50 A 16/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Olgy Stránské, a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D. a Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., v právní věci navrhovatelů: a) Z. H. a b) M. H., oba bytem A., Ž., proti odpůrci: Obec Všesulov, se sídlem Všesulov, č. p. 51, zastoupena JUDr. Janem Kollárem, advokátem, se sídlem Ležáky č. p. 972/1, Sokolov, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy ze dne 7. 6. 2016, č. 1/2016, o vymezení zastavěného území, takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy Obce Všesulov ze dne 7. 6. 2016, č. 1/2016, se zrušuje ke dni právní moci tohoto rozsudku.

II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli a) na nákladech řízení částku 5.000,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovatelce b) na nákladech řízení částku 5.000,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Navrhovatelé podali podle § 101a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), návrh na zrušení opatření obecné povahy (dále jen „OOP“) ze dne 7. 6. 2016, č 1/2016, kterým došlo k vymezení zastavěného území v obci Všesulov. Navrhovatelé uvedli, že jsou vlastníky pozemků parc. č. X, parc. č. X v k. ú. Všesulov, jež nebyly přes jejich žádost do zastavěného území zahrnuty, a které navazují na vyhlášené zastavěné území obce sousední nemovitostí – parc. č. X - zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. X - orná půda, parc. č. X - zahrada. Navrhovatelé především namítli, že odpůrce pochybil, pokud do vymezení zastavěného území nezařadil jejich pozemky, konkrétně pozemky parc. č. X. Dále namítli následující pochybení odpůrce: 1) Dle odůvodnění napadeného OOP požádal odpůrce pořizovatele o vymezení zastavěného území dne 29. 6. 2015, přitom jednání zastupitelstva odpůrce, na kterém bylo schváleno, že obec požádá pořizovatele o vymezení zastavěného území, se konalo až dne 18. 8. 2015. 2) Zřejmou vadu ve vymezení pozemků v zápisu ze schůze zastupitelstva odpůrce – některé pozemky jsou v zápisu ze schůze uvedeny dvakrát, některé naopak vůbec. 3) Vadu při vyhlašování napadeného OOP – vyvěšeno bylo až dne 20. 6. 2016, přitom je v něm uvedeno jako datum schválení datum 7. 6. 2016. 4) Odpůrce nezjistil stanovisko navrhovatelů k vyhodnocení námitek, nereagoval na jejich odpor na zasedání zastupitelstva dne 7. 6. 2016 a bez vysvětlení odsouhlasil zamítnutí jejich námitek, čímž došlo rovněž k porušení principu veřejnosti a „rozhodnutí“ bez řádného projednání na veřejném zasedání. 5) Odpůrce použil vadné a nepřezkoumatelné stanovisko Městského úřadu Rakovník, Odboru životního prostředí č. j. MURA23285/2013 ze dne 22. 7. 2013, které není součástí žádného pravomocného rozhodnutí, ale správního řízení vedeného Obecním úřadem v Čisté - Stavební úřad jako č. j.: OUC/357/2012, přičemž dle navrhovatelů odpůrce nemá pravomoc k použití tohoto vyjádření, ani potřebnou odbornost k posuzování dle § 12 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPK“). Navrhovatelé upozornili, že rozhodnutí vydané na základě tohoto stanoviska, bylo následně Krajským úřadem Středočeského kraje zrušeno a rovněž poukázali na stanovisko veřejné ochránkyně práv 17. 3. 2015 ve věci 5750/2014/VOP/MH. 6) Odpůrce nepřihlédl k tomu, že jsou ukončeny pozemkové úpravy na pozemcích parc. č. X a X a navrhovatelé nemohli zapsat doklady o provedených stavbách do katastru nemovitostí pouze kvůli plombě, platné od 15. 2. 2016 do 4. 5. 2016. 7) Odpůrce rozhodoval v případě navrhovatelů bez legitimního důvodu odlišně než v případě bývalých zastupitelů, jejichž pozemky (parc. č. X a X) do zastavěného území zahrnul. 8) Odpůrce nerespektoval vydaná územní a stavební rozhodnutí vztahující se k pozemkům navrhovatelů, o nichž bezpochyby věděl, jelikož měl v uvedených řízeních postavení účastníka. Konkrétně jde o tato rozhodnutí: a. Územní rozhodnutí č. j.: OUC/689/2013 ze dne 23. 