57 A 7/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci navrhovatelů: a) Ing. Bc. Š. Z. bytem X b) M. N. bytem X oba zastoupeni JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D. advokátem se sídlem Klokotská 103/13, 390 01 Tábor proti odpůrci: obec Stachy se sídlem Stachy 200, 384 73 Stachy zastoupená JUDr. Tomášem Samkem advokátem se sídlem Pražská 140, 261 01 Příbram za účasti: Ing. K. C. bytem X o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2024 - změny č. 16 územního plánu obce Stachy, vydané usnesením zastupitelstva odpůrce ze dne 22. 7. 2024, č. 158, takto:

Výrok

Shoda s prvopisem potvrzuje J. M.

I. Opatření obecné povahy č. 1/2024 - Změna č. 16 Územního plánu obce Stachy, vydané usnesením zastupitelstva obce Stachy ze dne 22. 7. 2024, č. 158, se ruší dnem právní moci tohoto rozsudku v části textového i grafického vymezení plochy s označením Z.96 a v části textového i grafického vymezení plochy Přírodní všeobecné NU.1 na pozemku parc. č. XA v k.ú.

X.

II. Ve zbývající části se návrh zamítá.

III. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovatelům na náhradě nákladů řízení částku ve výši 68 609,98 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich právního zástupce.

IV. Odpůrce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah návrhu

1. Zastupitelstvo odpůrce dne 22. 7. 2024 schválilo usnesením č. 158 opatření obecné povahy č. 1/2024 - Změnu č. 16 územního plánu obce Stachy („změna č. 16“), která nabyla účinnosti dne 14. 9. 2024 zveřejněním úplného znění územního plánu.

2. Navrhovatelé se návrhem podaným ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích („krajský soud“) dne 29. 4. 2025 domáhají zrušení změny č. 16 v celém jejím rozsahu, eventuálně v části textového i grafického vymezení plochy s označením Z.96 a v části textového i grafického vymezení plochy Přírodní všeobecné NU.1 na jimi vlastněném pozemku parc. č. XA v k. ú. X (pozn. všechny pozemky uvedené v odůvodnění tohoto rozsudku se nacházejí v k. ú. X, proto jej krajský soud dále nebude uvádět).

3. K aktivní legitimaci navrhovatelé uvedli, že jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. XA, který byl přijetím změny č. 16 vyřazen ze zastavěného území. V rámci řízení o přijetí této změny navrhovatelka namítala, že nezákonným způsobem zasahuje do jejich vlastnického práva, odpůrce však námitky neakceptoval. Proto se nyní navrhovatelé domáhají ochrany svých práv před soudem.

4. Důvody návrhu se vztahují jednak k ploše Z.96, která rozšiřuje a nově vymezuje zastavitelné plochy na sousedních pozemcích parc. č. XB a parc. č. XC, jednak ke zmíněnému pozemku navrhovatelů parc. č. XA, jehož zastavitelnost naopak byla odstraněna. I.A Porušení zásady proporcionality 5. Navrhovatelé namítají, že změna č. 16 je v rozporu se zásadou proporcionality.

6. Její porušení spatřují v tom, že vyloučení pozemku parc. č. XA ze zastavitelné plochy není opřeno o žádnou ochranu veřejného zájmu. Odpůrce vyloučení pozemku zdůvodnil pouze nesplněním podmínek § 58 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu („stavební zákon“). Navrhovatelé však poukazují na to, že pozemek je stále využíván jako zahrada, od ostatních pozemků je oddělen a nachází se na něm okrasné či ovocné stromy. Zastavitelnost pozemku současně byla omezena již regulativy zastavitelnosti Shoda s prvopisem potvrzuje J. M. vymezenými původním územním plánem a pozemek měl v budoucnu sloužit pouze k rozšíření stávající stavby o menší doplňkovou stavbu.

7. Postup odpůrce navrhovatelé dále považují za neproporcionální a diskriminační, neboť změnou č. 16 dochází k redukci zastavitelné plochy na jejich pozemku, a to s odkazem na snahu o zmenšení počtu těchto ploch, zároveň však na jiných pozemcích, včetně sousedních pozemků parc. č. XC a XB, jsou vymezovány zcela nové zastavitelné plochy. I.B Nepřezkoumatelnost napadeného opatření obecné povahy a rozhodnutí o námitkách 8. Navrhovatelé namítají, že odůvodnění změny č. 16 je v rozsahu vymezení nové zastavitelné plochy Z.96 a v rozsahu omezení zastavitelnosti pozemku parc. č. XA zcela nedostatečné, nepravdivé, a zmatečné. Nesplňuje tak požadavky na odůvodnění opatření obecné povahy stanovené zákonem či soudní judikaturou a je proto nepřezkoumatelné.

9. Omezení zastavitelnosti pozemku parc. č. XA v textu změny č. 16 není odůvodněno vůbec. Odůvodnění vymezení plochy Z.96 jako plochy pro obchod a nevýrobní služby s označením OK.1 pak navrhovatelé považují za pouhé konstatování stavu. Nelze z něj seznat, z jakých důvodů je zastavitelná plocha rozšiřována, ani proč je vymezována ve funkční ploše občanské vybavení komerční s označením OK.1.

10. Za nepřezkoumatelné navrhovatelé považují rovněž vypořádání navrhovatelkou vznesených námitek.

11. Poukazují na to, že odpůrce věcně reagoval pouze na námitku č. 1, týkající se zrušení zastavitelnosti pozemku parc. č. XA.

12. V rámci vypořádání námitky č. 2, týkající se nesouhlasu s vymezením plochy Z.96, odpůrce nereflektoval, že změnou č. 16 došlo k rozšíření této plochy. Tvrdil toliko, že pozemek parc. č. XB je vymezen v zastavitelné ploše od roku 2008. Zjevně záměrně však pominul, že námitka směřovala též vůči pozemku parc. č. XC. Ve vztahu k tomuto pozemku se nevyjádřil a námitku ignoroval, ačkoli právě na tento pozemek byla zastavitelná plocha oproti stavu před změnou č. 16 nově rozšířena. Současně navrhovatelé odpůrci vytýkají, že dané námitce nevyhověl, ačkoli částečně s argumentací navrhovatelky souhlasil.

13. Ve vztahu k námitce č. 3, týkající se absence vyhodnocení vlivů změny na udržitelný rozvoj území a nepřezkoumatelnosti stanoviska SEA, odpůrce uvedl toliko, že vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území nebylo zpracováno, neboť jej dotčený orgán nepožadoval. Podstata námitky však směřovala k nezákonnosti stanoviska dotčeného orgánu, který nepožadoval zpracování SEA, aniž věcně odůvodnil, podle jakých zákonných kritérií takto postupoval. V tomto ohledu odpůrce námitku nevypořádal. Navrhovatelé jsou přitom přesvědčeni, že důvody pro provedení posouzení vlivů na životní prostředí byly dány, neboť z něj mohly vyplynout důležité skutečnosti ve vztahu k rozšíření plochy Z.

96. Konkrétně provedené posouzení mohlo vyhodnotit, že rozšíření zastavitelné plochy odporuje veřejným zájmům na ochraně některé ze složek životního prostředí, případně pro tuto plochu mohlo stanovit omezující podmínky. I.C Nezákonné a věcně nesprávné vyřazení pozemku parc. č. XA ze zastavitelné plochy 14. Navrhovatelé namítají nezákonné a věcně nesprávné vyřazení pozemku parc. č. XA ze zastavitelné plochy. Shoda s prvopisem potvrzuje J. M.

15. Poukazují na to, že původním územním plánem (po změně č. 21 ÚPO Stachy) byl pozemek parc. č. XA vymezen jako součást stabilizované plochy pro bydlení s označením č.

33. Tento pozemek zamýšleli využít k rozšíření domu č. p. X na jimi vlastněném pozemku parc. č. XD. Za tímto účelem již zahájili přípravu projektové dokumentace.

16. Odpůrci vytýkají, že informace o vyřazení pozemku ze zastavěného území byla v rozsáhlém odůvodnění nepřehledně uvedena pouze v tabulce ke grafické značce S3 s obecným zdůvodněním, že pozemky „nejsou vhodné k zastavění“. Odpůrce se tak dle jejich názoru svým postupem pokouší tajně a bez řádného zdůvodnění odnímat zastavitelnost stabilizované plochy.

