodů, že spoluvlastnický podíl byl žalobci darován v době, kdy žil s žalovaným ve společné domácnosti, přičemž mu slíbil, že se o něj postará, až bude stár, tento slib porušil téměř bezprostředně po darování, když žalovanému sdělil, ať si hledá domov důchodců, tímto zjevně vypočítavým jednáním vedeným snahou vymámit z žalovaného jeho majetek zjevně žalobce porušil dobré mravy, přičemž v chování porušujícím dobré mravy dále pokračoval, a to mimo jiné, když žalovanému poté, co jej donutil opustit společnou domácnost namísto toho, aby sám po rozchodu odešel, odmítl předat osobní věci za účelem přestěhování. Dále v tomto dopisu žalovaný nabídl žalobci s cílem vyrovnání jeho investic do předmětných nemovitostí jakož i dalších nároků vyrovnání částku 1 000 000 Kč.

13. Z komunikace SMS nebo , Anonymizováno, z roku 2023 bylo odvolacím soudem zjištěno, že v této komunikaci mezi účastníky z , Anonymizováno, a , Anonymizováno, žalovaný žalobci v reakci na jeho přání k narozeninám adresované žalovanému do , Anonymizováno, mimo jiné napsal: „moc děkuji za přání, hodně mě potěšilo, mrzí mě, že jsem dal na , Anonymizováno, a chtěl po tobě vrátit těch 40 %. Jsem přesvědčen, že si je zasloužíš. Bez tebe bych dům neměl. Nicméně tolik peněz, abych tě vyplatil nemám a dům bych opravdu nerad prodával. Musíme si o tom promluvit, myslím si, že se ti na , adresa, bydlí dobře. Hodně jsme o tom mluvili s , Anonymizováno, , má tě hodně ráda. No já vzpomínám rád na to, co jsme prožili a nebylo toho málo. Taky si myslím, že jsem pro tebe dost udělal, bydlel jsi na ubytovně a dělal v ochrance.“ Dále pak žalovaný napsal žalobci, že je na čase narovnat jejich vztahy, že se žalovaný vrací domů pozdě večer a ve čtvrtek ráno odjíždí na , Anonymizováno, do termálů.

14. Z další komunikace z roku 2023 odvolací soud zjistil, že mimo jiné v této komunikaci mezi účastníky žalovaný poděkoval žalobci za dárek k narozeninám, dále mu 8. března poděkoval za ostříhání, a dále mimo jiné sdělil, aby si připravil, kolik dal do baráku, přičemž si naopak žalovaný sepíše výdaje, na což mu žalobce odpověděl, že se sejít mohou, že určitě je lepší pokusit se najít řešení, než se soudit, ale je zbytečné zjišťovat, kolik, kdo a kdy do baráku dal a jaké jsou výdaje.

15. Z inzerátu na bydlení s , Anonymizováno, odvolací soud zjistil, že v říjnu 2023 žalovaný nabízel k pronájmu samostatný pokoj v předmětných nemovitostech za nájemné ve výši 7 000 Kč měsíčně, přičemž žalovaný dále v inzerátu sděluje, že rád levně cestuje, nyní se vrací z dovolené v , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, .

16. Z , podezřelý výraz, oznámení bylo odvolacím soudem zjištěno, že dne , datum, sepsal žalovaný na žalobce , podezřelý výraz, oznámení, neboť se podle něj žalobce dopustil spáchání , podezřelý výraz, činu opatření si hesla k počítačovému systému za účelem spáchání , podezřelý výraz, činu neoprávněného zásahu do počítačového systému, kterého se následně rovněž dopustil, přičemž tyto skutky spatřoval žalovaný v tom, že žalobce bez jeho vědomí neoprávněně získal jméno a heslo žalovaného k počítačové aplikaci , Anonymizováno, a s použitím těchto neoprávněně získaných přístupových údajů se do aplikace přihlásil a pozměnil data v počítačovém systému tak, že sám sebe přidal do seznamu kontaktních osob pro dispozici se zákaznickým účtem žalovaného, přičemž toto učinil proto, aby následně byl schopen bez účasti a souhlasu žalovaného převést na pobočce telefonní číslo , tel. číslo, pod zákaznický účet žalobce.

17. Z výzvy k vydání daru ze dne , datum, odvolací soud zjistil, že žalovaný v tomto dopisu z tohoto dne prostřednictvím svého tehdejšího zástupce sdělil žalobci, že jej vyzývá k vydání daru pro nevděk s odkazem na ustanovení , Anonymizováno, , a to z důvodu v tomto dopisu podrobně popsaného jednání žalobce, pro které žalovaný podal shora uvedené , podezřelý výraz, oznámení (viz podrobně odst. 16 rozsudku). V tomto dopisu je pak dále zdůrazněno, že toto jednání žalobce učinil, aby nemusel hradit dluh ve výši 64 752 Kč vůči žalovanému, a učinil to přesto, že se k němu žalovaný vždy choval velmi slušně a daroval mu i předmětný spoluvlastnický podíl, přičemž však žalobce, i přes závazek nezcizení, se soudně domáhá prodeje svého podílu, přičemž tento prodej by znamenal prodej domu, kde žije žalovaný od narození.

