37 A 19/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Jana Peroutky a Kryštofa Horna ve věci navrhovatele: Spolek přátel dopravy sídlem Urbánkova 3367/61, Modřany, Praha zastoupený advokátem Mgr. Štěpánem Holubem sídlem Za Poříčskou bránou 365/21, Karlín, Praha proti odpůrci: Městský úřad Sedlčany sídlem nám. T. G. Masaryka 32, Sedlčany zastoupený advokátem Mgr. Michalem Janíkem sídlem Pivovarská 15, Příbram o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích ze dne 28. 4. 2025, č. j. MÚ-S/OVÚP/2494/2025-6 Hul, takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy – Stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích ze dne 28. 4. 2025, č. j. MÚ-S/OVÚP/2494/2025-6 Hul, se ruší dnem 31. 12. 2026 v části - stanovení dopravního značení 2x B 28 (Zákaz zastavení), 2x B 2 (Zákaz vjezdu všech vozidel), 2x IP 4b (Jednosměnný provoz), IP 11c (Parkoviště podélné stání), V 13 (Šikmé rovnoběžné čáry), V 10a (Stání podélné) a V 12a (Žlutá klikatá čára) na pozemní komunikaci v ulici Luční; - odstranění dopravního značení 3x B 28 (Zákaz zastavení) a IP 6 (Přechod pro chodce) na pozemní komunikaci v ulici Luční; - odstranění dopravního značení IP 6 (Přechod pro chodce) na pozemní komunikaci v ulici Nádražní.

II. Ve zbývajícím rozsahu se návrh zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Návrhem podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se navrhovatel domáhá zrušení opatření obecní povahy – Stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích ze dne 28. 4. 2025, č. j. MÚ-S/OVÚP/2494/2025-6 Hul (dále jen „napadené OOP“). Napadeným OOP odpůrce podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), stanovil místní úpravu provozu, jež spočívala v odstranění trvalého dopravního značení: - 2x IP 6 (Přechod pro chodce), - 2x B 13 (Zákaz vjezdu vozidel, jejichž okamžitá hmotnost přesahuje vyznačenou mez), - 2x E13 (Text nebo symbol), - 2x E 2b (Tvar křižovatky), - 3x B 28 (Zákaz zastavení), - P 2 (Hlavní pozemní komunikace), umístění trvalého dopravního značení: - 2x IS 15a (Jiný název – „MASTNÍK“), - 2x B 28 (Zákaz zastavení), - 2x B 2 (Zákaz vjezdu všech vozidel), - 2x IP 4b (Jednosměnný provoz), - IP 11c (Parkoviště podélné stání), - V 13 (Šikmé rovnoběžné čáry), - V 10a (Stání podélné), - V 12a (Žlutá klikatá čára) a „posunutí stávajícího DZ dle situace na pozemních komunikacích v obci Sedlčany“.

2. Podle odůvodnění napadeného OOP byla místní úprava provozu na pozemních komunikacích přijata na základě návrhu společnosti Údržba silnic, s. r. o., podaného kvůli rekonstrukci mostu a ulic Nádražní a Luční.

3. Navrhovatel podal k návrhu napadeného OOP připomínku.

4. Navrhovatel pod bodem [1] připomínky požadoval zachování přechodu pro chodce přes pozemní komunikaci v ulici Luční. Bez přechodu budou mít chodci zkomplikovaný pohyb po obci, včetně přístupu k autobusovým zastávkám. Kvůli navrhované úpravě by děti dojíždějící vlakem do Olbramovic nemohly cestovat do školy bez doprovodu dospělé osoby.

5. Pod bodem [2] připomínky požadoval, aby byla pro pozemní komunikaci v ulici Luční zavedena nejvyšší povolená rychlost 30 km/h z důvodu ochrany chodců a cyklistů. Jedná se o pozemní komunikaci v obytné zástavbě.

6. Pod bodem [3] připomínky požadoval zachování obousměrného provozu cyklistů na pozemní komunikaci v části ulice Luční. Jednosměrný provoz bez povolení obousměrné jízdy cyklistů by nutil cyklisty jezdit delší trasou, přes více křižovatek a ulicemi s intenzivnějším provozem. Cyklisté by byli nuceni jezdit ulicemi Votická a Sedlecká. Na této objízdné trase přitom došlo od roku 2007 podle veřejně dostupných dat k šesti policií evidovaným nehodám cyklistů. Vždy byly zaviněny řidičem motorového vozidla a často se zraněním cyklisty. V ulici Luční byla evidována jen jedna nehoda bez zranění. Navrhovatel poukázal na to, že v jiných případech policie souhlasila s obousměrným provozem všech vozidel i při výrazně menší průjezdné šířce (navrhovatel odkázal na stanovisko k místní úpravě provozu v Příbrami). V omezení obousměrného provozu cyklistů podle návrhu napadeného OOP navrhovatel spatřoval bezdůvodně rozdílný přístup.

7. Pod bodem [4] připomínky požadoval úpravu šíře parkovacích stání v „ul. Luční podél zdi s Nádražní“. Podle navrhovatele byla navrhovaná šíře parkovacích míst 2,75 m nestandardní a požadoval úpravu šíře na „standardní“ 2 m, čímž by došlo ke zvětšení pojezdné šířky ulice.

8. Pod bodem [5] připomínky požadoval ke stávajícímu dopravnímu značení IP 10a (Slepá pozemní komunikace) v ulici Potoční doplnit dodatkovou tabulku E 13 (Text nebo symbol) s textem „mimo symbol 217“ (jízdní kolo). Nejedná se o slepou pozemní komunikaci pro veškerá vozidla. Navrhovatel proto požadoval doplnit dodatkovou tabulku, aby byla komunikace dále průjezdná pro jízdní kola. Dopravní značení v navrhované podobě by bylo zavádějící a v rozporu s informačním značením pro cyklisty (označenou cyklostezkou).

9. Odpůrce si k navrhovatelově připomínce vyžádal vyjádření policie. Vyjádření policie odpůrce do odůvodnění napadeného OOP převzal (vložil v podobě, v jaké jej obdržel). Vycházeje z vyjádření policie odpůrce žádnému z požadavků v navrhovatelově připomínce nevyhověl.

10. K požadavku pod bodem [1] odpůrce uvedl, že přechod pro chodce na pozemní komunikaci v ulici Luční byl v rámci stavebních úprav zrušen a nahrazen místem pro přecházení. Zřízení přechodu pro chodce neodpovídalo požadavkům technické normy ČSN 73 6110, jelikož nenaplňoval požadované intenzity provozu chodců a vozidel ve špičkové hodině. Odpůrce dále konstatoval, že obecně lze přechod pro chodce považovat z jistých hledisek i za nebezpečný. Z psychologického hlediska má chodec na přechodu pro chodce „pocit falešného bezpečí“ a není tak při vstupování do vozovky ostražitý, jako když vozovku přechází mimo přechod. To měly prokazovat i statistické údaje: k nejvíce střetům vozidel s chodci docházelo právě na přechodech pro chodce. Vzhledem k existenci stávajících přechodů pro chodce na pozemní komunikaci v ulici Nádražní mezi domy č. p. 90 a 106, dále mezi domy č. p. 438 a 429 a zřízením místa pro přecházení u křižovatky ulic Nádražní a Pod Potoky byla dostupnost zařízení občanské vybavenosti a dopravních uzlů zlepšena. Součástí stavebních úprav v ulici Luční byla rekonstrukce chodníků, čímž došlo ke zlepšení podmínek pro pohyb chodců.

11. K požadavku pod bodem [2] odpůrce uvedl, že omezení nejvyšší povolené rychlosti na 30 km/h v ulici Luční nebylo nezbytně nutné, a to vzhledem ke „směrovému vedení a šířkovému uspořádání“ pozemní komunikace. Odpůrce odcitoval požadavky zákona o silničním provozu na chování účastníků provozu a na užívání dopravních značek a dopravních zařízení.

12. K požadavku pod bodem [3] odpůrce připomněl stavební úpravy v prostoru ulic Luční a Nádražní, které komplexně řešily požadavky na pohyb chodců. Úpravou křižovatky ulic Nádražní a Luční došlo ke snížení počtu parkovacích míst, což v dané lokalitě nebylo žádoucí. Navrhované parkovací kapacity stav vyváží. Policie ve svém vyjádření, respektive odpůrce v odůvodnění napadeného OOP uvedl, že základní šířka volné pojížděné vozovky pro bezproblémové míjení vozidel je minimálně 3,5 m; policie nicméně za vhodnou šířku pro bezproblémové míjení vozidel považovala 3,75 m. V odůvodněných případech při rychlosti do 30 km/h a intenzitě provozu do 100 vozidel/hod je sice pro míjení cyklistů a motorových vozidel dostačující volná pojížděná šířka vozovky cca 3 m. To policie v konkrétním případě za navrhovaných podmínek nepovažovala za vhodné z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu. Pokud by ovšem byly dodrženy výše uvedené parametry, policie neměla k obousměrnému provozu cyklistů námitek. Současně ale upozornila na to, že v lokalitě již je stávající cyklistická trasa (značena DZ IS21a) v ulici Potoční, která navazuje na stezku pro cyklisty vedoucí podél Sedleckého potoka. Ta je z hlediska komplexního řešení cyklistické infrastruktury vhodnější než úprava požadovaná v připomínkách. Co se týče odkazovaného stanoviska, to bylo podle policie vydáno k návrhu místní úpravy provozu neumožňující obousměrný provoz cyklistů v jednosměrném úseku místní komunikace. Takový návrh ani nebyl policii předložen.

13. K požadavku pod bodem [4] odpůrce uvedl, že podle technické normy ČSN 73 6056 je nejmenší odstup vozidla od pevné překážky pro osobní vozidla 0,75 m. Základní šířka parkovacího stání pro podélné parkování je 2 m. Navrhované parkovací stání v úseku ulice Luční o celkové šířce 2,75 m je v souladu s technickou normou ČSN 73 6056 a požadavky na bezpečnost a plynulost provozu.

