28 Co 214/2025

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Štolbové a soudkyň Mgr. Jaroslavy Homolové a Mgr. Aleny Zemkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, o odvolání žalovaného proti rozsudku Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno ze dne Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno , č. j. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno - Anonymizováno ,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výroku II. tak, že výše přiměřené náhrady činí , částka, , ve výroku I. a ve zbývající části výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů.

III. Žalobce a žalovaný jsou povinni, každý, nahradit České republice – Okresnímu soudu , adresa, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, % nákladů řízení státu, jejichž výše bude uvedena v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci takového usnesení.

1. Okresní soud , adresa, -, Anonymizováno, (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl výrokem I. rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (dále jen „napadené rozhodnutí“), o zrušení podílového spoluvlastnictví žalobce a žalovaného ke stavbě pro rodinnou rekreaci č. ev. , Anonymizováno, nacházející se na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , zapsané v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -západ, pro obec a katastrální území , adresa, na listu vlastnictví č. , hodnota, (dále jen „stavba“), a o přikázání této stavby do výlučného vlastnictví žalobce. Výrokem II. napadeného rozhodnutí byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému na vypořádacím podílu částku , částka, . Výrokem III. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem IV. a V. napadeného rozhodnutí byla každé procesní straně uložena povinnost nahradit České republice náklady řízení vzniklé státu v poměru , Anonymizováno, %, tj. žalobci i žalovanému shodně ve výši , částka, .

2. Soud prvního stupně vyšel z návrhu žalobce, který se domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ke stavbě. Žalobce uváděl, že stavbu využívá pro svou spolkovou činnost, že stojí na jeho pozemku, a že jeho podíl na ní činí id. 7/8. Podíl žalovaného naproti tomu činí id. 1/8, je zatížen zástavními právy a nedávno byl navíc na jeho prodej vydán i exekuční příkaz. Z těchto důvodů navrhoval, aby stavba byla přikázána do jeho výlučného vlastnictví a žalovaný získal vypořádací podíl, který určí soud.

3. Soud prvního stupně se zabýval i tvrzeními žalovaného, který uváděl, že se zrušením spoluvlastnictví i způsobem vypořádání souhlasí, měl však za to, že cena stanovená posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, není správná, a že by měla být vyšší.

4. Soud prvního stupně dále vyšel z nesporných tvrzení, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky stavby, přičemž podíl žalobce činí id. 7/8 a podíl žalovaného id. 1/8.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně dále ke skutkovému zjištění, že spoluvlastnický podíl žalovaného byl ke dni , datum, zatížen dvěma zástavními právy, a obvyklá cena podílu o velikosti id. 1/8 činí , částka, .

6. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“ nebo „zákon č. 89/2012 Sb.“), konkrétně postupoval při řešení otázky zrušení a způsobu vypořádání spoluvlastnictví podle § 1141 o. z. a § 1143 o. z., přičemž uzavřel, že je namístě spoluvlastnictví ke stavbě zrušit a stavbu přikázat do výlučného vlastnictví žalobce, neboť se na tom účastníci shodli, stavba stojí na pozemku ve výlučném vlastnictví žalobce, žalobce stavbu využívá pro své spolkové potřeby, reálné rozdělení není vzhledem k charakteru stavby možné a nelze ji ani prodat, neboť o ni má jeden ze spoluvlastníků zájem. Výši vypořádacího podílu soud prvního stupně stanovil na základě znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , neboť měl za to, že jím zjištěná obvyklá cena představuje přiměřenou náhradu.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř a na judikaturu Ústavního soudu týkající se řízení s povahou iudicii duplicis tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu jeho nákladů, neboť na úspěch obou účastníků je v řízení tohoto typu třeba pohlížet jako na shodný. Soud prvního stupně přitom v projednávané věci pro jiné rozhodnutí neshledal žádné zvláštní důvody, které by odchýlení se od popsané zásady odůvodňovaly.

8. O náhradě nákladů řízení vzniklých státu rozhodl soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř., přičemž uvedl, že v průběhu řízení státu vznikly náklady v podobě znalečného ve výši celkem , částka, (usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), a že žalobci zbývá doplatit již jen , částka, , neboť zbývající část náhrady je kryta zálohou ve výši , částka, , kterou dne , datum, složil na účet soudu.