18. Z výzvy ze dne , datum, bylo odvolacím soudem zjištěno, že v žalovaný v e-mailu z tohoto dne prostřednictvím svého tehdejšího zástupce sdělil žalobci, že jej žádá, aby do patra žalovaného nikoho nevpouštěl, jelikož všichni žalovaného nájemci již jeho byt opustili, avšak bohužel mu dluží. Dále pak je žalobci sdělováno, že žalovaný po celý duben 2025 nebude přítomen v domě, je na ozdravném pobytu, a proto žádá, aby zatím alespoň na tento měsíc uhradil potřebné zálohy a platby na služby související s užíváním domu, a dále žádá, aby mu, až se vrátí domů, žalobce vydal všechny jeho věci, které mu dosud nevydal, zejména pracovní počítač a vánoční výzdobu, konečně pak žalovaný žádá žalobce o zaplacení dlužné částky za telefon ve výši 64 000 Kč.

19. Ze sdělení k oznámení ze dne , datum, odvolací soud zjistil, že v návaznosti na uvedené , podezřelý výraz, oznámení se žalobce dostavil na , právnická osoba, k podání vysvětlení, přičemž uvedl, že měl s žalovaným společný účet, a to až do doby soudní rozepře, že dne , datum, žalovaný zablokoval u operátora předmětné telefonní číslo , tel. číslo, , přičemž následně žalobce došel osobně na prodejnu , Anonymizováno, , kde si účet předmětného telefonního čísla převedl na svou osobu, přičemž tuto , podezřelý výraz, provedl na základě přístupových údajů, které měl k dispozici od žalovaného, když žalobce mimo jiné prokázal policejnímu orgánu, že přístupové údaje žalovaný poskytl žalobci rovněž i prostřednictvím SMS zprávy ze dne , datum, , přičemž uvedenou SMS zprávu žalobce poskytl policejnímu orgánu, který ji zdokumentoval. Dále odvolací soud z tohoto sdělení zjistil, že na základě uvedeného byl žalovaný telefonicky , právnická osoba, vyrozuměn o tom, že policejním orgánem nebylo zjištěno žádné protiprávní jednání uvedené v , podezřelý výraz, oznámení.

20. Z usnesení soudu prvního stupně č. j. , spisová značka, bylo odvolacím soudem zjištěno, že tímto rozhodnutím ze dne , datum, bylo zastaveno řízení ve věci vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. , spisová značka, , ve kterém se žalovaný domáhal po žalobci vrácení daru z předmětné darovací smlouvy. Důvodem zastavení řízení bylo zpětvzetí žaloby žalovaným, přičemž soud prvního stupně zároveň rozhodl, že žalovaný (v daném řízení v postavení žalobce) je povinen zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 153 766,80 Kč.

21. Z výpisů z účtu odvolací soud zjistil, že si žalovaný dne , datum, zaslal na svůj spořící účet částku 537 447,57 Kč, přičemž si následně z jiného svého účtu zaslal zpět částku 545 000 Kč.

22. Z usnesení Krajského soudu v , Anonymizováno, č. j. , spisová značka, bylo odvolacím soudem zjištěno, že shora uvedené usnesení č. j. , spisová značka, bylo odvolacím soudem dne , datum, změněno tak, že výše přiznaných nákladů činí 119 656,90 Kč.

23. Z potvrzení z centra odvolací soud zjistil, že v tomto sdělení z , datum, , právnická osoba, , adresa, potvrdilo, že žalovaný navštěvuje jeho denní stacionář, přičemž byl přijat pro , Anonymizováno, dekompenzaci s úzkostnou symptomatikou způsobenou sdělením závažné , podezřelý výraz, , konfliktem a soudní rozepří s bývalým partnerem, obavou z exekuce a odmítnutí splátek.

24. Z fotografií bylo odvolacím soudem pouze zjištěno, že dne , datum, byl žalovaný vyfotografován žalobcem, jak někam jde s batohem, a dne , datum, byl žalovaný vyfotografován žalobcem, jak nastupuje do automobilu.

25. Z vyrozumění o zahájení exekuce bylo odvolacím soudem zjištěno, že dne , datum, bylo proti žalovanému zahájeno exekuční řízení k vymožení jeho povinnosti uložené mu usnesením Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (viz odst. 22 rozsudku).

26. Z vyjádření lékaře bylo odvolacím soudem zjištěno, že v tomto vyjádření z , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, z , podezřelý výraz, ambulance sděluje, že se v jejich ordinace žalovaný léčí pro bipolární afektivní poruchu, přičemž jeho aktuální stav je relativně dobře kompenzovaný.

