36 Az 7/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Johanou Jandusovou ve věci žalobce: V. Y., narozen X státní příslušník Běloruské republiky bytem X zastoupen advokátem Mgr. Petrem Mertou sídlem Vinohradská 2133/138, 130 00 Praha 3 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2025, č.j. OAM-1012/ZA-ZA11-ZA06- R2-2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Shora označeným rozhodnutím („napadené rozhodnutí“) žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu („zákon o azylu“). Rozhodl tak opakovaně poté, kdy Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 8. 2024, č. j. 48 Az 11/2023-26 (dále „zrušující rozsudek“), zrušil předchozí rozhodnutí žalovaného o neudělení mezinárodní ochrany žalobci.

2. Ve zrušujícím rozsudku soud konstatoval, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ tehdy napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve správním spise a zároveň vyžaduje podstatné doplnění.

3. Konkrétně poukázal na to, že žalobce svůj azylový příběh založil na obavě z pronásledování [§ 12 písm. b) zákona o azylu] nebo vážné újmy (§ 14a zákona o azylu) v zemi původu pro svou dřívější účast na protestech v roce 2006, pro kterou byl následně zadržen běloruskou policií. Žalovaný vyhodnotil tyto obavy jako neopodstatněné, neboť měl za zjištěné, že hrozbě perzekuce čelí pouze aktivní odpůrci režimu a účastníci protestů v roce 2020. Taková skutková zjištění nicméně dle soudu neměly žádnou oporu v informacích o zemi původu, jež si žalovaný pro účely rozhodnutí o žádosti žalobce opatřil. Soud zároveň konstatoval, že žalovaný na jednu stranu připouští změnu situace v zemi původu žalobce v souvislosti s prezidentskými volbami v roce 2020, na stranu druhou se však nezabýval otázkou, zda tato změna nepředstavuje v případě žalobce v kontextu jeho dřívější činnosti v zemi původu události, k nimž došlo po odjezdu žadatele ze země původu (srov. čl. 5 odst. 1 kvalifikační směrnice).

4. Dále soud ve zrušujícím rozsudku poukázal i na to, že poprvé v žalobě žalobce vyjádřil obavy i z možných důsledků případného odmítnutí výkonu vojenské služby (konkrétně uvedl, že nesouhlasí s podporou Ruska ve válce na Ukrajině, a proto se obává, že bude pronásledován pro zastávání politických názorů, odmítne-li vojenskou službu). Blíže k tomu uvedl, že mu bylo v roce 2023 dvakrát doručováno předvolání na vojenskou správu, ale nikdo z jeho rodiny je nepřevzal. Rovněž obavy z návratu do země původu, zejména toho, že by kvůli svému dlouhodobému pobytu na území České republiky by mohl být vnímán jako odpůrce režimu, žalobce zmínil poprvé až v žalobě. Soud v této souvislosti konstatoval, že správní spis neobsahoval žádné informace o zemi původu, na základě kterých by soud mohl posoudit, jaké tresty jsou nyní v zemi původu ukládány osobám, které v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině odmítají vojenskou službu nebo se jí vyhýbají, a jak je s těmito osobami zacházeno, resp. jak je zde nahlíženo na navrátilce, kteří dlouhodobě pobývali v České republiky. Proto bylo dle soudu třeba, aby žalovaný tento deficit ve skutkových zjištění v dalším řízení odstranil a aby na podkladě aktuálních informací o zemi původu a při zohlednění výše popsaných obav žalobce posoudil, zda jsou v jeho případě naplněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. Průběh předcházejícího řízení a napadené rozhodnutí 5. Žalobce podal dne 25. 7. 2023 žádost o udělení mezinárodní ochrany, k níž dne 28. 7. 2023 poskytl údaje. Mimo jiné uvedl, že nikdy nebyl členem žádné politické strany ani skupiny. Byl proti Lukašenkovi a zúčastnil se protivládních protestů. Je rozvedený a má dceru běloruské státní příslušnosti, která žije v X s matkou. V zemi původu naposledy pobýval ve městě X s rodiči a bratrem. Z vlasti vycestoval dne 19. 5. 2019, protože dostal pracovní povolení v České republice. Od té doby se do země původu vrátil dvakrát na dva týdny: v červenci a v prosinci 2019; od návratu v lednu 2020 již Českou republiku neopustil. Platnost jeho cestovního dokladu skončila dne 19. 2. 2023. Když si chtěl na velvyslanectví v Praze vyřídit nový doklad, bylo mu řečeno, že nový doklad si musí vyřídit v zemi původu. Platnost jeho zaměstnanecké karty skončila v roce 2021. Z návratu do země původu má strach, protože je na policejních seznamech jako člověk, který se zúčastnil protestních akcí. Jednou ho zadrželi a dva týdny strávil na policii, kde ho bili. Dále se nechce vrátit kvůli válce mezi Ruskem a Ukrajinou. Příbuzní mu po telefonu řekli, že už mu dvakrát donesli předvolání na vojenskou správu.

6. Téhož dne byl s žalobcem proveden pohovor. V něm uvedl, že po skončení platnosti zaměstnanecké karty v roce 2021 v České republice pobýval nelegálně. S vycestováním ze země původu ani vyřízením dokladů žádné potíže neměl. Žádné problémy neměl ani při dvou návštěvách v roce 2019. V České republice žádné příbuzné nemá; v zemi původu má rodiče, bratra a sestru, s nimiž je v kontaktu a jimž se daří dobře. V letech 2004 až 2006 se zúčastnil sedmi nebo osmi protestů proti Lukašenkovi. Na posledním protestu v roce 2006, který se konal u příležitosti prezidentských voleb, byl zadržen policií. Po 14 dnech byl propuštěn a nebyl z ničeho obviněn. Od té doby se protestů neúčastnil, protože se bál. Do svého vycestování v roce 2019 žádné problémy neměl. Že je na policejních seznamech se domnívá proto, že policie registruje všechna zadržení. Základní vojenskou službu absolvoval v letech 2007 až 2009. Předvolání mu donesl zvláštní kurýr v únoru a znovu v dubnu 2023, ale jeho rodiče ho nepřevzali. V případě návratu má strach z policie. Ve zprávách četl, že Bělorusům, kteří se vracejí ze zahraničí, kontrolují zavazadla a telefony a pokud z telefonu zjistí, že se dívali na zakázané stránky nebo něco komentovali, jdou hned do vězení. Žalobce na sociální sítě nic nepíše, ale čte zakázané stránky jako Nexta, „Charta 98“ a Luxta. O mezinárodní ochranu žádá nyní, protože dostal správní vyhoštění a do 10. 8. 2023 má podle cestovního příkazu vycestovat. Doufal, že mu nový zaměstnavatel vyřídí pracovní povolení, ale to se nestalo. Myslel, že válka mezi Ruskem a Ukrajinou brzy skončí a on se vrátí zpět do země původu. Vrátil by se, pokud by válka skončila a došlo by ke změně prezidenta. Kromě zadržení na demonstraci v roce 2006 žádné problémy se státními orgány země původu neměl, nebyl trestně stíhán.