14. K požadavku pod bodem [5] odpůrce uvedl, že dopravní značení IP 10a (Slepá pozemní komunikace) bylo doplněno o dopravní značení IS 21a [Směrová tabulka pro cyklisty (přímo, vlevo nebo vpravo)] s číslem 11 a symbolem 217. To policie zjistila z místního šetření. Zmíněné značení informovalo cyklisty o čísle cyklistické trasy a označovalo její průběh v obou směrech přes lávku v ulici Potoční, která nebyla přístupná pro motorová vozidla. Umístění požadovaného značení tudíž není nezbytně nutné, jelikož tímto úsekem byla vedena stávající, řádně označená cyklistická trasa.

II. Návrh

15. Navrhovatel v návrhu nejprve vysvětlil, z čeho dovozuje svou aktivní procesní legitimaci k podání návrhu. Navrhovatel je spolek a někteří jeho členové bydlí v lokalitě, jíž se dotýká napadené OOP. Napadené OOP jeho členy omezuje a ohrožuje.

16. K samotným vadám napadeného OOP navrhovatel uvedl, že je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Napadené OOP sice obsahuje formální odůvodnění, avšak to je velmi obecné a stručné. Neuvádí, proč byly jednotlivé změny zavedeny. Napadené OOP bylo odůvodněno rekonstrukcí. Odpůrce však nezvolil přechodnou úpravu provozu. Pokud zvolil typ úpravy trvalejšího charakteru, měl důkladně odůvodnit, proč je taková úprava v dlouhodobém horizontu nezbytná. Navrhovatel měl též za to, že nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů, případně pro vnitřní rozpornost trpí i vypořádání jeho připomínek. Odpůrce v podstatě převzal argumentaci policie, aniž by sám vysvětlil, z jakých konkrétních skutkových podkladů vycházel, jak jednotlivé argumenty hodnotil a proč jim nepřisvědčil. Ani převzaté důvody nevypořádávaly navrhovatelovy připomínky dostatečně.

17. Dále se navrhovatel věnoval samotnému způsobu vypořádání jednotlivých připomínek. Technické normy pro zřizování přechodů pro chodce nejsou závazné. „[T]o zejména v situaci, kdy nedošlo ve vztahu k této normě k nové (nebezpečné) situaci“. Odpůrce neuvedl konkrétní intenzity chodců a vozidel, na jejichž základě by bylo možné ověřit tvrzení o nedodržení normových podmínek. Současně odpůrce odkázal na jiný blízký přechod pro chodce (mezi domy č. p. 438 a 429). Z textu a přiložené grafické části napadeného OOP plyne, že dochází k odstranění právě tohoto přechodu pro chodce. Odpůrce argumentoval místem pro přecházení. Z textové ani grafické části napadeného OOP není patrné, kde a jak je takové místo stanoveno. Argumentace „pocitem falešného bezpečí“ je nelogická. Na základě takového argumentu by nebylo možno umístit prakticky žádnou dopravní značku, která omezuje jen některého účastníka provozu (a současně upřednostňuje jiného účastníka). K připomínce požadující snížení nejvyšší povolené rychlosti na 30 km/h odpůrce pouze zrekapituloval obecné povinnosti účastníků provozu. Navrhovatel ovšem zmiňoval potřebu chránit zranitelné účastníky provozu (snížením rychlosti) vzhledem ke konkrétnímu charakteru lokality. Zmínky o stavebních úpravách zabezpečující pohyb chodců s požadavkem na obousměrný provoz cyklistů nesouvisí. Policie ve vyjádření k požadavku na obousměrný provoz cyklistů v ulici Luční vycházela z technických podmínek a tam uvedených parametrů. Uvedla, že při jejich dodržení by proti obousměrnému provozu cyklistů neměla námitky. Současně uvedla, že požadované řešení nepovažuje za vhodné kvůli zajištění bezpečnosti. Není zřejmé, zda požadavku nebylo možné vyhovět kvůli nedodržení parametrů v technických podmínkách (a jakých), nebo kvůli „neurčitému bezpečnostnímu úsudku“. Vypořádání připomínky proto bylo vnitřně rozporné. Navrhovatel v návrhu doplnil, že se v ulici Luční nachází sportoviště a inline dráha, tedy místa, u nichž lze předpokládat zvýšený pohyb cyklistů včetně dětí. Jestliže se odpůrcem uváděná alternativa (cyklistická trasa v ulici Potoční navazující na stezku pro cyklisty vedoucí podél Sedleckého potoka) nachází až za potokem, není jasné, jak by se cyklisté měli k cílům v ulici Luční dostat jinak než objížďkou po ulici Votická. Z dat Ředitelství silnic a dálnic plyne, že ulice Votická je velmi frekventovaná, jelikož se na pohybovalo průměrně 5 869 vozidel denně. K navrhovatelově odkazu na podobný případ, kdy byla i při menší průjezdné šířce povolena obousměrná jízda cyklistů, odpůrce pouze převzal vyjádření policie, podle kterého jí žádný takový návrh nebyl předložen. To navrhovatel nepovažoval za vypořádání argumentu, ale jeho obcházení. Při vypořádání připomínky ohledně šířky parkovacích stání odpůrce nevysvětlil, jaká „pevná překážka“ byla v daném místě rozhodná a proč právě její existence odůvodňovala zachování parkovacích stání o šíři 2,75 m. Dopravní značení označující cyklistickou trasu doplňující dopravní značení IP 10a (Slepá pozemní komunikace) je pouze informativní. Dopravní značení, jehož existenci měl odpůrce zjistit místním šetřením, navíc nebylo v grafické příloze napadeného OOP zachyceno.

18. Napadené OOP je v rozporu s hmotným právem – konkrétně se svobodou pohybu, právem na ochranu života a zdraví, právem na obecné užívání pozemních komunikací, technickými normami a technickými podmínkami. Konečně bylo napadené OOP je nepřiměřené. Neobstojí v kritériu vhodnosti, potřebnosti ani proporcionality v užším smyslu.

III. Vyjádření k návrhu

19. Podle odpůrce navrhovatel neprokázal aktivní věcnou legitimaci v rozsahu, v jakém se domáhal zrušení celého napadeného OOP. V nyní projednávané věci navrhovatel u řady námitek neprokázal zásah do své právní sféry. Například u požadavku na snížení nejvyšší povolené rychlosti 30 km/h a u požadavku na zavedení obousměrné jízdy cyklistů navrhovatel vycházel především z obecných tezí o podpoře cyklistické dopravy. Nikoliv z konkrétního vyvrácení „bezpečnostních a prostorových důvodů“ uváděných odpůrcem a policií. Odpůrce připustil, že některé důvody mohly být v napadeném OOP rozvedeny podrobněji. To ale samo o sobě nezakládalo nepřezkoumatelnost, pokud je z napadeného OOP a ze správního spisu zřejmé, jaký cíl opatření sledovalo a proč nebylo vyhověno připomínkám navrhovatele (k tomu odpůrce odkázal na rozsudek NSS ze dne 16. 4. 2026, č. j. 6 As 20/2026-39). Odpůrce si byl vědom toho, že vyjádření policie nebylo závazným stanoviskem ve smyslu § 149 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Z toho však neplyne, že nemohl z odborného vyjádření policie vycházet a ztotožnit se s ním.

20. Odpůrce rozvedl, proč původní přechod pro chodce v ulici Luční nebyl bezpečný a jak se rekonstrukcí zlepšila infrastruktura pro pohyb chodců. K požadovanému snížení nejvyšší povolené rychlosti na 30 km/h uvedl, že ta v úseku pozemní komunikace nebyla stanovena ani před rekonstrukcí a její stanovení nebylo navrženo ani napadeným OOP. Podle odpůrce „stavební a směrové“ uspořádání ulice samo o sobě neumožňuje rychlou jízdu a explicitní dopravní omezení nebylo nezbytné. K požadavku na umožnění obousměrné jízdy cyklistů odpůrce doplnil, že pozemní komunikace v ulici Luční je v nejužším místě široká 5 m. V tomto prostoru bylo nutné poměřovat požadavky na bezpečný pohyb chodců, bezpečnost provozu, průjezdnost, parkování a možnost cyklistického provozu. Při stanovování šíře parkovacích míst byla rozhodnou pevnou překážkou opěrná zeď. Parkovací stání v lokalitě nepředstavuje jen soukromý zájem motoristů. V okolí se nacházejí provozovny občanské vybavenosti (drogerie, prodejna jízdních kol, veterinární ordinace a další služby). Odpůrce zopakoval, že u dopravní značky IP 10a (Slepá pozemní komunikace) v ulici Potoční se nachází dopravní značení IS 21a [Směrová tabulka pro cyklisty (přímo, vlevo nebo vpravo)]. Navrhovatel pouze preferuje jiné dopravní značení, aniž by prokázal, že stávající značení je nesrozumitelné, nezákonné nebo že by reálně zasahovalo do právní sféry jeho členů. Jak plyne z rozsudku NSS č. j. 6 As 20/2026-39, pokud je připomínka spíše obecná, odpovídá tomu i vypořádání připomínky. Napadené OOP je přiměřené. Cyklisté mohou využít alternativní cyklistické trasy – ze sportoviště vede více tras. Jedna vede ulicí Primáře Kareše kolem základní školy, další vede ulicí Potoční. Pokud trasa krátce vede po ulici Votická, jde stále o úsek v obci, kde je nejvyšší povolená rychlost 50 km/h. Případně mohou cyklisté v krátkém jednosměrném úseku sesednout z kola a kolo vést. Zásah do cyklistické dopravy je omezený. Podle rozsudku NSS č. j. 6 As 20/2026-39 lze opatření upravující provoz na pozemních komunikacích přijmout i preventivně bez statistik nehodovosti, stížností občanů apod.