9. Proti napadanému rozhodnutí podal žalovaný včasné odvolání. Uvedl, že má za to, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces – konkrétně na účast u nařízeného jednání, neboť mu předvolání k jednání bylo nesprávně doručováno bez možnosti uložení zásilky na poště, a tedy následně vyvěšením na úřední desce, a to zcela záměrně, tj. přestože pracovnici podatelny soudu prvního stupně žádal o doručování písemností s uložením. I pokud by však bylo doručováno správně, bylo mu doručeno dne , datum, , přičemž jednání se konalo už dne , datum, , neměl tudíž dostatek času se na toto jednání připravit. Dále uvedl, že nesouhlasí s výší přiměřené náhrady, která by měla být stanovena jako součin velikosti jeho podílu a obvyklé ceny celé stavby, což je ostatně konstantně judikováno i Nejvyšším soudem (rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), a která by tedy v posuzovaném případě měla činit , částka, . Zástavní, nadto již neaktuální, práva zároveň nemohou mít na výši přiměřené náhrady vliv. Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému , částka, , případně aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. K otázce náhrady nákladů řízení uvedl, že v souladu s judikaturou Ústavního soudu očekává rozhodnutí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud by však odvolací soud zamýšlel postupovat podle zásady úspěchu ve věci, má za to, že byl před soudem prvního stupně úspěšnější, neboť žalobce navrhoval přiznat mu přiměřenou náhradu pouze ve výši , částka, , avšak přiznáno mu bylo , částka, .

10. Žalobce se k podanému odvolání vyjádřil v tom smyslu, že napadené rozhodnutí považuje za naprosto správné, neboť soud prvního stupně zjistil skutkový stav včetně hodnoty spoluvlastnického podílu na stavbě, provedl všechny potřebné důkazy a na jejich základě rozhodl. Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil a uložil žalovanému uhradit žalobci náklady odvolacího řízení.

11. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

12. Odvolací soud předně uvádí, že žalovanému je třeba přisvědčit v tom směru, že soudem prvního stupně nebyla dodržena lhůta nejméně deseti dnů k přípravě na jednání stanovená § 115 odst. 2 o. s. ř., neboť mu bylo předvolání k jednání konanému dne , datum, doručeno až dne , datum, . Takový postup sice představuje vadu prvostupňového řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, nicméně jde o vadu v odvolacím řízení zhojitelnou. V odvolání i v průběhu odvolacího řízení měl žalovaný dostatečný prostor k vyjádření ve věci. Naproti tomu druhá námitka žalovaného týkající se způsobu doručení předvolání na jednání (tj. doručování bez možnosti uložení zásilky na poště) není důvodná, neboť soud prvního stupně postupoval v souladu s § 50 o. s. ř., a tedy postupoval v souladu se zákonem, čímž nemohlo být právo žalovaného na spravedlivý proces nijak narušeno. Požadavek na jiný způsob zasílání písemností, nadto vznesený jen vůči pracovnici podatelny soudu, na tom nemůže ničeho změnit.

13. Podepsaný soud dále dospěl k závěru, že soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním, na která je tudíž možno v plném rozsahu odkázat. Vzhledem k odvolacím námitkám žalovaného bylo nutno dokazování podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnit k otázce obvyklé ceny stavby, vzhledem k podmínkám vypořádání spoluvlastnictví přikázáním celé věci do výlučného vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků taktéž dále k otázce solventnosti žalobce.

14. Z odpovědi na dotaz odvolacího soudu znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, bylo zjištěno, že obvyklá cena stavby činí , částka, , čemuž odpovídá cena , částka, za podíl id. 1/8 na této stavbě, neboť vliv trhu hodnotu podílu oproti hodnotě celé stavby výrazně snižuje.

15. Z výpisu z účtu žalobce č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že žalobce měl ke dni , datum, na tomto účtu konečný zůstatek , částka, .

16. Odvolací soud učinil skutkový závěr, že účastníci jsou podíloví spoluvlastníci stavby, konkrétně žalobce v rozsahu sedmi osmin a žalovaný v rozsahu jedné osminy, že stavebnětechnický charakter stavby znemožňuje její rozdělení, že obvyklá cena stavby činí , částka, , že žalobce má zájem o přikázání stavby do svého výlučného vlastnictví, že žalovaný s tímto způsobem vypořádání spoluvlastnictví souhlasí, a že žalobce má na svém bankovním účtu okamžitě k dispozici částku , částka, .