7. Žalobce zároveň předložil písemné vyjádření. V něm shrnul, že v České republice pobýval od roku 2019 na základě pracovního víza a zaměstnanecké karty, jejíž prodloužení měla zajistit pracovní agentura. Kvůli vydání nového cestovního dokladu by musel vycestovat do země původu, kde se v současné době vydávají povolávací rozkazy. Vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu se obává, že by se povolávací rozkaz týkal i jeho. S ruskou agresí a postojem Běloruska nesouhlasí a nechce se agrese účastnit. V zemi původu je veden jako odpůrce režimu, protože se v roce 2004 účastnil protestů proti prezidentu Lukašenkovi, při nichž byl represivními složkami několikrát hrubě zbit a poté zatčen. O mezinárodní ochranu žádá kvůli pronásledování pro politické názory. Návratu se obává kvůli dřívější podpoře opozice a odporu k válce na Ukrajině, kam mu hrozí, že bude odveden. Návrat pro něj kromě nucené účasti na nezákonné agresi znamená nebezpečí zatýkání kvůli politické nepohodlnosti a nebezpečí nelidského a ponižujícího zacházení ze strany státu.

8. Po vydání zrušujícího rozsudku si žalovaný pro účely rozhodnutí o žádosti žalobce obstaral následující zprávy o situaci v zemi původu: - Informace OAMP – Bělorusko: Situace účastníků protestů z roku 2020, Kontroly na bělorusko-ruských hranic, Situace Běloruských občanů po dlouhodobém pobytu v zahraničí, Monitoring sociálních sítí a kontrola telefonů, Pluk Kalinovského a dobrovolnické sbory na Ukrajině ze dne 23. 4. 2024; - Informace OAMP – Bělorusko: Bezpečností a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 25. 6. 2024; - Informace OAMP – Bělorusko: Povinná vojenská služba a odvody ze dne 11. 11. 2024; - Informace OAMP – Bělorusko: Monitoring protestů v zahraniční, Stíhání za předchozí protestní činnost ze dne 13. 11. 2024.

9. Na základě těchto podkladů žalovaný posoudil žalobcem vylíčený azylový příběh a následně vydal napadené rozhodnutí. Předně konstatoval, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti žalobce o mezinárodní ochranu je obava z odvedení do válečného konfliktu s Ukrajinou, dále obava z možných problémů kvůli jeho účasti na demonstracích konaných v letech 2004 až 2006 a také obava z návratu do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí.

10. Ve vztahu k podmínkám pro udělení azylu dle § 12 písm. b) zákona o azylu žalovaný neshledal, že by žalobce měl mít v případě návratu do země původu odůvodněný strach z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu. Kromě zadržení v roce 2006 neměl problémy se státními orgány země původu, nebyl trestně stíhán, nebyl vystaven pronásledování ani neměl potíže kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině nebo politickému přesvědčení. Po zadržení v roce 2006 byl po 14 dnech bez obvinění propuštěn, do svého odjezdu neměl žádné potíže a dvakrát se vrátil na návštěvu. V době demonstrací v roce 2020 se v zemi původu nenacházel, nevykonával žádnou veřejnou či politickou činnost a nic nepsal na sociální sítě. Ve světle informací o zemi původu, které si žalovaný pro účely rozhodnutí obstaral, neexistuje reálný důvod, pro který by se státní orgány země původu měly o žalobce po jeho návratu do vlasti zajímat; tamní režim se zajímá především o aktivní odpůrce Lukašenkova režimu, kteří vskutku čelí hrozbě věznění, mučení a perzekucí.

11. K obavám z odvedení do „válečného konfliktu s Ukrajinou“ žalovaný s odkazem na dostupné informace o zemi původu zopakoval, že takové obavy jsou v tuto chvíli předčasné. Zdůraznil přitom, že tento závěr potvrdil soud ve zrušujícím rozsudku.

12. S ohledem na tvrzení poprvé uplatněná až v žalobě proti prvnímu rozhodnutí o žádosti, dle kterých žalobce nesouhlasí s podporou Ruska ve válce proti Ukrajině, a proto se obává, že bude pronásledován pro své politické názory, odmítne-li vojenskou službu, žalovaný předně připomněl, že dle judikatury NNS nejsou vyhýbání se nástupu vojenské služby, averze k ní či strach z nucené účasti v boji samy o sobě nejsou důvodem pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 zákona o azylu. Vázán právním názorem soudu vysloveným ve zrušujícím rozsudku se nicméně žalovaný dále zabýval tím, zda žalobci s ohledem na uvedený postoj v zemi původu hrozí nějaký postih či trest, který by mohl vzhledem ke své intenzitě představovat důvod pro udělení mezinárodní ochrany. K tomu předně uvedl, že žalovaný toliko stroze konstatoval, že nesouhlasí s podporou Ruska ve válce proti Ukrajině. Již ovšem netvrdil, že by vyvíjel nějakou veřejnou či politickou aktivitu (např. kritizoval válku na Ukrajině či se nějak angažoval v aktivitách na podporu Ukrajiny). Soud se proto zaměřil pouze na to, zda a případně jaký trest žalobci v zemi původu hrozí, pokud se bude vyhýbat vojenskému cvičení či vojenské evidenci (žalobce již základní vojenskou službu absolvoval, tudíž postih za vyhýbání se vojenské službě v jeho případě dle žalovaného nehrozí). Z výše označených zpráv žalovaný zjistil, že za vyhýbání se vojenskému cvičení může být v zemi původu žalobci uložen trest obecně prospěšných prací, pokuty, nápravných prací s horní hranicí trestu 1 roku nebo zadržení. V případě nemožnosti doručit předvolání z důvodu neaktuálních údajů ve vojenské evidenci je možné udělit trest obecně prospěšných prací, pokuty a zadržení. Ze zpráv však zároveň vyplývá, že rozsudky za vyhýbání se vojenskému cvičení a vojenské evidenci se téměř nevyskytují. Žalobci tak s vysokou mírou pravděpodobnosti trest za případné vyhýbání se vojenskému cvičení či neohlášení aktuálních údajů pro účely vojenské evidence nehrozí. Proto se žalovaný nezabýval dále otázkou, zda takový nepravděpodobný postih může představovat pronásledování či vážnou újmu ve smyslu zákona o azylu.

13. Závěrem žalovaný konstatoval, že žalobce o mezinárodní ochranu požádal po více než čtyřech letech po příjezdu do České republiky v okamžiku, kdy mu bylo uděleno správní vyhoštění a stanovena lhůta pro vycestování. Jeho žádost tak působí účelově. Azylové řízení není nástrojem legalizace pobytu.

14. Žalovaný se dále zabýval možností udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Dle jeho zjištění nehrozí, že by žalobce v případě návratu do země původu čelil trestu smrti nebo popravě. Shrnul, že trest smrti lze v zemi původu udělit mimo jiné za terorismus (včetně pokusu o terorismus) a vlastizradu; v roce 2023 byla k trestu smrti odsouzena jedna osoba, žádný trest smrti nebyl vykonán a jedna osoba na výkon trestu smrti čekala. Žalobci nehrozí ani mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání ve smyslu čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.; dále jen „EÚLP“), tj. dosahující mimořádné intenzity. Musí zde být zvláštní rizikové faktory týkající se konkrétní osoby žadatele, které svědčí o tom, že v jeho případě nebezpečí nelidského a ponižujícího zacházeni nebo trestu v zemi původu reálně a bezprostředně hrozí. Ač v žalobcově zemi původu je situace v oblasti ochrany lidských práv problematická, nelze z toho dovozovat, že by všichni její obyvatelé byli vystaveni skutečnému nebezpečí nelidského a ponižujícího zacházeni nebo trestu. Žalobcem uvedené skutečnosti nesvědčí o tom, že by v případě návratu byl tomuto nebezpečí vystaven. Kromě incidentu v roce 2006 žádné potíže neměl, vycestoval legálně a při protestech v roce 2020 se v zemi původu nenacházel.