IV. Replika

21. Navrhovatel měl v replice za to, že nyní řešená věc je odlišná od věci řešené NSS v rozsudku č. j. 6 As 20/2026-39, na který odpůrce ve vyjádření odkazoval. V nyní řešené věci navrhovatel vznesl konkrétní připomínky, které vyžadovaly konkrétní vypořádání. Ve věci řešené NSS v rozsudku č. j. 6 As 20/2026-39 se policie k požadavku na obousměrnou jízdu cyklistů v připomínkách vyjádřila jednoznačně negativně. V nynější věci bylo vyjádření policie nejednoznačné, resp. podmíněné. Jeho převzetím nebyla připomínka vypořádána. Ve vyjádření k návrhu odpůrce odůvodňoval napadené OOP až dodatečně. Odpůrce ani dostatečně nereagoval na námitku, proč s odkazem na rekonstrukci mostu a ulic Nádražní a Luční byla stanovena trvalá úprava provozu. Navrhovatel se nedomáhal stanovení nejvyšší povolené rychlosti jako samostatného subjektivního práva. Tento požadavek souvisel s možností povolit obousměrnou jízdu cyklistů v ulici Luční. Navrhovatel nesouhlasil s argumentem, že cyklisté mohou překonat jednosměrný úsek chůzí. Navrhovatel trval na zrušení celého napadeného OOP. Šlo o úpravu provozu ve velmi omezeném území dvou ulic. Stanovená místní úprava provozu je vzájemně provázaná a vady OOP nespočívají pouze v izolovaných dílčích nedostatcích, ale především v celkové absenci přezkoumatelného odůvodnění. Zrušením jen některé části OOP by byl ponechán v platnosti dopravní režim, jehož zákonnost nebyla dostatečně odůvodněna.

V. Posouzení návrhu soudem Splnění procesních podmínek

22. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy (§ 101a s. ř. s.; srov. též např. rozsudek NSS ze dne 18. 9. 2008, č. j. 9 Ao 1/2008-34), kterými jsou existence opatření obecné povahy, včasnost návrhu, aktivní procesní legitimace navrhovatele a formulace závěrečného návrhu (§ 101b odst. 1 a 2 s. ř. s.).

23. Podle § 77 odst. 5 zákona o silničním provozu místní a přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích stanoví příslušný správní orgán opatřením obecné povahy, jde-li o světelné signály, příkazové a zákazové dopravní značky, dopravní značky upravující přednost a dodatkové tabulky k nim nebo jiné dopravní značky ukládající účastníku silničního provozu povinnosti odchylné od obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Napadené OOP tyto regulativy obsahuje. Napadené OOP bylo v souladu s § 173 odst. 1 správního řádu oznámeno veřejnou vyhláškou, jež byla vyvěšena na úřední desku odpůrce dne 28. 4. 2025. Napadený akt je tedy opatřením obecné povahy, které bylo řádně vydáno a je účinné. Podmínka existence opatření obecné povahy je splněna.

24. Podle § 101b odst. 1 věty první s. ř. s. je nutné návrh podat do jednoho roku ode dne, kdy opatření obecné povahy nabylo účinnosti. Napadené OOP nabylo účinnosti dne 13. 5. 2025 a navrhovatel podal návrh na jeho zrušení dne 28. 4. 2026. Návrh je včasný.

25. Podle § 101a odst. 1 věty první s. ř. s. platí, že návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen.

26. V bodě 34 usnesení ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, č. 1910/2009 Sb. NSS, rozšířený senát konstatoval, že „aktivní procesní legitimace bude tedy dána, bude-li stěžovatel logicky konsekventně a myslitelně tvrdit možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy. To, zda je dotčení podle povahy věci vůbec myslitelné, závisí na povaze a předmětu, obsahu a způsobu regulace prováděné konkrétním opatřením obecné povahy, napadeným návrhem na jeho zrušení.“ Navrhovatel musí plausibilně (hájitelně, smysluplně) tvrdit, že existuje vztah mezi jeho právní sférou a regulovaným územím a že dotčení na jeho právech je z povahy věci myslitelné právě danou formou právní regulace (bod 35 usnesení č. j. 1 Ao 1/2009-120). Navrhovatel k aktivní procesní legitimaci tvrdil, že je spolek, někteří jeho členové bydlí v obvodu odpůrce a pozemní komunikace, kterých se týká napadené OOP, pravidelně využívají jako chodci nebo cyklisté při cestách do zaměstnání, za službami, za nákupy i v rámci volnočasových aktivit. Jsou proto povinni dodržovat dopravní značení, které neumožňuje průjezd v obou směrech. Jako chodci jsou členové rovněž více ohroženi při pohybu na pozemních komunikacích pěšky. Napadeným OOP je ohroženo zdraví, svobodný pohyb a případně i život navrhovatelových členů. Podle navrhovatele se jedná „o obdobnou situaci jako v případě, který posuzoval Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 10 As 336/2017-46, kdy došel k závěru, že pokud Navrhovatel nesvázal tvrzení o aktivní procesní legitimaci toliko s bydlištěm, resp. sídlem spolku, ale s tvrzením, že členové v regulované lokalitě pravidelně jezdí na kole a nová regulace jejich práva zkracuje, je spolek aktivně legitimován.“ Z veřejně dostupného spolkového rejstříku soud zjistil, že navrhovatelovým účelem je „podpora a rozvoj dopravní infrastruktury pro udržitelnou dopravu a také podpora sportovního vyžití veřejnosti“. Navrhovatel k návrhu přiložil přihlášky tří svých členů, z nichž soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. vycházel. Dva z nich podle přihlášek bydlí přímo v Sedlčanech. Třetí člen bydlí v části města Březnice (Bor), tedy ve správním obvodu obce s rozšířenou působností Příbram a zhruba 50 km od místa, kterého se týká napadené OOP. U tohoto člena tedy soud bez dalších tvrzení neshledává dostatečné propojení s regulovanou lokalitou. S ohledem na ostatní členy, kteří bydlí ve správním obvodu odpůrce, je ovšem vztah mezi navrhovatelovou právní sférou a napadeným OOP minimálně rozumně představitelný a jeho aktivní procesní legitimace je dána. K tomu soud odkazuje na podobnou situaci v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2026, č. j. 37 A 84/2025-41, bodě 18, a ze dne 5. 8. 2025, č. j. 37 A 43/2025-22, bod 11 a tam uvedenou judikaturu.

27. Splněna je i podmínka formulace závěrečného návrhu. Ten navrhovatel formuloval tak, že se domáhá zrušení napadeného OOP v plném rozsahu. Z návrhu na zrušení napadeného OOP je patrné, z jakých skutkových a právních důvodů (návrhové body) považuje navrhovatel napadené OOP za nezákonné a obsahuje i další náležitosti podle § 101b odst. 3 s. ř. s.

28. Soud vycházel při přezkumu napadeného OOP ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání (§ 101b odst. 4 s. ř. s.). Napadené OOP přezkoumal v mezích návrhových bodů, kterými je vázán (§ 101d odst. 1 s. ř. s. a usnesení rozšířeného senátu ze dne 12. 12. 2023, č. j. 9 Ao 37/2021-57, č. 4562/2024 Sb. NSS). O návrhu soud rozhodl bez jednání, neboť účastníci s takovým postupem výslovně souhlasili.

29. Navrhovatel svou argumentaci strukturoval podle tzv. pětikrokového algoritmu přezkumu (srov. rozsudek NSS č. j. 1 Ao 1/2005-98 – zaprvé přezkum pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy; zadruhé, zda správní orgán nejednal ultra vires; zatřetí, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem; začtvrté přezkum z hlediska rozporu opatření obecné povahy se zákonem; zapáté přezkum z hlediska proporcionality). Ten však není pro soud ani účastníky závazný a představuje dobrovolnou pomůcku. Není podstatné, do jakého kroku algoritmu soud zařadí posouzení jednotlivých otázek, s nimiž se vypořádává (srov. usnesení rozšířeného senátu č. j. 9 Ao 37/2021-57). Soud v této věci nepovažoval za účelné se algoritmu striktně držet, zvláště s ohledem na to, že sám navrhovatel své argumenty sice formálně podřadil pod různé kroky algoritmu, ve skutečnosti je však často opakoval (například body [32], [50] a [55] návrhu a opakovaná argumentace prioritizací jednotlivých účastníků provozu podle technické normy). Přezkoumatelnost „obecné“ části odůvodnění napadeného OOP 30. Navrhovatel předně namítal, že je napadené OOP celkově nedostatečně odůvodněné, neboť zmiňuje pouze rekonstrukci mostu a ulic Nádražní a Luční.

31. Podle § 173 odst. 1 správního řádu musí opatření obecné povahy obsahovat odůvodnění. Podle § 172 odst. 4 správního řádu je správní orgán povinen se připomínkami zabývat jako podkladem pro opatření obecné povahy a vypořádat se s nimi v jeho odůvodnění. K náležitostem odůvodnění opatření obecné povahy NSS v rozsudku ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008-136, č. 1795/2009 Sb. NSS, též uvedl, že „[z] § 68 odst. 3 užitého přiměřeně dle § 174 odst. 1 správního řádu je však zřejmé, že v tomto odůvodnění nesmí zejména chybět esenciální obsahové náležitosti odůvodnění běžného správního rozhodnutí. I v odůvodnění opatření obecné povahy je tak nutno uvést důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů.“ 32. Odpůrce mimo část odůvodnění napadeného OOP, v níž se adresně vyjádřil k navrhovatelově připomínce, popsal průběh přijímání napadené úpravy: návrh na její stanovení podala společnost Údržba silnic, s. r. o.z důvodu rekonstrukce mostu a ulic Nádražní a Luční, návrh byl projednán s policií a oznámen veřejnou vyhláškou.

