4 C 18/2023

Plný text

Okresní soud Praha – západ rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Šottovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce , bytem Adresa žalobce zastoupen Jméno Zástupce A , advokátem se sídlem Maiselova 38/15, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného zastoupen Jméno Zástupce B , advokátkou se sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Z r u š u j e s e podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem: Pozemku stavební parcela č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , pozemku stavební parcela č. , hodnota, , jehož součástí je stavba bez čísla popisného a čísla evidenčního a pozemku parcela č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše v Katastrálním území a obci , adresa, , zapsané u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -západ.N a ř i z u j e s e prodej těchto společných nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi dosavadní spoluvlastníky podle jejich spoluvlastnických podílů.

II. Žádný z účastníků nemá vůči sobě právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice, Okresnímu soudu , adresa, – západ náklady státu vzniklé v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku ve výši , částka, , a to do 15 dní ode dne právní moci rozsudku.Žalovaný je povinen zaplatit České republice, Okresnímu soudu , adresa, – západ náklady státu vzniklé v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku ve výši , částka, , a to do 15 dní ode dne právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne , datum, domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitostem: pozemku stavební parcela č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , pozemku stavební parcela č. , hodnota, , jehož součástí je stavba bez čísla popisného a čísla evidenčního a pozemku parcela č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše v Katastrálním území a obci , adresa, , zapsané u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -západ (dále také jen „nemovitosti“). Účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí, a to žalobce v rozsahu 2/5 k celku, žalovaný 3/5 k celku. Žalobce nabyl podíl na nemovitostech darováním od žalovaného. Účastníci byli dlouholetými životními partnery, od roku 2006 žili společně v nemovitostech, jejich partnerský vztah byl ukončen v roce 2018. Žalobce žalovanému poskytl z úvěru částku , částka, , aby mohl žalovaný bývalé manželce vyplatiti její podíl na nemovitosti. Poté žalovaný rozdělil pozemek a část prodal za částku , částka, , která byl použita na umoření dluhu. Žalobce uzavřel i další úvěrové smlouvy a získané prostředky ve výši cca , částka, byly použity na rekonstrukci společných nemovitostí, jakož i další finanční prostředky, které v průběhu soužití žalobce získal. Účastníci společně hospodařili, měli i společný účet, na který byl poukazován plat žalobce, žalovaný sepsal ještě před darovací smlouvou i závět, ve které povolal i žalobce jako svého dědice. Žalobce se tak podílel na udržení a uvedení nemovitostí do řádného stavu. Po citovém odcizení se účastníci dohodli tak, že žalobce užívá první nadzemní podlaží, žalovaný druhé, kde však pobývají i další tři muži a soužití je tak problematické, protože stavebně technicky není dům tomu uzpůsoben. Již od roku 2021 žalobce žalovaného upozorňoval po opakovaných hádkách a dohadech, že je třeba situaci řešit a navrhl, aby si žalovaný jeho podíl odkoupil nebo aby nemovitosti společně prodali, to vedlo k dalším sporům a odstoupení žalovaného od darovací smlouvy pro nevděk, což bylo následně vzato zpět jako nikoli vážně míněné. Současné soužití v domě je značně problematické, pro žalobce neúnosné. Žalobce nechal zpracovat znalecký posudek a svůj podíl nabídl žalovaného k odkupu, přes mnohé pokusy o jednání a dohodu to však k žádnému výsledku nevedlo. Navrhl tedy zrušení spoluvlastnictví k nemovitostem a přikázání nemovitostí do vlastnictví žalovaného za přiměřenou náhradu.V průběhu řízení, kdy se ukázalo, že žalovaný není schopen získat prostředky na vyplacení podílu žalobce, navrhl žalobce přikázání nemovitosti do svého vlastnictví za přiměřenou náhradu, když poté, co žalovaný se opětovně začal domáhat vrcení daru a podal žalobu, čímž znemožnil zajištění financování, navrhl prodej společných nemovitostí.