17. Vedle toho nesouhlasí s vypořádáním námitky stran odnětí zastavitelnosti pozemku odkazem na aktualizaci zastavěného území podle § 58 odst. 2 stavebního zákona a obecné tvrzení o nevhodnosti pozemku k zastavění. Takový postup považují za rozporný s § 43 stavebního zákona. Poukazují na to, že podle § 58 odst. 2 stavebního zákona se do zastavěného území zahrnují pozemky v intravilánu a některé pozemky vně intravilánu, konkrétně mj. zastavěné stavební pozemky. Těmi se podle § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona rozumí pozemky evidované v katastru nemovitostí jako stavební parcela a další pozemkové parcely zpravidla pod společným oplocením, tvořící souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami.

18. Závěr, dle kterého pozemek parc. č. XA nemůže být zahrnut do zastavěného území, nemá dle navrhovatelů dostatečnou oporu v odůvodnění, neboť odpůrce pozemek nehodnotil z hlediska zmíněného § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona. Konkrétně neposoudil, zda pozemek naplňuje znaky zastavěného stavebního pozemku, zejména zda jakožto zahrada fakticky tvoří funkční a souvislý celek s přilehlou obytnou stavbou. V této souvislosti dodávají, že pozemek je osázen ovocnými a okrasnými dřevinami a je funkčně užíván spolu s rodinným domem. Absence společného oplocení není sama o sobě rozhodná. Napadené opatření obecné povahy tak považují i v této části za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

19. Konečně namítají porušení zásad kontinuity územního plánování, ochrany legitimního očekávání, rovného zacházení a zákazu libovůle. Zatímco jejich pozemek byl vyřazen ze zastavitelných ploch, jiné plochy měly být nově vymezeny pro komerční výstavbu. Postup odpůrce tak považují za účelový, nepřiměřený a diskriminační, neboť bez dostatečně závažného veřejného důvodu zasáhl do jejich dlouhodobě existujícího očekávání využití pozemku pro rozšíření rodinného bydlení. I.D Nezákonné a věcně nesprávné vymezení plochy s označením Z.96 20. Navrhovatelé namítají, že vymezení nové zastavitelné plochy Z.96 pro obchod a nevýrobní služby (OK1) je v rozporu s veřejným zájmem a s požadavky § 55 odst. 4 stavebního zákona.

21. Odpůrce podle nich argumentuje potřebou snížit počet zastavitelných ploch, přičemž u řady vlastníků včetně navrhovatelů k vyloučení jejich pozemků z těchto ploch skutečně dochází. Naproti tomu je navrhována plocha Z.96, kde naopak dochází k rozšíření zastavitelné plochy pro výstavbu komerčních objektů.

22. Postup odpůrce při vymezení plochy Z.96 považují za rozporný se zásadami územního plánování a současně nespravedlivý, diskriminační a neproporcionální ve vztahu Shoda s prvopisem potvrzuje J. M. k vlastníkům, kteří historicky vlastní nemovitosti v dané lokalitě, neboť těm jsou zastavitelné plochy odnímány. Navrhovatelé přitom již brojili proti realizaci stavby apartmánových domů na pozemcích p. č. XB a XE, kdy namítali, že taková výstavba ve svém obejmu zhorší kvalitu prostředí, naruší krajinný ráz a negativně ovlivní pokojné užívání i hodnotu jejich nemovitostí.

23. Odůvodnění vymezení plochy Z.96 pokládají za vnitřně rozporné a nedostatečné. Nevyplývá z něj, proč nelze využít dosud nevyužité zastavitelné plochy, proč je nutné vymezit zastavitelnou plochu právě na dotčených pozemcích, ani jak nová plocha zapadá do dosavadní urbanistické koncepce obce. Dovolávají se přitom judikatury NSS, podle níž je třeba potřebu nových zastavitelných ploch konkrétně a přezkoumatelně vyhodnotit.

24. Ve světle odkazované judikatury a metodického pokynu ministerstva pro místní rozvoj jsou z uvedených důvodů přesvědčeni, že odpůrce postupoval v rozporu s § 55 odst. 4 stavebního zákona, neboť neprokázal veřejný zájem na vymezení nové zastavitelné plochy. Současně vymezení nové zastavitelné plochy považují za rozporné s požadavkem na ochranu krajiny dle § 18 odst. 5 stavebního zákona. I.E Absence vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území a nepřezkoumatelnost stanoviska dotčeného orgánu 25. Navrhovatelé namítají absenci vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území a nepřezkoumatelnost stanoviska dotčeného orgánu v tomto ohledu.

26. Konkrétně s odkazem na znění § 18 odst. 1 a 2, § 19 odst. 2 a § 47 odst. 3 stavebního zákona a závěry rozsudku NSS ze dne 16. 12. 2010, č. j. 1 Ao 6/2010-130, č. 2445/2011 Sb. NSS, namítají, že dotčený orgán nepožadoval vyhodnocení vlivů změny č. 16 na životní prostředí, aniž svůj závěr v tomto ohledu odůvodnil.

27. Poukazují přitom na kritéria uvedená v příloze č. 8 zákona č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí a změně některých souvisejících zákonů („zákon o posuzování vlivů na životní prostředí“). Ta dle jejich názoru naplněna byla a k posouzení vlivů tak dojít mělo. V tomto ohledu proto stanovisko dotčeného orgánu na úseku posuzování vlivů na životní prostředí považují nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

II. Shrnutí vyjádření odpůrce a repliky navrhovatelů

28. Odpůrce navrhl, aby krajský soud návrh na zrušení opatření obecné povahy jako nedůvodný zamítl.

29. Předně uvedl, že navrhovatelé se v průběhu pořizování změny č. 16, ale i před zahájením jejího pořizování, chovali pasivně. Na záměry pořizovatele reagovali až v rámci opakovaného projednání návrhu změny č. 16.

30. Opatření obecné povahy považuje za řádně odůvodněné. Pro stručnost na důvody v něm uvedené odkazuje. Navrhovatelé dle jeho názoru účelově zmiňují jen některé části odůvodnění změny č. 16, je však potřeba jej vnímat ve vzájemných souvislostech jako celek.

31. Zdůraznil, že navrhovatel sám žádné námitky nevznesl. Námitkami navrhovatelky se řádně zabýval, o čemž svědčí rozsah odůvodnění rozhodnutí o nich. Ve vztahu k vymezení plochy Z.96 přitom navrhovatelka nebyla s ohledem na § 52 odst. 2 stavebního zákona oprávněná Shoda s prvopisem potvrzuje J. M. námitky vůbec podat, neboť danou regulací nejsou dotčeny pozemky v jejím vlastnictví. Přesto námitku vypořádal.

32. Vymezení zastavitelné plochy Z.96 s regulativem OK.1 plně koresponduje s cíli regulace území v dané části obce. Odůvodnění změny č. 16 přitom jasně zdůrazňuje snahu vytvořit na daném území prostor pro budování nezatěžující turistické infrastruktury. Cílem této podpory je vytváření pracovních míst pro obyvatele obce, přičemž k vymezení těchto ploch došlo v místech, kde územní plán s potenciální zastavitelností dlouhodobě počítal. Vlastníci dotčených nemovitostí pak sami projevili zájem o budování takto zamýšlené infrastruktury.

33. Naproti tomu v případě pozemku parc. č. XA došlo k jeho zařazení do zastavitelných ploch v roce 2002 v důsledku toho, že dle tehdy platné legislativy tvořil jeden stavební pozemek s budovu č.p. X na pozemku parc. č. st. XD a bylo proto nutné jej celý jako zastavitelnou plochu vymezit. Ovšem historicky až do současné doby je tento pozemek využíván jako zahrada rodinného domu a nebyl plánován k zastavění. Jeho zastavění by se ostatně příčilo i urbanistické koncepci daného území. Současně předmětný pozemek nezanedbatelnou plochou výměry zasahuje do dopravního koridoru daného průběhem pozemní komunikace mezi Zadovem a Churáňovem, včetně jejího ochranného pásma.

