51 A 9/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Šimůnkovou ve věci žalobce: J. N., bytem x, zastoupen JUDr. Václavem Luťchou, advokátem se sídlem náměstí Jiřího z Lobkovic 2406/9, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, se sídlem Zborovská 11, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2016, č. j. 153202/2015/KUSK, sp. zn. SZ 153202/2015/KUSK/7, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2016, č. j. 153202/2015/KUSK, sp. zn. SZ 153202/2015/KUSK/7, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14.466,50 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce JUDr. Václava Luťchy, advokáta.

Odůvodnění

Žalobou ze dne 9. 2. 2016 se žalobce domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Kolín, odboru životního prostředí a zemědělství (dále jen „orgán prvního stupně“) ze dne 16. 10. 2015, č. j. MUKOLIN/OZPZ 85710/15-jed, sp. zn. OZPZ 16658/2015. Tímto rozhodnutím byl žalobce uznán vinným, že dne 20. 7. 2015 vykonával právo myslivosti v honitbě O. tím, že seděl na posedu s loveckou kulovnicí, přičemž následně byl kontrolován mysliveckou stráží, panem M. K., a na jeho výzvu k předložení dokladů opravňujících k výkonu mysliveckého práva v honitbě O. nepředložil povolenku k lovu pro honitbu O. Svým jednáním žalobce podle orgánu prvního stupně porušil ustanovení § 35 odst. 1 písm. f) a § 46 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), čímž spáchal přestupek na úseku myslivosti dle § 46 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o myslivosti“). Za to mu byla dle § 35 odst. 1 písm. f) a § 46 odst. 1 zákona o přestupcích uložena pokuta ve výši 1.000,- Kč a v souladu s ustanovením § 79 odst. 5 zákona o přestupcích mu byla současně uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1.000,- Kč. Žalobce předně namítá, že orgán prvního stupně zatížil řízení vadou, jež byla způsobilá vyvolat nezákonnost rozhodnutí, neboť jej dle § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) nevyzval k odstranění nedostatků jeho odvolání a neposkytl mu k tomuto přiměřenou lhůtu. Cituje závěr žalovaného, že žalobce, resp. jeho zástupce s právnickým vzděláním, si byl vědom, že odvolání nemá náležitosti dle § 82 odst. 2 správního řádu a sám si určil lhůtu (lhůty), do které měl odvolání doplnit. Jelikož tak odvolatel opakovaně neučinil, přistoupil žalovaný k vydání napadeného rozhodnutí. Žalobce přitom nevyzval dle § 37 odst. 3 správního řádu k odstranění vad odvolání s odůvodněním, že by tím došlo k nedůvodným průtahům v řízení, což by bylo v rozporu s § 6 odst. 1 správního řádu. Uvedený závěr považuje žalobce za nezákonný a v tomto směru odkazuje na závěry formulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 4. 1. 2011, č. j. 2 As 99/2010 - 67. Pokud jde o hmotněprávní posouzení věci, žalobce shodně jako v doplnění odvolání ze dne 11. 1. 2016 namítá, že se nemohl dopustit neoprávněného lovu zvěře, neboť v posuzované době byl držitelem povolenky lovu. Správním orgánům vytýká pochybení, pokud tuto okolnost nezjišťovaly. Kromě toho se domnívá, že předmětné jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty žádného přestupku. V ustanovení § 63 zákona o myslivosti, totiž porušení § 46 odst. 1 téhož zákona není kvalifikováno jako přestupek. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě shrnul postup v odvolacím řízení před vydáním napadeného rozhodnutí. Stejně jako v napadeném rozhodnutí konstatoval, že žalobce, resp. jeho zástupce s právnickým vzděláním, si byl vědom, že jeho odvolání nemá potřebné náležitosti a sám si určil lhůtu, do které měl odvolání doplnit. Doplnění odvolání pak žalobce doručil orgánu prvního stupně až dne 14. 1. 2016, tedy po lhůtě. Žalovaný proto přistoupil k vydání rozhodnutí, neboť by mohlo dojít k nedůvodným průtahům v řízení. K věci samé žalovaný uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce se pohyboval po honitbě Ovčáry se střelnou zbraní, aniž měl u sebe platnou povolenku, jak vyžaduje ustanovení § 46 odst. 1 zákona o myslivosti. Tím naplnil všechny znaky skutkové podstaty přestupku na úseku myslivosti dle § 35 odst. 1 písm. f) a § 46 odst. 1 zákona o přestupcích. Žalovaný neshledal pochybení ani při stanovení výše pokuty. Soud po zjištění, že žaloba je včasná, podaná osobou oprávněnou a že jsou splněny i další podmínky jejího věcného projednání, napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů přezkoumal, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Soud ve věci rozhodl bez jednání ve smyslu § 76 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Dospěl přitom k závěru, že žaloba je důvodná. Pokud jde o postup správních orgánů v odvolacím řízení, ze správního spisu soud zjistil, že žalobce podal proti rozhodnutí orgánu prvního stupně prostřednictvím svého zástupce dne 4. 11. 2015 tzv. blanketní odvolání. V něm uvedl, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nesprávné, a současně požádal o nahlédnutí do spisu a o poskytnutí lhůty 30 dnů k doplnění odůvodnění odvolání. Žalovaný po opakované žádosti umožnil žalobci nahlédnout do spisu dne 2. 