2. Žalovaný se stavil k žalobě nesouhlasně. Jeho stanoviska v průběhu řízení byla nekonzistentní, zejména pokud jde o způsob likvidace spoluvlastnictví. V prvotní vyjádření navrhoval rozdělení domu na dvě bytové jednotky, jednu v přízemí, druhou v patře. Takto by byly vyřešeny bytové potřeby obou účastníků, když nemá za to, že by vztahy účastníků byly tak špatné. Poté vstoupil v jednání s protistranou, účastníci uzavřeli kupní smlouvu, podle které by podíl žalobce za ujednanou cenu nabyl žalovaný, když k realizaci nedošlo, protože si to žalovaný rozmyslel. Následně žalovaný soudu sdělil, že žalovaný nikdy nenavrhoval přikázání věci do svého vlastnictví, protože neočekával, že by měl dostatek prostředků k vyplacení žalobce a prostředky k uhrazení podílu nemá a navrhuje tak prodej společných nemovitostí. Nakonec žalovaný podal žalobu na vrácení daru pro nevděk, zásadně nesouhlasí s jiným řešením než, že nemovitosti nabude do svého vlastnictví a avizuje získání prostředků na vyplacení žalobce. Namítá, že podíl na nemovitosti daroval žalobci v roce 2017 v dobré víře a ten se zavázal, že do konce života žalovaného darované nemovitosti nezcizí s ohledem na citovou vazbu žalovaného k nemovitostem. Zákaz zcizení byl sjednán jako věcné právo. Strany dále sjednaly možnost odstoupení od darovací smlouvy, pokud obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti ublíží tak, že zjevně poruší dobré mravy. Žalovaný má podání žaloby na zrušení spoluvlastnictví za zřejmý důkaz jednání žalobce v rozporu s dobrými mravy, kdy se snaží žalovaného připravit o vlastnictví k nemovitostem. Žalovaný má silné citové pouto k nemovitostem, vlastnila je jeho rodina od roku 1905 a žalobci podíl daroval jako partnerovi s tím, že se o něj bude do konce života starat. Proto také podal žalobu na vrácení daru pro nevděk, trestní oznámení, protože žalovaný získal oprávnění k přístupu do aplikace MOJEO2 a převedl telefonní číslo , tel. číslo, jiný účet. Žalobní návrh tak jako celek považuje za v rozporu s dobrými mravy, jde o zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany. Avizuje dodání dokladů o solventnosti žalovaného.

3. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení, znaleckým posudkem zadaným soudem, a s ohledem na výsledky dokazování a předmět řízení soud jako nedůvodné a nadbytečné zamítl návrhy na doplnění dokazování důkaz týkajícími se prováděných investic do nemovitosti, darovací smlouvou a notářským zápisem obsahujícím závěť žalovaného, rozhodnutími stavebního úřadu, odstoupením od smlouvy i dalšími důkazy ohledně způsobu komunikace a soužití účastníků včetně fotografií interiéru domu, stejně tak soud jako nadbytečné zamítl návrhy na provedení důkazu znaleckým posudkem z roku 2022, účastnickými výpověďmi i místním šetřením. S ohledem na procesní stav pak potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo, když provedeným dokazováním byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci a spolu se shodnými tvrzeními účastníků po postupu dle ust. § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

4. Účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí, a to pozemku stavební parcela č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , pozemku stavební parcela č. , hodnota, , jehož součástí je stavba bez čísla popisného a čísla evidenčního a pozemku parcela č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše v Katastrálním území a obci , adresa, , zapsané u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -západ, a to žalobce v rozsahu 2/5 a žalovaný 3/5. Tuto skutečnost učinili účastníci na jednání soudu nespornou. Účastníci dále učinili nesporným, že žalovaný daroval žalobci podíl v rozsahu 4/10 na nemovitostech darovací smlouvu ze dne , datum, , a že žalobce financoval z úvěrů jím hrazených rekonstrukci nemovitostí.

5. Z komunikace účastníků a jejich zástupců před zahájením sporu o možném mimosoudním vypořádání z , datum, , , datum, , , datum, a , datum, soud zjistil, že se pokoušeli dlouhodobě o dohodu, najít společné řešení, avšak neúspěšně.