34. V této souvislosti odpůrce zdůraznil, že na zařazení nemovitostí do zastavitelných ploch není právní nárok. Vždy se vychází z cílů využití území sledovaných pořizovatelem územního plánu a samotnou obcí vydávající územní plán. Koncepce rozvoje obce není statická či neměnná, nýbrž musí reagovat na trendy v obci a ve společnosti, odrážet demografický i ekonomický vývoj a celou řadu dalších faktorů. Tam, kde nedošlo k naplňování cílů vymezených zastavitelných ploch na konkrétních nemovitostech v důsledku pasivity jejích vlastníků, je naprosto legitimní využít k dosažení zamýšlených cílů nemovitostí jiných vlastníků, pokud ti hodlají aktuálně k naplnění těchto cílů přispívat.

35. Odpůrce je toho názoru, že uvedená argumentace, včetně popisů cílů regulace dané změnou č. 16, je z jejího odůvodnění zřejmá. Současně je přesvědčen, že jednotlivá přijatá opatření popsané cíle naplňují, a to včetně vyjmutí pozemků parc. č. XA ze zastavitelné plochy. Také v rozhodnutí o námitkách odpůrce jednoznačně vysvětlil, že k vyjmutí pozemku došlo, neboť je historicky a dlouhodobě využíván jako zahrada, přičemž vlastníci neprojevili zájem o jeho další zastavění, které by ostatně bylo v rozporu s urbanistickými cíli daného území. Naopak vymezená plocha zbytečně navyšovala rozsah dlouhodobě nevyužívaných rozvojových ploch a bránila možnému rozvoji obce v jiných jejích částech.

36. Co se týče posouzení vlivů zařazení pozemků parc. č. XF a XC do zastavitelné plochy Z.96, pořizovatel zcela v souladu s právními předpisy vycházel ze stanoviska orgánu ochrany přírody. Navrhovatelé sami nenabízejí žádnou argumentaci v tom směru, z jakých důvodů by dané stanovisko mělo být v rozporu se zákonem či mělo trpět jinými věcnými vadami. Omezují se pouze na konstatování, že není zřejmé, proč orgán ochrany přírody takové stanovisko vydal. Pro odůvodnění opatření obecné povahy je však podstatné, že takové stanovisko bylo vydáno a odpůrce byl povinen se jím řídit.

37. Navrhovatelé ve své replice ze dne 27. 6. 2025 setrvali na podaném návrhu.

38. Vyjádřili nesouhlas s tvrzením, že ve vztahu k využití zastavitelné plochy na pozemku parc. č. XA byli pasivní. Po poslední změně vlastnických práv, kdy se spoluvlastníkem pozemku stal navrhovatel, začala navrhovatelka řešit možnost realizace stavby na tomto pozemku, Shoda s prvopisem potvrzuje J. M. případně i jeho oddělení. S ohledem na zcela nejasný výklad regulativu se v listopadu 2023 obrátila na Krajský úřad Jihočeského kraje. K důkazu předkládá písemné vyjádření krajského úřadu i územně plánovací informaci Městského úřadu Vimperk.

39. Pokud jde o vypořádání uplatněných námitek, není dle navrhovatelů zásadní dálka tohoto vypořádání, nýbrž jeho obsah a způsob. K tvrzení odpůrce o využití pozemku parc. č. XA navrhovatelé uvádí, že podle metodiky je ve sporných případech nutno přihlížet také k hledisku funkčnímu, resp. provoznímu a k informacím uvedeným v katastru nemovitostí. V případě chaty na stavební parcele, obklopené pozemkovou parcelou, která je využívána jako zahrada, a která sice není oplocená, hranice této zahrady je však v katastrální mapě vyznačena, je nutno přihlédnout k tomu, že zahrada tvoří s chatou jeden souvislý (funkční) celek. Tato pozemková parcela je proto součástí zastavěného stavebního pozemku.

40. Stran tvrzení o tom, že na zařazení nemovitosti do zastavitelných ploch území není právní nárok, argumentují navrhovatelé, že ke změnám funkčního využití by však nemělo docházet neproporcionálním, diskriminačním a účelovým způsobem, jako v posuzovaném případě. Současně navrhovatelé nesouhlasí s tím, že by bylo možno zastavitelnost pozemku odejmout s odkazem na jejich pasivitu. Jak již uváděli, není možné konstatovat, že pozemek nechtěli do budoucna využívat. Naopak aktivně činili kroky, které by k realizaci stavební činnosti na pozemku vedly.

41. Závěrem poukázali na to, že odpůrce se žádným způsobem nevyjádřil k návrhové námitce ohledně nezákonnosti zrušení zastavitelnosti pozemku kombinací odkazu na § 58 odst. 2 stavebního zákona a obecného tvrzení o nevhodnosti pozemku k zastavění.

III. Dosavadní průběh řízení závazný právní názor NSS

42. Krajský soud rozsudkem ze dne 23. 7. 2025, č. j. 57 A 7/2025-50, nyní projednávanému návrhu vyhověl a s ohledem na shledané vady řízení změnu č. 16 zrušil v celém jejím rozsahu.

43. Konstatoval, že textová část napadeného opatření obecné povahy postrádá důvody, pro něž odpůrce přistoupil k redukci zastavitelné plochy na pozemku parc. č. XA. Pokud jde o vymezení nové zastavitelné plochy Z.96 na sousedních pozemcích jako plochy pro obchod a nevýrobní služby označené OK.1, odpůrce řádně neodůvodnil, proč je zastavitelná plocha rozšiřována, ani z jakého důvodu je vymezována ve funkční ploše komerční občanské vybavenosti.

44. Přezkoumatelným pak krajský soud neshledal ani vypořádání námitek navrhovatelky. Stran první námitky konstatoval, že odpůrce na ni reagoval tvrzením o nenaplnění podmínek § 58 a § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona s tím, že došlo ke změně využití na trvalý travní porost. Pozemek však nehodnotil podle kritérií § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona. Nesplnil tak svou povinnost konkrétním způsobem posoudit, zda dotčený pozemek tvoří souvislý celek s obytnou budovou č. p. X na pozemku parc. č. st. XD, tedy zda jde o zastavěný stavební pozemek, jak o něm hovoří i § 58 odst. 2 stavebního zákona, či nikoliv.

45. Pokud jde o vypořádání druhé námitky, přisvědčil krajský soud navrhovatelům v tom, že odpůrce se vyjádřil pouze k pozemku parc. č. XB s tím, že je umístěn v zastavitelné ploše již od roku 2008. Ve vztahu k pozemku parc. č. XC, k němuž navrhovatelka též vznesla Shoda s prvopisem potvrzuje J. M. námitku, však již neuvedl ničeho. I v tomto ohledu tak bylo vypořádání námitek nepřezkoumatelné.

46. Konečně krajský soud shledal za nedostatečně vypořádanou též třetí námitku navrhovatelky, týkající se absence vyhodnocení vlivů opatření obecné povahy na udržitelný rozvoj území, resp. na životní prostředí. Navrhovatelka v námitce poukazovala na nezákonnost stanoviska dotčeného orgánu. Konkrétně namítla, že dotčený orgán nepožadoval zpracování vyhodnocení těchto vlivů, aniž by věcně odůvodnil, podle jakých zákonných kritérií ve smyslu přílohy č. 8 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí takto postupoval. Odpůrce však ve vypořádání námitky uvedl pouze, že příslušný krajský úřad daný požadavek nevznesl, a proto vyhodnocení vlivů nebylo zadáno. Jeho argumentace se tak minula s obsahem námitky.