12. 2015. Ze záznamu o nahlédnutí do spisu nevyplývá, že by žalobci (jeho zástupci) byla poskytnuta pomoc při odstranění nedostatků odvolání. V průběhu odvolacího řízení nebyl žalobce ani vyzván k odstranění vad odvolání. Napadeným rozhodnutím žalovaný dne 21. 1. 2016 odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí orgánu prvního stupně v plném rozsahu potvrdil. Téhož dne bylo žalovanému postoupeno doplnění odvolání žalobce ze dne 11. 1. 2016, v němž ohledně hmotněprávního posouzení věci uplatnil tytéž námitky jako v žalobě. Podle § 82 odst. 2 správního řádu věta první musí mít odvolání náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Podle § 37 odst. 3 správního řádu nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu. Podle § 93 odst. 1 správního řádu se ustanovení § 37 správního řádu použije na odvolací řízení obdobně. Podle § 89 odst. 2 správního řádu odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. Otázka postupu správních orgánů v případě tzv. blanketního odvolání je konstantně judikována správními soudy včetně Nejvyššího správního soudu. Ten již v rozsudku ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1 As 4/2009 - 53 uvedl, že nemá-li odvolání některou z náležitostí vyplývajících z § 37 odst. 2 a z § 82 odst. 2 správního řádu, je správní orgán povinen postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu tak, že pomůže odvolateli nedostatky odstranit nebo jej k jejich odstranění vyzve a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu (shodně též rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 14. 2. 2008, č. j. 54 Ca 1/2008 - 30 publikovaný pod č. 1578/2008 Sb. NSS, či rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 5. 2016, č. j. 51 A 2/2016 - 21, publikovaný pod č.3312/2016 Sb. NSS). V rozsudku ze dne 4. 1. 2011, č. j. 2 As 99/2010 - 67, Nejvyšší správní soud dále dovodil, že teprve pokud by k odstranění vad podání ve lhůtě stanovené správním orgánem podle § 37 odst. 3 správního řádu nedošlo, může být přistoupeno k rozhodnutí o odvolání i bez znalosti důvodů podání odvolání či konkrétních námitek. Účastníku řízení (ať už je zastoupen právním zástupcem či nikoli) však musí být ze strany správního orgán dána možnost vady podání v přiměřené lhůtě odstranit. Z uvedeného je zřejmé, že správní orgány postupovaly v rozporu se zákonem, pokud žalobci neposkytly pomoc při odstraňování vad odvolání a ani jej podle § 37 odst. 3 správního řádu k odstranění vad blanketního odvolání nevyzvaly. Na nezákonnost postupu odvolacího orgánu, který bez znalosti odvolacích námitek rozhodl meritorně o odvolání, nemá vliv délka časového úseku od podání odvolání do vydání rozhodnutí o odvolání (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 14. 2. 2008, č. j. 54 Ca 1/2008 - 30, publikovaný pod č. 1578/2008 Sb. NSS) ani skutečnost, že žalobce byl v odvolacím řízení zastoupen advokátem, jenž nerespektoval lhůtu k doplnění odvolání, kterou si sám stanovil (srov. bod 16 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2011, č. j. 2 As 99/2010 - 67). Vzhledem k uvedeným právním závěrům soud rozhodnutí žalovaného pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, dle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. zrušil, aniž by musel nařídit jednání, a dle § 78 odst. 4 s. ř. s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Správní orgán je v dalším řízení dle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán právním názorem vysloveným soudem. Pro úplnost soud konstatuje, že se již nezabýval ostatními žalobními námitkami, neboť napadené rozhodnutí je v tomto ohledu nepřezkoumatelné (srov. bod 39 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2014, č. j. 9 As 114/2014 - 21, v němž konstatoval, že „vzhledem k tomu, že konkrétní odvolací důvody obsažené v doplnění odvolání nebyly žalovaným vypořádány, posouzení odvolacích důvodů ve vztahu k odůvodnění rozhodnutí správního orgánu 1. stupně tak nepříslušelo soudu, ale žalovanému“). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalobci, který byl ve věci úspěšný, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové částce 14.466,50 Kč. Tuto částku tvoří odměna advokáta za dva úkony právní služby po 3.100,- Kč a odměna ve výši jedné poloviny z této částky, tj. 1.550,- Kč, za jeden úkon právní služby [převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) a odst. 3 ve spojení s odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění vyhlášky č. 486/2012 Sb.], dále tři paušální částky jako náhrada hotových výdajů po 300, Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, vše zvýšeno o částku 1.816,50 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobce plátcem, a soudní poplatek v souhrnné výši 4.000,- Kč. Shora vypočtenou částku je žalovaný povinen žalobci zaplatit ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám jeho zástupce. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 12. ledna 2017 JUDr. Věra Šimůnková, v. r. samosoudkyně Za správnost: Božena Kouřimová