6. Ze soudem zadaného znaleckého posudku , tituly před jménem, , adresa, , znalce pro obor ekonomika a stavebnictví, ze dne , datum, , č. , hodnota, -03/2024, soud zjistil cenu obvyklou nemovitostí, která byla stanovena ke dni vyhotovení posudku částkou , částka, , dále že jednoznačně nemovitosti (rodinný dům) nelze reálně rozdělit, aby vznikly dvě nemovitosti, není to stavebně technicky v praxi proveditelné, proto znalec neurčoval předpokládané náklady na rozdělení věci při závěru, že by to bylo možné jen zbouráním domu a postavením nového dvojdomu, což by se rovnalo současné obvyklé hodnotě nemovitostí. V projednávané věci soud, aniž by přezkoumával věcnou správnost odborných závěrů znaleckého posudku, neboť k tomu není oprávněn [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , (C 1186), či rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ], vycházel z odborných závěrů znalce. Soud posudek znalce hodnotí jako přesvědčivý, úplný co do zadání otázek, jeho závěry jsou v souladu s podklady použitými pro jeho zpracování včetně uvedení zdrojů a zdůvodnění odpovědí logicky odůvodněno. Aktuální závěry o výši ceny obvyklé jakož závěry o nedělitelnosti nemovitostí proto soud vzal za svá skutková zjištění a vycházel z nich po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. (kterému odborné závěry posudku nepodléhají).

7. Účastníci v řízení před soudem učinili nespornou spoluvlastnické strukturu k nemovitostem, tj. že žalobce je vlastníkem 2/5, žalovaný 3/5 k celku. Závěr o vlastnickém právu účastníků k nemovitostem není v rozporu s dalšími v řízení provedenými důkazy a soud tak činí jednoznačný závěr, že účastníci řízení jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí v uvedeném rozsahu. Přes toto prohlášení učiněné před soudem dne , datum, za přítomnosti obou účastníků a jejich zástupců, se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, žalovaný začal domáhat vrácení daru na podkladě tvrzení, že žalovaný získal jeho přístupové údaje do aplikace MOJE O2, přihlásil se a pozměnil data v systému, sebe přidal do seznamu osob s dispozicemi s účtem a převedl své telefonní číslo , tel. číslo, svůj zákaznický účet, čímž měl způsobit žalovanému škodu. Na podkladě této žaloby žalovaný opakovaně žádal o přerušení řízení. Důvody pro přerušení řízení soud neshledal. Ust. § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. upravuje fakultativní možnost soudu přerušit řízení, probíhá-li řízení o otázce, která může mít vliv na rozhodnutí soudu. Důvodem pro takový postup je zejména hospodárnost řízení, neboť by soud přerušoval řízení z důvodu vyčkání na vyřešení otázky, kterou je schopen si v řízení posoudit sám. A tento důvod dán není. Soud bere v úvahu i stav (pokročilost) obou řízení, aby eventuální přerušení mělo vůbec praktický smysl s ohledem na předpokládanou délku řízení, na jehož skončení hodlá soud vyčkat a případně nezaložilo kompenzační důvod spočívající v nepřiměřené délce řízení. S odkazem na postup žalovaného v řízení, permanentní změnu stanovisek, prohlášení o nespornosti vlastnické struktury k nemovitostem, nikoli o první odvolání daru pro nevděk, délku vedení tohoto řízení a načasování podání žaloby na vrácení daru i její obsah a důvody, na kterých je postavena, nelze považovat přerušení řízení za vhodné opatření. Otázku vlastnictví nemovitosti si je soud oprávněn (povinen) v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví posoudit vždy jako otázku předběžnou již jen s ohledem na případnou aktivní a pasivní legitimaci účastníků.

8. Sporu nebylo ani v tom, že žalobce nabyl svůj podíl darováním od žalovaného, a že žalobce do nemovitosti investoval, hradil rekonstrukce. Mezi účastníky dále nebylo sporu, že dohody o způsobu likvidace spoluvlastnictví, ve kterém minimálně žalobce nechce setrvávat, není možno dosáhnout s ohledem na odlišná či nejasná stanoviska spoluvlastníků dohodou. Účastníci se snažili i s pomocí zástupců najít řešení od roku 2022. Dále bylo v řízení prokázáno, že nemovitost je nedělitelná a její obvyklá cena činí , částka, . Žádné ze stran se však nepodařilo prokázat, že by disponovala či byla schopna si opatřit prostředky na vyplacení příslušného spoluvlastnického podílu pro případ návrhu na přikázání nemovitosti do vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků.