17. Podle § 1140 odst. 1 o. z. platí, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

18. Podle § 1140 odst. 2 o. z. platí, že každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

19. Podle § 1143 o. z. platí, že nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

20. Podle § 1144 odst. 1 o. z. platí, že je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

21. Podle § 1147 o. z. platí, že není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

22. Odvolací soud předně konstatuje, že žalobce nemůže být v souladu s § 1140 odst. 1 o. z. nucen setrvávat ve spoluvlastnictví s žalovaným, tj. má právo domáhat se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ke stavbě. Vypořádání zrušeného spoluvlastnictví přitom musí proběhnout jedním ze způsobů upravených ve shora citovaných ustanoveních § 1144 a § 1147 o. z., soud je zároveň při úvaze o vhodném způsobu vypořádání vázán zákonným pořadím tam upravených způsobů. O zrušení spoluvlastnictví je v souladu s § 1140 odst. 2, věty druhé, o. z. možné nerozhodnout pouze pokud o něj žalobce žádá v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. V takovém případě má být žaloba zamítnuta. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě žádné okolnosti odůvodňující zamítnutí žaloby nebyly ani tvrzeny, odvolací soud opětovně hodnotil, jaký způsob vypořádání předmětné stavby je v projednávané věci namístě.

23. Prvotní způsob vypořádání, který je třeba zvažovat, je rozdělení věci, pročež se odvolací soud zabýval otázkou reálné dělitelnosti stavby a dospěl ve shodě se soudem prvního stupně závěru, že stavba není dělitelná, a to už s ohledem na její charakter a velikost spoluvlastnických podílů. Ostatně žádný z účastníků tento závěr soudu prvního stupně nezpochybňoval.

24. Jako další v pořadí podepsaný soud zvažoval vypořádání spoluvlastnictví přikázáním stavby do výlučného vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků, přičemž jednak vzhledem k tomu, že žalobce je vlastníkem pozemku, na kterém stavba stojí, a potažmo k ní tedy má zřízen přístup, jednak vzhledem k tomu, že o přikázání projevil zájem, zabýval se nejprve otázkou obvyklé ceny stavby za účelem určení výše přiměřené náhrady, kterou má jako kompenzaci za ztrátu svého spoluvlastnického podílu obdržet žalovaný.

25. V této souvislosti odvolací soud nejprve zdůrazňuje, že žádný z účastníků nesporoval obvyklou cenu celé stavby tak, jak byla odhadnuta znalcem (tj. , částka, ), spornou zůstávala pouze otázka, zda je třeba pro účely stanovení výše přiměřené náhrady za podíl žalovaného vycházet z ceny zjištěné čistě matematicky (tzn. vycházet z velikosti podílu žalovaného, v konkrétním případě tedy z výpočtu 1/8 z , částka, , tj. stanovit vypořádací podíl ve výši , částka, ) nebo z částky, kterou znalec ocenil samotný podíl (tj. za zohlednění té skutečnosti, že minoritní podíl se na trhu prodává za menší částku, než by odpovídalo hodnotě celé stavby, tj. stanovit vypořádací podíl ve výši , částka, ).

26. Žalovanému je přitom v této souvislosti třeba přisvědčit v tom směru, že při stanovení náhrady se v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu vychází z podílu ceny, za niž by bylo reálně možno prodat celou věc, nikoliv ceny, za níž by bylo možno prodat příslušný spoluvlastnický podíl [srovnej např. usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (dostupné, jakož i dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz), nebo žalovaným odkazovaný rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (uveřejněný pod č. 15/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), v poměrech zákona č. 89/2012 Sb. rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ]. Je tomu tak proto, že předmětem vypořádání je celá věc, nikoliv jen podíl na ní, a zároveň proto, že opačný přístup by minoritního spoluvlastníka, který o věc zájem nemá, nedůvodně poškozoval – pokud by totiž o přikázání stavby neměl zájem ani žalobce, stavba by se musela prodat ve veřejné dražbě, což by znamenalo, že žalovanému by se dostalo náhrady ve výši 1/8 z celé takto inkasované ceny (tedy v ideální situaci 1/8 z částky odpovídající ceně obvyklé), nikoliv náhrady odpovídající reálné hodnotě jeho spoluvlastnického podílu, která je z logiky věci nižší (a to z důvodů, které v řízení vysvětlil znalec). Neexistuje přitom důvod, proč by žalovaný měl být jen v důsledku zvoleného způsobu vypořádání v tomto směru poškozen. Z těchto důvodů odvolací soud vycházel z částky , částka, jako z výše přiměřené náhrady.

