54 Af 10/2024

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Davida Krysky a Mgr. Miroslava Makajeva ve věci žalobce: městys Cerhenice sídlem Školská 444, 281 02 Cerhenice zastoupen advokátem JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D. sídlem Na Pankráci 11/449, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2024, č. j. 19019/24/5100-10612-703694, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2024, č. j. 19019/24/5100-10612-703694, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 15 342 Kč, a to k rukám jeho zástupce JUDr. Jiřího Jaroše, advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), dodanou dne 12. 8. 2024 do datové schránky Krajského soudu v Brně a následně postoupené usnesením ze dne 15. 8. 2024, č. j. 30 Af 28/2024-64, Krajskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému, domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2024, č. j. 19019/24/5100-10612-703694 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně Finančního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 12. 8. 2022, č. j. 3732032/22/2100-31474-203194 (dále jen „platební výměr“). Platebním výměrem správce daně vyměřil žalobci odvod za porušení rozpočtové kázně do Státního fondu dopravní infrastruktury ve výši 330 700 Kč (tj. ve výši 10 % částky poskytnuté dotace) z důvodu, že se žalobce jednak dopustil porušení zásady zákazu diskriminace ve smyslu § 6 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném do 31. 12. 2014 (dále jen „ZVZ 2006“) tím, že s vybraným uchazečem o realizaci zakázky malého rozsahu ve smyslu § 12 odst. 3 ZVZ 2006 spočívající ve výstavbě bezbariérových chodníků (dále též „projekt“) uzavřel dne 4. 9. 2014 dodatek č. 1 ke smlouvě o dílo ze dne 18. 6. 2014, jímž prodloužil termín plnění veřejné zakázky z původního data 31. 8. 2014 na termín do 12. 10. 2014, a jednak porušil § 147a odst. 1 písm. a) a odst. 2 ZVZ 2006 tím, že dodatek č. 1 v zákonem stanovené lhůtě neuveřejnil na profilu zadavatele. Obsah žaloby 2. Žalobce argumentuje tím, že důvodem prodloužení termínu k realizaci projektu byla nepředvídatelná okolnost. Projekt navazoval na opravu vozovky silnice III/3297 (výměna povrchu ze žulových kostek za asfalt), kterou zajišťoval Středočeský kraj (dále jen „kraj“), který v rozporu s tím, co bylo dojednáno, silnici rozšířil, v důsledku čehož nebylo možné projekt provést podle vysoutěženého zadání – chodníky by nesplňovaly technické parametry bezbariérovosti. Žalobce tak nebyl schopen umožnit vybranému dodavateli nástup na okamžitou realizaci projektu a musel nejprve zajistit součinnost kraje se zásahem do rekonstruované vozovky, změnu projektové dokumentace a zajišťovat koordinaci zapojených subjektů.

3. Za těchto okolností žalobce především namítá, že neporušil zákaz diskriminace. Podrobně popisuje, že v roce 2014 se kraj rozhodl provést rozsáhlou rekonstrukci silnic III. třídy v okrese Kolín včetně průtahu městysem (ulice X). V té době již žalobce měl stavební povolení pro svůj projekt, avšak s realizací musel vyčkat jednak na získání peněžních prostředků a jednak na realizaci opravy silnice krajem a dále své vlastní zakázky spočívající ve zbudování vodovodních přípojek. Nejprve tak byl dodavatelem kraje (společnost M- Silnice a.s.) rozebrán povrch silnice, následně byla dodavatelem žalobce dobudována vodovodní přípojka a posléze opět dodavatelem kraje nový povrch silnice. V poslední fázi byly vybudovány vybraným uchazečem (společnost SILMEX s.r.o., nyní po fúzi součást SWIETELSKY stavební s.r.o.) bezbariérové chodníky. Jiná posloupnost stavebních prací by vedla k nehospodárnému vynakládání veřejných prostředků. Žalobce přitom nemohl s výstavbou chodníků otálet, neboť podmínky dotace vyžadovaly dokončení projektu do konce roku 2014. Výběrové řízení na veřejnou zakázku proto bylo žalobcem zahájeno již v průběhu prací na rekonstrukci silnice a společnost SILMEX byla vybrána dne 23. 5. 2014. Rekonstrukce silnice měla být dokončena okolo 11. 5. 2014, neboť do tohoto data byla povolena kompletní uzavírka silnice, avšak kvůli nutnosti oprav zjištěných nerovností a havarijního stavu dešťové kanalizační vpusti se dokončení rekonstrukce zpozdilo. Starosta žalobce byl v té době též náměstkem hejtmana kraje a v této pozici se u osob odpovědných na kraji za oblast dopravy informoval, přičemž mu bylo potvrzeno, že jízdní profil silnice zůstane po rekonstrukci zachován. Totéž bylo žalobci sděleno na koordinační schůzce dne 3. 4. 2014 a znovu i stavbyvedoucím M-Silnice po dokončení vodovodní přípojky. Podle toho byla tedy připravena také projektová dokumentace a vydáno stavební povolení na projekt. Jelikož se nepředpokládala kolize mezi oběma investičními akcemi, žalobce dne 18. 6. 2014 uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu o dílo a do 5 dnů od podpisu měl předat staveniště dodavateli.

4. Faktický výsledek rekonstrukce však byl nakonec jiný s odkazem na nutnost dodržet technické normy. Nemožnost provedení projektu podle původního plánu zjistil až vybraný uchazeč při prohlídce staveniště a sdělil to žalobci e-mailem dne 1. 7. 2014, v návaznosti na což žalobce s provozním ředitelem M-Silnice a později s krajem musel domluvit, že dojde k vybourání rozšíření na jedné straně silnice a rozšíření její vozovky na druhé straně, a následně zajistit aktualizaci projektové dokumentace, která byla vybranému uchazeči předána dne 6. 8. 2014. Ten poté projekt realizoval a bez vad a nedodělků předal dne 10. 10. 2014, tj. v termínu dle dodatku č. 1 ke smlouvě na veřejnou zakázku.

5. Původní termín pro provedení projektu byl do 31. 8. 2014, s realizací projektu však bylo možné začít až 6. 8. 2014 po předání nové projektové dokumentace (dodavatel po dobu 44 dní, resp. 49 dní při započtení 5 dnů na předání staveniště, nemohl realizovat projekt), proto byl dodatkem č. 1 termín dokončení prodloužen o 42 dní do 12. 10. 2014. Doba pro realizaci projektu tak nebyla prodloužena, ale jen posunuta, přičemž reálně došlo dokonce ke zkrácení času na výstavbu o 2 dny. Vybraný uchazeč tak v důsledku uzavření dodatku č. 1 v reakci na nepředvídatelné okolnosti nebyl reálně zvýhodněn.

6. Žalobce v této souvislosti považuje za nesprávný závěr žalovaného o apriorní nepřípustnosti jakýchkoli změn zadávacích podmínek prostřednictvím dodatků ke smlouvě na veřejnou zakázku. Upozorňuje na to, že § 222 odst. 6 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 166/2023 Sb. (dále jen „ZZVZ 2016“) výslovně umožňuje změnu smlouvy v důsledku okolností, jež zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl předvídat, jestliže nemění celkovou povahu veřejné zakázky. Tato úprava platí pro podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, u nichž se uplatňuje požadavek silnější kontroly, je proto absurdní, aby požadavky kladené na malé zakázky byly přísnější. Jelikož se v tomto případě jednalo o takovou nepředvídatelnou okolnost, nelze vykládat zásadu zákazu diskriminace (v zákoně upravené výjimky ze zákazu změn smluv jsou jen rozvinutím této zásady) natolik bezbřeze, že by uzavření dodatku č. 1 v reakci na ni muselo být považováno za diskriminační. Žalobce poukazuje na to, že by musel řešit následky této situace, kterou zjistil až po podpisu smlouvy o dílo, shodně posunem lhůty pro provedení díla minimálně o dobu, po kterou nebylo uchazeči umožněno projekt realizovat, v případě výběru kteréhokoliv dodavatele.

7. Žalobce též připomíná, že z obdobných důvodů (nepředpokládaný nesouhlas ředitele školy s vyklizením budovy na dobu rekonstrukce) byl nucen prodloužit lhůty k plnění též u dalších dotovaných projektů „Varovný systém městysu Cerhenice“ a „Zlepšení tepelně technických vlastností objektu OÚ, MŠ, ŠJ Cerhenice“, jež byly též předmětem daňové kontroly. K nim však žalovaný v odvolacím řízení v rozhodnutích ze dne 12. 7. 2024 a 26. 7. 2024 konstatoval, že se jednalo o legální změnu smlouvy na veřejnou zakázku, která byla pouhým posunem termínu v čase. Správní praxe žalovaného v obdobných případech je tak nekonzistentní. Žalovaný dále v odůvodnění napadeného rozhodnutí nereflektuje skutečnost, že si žalobce vyhradil dostatečnou časovou rezervu pro realizaci projektu, ta však byla vyčerpána na vytknuté opravy silnice (ač nejvýhodnější nabídku hodnotící komise vybrala již dne 23. 5. 2014, k uzavření smlouvy došlo až po odstranění vytknutých vad silnice dne 18. 6. 2014). Dále pak žalovaný pomíjí, že žalobce nemohl ovlivnit stavební práce realizované krajem a nemohl odborně sledovat jejich průběh, neboť na to nemá odborný personál (má jen uvolněného starostu a místostarostku, účetní a referentku). Odborníky si najímá jen na provádění vlastních stavebních akcí, což ovšem nebyl případ rekonstrukce silnice. Žalovaný podle žalobce bezdůvodně posoudil posun termínu dokončení projektu v důsledku nepředvídatelné okolnosti odlišně oproti rozhodnutím ze dne 12. 7. 2024 a 26. 7. 2024 jako porušení zásady zákazu diskriminace.

8. V další části žaloby žalobce žalovanému vytýkal, že neprovedl důkaz výslechem navržených svědků. Svědci PhDr. Bc. M. S., MBA (starosta žalobce), Ing. M. P. (náměstek kraje pro dopravu) a L. K. (vedoucí odboru dopravy kraje) mohli prokázat, že se žalobce snažil projekt již při přípravě koordinovat se zamýšlenou rekonstrukcí silnice krajem. Dále starosta žalobce, Ing. T. K. (stavbyvedoucí společnosti M-Silnice) a Ing. P. N. (provozní ředitel společnosti M-Silnice) mohli dosvědčit, že žalobce byl původně ubezpečen, že původní profil vozovky zůstane zachován a žalobcův projekt tak bude možné realizovat podle původní projektové dokumentace. Svědci Ing. M. Š. (ředitel společnosti SILMEX) A J. M. (technický dozor investora, tj. žalobce) pak mohli dosvědčit, že kvůli změně vozovky došlo k nepředpokládané „vadě“ staveniště, jež odporovala uzavřené smlouvě o dílo. Všechna tato svědectví mohla prokázat pravdivost žalobcových tvrzení o nepředvídatelných okolnostech, žalovaný je však odmítl provést na základě nesprávné úvahy o apriorní nepřípustnosti uzavření dodatku.

9. V poslední části argumentace žalobce namítal též nepřiměřenost výše uloženého odvodu za porušení rozpočtové kázně, který činil 10 % z dotace. S ohledem na již uvedené nepředvídatelné okolnosti neměl žalobce jinou možnost než dodavateli vyhovět a prodloužit lhůtu ke splnění smlouvy o dílo. Uzavření dodatku bylo nejekonomičtějším řešením, jelikož žalobce neměl právní důvod k odstoupení od smlouvy – to by mohl učinit jen vybraný uchazeč a požadovat přitom i náhradu újmy. Zvoleným postupem přitom nedošlo k žádnému zvýhodnění dodavatele, jelikož dodatkem mu byla zkrácena lhůta na provedení projektu o 2 dny, dodavatel musel své stavební kapacity rezervovat na jiný než původně předpokládaný termín, a nadto ještě musel provést dodatečné stavební práce nepředpokládané původní smlouvou o dílo (vybourání části nové vozovky, která bránila zbudování chodníků) bez vlivu na cenu díla. Pokud by žalobce provedl nové výběrové řízení, vedlo by to k nárůstu nákladů za tyto stavební práce a opakovanou administraci výběrového řízení. Žalobce neomezil férovost soutěže, neboť výzvou k předložení nabídek napřímo oslovil hned 7 dodavatelů, tj. více než vyžaduje ZVZ 2006, a ti všichni předložili nabídky. Žalobce tak vytvořil nadstandardní konkurenční prostředí, přičemž navíc výzvu k podání nabídek dobrovolně zveřejnil i na svých internetových stránkách. Podle § 18 odst. 5 ZVZ 2006 přitom žalobce nebyl povinen veřejnou zakázku zadávat v režimu tohoto zákona a nepožadovaly to ani dotační podmínky či dotační smlouva.