15. Ani žalobcovy obavy z návratu do vlasti v souvislosti s jeho zadržením na demonstraci v roce 2006 dle žalovaného nelze považovat za důvod pro přiznání doplňkové ochrany. Žalovaný opět poukazuje na to, že žalobce kromě incidentu v roce 2006 žádné potíže v zemi původu neměl a dále tam pobýval třináct let bez jakýchkoliv obtíží. Posléze ze země legálně vycestoval, přičemž poté se do vlasti bez obtíží dvakrát vrátil na návštěvu. Při protestech v roce 2020 se v zemi původu nenacházel, žádnou aktivitu nevyvíjel a nepsal nic na sociální sítě. Dle žalovaného neexistuje reálný důvod, pro který by se státní orgány měly o žalobce po návratu do vlasti zajímat. Z výše označených zpráv vyplývá, že nebyly zjištěny žádné informace o osobách, které se účastnily protestů v roce 2006 a v této souvislosti byly zadrženy a které zároveň čelí pro tyto důvody perzekuci v současné době. Z informací o zemi původu naopak vyplývá, že v zájmu běloruských orgánů jsou především aktivní odpůrci Lukašenkova režimu a účastníci demonstrací v roce 2020. Proti takovým osobám skutečně režim důrazně vystupuje a tyto osoby čelí hrozbě mučení, věznění a dalším perzekucím.

16. Ohledně kontrol navrátilců na hranicích žalovaný opět odkázal na aktuální zprávy o zemi původu, z nichž vyplývá, že na hranicích dochází k namátkovým kontrolám osobních zavazadel i elektronických zařízení navrátilců. Dle žalovaného lze nicméně dovodit, že pokud osoba nefiguruje v některé databázi obsahující informace o kriticích režimu či proti ní nebylo zahájeno trestní stíhání, postih jí nehrozí. Kontrolují se zejména ti, kdo byli identifikováni jako účastníci protestů v roce 2020. Žalobce se ale těchto protestů neúčastnil ani nic nepsal na sociální sítě. Není tedy důvod, aby se na něj státní orgány zaměřily. Má-li žalobce obavu z kontroly telefonu, může změnit telefon nebo telefonní číslo. Shrnutí obsahu žaloby 17. Žalobce namítá, že žalovaný nezjistil skutkový stav v dostatečném rozsahu, aby mohl vyhodnotit, zda jsou relevantní obavy, že by žalobci v případě návratu do vlasti mohlo hrozit označení „odpůrce režimu“ a s tím související perzekuce, a to při komplexním zohlednění všech aspektů jeho azylového příběhu (tj. celkově ve vztahu k osobám účastnících se protestů v letech 2006, posléze zadržených, následně pobývajících v zahraničí v „západní“ zemi, žádajících v této zemi o mezinárodní ochranu a navíc odmítajících válku na Ukrajině).

18. Dále žalobce namítá, že se žalovaný dostatečně nevypořádal se všemi tvrzeními žalobce, zejména se nezabýval otázkou vzniku vážné újmy za vyhýbání se vojenské službě.

19. Žalobce též namítá nesprávné právní posouzení zjištěného skutkového stavu:

20. Žalobce jednak nesouhlasí s tím, že o mezinárodní ochranu požádal účelově. Dokud v České republice pobýval na základě zaměstnanecké karty, o níž měl za to, že bude prodloužena, neměl důvod o mezinárodní ochranu žádat. Také situace v zemi původu nebyla před čtyřmi lety tak závažná. K tomu odkázal na usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. 9. 2023 o vztazích s Běloruskem a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2023, č. j. 34 Az 19/2022-55, podle kterého podání žádosti s časovým odstupem samo o sobě nesvědčí o její účelovosti nebo nedůvodnosti. O mezinárodní ochranu požádal ve chvíli, kdy mu hrozilo vyhoštění do země původu.

21. Dále žalobce rozporuje i závěry žalovaného stran posouzení hrozby pronásledování a vážné újmy v případě jeho návratu do vlasti. Z podkladů založených ve spise i informací uváděných žalobcem plyne, že v zemi původu žalobci hrozí trest smrti, mučení nebo jiné nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, včetně případů, kdy je taková újma způsobena všeobecným nerozlišujícím násilím panujícím v zemi, do níž má být cizinec navrácen. Žalobce opakovaně uváděl, že nesouhlasí s vládní politikou Běloruska včetně podpory Ruska ve válce na Ukrajině. V žalobě dále uvedl, že na území České republiky s proukrajinskými postoji sympatizuje. Ukrajince podporuje, na území České republiky se s nimi stýká a pomáhá kolegům a kamarádům z Ukrajiny s ubytováním a dalšími kontakty. Vzhledem ke stávající politické situaci v Bělorusku a Evropě celkově má žalobce obavy, že v případě odmítnutí vojenské služby bude vystaven pronásledování ve smyslu čl. 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. 11. 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (dále „kvalifikační směrnice“). Žalobce poukazuje na to, že v Bělorusku jsou aktuálně rozesílány povolávací rozkazy do války s Ukrajinou. Zároveň jsou známy informace, že občané Běloruska vracející se z ciziny, kteří jsou vedeni v jakýchkoli policejních spisech, jsou kontrolováni na hranicích (včetně jejich mobilních telefonů) a je jim přímo zde předáván povolávací rozkaz. S ohledem na věk a dobrý zdravotní stav žalobce se lze důvodně domnívat, že i on by byl do války, resp. prozatím na vojenská cvičení povolán. V případě neuposlechnutí takového rozkazu pak žalobci jako odpůrci režimu hrozí i několikaletý trest odnětí svobody. Proto bylo na místě se zabývat, jaké poměry panují v běloruských vazbách a věznicích. S ohledem na azylový příběh žalobce a zjištěné informace o zemi původu dále nelze hrozbu pronásledování vyloučit pouze s odkazem na zjištěnou nízkou četnost uložených trestů odnětí svobody za vyhýbání se vojenské službě. I pokud by bylo riziko hrozby trestu obecně relativně nízké, je nutné zohlednit právě dlouhodobý pobyt žalobce v zahraničí, skutečnost, že zde žalobce požádal o azyl, i předchozí zadržení žalobce za protirežimní protesty, které orgány země původu evidují. To však žalovaný neučinil. Obstát pak nemůže ani jeho závěr, že žalobci nebezpečí pronásledování či vážné újmy z důvodu jeho dřívějších politických aktivit nehrozí, neboť mu dříve bylo umožněno opustit zemi původu. Běloruská vláda má aktuálně snahu perzekuovat běloruské občany vracející se z ciziny. To potvrzují také nezávislé zprávy vydané po vydání podkladů pro závazné stanovisko ministra (ve stanovisku tedy nejsou tyto informace zohledněny), na které žalobce v žalobě odkazuje. Cílem kroků běloruské vlády z posledních měsíců má být právě perzekuce občanů Běloruska, kteří se v minulosti účastnili protirežimních protestů a kterým bylo umožněno upustit Bělorusko. Shromážděné podklady o zemi původu zároveň hovoří o masovém a náhodném zatýkání, které provázalo protesty, nevypovídají o tom, že by terčem represí byli pouze čelní představitelé opozice či organizátoři protestů. Vzhledem k tomu, že Bělorusko odstoupilo od prvního opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, hrozí žalobci porušení práva na spravedlivý proces. Žalobce konečně odkazuje na konkrétní případy osob, které byly prokazatelně perzekuovány režimem a které se účastnily protestů v roce 2006 či mezi lety 2006 a 2020. Jakkoli se žalobce nechce a ani nemůže svým významem a významem své činnosti srovnávat s výše uvedenými zástupci běloruského disentu, je zjevné že informace, resp. žalovaným zjištěný skutkový stav je zjevně nesprávný, resp. neúplný. Již samotná skutečnost, že žalobce pobýval více než pět let v České republice, představuje vysoké riziko následného předvolání na KGB k výslechu. Pokud by v důsledku užití donucovacích technik v rámci takového výslechu vyšlo najevo, že žalobce v České republice žádal o udělení mezinárodní ochrany, zcela jistě by byl žalobce označen za odpůrce režimu a hrozilo by mu pronásledování pro jeho politické postoje. Takové případy jsou žalobci známy.