27. Následně se odvolací soud zabýval otázkou solventnosti jako jednou z podmínek přikázání věci (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ,), kdy vzal za jednoznačně prokázané, že žalobce má dostatečné finanční prostředky na vyplacení přiměřené náhrady žalovanému, neboť v rámci odvolacího řízení dostatečně prokázal, že má na svém bankovním účtu okamžitě k dispozici částku , částka, , tedy částku vyšší, než jaká je k vyplacení přiměřené náhrady potřeba.

28. Odvolací soud tudíž, shodně jako soud prvního stupně, uzavírá, že jsou dány veškeré podmínky pro vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků postupem podle § 1147, věta první, o. z., tj. přikázáním věci za přiměřenou náhradu jednomu ze spoluvlastníků. Pokud se však týká výše přiměřené náhrady, ta činí , částka, , neboť je při jejím stanovení třeba vycházet z ceny celé věci, jak bylo podrobně rozebráno shora. Jen z tohoto důvodu tedy odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. v napadené části výroku II. týkající se výše přiměřené náhrady změnil, ve zbývající části výroku II. a ve výroku I. rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

29. Pokud se týká náhrady nákladů řízení mezi účastníky, k tomu odvolací soud konstatuje, že podle ustálené judikatury platí, že povaha řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je natolik specifická, že při rozhodování o nákladech řízení není možno úspěch a neúspěch ve věci dovozovat z toho, zda byl vydán rozsudek v souladu s petitem navrhovaným žalobcem či nikoliv. Stanoviskem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, bylo postaveno najisto, že „pravidlo úspěchu ve věci, ovládající rozhodování o nákladech řízení […] upravené v § 142 o. s. ř., je v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví z pohledu čl. 11 odst. 1 a také čl. 36 odst. 1 Listiny [základních práv a svobod] třeba interpretovat tak, že plný úspěch a neúspěch procesních stran lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví. Jinak, vyhoví-li návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li dále o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zpravidla nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neodůvodňují-li konkrétní okolnosti věci výjimečně postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř. […].“30. Lze tedy uzavřít, že ustálená judikatura vychází z teze, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch, a je proto obecným východiskem, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení, ledaže jsou pro opačný postup dány zvláštní důvody. Odvolací soud přitom nemá za to, že v projednávané věci lze takové zvláštní důvody z tvrzení stran a z průběhu řízení před soudy obou stupňů dovodit.

31. Z tohoto důvodů rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, tedy tak, že si každý z účastníků ponese jemu vzniklé náklady řízení před soudy obou stupňů sám.

32. Pokud se dále týká rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu, k tomu odvolací soud uvádí, že v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů, které platil, přičemž v souladu se shora rozebíraným rozhodnutím je třeba na procesní úspěch všech účastníků pohlížet jako na stejný. Z toho důvodu odvolací soud uložil oběma procesním stranám zaplatit státu náhradu nákladů řízení, které byly vynaloženy z jeho prostředků, a to každé straně v rozsahu jedné poloviny. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř. určena třídenní, neboť pro jinak určenou lhůtu podepsaný soud neshledal důvody.

33. O konkrétní výši nákladů rozhodne odvolací soud poté, co bude znalečné (přiznané usnesením soudu prvního stupně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve výši , částka, ) soudem prvního stupně znalci vyplaceno. Do té doby je totiž vydání rozhodnutí o konkrétní výši nákladů řízení předčasné, a to i s ohledem na to, že není postaveno najisto, jaká část přiznaného znalečného bude hrazena ze státního rozpočtu a jaká část bude hrazena z vybrané zálohy. Pro úplnost pak podepsaný soud uvádí, že nelze účastníku výrokem konečného rozhodnutí stanovit povinnost, a jen v odůvodnění uvést, že není povinen ji celou splnit – výše zaplacených záloh se do výrokové části rozhodnutí musí promítnout tím způsobem, že mezi účastníky bude poměrnou částí rozděleno nahrazení jen toho, co bylo skutečně placeno z rozpočtových prostředků státu.