27. Z odvolání daru ze dne , datum, bylo odvolacím soudem zjištěno, že žalovaný v tomto dopisu z tohoto data prostřednictvím svého tehdejšího zástupce sdělil žalobci, že tímto žalovaný odstupuje od darovací smlouvy ze dne , datum, a odvolává dar z této smlouvy, jelikož je přesvědčen, že v jednání žalobce vůči žalovanému lze spatřovat jednoznačný a trvalý nevděk, a to již od roku 2021, kdy byl poprvé vyzván k vrácení daru. Od té doby trvá stav rozporu s dobrými mravy, kdy žalobce trvale porušuje podmínky darování a snaží se zcizit celý dům, tedy připravit o něj žalovaného pod záminkou narovnání spoluvlastnictví, a to přes zákaz zcizení dohodnutý v darovací smlouvě. Žalovaný dům vybudoval a zrekonstruoval vlastními silami i prostředky a slouží mu jako jediné bydlení. Jednání žalobce přivedlo žalovaného i s ohledem na jeho věk do složitého , podezřelý výraz, a , Anonymizováno, stavu. Podmínkou darování bylo zcela jednoznačně nedělení majetku. Žalobce deklaroval jako tehdejší partner poskytnout podporu dárci ve stáří a v , podezřelý výraz, , tento svůj závazek nesplnil a neplní. Žalovaný nepožaduje, aby se k němu žalobce choval jako k partnerovi, ale aby mu vypomohl jako spoluvlastníkovi a spolubydlícímu. Žalobce však nejen v roce 2025 opakovaně neměl zájem o , Anonymizováno, nebo , Anonymizováno, stav žalovaného a také mu neposkytl podporu, když se ocitl bez prostředků a v , podezřelý výraz, na dovolené v zahraničí. Přestože má žalobce možnost část domu užívat, zdržuje se v domě pouze nahodile, pokud se v domě vyskytl, zasahoval do prostorů určených k užívání žalovaného, rušil jeho návštěvy, dokonce je fotografoval a ohrožoval jejich soukromí. Zároveň v roce 2025 zamezil vstupu do společných prostor domu, k hlavním uzávěrům vody a k pojistkám a do sklepa, kdy každý takový vstup je nutno sjednávat několik dní předem. Žalobce dále žalovaného připravil o kontrolu nad telefonem a zneužil jeho nezkušenosti k tomu, že jej zbavil telefonního čísla, pro což podal žalovaný , podezřelý výraz, oznámení. V rámci snahy o smír vzal žalovaný svoji žalobu o vrácení daru zpět, přičemž však žalobce trval na náhradě nákladů řízení a uplatnil vůči žalovanému exekuci v částce více než 120 000 Kč, která vedla k zadlužení žalovaného a jeho finanční nouzi. V tuto chvíli je žalovaný tedy zadluženým a se záznamem exekuce, kdy neměl ani na jídlo a na potřebné léky. Dne , datum, požádal žalovaný žalobce o úhradu společných nákladů na dům podle velikosti podílů, které hradí sám již několik let, nedostal však žádnou odpověď. Znovu žádal , datum, a opakoval to , datum, , kdy vyzval žalobce také o pomoc v nouzi, do které se opět dostal. Tato jednání, zejména tedy snaha připravit žalovaného o dům, lze považovat za hrubý nevděk a neslušnost.

28. Ze shodných tvrzení účastníků odvolací soud zjistil, že tento dopis byl žalobci doručen.

29. Z reakce žalobce bylo odvolacím soudem zjištěno, že žalobce v reakci na dopis z , datum, prostřednictvím svého zástupce sdělil žalovanému, že považuje tento dopis za podání, které představuje zneužití práva, které nepodléhá ochraně, jelikož je tento úkon učiněn úmyslně tak, aby mohl být použit při zítřejším jednání u odvolacího soudu, přičemž takový pokus nemůže obstát, stejně jako předchozí dvě odvolání daru, jelikož žalobce jednoznačně odmítá tvrzení v tomto dopisu uvedená. Podle žalobce je to naopak žalovaný, kdo jednal a jedná v rozporu s dobrými mravy, když bezdůvodně podává , podezřelý výraz, oznámení na žalobce, bez souhlasu pronajímá části předmětných nemovitostí třetím osobám a sám inkasuje nájemné, pořádá naprosto nevhodné párty v předmětných nemovitostech, které žalobce ruší a tvrdí, že je zadlužený, avšak utrácí peníze za opakované luxusní cestování po světe. Ze shodných tvrzení účastníků pak odvolací soud zjistil, že tato reakce žalobce byla doručena zástupci žalovaného.

30. Ze shodných tvrzení účastníků odvolací soud zjistil, že žalovaný v průběhu měsíce září 2025 opakovaně vyzval žalobce k finančnímu příspěvku na léky a jídlo a v průběhu měsíce října 2025 pak opakovaně k finančnímu příspěvku na náklady na dům.

31. Ve spojení s těmito zjištěními učiněnými odvolacím soudem (viz odst. 11 až 30 rozsudku) jsou shora rozvedená skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně (viz odst. 2 rozsudku) dostatečná pro rozhodnutí věci, a proto již nebylo na místě v odvolacím řízení dokazování nad rámec uvedeného dále doplňovat.

32. Z vyjádření k námitce podjatosti bylo odvolacím soudem zjištěno, že , tituly před jménem, , jméno FO, , soudkyně soudu prvního stupně, prohlásila, že ve věci není podjatá, nemá žádný poměr k věci, ani k účastníkům či jejich zástupců a nikoho z účastníků a jejich zástupců osobně nezná.