33. Odůvodnění opatření obecné povahy ale neslouží pouze k formální rekapitulaci postupu správního orgánu. V rozsudku č. j. 1 Ao 3/2008-136 NSS vysvětlil, že „[j]e-li vydání opatření obecné povahy vázáno na splnění zákonných podmínek, mělo by být obsahem jeho odůvodnění též posouzení, zda tyto podmínky byly splněny. Toto posouzení by pak mělo být o to pečlivější, je-li splnění těchto podmínek některou z oprávněných osob zpochybněno“ (srov. také rozsudek NSS ze dne 20. 10. 2020, č. j. 1 As 231/2020-58). Naplnění požadavku na odůvodnění opatření obecné povahy je tedy nezbytné zkoumat především z hlediska § 78 odst. 2 zákona o silničním provozu, podle kterého se dopravní značky, světelné a akustické signály, dopravní zařízení a zařízení pro provozní informace smějí užívat jen v takovém rozsahu a takovým způsobem, jak to nezbytně vyžaduje bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích nebo jiný důležitý veřejný zájem (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 6. 2024, č. j. 9 As 197/2022-49, bod 35). Z odůvodnění opatření obecné povahy v podobě místní úpravy provozu by proto ve smyslu § 78 odst. 2 zákona o silničním provozu mělo být zřejmé, jaké okolnosti vedly k jejímu stanovení (například změna stavebního uspořádání, vysoká nehodovost atp.) a jaký cíl sleduje.

34. V projednávané věci obecná část odůvodnění napadeného OOP ve skutečnosti žádný důvod a cíl přijaté místní úpravy provozu neuvádí. Zmiňuje sice, že bylo přijato k návrhu „z důvodu rekonstrukce komunikace mostu a ulice Nádražní a Luční“. To je ovšem rekapitulace návrhu, aniž by odpůrce uvedl vlastní úvahy, které jej vedly ke stanovení místní úpravy provozu v navržené podobě. Rekonstrukce je navíc označení stavební činnosti, která může mít z pohledu stavebně-technického uspořádání pozemní komunikace různý obsah a výsledek – může jít pouze o obnovu konstrukčních vrstev vozovky (nový asfaltový povrch) nebo o zásadnější změnu prostoru místní komunikace (k tomuto pojmu srov. terminologii v pododdíle 3.1.1 technické normy ČSN 73 6110). Proto z odkazu na rekonstrukci nelze dovodit, jaké konkrétní změny poměrů odůvodňovaly přijetí napadeného OOP.

35. Odpůrce v řízení před soudem opakovaně upozorňoval na rozsudek NSS č. j. 6 As 20/2026- 39. V něm se NSS zabýval místní úpravou provozu tvořenou navazujícím systémem dopravního značení, který měl komplexně změnit organizaci dopravy v historickém centru města. V nyní projednávané věci je však napadená místní úprava provozu více „roztříštěna“ – například mezi zavedením jednosměrné jízdy na pozemní komunikaci v ulici Luční a zrušením přechodu pro chodce v ulici Nádražní soud nevidí žádnou souvislost. V bodě 70 tohoto rozsudku sice soud uznává, že mezi jednotlivými prvky napadeného OOP jsou vazby (mezi prvky týkající se pohybu chodců a mezi prvky souvisejícími s omezením obousměrného provozu na pozemní komunikaci v ulici Luční). Jako celek ale napadené OOP nepředstavuje vzájemně podmíněné součásti jednoho dopravního řešení (jak tomu bylo ve věci, jíž se týkal rozsudek NSS č. j. 6 As 20/2026-39). U něho je možné akceptovat obecnější „zastřešující“ odůvodnění, na jehož základě lze dovodit vztah mezi identifikovaným cílem a umístěním nebo odstraněním jednotlivého dopravního značení. V nyní projednávané věci ke zhodnocení účelu umístění nebo odstranění toho kterého dopravního značení bez dalšího podrobnějšího odůvodnění nepostačuje tvrzení, že se tak stalo z „důvodu rekonstrukce“. Možnost dovodit důvody přijetí konkrétní místní úpravy provozu z vypořádání připomínky 36. K odůvodnění opatření obecné povahy je sice potřeba přistupovat jako k celku (srov. rozsudek NSS ze dne 9. 12. 2016, č. j. 8 As 89/2016-48, bod 31). Vypořádání připomínek lze tudíž považovat za součást odůvodnění (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2025, č. j. 3 A 112/2025-125, bod 133).

37. Ani po zohlednění části odůvodnění napadeného OOP, ve které se odpůrce adresně vyjádřil k navrhovatelově připomínce, ale nelze mít napadené OOP za dostatečně odůvodněné. S ohledem na obsah připomínky se totiž odpůrce vyjádřil jen k některým aspektům napadeného OOP (podle grafické části napadeného OOP se totiž například rušil i přechod pro chodce v ulici Nádražní poblíž křižovatky s ulicí Zberazská; proti této úpravě navrhovatel v připomínce výslovně nebrojil a sám odpůrce se k takové úpravě blíže nevyjádřil, důvody jejího stanovení tedy z odůvodnění napadeného OOP vůbec nelze zjistit).

38. Co se týče místní úpravy provozu, k níž se vztahovala navrhovatelova připomínka, soud by k jejímu stanovení v zásadě akceptoval i obecnější odůvodnění (ačkoliv v projednávané věci by bez vznesení připomínky nebylo napadené OOP odůvodněno vůbec). V souvislosti s uplatněním připomínky ovšem bylo potřeba, aby odpůrce některé aspekty přijaté místní úpravy provozu odůvodnil podrobněji (srov. také citaci v bodě 33 tohoto rozsudku). Z hlediska práv účastníka řízení sice připomínky představují slabší nástroj ochrany oproti k námitkám, o nichž je orgán vydávající opatření obecné povahy povinen rozhodnout. Z toho však nelze dovodit, že by bylo možné či snad správné se připomínkami zabývat toliko formálně a vypořádat se s nimi, aniž by se zohlednila jejich podstata. Z odůvodnění opatření obecné povahy by mělo být zřejmé, že správní orgán věnoval připomínkám náležitou pozornost, seznámil se s jejich obsahem a učinil z něj pro opatření obecné povahy nějaký závěr. Požadavky na podrobnost samotného vypořádání se s připomínkami pak budou záviset na jejich relevanci, rozsahu a detailnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 15. 9. 2010, č. j. 4 Ao 5/2010-48, a usnesení rozšířeného senátu ze dne 11. 6. 2013, č. j. 3 Ao 9/2011-219, č. 2887/2013 Sb. NSS). Vypořádání připomínky odpůrcem 39. Předně soud uvádí, že nepovažuje samo o sobě za vadné, jestliže odpůrce vypořádal navrhovatelovu připomínku tak, že převzal vyjádření policie. Je pravda, že se nejednalo o závazné stanovisko ve smyslu § 149 odst. 1 správního řádu. Jestliže se ale správní orgán s obsahem takového vyjádření ztotožní, není nutné, aby tytéž úvahy znovu formuloval vlastními slovy. Podstatné je, zda je z odůvodnění opatření obecné povahy patrné, že si správní orgán obsah vyjádření osvojil jako součást odůvodnění a jestli takové vyjádření představuje dostatečné vypořádání uplatněné připomínky. Odpůrce v odůvodnění napadeného OOP uvedl, že uplatněnou připomínku posoudil společně s vyjádřením policie. Připomínce nevyhověl, neboť s vyjádřením policie souhlasil. Jak ovšem plyne z následného posouzení, policie ve svém vyjádření některé navrhovatelem uplatněné požadavky v připomínce nevypořádala dostatečně, případně svým vyjádřením otevřela odpůrci prostor k dalšímu posouzení vzneseného požadavku, na což odpůrce rezignoval (k tomu blíže srov. bod 56 tohoto rozsudku). Vypořádání části připomínky, v níž navrhovatel požadoval doplnění dodatkové tabulky k dopravnímu značení na pozemní komunikaci v ulici Potoční 40. Navrhovatel pod bodem [5] připomínky požadoval, aby byla ke stávajícímu dopravnímu IP 10a (Slepá pozemní komunikace) v ulici Potoční doplněna dodatková tabulka E 13 (Text nebo symbol) s textem „mimo symbol 217“ (jízdní kolo). Podle textové a grafické části napadeného OOP nebyla dopravní značka IP 10a nikde umisťována ani rušena. V grafické části je u pozemní komunikace v ulici Potoční tato značka zakreslena s poznámkou „stávající“. Pod ní je zakreslena tabulka IS21a se stejnou poznámkou. Soud proto nesouhlasí s tvrzením navrhovatele v bodě [43] návrhu, že by dopravní značení, jehož existenci v terénu odpůrce ověřil místním šetřením, nebylo v grafické části napadeného OOP zachyceno. Jednalo se nicméně o dosavadní úpravu, jež nebyla napadeným OOP nijak dotčena. Podle soudu nešlo o případ, kdy by napadené OOP tuto úpravu nahrazovalo, ale fakticky co do obsahu přebíralo (opačně srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2025, č. j. 37 A 6/2023-81, body 31 a 32). To ostatně potvrdil sám navrhovatel v bodě [14] repliky, kde tvrdil, že „[n]apadené OOP se vztahuje toliko na ulice Nádražní a Luční, tedy na velmi omezenou lokalitu […]“. Předmětem napadeného OOP tak nebyla místní úprava provozu na pozemní komunikaci v ulici Potoční. Navrhovateli nesvědčí veřejné subjektivní právo k tomu, aby prostřednictvím řízení o návrhu na stanovení místní úpravy provozu v návrhem definované (ohraničené) lokalitě prosazoval změnu místní úpravy provozu kdekoliv. Navrhovatelův požadavek na změnu dopravního značení na pozemní komunikaci v ulici Potoční měl své místo v řízení, v němž byla stanovována místní úprava provozu právě v této lokalitě. Část navrhovatelovy připomínky proto směřovala mimo faktický obsah zaváděné a nyní přezkoumávané místní úpravy provozu. Z tohoto důvodu způsob, jakým odpůrce vypořádal část navrhovatelovy připomínky týkající se doplnění dodatkové tabulky k dopravnímu značení na pozemní komunikaci v ulici Potoční, nemohl nějak zasáhnout do navrhovatelovy právní sféry. Jinými slovy, mezi případným nedostatečným vypořádáním této části připomínky, fakticky zavedenou a přezkoumávanou regulací a navrhovatelovou právní sférou chybí souvislost (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 37 A 43/2025-22, body 36 a 37). Soud se tudíž námitkou nepřezkoumatelnosti vypořádání požadavku na doplnění dodatkové tabulky v dopravnímu značení v ulici Potoční dále nezabýval, neboť z povahy věci taková námitka nemůže být důvodná. Vypořádání zbylých částí připomínky 41. Navrhovatel v připomínce nesouhlasil s odstraněním přechodu pro chodce v ulici Luční. Podle navrhovatele absence přechodu komplikuje pohyb po obci, včetně přístupu k autobusovým zastávkám. Děti nebudou moci chodit do školy bez doprovodu dospělé osoby.