9. Dle § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.Dle § 1144 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota (odstavec 1). Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích (odstavec 2).Dle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

10. Dle ust. § 1143 odst. 1 a násl. o.z. není soud při rozhodování o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví vázán žalobním návrhem, ale je povinen dodržet zákonné pořadí způsobů vypořádání. Nejprve je na místě zkoumat možnost reálného dělení společné věci (na více samostatných nemovitostí), následně možnost rozdělení na jednotky (viz např. , spisová značka, nebo , spisová značka, ). Není-li dělení společné věci dobře možné a nelze-li budovu ani rozdělit na jednotky, pak ji soud přikáže za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům a teprve v případě, pokud společnou věc nechce žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud její prodej ve veřejné dražbě. Protože rozdělení věci mezi spoluvlastníky podle výše podílů je jako způsob likvidace spoluvlastnických vztahů uvedeno na prvém místě, musí se soud vždy především zabývat posouzením otázky, zda je reálné rozdělení dobře možné. Za nedělitelný je zpravidla dle ustálené soudní judikatury považován rodinný domek s jedním bytem, jedním vchodem a jedním komínem; stavbu je nutno považovat za nedělitelnou rovněž tehdy, nebylo-li by rozdělení možné bez nákladných stavebních úprav (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, ). Úvaha o tom, zda věc je či není reálně dělitelná, není však pouze věcí odborného posouzení, prováděného obvykle za součinnosti znalce. Nedělitelnou totiž stavba není jen tehdy, jestliže z hlediska stavebně technického je rozdělení nemožné, tedy nemohly-li by vůbec stavebními úpravami, provedenými podle stavebních předpisů, vzniknout nové samostatné budovy, což v posuzovaném případě jednoznačně možné není - horizontální dělení rodinného domu na samostatné nemovitosti/budovy je nemožné, jak potvrdil i znalec. Jde o zákonem preferovaný a primární způsob vypořádání spoluvlastnictví, kterým se soud bez ohledu na návrhy účastníků musí vždy zabývat.

11. Pouhá technická (existence více bytů) a právní možnost rozdělení (vypracování prohlášení vlastníka) na bytové jednotky neznamená, že k tomuto způsobu vypořádání spoluvlastnictví musí soud přistoupit v zákonném pořadí po zjištění nemožnosti reálného dělení. Bez dalšího tomu tak není. Vždy je třeba odpovědně posoudit, zda je rozdělení dobře možné obdobně jako u dělení společné věci, tedy vypořádat se rovněž s domněnkou nedělitelnosti. To předpokládá již v okamžiku dělení existenci jednotek, tzn. vymezeného prostoru, a tomu tak v daném případě není. Při úvaze o možném dělení či vzniku jednotek je třeba posuzovat i faktický a právní stav, který by takovým rozhodnutím soud nastolil, tedy z hlediska dalšího možného soužití účastníků v jednom domě. Zatímco reálným rozdělením budovy základním způsobem, tj. stavebním rozdělením na obvykle zcela samostatné části - budovy, jsou účastníci od sebe odděleni, rozdělením budovy na jednotky se na podmínkách soužití účastníků, resp. na dosavadních poměrech v užívání domu, zpravidla nic nemění a určitý rozsah podílového spoluvlastnictví se v případě daného řešení zachovává. Soud přistoupí k rozdělení jen v případě, kdy vztahy mezi účastníky při užívání domu jsou po delší dobu nekonfliktní a jejich neshody nevyžadují rozhodování soudu podle § 139 obč. zák. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 2846, aplikovatelný i v poměrem o. z.) a tato podmínka rozhodně splněna není. V řízení bylo prokázáno, že soužití účastníků není bez problémů, dohoda na základních dohod o užívání a správě společných prostor v domě a pozemku, společného rozhodování včetně podílení se na nákladech na provoz domu apod. by do budoucna přineslo pouze další spory. Samotná okolnost, že účastníci vedou soudní spor o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, je důkazem toho, že vztahy mezi nimi nejsou optimální. I v postupu a ve vyjádřeních účastníků ve sporu soud nevidí možný podklad pro budoucí rozumné fungování v rovině lidské ani finanční. Nelze tedy očekávat hladké a operativní řešení záležitostí spojených se správou a opravami společných částí nemovitosti, které jsou primárně podmíněny dohodou spoluvlastníků v nově konstituovaném spoluvlastnictví ke společným částem a pozemku. Předmětné nemovitosti jsou tak za zjištěného skutkového stavu v právním smyslu nedělitelné i na jednotky. Soud se tímto způsobem zabýval obšírněji proto, že se žalovaný v řízení zprvu rozdělení na jednotky domáhal.