10. Žalovaný měl též zohlednit, že žalobce je menší obcí. K realizaci stavebních akcí si musí najímat odborné poskytovatele, což vytváří tlak na rozpočet. Financování stavebních projektů zejména malých samospráv je již nyní fakticky vázáno na účelově vázané dotace, neboť podíl z daní na rozvojové projekty nestačí. I malé obce, pokud chtějí zabránit přesunu obyvatel do větších měst, se musejí do dotačních schémat zapojit. Čerpání dotací se tak pro obce stává kvazimandatorním.

11. Pro účely soudního řízení žalobce navrhl, aby soud vyslechl svědky nevyslechnuté v daňovém řízení a dále provedl k důkazu zmiňovaná rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2024, č. j. 23327/24/2100-10612-703694, a ze dne 26. 7. 2024, č. j. 21983/24/5100- 10612-703694. Vedle toho by podle žalobce mělo být provedeno dokazování konkrétními vypočtenými listinami předloženými v průběhu správního řízení. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, přičemž s ohledem na opakování odvolací argumentace žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, jež ve vyjádření shrnul. Pochybení žalobce spočívá již v samotném uzavření dodatku č. 1 a posunutí termínu realizace projektu. Liberačním důvodem porušení rozpočtové kázně podle něj nemůže být skutečnost, že na daném místě bylo současně realizováno více stavebních akcí. Žalobce měl nejlepší přehled o tom, co všechno se bude v obci budovat. Nejracionálnějším řešením nebylo uzavření dodatku č. 1, nýbrž již na počátku stanovení delšího časového úseku pro realizaci projektu (na realizaci a vyúčtování byl čas až do konce roku 2014) a současně monitorování průběhu výstavby silnice žalobcem, namísto spoléhání se na ústní přísliby, že bude zachován prostor pro bezbariérové chodníky. Uzavřením dodatku č. 1 ke smlouvě na veřejnou zakázku tak došlo k porušení zásady zákazu diskriminace, jelikož v případě jiného termínu realizace mohli mít o veřejnou zakázku zájem i jiní dodavatelé. Žalobcovy úvahy o aplikaci § 222 ZZVZ 2016 pomíjejí, že tehdy platil ZVZ 2006. Zmínka o § 87 ZVZ 2006 (podle žalovaného měl žalobce na mysli § 82) pak přehlíží, že na žalobce se v případě zakázky malého rozsahu vztahoval jen požadavek zákazu diskriminace stanovený v § 6 ZVZ 2006. V případě ostatních dotovaných zakázek žalovaný řešil zcela odlišné skutkové okolnosti. Posunutí termínu pak v rozhodnutích ze dne 12. a 26. 7. 2024 akceptoval proto, že tyto zakázky na sebe navazovaly. V případě dotace na zlepšení tepelně technických vlastností budovy mateřské školy a městského úřadu bylo nutné najít náhradní prostor pro výuku v mateřské škole, přičemž žalobce neměl možnost, jak si vynutit součinnost ředitele. V případě dotace na varovný systém pak bylo z povahy věci nutné vyčkat, až bude zrekonstruována právě budova městského úřadu, do níž měl být systém instalován.

13. Navržené svědecké výpovědi žalovaný neprovedl, neboť podstata porušení rozpočtové kázně spočívala v porušení zákazu diskriminace, k němuž došlo již změnou termínu dokončení prací. Na zjištěné a prokázané porušení rozpočtové kázně uzavřením dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo by svědectví nemohla mít žádný vliv.

14. Při stanovení výše odvodu za porušení rozpočtové kázně žalovaný vycházel z pokynu Generálního finančního ředitelství (dále jen „GFŘ“) ze dne 17. 1. 2022, č. j. 85547/21/7700- 40500-711175 (dále jen „pokyn D-53“). Žalovaný na rozdíl od správce daně zohlednil jako polehčující okolnost, že se žalobce snažil aktivně řešit vzniklý problém. Jelikož se jednalo o závažné pochybení, které mohlo ovlivnit výsledek výběrového řízení, pokyn pro ně stanovil výši odvodu 50 % z částky dotace s možností snížení až na 10 %. Žalovaný s ohledem na polehčující okolnosti zvolil tuto spodní hranici. Pokud jde pak o namítané nedostatečné personální a odborné kapacity žalobce, žalovaný odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. I. ÚS 776/21, podle nějž se obec přijetím dotace dobrovolně podrobuje povinnostem z dotační smlouvy, a jejich prosazováním tudíž nedochází nepřípustnému zásahu do práva na samosprávu. Replika žalobce 15. Žalobce považuje tvrzení žalovaného za zkreslující, neboť žalovaný opomíjí snahu žalobce o koordinaci stavebních projektů a absenci možnosti ovlivnit akci kraje. Žalobce si předem vyhradil časovou rezervu, ale ta se až následně ukázala být nedostatečnou a kvůli zpoždění rekonstrukce silnice byla spotřebována na dodatečné opravy silnice. Sledování rekonstrukce silnice náleželo kraji. Žalobce je malá obec a nedisponuje odborníky, proto mohl provádět jen laický dohled. Odkazované § 222 ZZVZ 2016, resp. § 82 ZVZ 2006 neměly být aplikovány přímo, ale měly být zohledněny při aplikaci zásady zákazu diskriminace, kterou blíže rozpracovávají. Odůvodnění odmítnutí svědeckých výpovědí je založeno na nesprávném právním názoru žalovaného o irelevanci nepředvídatelných okolností pro závěr o porušení rozpočtové kázně a odporuje jiným částem argumentace ve vyjádření, které význam takové skutečnosti uznávají ve vztahu k rozhodnutím žalovaného ze dne 12. a 26. 7. 2024. Z napadeného rozhodnutí pak není dostatečně zřejmé, zda prokázání nepředvídatelných okolností může vést ke zvrácení závěru o porušení zásady diskriminace. Duplika žalovaného 16. Žalovaný setrval na tom, že žalobce neučinil kroky, které mohly předejít kolizi stavebních projektů. Ač rekonstrukce silnice nebyla jeho investiční akcí, sám na ni navazoval realizací projektu, za nějž byl zodpovědný, a proto měl využít svých zkušeností a na předvídatelné komplikace myslet tím, že by si např. stanovil větší časovou rezervu pro realizaci projektu či více hlídal staveniště, aby si mohl být jistý tím, že harmonogram bude dodržen. Byl to žalobce, kdo zodpovídal za dodržení zásad stanovených v § 6 ZVZ 2006 a měl si realizaci projektu lépe naplánovat. Na veřejnou zakázku malého rozsahu nelze analogicky nahlížet optikou § 222 ZZVZ 2016. Odvod za porušení rozpočtové kázně není trestní sankcí, není proto namístě přihlížet k později účinné právní úpravě. Svědecké výpovědi byly nadbytečné, protože porušení rozpočtové kázně v podobě uzavření dodatku č. 1 a změně termínu dokončení díla, jež mohlo ovlivnit průběh a výsledek zadávacího řízení, bylo zjevné ze spisového materiálu. Svou rozhodovací praxi považuje žalovaný za konzistentní. V případech jiných dotačních věcí žalobce byly nepředvídatelné okolnosti prokázány a spočívaly v jiných skutečnostech. V případě projektu žalobce mohl kolizi dvou souběžně probíhajících akcí předejít. Podstatný obsah správního spisu 17. Dne 18. 3. 2019 správce daně zahájil v sídle žalobce daňovou kontrolu, jejímž předmětem byla rozpočtová kázeň ve vztahu k celé řadě dotačních titulů, mezi něž patřila i smlouva č. 806/2014 ze dne 7. 8. 2014 o poskytnutí finančních prostředků ve výši 3 307 000 Kč z rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury (dále jen „SFDI“).

18. Žalobce při této příležitosti předložil zadávací dokumentaci na veřejnou zakázku malého rozsahu na stavební práce „Cerhenice – bezbariérové chodníky“. V ní je v čl. 3 (na str. 4) uveden předpokládaný termín ukončení plnění k 31. 8. 2014. V čl. 6 byla jako jediné hodnotící kritérium pro nabídky určena cena. Podle čl. 7 byli dodavatelé svými nabídkami vázáni 90 dnů od skončení lhůty pro podání nabídek. Konec lhůty pro podání nabídek byl stanoven na 21. 5. 2014 v 10:00 hod. (čl. 10).

19. Dále předložil smlouvu č. 806/2014 o poskytnutí finančních prostředků z rozpočtu SFDI na rok 2014 uzavřenou mezi žalobcem a SFDI dne 7. 8. 2014 na dobu určitou do 31. 12. 2014, jíž mu SFDI přislíbil žalobci poskytnout dotaci v maximální částce 1 383 000 Kč na realizaci akce „Cerhenice – bezbariérové chodníky 1. etapa“ a 1 924 000 Kč na realizaci akce „Cerhenice – bezbariérové chodníky 2. etapa“. V čl. 4 odst. 3 smlouvy žalobce prohlásil, že zhotovitele díla vybral v souladu se ZVZ 2006. V čl. 7 pod nadpisem „Podmínky čerpání poskytnutých finančních prostředků“ v části A nadepsané jako „Práva a povinnosti příjemce“ se v odst. 10 žalobce výslovně zavázal postupovat při přípravě a realizaci financování akce podle platných Pravidel pro financování programů, staveb a akcí z rozpočtu SFDI (dále jen „Pravidla SFDI“) a předem písemně informovat SFDI o všech změnách při realizaci akce a tyto změny realizovat jen s písemným souhlasem SFDI a za dodržení postupu dle ZVZ 2006. V odst. 5 téže části pak bylo ujednáno, že veškeré k 31. 12. 2024 nevyčerpané zálohově poskytnuté prostředky se žalobce zavazuje vrátit, a v odst. 17 byla zakotvena možnost žalobce v případě nevyčerpání poskytovaných prostředků dotace z objektivních důvodů v průběhu roku 2014 požádat SFDI o převod prostředků k čerpání do roku 2015 s doložením důvodu a trvající potřeby financování dotace. Dodatek č. 806/2014/1 ze dne 29. 9. 2014 upřesnil podíl žalobce na spolufinancování projektu.

20. Podle čl. 3.4.4 Pravidel SFDI, jež byla vydána rozhodnutím ředitele SFDI ze dne 31. 3. 2014, č. 18/2014, platila mj. podmínka, že „při uzavírání dodavatelských smluv na realizaci akcí, na které byl příspěvek poskytnut, musí příjemce postupovat v souladu s platnou legislativou upravující zadávání veřejných zakázek.“ Příspěvek také nelze poskytnout na již ukončené akce (tj. zkolaudované nebo u nichž již byla podána žádost o kolaudaci).

21. Přílohou č. 1 dodatku č. 806/2014/1 ke smlouvě o poskytnutí dotace byla smlouva o dílo uzavřená mezi žalobcem a společností SILMEX dne 18. 6. 2014, v níž byl v čl. IV ujednán termín pro ukončení a předání prací nejpozději do 31. 8. 2014 (s možností prodloužení pouze z důvodu nepříznivých klimatických podmínek), a to pod hrozbou smluvní pokuty upravené v čl. VI.1.3 ve výši 5 000 Kč za každý den prodlení. Dle čl. VII.2 byl žalobce povinen předat zhotoviteli místo plnění nejpozději do 5 dnů od podpisu smlouvy, pokud se nedohodnou jinak. Dodatkem č. 1 ke smlouvě o dílo uzavřeným dne 4. 9. 2014 byl termín ukončení a předání prací posunut na nejpozději 12. 10. 2014, a to bez bližšího vysvětlení.