42. K tomu odpůrce vysvětlil, že přechod byl zrušen a nahrazen místem pro přecházení, jelikož umístění přechodu pro chodce nenaplňovalo požadované intenzity provozu chodců a vozidel ve špičkové hodině podle technické normy ČSN 73 6110. Toto tvrzení odpůrce nedoložil žádnými daty. V bodě 38 rozsudku ze dne 6. 9. 2024, č. j. 5 As 265/2022-31, NSS uvedl (byť podle jeho slov nad rámec nutného odůvodnění), že „[p]okud daná technická norma stanoví určité podmínky pro nutnost či vhodnost umístění přechodu pro chodce (např. intenzitu dopravy), nenaplnění těchto podmínek samo o sobě neznamená, že v daném místě přechod pro chodce umístěn být nesmí, ale pouze to, že tam umístěn být nemusí.“ (shodně rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2025, č. j. 41 A 68/2024-39, bod 43). Odkaz na technickou normu proto navrhovatelovu připomínku dostatečně nevypořádal, a to zvlášť v případě, kdy navrhovatel v připomínce namítal, že s ohledem na konkrétní poměry v lokalitě (zmínil cestování dětí do školy) by přechod na pozemní komunikaci v ulici Luční měl být zachován.

43. Dále odpůrce zmínil, že přechody pro chodce mohou být obecně i nebezpečné a dodávat pocit „falešného bezpečí“. Pokud by byly přechody z principu nebezpečné, soud nevidí smysl v tom, proč by vodorovná dopravní značka V 7a (Přechod pro chodce) vůbec existovala a byla někam umisťována. Podle § 54 odst. 1 zákona o silničním provozu je-li blíže než 50 m křižovatka s řízeným provozem, přechod pro chodce, místo pro přecházení vozovky, nadchod nebo podchod vyznačený dopravní značkou „Přechod pro chodce“, „Podchod nebo nadchod“, musí chodec přecházet jen na těchto místech. Smyslem přechodů proto naopak je vytvořit předvídatelné a s ohledem na poměry v lokalitě (rozhledové, intenzitu dopravy) bezpečné místo pro interakci chodců s vozidly. Dále podle § 54 odst. 3 zákona o silničním provozu chodec nesmí vstupovat na přechod pro chodce nebo na vozovku, přijíždějí-li vozidla s právem přednostní jízdy; nachází-li se na přechodu pro chodce nebo na vozovce, musí neprodleně uvolnit prostor pro projetí těchto vozidel. Chodec nesmí vstupovat na přechod pro chodce nebo na vozovku bezprostředně před blížícím se vozidlem. Chodec musí dát přednost tramvaji. Z toho plynou pro chodce určité povinnosti, podle kterých musí zachovat opatrnost a se nesmí na přechody „bezhlavě vrhat“. Také zmínku o tom, že k nejvíce střetům chodců s vozidly dochází právě na přechodech, považuje soud za zavádějící. Přechody jsou totiž místy, kde se chodci s vozidly nejčastěji setkávají. Zhodnocení (ne)bezpečnosti přechodu by proto nemělo vycházet jen z obecné statistiky (odpůrce navíc neuvádí žádná data ani odkud je čerpal, natož ve vztahu k odstraňovanému přechodu na pozemní komunikaci v ulici Luční), ale podrobnějšího zhodnocení konkrétních poměrů a porovnání rizik současného stavu s riziky odstranění nebo přesunutí přechodu.

44. Podle odpůrce byl zrušený přechod v ulici Luční nahrazen místem pro přecházení. Z toho není zřejmé, zda tím odpůrce myslel „pouze“ stavební úpravy, nebo umístění vodorovné dopravní značky V 7b (Místo pro přecházení), neboť ta není v grafické části napadeného OOP nikde zakreslena ani není zmíněna v textové části. S podobným problémem se ostatně potýká i odpůrcův poukaz na místo pro přecházení u křižovatky ulic Nádražní a Pod Potoky, které má také přispívat ke zajištění dostupnosti občanské vybavenosti chodci. Pokud by měl odpůrce na mysli dopravní značku V 7b, ta má odlišný právní režim než přechod pro chodce (srov. přílohu č. 8 k vyhlášce č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích). Kromě poukazu na technické normy, které ale umístění přechodu pro chodce nezakazují, odpůrce nevysvětlil, z jakého důvodu je podle něj pro zajištění bezpečnosti chodců v ulici Luční dostatečné právě místo pro přecházení, ačkoliv se navrhovatel domáhal zachování přechodu pro chodce. Podle odpůrce je nutné zohlednit i rekonstrukci chodníků „čímž dojde ke zlepšení podmínek zejména v souvislosti s bezpečností a potřebami chodců“. Soud uznává, že například širší chodníky mohou přispět k bezpečnějšímu pohybu chodců, bez dalšího odůvodnění ale z takového argumentu nelze zjistit, jaký má jejich rekonstrukce vliv na bezpečnější přecházení pozemní komunikace.

45. Pod bodem VII. vyjádření k návrhu odpůrce vysvětlil, že došlo k úpravě ukončení chodníku mezi ulicemi Nádražní a Luční a ke vzniku místa pro přecházení, které navazuje na místo pro přecházení směrem k budově městského úřadu. Tím bylo vytvořeno bezpečnější místo, kde může chodec zastavit, rozhlédnout se a teprve poté vstoupit do vozovky. Původní přechod byl z hlediska bezpečnosti nevyhovující, neboť byl ukončen v prostoru křižovatky a nenavazoval řádně na chodník.

46. Nedostatky odůvodnění opatření obecné povahy však nelze nahrazovat podrobnou argumentací uvedenou až ve vyjádření k návrhu na jeho zrušení (srov. rozsudky NSS ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010-169, č. 2266/2011 Sb. NSS, bod 157, ze dne 13. 12. 2023, č. j. 1 As 211/2022-57, č. 4560/2024 Sb. NSS, bod 19). Soud vychází z odůvodnění aktu, který přezkoumává (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 1. 2025, č. j. 1 As 82/2024-39, bod 27).

47. Navrhovatel se dále v připomínce domáhal toho, aby byla na místní pozemní komunikaci v ulici Luční stanovena nejvyšší povolená rychlost 30 km/h, a to kvůli ochraně chodců a cyklistů, neboť se jednalo o místní komunikaci v obytné zástavbě. K tomu odpůrce v napadeném OOP uvedl, že vzhledem k směrovému a šířkovému uspořádání pozemní komunikace to nepovažuje za nezbytně nutné. Odpůrce ve vyjádření k návrhu doplnil, že v úseku nebyla nejvyšší povolená rychlost 30 km/h stanovena ani před rekonstrukcí a její nové umístění nebylo navrženo ani v rámci napadeného OOP. Úsek je velmi krátký – řidič přibližně po 50 m buď odbočuje v pravoúhlé křižovatce, nebo pokračuje do slepé větve a zpravidla hledá místo k zaparkování. Stavební a směrové uspořádání ulice samo o sobě neumožňuje rychlou jízdu. Omezení nejvyšší povolené rychlosti proto nebylo nezbytně nutné. Navíc navrhovatel nemá veřejné subjektivní právo, aby v každé lokalitě, kterou označí za obytnou nebo vhodnou ke zklidnění, byla stanovena nejvyšší povolená rychlost 30 km/h. K tomu odpůrce poukázal na rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 37 A 43/2025-22, kde soud v bodě 23 uvedl, že právní předpisy nezakotvují subjektivní právo na stanovení určité místní úpravy provozu. V bodě 31 následně soud konstatoval, že nemůže zrušit úpravu, kterou opatření obecné povahy vůbec nezavádí. V replice navrhovatel oponoval, že se stanovení nejvyšší povolené rychlosti 30 km/h nedomáhal jako samostatného práva – tento požadavek byl relevantní ze dvou důvodů. Zaprvé šlo o méně omezující opatření ve srovnání s úplným vyloučením obousměrné jízdy cyklistů. Zadruhé šlo o jeden z parametrů, při jehož splnění policie ve svém stanovisku připustila obousměrnou jízdu cyklistů.

48. Navrhovatel požadavek na omezení rychlosti (pod bodem [2] připomínky) odůvodnil tak, že „se jedná o místní komunikaci v obytné zástavbě“ a žádá o omezení rychlosti „kvůli ochraně chodců a cyklistů“. Dále obecně citoval z technických norem a technických podmínek. Jako jedinou individualizovanou okolnost odůvodňující omezení nejvyšší povolené rychlosti navrhovatel zmínil „obytnou zástavbu“.

49. V rovině samostatného požadavku na omezení rychlosti za obecným účelem zvýšení bezpečnosti chodců a cyklistů by soud považoval takovou připomínku za dostatečně vypořádanou, neboť by úroveň vypořádání reflektovala její podrobnost, respektive obecnost. Jak navíc upozornil odpůrce, napadené OOP takovou úpravu nikde nezavádí ani neruší, zrušením napadeného OOP by se navrhovatelovo postavení ve vztahu k požadavku na omezení nejvyšší povolené rychlosti nijak nezměnilo. Za těchto okolností by pro důvodnost návrhu nebylo rozhodné, jakým způsobem odpůrce posoudil požadavek na omezení nejvyšší povolené rychlosti (srov. bod 40 tohoto rozsudku).