33. Odvolací soud se předně zabýval námitkou podjatosti soudkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , kterou uplatnil žalovaný při jednání, při němž došlo k vyhlášení rozsudku, přičemž žalovaný spatřoval podjatost soudkyně v jejím procesním postupu ve věci, když nepřerušila k jeho návrhu řízení, a neodročila jednání. Odvolací soud přitom dospěl k jednoznačnému závěru, že se jedná o námitku nedůvodnou, jelikož podle ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení nemohou být okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci.34. , Anonymizováno35. , Anonymizováno36. , Anonymizováno37. , Anonymizováno38. V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví musí být zásadně vždy předběžně vyřešena otázka vlastnických vztahů, tedy které osoby jsou (spolu)vlastníky předmětné věci, neboť zrušit a vypořádat spoluvlastnictví lze jen tehdy, jestliže se účastní řízení všichni spoluvlastníci a samozřejmě jen tehdy, když vůbec o spoluvlastnictví jde, přičemž při samotném určení okruhu spoluvlastníků a závěru, zda vůbec spoluvlastnictví existuje, soud není bez dalšího nijak vázán stavem zápisu v katastru nemovitostí. Odvolací soud si proto musel s ohledem na argumentaci žalovaného o odvolání daru uvedené otázky předběžně vyřešit, a musel se tudíž zabývat tím, zda došlo k účinnému odvolání daru, jinak řečeno, zda bylo některé ze shora uvedených odvolání daru po právu.

39. Po zvážení shora uvedeného však odvolací soud dospěl k jednoznačnému závěru, že nikoliv.40. , Anonymizováno41. K prvnímu odvolání daru ze dne , datum, (viz odst. 12 rozsudku) je třeba uvést, že již ani tam tvrzené jednání žalobce odvolací soud nepovažuje v poměrech projednávané věci za dostatečný důvod pro oprávněné odvolání daru pro nevděk, jelikož v případě uvedeného jednání žalobce nejde o jednání, které by, slovy shora citovaného ustanovení , Anonymizováno, , zjevně porušilo dobré mravy. K tomu je třeba uvést, že účastníci byli, jak oba uvádějí, dlouholetými partnery, přičemž spolu dlouhodobě žili ve společné domácnosti v předmětných nemovitostech (proto je i zcela nepřípadná argumentace žalovaného o podobnosti předmětné situace se situací, kdy by babička darovala spoluvlastnický podíl vnukovi). V řízení pak bylo rovněž prokázáno, že i žalobce, který původně nebyl ani spoluvlastníkem předmětných nemovitostí, do nich investoval značné finanční prostředky (jak ostatně i sám žalovaný uvádí, viz odst. 6 rozsudku a jak vyplývá z provedených důkazů, viz odst. 12 a 13 rozsudku). Zcela jistě pak žalobce (i žalovaný) o předmětné nemovitosti rovněž osobně pečoval. Z tohoto pohledu se pak odvolacímu soudu jeví převod minoritního spoluvlastnického podílu na žalobce v podstatě přirozeným a zcela pochopitelným skutkem a z tohoto pohledu se odvolacímu soudu v projednávané věci nejeví nijak nemorálním jednání žalobce, pokud ten o darování žalovaného přesvědčoval. Z těchto důvodů pak odvolací soud ani samotný rozchod mezi účastníky nehodnotí jako nijak rozporný s dobrými mravy, a to byť by k němu došlo jen několik týdnů po předmětném darování. Ostatně je třeba uvést, že rozchod dvou lidí nelze ani obecně považovat za nějaké jednání rozporné s dobrými mravy. Samotné rozestěhování účastníků do jiných pater předmětné nemovitosti pak rovněž není v rozporu s dobrými mravy, a to i kdyby subjektivně žalovaný raději bydlel v jiném patře, než které mu „zůstalo“, naopak jde o typický následek rozchodu dvou lidí. Stejně tak bývá (bohužel) typickým pro rozchod dvou lidí například i spor o nějaké dříve společné používané movité věci. K argumentací slibem postarání se o žalovaného je pak třeba uvést, že darování samo o sobě nijak neznamená, že by měl obdarovaný automaticky povinnost se o dárce za každých okolností starat, byť samozřejmě v určitých případech takovouto morální povinnosti má (což mohou samozřejmě ale mít i jiné osoby, byť by nebyly obdarovanými). V projednávané věci je pak navíc zřejmé, že samotný rozchod a rozestěhování účastníků neznamenal konec jejich přátelských vztahů (což uvádí i sám žalovaný), ani konec určité péče žalobce o žalovaného. Z provedeného dokazování je evidentní, že i následně spolu účastníci vycházeli většinou v dobrém (viz komunikace účastníků v odst. 13 a 14 rozsudku), chovali se k sobě hezky (viz dárek k narozeninám zmíněný v odst. 14 rozsudku), přičemž žalobce žalovanému i pomáhal (viz ostříhání zmíněné v odst. 14 rozsudku). Zhoršení vztahů mezi účastníky evidentně pomalu započalo až s podáním předmětné žaloby a zejména se pak tyto vztahy vyostřily v průběhu řízení o ní, k čemuž podle přesvědčení odvolacího soudu přispěl větší mírou spíše žalovaný, zejména oním podáním , podezřelý výraz, oznámení, které bylo následně shledáno , právnická osoba, nedůvodným (viz odst. 16 a 19 rozsudku) a oním podáním žaloby (viz odst. 21 rozsudku), kterou se žalovaný domáhal vrácení daru z předmětné darovací smlouvy (k tomuto ještě více viz odst. 50 rozsudku).

42. K druhému odvolání daru ze dne , datum, (viz odst. 17 rozsudku) je pak třeba zopakovat, že policejní orgán shledal , podezřelý výraz, oznámení nedůvodným, jelikož mimo jiné žalobce , právnická osoba, prokázal, že přístupové údaje, jejichž tvrzeným nezákonným opatřením se měl podle žalovaného žalobce dopustit , podezřelý výraz, činu, sám žalovaný žalobci v minulosti poslal prostřednictvím SMS (viz podrobně odst. 19 rozsudku). Z uvedeného pak vyplývá samozřejmě zcela jednoznačný skutkový závěr, že se v tomto odvolání daru tvrzené jednání žalobce zcela evidentně vůbec nestalo, a proto není ani toto odvolání daru ze dne , datum, důvodným, a právní důvod darování tudíž nijak ani tímto odvoláním neodpadl.