22. Dle výpisu údajů o veřejné zakázce z použitého nástroje pro zadávání veřejných zakázek (www.tenderarena.cz) byl dodatek č. 1 ke smlouvě o dílo uveřejněn až dne 29. 3. 2022, zatímco smlouva o dílo byla uveřejněna již v den jejího uzavření.

23. Ve správním spise jsou založeny též vytištěné či na CD žádosti o dotaci spolu s podklady včetně předpokládaných rozpočtů realizace obou etap projektu, popisu dopravní situace a nehodovosti, souhlasu speciálního stavebního úřadu s provedením ohlášených stavebních úprav stávajících chodníků ze dne 27. 12. 2011 (2. etapa), stavebního povolení ze dne 26. 1. 2012 a rozhodnutí o prodloužení jeho platnosti ze dne 27. 12. 2013 (1. etapa) či oznámení žalobce stavebnímu úřadu o zahájení stavby svépomocí s předpokladem koordinace se stavbou vodovodu a kanalizace a o následném přerušení stavby po 7 pracovních dnech z důvodu neposkytnutí dotace v roce 2012 dokladované stavebním deníkem. Doložena je i kopie protokolu o převzetí staveniště vybraným uchazečem ze dne 23. 6. 2014 a kopie protokolu o předání a převzetí díla žalobcem ze dne 10. 10. 2014.

24. Dne 3. 3. 2022 správce daně sdělil žalobci dosavadní výsledek kontrolního zjištění. Pokud jde o sporný projekt, konstatoval, že dodatek č. 1 ke smlouvě o dílo dosud nebyl uveřejněn na profilu zadavatele a že posunutím konečného termínu plnění veřejné zakázky z 31. 8. 2014 na 12. 10. 2014 dodatkem č. 1 žalobce porušil zásadu zákazu diskriminace zakotvenou v § 6 odst. 1 ZVZ 2006, jelikož nelze vyloučit, že v případě takového termínu by se do zadávacího řízení přihlásili i jiní dodavatelé, jejichž nabídková cena by byla nižší. Termín pro dokončení díla, nadto zajištěný smluvní pokutou, je jednou z nejzásadnějších zadávacích podmínek. Nebylo tak splněno prohlášení žalobce v čl. 4 odst. 3 písm. a) smlouvy o poskytnutí dotace, že zhotovitele vybral v souladu se ZVZ 2006. Došlo tak k porušení rozpočtové kázně porušením důležité povinnosti, a to dnem připsání první části dotace na účet žalobce (7. 11. 2014). S ohledem na naplnění účelu dotace, dodržení harmonogramu projektu a struktury podle stanoveného rozpočtu a jen potenciální vliv porušení nepeněžité povinnosti u zakázky malého rozsahu s méně intenzivním, avšak možným ohrožením hospodárného použití veřejných prostředků správce daně určil odvod v mezích stanovených pokynem D-53 na dolní hranici rozpětí ve výši 330 700 Kč (10 % z částky dotace). Za nezveřejnění dodatku pak stanovil odvod ve výši 3 307 Kč (0,1 %), ten však byl v situaci souběhu více porušení u jediné veřejné zakázky konzumován odvodem za porušení zásady zákazu diskriminace.

25. V podrobném vyjádření ze dne 10. 4. 2022 žalobce důvod prodloužení termínu pro splnění smlouvy na veřejnou zakázku vysvětloval obdobně jako v nyní projednávané žalobě. Namítal, že se jednalo o reakci na objektivně nastalý stav, který nemohl ovlivnit, a že by takto bylo postupováno vůči kterémukoliv vítěznému uchazeči. Protože nabídku podali všichni oslovení uchazeči, nemohlo dojít k tomu, že by došlo k vyloučení nějaké další, levnější nabídky. Poukazoval též na to, že obce vykonávají veřejnou správu v přenesené působnosti, a proto by jim měla být (de lege ferenda, ale i výkladem) přiznána také výjimka z možnosti ukládání odvodů, jaká platí pro stát, anebo odvody omezeny jen na vážné případy porušení rozpočtové kázně, a nikoliv jen na formální pochybení jako v tomto případě.

26. Dne 13. 7. 2022 správce daně vyhotovil zprávu o daňové kontrole. Konstatoval, že trvá na svých závěrech uvedených v dosavadním výsledku kontrolního zjištění. Protože se jednalo o veřejnou zakázku malého rozsahu, ve smyslu § 12 ZVZ 2006, podle § 18 odst. 5 posuzoval dodržení pouze § 6 tohoto zákona, a nikoliv § 82 ZVZ 2006 (jakkoliv provázaného s § 6), jež se na žalobce nevztahovalo. Potenciální uchazeči mohli být při rozhodování o účasti v soutěži významně ovlivněni údajem o datu zahájení a datu ukončení prací v kombinaci se smluvní pokutou za nedodržení termínu ukončení plnění, neboť musí zvažovat, zda mají v daném termínu dostatek kapacit, nemají kolidující závazky apod. Umožněním realizace zakázky vybranému uchazeči v posunutém termínu bez uložení smluvní pokuty byli přirozeně diskriminováni. Výběrové řízení též nelze posuzovat pohledem právní úpravy, která nabyla účinnosti až později (ZZVZ 2016), což platí i pro výkladová stanoviska k pozdější právní úpravě. Z dodatku č. 1 tvrzená nepředvídatelná skutečnost nevyplývá a neplyne ani z předložené kopie stavebního deníku.

27. Téhož dne správce daně oznámil žalobci ukončení daňové kontroly a následně dne 12. 8. 2022 vydal jednotlivé platební výměry včetně platebního výměru na odvod za porušení rozpočtové kázně týkající se projektu ve výši 330 700 Kč.

28. Proti platebnímu výměru se žalobce odvolal. Argumentoval tím, že k § 222 odst. 3 písm. a) ZZVZ 2016 mělo být přihlíženo, jelikož reálně rozpracovává zásady hospodárného vynakládání veřejných prostředků a zákazu diskriminace. Nadto se v daném případě de facto jedná o správní trestání, a proto by pozdější právní úprava měla být zohledněna. Žalobce připomněl situaci, v níž byl nucen přistoupit ke změně smlouvy o dílo, a konstatoval, že řešení situace změnou dodavatele v návaznosti na nové výběrové řízení by způsobilo značné obtíže a výrazné zvýšení nákladů, a dokonce by i hrozilo, že stavba nebude moci být realizována, ač zvýšení bezpečnosti chodců bylo ve veřejném zájmu. Změna smlouvy nezměnila celkovou povahu veřejné zakázky, rozsah plnění ani ekonomickou rovnováhu závazku ve prospěch vybraného dodavatele, nemohla způsobit vyšší účast dodavatelů a byla vyvolána okolnostmi, které žalobce ani při náležité péči nemohl v době zadání zakázky předvídat. Žalobce nadto mohl zakázku zadat i napřímo. Správce daně mu tedy skutečnost, že nechal zakázku nadstandardně vysoutěžit, nelogicky přičítá k tíži. Jelikož nabídku podalo všech 7 oslovených zájemců, neexistuje žádný subjekt, který by byl původním termínem dokončení do 31. 8. 2014 od účasti v soutěži odrazen, a při počtu oslovených subjektů je též téměř vyloučeno, že by někdo podal levnější nabídku. Nepovinné zveřejnění výběrového řízení pak nelze žalobci klást k tíži. Žalobce též opakuje, že v dané situaci by musel shodně postupovat ke kterémukoliv vybranému uchazeči, jelikož problém v podobě nesprávně specifikovaného předmětu plnění, jenž vyvstal v důsledku kolize na sebe navazujících staveb, nemohl být přenášen na dodavatele. V dané situaci musel žalobce nejprve vymyslet řešení nastalé situace znemožňující vybudování chodníku odpovídajícího technickým normám a nechat zpracovat projektovou dokumentaci pro nové technické řešení, která byla dodavateli předána teprve dne 6. 8. 2014, což dokládá zápis ve stavebním deníku. O tyto prostoje musel být prodloužen termín pro dokončení díla. Správce daně žalobci vytýká nehospodárnost na základě formalistických argumentů, jež nelze upřednostňovat před zdravým rozumem a skutečnou hospodárností. Žalobce je přesvědčen, že k porušení rozpočtové kázně nedošlo, a i kdyby k tomu došlo, v situaci, kdy projekt byl úspěšně zrealizován a plní svůj účel, nebyla výše stanoveného odvodu proporcionální. Formalistický přístup správce daně abstrahující od skutečného obsahu je podle žalobce v rozporu s dobrými mravy, zasahuje do jeho práva na samosprávu a popírá smysl a účel dotace, jímž byla podpora obecně prospěšné stavby.

29. Dne 17. 11. 2022 žalobce doplnil odvolání, k němuž doložil objednávku ze dne 1. 7. 2014 na dopracování projektové dokumentace pro provedení stavby“situace – ulice 1. Máje a náměstí Míru“ a předávací protokol, jímž dne 6. 8. 2014 převzala společnost Silmex projektovou dokumentaci na rozšíření chodníků. Dále jsou ve spise černobíle vytištěny části pravděpodobně původního (to plyne z ověřovací doložky stavebního úřadu datované dnem 27. 12. 2011 nad legendou) situačního výkresu pro 2. etapu projektu. V doplnění žalobce namítl, že teoretická možnost ovlivnění okruhu potenciálních dodavatelů v zadávacím řízení nemusí vždy vést k tomu, že změna závazku bude vyhodnocena jako podstatná, což bude platit např. tehdy, je-li z okolností jasné, že k takové změně by došlo vždy s jakýmkoliv vybraným dodavatelem. Tak tomu bylo i v tomto případě, kdy nastala nepředvídatelná potřeba zpracovat změnu projektové dokumentace, což si vyžádalo cca 1 měsíc, o který pak byl prodloužen termín pro dokončení díla. Vedle těchto listin žalobce navrhl provést důkaz výslechem ředitele společnosti Silmex a technického dozoru žalobce, kteří dosvědčí, že realizace projektu byla dotčena nutností zajistit úpravu stavební dokumentace, jelikož se rozcházelo smluvní zadání se skutečnými parametry staveniště, a dále výslechem starosty žalobce, který se podílel na realizaci projektu.

30. Dne 10. 5. 2023 starosta žalobce při ústním jednání sdělil žalovanému, že dodatek č. 1 ke smlouvě na veřejnou zakázku byl dán okolnostmi, které nebylo možno předpokládat. Silnici financoval kraj a v důsledku její výstavby bylo potřeba přepracovat projektovou dokumentaci chodníku, neboť s ním kolidovala silnice. Žalobce zvolil nejekonomičtější řešení a změnil smlouvu o dílo. Neztotožnil se tvrzením, že by to mohlo ovlivnit výběr dodavatele.

31. Dne 28. 6. 2023 žalobce po změně právního zástupce své odvolání argumentačně upřesnil. K § 222 ZZVZ 2016 žalobce připomněl, že podle komentářové literatury mělo toto ustanovení formálně promítnout stávající rozhodovací praxi příslušných orgánů k pojmu podstatné změny smlouvy upravené původně v § 82 odst. 7 ZVZ 2006 do textu zákona. Žalobce do textu vložil fotografii konečné podoby bezbariérového chodníku a silnice v kritickém místě a výňatek z mapy lokace. Na fotografii je patrné dodatečné rozšíření silnice po levé straně v ulici 1. máje směrem z centra ke křižovatce s ulicí U Staré školy a na pravé straně nový chodník vtěsnaný mezi silnici a zděné ploty přilehlé zástavby směrem ke křižovatce s ulicí U Borku. Žalobce konkretizoval, že v důsledku rekonstrukce silnice krajem bez koordinace se žalobcem došlo v úseku o délce 50 m v rozsahu ulic 1. máje x U Staré školy x U Borku ke zúžení chodníku na šířku 90-100 cm, čímž by nebyly splněny požadavky na bezbariérovost chodníků. K tomu předložil čestná prohlášení svého starosty a technického dozoru ze dne 27., resp. 23. 1. 2023, kteří potvrzovali, že k tomuto zjištění došlo až v rámci samotné výstavby druhé etapy projektu, a že proto bylo nutno přistoupit k úpravě stavební dokumentace z důvodu rozporu se skutečnými parametry staveniště. Žalobce dále upozornil na to, že smluvní pokuta vůči dodavateli z důvodu nedodržení původního termínu by ani nemohla být uplatněna, neboť ke zpoždění nedošlo z důvodu jeho zavinění. Konečně žalobce uvedl, že projekt byl opakovaně kontrolován poskytovateli souvisejících dotací se závěrem, že k žádným pochybením nedošlo (což dokládal jednotlivými kontrolními zprávami – Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 18. 2. 2015 a ze dne 31. 3. 2015 a SFDI ze dne 24. 7. 2017 a 29. 6. 2017), a že by tento závěr měl být závazný i pro žalovaného.