47. Rozsudkem ze dne 26. 6. 2026, č. j. 5 As 174/2025, NSS rozsudek krajského soudu v návaznosti na kasační stížnost odpůrce zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

48. Shora popsané závěry stran nepřezkoumatelnosti změny č. 16 NSS aproboval – tedy kromě absence důvodů redukce zastavitelné plochy na pozemku parc. č. XA, shledal krajským soudem správně posouzenou též námitku nedostatečného odůvodnění vymezení nové zastavitelné plochy Z.96 (nacházející se na sousedních pozemcích navrhovatelů) a nezdůvodnění nepotřebnosti vyhodnocení vlivů změny na udržitelný rozvoj území. Shledal však pochybení v procesní rovině napadeného rozsudku. Krajskému soudu vytkl, že přezkoumatelným způsobem nevyložil, z jakých důvodů přistoupil ke zrušení napadeného opatření obecné povahy v celém rozsahu. Upozornil přitom na znění § 101d odst. 2 s. ř. s., podle kterého soud v zákonem předpokládaných případech zruší opatření obecné povahy nebo jeho části pouze v nezbytně nutném rozsahu.

49. V této souvislosti NSS uvedl, že odpůrce „důvodně poukazuje na to, že ve své podstatě se návrh týkal toliko nového vymezení plochy Z.96 a vynětí pozemku parc. č. XA ze zastavěného území. Lze dodat, že ve vztahu k problematice stanoviska dotčeného orgánu ohledně vyhodnocení vlivů opatření obecné povahy na životní prostředí krajský soud dospěl pouze k závěru o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí stěžovatelky o námitkách. Zrušení opatření obecné povahy jen v dotčených částech se tak nabízelo.“ Krajský soud pak zavázal, aby v novém rozhodnutí vzal při formulaci rušícího výroku v úvahu též zákonný požadavek na rozsah tohoto typu rozsudku dle § 101d odst. 2 s. ř. s. Současně jej zavázal uvést důvody, z nichž bude patrné naplnění uvedené zákonné podmínky, a to zejména, setrvá-li na svém závěru o nezbytnosti zrušit napadené opatření obecné povahy jako celek.

50. V intencích popsaného závazného právního názoru NSS krajský soud v novém složení senátu přistoupil k opakovanému přezkumu napadeného opatření obecné povahy.

IV. Vyjádření odpůrce a navrhovatelů k závěrům NSS, návrh na vydání předběžného opatření

51. Odpůrce ve vyjádření k závěrům NSS ze dne 12. 8. 2026 poznamenal, že je toho názoru, že i při srovnání s obsahem jiných územně plánovacích dokumentací se s podanými námitkami vypořádal srozumitelně a věcně, a že jím zvolené řešení odpovídá dlouhodobým urbanistickým cílům v daném území. Shoda s prvopisem potvrzuje J. M.

52. Ztotožňuje se se závěry NSS v tom ohledu, že dospěl-li krajský soud k závěru, že změna je ve vztahu k regulaci na nemovitostech navrhovatelů v rozporu s právem, měl přistoupit k jejímu zrušení pouze v rozsahu, který se těchto nemovitostí týká.

53. Doplnil, že změna č. 16 představuje komplexní aktualizaci územního plánu, která do něj promítá řadu záměrů, ať již vyvolaných veřejnou potřebou, nebo vycházejících z demografických či jiných dlouhodobých změn v obci, respektive jednotlivých lokalitách. Zrušením změny jako celku by došlo k zásahu do práv a oprávněných zájmů mnoha vlastníků nemovitostí, kteří legitimně očekávali, i s ohledem na to, že ve vztahu k regulaci využití jejich nemovitostí nebylo ani ze strany dotčených orgánů, ani ze strany jiných osob ničeho namítáno, že přijatá regulace bude dlouhodobá, a tomu přizpůsobili i své další aktivity a záměry. Neshledává přitom ani žádný zájem navrhovatelů ani veřejný zájem na tom, aby byla změna rušena jako celek.

54. Uvedl též, že po věcné stránce se námitky navrhovatelů, na kterých spočívá podaný návrh, mohou vyřešit cestou změny územně plánovací dokumentace právě jen ve vztahu k jejich nemovitostem bez toho, aby bylo nutné zasahovat do práv dalších vlastníků nemovitostí dotčených změnou.

55. Závěrem uvedl, že se domnívá, že podaný návrh na zrušení změny jako celku není důvodný a navrhuje proto jeho zamítnutí.

56. Navrhovatelé ve vyjádření k závěrům NSS ze dne 17. 8. 2026 uvedli, že s těmito souhlasí.

57. Zrušení změny č. 16 v celém rozsahu navrhli, neboť jejich pozemky změnou nebyly vymezeny jako součást zastavěného území, resp. jejich vymezení jako součást zastavěného území bylo změnou zrušeno. V této souvislosti odkazují na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2016, č. j. 50 A 16/2016-166, a navazující rozsudek NSS ze dne 31. 8. 2017, č. j. 9 As 6/2017-113, kde soudy přistoupily ke zrušení opatření obecné povahy v celém rozsahu, byť se derogační důvody týkaly toliko malé a odlehlé části obce. Důvodem pro tento postup bylo, že napadené opatření obecné povahy nebylo rušeno proto, že by některé pozemky byly v zastavěném území uvedeny nesprávně, nýbrž naopak proto, že v něm nejsou uvedeny pozemky, které v něm být uvedeny měly. Žádná dílčí část, jejímž zrušením by došlo k odstranění uvedené nezákonnosti, tudíž z povahy věci neexistovala.

58. Redukce zastavitelných ploch v posuzovaném případě dle navrhovatelů nebyla provedena na základě individuálních kritérií a separátně ve vztahu k jednotlivým pozemkům, nýbrž plošně, jakkoliv z obsahu napadené změny č. 16 nelze seznat, podle jakého klíče bylo postupováno, což samo o sobě zakládá vadu změny jako celku. Změna č. 16 tak byla přijata nezákonným způsobem, včetně nedostatečného vypořádání námitek navrhovatelů, a jako celek není řádně odůvodněna, což ji činí nepřezkoumatelnou. Přitom podstatným způsobem zasahuje do vlastnického práva vlastníků nemovitostí, kteří jsou napadeným opatřením přímo dotčeni. Pro tyto důvody by měla být změna č. 16 zrušena v celém rozsahu.

59. Samostatným podáním ze dne 17. 8. 2026 navrhovatelé navrhli, aby krajský soud vydal předběžné opatření, kterým Městskému úřadu Vimperk, odboru výstavby a územního plánování, zakáže vydat rozhodnutí o žádosti o povolení záměru „Novostavba penzionu na pozemku p. č. XC k.ú. X“, a to do doby nabytí právní moci rozhodnutí ve věci samé. Shoda s prvopisem potvrzuje J. M.

60. O tomto návrhu krajský soud samostatně nerozhodoval, neboť před rozhodnutím o něm rozhodl ve věci samé. Tím odpadla potřeba zatímní úpravy poměrů, k níž návrh směřoval.

V. Právní hodnocení krajského soudu

61. Krajský soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy v mezích návrhových bodů (§ 101d odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s. ř. s.“). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného opatření obecné povahy (§ 101b odst. 4 s. ř. s.). Ve věci krajský soud rozhodl bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. za současného splnění podmínek § 51 s. ř. s.

62. K důkazním návrhům krajský soud uvádí, že skutkový stav je dostatečně zachycen již v samotné dokumentaci změny č.

16. Tato dokumentace je obdobou správního spisu, kterým se dokazování zpravidla neprovádí (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009 č. j. 9 Afs 8/2008–117, č. 2383/2011 Sb. NSS).

63. Aktivně procesně legitimován k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je podle § 101a odst. 1 s. ř. s. ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech vydaným opatřením obecné povahy. Aktivní legitimace navrhovatelů se zakládá jejich tvrzením o porušení hmotně právních či procedurálních pravidel při vydávání napadeného opatření obecné povahy a o zásahu do jejich právní sféry. Navrhovatelé konkrétně tvrdí, že byli dotčeni na svých veřejných subjektivních právech vydáním změny č. 16, která se dotýká mj. pozemku parc. č. XA v jejich vlastnictví a pozemků v jejich sousedství. Krajský soud na základě těchto tvrzení konstatuje, že navrhovatelé jsou k podání návrhu aktivně legitimováni.