22. Konečně žalobce namítá, že byl v řízení před správním orgánem dotčen na svých procesních právech, neboť žalovaný zaslal výzvu dle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále „správní řád“), přímo žalobci, přestože byl v řízení zastoupen, a výzva tudíž měla být zaslána zástupci. Žalobce se nemohl prostřednictvím svého zástupce seznámit s obsahem správního spisu a vyjádřit se k nashromážděným podkladům rozhodnutí před jeho vydáním. Takové procesní pochybení působí nezákonnost napadeného rozhodnutí. Vyjádření žalovaného 23. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvádí, že na všechny žalobní námitky lze nalézt podrobnou odpověď v napadeném rozhodnutí. Žalovaný se především podrobně vyjádřil k obavám žalobce z nástupu vojenské služby, a to nejen k obavě z nástupu klasické vojenské služby, ale také z možné účasti ve válce proti Ukrajině. Napadené rozhodnutí adekvátně reaguje i na závěry zrušujícího rozsudku. Žalovaný je proto přesvědčen, že napadené rozhodnutí je věcně správné, zákonné a přezkoumatelné, přičemž netrpí vadami vytýkanými v žalobě. Konečně je dle žalovaného již zcela zřejmé, že žalobce nadále pouze hledá způsob, jak legalizovat pobyt na území České republiky. Poskytnutí azylu je nicméně specifickým důvodem pro povolení pobytu na území České republiky a nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území. Pobytovou situaci žalobce je třeba řešit postupy dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Replika 24. Žalobce v replice konstatoval, že vyjádření žalovaného k žalobě je poměrně stručné. Žalovaný pouze uvádí, že je názoru, že všechny žalobní námitky uvedené v žalobě, byly řádně vypořádány již v napadeném rozhodnutí. Tímto způsobem žalovaný pouze odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, aniž by svou argumentaci v návaznosti na žalobní tvrzení dále rozvíjel. Žalobce proto i nadále své žalobní důvody staví do světla napadeného rozhodnutí a v tomto kontextu svou argumentaci rozvíjí.

25. Žalobce opakuje, že v žalobě předložil řadu argumentů, které by v jeho případě mohly zavdávat označení „odpůrce režimu“. Jedním z jeho hlavních argumentů pak byla potřeba komplexního posouzení celkové situace žalobce. Žalobce připouští, že jednotlivé argumenty samy o sobě, při oddělení od celého obrazu žalobcovi situace, teoreticky nemusí dosahovat závažnosti, která by např. odůvodňovala strach z pronásledování. Při komplexním souhrnném posouzení všech jednotlivých argumentů ve vzájemném působení, však musí žalovaný dojít k závěru, že v případě žalobce tyto faktory dohromady vytváří důvod pro udělení mezinárodní ochrany.

26. Žalobce dále poukazuje na to, že argument hrozícího válečného konfliktu nelze vyřešit pouhým tvrzením, že Bělorusko se přímo nezapojilo do konfliktu, a tudíž případné vyslání do válečného konfliktu či mobilizace nehrozí. I když zatím Bělorusko do mezinárodního konfliktu s Ukrajinou zřejmě přímo nevstoupilo, již teď je dovozována mezinárodní odpovědnost Běloruska za útočný čin provedený Ruskou federací proti Ukrajině. Mimo jiné i proto se nedá vyloučit, že se Bělorusko do útočných akcí kdykoliv připojí.

27. Žalobce konečně v replice namítá, že žalovaný zásadně pochybil, když v napadeném rozhodnutí vůbec neposoudil možnost udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu, tedy z důvodu vážné újmy plynoucí z vážného ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. V této souvislosti žalobce opětovně zdůraznil, že nelze vyloučit zapojení Běloruska do rusko-ukrajinského konfliktu. Nadto dle žalobce v rámci Běloruska prokazatelně působí partizánské skupiny, které zde vykonávají činnost v neprospěch Běloruska a Ruské federace. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 28. Při posouzení věci soud postupoval dle znění zákona o azylu platného a účinného ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalovaného (srov. čl. II bod 5 přechodných ustanovení zákona č. 314/2025 Sb.).

29. Předně se zabýval posouzením, zda jsou splněny podmínky řízení. Dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas [napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 10. 2. 2025; žaloba byla odeslána dne 6. 3. 2025, tj. v zákonné lhůtě dle § 32 odst. 1 písm. b) zákona o azylu], osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené.

30. Žaloba tudíž lze věcně projednat.

31. Soud tedy napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů přezkoumal. Při přezkumu rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k přímému účinku článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Jednání před soudem 32. Při jednání dne 29. 6. 2026 zástupce žalobce zrekapituloval žalobní argumentaci, přičemž zdůraznil, že žalovaný ani přes výtky, pro které soud zrušil jeho původní rozhodnutí o žádosti žalobce, dostatečným způsobem nezjistil skutkový stav věci. Za zcela zásadní pak zástupce žalobce označil to, žalovaný situaci žalobce nezhodnotil komplexně, toliko jednotlivě vyhodnotil jednotlivé rizikové faktory vyplývající z azylového příběhu žalobce. Riziko pronásledování a možné vážné újmy je ovšem třeba vyhodnotit při kumulativním zhodnocení všech tvrzených rizikových faktorů.

33. Žalovaná při jednání odkázala na obsah svého písemného vyjádření k žalobě.

34. Při jednání soud provedl dokazování listinami, konkrétně internetovými články a jiné písemnosti, které k důkazu navrhl žalobce. Obsah těchto listin soud zohlednil v rozsahu, v jakém na ně odkázal žalobce v doplnění žaloby ze dne 9. 6. 2025. Soud vycházel ze strojových překladů do českého jazyka, které mu spolu s těmito články v původním znění žalobce zaslal. Ověřil přitom, že překlad odpovídá obsahu článků v původním znění. Jednalo se konkrétně o následující listinné důkazy, resp. jejich relevantní části: - článek s názvem Odmítání vojenské služby z důvodu svědomí v běloruské armádě v letech 2022/2023 a postavení běloruských odpíračů vojenské služby z důvodu svědomí v Bělorusku; - zpráva European Bureau for Conscientious Objection (EBCO) o situaci v Bělorusku pro rok 2023/2024 (dostupné online na https://ebco-beoc.org/belarus/2023); - zpráva European Bureau for Conscientious Objection (EBCO) o situaci v Bělorusku pro rok 2024 (dostupné online na https://ebco-beoc.org/belarus/2024); - článek Human rights watch ze dne 8. září 2023 s názvem „Belarus: Decree Puts Exiled Citizens at Risk, Bars Renewing Passports, Completing Other Transactions from Abroad“; - zpráva Human rights watch s názvem „Belarus Events of 2023“; - článek Rádia svoboda (Radio Liberty) s názvem „Belarus's Lukashenka Sets Passport Trap To Lure Opponents Back Home“; - článek Seznam zprávy ze dne 14. 9. 2023 „Bělorus žijící v Česku říká, jakou nastražil Lukašenko past na lidi v cizině"; - článek rubriky centra lidských práv Viasna „Repression during the Presidential Election in Belarus - 2006“; - článek rubriky centra lidských práv Viasna „Human rights situation in Belarus. January 2025; - článku rubriky centra lidských práv Viasna „Observatory condemns new cases of judicial harassment of human rights defenders in Belarus“; a - profily rubriky centra lidských práv Viasna Aleha Korbana, Pavla Seviarynetse, Mikalaie Statkeviche a Zmitsera Dashkeviche.