32. Dne 12. 9. 2023 žalobce upozornil na zmatečný a nehospodárný postup správce daně, který si nechal předložit veškerou dokumentaci žalobce, ale až na výjimky si nepořídil kopie, ve věci rozhodl jen na základě svých neúplných výpisků a nyní žalobce nutí vše znovu předkládat. Dne 29. 8. 2023 z tohoto důvodu ostatně uplatnil i stížnost ve smyslu § 261 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění zákona č. 349/2023 Sb. (dále jen „daňový řád“).

33. Dne 20. 10. 2023 žalobce v reakci na telefonické upozornění žalovaného o nedostatečném doložení objektivních důvodů uzavření dodatku smlouvy o dílo zopakoval svou argumentaci o objektivní a žalobcem nepředvídatelné okolnosti plynoucí ze stavby realizované krajem, jež si vynutila uzavření dodatku č.

1. Řešení problému bylo akceptováno i SFDI. Jako důkaz doplnil mj. e-mail ze dne 1. 7. 2014, jímž J. M. (technický dozor) informoval starostu žalobce, že existuje problém ve 2. etapě projektu, kde je v délce asi 50 m chodník zúžen na cca 90- 100 cm a tímto rozměrem nevyhovuje požadavkům na bezbariérový chodník. Údajně před rekonstrukcí silnice byla dohoda, že se silnice v tomto místě rozšíří na opačnou stranu, kde je zelený pás, aby vznikl dostatečný prostor pro chodník, silnice však byla rekonstruována bez této úpravy. V této souvislosti navrhoval tři možné varianty postupu, mj. právě vybourání realizované vozovky u chodníku a její rozšíření na protější stranu. Dále doložil i zápis ze zasedání svého zastupitelstva ze dne 29. 7. 2014, na kterém byl schválen upravený výkres na rozšíření chodníku v ulici 1. máje, a upozornění na úplnou uzavírku silnice č. III/3297 na území žalobce z důvodu její rekonstrukce společností M-Silnice ve dnech 1. 4. až 11. 5. 2014. Žalobce přiložil též fotografie původního a nového stavu vozovky v místě problematické křižovatky (byť s důrazem na doplněný přechod pro chodce se semaforem a systémem měření rychlosti).

34. Posléze ještě dne 16. 11. 2023 žalobce doložil i zápisy ze zasedání svého zastupitelstva ze dne 7. 7. 2014, podle nějž bylo pod bodem 3.5 projednáno a starostovi uloženo poptat výstavbu vodovodních přípojek s termínem dodání do 15. 8. 2014, a ze dne 29. 7. 2014, v němž bylo na str. 7-8 konstatováno, že nové žádosti o zřízení vodovodní přípojky v ulici 1. máje nelze vyhovět, protože výstavba přípojek již byla ukončena a silnice v této ulici již byla krajem celkově zrekonstruována.

35. Sdělením ze dne 17. 1. 2024 žalovaný seznámil žalobce se skutečnostmi zjištěnými v odvolacím řízení a poskytl mu prostor pro vyjádření se. Žalovaný zejména konstatoval, že nezpochybňuje, že vyvstala nutnost úpravy původní projektové dokumentace, neboť nezůstal dostatečný prostor pro výstavbu bezbariérových chodníků, nebylo však prokázáno, že by se žalobce snažil této situaci předejít. Nadto by tím stejně nemohlo dojít k eliminaci zjištěného porušení zásady zákazu diskriminace, protože změna smlouvy o dílo byla ze své podstaty nepřípustná. V případě, že by bylo známo, že termín pro zhotovení díla bude o 42 dnů delší, mohli se s ohledem na uveřejnění výzvy k podání nabídek přihlásit i jiní uchazeči, anebo by stávající uchazeči mohli nabídnout lepší cenu. Podle žalovaného nicméně nešlo o porušení čl. 4 bodu 3 písm. a) smlouvy o poskytnutí dotace, nýbrž o porušení jejího čl. 7 bodu 10 ve spojení s čl. 3 bodem 3.4.4 Pravidel SFDI.

36. Na sdělení žalobce reagoval podáním ze dne 28. 2. 2024 v němž obsáhle rozporoval závěry žalovaného, podrobně časově popsal průběh souvisejících akcí (rekonstrukce silnice, realizace vodovodních přípojek, stavba chodníků) a k prokázání existence nepředvídatelných okolností, snahy o jejich předcházení a způsobu jejich řešení navrhl znovu důkaz výslechem starosty žalobce, technického dozoru a jednatele společnosti SILMEX. Výslechem ředitele a stavbyvedoucího společnosti M-Silnice pak žalobce chtěl prokázat průběh prací na průtahu obcí, okolnosti vzniku kolizní situace a postup jejího řešení žalobcem. K podání žalobce přiložil různé listiny, jež nejsou v předloženém spise založeny (např. zápis z koordinační schůzky ze dne 3. 4. 2014, e-mail starosty žalobce řediteli společnosti M-Silnice ze dne 7. 7. 2014 aj.).

37. Dne 29. 2. 2024 se k věci ještě písemně vyjádřil starosta žalobce, který mj. uvedl, že kraj v dotčené lokalitě provedl rekonstrukci silnice jinak, než žalobce očekával, na což muselo být reagováno. Po koordinační schůzce uskutečněné dne 3. 4. 2014 v souvislosti s budováním vodovodních přípojek se dotazoval stavbyvedoucího společnosti M-Silnice, zda rekonstrukcí nebude dotčena plánovaná stavba chodníku, a výslovně mu bylo sděleno, že ne. Z toho pak žalobce vycházel (to by mělo být prokázáno navrženými svědeckými výpověďmi). V období mezi dokončením vodovodních přípojek a předáním staveniště pro vybudování chodníků žalobce neměl k dispozici vlastní dohled stavebního dozoru. Posunem termínu dokončení díla v dodatku č. 1 vybraný dodavatel reálně nezískal větší časový prostor pro realizaci díla, protože dokud žalobce nezajistil souhlas kraje a společnosti M- Silnice se zásahem do rekonstruované vozovky, nemohla společnost SILMEX začít vůbec dílo provádět. Na výstavbu nastoupila až po předání upravené projektové dokumentace dne 8. 6. 2014. Ukončení smlouvy o dílo a zadání nového výběrového řízení by bylo v dané situaci jednoznačně nehospodárné, neboť by vedlo jen k navýšení nákladů.

38. V dalším podání ze dne 5. 4. 2024 žalobce poukázal na to, že v letech 2004 až 2008 realizoval řadu projektů podpořených dotací, při nichž bylo nutné uzavírat dodatky ke smlouvám s vysoutěženými dodavateli, a tyto projekty byly předmětem finančních kontrol realizovaných Finančním ředitelstvím v Praze. Ač byla tehdy právní úprava ještě přísnější (judikatura dovozovala absolutní neplatnost smlouvy odchylující se od zadávacích podmínek), správce daně žádné pochybení neshledal. K tomu žalobce též doložil kontrolní protokoly. Žalobce tak legitimně očekával, že uzavření dodatku ke smlouvě o dílo je v pořádku.

39. V druhém seznámení se zjištěnými skutečnostmi v odvolacím řízení ze dne 30. 4. 2024 žalovaný odmítl, že by každé uzavření dodatku ke smlouvě považoval za porušení zásady zákazu diskriminace. Takový závěr byl vysloven na základě přezkoumání jednotlivých kroků žalobce při realizaci projektu. K dodatečně předloženým dokladům žalovaný sdělil, že nezpochybňuje, že bylo souběžně prováděno více stavebních akcí, avšak tato skutečnost nepředstavuje liberační důvod z hlediska identifikovaného porušení rozpočtové kázně. Žalobce nejlépe věděl, co hodlá budovat, a znal časovou návaznost akcí, jejich charakter i rozsah. S ohledem na to měl jejich koordinaci věnovat o to větší péči a měl počítat s větší časovou rezervou, aby nevyvstala potřeba měnit smluvně stanovený termín dokončení prací. Okolnosti nepředvídatelně nastalé kolize dostatečně plynou z předložených listin, výslech svědků by byl nadbytečný. Tyto skutečnosti ovšem nijak nemění podstatu zjištěného porušení rozpočtové kázně.

40. Na to reagoval žalobce podáním ze dne 24. 5. 2024, v němž trval na tom, že objektivní nepředvídatelné okolnosti, jež by byly akceptovatelné pohledem § 222 odst. 6 ZZVZ 2016, popř. § 82 ZVZ 2006, musí být akceptovatelné i pohledem § 6 ZVZ 2006, jelikož pravidla platná pro významnější veřejné zakázky jsou ve skutečnosti rozvedením zásady nediskriminace, jež se uplatní u zakázek malého rozsahu. Proto musí být akceptovatelné i změny smlouvy nespočívající v pouhém odstraňování písařských chyb. Protože žalobce nebyl povinen výzvu k zadání veřejných zakázek uveřejňovat, nemůže mu žalovaný takovou snahu o co nejhospodárnější postup přičítat k tíži poukazem na možnost přihlášení i jiných uchazečů. Dále žalobce zdůraznil, že k uzavření dodatku č. 1 nedošlo jen v důsledku toho, že v místě probíhalo více stavebních akcí, ale současně i proto, že realizace stavební akce kraje proběhla v rozporu s ujištěním, jež bylo žalobci dáno. nepředvídatelný a objektivní důvod postupu žalobce plyne právě z kombinace obou těchto skutečností, jež měly být prokázány výslechem navržených svědků.

41. Dne 13. 6. 2024 žalovaný vydal napadené rozhodnutí, které bylo zástupci žalobce doručeno téhož dne. K odvolacím námitkám uvedl, že veřejná zakázka byla realizována mimo režim ZVZ 2006, žalobce však byl povinen dodržovat pravidla dotačního titulu. U veřejné zakázky malého rozsahu byl žalobce povinen dodržet zásadu zákazu diskriminace podle § 6 odst. 1 ZVZ 2006. Termín plnění je přitom klíčovým parametrem, dle kterého se uchazeči rozhodují o své účasti ve výběrovém řízení, obzvláště když s jeho nedodržením smlouvou o dílo spojuje smluvní pokutu. Vzhledem k jeho prodloužení o 42 dnů nelze vyloučit, že by se o zakázku ucházeli i jiní uchazeči či existující uchazeči předložili jinou nabídku. Žalobce porušil čl. 7 bod 10 dotační smlouvy, dle kterého byl povinen postupovat podle Pravidel SFDI, která v čl. 3 bodě 3.4.4 stanovila povinnost postupovat podle právní úpravy zadávání veřejných zakázek. Tím došlo k porušení rozpočtové kázně podle § 44 odst. 1 písm. j) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „rozpočtová pravidla“). Žalovaný nesouhlasil s námitkou odkazující na úpravu změny smluv na veřejné zakázky v § 82 odst. 7 ZVZ 2006 a § 222 ZZVZ 2016, neboť v tomto případě se jednalo o veřejnou zakázku malého rozsahu, na kterou se zákonný režim nevztahuje. Pro veřejnou zakázku malého rozsahu není relevantní ani přechodné ustanovení § 273 odst. 6 ZZVZ 2016, dle kterého se podle nové právní úpravy posuzují i zamýšlené změny smluv na veřejné zakázky uzavřených za účinnosti ZVZ 2006.