9. 2013 s nabytím právní moci 16. 10. 2013 pro stavbu žadatelů - Stavba pro zemědělské účely včetně oplocení. Jedná se o stavbu s evidenčním číslem 13 na parc. č. X - zastavěná plocha a nádvoří, ve které je evidováno sídlo na IČO 03965457. b. Územní rozhodnutí č. j.: OUC/1113/2014 ze dne 22. 12. 2014 pro stavbu žadatelů - Zahradní domek na nářadí. Jedná se o stavbu na pozemku parc. č. X - zastavěná plocha a nádvoří. c. Územní rozhodnutí ze dne 9. 3. 2015 č. j.: OUC/1660/2014 s nabytím právní moci 31. 3. 2015 pro stavbu žadatelů - Vrtaná studna pro individuální účely zásobování vodou na pozemku parc. č. X. d. Rozhodnutí OŽP v Rakovníku - Povolení s nakládáním s vodami a Stavební povolení 76/2015 - Č.J. MURA/25189/2015 ze dne 6. 5. 2015 s nabytím právní moci 29. 5. 2015 pro stavbu žadatelů Vrtaná studna pro individuální účely zásobování vodou. e. Kolaudační souhlas pro stavbu žadatelů Vrtaná studna pro individuální účely zásobování vodou OŽP MURA MURA/63990/2015, OZP01/56147/2015/Mat-105 ze dne 30. 11. 2015. f. Územní rozhodnutí č. j.: OUC/1812/2015, Sp. zn.: Stav/328.3/61/15/Ma ze dne 18. 4. 2016 „Stavba pro zemědělské nářadí na p.p.č. KN 256/35, k. ú. Všesulov“. Jedná se o stavbu na pozemku parc. č. KN X -zastavěná plocha a nádvoří. g. Dle § 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPK“), jsou na pozemku parc. č. X, účelové komunikace pro spojení s místní komunikací pozemku parc. č. X včetně vstupních vrat a nájezdů pro obhospodařování zemědělských pozemků navrhovatelů pozemku parc. č. X. h. ČEZ, Distribuce a.s. realizoval na pozemku parc. č. X stavbu dle povolení: i. Stavební povolení ze dne 25. 8. 1994 č. 74/1994 pro stavbu ČEZ - PTSA 40_95 ČEZ - zastavění technickou infrastrukturou s ochranným pásmem. ii. Územní rozhodnutí č. j.: OUC/1163/2013, Sp. zn.: Stav/328.3/63/13/Ma ze dne 11. 11. 2013. 9) Odpůrce pouze formálně vypořádal stanovisko Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 2. 2. 2016. 10) Navrhovatelé nesouhlasí s hranicí ÚSES (územní systém ekologické stability) na jimi vlastněných pozemcích, jelikož rybník v majetku odpůrce svojí skutečnou břehovou hranici v důsledku vodní eroze půdy posunul do parcel pozemku parc. č. X a pozemku parc. č. X. 11) Odpůrce porušil zásadu minimalizace zásahu do práv a zájmů navrhovatelů. Navrhovatelé uvedli, že pokud by se odpůrce zabýval řádně jejich námitkami, muselo by dojít k úpravě návrhu OOP tak, aby zásahy do jejich práv byly menší. Konkrétně kdyby akceptoval plombu na KÚ danou na pozemku parc. č. X a pozemku parc. č. X byly by do zastavěného území zahrnuty pozemky parc. č. X a X. 12) Napadené opatření obecné povahy obsahuje chybné a nedostatečné poučení o přezkoumání rozhodnutí o námitkách. 13) Námitka ad a) z Přílohy 6, přehledně uvedená s vyjádřením odpůrce a komentářem navrhovatele v Příloze 8 je odpůrcem vyhodnocena v rozporu se zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, konkrétně s jeho zněním platným v roce 2008. 14) Odpůrce používá rozdílně ustanovení § 58 odst. 2 ve spojení s § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona na pozemky navrhovatelů a na pozemky parc. č. X. 15) Navrhovatelé dále uvedli, že zadání pro územní plán (ÚP) bylo schváleno v prosinci 2009, od této doby byl ÚP předložen ve třech verzích s koncepčními chybami, v rozporu s ustanovením § 56 stavebního zákona nebyl pořizovatelem bez zbytečného odkladu návrh rozhodnutí o dalším postupu při pořizování územního plánu předložen a nebyl předložen k veřejnému projednání. Nebyla navržena a projednána koordinace ÚP s dokončenými pozemkovými úpravami dle metodiky MMR, nebylo projednáno nové zadání ÚP. Navrhovatelé jsou toho názoru, že tvrzení pana starosty obce Všesulov o oddálení dokončení ÚP vlivem vymezování zastavěného území dle navazujících požadavků navrhovatelů z 28. 8. 2009, 2. 12. 2012, 14. 10. 2014 a 14. 7. 