64. Otázku aktivní procesní legitimace jako podmínku přípustnosti návrhu nicméně nelze zaměňovat s otázkou aktivní legitimace věcné, tedy s otázkou důvodnosti návrhu. Přípustný je ten návrh, který obsahuje zákonem požadovaná (tedy mj. myslitelná a logicky konsekventní) tvrzení. Není však nutné, aby tato tvrzení byla pravdivá. Pravdivost tvrzení je zásadní pro posouzení důvodnosti návrhu – ta se však již zkoumá v řízení ve věci samé, nikoli při posuzování přípustnosti návrhu (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009–120, č. 1910/2009 Sb. NSS, či usnesení téhož senátu ze dne 29. 5. 2019, č. j. 2 As 187/2017–264, č. 3903/2019 Sb. NSS). K posouzení důvodnosti návrhu přistoupí krajský soud níže.

65. Návrh je důvodný.

66. Krajský soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností odůvodnění změny č. 16, neboť pouze přezkoumatelné odůvodnění opatření obecné povahy umožňuje věcně hodnotit legitimitu zásahu do veřejných subjektivních práv dotčených osob, včetně jeho přiměřenosti.

67. K problematice nepřezkoumatelnosti územních plánů či jejich změn krajský soud nejprve obecně uvádí, že územní plán jako opatření obecné povahy obsahuje dvojí odůvodnění – jednak vlastní odůvodnění a jednak odůvodnění rozhodnutí o námitkách.

68. V nálezu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15, Ústavní soud zdůraznil odlišnou povahu odůvodnění územního plánu jako takového a odůvodnění rozhodnutí o námitkách a rozdílný přístup k soudnímu přezkumu těchto dvou odůvodnění. Uvedl, že odůvodnění rozhodnutí o námitkách předkládá právní a skutkové důvody, pro něž je třeba z pozice Shoda s prvopisem potvrzuje J. M. veřejné moci zasáhnout do práv, povinností či zájmů konkrétních subjektů individualizovaných konkrétními námitkami. Jakkoliv může být nezbytnost takového zásahu předurčena výsledkem politických úvah samosprávy o regulaci vztahů v území (ty jsou předmětem odůvodnění územního plánu jako takového), konkrétní provedení a vypořádání konkrétních námitek vůči němu je správním soudem v zásadě plně přezkoumatelné. Nezbytné odůvodnění má být přiměřené povaze toho kterého nástroje územního plánování, neboť je prostředkem k zajištění toho, aby v komplexním procesu pořizování územně plánovací dokumentace byly učiněny všechny nezbytné komplexní úvahy, ať již jejich potřeba plyne z právní úpravy, z odborných hledisek či z konkrétního sporu o řešení některé otázky. Ústavní soud připomněl, že výkon samosprávy při územním plánování je výkonem veřejné moci, který je způsobilý zasáhnout do ústavně zaručených práv a svobod, a který proto musí být soudem přezkoumatelný. Z toho dovodil, že požadavku přezkumu zákonnosti soudem odpovídá právě požadavek dostatečného odůvodnění opatření obecné povahy či rozhodnutí o námitkách (ledaže by jejich důvody byly zjišťovány až v samotném soudním řízení). Řádné odůvodnění tedy musí být pravidlem, z něhož lze na nebezpečí „přehnaných požadavků“ usuzovat pouze výjimečně (v konkrétně vymezených poměrech věci). Současně je třeba zohlednit, že odůvodnění rozhodnutí o námitce je součástí odůvodnění celého opatření obecné povahy, a proto je třeba je vnímat v souvislostech. Odůvodnění rozhodnutí o námitce proto netrpí nepřezkoumatelností, je-li z odůvodnění rozhodnutí o námitce nebo z odůvodnění celého opatření obecné povahy zřejmé, jak byla daná problematika uvedená v námitce řešena (srov. rozsudky NSS ze dne 9. 12. 2016, č. j. 8 As 89/2016-48, ze dne 20. 8. 2015, č. j. 9 As 18/2015- 101, či ze dne 30. 7. 2015, č. j. 8 As 47/2015-44).

69. K tomu krajský soud dodává, že z § 68 odst. 3 správního řádu, užitého přiměřeně podle § 174 odst. 1 téhož zákona, je zřejmé, že ve vlastním odůvodnění územního plánu nesmí chybět esenciální obsahové náležitosti odůvodnění běžného správního rozhodnutí. Byť vlastní odůvodnění územního plánu zásadně zůstává spíše v obecné rovině a není nutné, aby v něm byla odůvodněna příslušná regulace z pohledu každého dotčeného pozemku či všech řešených ploch, musí být i v něm uvedeny důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008-136, č. 1795/2009 Sb. NSS).

70. Rozhodnutí o námitkách pak umožňuje individualizovaně reagovat na konkrétní výtky, jež proti regulaci uplatnili v procesu pořizování územního plánu jednotliví dotčení vlastníci, a musí z něho být seznatelné, z jakého důvodu považuje obec uplatněné námitky za liché, mylné či vyvrácené nebo proč považuje tvrzené skutečnosti za nerozhodné či nesprávné (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010-169, č. 2266/2011 Sb. NSS). Požadavky na kvalitu odůvodnění nesmí být na druhou stranu přemrštěné a ve svém důsledku zcela paralyzující územní plánování, což by mohlo představovat zásah do práva na obecní samosprávu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11).

71. Pokud však dotčená osoba podle § 52 odst. 2 stavebního zákona podá proti návrhu územního plánu konkrétní námitky, v nichž zpochybňuje navrhované řešení s poukazem na zásah do konkrétních práv či chráněných zájmů, je na odpůrci, aby zásah do těchto práv v rozhodnutí o námitkách odůvodnil. Tyto důvody musí být samy o sobě přiměřené (proporcionální) Shoda s prvopisem potvrzuje J. M. zásahu do práv oprávněné osoby (rozsudek NSS ze dne 18. 4. 2019, č. j. 9 As 65/2019-29). S ohledem na dělbu moci ve státě, která byla ve vztahu k územnímu plánování nastíněna výše, mohou soudy zkoumat proporcionalitu řešení zakotveného v územním plánu pouze v případě, že se k ní již vyjádřil odpůrce v procesu přípravy územního plánu na základě podané námitky či připomínky (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 8. 2024, č. j. 10 As 209/2023-42).

72. Potřeba náležitého zdůvodnění rozhodnutí o námitkách je o to více naléhavá, dozná-li funkční využití dotčeného pozemku zásadní změny (je určen k diametrálně odlišnému funkčnímu využití oproti předchozímu stavu), či je-li s určením (deklarováním) funkčního využití pozemku (plochy) spjat určitý zákonem předvídaný proces, který vyžaduje jisté procesní standardy odůvodnění. Změna funkčního určení plochy či vymezení nové plochy s odlišným způsobem využití v územním plánu může obstát pouze tehdy, jestliže je odůvodněna závažnými věcnými důvody, které mohou spočívat v tom, že řešení zahrnuté do předchozího územního plánu je věcně nesprávné, a toto řešení je v závažné kolizi s veřejným zájmem (tedy výrazně omezuje naplnění veřejného zájmu), nebo mohou být způsobeny změnami, k nimž došlo po přijetí předchozího územního plánu, takže řešení obsažené v předchozím územním plánu již není aktuální a je třeba je přehodnotit. Změna funkčního využití pozemku musí být tedy v územním plánu vysvětlena a odůvodněna. V souladu s principem právní jistoty má totiž každý, tedy i navrhovatelka, právo znát důvody změn, jež se jí dotýkají. Nejen z tohoto důvodu je nezbytné zásadní funkční změny, které se dotýkají vlastnických práv subjektů v územních plánech, odůvodnit přesně, jasně, určitě a srozumitelně, aby nebylo možno mluvit o zneužití práva a svévoli (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2016, č. j. 2 As 295/2015-83).