42. K důkazním návrhům a důkazům předloženým žalobcem žalovaný uvedl, že nezpochybňuje naplnění účelu dotace ani kolizi investičních akcí žalobce a kraje. Důkazní prostředky dokládající průběh prací včetně průběžného informování zastupitelstva žalobce shledal věrohodnými. Žalobce též doložil snahu řešit vzniklou kolizi, nicméně o investiční akci kraje měl povědomí již od koordinační schůzky dne 3. 4. 2014. Daná etapa rekonstrukce silnice byla ukončena v květnu 2014, ale byla reklamována nerovnost nového povrchu silnice a zrušení dešťové kanalizační vpusti, což žalovaný též nerozporuje. Podle žalovaného však není paralelní realizace investičních akcí liberačním důvodem, neboť žalobce měl počítat s časovou rezervou. Právě kvůli souběhu akcí jim měla být věnována větší příprava a počítáno s problémy. Pokud by byla časová rezerva dostatečná, nevyvstala by potřeba prodlužování termínu plnění. Navržené svědecké výpovědi žalovaný neprovedl pro nadbytečnost, protože podstata porušení rozpočtové kázně spočívala v nedodržení zásady zákazu diskriminace a tvrzení, že k této situaci vedly nepředvídatelné okolnosti, jež se vyskytly v průběhu realizace projektu, ani časový souběh několika stavebních akcí, na tom nemůže nic změnit.

43. Žalovaný neshledal uplatněné okolnosti nepředvídatelnými, neboť pro výstavbu bezbariérových chodníků bylo možné jednak stanovit delší časový úsek a jednak měl žalobce monitorovat průběh rekonstrukce silnice a nespoléhat se na pouhý příslib, že bude ponechán dostatečný prostor pro vybudování bezbariérových chodníků. Pokud by byla výstavba monitorována, mohla být kolize zjištěna dříve. Žalobce byl aktivní až po zjištění problému. Žalovaný zohlednil, že i přes vzniklé komplikace nedošlo k navýšení ceny stavby, to ale nemůže obhájit porušení zákazu diskriminace. Ve prospěch žalobce též zohlednil, že napřímo oslovil hned 7 dodavatelů. I v případě dobrovolného uveřejnění výzvy na webových stránkách ale měl žalobce brát v úvahu vliv změny termínu dokončení na tento okruh potenciálních uchazečů.

44. Žalovaný nesdílel názor správce daně, že měl žalobce uplatnit vůči zhotoviteli smluvní sankce, neboť zhotovitel zdržení projektu nezavinil. Žalobce dále sice doložil, že byl v minulosti již několikrát bez nálezu kontrolován, dané kontroly se ovšem týkaly jen formálních náležitostí smlouvy na veřejnou zakázku a průběhu výběrového řízení, nebyly zkoumány důvody uzavření dodatku a neřešilo se porušení rozpočtové kázně. V těchto již dříve kontrolovaných oblastech ostatně správce daně ani žádné pochybení neshledal. V případě dotace od kraje se navíc jednalo o odlišný dotační titul. Závěrečné vyhodnocení akce ze strany SFDI se pak týkalo financování a nákladů projektu, nikoliv všech postupů příjemce dotace. Stejně tak s nyní řešeným pochybením nesouvisejí závěry Finančního ředitelství v Praze z let 2007 a 2008 činěné v režimu zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole. Podle § 44a odst. 11 rozpočtových pravidel je to pouze finanční úřad, kdo kontroluje porušení rozpočtové kázně. Jednalo by se navíc o neaktuální závěry s ohledem na posuny v právní úpravě a judikatuře, přičemž zásada legitimního očekávání se neuplatní, pokud jiný kontrolní orgán pochybení přehlédl.

45. Žalovaný se dále podrobně zabýval problematikou opožděného uveřejnění dodatku č. 1 smlouvy na veřejnou zakázku na profilu žalobce v rámci elektronického nástroje pro zadávání veřejných zakázek. Stejně tak se žalovaný zabýval procesními námitkami proti postupu správce daně, které zčásti byly důvodné, ale k nápravě nedostatků došlo v odvolacím řízení. Žalovaný se též neztotožnil s relevancí námitky, že žalobce je malá obec a čerpání dotací je administrativně náročné, neboť podmínky dotačního titulu byly stanoveny jednoznačně.

46. Ohledně stanovení výše odvodu za porušení rozpočtové kázně žalovaný uvedl, že podmínku dodržení zásady zákazu diskriminace poskytovatel dotace ve smlouvě nevyčlenil jako méně závažnou. Odvod proto stanovil podle § 44a odst. 4 písm. c) rozpočtových pravidel. Podle pokynu D-53 má výše odvodu za dané porušení činit 50 % z částky dotace s možností snížení až na 10 % dle míry závažnosti. Žalovaný se ztotožnil se správcem daně co do okolností ve prospěch žalobce. Neztotožnil se však s tím, že takovou okolností měl být fakt, že pochybení nemělo dopad na naplnění účelu dotace a že u zakázky malého rozsahu byl objem poskytnuté dotace nižší, neboť se jedná o samostatné kategorie posuzování, které ovlivňují intenzitu polehčujících a přitěžujících okolností. Zcela nepodstatné je pak to, zda porušení rozpočtové kázně se týkalo peněžité či nepeněžité povinnosti. V neprospěch žalobce pak svědčila jen jedna okolnost, a to fakt, že změna smlouvy o dílo po jejím uzavření nastavila pro dodavatele mírnější požadavek na termín odevzdání díla. Toto pochybení bylo závažné, neboť mohlo ovlivnit okruh uchazečů o veřejnou zakázku, oproti tomu však stály okolnosti svědčící ve prospěch žalobce. Velmi důležité bylo naplnění účelu smlouvy a důležité bylo, že dotace byla vynaložena na podporovaný projekt, že projekt byl realizován ve struktuře a podle stanoveného rozpočtu a konečně i to, že oslovením 7 dodavatelů žalobce zajistil určitou úroveň konkurenčního prostředí. Ve prospěch žalobce svědčilo i to, že se snažil aktivně řešit problémy spojené s výstavbou bezbariérových chodníků. Ve výsledku se tak žalovaný ztotožnil s výší odvodu za porušení rozpočtové kázně vyměřenou žalovaným na dolní hranici rozpětí stanoveného pokynem D-53 ve výši 10 % poskytnutých prostředků.

47. Součástí správního spisu vycházejícího z daňové kontroly týkajícího se několika různých veřejných zakázek zadaných žalobcem je i rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2024, č. j. 21983/24/5100-10612-703694, jímž byl změněn platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně týkající se podlimitní veřejné zakázky (předpokládaná cena veřejné zakázky 7,25 mil. Kč) na realizaci projektu Zlepšení tepelně technických vlastností objektu OÚ, MŠ a ŠJ Cerhenice tak, že za porušení zásady zákazu diskriminace ve smyslu § 82 odst. 7 písm. b) a § 6 odst. 1 ZVZ 2006 již nebylo považováno uzavření dodatku k vysoutěžené smlouvě o dílo, jímž byl posunut původně ujednaný termín zahájení prací o 66 dnů a termín ukončení a předání prací o 61 dnů. V bodech 29 až 31 rozhodnutí žalovaný uvedl, že nesoučinnost ředitele příspěvkové organizace spočívající v nezajištění náhradních prostor pro mateřskou školu, což znemožňovalo zahájení stavebních prací, představovalo pro žalobce neočekávanou a neovlivnitelnou okolnost, na niž nemohl reagovat jinak než uzavřením dodatku. Nebyly totiž naplněny podmínky, na základě nichž by žalobce mohl od smlouvy o dílo odstoupit.

48. Ve správním spise je založeno též další rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2024, č. j. 23327/24/5100-10612-703694, jímž byl změněn platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně týkající se malé veřejné zakázky (předpokládaná cena veřejné zakázky 1,85 mil. Kč) na realizaci projektu Varovný systém městyse Cerhenice tak, že za porušení zásady zákazu diskriminace ve smyslu § 6 odst. 1 ZVZ 2006 již nebylo považováno uzavření dodatku k vysoutěžené smlouvě o dílo, jímž byl posunut původně ujednaný termín plnění o 61 dnů (tj. ve stejném rozsahu jako u veřejné zakázky zmíněné v předchozím odstavci). V bodech 29 až 31 rozhodnutí žalovaný uvedl, že realizace části zakázky mohla proběhnout až po dokončení všech stavebních úprav v objektu sídla městyse. Tyto stavební práce se však protáhly z důvodu nesoučinnosti ředitele příspěvkové organizace spočívající v nezajištění náhradních prostor pro mateřskou školu, což představovalo ze strany žalobce neovlivnitelnou okolnost, na niž nemohl reagovat jinak než uzavřením dodatku. Posouzení žaloby 49. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Soud shledal, že žaloba je důvodná.

50. O věci soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť k tomu shledal důvody podle § 76 odst. 1 s. ř. s. Ve věci nebylo třeba nařizovat jednání za účelem provedení dokazování, neboť s rozhodnými listinami se soud mohl i bez jednání seznámit z obsahu správního spisu. Úkolem soudu pak není provádět dokazování svědeckými výpověďmi, jež byly k důkazu navrženy a mohly být provedeny již v průběhu správního řízení. V takové situaci je úkolem soudu primárně vyhodnotit, zda odmítnutí provedení takových důkazů ze strany žalovaného představovalo vadu řízení, v jejímž důsledku jsou skutková zjištění správních orgánů v zásadních skutečnostech neúplná, či nikoliv. Prekluzivní lhůta pro vyměření odvodu neuplynula 51. Žaloba sice neobsahuje námitku prekluze práva orgánů finanční správy vyměřit žalobci odvod za porušení rozpočtové kázně, nicméně s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 1169/07, je zdejší soud povinen z moci úřední případně přihlédnout k otázce prekluze práva. Ve vztahu k jinému žalobcovu dotovanému projektu z téhož období („CZ.1.02/7.1.00/14.23161 Environmentální centrum Cerhenice“ rozdělený na veřejné zakázky „ECC – projektová dokumentace“, „Environmentální centrum Cerhenice“ a „Environmentální centrum Cerhenice – soubor technických a administrativních služeb II“) navíc Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) v rozsudku ze dne 10. 2. 2026, č. j. 1 Afs 138/2025- 78, konstatoval prekluzi tohoto práva s ohledem na právní úpravu ochrany finančních zájmů EU a závěry Soudního dvora Evropské unie v rozsudku ze dne 27. 11. 2025 ve věci C-539/24 Mikroregion Porta Bohemica, dle kterých je s touto pro příjemce dotací příznivější právní úpravou tuzemská právní úprava v rozporu, a proto se neuplatní.

52. Soud proto považuje za nutné zdůraznit, že v projednávaném případě nebyl žalobcův projekt financován z prostředků EU, nýbrž výlučně z českého státního rozpočtu prostřednictvím SFDI. Proto se na něj vztahuje výlučně tuzemská úprava rozpočtových pravidel, která je přísnější.

53. Podle § 44a odst. 11 rozpočtových pravidel správu odvodů za porušení rozpočtové kázně a penále vykonávají finanční úřady podle daňového řádu. Porušitel rozpočtové kázně má při správě odvodů za porušení rozpočtové kázně postavení daňového subjektu. Orgány Finanční správy České republiky poskytují na vyžádání informace získané při správě odvodů správnímu orgánu, který rozhodl o poskytnutí prostředků ze státního rozpočtu, státních finančních aktiv, státního fondu nebo Národního fondu, a orgánu oprávněnému ke kontrole těchto poskytnutých prostředků, jakož i ke kontrole použití prostředků státního rozpočtu nebo jiných peněžních prostředků státu, jde-li o informace týkající se správy odvodu za porušení rozpočtové kázně; to platí i pro příslušný orgán Evropské unie a správní orgán, který se podílí na správě těchto prostředků poskytnutých ze zahraničí. Penále, které vzniklo v důsledku porušení rozpočtové kázně před vyměřením, je splatné do 30 dnů ode dne doručení platebního výměru. Odvod a penále lze vyměřit do 10 let od 1. ledna roku následujícího po roce, v němž došlo k porušení rozpočtové kázně (zvýrazněno soudem).