35. Dále soud provedl dokazování aktuálními informacemi o zemi původu, které si pro účely rozhodnutí o žalobě obstaral. Jednalo je o následující zprávy: - Informace OAMP – Bělorusko – Počty migrantů z/do Běloruska, kontroly na běloruských hranicích s EU, kontroly na bělorusko-ruských hranicích, situace běloruských občanů po dlouhodobém pobytu v zahraničí, sledování běloruských občanů pobývajících v zahraničí ze dne 4. 3. 2026; - Informace OAMP – Bělorusko – Povinná vojenská služba a odvody ze dne 25. 2. 2026; a - Informace OAMP – Bělorusko – Osoby vracející se do Běloruska za účelem obnovy dokladů; situace nezletilých osob po dlouhodobém pobytu v zahraničí ze dne 9. 2. 2026.

36. Doplnění dokazování aktuálními informacemi o zemi původu bylo namístě, neboť od vydání napadeného rozhodnutí uplynula delší doba, přičemž posouzení potřeby mezinárodní ochrany je svou povahou prognostické. Aktuální informace proto mohou svědčit jak ve prospěch, tak v neprospěch žalobce. Nejvyšší správní soud (dále „NSS“) opakovaně zdůrazňuje, že přesné a aktuální informace o zemi původu jsou jedním ze stěžejních podkladů azylového rozhodnutí; musí být relevantní, důvěryhodné, vyvážené, ověřené z různých zdrojů, transparentní a dohledatelné (srov. např. rozsudek NSS ze dne 12. 5. 2021, č. j. 6 Azs 236/2019-73).

37. Soud označené důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti se správním spisem. Konkrétní skutková zjištění pak soud uvede níže v souvislosti s vypořádáním příslušných návrhových bodů.

38. Soud k důkazu neprovedl Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2023 o vztazích s Běloruskem (2023/2041(INI)), neboť skutečnosti, ke kterým žalobce tento důkaz navrhoval, vyplývají ze správního spisu, s jehož obsahem si soud vystačil. Dále soud k důkazu neprovedl ani žalobcem navrhované dva články rubriky centra lidských práv Viasna o odsouzení Zmitsera Dashkeviche a jeho rodiny. S ohledem na obsah spisu ve spojení s výsledky již provedené dokazování má soud za zjištěné, že běloruský režim pronásleduje své aktivní odpůrce režimu, přičemž Zmitser Dashkevich jakožto politický aktivista a vůdce mládežnického hnutí Mladá fronta takovým aktivním odpůrce režimu zjevně byl.

39. Soud neprovedl důkaz listinami, které jsou součástí předloženého správního spisu, neboť jeho obsahem se důkaz neprovádí. Posouzení věci soudem 40. Žalobce v řízení o své žádosti uvedl, že se v letech 2004 až 2006 účastnil několika protestů proti prezidentu Lukašenkovi, při posledním z nich byl v roce 2006 zadržen a po čtrnácti dnech propuštěn bez obvinění. Poté až do odjezdu ze země v roce 2019 neměl se státními orgány žádné další potíže, nebyl trestně stíhán a zemi opustil legálně. V roce 2019 se do Běloruska dvakrát vrátil, aniž by čelil problémům. Protestů v roce 2020 se neúčastnil, v zemi tehdy nepobýval, nevykonával veřejnou ani politickou činnost a netvrdil, že by na sociálních sítích zveřejňoval protirežimní obsah. Žalobce zároveň vyjádřil obavy i z možných důsledků případného odmítnutí výkonu vojenské služby. Konkrétně uvedl, že nesouhlasí s podporou Ruska ve válce na Ukrajině, a proto se obává, že bude pronásledován pro zastávání politických názorů, odmítne-li vojenskou službu. V roce 2023 mu přitom bylo dvakrát doručováno předvolání na vojenskou správu, ale nikdo z jeho rodiny je nepřevzal. Konečně žalobce za rizikový faktor označil i svůj dlouhodobý pobytu na území České republiky.

41. V žalobě pak žalobce s odkazem na výše uvedené výslovně zpochybnil závěr žalovaného, že není dáno riziko přiměřené pravděpodobnosti pronásledování žalobce podle § 12 písm. b) zákona o azylu, resp. že nedošlo ke splnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, tj. že žalobci nehrozí vážná újma, a to v důsledku jeho obav z uvěznění jako důsledků odmítání plnit vojenskou službu. Žalobní argumentace tedy spočívá v tvrzení hrozby pronásledování nebo skutečného nebezpečí vážné újmy do budoucna. Pro účely posouzení rizika přiměřené pravděpodobnosti pronásledování žalobce či skutečného nebezpečí vážné újmy žalobce zdůraznil nutnost komplexního zohlednění všech zmíněných rizikových faktorů vyplývajících z azylového příběhu žalobce.

42. Podle § 12 písm. b) zákona o azylu se cizinci udělí azyl, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

43. Podle § 2 odst. 4 zákona o azylu se pronásledováním rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování.

44. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

45. Podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu. Obecná východiska 46. Podmínkou pro udělení azylu je prokázání odůvodněného strachu z pronásledování z azylově relevantního důvodu. Posouzení je zaměřeno na reálné budoucí riziko, nikoli na hypotetickou možnost nepříznivého vývoje. Doplňková ochrana pak vyžaduje skutečné nebezpečí vážné újmy. Posouzení obou forem ochrany má prospektivní povahu. Standardem je přiměřená pravděpodobnost: možnost pronásledování musí být reálná, nikoli hypotetická, nemusí však přesahovat 50 % (srov. např. rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2020, č. j. 5 Azs 105/2018-46). Nepříznivá lidskoprávní situace v zemi původu proto sama o sobě nepostačuje, nejsou-li dány individualizující okolnosti vztahující se k žadateli. Rovněž není rozhodující pouze to, jaké politické názory žadatel skutečně zastává, ale zda mu takový názor původce případného pronásledování přisuzuje.

47. S ohledem na žalobní argumentaci soud již na tomto místě konstatuje, že institut tzv. kumulativního pronásledování ve smyslu čl. 9 kvalifikační směrnice, k němuž se váže judikatura NSS odkazovaná žalobcem, slouží k posouzení intenzity následků postihů, jimž může být žadatel vystaven, ve světle souběhu jeho relevantních charakteristik.