50. Nejvyšší povolená rychlost 30 km/h ovšem nebyla v posuzované věci významná pouze jako samostatně požadované opatření.

51. Tvrzení navrhovatele pod bodem [16] repliky o tom, že se omezení nejvyšší povolené rychlosti nedomáhal jako samostatného subjektivního práva, ale v souvislosti s možným obousměrným provozem cyklistů v ulici Luční, soud nicméně nepovažuje za přesné. Navrhovatel v připomínce rozčlenil jednotlivé požadavky a výtky do číslovaných bodů. Při zohlednění způsobu, jakým navrhovatel jednotlivé požadavky v připomínce oddělil, se skutečně jeví, že šlo o dva nesouvisející požadavky. Navrhovatel ani požadavek na omezení nejvyšší povolené rychlosti výslovně nepropojil s požadavkem na obousměrný provoz cyklistů v bodě [3] připomínky. V něm navrhovatel převážně uvedl obecné teze o bezpečnosti a vhodnosti obousměrné jízdy cyklistů. Tuto část připomínky ve vztahu k projednávané věci individualizoval jen poukazy na nebezpečnější objízdné trasy v ulicích Votická a Sedlecká a statistikami nehodovosti v těchto ulicích versus v ulici Luční. Současně navrhovatel k požadavku na obousměrný provoz cyklistů v ulici Luční pod bodem [3] připomínky vložil grafiku, která znázorňovala možnosti protisměrné jízdy cyklistů a motorových vozidel v závislosti na šířkových poměrech pozemní komunikace, přičemž navrhovatel jednu ze zobrazených variant zakroužkoval (zřejmě měla odpovídat poměrům pozemní komunikace v ulici Luční). Na levém okraji grafiky byl svisle uveden údaj „≤ 30 km/h“, který podle svého umístění pravděpodobně představoval společný parametr pro všechny zobrazené situace. Vložená grafika bez komentáře (například o tom, jaký byl její zdroj – jestli byla součástí technických norem nebo podmínek) byla ze strany navrhovatele jediným propojením mezi požadavkem na omezení nejvyšší povolené rychlosti a obousměrný provoz cyklistů v ulici Luční.

52. Podstatné ovšem je – jak zmínil i navrhovatel v bodě [16] repliky – že sama policie, respektive odpůrce, který vyjádření policie do odůvodnění napadeného OOP bez dalšího přijal, vycházel z toho, že rychlostní režim je jedním z hledisek rozhodných pro umožnění obousměrné jízdy cyklistů v ulici Luční. Tím si odpůrce fakticky sám založil povinnost vypořádat požadavek na omezení nejvyšší povolené rychlosti i v této souvislosti. Jinými slovy, za této situace nešlo podle soudu otázku snížení nejvyšší povolené rychlosti redukovat pouze na to, zda bylo takové opatření samo o sobě nezbytné. Bylo nutné ji hodnotit v kontextu požadavku na umožnění obousměrného provozu cyklistů, který již odpůrce odůvodnil podrobněji než jen obecnou zmínkou o obytné zástavbě (uvedl konkrétní a podle jeho přesvědčení nebezpečnější alternativní trasu pro cyklisty, což podpořil i daty o nehodovosti). Soud se tak dále zabýval tím, jak odpůrce vypořádal právě posledně zmíněný požadavek.

53. K možnosti obousměrného provozu cyklistů na pozemní komunikaci v ulici Luční odpůrce v odůvodnění napadeného OOP uvedl, že navrhovatel opomněl stavební úpravy chodníku, rekonstrukci schodiště a navazující místo pro přecházení, které spolu s ostatními prvky komplexně řeší požadavky pro pěší dopravu. Též došlo ke zřízení parkovacích stání. Podle navrhovatele se odpůrce tímto odůvodněním míjel s jeho požadavkem. Odhlédne-li soud od toho, že výše (srov. bod 41 a násl. tohoto rozsudku) neměl zabezpečení pěší dopravy v napadeném OOP za dostatečně odůvodněné (konkrétně zrušení přechodu pro chodce v ulici Luční), je soud na rozdíl od navrhovatele toho názoru, že tyto argumenty s požadavkem na obousměrný provoz cyklistů souvisí. Odpůrce chtěl zjevně vyjádřit, že se stavebně-technické uspořádání pozemní komunikace v ulici Luční změnilo, což ovlivnilo i možnost obousměrného provozu vozidel.

54. K obousměrnému provozu cyklistů odpůrce v odůvodnění napadeného OOP v souladu s vyjádřením policie dále uvedl, že „[d]le TP 179 je základní šířka volné pojížděné vozovky u stávajících komunikací min. 3,5m. Pro zajištění bezproblémového míjení motorových vozidel s cyklisty při obousměrném provozu cyklistické dopravy doporučujeme min. šířku komunikace 3,75m. V odůvodněných případech při rychlosti do 30 Km/h je dostačující volná pojížděná šířka vozovky cca 3m při intenzitě provozu do 100 vozidel/hod., což v konkrétním případě nepovažuje Policie ČR, Územní odbor Příbram, Dopravní inspektorát za vhodné z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu, zejména zajištění bezpečnosti cyklistů. Pokud budou dodrženy výše uvedené parametry, Policie ČR, Územní odbor Příbram, Dopravní inspektorát nemá námitek k obousměrnému provozu cyklistů.“ 55. Takové vyjádření by mohlo být jistě srozumitelnější. Je z něj ale podle soudu rozpoznatelné, že se policie vyjádřila (přesněji řečeno) takto: technické podmínky sice upravují, že obousměrná jízda cyklistů je možná i při volné pojížděné šířce vozovky 3 m. To ale policie v projednávané věci nepovažovala za dostačující a pro obousměrný provoz cyklistů doporučila minimální pojížděnou šířku vozovky 3,75 m. Při splnění parametrů spočívajících v nejvyšší povolené rychlosti 30 km/h, minimální pojížděné šířce vozovky 3,75 m a maximální intenzitě provozu 100 vozidel/h policie neměla proti obousměrné jízdě cyklistů námitky.

56. Policie tak své vyjádření koncipovala jako podmíněný souhlas, přičemž konečný úsudek o tom, zda jsou jí formulované předpoklady v posuzované lokalitě naplněny, ponechala na odpůrci. Takový úsudek ovšem v odůvodnění napadeného OOP chybí. Jestliže odpůrce neakceptoval požadavek na zavedení obousměrné jízdy cyklistů v ulici Luční, vycházel patrně z toho, že nejsou splněny předpoklady, za nichž policie proti takovému řešení nevznášela námitky. Odpůrce ale nevysvětlil, které konkrétní předpoklady nebyly splněny, případně proč jich ani změnou organizace dopravy nebylo možné dosáhnout.

57. Pokud jde o první předpoklad, tedy nejvyšší povolenou rychlost 30 km/h, z návrhu napadeného OOP a požadavku v připomínce pod bodem [2] je zřejmé, že na pozemní komunikaci v ulici Luční stanovena nebyla a nebyla ani navrhována. Odpůrce převzal vyjádření policie, podle něhož právě rychlostní režim představoval jedno z rozhodných hledisek pro umožnění obousměrného provozu cyklistů. Z tohoto důvodu se odpůrce nemohl při posuzování požadavku na stanovení nejvyšší povolené rychlosti omezit pouze na obecný poukaz na zásadu nezbytnosti dopravního značení. Navrhovatel totiž v připomínce tvrdil, že obousměrná jízda cyklistů v ulici Luční je bezpečnější – cyklisté se vyhnou frekventovanějším pozemním komunikacím. Pro zajištění bezpečnosti (cyklistického) provozu by tak omezení nejvyšší povolené rychlosti v ulici Luční potenciálně nezbytné ve smyslu § 78 odst. 2 zákona o silničním provozu být mohlo. Proto se měl odpůrce možností omezení nejvyšší povolené rychlosti zabývat podrobněji. Z odůvodnění napadeného OOP ovšem neplyne, proč by ani v zájmu zajištění obousměrného provozu cyklistů nemohla být nejvyšší povolená rychlost omezena.

58. Ve vyjádření k návrhu (kterým ale vadu nepřezkoumatelnosti zhojit nelze) odpůrce doplnil, že dotčený úsek je velmi krátký – řidič po přibližně 50 m buď odbočuje v pravoúhlé křižovatce, nebo odbočuje do slepé větve a zpravidla hledá místo k zaparkování. Stavební a směrové uspořádání ulice samo o sobě neumožňuje rychlou jízdu. Explicitní dopravní omezení proto nebylo nezbytné. Je pravda, že zákon ukládá účastníkům provozu povinnost přizpůsobit své chování konkrétním podmínkám [§ 4 písm. a) zákona o silničním provozu]. Tyto obecné povinnosti ale mají podle soudu své limity. Ponechávají totiž posouzení konkrétní bezpečné rychlosti na úsudku řidičů. Oproti tomu jednoznačné stanovení nejvyšší povolené rychlosti může mít v některých lokalitách z hlediska bezpečnosti účastníků provozu i preventivní funkci. Samotná úprava obecných povinností řidičů nevylučuje, že omezení rychlosti může být v konkrétním případě nezbytné (navíc – podobně jako u přechodů pro chodce – by soud neviděl důvod, proč by tedy byly dopravní značky omezující rychlost vůbec někam umísťovány).