54. Předmětem soudního sporu je pouze porušení rozpočtové kázně, které mělo nastat uzavřením dodatku č. 1 ke smlouvě na veřejnou zakázku dne 4. 9. 2014 a následným připsáním první části dotace na účet žalobce dne 7. 11. 2014. Desetiletá prekluzivní lhůta proto počala běžet dne 1. 1. 2015 a uplynula by dne 1. 1. 2025. Žalovaný vydal napadené rozhodnutí dne 13. 6. 2024 a téhož dne nabylo právní moci, tedy bezpečně v rámci této lhůty.

55. S ohledem na zrušení napadeného rozhodnutí však soud pro úplnost upozorňuje žalovaného, že se prekluzivní lhůta nestaví po dobu vedení soudního řízení správního o žalobě proti rozhodnutí o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 4. 2025, č. j. 9 Afs 45/2024-45, č. 4685/2025 Sb. NSS). Došlo k porušení rozpočtové kázně?

56. Stěžejním bodem sporu je, zda se žalobce dopustil porušení rozpočtové kázně dodatečným posunutím termínu plnění veřejné zakázky. K tomu je relevantní následující právní úprava:

57. Podle § 44 odst. 1 písm. j) rozpočtových pravidel je porušením rozpočtové kázně porušení povinnosti stanovené [mimo jiné] dohodou o poskytnutí dotace, které přímo souvisí s účelem, na který byla dotace poskytnuta a ke kterému došlo před přijetím peněžních prostředků poskytnutých [mimo jiné] ze státního fondu a které trvá v okamžiku přijetí prostředků na účet příjemce; prvním dnem porušení rozpočtové kázně je den jejich přijetí příjemcem; penále za porušení rozpočtové kázně se počítá ode dne následujícího po dni, do kterého měl příjemce na základě platebního výměru odvod uhradit.

58. Mezi podmínky poskytnuté dotace patřila povinnost žalobce postupovat při zadávání veřejné zakázky podle ZVZ 2006 (viz čl. 7 část A odst. 10 smlouvy o poskytnutí dotace). S ohledem na předpokládanou hodnotu veřejné zakázky na stavební práce nepřevyšující 6 000 000 Kč se jednalo o veřejnou zakázku malého rozsahu ve smyslu § 12 odst. 3 ZVZ 2006. O tom není mezi stranami sporu. Tím pádem se podle § 18 odst. 5 ZVZ 2006 na zadávací řízení tento zákon nevztahoval, ovšem s výjimkou základních zásad zadávání veřejných zakázek uvedených v § 6 ZVZ 2006.

59. Podle § 6 odst. 1 ZVZ 2006 je zadavatel povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

60. Jak dovodil NSS v rozsudku ze dne 26. 1. 2011, č. j. 2 Afs 132/2009-275, č. 2495/2012 Sb. NSS, veřejný zadavatel u veřejné zakázky malého rozsahu nemusí dodržet závazný postup stanovený pro zadávání veřejných zakázek ZVZ 2006, musí pouze dodržet zásady transparentnosti, rovného zacházení a nediskriminace. Na zadávání tohoto typu veřejné zakázky ZVZ 2006 (s výhradou dále uvedenou) vůbec nedopadá a přímo není aplikován ani jeho § 6. Odkaz na toto ustanovení, uvedený v § 18 odst. 3 větě za středníkem zákona, je pouze legislativní zkratkou, odkazující na výčet jednotlivých zásad, které musí být dodrženy. Ustanovení § 6 ZVZ 2006 ostatně tyto zásady nikterak blíže nerozvádí a nedefinuje je (ty jsou dovozovány z primárního komunitárního práva a jejich interpretace je podávána v rozhodnutích Evropské komise a Soudního dvora Evropské unie).

61. Z vyloučení povinné aplikace ostatních ustanovení ZVZ 2006 však nelze bez dalšího dovozovat, že jimi nemůže zadavatel veřejné zakázky malého rozsahu argumentovat při obhajobě svého postupu ve výběrovém řízení. Naopak, při zadávání veřejných zakázek malého rozsahu je běžnou a osvědčenou praxí právě analogická aplikace alespoň části „zbytku“ ZVZ 2006 (resp. pozdějšího ZZVZ 2016, který v § 4 odst. 4 dokonce umožňuje dobrovolné podřízení „plnému“ režimu ZZVZ 2016) tak, aby byl průběh výběrového řízení srozumitelný pro všechny z účastné. Základní zásady zadávání veřejných zakázek zmíněné v § 6 ZVZ 2006 totiž prostupují celým tímto zákonem, a pokud zadavatel veřejné zakázky malého rozsahu „opisuje“ postupy předepsané pro podlimitní či nadlimitní veřejné zakázky, je dodržení těchto základních zásad zjevné.

62. Žalovanému lze přisvědčit v tom, že doba plnění zakázky je jedním za základních kritérií, které ovlivňuje potenciální uchazeče při rozhodování o jejich účasti a má podstatný vliv na formulaci jejich nabídek. Požadavky na dobu plnění mají bezpochyby vliv také na výši nabídkové ceny. Není vyloučeno, že by při delší stanovené době pro dokončení zakázky mohlo nabídku podat více uchazečů, resp. za výhodnějších podmínek (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2024, č. j. 2 Afs 285/2023-40). Obdobně se vyjádřil NSS i v odst. 23 rozsudku ze dne 27. 8. 2020, č. j. 5 As 225/2018-34: „Termín dodání (včetně smluvních sankcí za jeho nedodržení) představuje jeden ze zásadních parametrů veřejné zakázky, na základě něhož dodavatelé zvažují svou účast v zadávacím řízení a podobu svých nabídek. Jakákoliv významnější změna těchto parametrů veřejné zakázky by měla být s ohledem na smysl a účel ustanovení § 82 odst. 7 [ZVZ 2006] v zásadě vyloučena. Termín dodání a smluvní pokuta včetně její výše, která je spojena s jeho nedodržením, může podstatně ovlivnit, jakým způsobem budou potenciální uchazeči o veřejnou zakázku vážit zisk, náklady a rizika, jež jsou spojena s účastí v zadávacím řízení. V určitých případech se pak může stát, že za stanovených podmínek pro potenciálního uchazeče o veřejnou zakázku bude účast v zadávacím řízení z ekonomického hlediska neatraktivní, případně tomu přizpůsobí své nabídky (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2019, čj. 10 As 39/2018-37).“ 63. Pokud jde o zásadu zákazu diskriminace, judikatura NSS uvádí, že smysl a cíl zákazu diskriminace nutně vede k závěru, že zákaz v § 6 odst. 1 ZVZ 2006 zahrnuje jednak zákaz diskriminace zjevné, tedy odlišného zacházení s jednotlivcem ve srovnání s celkem, jednak též zákaz diskriminace skryté, pokud tato vede v podstatě k obdobným právem zakázaným důsledkům (v oblasti práva veřejných zakázek tedy k poškozování hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli – viz rozsudek ze dne 5. 6. 2008. č. j. 1 Afs 20/2008-152, č. 1771/2009 Sb. NSS).

64. K porušení zásady zákazu diskriminace ve smyslu § 6 zákona o veřejných zakázkách přitom postačuje pouhá potencialita ovlivnění výběru nejvhodnějšího uchazeče. Není proto třeba prokazovat existenci konkrétního dodavatele, který by se býval – nebýt pochybení zadavatele – zadávacího řízení zúčastnil a mohl podat výhodnější nabídku. Postačí, učiní-li správní orgán kvalifikovanou úvahu, z níž bude logickým a srozumitelným způsobem vyplývat, proč v důsledku pochybení zadavatele mohlo dojít k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, tj. k ohrožení soutěže o veřejnou zakázku (viz rozsudky NSS ze dne 15. 10. 2010, č. j. 1 Afs 45/2010-159, ze dne 27. 6. 2024, č. j. 9 Afs 81/2024-45, či ze dne 16. 9. 2024, č. j. 3 Afs 54/2023-40).

65. Za diskriminační je třeba považovat takové jednání zadavatele, při kterém je s některým, byť i potenciálním uchazečem nebo skupinou uchazečů zacházeno odlišně, ačkoliv pro to není relevantní důvod (rozsudek NSS ze dne 31. 8. 2022, č. j. 8 Afs 166/2020-37). Aby se ani o potenciální ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky nejednalo, musí být prokázáno, že s ohledem na zcela specifické okolnosti zakázky ani jeden takový uchazeč skutečně neexistuje, nikoliv, že je nepravděpodobné, že by existoval. Dopady diskriminační podmínky tedy nemusí být jisté a lehce prokazatelné, ale právě naopak. Musí být vyloučeno, že k diskriminaci objektivně dojít nemohlo (rozsudek NSS ze dne 28. 8. 2018, č. j. 9 As 195/2017- 47).

66. V tomto směru ani soud nemá pochyb o tom, že pokud by již na počátku zveřejněné zadávací podmínky pracovaly s pozdějším termínem dokončení díla 12. 10. 2024 namísto 31. 8. 2024, rozhodně nelze vyloučit, že by se mohl jednak s konkurenceschopnou nabídkou přihlásit i nějaký další uchazeč nad rámec sedmi dodavatelů oslovených žalobcem napřímo (stačí, že pravděpodobnost takové situace není prakticky nulová, nemusí jít o vysoce pravděpodobnou událost). Stejně tak nelze ani vyloučit, že pozdější termín dokončení díla by mohl i v případě oněch sedmi oslovených uchazečů vést k nabídnutí nižší ceny v závislosti na tom, že by např. v pozdějším termínu měli volné vlastní kapacity a nemuseli si tak např. domlouvat subdodavatele na vytíženou letní stavební sezónu či zapůjčovat stroje namísto vlastních, které by měli v dřívějším období vázané na jiných stavbách, apod. Jinými slovy, nelze vyloučit, že by zadání zakázky s podmínkami odpovídající smlouvě o dílo ve znění dodatku č. 1 mohlo vygenerovat jiné (i nižší) cenové nabídky nebo i více nabídek, než ze kterých žalobce ve skutečnosti vybíral. Porušení zásady zákazu diskriminace, resp. zásad rovného zacházení a transparentnosti, tedy je v tomto případě nasnadě (zatímco se společností SILMEX žalobce v konečném důsledku dohodl předání díla až v říjnu 2014, po ostatních uchazečích požadoval dokončení díla již v srpnu 2014 a nijak jim dopředu neavizoval, že bude možné termín dokončení díla prodloužit). Je totiž důležité, aby případná změna smlouvy neměla za následek popření výsledku výběrového řízení či jeho obcházení tím, že by se konečné plnění příliš lišilo od toho, co bylo veřejně soutěženo. Pak by totiž navzdory uskutečněné veřejné soutěži s ohledem na její odlišný předmět nebylo možné vůbec dovodit, že byla vybrána nejlepší dostupná nabídka.

67. To ovšem plně může platit jen v situaci, lze-li spravedlivě žalobci vytýkat, že v této podobě měl formulovat zadávací podmínky již v květnu 2014 nebo že ještě před uzavřením smlouvy o dílo měl na zjištěnou změnu faktických podmínek zareagovat zrušením výběrového řízení a novým zadáním veřejné zakázky s pozdějším datem předání díla. S dodržováním základních zásad totiž souvisí i problematika dodatečných změn již uzavřené smlouvy na veřejnou zakázku v případě, kdy zadavatel reagoval na dle jeho názoru nepředvídatelné okolnosti vyžadující dílčí změnu projektu.