48. Jakkoliv NSS ve své judikatuře zároveň zdůraznil, že intenzita pronásledování může záviset i na souběhu chráněných charakteristik žadatele (rozsudek NSS ze dne 24. 11. 2020, č. j. 4 Azs 175/2020-49, bod 42), nelze takový závěr vykládat tak, že se mechanicky kumulují jednotlivé žalobcem tvrzené rizikové faktory jeho příběhu, aby se tím bez dalšího zvýšila pravděpodobnost, že mu vůbec hrozí tvrzený postih. Nejprve musí být na podkladě konkrétních zjištění reálné, že se státní orgány o žadatele budou zajímat; teprve pak lze hodnotit souhrnnou intenzitu případných následků. K dílčím námitkám ve vztahu k posouzení rizika pronásledování a skutečného nebezpečí vážné újmy 49. S ohledem na uvedené závěry se soud primárně zaměřil na to, zda jednotlivé žalobcem zmiňované rizikové faktory ve světle informací o zemi původu opodstatňují obavy z možného pronásledování či skutečného nebezpečí vážné újmy.

50. Soud z obsahu správního spisu a z odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatuje, že žalovaný se každým z těchto žalobcem tvrzených rizikových faktorů (srov. odst. 40 tohoto rozsudku) v napadeném rozhodnutí zabýval, přičemž si obstaral aktuální informace o zemi původu, které poskytují odpovědi na klíčové otázky, jež bylo třeba v řízení o žádosti zodpovědět (srov. odst. 8 až 16 tohoto rozsudku).

51. Žalovanému lze vytknout, že k důkazu neprovedl i listinné důkazy, které označil žalobce již ve své první žalobě podané proti původnímu rozhodnutí o jeho žádosti a které soud sám neprovedl, neboť shledal důvody, pro které musel původní rozhodnutí zrušit bez dalšího.

52. Soud nicméně tuto vadu zhojil, když žalobcem předložené listiny k důkazu provedl v řízení o předmětné žalobě. Zároveň musí soud konstatovat, že z obsahu těchto listinných důkazů (blíže viz odst. 34 tohoto rozsudku) soud zjistil, že potvrzují pokračující represivní charakter běloruského režimu vůči jeho odpůrcům. Neobsahují však žádné skutečnosti, které by zpochybňovaly skutkové závěry žalovaného vztahující se konkrétně k situaci žalobce.

53. Ani soudem zajištěné aktuální informace o zemi původu žalobce přitom neobsahují takové poznatky, které by zpochybňovaly závěr žalovaného o nedůvodnosti žádosti.

54. Jakkoliv soud nezlehčuje závažnost represí vůči osobám, které jsou běloruským režimem vnímány jako jeho odpůrci, ani obavy žalobce, které jsou s ohledem na poměry v zemi pochopitelné, musí přisvědčit závěrům žalovaného.

55. Z Informace OAMP – Bělorusko – Počty migrantů z/do Běloruska, kontroly na běloruských hranicích s EU, kontroly na bělorusko-ruských hranicích, situace běloruských občanů po dlouhodobém pobytu v zahraničí, sledování běloruských občanů pobývajících v zahraničí ze dne 4. 3. 2026 soud zjistil, že při vstupu do Běloruska jsou údaje cestujících porovnávány s databázemi bezpečnostních složek, v nichž jsou evidovány osoby považované za odpůrce režimu, extremisty a teroristy. Mezi ně patří veřejně přístupný seznam extremistů vedený ministerstvem vnitra, ale i neveřejná databáze BESporiadki, která podle dostupných informací soustřeďuje zejména osoby uvězněné nebo stíhané v souvislosti s protesty po roce 2020. Shoda v takové databázi vede k výslechu a důkladné kontrole zavazadel a telefonu; osobám na seznamech extremistů či teroristů hrozí s velkou pravděpodobností zatčení.

56. Z téže zprávy dále plyne, že důkladná kontrola může postihnout i navrátilce po delším pobytu v cizině, popř. osoby cestující s povolením k dlouhodobému pobytu v zahraničí. Sama tato skutečnost však není přestupkem ani jiným postižitelným jednáním. Sledování obsahu telefonu pak směřuje k nalezení důkazů trestné či režimem označované extremistické činnosti. V této souvislosti je zjišťována zejména aktivní či opakovaná práce s opozičními médii a skupinami, vedení protivládních kanálů, aktivismus nebo finanční podpora opozičních struktur. Jestliže se takový obsah nenajde, je osoba vpuštěna do země bez dalších překážek. Zpráva dále uvádí, že režim nemá kapacitu systematicky sledovat běžné občany dlouhodobě pobývající v zahraničí, kteří se veřejně neangažují v kritice režimu.

57. Stejný závěr podporuje Informace OAMP – Bělorusko – Osoby vracející se do Běloruska za účelem obnovy dokladů; situace nezletilých osob po dlouhodobém pobytu v zahraničí ze dne 9. 2. 2026. Podle ní nejsou navrátilci postihováni pouze pro dlouhodobý pobyt v zahraničí; potíže s vyřízením pasu a jiných formalit jsou spojeny zejména s tím, zda osoba figuruje na některém vládním seznamu stíhaných osob, účastnila se protestů v roce 2020 nebo protestních akcí v zahraničí, disponuje materiály považovanými za extremistické anebo je zapojena do opoziční či aktivistické činnosti. Soud proto při hodnocení žalobcových obav nezůstal jen u obecného poznatku o existenci hraničních kontrol, nýbrž zkoumal, zda žalobce vykazuje některý z konkrétních znaků, které podle aktuálních zpráv vedou k cílené represi.

58. Soud má nicméně za zjištěné, že žalobce nefiguruje na žádném ze seznamů odpůrců režimu, ať již jde o oficiálně zveřejňované seznamy extremistů či teroristů, nebo o neveřejné evidence, o jejichž existenci a obsahu má veřejnost jen omezené informace. Žalobce své tvrzení o zařazení na „policejní seznam“ založil jen na vlastní domněnce, že policie registruje každé zadržení. Pro takový závěr nesvědčí jeho bezproblémový pobyt v Bělorusku po roce 2006, legální vycestování ani dvě následné bezproblémové návštěvy. Ani nyní provedené dokazování nepřineslo konkrétní okolnost, která by tento závěr vyvracela. Z provedených důkazů naopak plyne pouze to, že byl jednou zadržen v souvislosti s demonstrací v roce 2006. Nebylo však prokázáno, že by byl nyní běloruskými orgány vnímán jako aktivní či potenciální odpůrce režimu. Žalobce se neúčastnil protestů v roce 2020, nevěnoval se opoziční činnosti a podle vlastních tvrzení ani veřejně neprezentoval své politické názory na sociálních sítích. Pouze občasně četl protirežimní média a podporoval své kamarády z Ukrajiny. Případnému riziku souvisejícímu např. s kontrolou obsahu telefonu při hraniční kontrole se nicméně lze vyvarovat (i žalovaným zmiňovanou) výměnou telefonu.

59. Z aktuálních informací o zemi původu nicméně nevyplývá, že by běloruské orgány systematicky postihovaly všechny osoby, které se kdy v minulosti účastnily protivládních demonstrací bez ohledu na jejich další činnost. Naopak plyne z nich, že represivní opatření jsou směřována především vůči osobám, které jsou v současné době identifikovány jako skuteční či domnělí odpůrci režimu, zejména v souvislosti s událostmi roku 2020 a následnou opoziční činností.