59. Pokud jde o druhý předpoklad, tedy požadavek na minimální pojížděnou šířku vozovky, policie ve svém vyjádření předně vůbec neodůvodnila, proč oproti doporučeným parametrům v technických podmínkách (3 m) je třeba dodržet minimální pojížděnou šíři vozovky 3,75 m. Svůj požadavek opřela pouze o blíže neodůvodněnou frázi o „bezpečnosti a plynulosti provozu, zejména zajištění bezpečnosti cyklistů“. Dále z napadeného OOP ani ze správního spisu není dostatečně jasné, jaká je vlastně šíře pozemní komunikace v ulici Luční a jestli tedy byl požadavek na minimální pojížděnou šíři vozovky 3,75 m (nebo alespoň 3 m podle doporučení technických podmínek) splněn. Navrhovatel v připomínce uvedl, že v nejužším místě je průjezdná šířka 3,2 m „s jednou řadou podélně parkujících vozidel“. Vzhledem k tomu, že navrhovatel v připomínce požadoval i zúžení parkovacích míst, není zřejmé, s jakou šíří parkovacích míst při tomto výpočtu pracoval. Ve vyjádření k návrhu odpůrce doplnil, že při rekonstrukci došlo k rozšíření chodníků na 1,5 m a současně k nepatrnému rozšíření opěrné zdi u silnice. Tím došlo k zúžení průjezdního profilu pozemní komunikace. Dodatečným měřením bylo zjištěno, že nejužší místo mezi pevnými body činí přibližně 5 m. V tomto prostoru bylo nutné poměřovat požadavky na „bezpečný pohyb chodců, bezpečnost provozu, průjezdnost, parkování a možnost cyklistického provozu“. Z toho tedy plyne, že při odečtení šířky parkovacích míst (2,75 m) je pojížděná šířka pozemní komunikace 2,25 m, což neodpovídá parametrům, při jejichž dodržení by policie obousměrný provoz cyklistů akceptovala. To lze ale opět zjistit až z vyjádření k návrhu.

60. Odpůrce ve vyjádření k návrhu také vypočetl, jaké požadavky bylo potřeba v lokalitě poměřovat. Z odůvodnění napadeného OOP však není patrné, jak konkrétně toto poměření provedl – tedy jakou váhu jednotlivým protichůdným zájmům přiznal a proč vedla k vyloučení obousměrného provozu cyklistů. K zájmu na parkovací kapacity odpůrce v odůvodnění napadeného OOP uvedl, že „[ú]pravou prostoru křižovatky ul. Nádražní a Luční došlo ke snížení počtu parkovacích stání, což v předmětné lokalitě vzhledem k požadavkům účastníků provozu na pozemních komunikacích v této lokalitě není žádoucí. Zřízením parkovacích míst v předmětné části jednosměrné komunikace dojde k vyvážení stávajícího stavu.“ Takové obecnější odůvodnění zřízení parkovacích stání by bylo možné akceptovat tehdy, pokud by navrhovatel nevznesl požadavek na obousměrnou jízdu cyklistů, přičemž pojížděná šíře vozovky – kterou parkovací kapacity omezovaly – byla jedním z klíčových parametrů pro (ne)vyhovění požadavku. V tom případě měl odpůrce v napadeném OOP nutnost stanovení parkovacích kapacit odůvodnit pečlivěji. Pro nedostatečné odůvodnění potřeby stanovených parkovacích míst soud v této fázi řízení ani nemůže sám poměřovat přiměřenost zvoleného řešení. I v této souvislosti odpůrce poměry v lokalitě, z nichž měla vyplývat potřeba zachování či zřízení parkovacích kapacit (provozovny občanské vybavenosti jako drogerie, prodejna jízdních kol, veterinární ordinace a další služby) rozvedl až ve vyjádření k návrhu.

61. Ačkoliv samotné stanovení parkovacích míst odpůrce v odůvodnění napadeného OOP neodůvodnil dostatečně, soud nesouhlasí s navrhovatelem, že by nedostatečně odůvodnil též to, proč byla stanovena v šíři, kterou navrhovatel označoval v připomínce za „nestandardní“ (tedy že by odpůrce nedostatečně vypořádal požadavek pod bodem [4] připomínky na zúžení parkovacích míst). Odpůrce v odůvodnění napadeného OOP uvedl, že zvolená šíře odpovídá technické normě, podle níž je nejmenší odstup vozidla od pevné překážky (mezi pevnou překážkou a bokem vozidla na straně řidiče) pro osobní vozidla 0,75. Celková šíře parkovacích stání 2,75 tedy byla v souladu s technickou normou. Podle navrhovatele z takového odůvodnění neplynulo, k jaké pevné překážce odpůrce svůj výpočet vztahoval. Navrhovatel požadavek pod bodem [4] připomínky nadepsal tak, že „[ž]ádáme o úpravu šíře parkovacích stání v ul. Luční podél zdi s Nádražní.“ V tomto případě nelze podle soudu rozumně předpokládat, že by při seznámení s odůvodněním mohl být navrhovatel na pochybách o tom, že právě tato zeď představovala pevnou překážku, k níž odpůrce své úvahy vztahoval.

62. Konečně pokud jde o třetí předpoklad, tedy maximální intenzitu provozu 100 vozidel/h, z odůvodnění napadeného OOP nelze zjistit, jestli tento parametr byl na pozemní komunikaci v ulici Luční splněn, nebo ne, protože se k němu odpůrce v odůvodnění napadeného OOP nijak nevyjádřil.

63. Soud tedy uzavírá, že se odpůrce s navrhovatelovým požadavkem v připomínce na umožnění obousměrného provozu cyklistů vypořádal nedostatečně. Odpůrce převzal vyjádření policie vymezující předpoklady, za nichž by bylo možné obousměrný provoz cyklistů připustit. Jednak sama policie v tomto vyjádření některé předpoklady neodůvodnila dostatečně (proč je oproti doporučením technických podmínek nutná širší pojížděná šíře vozovky). Jednak odpůrce následně vůbec nevysvětlil, jestli tyto předpoklady byly splněny, případně proč nebylo možné k jejich splnění změnit organizaci dopravy a obousměrnou jízdu cyklistů povolit.

64. Policie také ve svém vyjádření k požadavku na povolení obousměrného provozu cyklistů odkázala na cyklistickou infrastrukturu, která měla být vhodnější než úprava požadovaná navrhovatelem. Tento odkaz souvisí se souladem napadeného OOP s hmotným právem, respektive s jeho proporcionalitou, což se u opatření obecné povahy v podobě místní úpravy provozu do jisté míry překrývá (srov. § 75 odst. 2 zákona o silničním provozu a rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 37 A 84/2025-41, bod 21). Jak soud již uvedl v bodě 60 tohoto rozsudku při posouzení předpokladu minimální pojížděné šíře vozovky, vzhledem k nedostatečnému odůvodnění přijaté úpravy nemůže přezkoumat, jestli bylo vyloučení obousměrného cyklistického provozu na pozemní komunikaci v ulici Luční přiměřené. Tedy provést test proporcionality a zkoumat, jaký takové opatření sledovalo cíl, zda bylo vyloučení obousměrného provozu způsobilé tohoto cíle dosáhnout, zda nebylo možné přijmout méně omezující řešení a jestli přínos zvoleného řešení převažoval nad negativními dopady na cyklistikou dopravu. Z tohoto důvodu se soud nyní nemohl zabývat případnými alternativními trasami (a jejich bezpečností) k cílům v ulici Luční nebo jejich pěšího dosažení při vyloučení obousměrného provozu cyklistů na pozemní komunikaci v této ulici. I na tomto místě musí soud konstatovat, že se těmito skutečnostmi odpůrce podrobněji zabýval opět až ve vyjádření k návrhu.

65. Navrhovatel konečně v připomínce namítnul, že v jiných případech i při výrazně menší průjezdné šířce pozemní komunikace (3,2 m) policie souhlasila s obousměrným provozem cyklistů. To je podle navrhovatele patrné z návrhu opatření obecné povahy – stanovení místní úpravy provozu vydaného Městským úřadem Příbram dne 25. 7. 2023, č. j. MeUPB 66809/2023/OSH/Ve, k němuž měla policie vydat dne 27. 6. 2023, č. j. KRPS-157486-2/ČJ-2023-011106. K tomu policie ve vyjádření k připomínce uvedla, že zmíněné stanovisko bylo vydáno k návrhu místní úpravy provozu neumožňujícímu obousměrný provoz cyklistů v jednosměrném úseku a ani takový návrh nebyl policii předložen. Navrhovatel měl v návrhu i v replice za to, že se tímto vyjádřením policie vyhnula podstatě připomínky, neboť nevysvětlila, zda a proč měl být mezi nyní řešenou věcí a místní úpravou provozu v Příbrami zvolen odlišný přístup a zda mezi oběma situacemi existoval podstatný rozdíl. Policie ale podle soudu ve svém vyjádření dostatečně srozumitelně vysvětlila, že o obdobný případ nešlo, protože se místní úpravy provozu umožňující obousměrný provoz cyklistů vůbec netýkal. To navrhovatel v návrhu nijak věcně nezpochybňoval – netvrdil, že by ve zmíněné věci policii skutečně byl předložen návrh počítající s obousměrným provozem cyklistů a policie k němu vydala souhlasné stanovisko ani takový návrh nebo stanovisko nepřiložil k důkazu. Své námitky směřoval výlučně vůči podrobnosti odůvodnění. Soud má proto za to, že se policie, respektive odpůrce v napadeném OOP vypořádal s částí připomínky poukazující na nerovný přístup dostatečně. Shrnutí k (ne)dostatečnosti odůvodnění napadeného OOP 66. Soud shrnuje, že odkaz na „rekonstrukci“ napadené OOP neodůvodňuje dostatečně, a to ani při hodnocení výroku, grafické části a odůvodnění napadeného OOP jako jednoho celku (srov. rozsudek NSS č. j. 6 As 20/2026-39, bod 24) nebo zohlednění obsahu správního spisu (srov. rozsudek NSS ze dne 15. 10. 2013, č. j. 1 Aos 5/2013-45, bod 73; soud upřesňuje, že správní spis v projednávané věci tvoří návrh společnosti Údržba silnic, s. r. o., stanovisko policie k návrhu, oznámení o návrhu opatření obecné povahy, navrhovatelova připomínka, vyjádření policie k připomínce, doručenky, potvrzení o vyvěšení na úřední desce a samotné napadené OOP). Přes tento deficit by potenciálně mohlo dostatečné vypořádání navrhovatelovy připomínky dostatečně odůvodňovat alespoň prvky napadeného OOP v podobě zrušení přechodu pro chodce, změny parkovacích stání a omezení obousměrného provozu všech vozidel na pozemní komunikaci v ulici Luční. Jelikož však odpůrce připomínky řádně nevypořádal, je napadené OOP nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů jako celek. Odpůrce mnohem podrobněji odůvodnil důvody přijaté úpravy až ve vyjádření k návrhu, přičemž takové ex post odůvodňování není přípustné.