43. K třetímu odvolání daru ze dne , datum, (viz odst. 27 rozsudku) je pak třeba, nad rámec shora uvedeného (jelikož se důvody pro odvolání daru zčásti kryjí, viz například tvrzené důvody pro podání , podezřelý výraz, oznámení), uvést následující.

44. Odvolací soud jednak není názoru, že by se žalobce dopustil jednání rozporného s dobrými mravy tím, že podal předmětnou žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. I obecně totiž platí, že uplatnění nároku žalobou u soudu zpravidla není nevděkem, nýbrž je legitimním jednáním obdarovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Jinými slovy, žalobce pouze využívá svého zákonného oprávnění domáhat se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, přičemž je v projednávané věci zřejmé, že nejde o žádné zneužití práva (ve smyslu, že by předmětnou žalobou ve skutečnosti žalobce sledoval jiný cíl než zrušení a vypořádání spoluvlastnictví), nýbrž že cílem a účelem žaloby je skutečně právě vypořádat spoluvlastnictví tak, aby žalobce z vypořádání obdržel finanční prostředky, což je cíl naprosto legitimní. Žalobce přitom touto žalobou ani nijak neporušuje zákaz zcizení, jelikož ten je třeba důsledně odlišovat od zákazu žádat zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, který si lze také, byť dočasně, ujednat (srov. § 1154 a násl. o. z.), což se však v projednávané věci nestalo (k tomu viz i odst. 59 rozsudku). Ani v tomto smyslu tudíž žalobce nijak dobré mravy neporušil.

45. Ani tvrzené jednání žalobce ve vztahu ke kamarádce žalovaného nelze hodnotit jako jednání ve zjevném rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení , Anonymizováno, Je pravdou, že za určitých podmínek se v souladu se shora citovaným ustanovením , Anonymizováno, považuje za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké, avšak v daném případě k výzvě soudu žalovaný doplnil, že předmětné „napadení“ kamarádky žalovaného mělo spočívat v jejím vyhození žalobcem z toalety, což zcela nepochybně, i kdyby bylo takové jednání prokázáno, k závěru o dostatečném naplnění předpokladů , Anonymizováno, nestačí (z kteréhožto důvodu ani nebylo třeba v odvolacím řízení provádět žalovaným navržené důkazy zprávou policie a výslechy svědkyň , Anonymizováno, a , Anonymizováno, týkající se tohoto tvrzeného incidentu), jelikož se nejedná ani o jednání ve zjevném rozporu s dobrými mravy, ani tímto jednáním nemohlo být žalovanému nějak zásadně ublíženo. I obecněji lze uvést, že hádky a neshody účastníků týkající se návštěv žalovaného související s vyostřením vztahů mezi účastníky (více viz odst. 41 a 50 rozsudku) jsou sice nešťastné, ale zjevné porušení dobrých mravů ze strany žalobce zcela jistě nepředstavují, přičemž stejně tak takovéto zjevné porušení dobrých mravů ze strany žalobce nepředstavuje ani pořízení několika fotografií či videa žalovaného nebo jeho návštěv, které rovněž samozřejmě souvisí s vyostřujícími se vztahy mezi účastníky.

46. Stejně tak se ani nejeví v rozporu s dobrými mravy, že žalobce podmiňuje přístup do některých prostor v předmětných nemovitých věcech sjednáním takovéhoto vstupu několik dní předem. Nejde sice zcela nepochybně o ideální (ani o dobrý) způsob spravování společné věci, avšak s ohledem na současný konfliktní vztah mezi účastníky a na spory mezi nimi se i odvolacímu soudu jeví, že požadavek na takovýto formalizovanější způsob komunikace ze strany žalobce není zcela nepochopitelný.

47. Obdobně odvolací soud neshledává, že by porušením dobrých mravů bylo, že se žalobce domáhal prostřednictvím exekuce po žalovaném splnění jeho povinnosti uhradit mu náklady řízení (viz odst. 20, 22 a 25 rozsudku). Podání exekučního návrhu je (stejně jako podání žaloby) zákonným právem každého, kdo má vykonatelnou pohledávku. V projednávané věci to byl přitom navíc žalovaný, kdo vyvolal svou žalobou řízení o vrácení daru z předmětné darovací smlouvy. I když pak vzal tuto svou žalobu zpět, žalobci v předmětném řízení náklady řízení vznikly, a proto byla žalovanému uložena povinnost je nahradit. To, že takovéto náklady vznikly a rovněž následně i to, že je žalovaný dobrovolně neuhradil, tudíž jakkoliv nelze klást za vinu žalobci.