73. Odůvodnění napadeného opatření obecné povahy ani rozhodnutí o námitkách popsaným požadavkům nedostálo.

74. Navrhovatelé odůvodnění změny č. 16 vytýkají, že se z něj nepodávají důvody změny využití pozemku parc. č. XA, konkrétně jeho vyloučení ze zastavěného území. Poukazují zejména na skutečnost, že vyloučení pozemku nebylo opřeno o ochranu veřejného zájmu. Nesouhlasí též s vypořádáním námitky uplatněné navrhovatelkou v tomto směru. Vedle toho namítají, že nebylo řádně zdůvodněno ani vytvoření nové plochy Z.96, zejména pak její rozšíření a vymezení jakožto zastavitelné plochy na sousedních pozemcích parc. č. XB a XC, a to ve vztahu k odnětí zastavitelnosti jiných pozemků, včetně pozemku parc. č. XA ve vlastnictví navrhovatelů. Namítají též nepřezkoumatelnost vypořádání námitky navrhovatelky ohledně závěru dotčeného orgánu, resp. odpůrce, o tom, že za účelem vydání změny č. 16 nebylo nutno zpracovávat vyhodnocení vlivů opatření obecné povahy na udržitelný rozvoj území, konkrétně pak vlivu změny na životní prostředí. Vyřazení pozemku parc. č. XA ze zastavitelné plochy 75. Krajský soud přezkoumal textovou část změny č. 16 a zjistil, že žádné zdůvodnění přijatého řešení ve vztahu k pozemku parc. č. XA neobsahuje. Konkrétní důvody, pro které bylo přistoupeno k redukci zastavitelné plochy na uvedeném pozemku navrhovatelů, odpůrce neuvedl. Jakési zdůvodnění vyloučení se nachází pouze v tabulce s odkazem na grafické znázornění, kde ke grafické značce S3 lze vyčíst pouze „pozemky nejsou vhodné k zastavění“. Navrhovatelům tak lze přisvědčit, že takové zcela obecné tvrzení o nevhodnosti pozemku Shoda s prvopisem potvrzuje J. M. k zastavění shora popsaným požadavkům kladeným soudní judikaturou na odůvodnění opatření obecné povahy nevyhovuje.

76. Za tohoto stavu se krajský soud následně zabýval vypořádáním námitky navrhovatelky, kterou právě proti vyloučení pozemku ze zastavitelné plochy brojila (str. 116– 117 odůvodnění změny č. 16).

77. Na námitku odpůrce reagoval odkazem na znění § 58 a § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona. Poukázal na to, že podle § 58 odst. 2 stavebního zákona se do zastavěného území zahrnují mj. zastavěné stavební pozemky, přičemž tímto pozemkem se dle § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona rozumí pozemek evidovaný v katastru nemovitostí jako stavební parcela a další pozemkové parcely zpravidla pod společným oplocením, tvořící souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami. V této souvislosti uvedl, že daná ustanovení byla naplněna v době schválení a vydání původního územního plánu. V průběhu let však došlo ke změně druhu využití pozemku na trvalý travní porost. Proto při další aktualizaci zastavěného území musel projektant změny č. 16 toto již chybně vymezené zastavěné území upravit a předmětný pozemek vypustit.

78. Krajský soud shledal, že odpůrce nevyložil, z jakých důvodů pozemek navrhovatelů kritéria citovaného § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona nesplňuje. Opomněl konkrétním způsobem posoudit, zda je tento pozemek možno považovat za zastavěný stavební pozemek, či nikoliv. Měl zhodnotit zejména, zda předmětný pozemek tvoří souvislý celek s obytnou budovou č.p. 21 na pozemku navrhovatelů parc. č. stav. XD. Nepostačuje tedy jeho zcela obecné tvrzení o tom, že uvedené ustanovení nebylo naplněno. V návaznosti na to nelze bez řádného odůvodnění pouhým odkazem na § 58 stavebního zákona nevyhovět námitce a odstranit zastavitelnost pozemku, zejména pak v situaci, kdy byl předmětný pozemek součástí stabilizované plochy pro bydlení.

79. Lze dodat, že navrhovatelka se svou námitkou zjevně domáhala zachování zastavitelnosti pozemku. Vyřazení ze zastavitelné plochy představuje jeden z nejintenzivnějších zásahů do vlastnického práva, a to tím spíše za situace, kdy navrhovatelka tvrdila, že plánuje na daný pozemek rozšířit již existující stavbu. Bylo proto nezbytné trvat na řádném a přesvědčivém zdůvodnění přijatého řešení i na vypořádání uplatněné námitky v celém jejím smyslu a rozsahu. Zásadní funkční změny, které se dotýkají vlastnických práv subjektů v územních plánech, je dle ustálené judikatury správních soudů nutno odůvodnit naprosto přesně, jasně, určitě a srozumitelně tak, aby bylo možno posoudit, zda se nejedná o zneužití práva (srov. již odkazovaný rozsudek NSS č. j. 2 As 295/2015-83). Takto významné omezení vlastnického práva navrhovatelů, vyžadovalo alespoň natolik konkrétní zdůvodnění přijatých změn, aby bylo možné posoudit naplnění zásad minimalizace či subsidiarity zásahu. Ani v kontextu s obsahem námitek navrhovatelky a jejich vypořádáním není zřejmé, zda je změna činěna jen v nezbytné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli. Při takto nedostatečném odůvodnění pak ani není možno posoudit, zda byl naplněn požadavek zákazu libovůle ze strany pořizovatele územního plánu.

80. Z uvedených důvodů shledal krajský soud vlastní odůvodnění změny č. 16 i rozhodnutí o námitkách v části týkající se vyřazení pozemku parc. č. XA ze zastavitelné plochy nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Vymezení plochy s označením Z.96 Shoda s prvopisem potvrzuje J. M.

81. Pokud jde o vymezení plochy Z.96 jako plochy pro obchod a nevýrobní služby (OK1), napadené opatření obecné povahy jej odůvodňuje takto: „Plochy pro obchod a nevýrobní služby“. Dle průzkumu v obci Stachy nebyly shledány žádné významnější nedostatky, obec disponuje dostatečným množstvím plochy komerčního občanského vybavení pro obchodní prodej a nevýrobní služby. V obci jsou dále vymezeny plochy smíšené, obytné, venkovské, které umožňují výstavbu s polyfunkčním využitím. V ÚP Stachy nejsou vymezeny plochy komerčního, občanského vybavení výhradně určené pro obchod a nevýrobní služby, ale lze pro tyto účely využít navržené plochy OK1 ve východní části sídla Stachy, u ostatních navržených ploch OK se předpokládá vybudování ubytovacích zařízení“.

82. Z uvedeného textu je zřejmé, že odpůrcem nebylo řádně zdůvodněno, proč je v ploše Z.96 zastavitelná plocha rozšiřována, ani z jakého důvodu je vymezována ve funkční ploše občanské vybavenosti komerční OK1. Navrhovatelům lze přisvědčit, že citovaný text představuje pouhé konstatování stavu. V citovaném textu se obecně uvádí, že nejsou vymezeny plochy komerčního občanského vybavení výhradně určené pro obchod a nevýrobní služby. Následně se zde však bez bližšího zdůvodnění uzavírá, že pro tyto účely lze využít navrženou plochu OK1 ve východní části sídla Stachy. Takové odůvodnění je vnitřně rozporné, zejména pak s ohledem druhou větu shora citovaného textu, dle které v návaznosti na průzkum v obci Stachy nebyly shledány žádné významnější nedostatky, přičemž obec disponuje dostatečným množstvích ploch komerčního občanského vybavení pro obchodní prodej a pro nevýrobní služby. Popsané odůvodnění ve vztahu k rozšíření zastavitelnosti plochy Z.96 tak krajský soud považuje za zcela nedostatečné, a to z důvodu, že závěr o potřebnosti změny se neopírá o žádnou konkrétnější analýzu.

83. Takovéto v podstatě neexistující odůvodnění nemůže shora popsaným judikaturním požadavkům dostát, a to tím spíše za situace, kdy v průběhu přijímání změny č. 16 navrhovatelka proti vymezení plochy Z.96 brojila zcela konkrétní námitkou. Již zde namítala, že se jako spoluvlastnice sousedních pozemků cítí vymezením plochy Z.96 dotčena, neboť rozšíření zastavitelnosti povede k masivní výstavbě komerčních ubytovacích staveb, která stavebním objemem, rozlohou a účelem odporuje charakteru předmětné lokality, a značně poškodí její práva na pokojném užívání vlastněných nemovitostí, či přímo povede k jejich trvalému znehodnocení. Námitka byla formulována rovněž tím směrem, že na jedné straně se při změně územního plánu s ohledem na ochranu krajiny argumentuje potřebou snížit počet zastavitelných ploch, pročež jsou dlouhodobým vlastníkům, včetně navrhovatelky, pozemky zcela anebo částečně vylučovány ze zastavitelných ploch, na druhé straně jsou však zastavitelné plochy rozšiřovány pro výstavbu komerčních objektů, jako je tomu v případě plochy Z.96.