12. V zákonném pořadí tak přichází v úvahu způsob vypořádání přikázáním jednomu ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu. Žalobce od svého návrhu na přikázání nemovitosti do svého vlastnictví ustoupil poté, co žalovaný uplatnil nárok na vrácení daru, čímž znemožnil zajištění financování. Přestože žalovaný výslovně v řízení nežádal tento způsob, avizoval, že nemá prostředky k dispozici, což byl i důvod ztroskotání jednání mezi účastníky včetně realizace již uzavřené kupní smlouvy, nakonec žalovaný jako poslední návrh žádal právě přikázání nemovitosti do svého vlastnictví za přiměřenou náhradu. Předpokladem, aby soud mohl přistoupit k tomuto způsobu vypořádání je, že žalovaný v řízení prokáže, že disponuje dostatečnými prostředky k vyplacení příslušného spoluvlastnického podílu, popř. prokáže že jimi bude skutečně v blízké době disponovat, tj. že je schopen si je opatřit.

13. Ačkoliv z ust. § 1147 o. z. vyplývá toliko jediná přímá podmínka pro přikázání společné věci za náhradu, a to zájem spoluvlastníka o přikázání věci do jeho výlučného vlastnictví, již dřívější judikatura ve vztahu k § 142 odst. 1 obč. zák. č. 40/1964 Sb. tuto podmínku pojímala šířeji, když vedle zkoumání vůle účastníka zdůraznila potřebu zkoumat také jeho solventnost. Takový postup totiž zajistí, že se každému ze spoluvlastníků dostane majetkové hodnoty odpovídající hodnotě jeho spoluvlastnického podílu, a naopak zamezí tomu, že spoluvlastník, jemuž by byla přisouzena náhrada, by při nesolventnosti spoluvlastníka, který se stal výlučným vlastníkem, musel náhradu vymáhat exekučně, a to ještě ne vždy úspěšně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Pojem ‚nechce-li‘ obsažený v ust. § 1147 o. z. je nutné vyložit nejen tak, že žádný z účastníků nemá o věc zájem, ale v širším pojetí tak, že i když účastník zájem má a nemá finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu, má se za to, že věc nechce. Solventnost spoluvlastníka, jemuž má být věc přikázána do výlučného vlastnictví, má být v zásadě prokázána již k okamžiku vydání soudního rozhodnutí. Účastník tedy musí s finančními prostředky odpovídajícími vypořádacímu podílu disponovat nebo musí relevantně prokázat, že je schopen si finanční prostředky opatřit (např. závazným příslibem půjčky či poskytnutím úvěru). Výjimečně je možné spoluvlastníku přikázat společnou věc, ačkoliv finančními prostředky nezbytnými na vyplacení vypořádacího podílu v době rozhodnutí nedisponuje, za předpokladu, že z dokazování vyplyne jednoznačný závěr, že daný spoluvlastník potřebné finanční prostředky v přiměřené době získá (např. probíhá-li dědické řízení, po jehož skončení by měl spoluvlastník patřičné finanční prostředky zdědit, či má-li finanční prostředky po omezenou dobu fixované na spořicím účtu či dluhopisovém listu apod.). Odkázat se lze kromě rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , na nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 494/03, podle kterého je třeba zkoumat kredibilitu toho spoluvlastníka (těch spoluvlastníků), jemuž (jimž) má být věc přikázána a jenž má (již mají) poskytnout náhradu zbylému spoluvlastníkovi (zbylým spoluvlastníkům). Z ústavního požadavku vyplývajícího z čl. 11 odst. 4 Listiny tak dle názoru Ústavního soudu vyplývá, že pokud soud přikročí ke zrušení vlastnického práva a vypořádání spoluvlastnických podílů na základě dle § 142 obč. zák. č. 40/1964 Sb. (obdobně dnes § 1147 o. z.), musí beze zbytku naplnit uvedené principy a v řízení musí být prokázáno, zda jsou splněny veškeré předpoklady pro to, aby za zrušení spoluvlastnického podílu mohla být i fakticky poskytnuta přiměřená náhrada. Naplnění tohoto kritéria nemůže být založeno pouhou úvahou soudu, ale musí mít jednoznačnou oporu v učiněných skutkových zjištěních. Pokud uvedená okolnost není jednoznačně prokázána, může takový postup znamenat zásah do práva vlastnit majetek.