48. S ohledem na okolnosti projednávané věci pak odvolací soud nespatřuje za zjevně rozporné s dobrými mravy, že se žalobce nepodílel na hrazení nákladů za služby spojené s užíváním domu, a to i přes výzvy žalovaného. Spory o to, co má kdo ohledně věci ve spoluvlastnictví hradit, bývají ve spoluvlastnictví bohužel časté, a pokud měl či má žalovaný vůči žalobci v souvislosti se spoluvlastnictvím nějakou pohledávku, mohl a může se jí domáhat soudní cestou. V projednávané věci je pak i zásadní jednak skutečnost, že i žalobce určité finanční částky (byť v přesně nezjištěné výši) v souvislosti s předmětnými nemovitostmi platí, jelikož hradí stále splátky půjček na rekonstrukci předmětných nemovitostí, jak sám žalovaný uvádí (viz odst. 6 rozsudku) a zejména skutečnost, že žalovaný získával z předmětných nemovitých věcí i finanční prostředky ve formě nájemného (viz například odst. 18 rozsudku). Za takovéhoto stavu pak odvolací soud nemůže považovat skutečnost, že žalovaný zároveň hradí veškeré náklady za služby, za zjevně rozpornou s dobrými mravy.

49. Obdobné lze uvést i k argumentaci tvrzeným dluhem ve výši 64 000 Kč za telefon. Opět lze uvést, že pokud měl či má žalovaný vůči žalobci nějakou pohledávku, mohl a může se jí domáhat soudní cestou, či ji mohl například započíst na svůj shora uvedený exekvovaný dluh, a pokud tak neučinil, je to pouze jeho rozhodnutí. V souvislosti s rozchodem dvou lidí je ostatně spor o to, co v minulosti který z partnerů zaplatil, nebo co má který z nich v budoucnu zaplatit, velmi typický, a z těchto uvedených důvodů proto odvolací soud uzavírá, že i kdyby bylo prokázáno, že žalobce žalovanému takovouto částku za telefon skutečně dluží, k závěru o dostatečném naplnění předpokladů , Anonymizováno, by to zcela jistě nestačilo, jelikož se nejedná o jednání ve zjevném rozporu s dobrými mravy.

50. K namítanému nevděku spatřovanému žalovaným v neposkytnutí pomoci v žalovaného finanční nouzi, ke které mělo dojít v důsledku jeho , podezřelý výraz, problémů na dovolené v , Anonymizováno, a v důsledku výše rozebrané exekuce, je pak třeba jednak uvést a zopakovat, že nutnost vymáhání jeho dluhu v exekuci si způsobil žalovaný sám, stejně tak jako bylo jeho rozhodnutím jet na zahraniční dovolenou (na čemž není ničeho špatného, ale přesto jde jen a jen o rozhodnutí žalovaného). Ze shora rozvedených listinných důkazů (viz odst. 13 a 15 rozsudku) je přitom i evidentní, že žalovaný na zahraniční dovolené cestoval v minulosti často, což sebou samozřejmě logicky nese zvýšené finanční náklady, to je však opět dobrovolnou volbou životního stylu na straně žalovavého. Zejména je však třeba na tomto místě (a platí to i pro dokreslení všech ostatních výše uvedených úvah odvolacího soudu týkajících se tvrzeného nevděku) zopakovat, že k vyostření vztahu mezi účastníky přispěl podle pevného přesvědčení odvolacího soudu větší mírou spíše žalovaný, který podal na žalobce ono výše rozebírané nedůvodné , podezřelý výraz, oznámení, (viz odst. 16 a 19 rozsudku) a onu výše rozebranou žalobu, kterou se žalovaný domáhal vrácení daru z předmětné darovací smlouvy (viz odst. 20 rozsudku), u které je s ohledem na výše uvedené (zejména viz odst. 42 rozsudku) evidentní, že byla rovněž nedůvodná. U odvolání daru pro nevděk je přitom třeba samozřejmě přihlížet ke všem okolnostem případu. Je tudíž třeba přihlížet nejen k chování obdarovaného ale i k chování dárce. V situaci, kdy v řízení vyšlo najevo, že to byl spíše žalovaný, kdo vztahy mezi účastníky vyostřil, pak samozřejmě nelze očekávat, že se mu bude (nadále) dostávat od žalobce péče a pomoci. Opačný závěr by byl samozřejmě naprosto nelogický, nespravedlivý a neodpovídající lidské přirozenosti. Uvedené je velmi patrné například právě na argumentaci žalovaného finančními problémy souvisejícími z exekucí. Tyto problémy si, jak odvolací soud již výše podrobně rozvedl, způsobil žalovaný sám podáním nedůvodné žaloby proti žalobci, kterému následně dobrovolně neuhradil náhradu nákladů řízení, a za takovéto situace se žádost žalovaného o finanční pomoc od žalobce jeví až poněkud absurdní, jelikož takováto žádost ve výsledku znamenala, že by žalobce měl poskytnout finanční prostředky na úhradu své vlastní pohledávky. Odvolací soud tudíž uzavírá, že za popsaného stavu nebylo možné ani z objektivního pohledu takovouto pomoc od žalobce očekávat ani vyžadovat.

51. Odvolací soud tudíž uzavírá a opakuje, že ze všech uvedených důvodů není ani odvolání daru ze dne , datum, důvodným, a právní důvod darování tudíž nijak ani tímto odvoláním neodpadl.

52. Odvolací soud se nad rámec výše uvedeného zabýval i tím, zda zde nebyly důvody pro odvolání daru pro nouzi, i když žalovaný ve shora uvedeném odvolání daru z , datum, výslovně argumentoval pouze nevděkem. Po zvážení uvedeného však dospěl odvolací soud k závěru, že předpoklady pro odvolání předmětného daru v podobě spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech pro nouzi splněny nebyly.53. , Anonymizováno54. , Anonymizováno, .