60. Tím se projednávaná věc podstatně odlišuje od situací, v nichž mohou být navrátilci pro režim identifikovatelní jako účastníci protestů nebo jiní oponenti. NSS např. v rozsudku ze dne 14. 10. 2024, č. j. 5 Azs 73/2024-59, vytkl správnímu orgánu absenci adresných zjištění o zpětném ztotožňování navrátilce, který se účastnil protestu v roce 2020. V nyní posuzované věci však soud taková zjištění po provedeném dokazování má: aktuální zpráva výslovně váže databázi BESporiadki a zvýšený zájem bezpečnostních složek především na protesty z let 2020 a 2021. Žalobce se přitom těchto protestů neúčastnil, neboť v té době již pobýval k České republice.

61. Provedené listinné důkazy proto neprokazují, že by žalobce měl být při návratu ztotožněn jako osoba, na něž běloruský režim cíleně zaměřuje represi. Případy postihů bývalých účastníků protestů z let před rokem 2020, na něž žalobce poukazuje, se týkají osob s individuálně odlišnou, zpravidla výraznější opoziční či veřejnou činností; bez bližší srovnatelnosti nemohou založit individuální riziko žalobce. Jeho tvrzení, že by při případném výslechu byla zjištěna žádost o mezinárodní ochranu a tato skutečnost by vedla k perzekuci, zůstalo v rovině spekulace. Žalobce netvrdil a žádný podklad nenasvědčuje tomu, že by běloruské orgány o jeho žádosti věděly nebo mu ji přičítaly jako projev opoziční činnosti.

62. Ani žalobcova obecně deklarovaná podpora Ukrajinců v České republice a nesouhlas s ruskou agresí nemění uvedený závěr. Žalobce netvrdil, že by se veřejně účastnil protirežimních či protiválečných akcí, vystupoval v médiích, finančně podporoval opoziční organizace nebo svou podporu Ukrajiny jinak veřejně projevil způsobem zjistitelným běloruskými orgány. Pouhé soukromé postoje a pomoc známým na území České republiky bez dalšího nezakládají důvodný předpoklad, že mu bude připsán politický názor relevantní pro azylové posouzení.

63. K vojenské povinnosti soud předně uvádí, že žalobce dle vlastních tvrzení již základní vojenskou službu absolvoval. Z Informace OAMP – Bělorusko – Povinná vojenská služba a odvody ze dne 25. 2. 2026 soud zjistil, že Bělorusko se ke dni jejího vydání přímo vojensky nezapojilo do konfliktu na Ukrajině a běloruští vojáci, včetně vojáků základní služby, se bojů neúčastní. Odvody nadále probíhají ve standardním režimu a zpráva nezjistila změny v oblasti odvodů nebo povinné vojenské služby vyvolané konfliktem na Ukrajině; ani cvičení uskutečňovaná od roku 2022 nepředstavují mobilizaci. Žalobcem tvrzená obava z povolání „do války s Ukrajinou“ proto nemá oporu ve zjištěném skutkovém stavu.

64. Soud se však dále zabýval i možností povolání žalobce jako osoby zařazené v záloze na vojenské cvičení, včetně následků případného nedostavení se. Z Informace OAMP – Bělorusko – Povinná vojenská služba a odvody ze dne 25. 2. 2026 plyne, že cvičení záloh jsou povinná a mohou se týkat osob, které základní službu absolvovaly. Za vyhýbání se vojenskému cvičení může hrozit obecně prospěšná práce, pokuta, nápravné práce do jednoho roku, zadržení, a při úmyslném vyhýbání též trest odnětí svobody až na dva roky. Jestliže by předvolání nebylo možné doručit pro neaktuální údaje ve vojenské evidenci, mohou být uplatněny obecně prospěšné práce, pokuta nebo zadržení. Současně zpráva uvádí, že takové případy jsou spíše výjimečné.

65. Judikatura NSS obecně vychází z toho, že branná povinnost je legitimním požadavkem státu a samotná obava z vojenské služby, její odepření nebo vyhýbání se jí bez dalšího nepředstavují azylově relevantní důvod. Jinak tomu může být při reálně projeveném politickém nebo náboženském přesvědčení, při hrozbě nepřiměřeného či diskriminačního trestu, popř. jestliže by výkon služby zahrnoval jednání odporující mezinárodnímu právu (usnesení NSS ze dne 18. 4. 2019, č. j. 9 Azs 410/2018-38; srov. též rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2025, č. j. 3 Azs 35/2024-27).

66. Na rozdíl od žalovaného soud tedy nevychází z toho, že by hrozba postihu za vyhýbání se vojenskému cvičení byla zcela vyloučena. Ani aktuální uvedená zjištění však soud nevedou k závěru, že by žalobci takový postih s přiměřenou pravděpodobností hrozil, natož že by byl motivován jeho politickým názorem. Žalobce nepředložil předvolání ani jiný podklad osvědčující, že mu bylo v roce 2023 účinně doručeno nebo že proti němu bylo zahájeno řízení. Podle aktuálních informací je pro osobní doručení rozhodné potvrzení adresáta; samotné tvrzení, že kurýr předvolání přinesl rodičům, kteří je nepřevzali, neprokazuje vznik povinnosti dostavit se. Žalobce také netvrdil veřejné projevy nesouhlasu s válkou ani jiné jednání, z něhož by mu běloruské orgány mohly připsat politický názor. V posuzované věci proto nebylo prokázáno, že by žalobci hrozila sankce mimořádné intenzity nebo selektivně ukládaná z důvodu jeho skutečných či přisuzovaných politických názorů.

67. Soud konečně neshledal, že by žalobci hrozil trest smrti, mučení či nelidské nebo ponižující zacházení nebo trest, popřípadě vážná újma z důvodu nerozlišujícího násilí. Bělorusko sice vykazuje závažné nedostatky v ochraně lidských práv, které se v konkrétních případech mohou projevit i velmi závažnými zásahy. Z obsahu správního spisu a provedeného dokazování však neplyne žádný individualizující faktor, pro který by žalobce takovému riziku reálně čelil. Obecná možnost namátkové nebo i důkladnější hraniční kontroly tento standard nenaplňuje, zejména když žalobce není evidován jako odpůrce režimu a netvrdí veřejnou protirežimní aktivitu ani obsah v elektronických zařízeních, který by jej s takovou aktivitou spojoval.

68. Žalobce brojí též proti hodnocení své žádosti jako účelové. Soud souhlasí, že samotný časový odstup mezi příjezdem a podáním žádosti automaticky neprokazuje její účelovost ani nevylučuje potřebu ochrany. Tento dílčí závěr žalovaného proto nemá samostatnou určující váhu. Skutečnost, že žalobce podal žádost až poté, co mu bylo uloženo správní vyhoštění a stanovena lhůta k vycestování, přičemž sám uvedl, že až do té doby spoléhal na možnost získat pobytové oprávnění prostřednictvím zaměstnání, může mít podpůrný význam při hodnocení jeho motivace. Nemůže ovšem nahrazovat věcné posouzení azylových důvodů. To žalovaný provedl a soud je shledal správným.

69. Po zhodnocení všech provedených důkazů soud uzavírá, že žalovaný respektoval závazný právní názor vyslovený ve zrušujícím rozsudku, dokazování podstatným způsobem doplnil a své skutkové závěry opřel o relevantní a aktuální informace o zemi původu. Také dokazování provedené soudem potvrdilo, že zvýšenému riziku represí v současném Bělorusku čelí především osoby identifikované režimem jako jeho odpůrci, zejména účastníci protestů z roku 2020, opoziční aktivisté, osoby zařazené v databázích extremistů či teroristů nebo osoby dlouhodobě veřejně vystupující proti režimu. Nebylo však prokázáno, že by do některé z těchto kategorií náležel žalobce.

