48 Az 5/2026

Rubrum

č. j. 48 Az 5/2026 – 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kryskou ve věci žalobkyně: T. L. H. C., narozena X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika t. č. v X zastoupena advokátem Mgr. Markem Eichlerem sídlem Nekázanka 888/20, Nové Město, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Holešovice, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2026, č. j. OAM-82/BE-BE01-HA15-2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný žalobkyni neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném ke dni podání žádosti (dále jen „zákon o azylu“). Žaloba 2. Žalobkyně namítá, že nesprávné posouzení její situace se projevuje ve vztahu k neudělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 1 zákona o azylu. Žalobkyně si je dále vědoma, že podala žádost o mezinárodní ochranu v době, kdy již neexistoval v zákoně o azylu institut Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 2 48 Az 5/2026 národního humanitárního azylu, avšak v souladu s mezinárodními předpisy měl žalovaný prolomit aktuální znění zákona. Skutečnost, že se nemá kam vrátit, nebo její zdravotní stav tak měly být posouzeny v rámci institutu národního humanitárního azylu. Ve vztahu k neudělení národního humanitárního azylu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí, přičemž odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí a obsah správního spisu. Bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla legalizace pobytu na území ČR. Dovolává-li se žalobkyně udělení humanitárního azylu, pak žalovaný poukazuje na to, že v platném znění zákon o azylu institut tohoto typu neexistuje a od 1. 10. 2025 jej není možné udělit. Žalovaný je přesvědčen, že dostatečně zjistil skutkový stav, který mu umožňoval vydání napadeného rozhodnutí. Jednání 4. Při jednání dne 22. 5. 2026, k němuž se zástupce žalobkyně bez omluvy nedostavil, žalovaný uvedl, že trvá na napadeném rozhodnutí a se žalobou nesouhlasí. Odkázal na obsah napadeného rozhodnutí a vyjádření k žalobě s tím, že má za to, že na straně žalobkyně nebyly žádné azylově relevantní důvody. Posouzení žaloby soudem 5. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Žaloba je tedy věcně projednatelná.

6. Žaloba není důvodná.

7. Podle § 75 odst. 1 s. ř. s. vychází soud při přezkoumání rozhodnutí správního orgánu ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

8. Podle § 32 odst. 9 věty první zákona o azylu při posuzování žaloby ve věci mezinárodní ochrany soud zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva, jedná-li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy; v tomto rozsahu není soud vázán žalobními body.

9. Článek 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany vyžaduje, aby soudy přezkoumávající rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany posuzovaly projednávaný případ podle právního a skutkového stavu ke dni rozhodnutí soudu.

10. Soud předesílá, že míra precizace žalobních bodů do značné míry předurčuje, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod obecnější, tím obecněji k němu správní soud přistoupí. Není na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebral by funkci zástupce žalobce (srov. závěry rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78). Tento závěr je bez dalšího aplikovatelný i v projednávané věci.

11. Ve vztahu k neudělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že nenalezl žádné skutečnosti, na základě kterých by mohla žalobkyni hrozit v případě návratu do země původu vážná újma formou Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 3 48 Az 5/2026 trestu smrti nebo popravy nebo nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Žalovaný odkázal na zprávu o zemi původu, která je součástí správního spisu, a uvedl, že ústava a zákony země původu žalobkyně zakazují mučení, týrání, nátlak , tělesné tresty nebo jakoukoliv formu zaházení poškozující tělo a zdraví nebo důstojnost zdržených či uvězněných osob. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nemá žádné politické přesvědčení a neměla žádné potíže se státními orgány ani s bezpečnostními složkami, žalovaný nemá žádný důvod domnívat se, že by se státní moc země jejího původu o ni po jejím návratu do země zajímala. Žalobkyni v případě návratu nehrozí ani vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích ozbrojeného konfliktu, neboť v zemi původu žalobkyně ozbrojený konflikt neprobíhá.

12. K prvnímu žalobnímu bodu tak soud v míře odpovídající jeho obecnosti uvádí, že žalovaný posoudil situaci žalobkyně ve vztahu ke všem důvodům pro udělení doplňkové ochrany, přičemž uzavřel, že tyto splněny nejsou. Svůj závěr pak v napadeném rozhodnutí řádně odůvodnil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani nenamítá, v jakých aspektech bylo toto posouzení nezákonné, nemohla být s tímto žalobním bodem úspěšná. Žalobní bod je nedůvodný.

13. Soud se dále zabýval stěžejní žalobní námitkou, že byly v případě žalobkyně důvody pro udělení národního humanitárního azylu. Této námitce nelze přisvědčit.

14. Ustanovení § 14 věty první zákona o azylu do 30. 9. 2025 stanovilo, že lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit národní humanitární azyl z humanitárního důvodu, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 zákona o azylu. S účinností od 1. 10. 2025 byl tento institut ze zákona o azylu bez náhrady vypuštěn.

15. Žalobkyně podala žádost dne 20. 1. 2026. Sama přitom v žalobě uvádí, že si je vědoma, že podala žádost o mezinárodní ochranu v době, kdy v zákoně o azylu institut národního humanitárního azylu již neexistoval.

16. Napadené rozhodnutí tedy nemůže být nezákonné, jestliže žalovaný správně neaplikoval zákonné ustanovení, které bylo v rozhodné době již zrušeno. Napadené rozhodnutí pak nemůže být ani nepřezkoumatelné, jestliže se žalovaný správně nezabýval tím, zda žalobkyni národní humanitární azyl udělit, nebo nikoliv. Takovou pravomoc totiž v předcházejícím správním řízení žalovaný neměl. Naopak by napadené rozhodnutí bylo nezákonné, pokud by žalovaný o neudělení národního humanitárního azylu žalobkyni rozhodoval.

17. Soud nesouhlasí ani s argumentací, že povinnost udělit národní humanitární azyl vyplývá z mezinárodních závazků ČR (žalobkyní však nijak nekonkretizovaných). Humanitární azyl byl svébytným institutem ochrany cizinců vnitrostátní povahy (srov. např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 29. 7. 2022, č. j. 48 Az 18/2021-41), což se ostatně později projevilo i v samotném názvu institutu podle § 14 zákona o azylu ve znění účinném do 30. 9. 2025, který byl označen za „národní“. Nelze proto v této souvislosti úspěšně namítat rozpor s mezinárodními závazky ČR. Žalobní bod je nedůvodný. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 18. Vzhledem k tomu, že žalobní body nebyly důvodné a soud nezjistil žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch. Žalovaný, který byl naopak plně Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 4 48 Az 5/2026 úspěšný, náhradu nákladů řízení nepožadoval a netvrdil, že by mu vznikly nějaké náklady nad rámec jeho běžné činnosti, pod kterou spadá rovněž obrana vlastních rozhodnutí v soudním řízení správním. Soud proto žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 22. května 2026 JUDr. David Kryska v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.