84. Jako reakci na uvedenou námitku vyhodnotil krajský soud zejména následující vyjádření odpůrce uvedené v rámci rozhodnutí o námitkách: „Nelze však souhlasit s tím, že nejsou respektovány změnou ÚPO cíle a úkoly územního plánování. Obec, právě z důvodu již mnoha vymezených ploch, je reguluje a to zcela v souladu se zněním zákonů. Změnou ÚPO dochází k zmenšování zastavitelných ploch, vypuštění těch, které jsou v ÚPO již přes 20 let a nebyl o ně projeven žádný zájem. Dále dochází ke zmenšování ploch z důvodu zásahu 50m (dnes 30m) ochranného pásma lesních pozemků. A v neposlední řadě musí dojít i na aktualizaci zastavěného území, tzn., že do zastavěného území se převádí zastavitelné pozemky nebo jejich části již využité, Shoda s prvopisem potvrzuje J. M. popř. se upravuje jeho hranice v souladu se zněním zápisu v katastru, který je základním podkladem.“ 85. Je zřejmé, že ani uvedený text nedává odpověď na otázku, proč je zastavitelná plocha rozšiřována právě v ploše Z.96, ani z jakého důvodu je vymezována ve funkční ploše občanské vybavenosti komerční OK1. Jedná se naopak o zcela obecné konstatování bez jakékoli vazby na uvedenou nově vymezovanou plochu, vůči které navrhovatelka svou námitkou brojila. Z vypořádání námitky vyplývá obecné vysvětlení v tom smyslu, že vlastníkům, kteří dosud nevyužili zastavitelnosti svých pozemků, je zastavitelná plocha odnímána, aby následně mohla být přidělena jiným vlastníkům, kteří objektivně mohou a také hodlají své pozemky zastavět v souladu s urbanistickou koncepcí obce. Takové obecné zdůvodnění však při natolik intenzivním zásahu do vlastnického práva navrhovatelů, kterým nepochybně vyloučení ze zastavitelné plochy je, neodpovídá shora odkazovaným požadavkům právní úpravy a judikatury správních soudů.

86. Lze dodat, že nedostatky odůvodnění v tomto ohledu nemohlo zhojit ani vyjádření odpůrce k návrhu, neboť to bylo učiněno teprve v rámci řízení před soudem. Jím uvedené argumenty tak nelze považovat za součást odůvodnění změny č. 16.

87. Navrhovatelům je pak nutno přisvědčit také v tom, že se odpůrce v rámci vypořádání námitky vyjádřil pouze k pozemku parc. č. XB, když uvedl, že tento pozemek byl vymezen v zastavitelné ploše od roku 2008. Navrhovatelka však námitkou výslovně brojila též proti tomu, že v zastavitelné ploše byl vymezen rovněž vedlejší pozemek parc. č. XC. K tomuto se však odpůrce nijak nevyjádřil, přestože právě na tento pozemek byla zastavitelná plocha nově rozšířena.

88. Ze všech uvedených důvodů shledal krajský soud vlastní odůvodnění změny č. 16 i rozhodnutí o námitkách ve vztahu k vymezení plochy Z.96 rovněž nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Absence vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území a nepřezkoumatelnost stanoviska dotčeného orgánu 89. Konečně ani třetí z námitek uplatněných navrhovatelkou nebyla vypořádána řádně. K této odpůrce uvedl pouze toliko, že „návrh zadání změny ÚPO byl projednán s veřejností, krajským úřadem i sousedními obcemi. Z uplatněných stanovisek orgánů ochrany přírody a ze stanoviska krajského úřadu nevyplynul požadavek na zpracování vyhodnocení vlivů změny ÚPO na životní prostředí a nebyl uplatněn ani v průběhu pořizování. Není důvod zpracovávat vyhodnocení, které nikdo nevyžaduje“.

90. Z obsahu námitky je však patrno, že navrhovatelka namítala nedostatečné zdůvodnění, podle jakých zákonných kritérií nebylo posouzení vlivů na životní prostředí vyžadováno. Poukazovala přitom na související zákonná ustanovení, včetně kritérií uvedených v příloze č. 8 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Danou námitku tak nebylo možno odmítnout pouhým odkazem na stanovisko dotčeného orgánu, ve kterém tyto důvody absentují. Bylo třeba uvést, z jakých zákonných důvodů nebylo k danému posouzení přistoupeno.

91. V této souvislosti lze poukázat na judikaturu správních soudů zmíněnou ve zrušujícím rozsudku NSS ze dne 26. 6. 2026, č. j. 5 As 174/2025-53. Soud zde vyložil, že stanovisko Shoda s prvopisem potvrzuje J. M. krajského úřadu vydávané podle § 10i odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí je jiným úkonem správního orgánu, jehož nedostatečné odůvodnění v případě, kdy není vyžadováno posouzení územního plánu z hlediska vlivů na životní prostředí, může vést ke zrušení územního plánu (srov. odkazované rozsudky NSS ze dne 20. 12. 2016, č. j. 5 As 94/2015-79, či ze dne 7. 1. 2010, č. j. 9 Ao 4/2009-111). Nelze přitom postupovat tak, že pořizovatel územního plánu na jeho odůvodnění, resp. odůvodnění podkladových stanovisek dotčených orgánů zcela rezignuje (srov. rozsudek NSS ze dne 1. 12. 2016, č. j. 10 As 221/2015-58).

92. Také v této části je proto rozhodnutí o námitkách nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

93. Krajský soud uzavírá, že shledal odůvodnění změny č. 16 i související rozhodnutí o námitkách nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, a to jak ve vztahu k redukci zastavitelné plochy na pozemku navrhovatelů parc. č. XA, tak ve vztahu k vymezení nové zastavitelné plochy Z.96 na sousedních pozemcích parc. č. XB a XC. Nepřezkoumatelným pak shledal rovněž vypořádání námitky týkající se zdůvodnění absence vyhodnocení vlivů opatření obecné povahy na udržitelný rozvoj území, resp. na životní prostředí. Za tohoto stavu nemohl přistoupit k posouzení námitek porušení zásady proporcionality, nezákonného a věcně nesprávného vyřazení pozemku parc. č. XA ze zastavitelné plochy, nezákonného a věcně nesprávného vymezení plochy Z.96 či samotné absence vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území.

VI. Závěr a náklady řízení

94. Na základě shora uvedených důvodů krajský soud dospěl k závěru, že návrh na zrušení opatření obecné povahy je důvodný, a to z důvodu shledané nepřezkoumatelnosti jeho odůvodnění pro nedostatek důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].

95. Podle § 101d odst. 2 platí, že dojde-li soud k závěru, že opatření obecné povahy nebo jeho části jsou v rozporu se zákonem, nebo že ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti a pravomoci, anebo že opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem, opatření obecné povahy nebo jeho části zruší v nezbytně nutném rozsahu, a to dnem právní moci rozsudku, nebo k pozdějšímu dni, který v rozsudku určí.

96. Při úvahách o rozsahu zrušení napadeného opatření obecné povahy krajský soud vázán zásadou zdrženlivosti vtělené do citovaného ustanovení vyšel z toho, že jeho zásah v podobě zrušení změny č. 16 je s ohledem na právní jistotu ostatních osob tímto opatřením obecné povahy dotčených v podstatě nežádoucí.

97. Pokud jde o shledanou nepřezkoumatelnost vlastního odůvodnění a rozhodnutí o námitkách ve vztahu k vynětí pozemku navrhovatelů parc. č. XA ze zastavitelné plochy a ve vztahu k vymezení nové zastavitelné plochy Z.96, je zřejmé, že tato vada se ostatních návrhových ploch, resp. nemovitostí a osob napadeným opatřením obecné povahy dotčených, nedotýká. Za účelem odstranění dané vady řízení tak není důvod přistupovat ke zrušení změny č. 16 v celém jejím rozsahu. Takový postup by naopak byl nepřiměřeným zásahem do oprávněných zájmů a právní jistoty ostatních dotčených osob.