55. V projednávané věci je přitom nepochybné, že si žalovaný tvrzenou nouzi přivodil sám z hrubé nedbalosti, jelikož to bylo jeho rozhodnutí (jak odvolací soud opakuje) podat nedůvodnou žalobu, které způsobilo, že byl nucen ve výsledku zaplatit náhradu nákladů řízení, a bylo to opět jeho přičiněním, že svůj uvedený dluh neuhradil dobrovolně, v důsledku čehož se dostal do exekuce, než byla předmětná pohledávka uhrazena, což mu samozřejmě v důsledku zablokování účtů přechodnou nouzi způsobit mohlo. Stejně tak lze zopakovat, že je jen a jen rozhodnutím žalovaného velmi často cestovat na zahraniční dovolené. K nehrazení nákladů za služby lze pak už jen odkázat na vše uvedené shora týkající se zejména nákladů a zisků souvisejících s předmětnými nemovitostmi (viz zejména odst. 48 rozsudku). Vzhledem k právě uvedenému proto odvolací soud již jen pro úplnost poukazuje i na skutečnost, že i kdyby právě uvedené nebylo pravdou, mohl by žalovaný stejně požadovat po žalobci v souladu s citovaným ustanovením , Anonymizováno, plnění nanejvýš v rozsahu, v jakém se dárci nedostává (či nedostávalo) prostředků k výživě. U reálně nedělitelných věcí, což je případ darovaných předmětných nemovitostí, je přitom vyloučeno jejich částečné vrácení a obdarovaný žalobce by i v tomto teoretickém případě musel pouze poskytnout peněžitou náhradu, a tudíž by ani v takovémto teoretickém případě odvolání daru pro nouzi nemělo na spoluvlastnické právo žalobce k předmětným nemovitostem žádný vliv (srov. PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník, 2. vydání, 3. aktualizace, Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k , Anonymizováno, ).

56. Odvolací soud tudíž po zvážení shora uvedeného uzavřel, že žalobce i žalovaný jsou stále v současné době podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí.

57. K návrhu na odklad zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, který vznesl žalovaný v odvolacím řízení, je třeba uvést, že požadavek na odklad zrušení spoluvlastnictví lze sice uplatnit i v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, v takovém případě však půjde o vzájemnou žalobu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalovaný přitom za odvolacího řízení uplatnit svá práva proti žalobci vzájemnou žalobou nemůže, a to v souladu s ustanovením § 216 odst. 1 o. s. ř., a pokud takovýto návrh přesto učinil, nemůže mít sledované právní účinky a odvolací soud k němu nepřihlédne v souladu s ustanovením § 41a odst. 3 o. s. ř. (vše srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1600 s, komentář k § 216). Z těchto důvodů odvolací soud k návrhu na odklad vznesenému v průběhu odvolacího řízení nepřihlédl.

58. K nové samostatné žalobě, kterou měl podle svého tvrzení žalovaný podat u soudu prvního stupně v průběhu závěrečného jednání u odvolacího soudu, je pak třeba uvést, že jde v tomto případě podle pevného přesvědčení odvolacího soudu o naprosto ukázkový případ zjevného zneužití práva, které v souladu s ustanovením , Anonymizováno, nemůže požívat právní ochrany. Žalovanému vůbec nic nebránilo v tom podat návrh na odklad v průběhu řízení před soudem prvního stupně (a to ať už jako vzájemný návrh či jako samostatnou žalobu), či alespoň v dřívější fázi odvolacího řízení (zde již jen jako samostatnou žalobu). Žalovaný tak však neučinil a žalobu podal až v průběhu posledního jednání před odvolacím soudem, v podstatě těsně před rozhodnutím věci. Takovýto postup se však odvolacímu soudu jeví jako zcela nepochybně obstrukční, a jde tudíž o evidentní případ zjevného zneužití práva. Proto odvolací soud k této tvrzené nové samostatné žalobě na odklad nepřihlédl a věc rozhodl, byť obecně samozřejmě platí, že by bylo na místě (v případě že by nešlo o takto zjevné zneužití práva) s rozhodnutím věci vyčkat výsledku řízení o žalobě na odklad (srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

59. K námitce žalovaného o ujednání zákazu zcizení, který by se dle něj měl vztahovat i na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, pak odvolací soud (zčásti opakovaně) uvádí, že soud prvního stupně dospěl ke zcela správnému závěru, že zákaz zcizit podíl na předmětných nemovitostech, jak byl v předmětné darovací smlouvě sjednán, nelze zaměňovat se zákazem žádat zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, který si lze také, byť dočasně, ujednat (srov. § 1154 a násl. o. z.), což se však v projednávané věci nestalo. Zákaz zcizení tedy právu žádat zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nebrání, neboť jde („pouze“) o povinnost nepřevést podíl na předmětných nemovitostech na základě vlastního právního jednání na třetí osobu.

60. Soud prvního stupně pak správně uzavřel, že způsoby zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, stejně jako pořadí, v němž mohou být tyto jednotlivé způsoby vypořádání použity, jsou pro soud závazné. Při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví tak soud nejprve zkoumá, zda je rozdělení společné věci možné (srov. shora citované ustanovení , Anonymizováno, ), není-li rozdělení dobře možné, přikáže ji za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li však věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej společné věci ve veřejné dražbě (srov. shora citované ustanovení , Anonymizováno, ), takto postupuje i v případě, že ten spoluvlastník, který má o věc zájem, nemá finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu.