2016 je vyjádřením nepřezkoumatelným a tudíž chybným, diskriminujícím a v rozporu se zákony. 16) Navrhovatelé namítli, že odpůrce nevypořádal jejich námitky, že nepřipustil žádné jednání o námitkách a že zastupitelstvo obce není nadáno dostatečnou kvalifikací pro aplikaci zákonů v oblasti územního plánování. Z výše uvedených důvodů navrhli, aby soud napadené opatření obecné povahy zrušil. Odpůrce v písemném vyjádření k návrhu uvedl, že navrhovatelé podali dne 14. 10. 2014 na obecní úřad obce Všesulov žádost o vymezení „Zastavěného území “ obce Všesulov a to u pozemků parc.č. X v obci Všesulov. Předložená žádost byla projednána na veřejném zasedání zastupitelstva obce a usnesením č. 19 bylo schváleno, že předložená žádost bude předložena odboru výstavby a investic, oddělení územního plánování a regionálního rozvoje, Městského úřadu v Rakovníku (dále jen úřad územního plánování). Tento věcně a místně příslušný orgán před vlastním stanoviskem svolal celkem 2x místní šetření, po kterém předložené žádosti nevyhověl. Na podkladě předané dokumentace úřadem územního plánování bylo při místním šetření ověřeno, že požadavek navrhovatelů by znamenal schválení zastavěného území v extravilánu obce, což v současné situaci je pro obec nepřijatelné. Obec má hlavní zájem rozšiřovat se v rámci intravilánu a nikoliv ve vzdáleném a odtrženém území. Odpůrce dále uvedl, že v roce 2008 bylo rozhodnuto o vymezení zastavěného území obce u pozemků parc.č. X a to z toho důvodu, že se jedná o bývalý statek, kde jeho obyvatelé v něm historicky žijí a trvale bydlí již mnoho let před tímto rozhodnutím. Je rovněž nesporné, že vlastník tohoto statku je současný zastupitel, ale v době, kdy o tomto území bylo rozhodováno, tj. v roce 2008, zastupitel nebyl a tedy nemohl, tak jak uvádí navrhovatelé, žádným způsobem vydané rozhodnutí ovlivnit. Stejná situace je u pozemků parc.č. X, kde je rovněž stav od roku 2008 nezměněný a je stejný i v současné době. Ostatní námitky navrhovatelů směřující do textové části a označení jednotlivých dat, která mají být chybová, jsou zjevné chyby v psaní textu a jsou snadno zhojitelné jejich opravným vydáním. Proto navrhl zamítnutí návrhu. Krajský soud zjistil ze správního spisu následující skutečnosti: Městský úřad v Rakovníku (dále jen „pořizovatel“) obdržel žádost od odpůrce o návrh vymezení zastavěného území, jelikož odpůrce nemá doposud vydaný územní plán, ale má pouze vymezené zastavěné území z roku 2008 podle § 58 stavebního zákona, které je třeba aktualizovat. Dne 20. 11. 2015 a 29. 1. 2016 se ve věci konala místní šetření. Dne 7. 6. 2016 vydal odpůrce napadené opatření obecné povahy, kterým vymezil zastavené území obce Všesulov podle § 58 stavebního zákona a námitky navrhovatelů zamítl. V odůvodnění uvedl, že námitky směřující obsahově vůči předchozímu vymezení zastavěného území v roce 2008 nejsou relevantní, jelikož vydáním napadeného OOP se předchozí vymezení zastavěného území ruší. Dále uvedl, že pozemky navrhovatelů do zastavěného území zahrnout nelze, jelikož se nenacházejí v intravilánu obce. Rovněž uvedl, že možnost realizovat stavby dle pravomocných územních a stavebních rozhodnutí není vymezením zastavěného území dotčena. Rovněž uvedl, že oplocené zahrady parc. č. X a X nelze zahrnout do zastavěného území, protože nesplňují podmínky § 58 stavebního zákona a navíc byly oploceny v rozporu se závazným stanoviskem Městského úřadu Rakovník, č. j. MURA23285/2013 ze dne 22. 7. 2013. Krajský soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy v rozsahu uplatněných žalobních bodů (§ 101d odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že návrh je důvodný. Podle ustanovení § 58 odst. 2 stavebního zákona „Do zastavěného území se zahrnují pozemky v intravilánu, s výjimkou vinic, chmelnic, pozemků zemědělské půdy určených pro zajišťování speciální zemědělské výroby (zahradnictví) nebo pozemků přiléhajících k hranici intravilánu navrácených do orné půdy nebo do lesních pozemků, a dále pozemky vně intravilánu, a to a) zastavěné stavební pozemky, b) stavební proluky, c) pozemní komunikace nebo jejich části, ze kterých jsou vjezdy na ostatní pozemky zastavěného území, d) ostatní veřejná prostranství, e) další pozemky, které jsou obklopeny ostatními pozemky zastavěného území, s výjimkou pozemků vinic, chmelnic a zahradnictví“. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona „V tomto zákoně se rozumí zastavěným stavebním pozemkem pozemek evidovaný v katastru nemovitostí jako stavební parcela a další pozemkové parcely zpravidla pod společným oplocením, tvořící souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami“ Základní námitkou je tvrzení navrhovatelů, že jejich pozemky parc. č. X a X měly být zařazeny do vymezení zastavěného území. Tato námitka je důvodná. Spornou otázkou v projednávané věci je, zda lze výše uvedené pozemky označit jako „zastavěné stavební pozemky“, tedy za „stavební parcely a další pozemkové parcely zpravidla pod společným oplocením, tvořící souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami“. Odpůrce k tomu v napadeném OOP uvedl, že uvedené pozemky do zastavěného území zahrnout nelze, jelikož jako stavební parcela je evidován pouze pozemek par. č. X (který jediný byl do zastavěného území zahrnut – doplněno soudem), což je drobná stavba pro zemědělské účely a není stavebním pozemkem tvořícím souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami. Tato argumentace však neobstojí, a to z následujících důvodů. Pokud jde o pozemek parc. č. X, soud konstatuje, že tato parcela (zahradní domek na nářadí) byla ke dni vydání napadeného OOP evidována jako stavební parcela – z katastru nemovitostí soud ověřil, že tato stavební parcela byla zapsána do katastru nemovitostí dne 3. 5. 2016 s účinky zápisu ke dni 15. 3. 2016. Napadené OOP tedy vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu a je tak zjevně vadné, jelikož pozemek parc. č. X jako stavební parcela měl jednoznačně být v zastavěném území uveden. Soud si je vědom toho, že pozemek č. X nebyl zapsán v katastrální mapě dle stavu, který byl podkladem pro pořízení OOP, nicméně konstatuje, že z hlediska soudního přezkumu je rozhodující skutkový stav ke dni vydání napadeného OOP (§101b odst. 3 s. ř. s.). Je to tedy odpůrce, kdo nese odpovědnost za správné zjištění skutkového stavu ke dni vydání OOP a je tedy povinen zohlednit změny, ke kterým v průběhu pořizování OOP dojde. Pokud jde o ostatní pozemky navrhovatelů, soud je toho názoru, že z odůvodnění napadeného OOP není zřejmé, proč by tyto pozemkové parcely nemohly tvořit souvislý celek s hospodářskými budovami – konkrétně se „stavbou pro zemědělské účely“ (pozemek parc. č. X) a „zahradním domkem na nářadí“ (parc. č. X). Soud podotýká, že tato souvislost se přímo nabízí – uvedené stavby (které nepochybně jsou „hospodářskými budovami“ ve smyslu stavebního zákona – k tomu srovnej Metodické sdělení Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 22. 9. 2016) mohou sloužit k uskladnění vybavení nezbytného k údržbě travního porostu obklopujícího uvedené stavby (parc. č. X a X) a přilehlých pozemků (parc. č. X a X). Existenci souvislého celku nasvědčuje mimo jiné i existující oplocení, které zákonodárce výslovně uvádí jako indikátor (tedy nikoli nezbytnou podmínku) pro určení, zda se jedná o „zastavěný stavební pozemek“ podle § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona, podle kterého je souvislý celek zpravidla pod společným oplocením. Odpůrce se na str. 4 OOP zabýval charakterem pozemků parc. č. X a X jen z toho pohledu, zda na těchto pozemcích stojí stavba. K tomu uvedl, že stavby na těchto pozemcích nestojí. Odpůrce se ale nevypořádal s tím, zda tyto pozemky netvoří souvislý celek se stavbami na pozemcích par. č. X a X. Právě z tohoto důvodu je napadené OOP