98. Rovněž v případě shledané nepřezkoumatelnosti vypořádání námitky absence vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území a stanoviska dotčeného orgánu se jedná o vadu vztahující Shoda s prvopisem potvrzuje J. M. se výhradně k rozhodnutí o námitkách vznesených navrhovatelkou. Ta od počátku brojí zejména proti odejmutí zastavitelnosti pozemku v jejím vlastnictví, netvrdí však nezákonnost či jiné vady napadeného opatření obecné povahy ve vztahu k ostatním změnou dotčeným nemovitostem. Na odpůrci pak především je, aby vyložil, z jakých důvodů posouzení vlivů na udržitelný rozvoj území, resp. na životní prostředí, v průběhu přijímání změny č. 16 nebylo nutno vyhotovit. Nelze tedy předjímat, zda v konečném důsledku bude posouzení vlivů, jež by mohlo mít vliv na celé změnou řešené území, vypracováváno. Ani v této souvislosti tak krajský soud neshledal důvod ke zrušení změny č. 16 v celém jejím rozsahu. Lze přitom odkázat na rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2026, 4 As 164/2025-95, jím přezkoumávaný rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2025, č. j. 73 A 3/2024-277, či rozsudek NSS ze dne 12. 6. 2025, č. j. 3 As 267/2024-68, a jím přezkoumávaný rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2024, č. j. 66 A 1/2023-244. Také v těchto případech správní soudy shodně neshledaly důvod ke zrušení napadeného opatření obecné povahy v celém jeho rozsahu, přestože obdobně dovodily nepřezkoumatelnost závěru dotčeného orgánu a potažmo i zadavatele územního plánu o nezpracovávání posouzení vlivů opatření obecné povahy na životní prostředí.

99. Na základě uvedeného krajský soud dospěl k závěru, že požadavek na zrušení přezkoumávané změny č. 16 v nezbytném rozsahu bude naplněn, přistoupí-li k jejímu zrušení dnem právní moci tohoto rozsudku v části textového a grafického vymezení plochy Z.96 a v části textového a grafického vymezení plochy Přírodní všeobecné NU.1 na pozemku parc. č. XA, jak se navrhovatelé eventuálním petitem ve svém návrhu domáhají. Z tohoto důvodu krajský soud primárnímu návrhu na zrušení celé změny č. 16 nevyhověl (k procesnímu postupu soudu v případě eventuálního petitu srov. závěry rozsudku NSS ze dne 15. 9. 2022, č. j. 6 As 121/2022-33).

100. Odpůrce je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (srov. přiměřeně § 78 odst. 5 s. ř. s.). V dalším řízení v intencích předestřené judikatury správních soudů v odůvodnění opatření obecné povahy vyloží přezkoumatelné důvody, pro které přistupuje k vyřazení pozemku parc. č. XA ze zastavitelného území. Setrvá-li na své argumentaci vznesené v rámci vypořádávání námitky navrhovatelky, vyloží, zda předmětný pozemek spadá pod vymezení § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona, a to při zohlednění skutečnosti, že je-li tomu tak, není možné s ohledem na § 58 odst. 2 písm. a) stavebního zákona daný pozemek ze zastavěného území vyjmout. Stejně tak přezkoumatelným způsobem ve vztahu k vymezení nové zastavitelné plochy Z.96 vyloží, proč je zastavitelná plocha rozšiřována a z jakého důvodu je vymezována ve funkční ploše komerční občanské vybavenosti právě na dotčených pozemcích. Námitku navrhovatelky v tomto ohledu vypořádá jak ve vztahu k pozemku parc. č. XB, tak i k pozemku parc. č. XC, který je rovněž součástí uvedené plochy. Konečně se bude zabývat podstatou námitky vztahující se k absenci vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, resp. na životní prostředí. V této souvislosti zejména vypořádá namítané nedostatečné odůvodnění závěru dotčeného orgánu o tom, že vyhodnocení vlivů nebylo nutno zpracovávat, a s tím související nepřezkoumatelnost odůvodnění změny č. 16.

101. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle které nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na Shoda s prvopisem potvrzuje J. M. náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

102. Odpůrce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

103. Ve věci měli úspěch navrhovatelé, když k jejich eventuálnímu návrhu krajský soud zrušil jimi požadovanou část změny č. 16, která zasahovala do jejich právní sféry a proti které fakticky brojili. Přestože tedy ve zbytku návrh zamítl (tzn. zamítl návrh na zrušení změny č. 16 jako celku), byli navrhovatelé s podstatou svého návrhu ve věci plně úspěšní. Mají proto právo na náhradu nákladů řízení.

104. Náklady řízení navrhovatelů jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem a náklady zastoupení v původním řízení před krajským soudem, v řízení před NSS a v novém řízení před krajským soudem. Náklady zastoupení sestávají z mimosmluvní odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů. Odměna advokáta je v případě zastupování dvou navrhovatelů přiznávána za společné úkony právní služby dle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb („advokátní tarif“), tedy za druhého z navrhovatelů ve výši snížené o 20 %. Odměna za společný úkon právní služby tak činí součet částek 4 620 Kč a 3 696 Kč, tj. částku ve výši 8 316 Kč (§ 7 bod 5., § 9 odst. 5 a § 12 odst. 4 advokátního tarifu). Náklady zastoupení v původním řízení před krajským soudem spočívají v odměně advokáta za 3 společné úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a sepis repliky [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu], tj. 24 948 Kč, a v náhradě hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve po 450 Kč, tj. 1 350 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Náklady zastoupení v řízení před NSS spočívají v odměně za 1 společný úkon právní služby – vyjádření ke kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], tj. 8 316 Kč, a v náhradě hotových výdajů za 1 úkon právní služby ve výši 450 Kč. Krajský soud navrhovatelům nepřiznal náhradu nákladů zastoupení za vyjádření k návrhu odpůrce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť toto vyjádření se netýkalo předmětu řízení. Náklady zastoupení v novém řízení před krajským soudem spočívají v odměně za 1 společný úkon právní služby – vyjádření k závěrům zrušujícího rozsudku NSS [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], tj. 8 316 Kč, za 1 společný úkon právní služby ve výši jedné poloviny – sepsání návrhu na vydání předběžného opatření [§ 11 odst. 2 písm. a) advokátního tarifu], tj. 4 158 Kč, a v náhradě hotových výdajů za 2 úkony právní služby ve výši 900 Kč (jakkoli nebylo o tomto návrhu soudem rozhodováno, jde o účelně vynaložený náklad – k tomu srov. rozsudek NSS ze dne 9. 8. 2022, č. j. 4 As 493/2019-29, bod 31). Celkem tedy náklady zastoupení činí částku ve výši 48 438 Kč (24 948 + 1 350 + 8 316 + 450 + 8 316 + 4 158 + 900). Vzhledem k tomu, že právní zástupce navrhovatelů je plátcem DPH, zvyšuje se náhrada nákladů zastoupení o sazbu této daně ve výši 21 %, tj. o částku 10 171,98 Kč na částku 58 609,98 Kč. K nákladům zastoupení se připočítává oběma navrhovateli zaplacený soudní poplatek ve výši 2 x 5 000 Kč, tj. 10 000 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 68 609,98 Kč je odpůrce povinen zaplatit navrhovatelům do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, aplikovaného na základě § 64 s. ř. s.).

105. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému odpůrci, neboť žádné náklady vynaložené na obranu svého práva, které jí vyplývalo z opatření obecné povahy napadeného návrhem, neuplatnila. Současně jí nevznikly žádné Shoda s prvopisem potvrzuje J. M. náklady spojené s plněním povinnosti, kterou by jí uložil soud (srov. přiměřeně § 60 odst. 5 s. ř. s.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud České Budějovice 20. srpna 2026 JUDr. Tereza Kučerová v. r. předsedkyně senátu Shoda s prvopisem potvrzuje J. M.