70. Proto soud neshledal, že by žalobci v případě návratu do Běloruska hrozilo pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu nebo vážná újma podle § 14a téhož zákona. K námitce potřeby kumulativního zhodnocení situace žalobce 71. Žalobce v řízení před soudem opakovaně zdůrazňoval, že žalovaný zásadně pochybil, pokud posuzoval jednotlivé rizikové faktory azylového příběhu žalobce izolovaně, aniž by zohlednil jeho situaci komplexně. Žalobce v této souvislosti odkázal na koncept tzv. kumulativního pronásledování včetně judikátů NSS, které tento koncept blíže vysvětlují.

72. Jak již soud konstatoval výše v odst. 47 tohoto rozsudku, institut tzv. kumulativního pronásledování ve smyslu čl. 9 kvalifikační směrnice, k němuž se váže judikatura NSS odkazovaná žalobcem, slouží k posouzení intenzity následků postihů, jimž může být žadatel vystaven, nikoli k metodě konstrukce pravděpodobnosti, že k těmto následkům vůbec dojde.

73. Soud nicméně souhlasí s tím, že individuální situaci žadatele je třeba posuzovat komplexně. Nelze však přisvědčit žalobcově představě, že z pouhého souběhu několika hypotetických rizikových faktorů lze automaticky dovodit vyšší pravděpodobnost pronásledování. Jinými slovy, nelze mechanicky spojovat skutečnosti spočívající v účasti na demonstraci v roce 2006, dlouhodobém pobytu v zahraničí, podání žádosti o mezinárodní ochranu a nesouhlasu s válkou na Ukrajině a pouze z jejich kombinace dovozovat vyšší pravděpodobnost budoucího pronásledování. Nejprve musí být postaveno najisto, že žalobci vůbec hrozí konkrétní postih. Takový závěr však ze skutkových zjištění soudu nevyplývá.

74. Žalobní námitka založená na tom, že žalovaný měl všechny okolnosti jeho příběhu posuzovat „kumulativně“, proto není důvodná. Žalovaný hodnotil protestní minulost, délku pobytu v zahraničí, tvrzené postoje k válce i riziko hraniční kontroly ve vzájemných souvislostech. Žádná z těchto okolností, ani jejich souhrn, však neukazuje na reálnou možnost cíleného postihu žalobce požadované intenzity. Kumulativní posouzení nemůže nahradit chybějící konkrétní vazbu žalobce na skupinu osob režimem vyhledávaných a postihovaných.

75. Tato žalobní námitka je tudíž nedůvodná. K námitce procesní vady zastoupení 76. Žalobce konečně žalovanému vytýkal i procesní pochybení, v důsledku kterého měl být žalobce zkrácen na právech takovým způsobem, že to mělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Konkrétně žalobce uváděl, že výzva podle § 36 odst. 3 správního řádu měla být zaslána jeho advokátovi. Jelikož se tak nestalo, nemohl se žalobce řádně seznámit s podklady napadeného rozhodnutí a reagovat na jejich obsah.

77. Podle § 33 odst. 1 správního řádu si účastník si může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně do protokolu. V téže věci může mít účastník současně pouze jednoho zmocněnce.

78. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že plná moc opravňující advokáta Mgr. Petra Mertu k zastupování žalobce v řízení o jeho žádosti o mezinárodní ochranu byla do spisu založena až dne 31. 1. 2025 (tj. po vydání napadeného rozhodnutí), přičemž tato plná moc byla datována 17. 1. 2025. Pokud žalobce tvrdí, že plná moc byla do správního spisu založena dříve, neodpovídá takové tvrzení obsahu spisu. Žalobce přitom toto své tvrzení nijak nedoložil.

79. Soud si je vědom judikatury, v níž NSS nepřipouští přepjatě formalistický postup. Jsou-li dány okolnosti, z nichž je deklarované zastoupení vysoce pravděpodobné, pak není nutné na doložení plné moci trvat. Například v rozsudku ze dne 30. 9. 2015, č. j. 2 As 156/2015- 29, NSS vysvětlil, že takovou vysokou pravděpodobnost mohou založit konkrétní projevy aktivního jednání advokáta v dané věci.

80. V posuzovaném případě ovšem soud neshledal, že by žalovaný měl takové podstatné indicie o tom, že žalobce je ve správním řízení zastoupen. Žalobce v této souvislosti poukazoval na své zastoupení v soudním řízení o žalobě proti původnímu rozhodnutí žalovaného o žádosti. K tomuto argumentu soud konstatuje, že správní řízení a soudní řízení správní jsou dva samostatné procesní celky upravené odlišnými procesními předpisy. Plná moc předložená soudu pro soudní řízení proto tak bez dalšího neprokazuje zmocnění k zastupování účastníka v následném správním řízení vedeném po zrušení původního správního rozhodnutí.

81. Žalovaný tak za daných okolností neměl povinnost zjišťovat, zda plná moc doložená advokátem v soudním řízení zahrnuje i zmocnění k zastupování žalobce ve správním řízení o žádosti. Doručením výzvy přímo žalobci tedy nedošlo k porušení § 34 odst. 2 správního řádu ani jeho práva vyjádřit se k podkladům. Nadto soud stanovisko žalobce k obsahu podkladů pro vydání napadeného rozhodnutí a 82. Ani tuto námitku tedy soud neshledal důvodnou. Námitky uplatněné po uplynutí lhůty k podání žaloby 83. V posledku soud uvádí, že žalobce v replice ze dne 14. 8. 2023 uplatnil nový žalobní bod, a to když namítal, že žalovaný pochybil, když v napadeném rozhodnutí vůbec neposoudil možnost udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu, v souvislosti s tvrzením, že v rámci Běloruska prokazatelně působí partizánské skupiny, které zde vykonávají činnost v neprospěch Běloruska a Ruské federace.

84. Jím se však již soud nemohl zabývat, neboť jej žalobce nepřípustně vznesl až po uplynutí lhůty k podání žaloby [§ 32 odst. 1 písm. b) zákona o azylu]. Napadené rozhodnutí bylo dle protokolu o předání rozhodnutí správního spisu doručeno žalobci dne 10. 2. 2025. Žalobní bod uplatněný až v replice ze dne 8. 4. 2025 byl proto zjevně uplatněn až po uplynutí zákonné lhůty 1 měsíce k podání žaloby [§ 32 odst. 1 písm. b) zákona o azylu]. Soud se tak touto námitkou blíže nezabýval. Toliko podotkne, že taková námitka je značně obecná, aniž by z ní jakkoliv bylo zřejmé, jaké nebezpečí a z jakých důvodů má konkrétně žalobci v důsledku blíže nespecifikovaných aktivit partyzánů hrozit. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 85. Soud po doplnění dokazování neshledal, že by žalobci v případě návratu do Běloruska hrozilo pronásledování nebo vážná újma ve smyslu zákona o azylu (§ 71 odst. 2 s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že soud neshledal žalobní body důvodnými a nezjistil ani žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, žalobu pro její nedůvodnost zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

86. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť nebyl procesně úspěšný. Žalovanému, který měl ve věci úspěch, žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Nejvyšší správní soud však kasační stížnost odmítne pro nepřijatelnost, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 29. června 2026 Johana Jandusová v. r. soudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje: A. Ř.