14. Při hodnocení kreditibility tak jde vždy o přísné posouzení individuálních skutečností a hodnocení důkazů v konkrétní věci. Není-li tedy najisto postaveno, že spoluvlastník finančními prostředky již disponuje či je v přiměřené době získá, pak podmínka solventnosti není splněna. V souzené věci nelze odhlédnout od stanovisek žalovaného v řízení, kde žalovaný upozorňuje, že prostředky nemá a není schopen si je opatřit, nakonec si je nikdy nebyl schopen obstarat, a to ani zčásti, a to ani příslibem. Z obsahu spisu vyplývá, že tento předpoklad pro rozhodnutí či dohodu účastníků je řešen od samého počátku řízení, resp. ještě před jeho zahájením, bez výsledku. Nejde tedy jen o období prosince 2024 a ledna 2025, kdy byla žalovanému soudem dána již závazná lhůta k doložení solventnosti. Délka lhůty tak byla s přihlédnutím k těmto okolnostem naprosto adekvátní a ve stejné délce, jaká byla poskytnuta protistraně. Výzvě soudu žalovaný nedostál, soudu nepředložil jediný doklad prokazující byť jen teoretickou možnost si prostředky opatřit, natož v požadované výši vyplývající ze znaleckého posudku a odpovídající spoluvlastnickému podílu žalobce. Protože žalovaný neprokázal svou solventnost, pak předpoklad pro to, aby soud přistoupil ke způsobu likvidace přikázáním nemovitost do jeho vlastnictví za přiměřenou náhradu, není naplněn.

15. I další námitky žalovaného soud nehledal důvodnými. Podání žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, které je protistraně předem avizováno jako důsledek neúspěšných opakovaných pokusů o dohodu, není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, kterému by soud neměl poskytnout ochranu. Žalobce svůj podíl získal darem od žalovaného, ale není pravdou, že by se žalobce nijak o nemovitosti nezasloužil, investoval do nich a dosud splácí úvěry s tím spojené. Povaha podílového spoluvlastnictví určuje, že nelze nikoho nutit, aby setrvával ve spoluvlastnickém vztahu. Je tak vyjádřen obecný princip dobrovolnosti spoluvlastnictví. Spoluvlastnictví představuje právní institut, jehož důsledkem je, že každý subjekt, jemuž spoluvlastnické právo svědčí, musí (měl by) vzít na vědomí, že danou věc (případně právo) ovládá pouze ve spojení se zbývajícím spoluvlastníkem či spoluvlastníky. Jinými slovy řečeno, uspokojuje-li někdo svoji bytovou potřebu v rodinném domě, jenž je ve spoluvlastnictví, musí si být vědom toho, že mu k těmto prostorám svědčí toliko ‚prekérní‘ vlastnický vztah, vyznačující se permanentní hrozbou, že tento spoluvlastnický vztah bude proti jeho vůli zrušen a vypořádán nedobrovolným prodejem třetí osobě. Od osoby alespoň průměrného rozumu (§ 4 odst. 1) tak lze důvodně očekávat, že s tímto vědomím bude ke svému spoluvlastnickému podílu přistupovat. Nemůže tak být pochyb o tom, že žalovaný měl dostatek času připravit se i na situaci, že žalobce bude mít v úmyslu spoluvlastnictví zrušit a vypořádat, a to eventuálně i za cenu toho, že předmětné nemovitosti budou prodány ve veřejné dražbě (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. III. ÚS 3963/16). Účastníci si mohou ujednat, že nebudou žádat zrušení spoluvlastnictví po určitou dobu, nejvýše však po dobu deseti let, ale taková dohoda nebyla tvrzena ani doložena. Zákaz zcizení nemovitosti, jak byl v darovací smlouvě ujednán, tedy dispozice s nemovitostí ve směru s třetí osobou nelze podřadit pod právo (ne)žádat zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Zákaz zcizení je povinností dlužníka, který se věřiteli zavazuje, že vlastním právním jednáním nebo v jeho důsledku neumožní vznik vlastnického práva třetí osoby k předmětu plnění. Tedy jde o případ, kdy dochází ke zcizení nebo zatížení z vůle zcizitele na základě jeho právního jednání, tedy jde o omezení ve smluvních dispozicích. Nedotýká se možnosti přechodu vlastnického práva nebo vzniku zatížení na základě jiných právních skutečností včetně přechodu vlastnického práva na základě dražby při výkonu rozhodnutí či z rozhodnutí orgánu veřejné moci. Zákaz zcizení nemovitosti tak v sobě neobsahuje bez dalšího závazek setrvávat ve spoluvlastnickém vztahu, nežádat jeho zrušení (k tomu je určen závazek dle § 1154 o. z.). V žádném směru tak v jednání žalobce nelze spatřovat jednání, které by bylo jednáním v rozporu s dobrými mravy.