nepřezkoumatelné, jelikož danou otázkou (souvislostí pozemků) se odpůrce vůbec nezabýval. K pozemkům parc. č. X a X odpůrce pouze citoval ustanovení § 58 odst. 2 stavebního zákona, aniž by vysvětlil, proč tyto pozemky nejsou součástí zastavěného území. Konkrétně zmínil pouze existenci oplocení bez potřebného povolení. To však není pro věc rozhodující, jelikož o součást souvislého celku může jít i tehdy, pokud by pozemky oploceny vůbec nebyly – případná existence oplocení bez povolení stavebního úřadu nijak nevylučuje, aby předmětné pozemky byly součástí zastavěného území z důvodu své souvislosti s pozemky parc. č. X a X. Touto souvislostí se však odpůrce vůbec nezabýval, a proto je OOP nepřezkoumatelné. Pro úplnost soud dodává, že v současnosti je v katastru nemovitostí zapsána i stavební parcela č. X (označená žalobci jako „stavba pro zemědělské nářadí“). Tato parcela však byla zapsána teprve dne 4. 7. 2016 s účinky ke dni 23. 6. 2016, tedy až po vydání napadeného OOP. Proto soud nepřikládá odpůrci k tíži (na rozdíl od stavby na pozemku parc. č. X), že k této stavbě nepřihlédl. Nicméně i tato stavba podporuje závěr o možné existenci souvislého celku na pozemcích navrhovatelů. Soud tak shrnuje, že odpůrce při vydání napadeného OOP vycházel z nesprávně zjištěného skutkového stavu, když pominul existenci stavby na pozemku parc. č. X a v napadeném OOP nedostatečně odůvodnil, proč nepokládá pozemky parc. č. X a X (nebo alespoň některé z nich, lze si např. jistě představit i stav, kdy by do zastavěného území nebyly zahrnuty zahrady – pozemky parc. č. X a X – pokud by takový postup vyplýval ze zjištěného skutkového stavu a byl přesvědčivě odůvodněn) za zastavěné stavební pozemky – tedy za souvislý celek spojený s hospodářskými budovami na pozemcích parc. č. X a X. Z těchto důvodů je napadené OOP v rozporu se zákonem a nemůže tedy v soudním přezkumu obstát. Za této situace se již soud pro nadbytečnost nezabýval dalšími námitkami zpochybňujícími některé aspekty řízení předcházejícího vydání napadeného OOP ani námitkami zpochybňujícími způsob vypořádání jednotlivých námitek navrhovatelů. Vzhledem k tomu, že napadené opatření obecné povahy v soudním přezkumu neobstálo, postupoval soud podle § 101d odst. 2 s. ř. s. a napadené opatření obecné povahy zrušil. Pro úplnost soud dodává, že přistoupil ke zrušení celého OOP, byť se derogační důvody týkají toliko malé a odlehlé části obce. Důvodem pro tento postup je skutečnost, že napadené OOP není rušeno proto, že by některé pozemky byly v zastavěném území uvedeny nesprávně (v takovém případě by bylo namístě zrušit pouze část OOP vztahující se k těmto pozemkům), ale je rušeno naopak proto, že v něm nejsou uvedeny pozemky, které by v něm být uvedeny měly (tudíž žádná dílčí část OOP, jejímž zrušením by došlo k odstranění uvedené nezákonnosti, z povahy věci neexistuje). Nad rámec nutného odůvodnění soud doporučuje odpůrci při případném dalším vymezení zastavěného území zohlednit při výkladu ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) a § 58 odst. 2 stavebního zákona Metodické sdělení Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 22. 9. 2016 (dostupné na http://www.mmr.cz/cs/Uzemni-a-bytova-politika/Uzemni-planovani-a-stavebni-rad/Stanoviska-a-metodiky/Stanoviska-odboru-uzemniho-planovani- MMR/6-Zastavene-uzemi/Metodicke-sdeleni-ve-veci-vykladu-definice-pojmu-zastaveny-stavebni-p ). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Odpůrce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Navrhovatelům, kteří byli ve věci úspěšní, přiznal soud náhradu nákladů řízení v částce 5.000,- Kč. Tato částka sestává u každého z navrhovatelů z částky 5.000,- Kč představující zaplacený soudní poplatek za podání návrhu.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 21. prosince 2016 Olga Stránská, v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Pavlína Švejdová