61. Soud prvního stupně rovněž zcela správně v souladu se shora citovaným ustanovením , Anonymizováno, uzavřel, že předmětné nemovitosti reálně rozdělitelné nejsou, jelikož by se tím podstatně snížila jejich hodnota, přičemž správně vyšel při tomto svém právním závěru zejména ze závěru znalce, který uzavřel, že předmětný rodinný dům nelze reálně rozdělit, aby vznikly dvě nemovitosti, jelikož to není stavebně technicky proveditelné, a bylo by to možné jen zbouráním domu a postavením nového dvojdomu, což by se cenově rovnalo současné obvyklé hodnotě předmětných nemovitostí (viz odst. 2 rozsudku). Stejně tak soud prvního stupně zcela správně ještě nad rámec uvedeného poukázal na nemožnost rozdělení předmětných nemovitostí na jednotky, když naprosto správně podrobně rozebral problémové vztahy mezi účastníky (viz odst. 4 rozsudku), jelikož při posuzování otázky, zda je rozdělení dobře možné, skutečně nelze vycházet jen z technického či právního hlediska, ovšem je třeba přihlédnout i k dalšímu možnému soužití účastníků v jednom domě. Odvolací soud přitom uzavírá, že skutková zjištění učiněná odvolacím soudem v průběhu odvolacího řízení (viz například odst. 16, 17, 18, 19, 25, 27 a 29 rozsudku) názor soudu prvního stupně o velmi špatných vzájemných vztazích mezi účastníky, které již nejsou z rozebraného hlediska únosnými, zcela podporují, když lze bohužel i konstatovat, že se v průběhu odvolacího řízení, jak je zřejmé z výše uvedených zjištění, vztahy mezi spoluvlastníky ještě více vyostřily. Účastníci jako spoluvlastníci přitom nejsou schopni se dohodnout mimo jiné ani o správě nemovitých věcí a o hrazení společných nákladů (viz například odst. 18 a 30 rozsudku), v současnosti se ani nejsou schopni shodnout na tom, zda jsou či nejsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí a samotné spolubydlení mezi nimi bylo ke konci velmi problematické, na čemž se oba účastníci zcela shodnou, byť každý z nich vidí příčinu v něčem jiném. Tyto skutečnosti vedou v projednávané věci odvolací soud k jednoznačnému k závěru, že by mezi účastníky vznikaly další spory ohledně správy nemovitých věcí, v důsledku čehož tedy reálné rozdělení nemovitých věcí na dvě bytové jednotky nepřichází v úvahu.

62. Rovněž tak soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že žalovaný neprokázal svou tzv. solventnost, tedy schopnost vyplatit přiměřenou náhradu za spoluvlastnický podíl žalobce. Zde přitom platí, že solventnost má být v zásadě prokázána již ke dni vydání rozhodnutí, avšak výjimečně lze přikázat věc i pokud sice daný spoluvlastník nedisponuje finančními prostředky, ale jestliže je prokázáno, že tyto prostředky v přiměřené lhůtě získá (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V projednávané věci však nejenomže, jak soud prvního stupně správně uzavřel, žalovaný nepředložil jediný doklad prokazující, byť jen teoretickou, možnost si prostředky opatřit (a to i přes řádné poučení ze strany soudu prvního stupně), nýbrž v podstatě i sám uváděl, že je v současnosti ve velmi špatné finanční situaci, z čehož je evidentní, že finanční prostředky na zaplacení přiměřené náhrady nemá.

63. Za takovéto situace, kdy není společná věc dobře dělitelná a její přikázání některému z účastníků pro nesolventnost nepřichází v úvahu, je pak nařízení prodeje společné věci ve veřejné dražbě zákonným, legitimním a v podstatě jediným možným způsobem řešení, a soud prvního stupně proto rozhodl zcela správně, když o tomto způsobu zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozhodl.

64. K tomu lze i pro úplnost dodat, že otázka uspokojování potřeb bydlení je pro spory o zrušení a vypořádání spoluvlastnického vztahu typická. V projednávané věci je však zřejmé, že oba účastníci z finančních prostředků, které získají dražbou, obdrží dostatečné prostředky na to, aby si mohli opatřit bydlení jiné.

65. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve všech jeho výrocích podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný s tím, že správným shledal i výrok II. o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, který je v souladu se stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , a rovněž i výrok III. o náhradě nákladů státu, který je v souladu jak s tímto stanoviskem, tak i s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř.

66. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to v situaci, kdy se žalobce práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vzdal. Ústavní soud v již odvolacím soudem zmiňovaném stanovisku pléna ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , vyslovil, že „v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.“ V projednávané věci pak odvolací soud neshledal jakékoliv mimořádné důvody pro uložení povinnosti žalobci hradit žalovanému náklady odvolacího řízení, jelikož žalovaný byl v odvolacím řízení v podstatě zcela neúspěšný, a s ohledem na zmiňované vzdání se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení ze strany žalobce pak nebylo ani třeba zkoumat, zda zde jsou či nejsou mimořádné důvody pro uložení povinnosti žalovanému nahradit náklady odvolacího řízení žalobci.