67. Soud ovšem nesouhlasí s navrhovatelem, že z napadeného OOP není jasné, proč „z důvodu rekonstrukce“ nezvolil přechodnou úpravu provozu. Z části odůvodnění napadeného OOP, v níž se odpůrce vyjadřoval k navrhovatelově připomínce, podle soudu dostatečně plyne, že napadené OOP směřovalo k nastavení dopravního režimu po dokončení rekonstrukce, tedy k trvalé úpravě provozu v rekonstrukcí upravených poměrech. Napadené OOP se nevztahovalo k přechodnému období rekonstrukce, v němž by bylo změnit úpravu provozu kvůli možnosti realizovat stavební práce. Meze soudního zásahu do opatření obecné povahy 68. Navrhovatel se domáhal zrušení celého OOP. Při přezkumu opatření obecné povahy soudy mají respektovat princip zdrženlivosti soudního přezkumu, a to zejména z důvodu šetření základního práva na samosprávu při přezkumu územně plánovací dokumentace (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11), ale i ve vztahu k přezkumu jiných opatření obecné povahy (srov. rozsudky NSS ze dne 20. 12. 2017, č. j. 6 As 288/2016- 146, č. 3696/2018 Sb. NSS, ze dne 30. 9. 2021, č. j. 10 As 144/2019-59, nebo ze dne 6. 1. 2022, č. j. 8 Ao 36/2021-79, ke zdrženlivému přístupu srov. také Kühn, Z., Kocourek. T. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019, komentář k § 101d, marg. č. 26). Na to ostatně navázal i zákonodárce, neboť podle § 101d odst. 2 s. ř. s. ve znění zákona č. 284/2021 Sb. dojde-li soud k závěru, že opatření obecné povahy nebo jeho části jsou v rozporu se zákonem, nebo že ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti a pravomoci, anebo že opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem, opatření obecné povahy nebo jeho části zruší v nezbytně nutném rozsahu. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 284/2021 Sb. „se navrhuje výslovně zakotvit princip proporcionality zásahů soudů do práv nabytých v dobré víře a do právní jistoty osob, vázanosti soudu návrhovými body a odrazem rozsahu aktivní věcné legitimace navrhovatele. Je-li nutné pro nezákonnost napadené opatření obecné povahy zrušit, je tak potřeba učinit pouze v nezbytně nutném rozsahu, tedy v částech, které se dotýkají přímo navrhovatelových práv. Jedná se o princip známý již dnes správním soudům, nicméně cílem úpravy je zakotvení tohoto principu na zákonné úrovni“ (potržení doplněno). Pozdější zákonná úprava tak odráží princip zdrženlivého soudního přezkumu, jenž soudy doposud zastávaly.

69. Navrhovatel namítal, že v důsledku napadeného OOP jsou jeho členové více ohroženi při pohybu jako cyklisté, jelikož musí jezdit delšími a nebezpečnějšími trasami. Také jsou kvůli zrušení přechodu ohroženi jako chodci.

70. Soud neshledal, že by místní úprava provozu zasahovala do navrhovatelovy právní sféry jako celek. Soud zrušil místní úpravu provozu týkající se pozemní komunikace v ulici Luční, kde byla napadeným OOP zavedena jednosměrná jízda všech vozidel. Přísně vzato jednosměrnou jízdu zavádí pouze dopravní značení B 2 (Zákaz vjezdu všech vozidel) a IP 4b (Jednosměrný provoz). Ostatní místní úprava na pozemní komunikaci v ulici Luční však podle soudu se zavedením jednosměrné jízdy souvisí. Dále soud zrušil napadené OOP v části, v níž rušilo přechody pro chodce pozemní komunikaci v ulici Luční a Nádražní. Navrhovatel se ve své připomínce sice soustředil na to, že k ohrožení chodců dojde zrušením přechodu na pozemní komunikaci v ulici Luční. Z odůvodnění napadeného OOP ale plyne, že pěší dostupnost občanské vybavenosti je zajištěna pomocí opatření tvořících provázaný systém. Proto zrušil i část napadeného OOP, která podle tvrzení odpůrce do takového systému patřila. Soud naopak s ohledem na výše provedené hodnocení věci neshledal, že by na navrhovatelovy právní sféry dostačujícím způsobem zasahovala část napadeného OOP odstraňující dopravní značení P 2 (Hlavní pozemní komunikace), 2x B 13 (Zákaz vjezdu vozidel, jejichž okamžitá hmotnost přesahuje vyznačenou mez), 2x E13 (Text nebo symbol) a 2x E 2b (Tvar křižovatky) na pozemní komunikaci v ulici Nádražní a umisťující dopravní značení 2x IS 15a (Jiný název – „MASTNÍK“) na téže pozemní komunikaci.

VI. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

71. Soud uzavírá, že shledal návrh na zrušení napadeného OOP částečně důvodným. Proto podle § 101d odst. 2 s. ř. s. napadené OOP zrušil v textové i grafické části týkající se stanovení dopravního značení 2x B 28 (Zákaz zastavení), 2x B 2 (Zákaz vjezdu všech vozidel), 2x IP 4b (Jednosměnný provoz), IP 11c (Parkoviště podélné stání), V 13 (Šikmé rovnoběžné čáry), V 10a (Stání podélné) a V 12a (Žlutá klikatá čára) na pozemní komunikaci v ulici Luční. Dále odstranění dopravního značení 3x B 28 (Zákaz zastavení) a IP 6 (Přechod pro chodce) na pozemní komunikaci v ulici Luční a odstranění dopravního značení IP 6 (Přechod pro chodce) na pozemní komunikaci v ulici Nádražní. Soud tyto části napadeného OOP zrušil ke dni 31. 12. 2026 (§ 101d odst. 2 věta první s. ř. s.). Z hlediska právní jistoty účastníků provozu na pozemních komunikacích totiž soud nepovažuje časté změny místní úpravy provozu na pozemních komunikacích za žádoucí. Soud si též uvědomuje požadavek vyplývající z § 78 odst. 1 zákona o silničním provozu na ucelenost jednotlivých prvků místní úpravy provozu. Proto odpůrci poskytl přiměřený časový prostor místní úpravu provozu stanovit znovu, a to s náležitým odůvodněním a dostatečným vypořádáním uplatněných připomínek. Po podání návrhu nové místní úpravu provozu na pozemních komunikacích podle § 78 odst. 5 zákona o silničním provozu lze totiž očekávat, že navrhovatel opět podá připomínku, kterou v souladu s výše uvedenými závěry soudu může precizovat. Její pečlivé vypořádání pak bezpochyby bude vyžadovat shromáždění adekvátních podkladů a jejich podrobnou analýzu (například statistky nehodovosti – o ty totiž opírali své argumenty jak navrhovatel, tak odpůrce), přičemž nelze vyloučit, že odpůrce se bude muset s žádostí o vyjádření na policii obrátit opakovaně.

72. Ve zbývající části návrh pro nedostatek aktivní věcné legitimace navrhovatele jako nedůvodný zamítl (§ 101d odst. 2 věta druhá s. ř. s.).

73. Dokazování soud pro nadbytečnost neprováděl. Navrhovatel k návrhu přiložil textovou a grafickou část napadeného OOP a podanou připomínku. Tyto listiny jsou součástí správního spisu, kterým se dokazování neprovádí. Dále navrhovatel přiložil screenshot z aplikace Ředitelství silnic a dálnic. Ten měl prokázat větší nebezpečnost alternativní trasy pro cyklisty v ulici Votická, a tedy nepřiměřenost vyloučení obousměrné jízdy cyklistů Luční. Pro nepřezkoumatelnost napadeného OOP se však soud jeho přiměřeností věcně nezabýval. Odpůrce následně ve svém vyjádření navrhl k důkazu správní spis, kterým, jak soud již uvedl, se dokazování neprovádí. Dále přiložil vyjádření policie k projektové dokumentaci stavby „Stavební úpravy ulice Nádražní v Sedlčanech“, koordinační výkres ke stavebním úpravám ulic Nádražní a Luční a fotodokumentaci ulic před rekonstrukcí a po ní. Tyto důkazní návrhy měly prokázat, že změny v lokalitě nesměřovaly ke zhoršení postavení chodců, ale naopak k oddělení prostoru pro chodce od prostoru přilehlých pozemních komunikací a zvýšení bezpečnosti pěší dopravy. Ani tím, jestli napadené OOP nepřiměřeně zasáhlo do bezpečnosti pohybu chodců (nebo bezpečnost chodců naopak zlepšilo), se soud pro jeho nepřezkoumatelnost věcně nezabýval.

74. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl-li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů. Stanovit míru procesního úspěchu, resp. neúspěchu nelze v posuzované věci přesně kvantifikovat (např. prostým aritmetickým výpočtem stanovit podíl celkově napadané a zrušené místní úpravy provozu). Je nesporné, že odpůrce nezákonně zasáhl do práv navrhovatele, a ten se tedy důvodně domáhal soudní ochrany. Na druhou stranu navrhovatel nesprávně vystihl rozsah, v němž byl jeho návrh důvodný. Jelikož rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má spravedlivě odrážet výsledek sporu, má soud za to, že podmínkám dané věci nejlépe odpovídá rozhodnutí, podle nějž nemá právo na náhradu nákladů řízení žádný z účastníků. Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 27. července 2026 Lenka Oulíková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: A. Ř.