68. Je nutno připustit, že v době uzavírání nyní rozporovaného dodatku č. 1 ani § 82 odst. 7 ZVZ 2006 nijak neupravoval přípustnost změny smlouvy na veřejnou zakázku z důvodu nepředvídatelných okolností. Pouze zakazoval podstatné změny smluvního závazku bez možnosti liberace, přičemž podstatnou změnou byla podle písm. b) i každá změna, která by za použití v původním zadávacím řízení umožnila účast i jiných dodavatelů. S koncepcí možnosti podstatných změn smlouvy na veřejnou zakázku z důvodu nepředvídatelných okolností výslovně přišel až § 222 ZZVZ 2016, který nebyl účinný v době nynějšího případu a který takovéto výjimečné případy nepovažoval za podstatné změny závazku. Soud se ale ztotožňuje se žalobcem, že i k této pozdější právní úpravě lze podpůrně přihlédnout pro účely posouzení otázky, kdy je dodatečné posunutí termínu plnění veřejné zakázky stále ještě nediskriminační (a zároveň hospodárné). Nejde ovšem o uplatnění pozdější právní úpravy ve prospěch zadavatele ve smyslu trestněprávní zásady použití retroaktivity ve prospěch pachatele upravené v čl. 40 odst. 6 věta druhá Listiny základních práv a svobod, jak se též žalobce snažil argumentovat. NSS totiž konstantně judikuje, že porušení rozpočtové kázně není správním deliktem a uložení odvodu není trestní sankcí (srov. např. rozsudek ze dne 31. 3. 2015, č. j. 5 As 95/2014-46, či rozsudek rozšířeného senátu ze dne 15. 10. 2020, č. j. 9 Afs 4/2018-65, č. 4119/2021 Sb. NSS).

69. Ve skutečnosti jde o vymezení neurčitého právního pojmu diskriminace užitého v § 6 odst. 1 ZVZ 2006. Ten podle soudu správní orgány vyložily příliš široce a bez respektu ke stejně významné a souběžně se prosazující zásadě hospodárnosti upravené taktéž v § 6 odst. 1 ZVZ 2006 a dopadající na veřejné zakázky malého rozsahu. Jak konstatoval NSS v bodě 32 rozsudku ze dne 30. 8. 2019, č. j. 2 Afs 251/2018-32, „v podmínkách vnitřně nerozporného právního řádu se jednotlivé zásady, jejichž respektování je zadavatelům uloženo různými právními předpisy, nemohou vzájemně vylučovat, mohou však každá v konkrétních situacích nalézat svůj zcela individuální výraz, jehož podoba může být ad hoc ovlivněna současným působením zásad ostatních.“ Právě v případě zakázek malého rozsahu, jejichž zadávání se řídí v podstatě pouze zmíněnými zásadami zákazu diskriminace, transparentnosti a hospodárnosti, je proto třeba počítat s tím, že zejména zásada hospodárnosti se může dostávat do kolize s ostatními dvěma zásadami a bude je třeba vyvažovat, aniž by bylo možné dát automaticky přednost jen jedné z nich. Je tak přirozené, že nelze trvat na plném a zcela důsledném prosazení požadavků nediskriminace a s ním spojené transparentnosti, jestliže by to v konkrétních okolnostech posuzovaného případu nutně vedlo k nehospodárnému vynakládaní veřejných prostředků. Přitom právě takto absolutisticky žalovaný prosazuje zásadu zákazu diskriminace a odmítá přihlédnout ke specifikům poměrně volného režimu zadávání zakázek malého rozsahu a kritériím hospodárnosti, na které žalobce oprávněně po celou dobu poukazuje. Otázky hospodárnosti (ekonomické zdůvodnění zvoleného postupu) přitom nelze zohledňovat až v úvaze o výši stanoveného odvodu (k tomu viz rozsudek NSS ze dne 14. 7. 2017, č. j. 2 Afs 208/2016-52, a na něj navazující rozsudek č. j. 2 Afs 251/2018- 32), nýbrž již v rovině posouzení existence porušení rozpočtové kázně.

70. Soud souhlasí se žalobcem v tom, že nová právní úprava obsažená v § 222 odst. 6 ZZVZ 2016 nepředstavuje novátorskou změnu stávajících pravidel, nýbrž je ve skutečnosti promítnutím již dříve uznávaných principů, s nimiž pracovala i za účinnosti ZVZ 2006 rozhodovací praxe správních soudů a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“; srov. např. rozsudek NSS ze dne 28. 11. 2012, č. j. 1 Afs 23/2012-102, který tuto problematiku včetně odkazů na rozhodovací praxi ÚOHS pojednává pro případy dodatků na tzv. vícepráce). V dané situaci tak nejde o to, že by se mělo přímo aplikovat přechodné ustanovení § 273 odst. 6 ZZVZ 2016 (nepřípustnost jeho aplikace na dodatky uzavírané již za předchozí právní úpravy potvrzuje v bodě 34 rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2020, č. j. 6 Afs 160/2020- 45), ale o výklad obecné zásady diskriminace s přihlédnutím k tomu, jak jeho hranice konkretizovala pozdější podrobnější právní úprava, a na základě uznání faktu, že tato pozdější právní úprava do výslovné právní úpravy přebírala pravidla, jež byla již dříve dovozena v soudní a zejména správní praxi.

71. Podle § 222 odst. 6 ZZVZ 2016 se za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku nepovažuje změna, jejíž potřeba vznikla v důsledku okolností, které zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl předvídat, a která nemění celkovou povahu veřejné zakázky.

72. Okolnostmi, které zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl předvídat, jsou zejména okolnosti, které zadavatel nemohl předpokládat ani přes přiměřeně pečlivou přípravu zadávacího řízení, při zohlednění jemu dostupných prostředků, povahy a vlastností projektu, osvědčených postupů v dotčené oblasti a potřeby zajistit vhodný poměr mezi zdroji vynakládanými na přípravu zadání zakázky a její odhadovanou hodnotou. Zpravidla se přitom bude jednat o okolnosti objektivního charakteru, jako například nepředvídané technologické, legislativní, přírodní či společenské změny (srov. rozsudek NSS ze dne 8. 8. 2019, č. j. 9 As 153/2019-73). Za jednání s náležitou péčí tedy nelze považovat jen takové jednání, při němž zadavatel učiní veškeré myslitelné kroky, které by zohlednily jakoukoli potenciální budoucí změnu. Náležitá péče musí být přiměřená konkrétním okolnostem případu, přičemž je třeba posoudit, zda mohl zadavatel konkrétní okolnost, která později vyvolala nutnost změny závazku, rozumně předpokládat již při zadávání veřejné zakázky; tedy zda při zadávání veřejné zakázky existovaly indicie, které mohly na tuto potenciální okolnost zadavatele upozornit.

73. Rozhodovací praxe ÚOHS považovala za předvídatelné nedodržení termínu plnění podmiňující vlastní veřejné zakázky, rizika jehož nesplnění si byl zadavatel vědom, a přesto v zadávacím řízení pokračoval, aniž by na to reagoval úpravou zadávacích podmínek tak, že by termín plnění určil jen jako předpokládaný s uvedením nejzazšího možného termínu (rozhodnutí ÚOHS ze dne 26. 1. 2017, č. j. ÚOHS-S0730/2016/VZ-02805/2017/522/PKř, body 132 a násl.).

74. Na jednu stranu má zadavatel již při stanovení termínu plnění veřejné zakázky malého rozsahu v zadávací dokumentaci zvolit takové časové rozpětí, které s největší pravděpodobností bude možné dodržet, na druhou stranu však zadavatel nenese odpovědnost za pochybení ostatních, která nemohl předvídat v rámci své odborné úrovně [srov. rozhodnutí ÚOHS ze dne 15. 1. 2016, č. j. S0791/2015/VZ-01913/2016/511/Bma, nebo ze dne 3. 12. 2015, č. j. R358/2014/VZ-41989/2015/321/BRy].

75. Nyní projednávaný případ je na pomezí těchto dvou krajností, neboť při stavbách běžně dochází k různým zdržením. Současně ale nelze situaci hodnotit optikou „generála po bitvě“ přepjatými výtkami směrem k zadavateli, který z povahy věci nemohl předjímat všechny myslitelné nesnáze a podle toho stanovit příliš dlouhou lhůtu pro splnění veřejné zakázky, která by měla smysl pouze v případě kumulace všech myslitelných potíží. Pokud by žalobce totiž stanovil příliš dlouhou lhůtu pro realizaci zakázky, mohl by tím nežádoucím způsobem delší dobu blokovat průchod či dokonce komplikovat průjezd na důležité průjezdní komunikaci přes obec, což po něm též nelze spravedlivě požadovat. Nebylo by tedy rozumné, aby časová rezerva zapracovaná již v zadávacích podmínkách byla natolik široká, že by umožňovala vybranému uchazeči s realizací projektu delší dobu prodlévat.

76. Soud tedy shrnuje, že původní předpoklad správce daně, na němž žalovaný setrvává (srov. např. vyznění bodu 52 napadeného rozhodnutí a následně bodu 54, kde nepředvídatelnost okolností je ochoten zohlednit jen pro účely výše vyměřeného odvodu), že jakákoliv změna smlouvy o dílo nad rámec opravy písařských chyb či drobných úprav spíše administrativního charakteru představuje porušení zásady zákazu diskriminace uvedené v § 6 odst. 1 ZVZ 2006, je nezákonný. Zásadu zákazu diskriminace je třeba v kontextu dalších zásad zmíněných v § 6 odst. 1 ZVZ 2006, zejména zásady hospodárnosti, vykládat tak, že byť jsou dodatečné změny smlouvy na veřejnou zakázku nežádoucí, jsou-li vyvolány pro zadavatele jednajícího s řádnou péčí předem neočekávanými a nepředvídatelnými okolnostmi a zároveň nemění podmínky veřejné zakázky podstatným způsobem, mohou být posouzeny jako souladné se zásadami transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. Bylo tedy třeba posoudit i skutkové okolnosti týkající se možnosti žalobce předvídat tento vývoj událostí a reagovat na něj již v okamžiku sestavení zadávacích podmínek, resp. uzavření smlouvy o dílo, neboť tyto okolnosti mohly mít vliv na samotný závěr o porušení rozpočtové kázně, nikoliv jen pro výši ukládaného odvodu. Bylo provedení navržených výslechů svědků nezbytné pro konstatování porušení rozpočtové kázně?

77. Vzhledem k tomu, že žalovaný neprovedl řadu k důkazu navržených svědeckých výslechů, jimiž žalobce chtěl prokázat, že existovala předchozí domluva s krajem o tom, že při rekonstrukci silnice provede její rozšíření na opačnou stranu tak, aby zůstal zachován dostatečně široký prostor pro realizaci bezbariérového chodníku vybraným zhotovitelem, soudu v dalších úvahách nezbývá než posuzovat eventualitu, že by řádně provedeným dokazováním byla žalobcova tvrzení potvrzena. Jen tak lze totiž určit, zda by tato zjištění byla pro celkové posouzení porušení rozpočtové kázně irelevantní a zda by tedy neměla žádný vliv na výrok napadeného rozhodnutí.

78. Za tohoto předpokladu soud konstatuje, že na straně žalobce neshledává v souvislosti s uzavřením dodatku takové pochybení, jež by bylo namístě kvalifikovat jako porušení zásad zakotvených v § 6 odst. 1 ZVZ 2006. Jak zaznělo již v rozsudku NSS ze dne 8. 8. 2019, č. j. 9 As 153/2019-73, náležitá péče, kterou lze po zadavateli vyžadovat, musí být mimo jiné přiměřená odhadované hodnotě veřejné zakázky a rozsahu zdrojů, jimiž zadavatel disponuje. V tomto směru žalobce oprávněně poukazuje na to, že se jednalo o zakázku malého rozsahu, že zakázku, na niž stavba chodníku navazovala, realizoval někdo jiný (kraj), a že je relativně malou obcí bez vlastního odborného aparátu. Požadavky na něj kladené tak nemohou být stejné jako na zadavatele, který disponuje odborníky na oblast stavebních prací nebo který připravuje zakázku velkého rozsahu, čemuž musí přizpůsobit míru důkladnosti její přípravy.

79. Žalobci by nepochybně bylo možné vytýkat, pokud by při přípravě projektové dokumentace nepověřil kvalifikovaného odborníka a nenechal zaměřit šířku prostoru pro chodník a předem ověřit realizovatelnost stavby z hlediska platných technických norem a stavebních předpisů pro realizaci bezbariérových chodníků. Stejně tak by mu bylo možné vyčítat, pokud by uzavřel vysoutěženou smlouvu ještě v době, kdy by nebyla dokončena realizace rekonstrukce silnice, nebo by ji neuzavřel alespoň s dostatečnou časovou rezervou pro případné průtahy při realizaci podmiňujících stavebních prací či v zadávacích podmínkách neměl pro tento případ vyhrazenu možnost termínového posunu zadávané zakázky. Skutečnost, že stavba, jejímž dokončením je podmíněna realizace zadávané zakázky, se může z různých důvodů protáhnout, nepochybně žalobce předvídat mohl, ostatně to sám v některých podáních potvrzoval.