16. Soudu tak nezbylo než nařídit prodej nemovitostí ve veřejné dražbě jako poslední ze způsobů likvidace spoluvlastnictví. Za shora uvedeného tak soud žalobě vyhověl, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem ve výroku specifikovaným a nařídil prodej společných nemovitostí s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi spoluvlastníky podle jejich spoluvlastnických podílů, tj. žalobci v rozsahu 2/5, žalovanému 3/, právnická osoba, nařízení dražby mezi spoluvlastníky není podklad za situace, kdy ani jeden nedoložil, že má dostatečné finanční prostředky. Nelze neuvést, že toto rozhodnutí soudu neznamená přímý zásah do vlastnického uspořádání k nemovitostem a prodeje se lze domáhat až v rámci podaného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, nebrání tak nic účastníkům dohodnout se o způsobu likvidace jinak. Tedy to nijak nebrání žalovanému si skutečně obstarat prostředky a uzavřít dohodu s žalobcem.

17. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn povahou věci (iudicium duplex), podle něhož v tomto typu řízení nelze vycházet ze zásady procesního úspěchu ve věci, ale z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval - o to více to platí při způsobu likvidace spoluvlastnictví nařízením prodeje, kdy rozhodnutím ani k přímé změně ve vlastnických poměrech účastníků nedochází. Závěry vyjádřené v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 404/22 potvrzené i následnými rozhodnutími (např. sp. zn. II. ÚS 1098/22) znamenají definitivní návrat k předchozí praxi, tedy že v obdobných případech má být obecným pravidlem nepřiznávání náhrady nákladů žádnému z účastníků řízení s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., a to oproti principu procesního úspěchu ve věci. Je-li procesní postup některého účastníka řízení šikanózním výkonem práva, obstrukčním chováním stěžujícím včasné vynesení soudního rozhodnutí anebo zneužitím procesních práv, lze rozhodnout podle § 142 odst. 3 o. s. ř., a tedy uložit jednomu z účastníků nahradit náklady řízení druhého či ostatních spoluvlastníků. Šikanózním ani obstrukčním není jednání, kterým jsou uplatňována práva účastníka v řízení, jakkoli nakonec neúspěšně, ani nesouhlas s návrhy protistrany, pokud ve svém důsledku s případnými dalšími úkony v řízení nesměřuje výlučně k zaviněnému vytvoření situace, která znemožňuje soudu v řízení postupovat či rozhodnout a poskytnout ochranu práv druhému z účastníků. Důvod pro takové výjimečné rozhodnutí, kterým by soud zavázal jednu ze stran k náhradě nákladů řízení, soud neshledal, ač jednání žalovaného se pohybovalo na hraně toho, aby bylo hodnoceno jako obstrukční.

18. O povinnosti zaplatit státu náklady, které v průběhu řízení stát platil v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku v rozsahu, ve kterém nejsou kryty zálohou, soud rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř. Usnesením ze dne , datum, byla znalci přiznána odměna ve výši , částka, , usnesení nabylo právní moci dne , datum, . V řízení byla na náklady důkazu složena záloha ve výši , částka, . Stát tak vynaložil částku , částka, , která byla ke dni rozhodnutí znalci vyplacena. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu přitom vychází ze stejné logiky a argumentace jako náhrada nákladů účastníka řízení, jak uvedeno výše, proto byla povinnost uložena každé ze stran ve stejném poměru, tj. každému jednou polovinou, s ohledem na výši částky v obecné pariční lhůtě na platební místo, kterým je zdejší soud.