80. V tomto směru ale žalobce nepochybil. Žalobce vysvětlil, že zakázku bylo v zásadě potřebné realizovat s ohledem na roční dotační cyklus SFDI ještě v roce 2014. Jak plyne z Pravidel SFDI, možnost posunu čerpání dotace byla podmíněna samostatným odsouhlasením poskytovatelem dotace, nebyla tedy zdaleka jistá. V zadávacích podmínkách (veřejná zakázka byla soutěžena v době ještě probíhající rekonstrukce silnice v květnu 2014) si v čl. 7 vyhradil 90denní platnost podaných nabídek, tedy takový časový prostor, jenž by zpravidla měl být dostatečný na pokrytí případných průtahů při rekonstrukci silnice. Samotnou vysoutěženou smlouvu o dílo pak žalobce podepsal až poté, kdy rekonstrukce silnice byla dokončena, což žalovaný nezpochybňuje. Zároveň je třeba vycházet z tvrzení žalobce, že jak s krajem jakožto zadavatelem podmiňující veřejné zakázky, tak i s vedoucími pracovníky společnosti M-Silnice, která rekonstrukci silnice fakticky prováděla, měl dohodnuto, že stavbu uzpůsobí tomu, aby byl pro bezbariérový chodník zachován dostatečný prostor. Byť soud uznává, že tvrzení žalobce v tomto směru se v průběhu řízení poněkud vyvíjela (nejprve hovořil o nečekaném rozšíření silnice, a to na straně předpokládaného chodníku, později naopak z jeho tvrzení plyne, že o potřebě rozšíření silnice předem věděl, ale dohodl její rozšíření na opačné straně), absence provedeného dokazování neumožňuje žalobci vytýkat, že snad skutečnost byla jiná či že ji neprokázal. Za tohoto stavu ale již soud nepovažuje za přiměřené, je-li mu vytýkáno, že si neponechal dostatečnou rezervu na odstranění nedostatků rekonstrukce silnice, resp. že dostatečně nekoordinoval navazující stavby. Žalobce totiž s uzavřením smlouvy vyčkal až na finalizaci rekonstrukce silnice. Rekonstrukci silnice přitom sám neprováděl, nelze mu tedy přičítat k tíži, pokud se druhá strana od dohodnuté podoby rekonstrukce svévolně odchýlila. Uzavření avizované, byť třeba jen ústní dohody lze považovat za rozumnou a okolnostem případu přiměřenou přípravu, resp. koordinaci navazujících staveb. Žalovaný nadto pomíjí, že k svévolnému odchýlení od uzavřené dohody může dojít i tak, že by žalobce ani nebyl schopen proti tomu předem zasáhnout, ledaže by měl po celu dobu na stavbě kraje svého odborníka, který by kritické místo na každodenní bázi sledoval a přeměřoval zbylý prostor. Pravděpodobně se totiž jednalo jen o rozměr nanejvýše několika málo desítek cm, tedy o pruh, jehož absenci v poměru k celkové šíři veřejného prostranství nebylo snadné od oka bez přesného přeměření zjistit. Starosta či jiní zaměstnanci obce jako laici přitom vůbec nemuseli mít povědomí o tom, jaká je minimální normová šířka bezbariérového chodníku. V době, kdy v daném místě žalobce žádné stavební práce neprováděl, podle soudu nebyl povinen si zajistit stavebního odborníka, který by toto místo, jehož finální podoba byla s realizátory rekonstrukce silnice dohodnuta, pravidelně přeměřoval a kontroloval dohodnutý průběh stavby. Takový požadavek je již nepřiměřený okolnostem případu. Soud proto pro případ, že by se tvrzení žalobce dokazováním prokázala, považuje situaci, která nastala, za opravdu pro žalobce nepředvídatelnou.

81. Nejde o to, že žalobce mohl předvídat určité průtahy při dokončení rekonstrukce silnice (opoždění finálního předání díla) nebo hrozící zúžení prostoru pro chodník, nýbrž o to, že žalobce nemohl předvídat, že stavba bude provedena na jiném místě (s rozšířením na opačnou stranu), než jak bylo dojednáno. Zároveň ani nešlo o situaci, již by bylo možné bez dobré znalosti technických norem a přeměření ihned odhalit. V situaci, kdy je ze správního spisu patrné, že se žalobce zabýval podobou rekonstrukce silnice na jiných místech (reklamované zaslepení vpusti dešťové kanalizace, výškové nerovnosti) a že v dané době sám žalobce realizoval stavby jinde a řešil s tím spojené problémy, na něž musel koncentrovat svou pozornost (jak plyne ze souběžně též kontrolovaných veřejných zakázek), jsou požadavky žalovaného již přemrštěné a konkrétním okolnostem případu nepřiměřené.

82. Soud k tomu dále dodává, že povaha veřejné zakázky se uzavřením dodatku č. 1 nezměnila a že zároveň ani nelze předpokládat (i např. s ohledem na nízkou variabilitu původních cenových nabídek od sedmi oslovených uchazečů a na dílčí nárůst objemu prací související s vybouráním části rekonstruované silnice, na něž žalobce v průběhu daňové kontroly upozorňoval), že v případě zadání zakázky s termíny odpovídajícími uzavřenému dodatku č. 1 by byla novými či stávajícími soutěžiteli nabídnuta cena nižší v řádu desítek procent. Naopak se jeví pravděpodobnějším, že by nabízené ceny mohly být i vyšší. Je totiž třeba přihlédnout k žalovaným nezpochybněné skutečnosti, že se s termínem odevzdání zároveň fakticky posunul též okamžik možného zahájení prací na zakázce tak, že se doba, po niž měl dodavatel staveniště k dispozici, dokonce o 2 dny zkrátila a ještě se mírně navýšil rozsah nezbytných stavebních prací. Uzavřeným dodatkem přitom v této souvislosti nedošlo k navýšení ceny díla.

83. Za daných souvislostí se proto pohledem souběžně aplikované zásady hospodárnosti skutečně jeví, že přesoutěžení zakázky by nevedlo k hospodárnějšímu vynaložení veřejných prostředků, nýbrž k nutnosti vynaložení jejich většího objemu (žalobce též trefně upozornil na to, že v souvislosti s ukončením smlouvy by mu pravděpodobně vznikla povinnost náhrady škody vítěznému uchazeči), anebo k nerealizaci stavebních prací, jejichž výsledek ale přispívá k bezpečnosti silničního provozu, a to zejména chodců, jakožto nejohroženějších účastníků silničního provozu. Za těchto podmínek soud hodnotí uzavření dodatku jako nepodstatnou změnu smlouvy vyvolanou nepředvídatelnými a neočekávatelnými okolnostmi, jež i přes určitý omezený potenciál nerovného zacházení nepředstavuje v kontextu skutkových okolností tohoto případu porušení zásad uvedených v § 6 odst. 1 ZVZ 2006, mezi něž patří nejen zákaz diskriminace, ale i zásada hospodárnosti.

84. Za daného stavu tedy žalovaný, pokud chtěl dovodit na straně žalobce porušení rozpočtové kázně, musel vyčerpat důkazní návrhy žalobce v podobě navržených svědeckých výpovědí, neboť porušení rozpočtové kázně (vyjma problematiky opožděného zveřejnění dodatku č. 1, jež není žalobou zpochybňováno, ale jež by se pojilo s řádově nižší částkou odvodu) by bylo možné dovodit, jen pokud by se žalobci nepodařilo prokázat, že v dané situaci postupoval s řádnou péčí.

85. V tomto směru ale nebyl žalovaným dostatečně zjištěn skutkový stav. V řízení totiž nebyla v důsledku opomenutých důkazních prostředků prokázána skutečnost, zda žalobce při řádné péči přiměřené předpokládané hodnotě veřejné zakázky malého rozsahu a jeho personálním možnostem mohl spoléhat na to, že v okamžiku uzavření smlouvy o dílo nic objektivně nebrání realizaci veřejné zakázky. Pokud by výslechem navržených svědků bylo prokázáno tvrzení žalobce a nebyly by současně zjištěny jiné okolnosti, na základě nichž by vyplynulo, že žalobce nejpozději v okamžiku uzavření smlouvy o dílo měl vědět o nerealizovatelnosti zakázky bez předchozích úprav rekonstruované silnice, bylo by napadené rozhodnutí nezákonné.

86. Za daného stavu je již nadbytečné posuzovat další žalobní body, neboť je zřejmé, že napadené rozhodnutí neobstojí. Lze pouze zmínit, že soud pro účely tohoto rozsudku nemohl zohlednit pozdější rozhodnutí žalovaného, jimiž v případě veřejných zakázek na Zlepšení tepelně technických vlastností objektu OÚ, MŠ a ŠJ Cerhenice a na Varovný systém městyse Cerhenice, jelikož byla vydána až po vydání napadeného rozhodnutí. Nepředstavují tak dřívější správní praxi žalovaného, jíž by se žalobce mohl v řízení o porušení rozpočtové kázně dovolávat, byť je třeba uznat, že ve své podstatě popírají závěr žalovaného, že by existence nepředvídatelných okolností bránících řádnému předání staveniště a vyžadujících faktickou či smluvním dodatkem ošetřenou akceptaci pozdějšího termínu dokončení veřejné zakázky nemohla být zohledněna v závěrů o (ne)porušení zásady zákazu diskriminace. Po zrušení napadeného rozhodnutí soudem se však již bude jednat o dřívější správní praxi adresovanou žalobci, která do úvah žalovaného nutně bude vstupovat a s níž by se měl argumentačně vypořádat. Závěr a náklady řízení 87. Na základě shora uvedeného soud napadené rozhodnutí zrušil podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. proto, že dosud zjištěný skutkový stav žalovaným vyžaduje zásadní doplnění o žalobcem navržené svědecké výpovědi, které mohou přispět k objasnění případně sporné otázky dodržení řádné péče ze strany žalobce. Pro úplnost navíc soud poukazuje na neúplnost předloženého správního spisu, neboť žalovaný zjevně vycházel i z listin předložených žalobcem, jež však do správního spisu nezaložil (elektronické přílohy podání žalobce ze dne 28. 2. 2024).

88. Soud uznává, že závěru o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu předchází závěr o nesprávném právním názoru žalovaného. V situaci, kdy žalovaný nařízení jednání nežádal (o to stál jen žalobce), však rozhodnutí soudu bez nařízení jednání nepředstavuje vadu, jež by mohla zkrátit neúspěšného účastníka na jeho právech takovým způsobem, že by to mohlo vést k odlišnému výroku rozhodnutí soudu (obdobně viz rozsudek NSS ze dne 8. 11. 2022, č. j. 7 As 300/2020-26). Nadto se jedná o postup, který je časově i co do výše nákladů řízení efektivnější.

89. Právním názorem, který vyslovil soud v tomto zrušujícím rozsudku, je žalovaný v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). V dalším řízení tedy žalovaný, pokud nedospěje k závěru o prekluzi práva stanovit odvod za porušení rozpočtové kázně a bez dalšího se ani nespokojí s tvrzeními žalobce, kromě toho, že doplní správní spis o chybějící listiny předložené žalobcem, provede výslechy navržených svědků (byť podle okolností nemusí jít o všechny navržené osoby) a prověří, zda žalobce skutečně postupoval s řádnou péčí při koordinaci navazujících stavebních prací, jak uvádí.

90. O náhradě nákladů rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. V řízení byl zastoupen advokátem, který je plátcem DPH. Advokátu náleží odměna za tři úkony právní služby po 3 100 Kč [příprava a převzetí zastoupení a sepis žaloby a repliky podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „advokátní tarif“)] a tři paušální částky jako náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Tedy 10 200 Kč bez DPH a k tomu náhrada 21 % DPH ve výši 2 142 Kč. S ohledem na přechodné ustanovení čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb. se na tyto právní služby nevztahuje navýšení advokátního tarifu účinné od 1. 1. 2025. Dále pak žalobci náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení proto činí 15 342 Kč. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 17. července 2026 Mgr. Ing. Petr Šuránek v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U.