56 A 18/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Miroslavem Makajevem ve věci žalobkyně: T. T. P. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Markem Eichlerem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie se sídlem Nekázanka 888, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2026, č. j. CPR-18802-5/ČJ-2026-930310- V248, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 25. 4. 2026, č. j. KRPS-113752- 28/ČJ-2026-010022-ZZC (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobkyni podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), ve znění pozdějších předpisů, uloženo správní vyhoštění a doba, po kterou jí nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, byla stanovena na 5 let.

2. Žalobkyně předně namítla, že správní orgán prvního stupně porušil § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, jelikož neumožnil zástupci žalobkyně seznámit se s podklady rozhodnutí.

3. Dále namítla nepřiměřenost délky správního vyhoštění. Uvedla, že správní orgány naprosto nedostatečně zvážily okolnosti, za kterých žalobkyně nevycestovala, jelikož její manžel měl špatný zdravotní stav a následně došlo k jeho úmrtí a ona se musela finančně postarat o svoji dceru. Taktéž nebylo zohledněno, že žalobkyně je již v pokročilém věku, kdy uložení správního vyhoštění na dobu 5 let je o to více nepřiměřené. Žalobkyně taktéž maximálně spolupracovala s policií, kdy poskytla informace k místě jejího pobytu, přislíbila, že se bude pravidelně hlásit policii a oznámí jakoukoliv změnu místa pobytu.

4. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že zástupce žalobkyně byl přítomen u výslechu žalobkyně. Dále uvedl, že následujícího dne bylo žalobkyni umožněno se seznámit s podklady rozhodnutí. Dále poukázal na to, že žalobkyně neuvádí, jaké konkrétní návrhy by byla uplatnila a jak by mohly ovlivnit výsledek řízení.

5. Dále uvedl, že uložení správního vyhoštění v délce pěti let není nepřiměřené. Žalovaný poukázal na to, že žalobkyně byla na území ČR neoprávněně téměř 20 let, přičemž po celou dobu nepodnikla žádné kroky k legalizaci pobytu. Navíc žalobkyně sama uvedla, že její dcera žije ve Vietnamu, kam se žalobkyně může vrátit.

6. Rovněž uvedl, že žalobkyně na území ČR nemá žádné rodinné či jiné vazby.

7. Při jednání dne 23. 7. 2026 žalobkyně setrvala na svém procesním stanovisku. Žalovaný se z jednání omluvil, o odročení nežádal. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 8. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud proto přistoupil k věcnému projednání žaloby. Při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Posouzení žaloby soudem 9. Žalobkyně předně namítla, že jejímu zástupci nebylo umožněno seznámit se s podklady rozhodnutí. Tato námitka není důvodná. Soud sice poznamenává, že postup správního orgánu I. stupně nebyl ideální, nicméně zásadní je, že žalobkyně sama neuvedla, jakým způsobem jí namítaná vada zkrátila na jejích právech. Jinými slovy neuvedla, co by bývala byla navrhovala, což neučinila ani v odvolacím řízení, kde zůstala zcela pasivní a podala pouze blanketní odvolání. Za této situace soudu nezbývá než uzavřít, že postup správních orgánů neměl žádný vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

10. V dalším žalobním bodu žalobkyně zpochybňuje délku uloženého správního vyhoštění.

11. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců Policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn.

12. Soud předesílá, že v otázce doby, na kterou je uložen zákaz vstupu, disponují správní orgány širokou mírou uvážení, do které soudu v zásadě nepřísluší zasahovat. V projednávané věci je třeba zdůraznit, že délka nelegálního pobytu žalobkyně na území ČR je mimořádně vysoká a činí bezmála 20 let, přičemž současně nebylo zjištěno (a ostatně ani tvrzeno), že by žalobkyně měla na území ČR nějaké vazby, kvůli kterým by se do ČR měla vracet. Za této situace má soud za to, že se správní orgány pohybovaly zcela v mezích svého správního uvážení a uložení zákazu pobytu v maximální výměře i přes vysoký věk žalobkyně tyto meze nepřekračuje. Soud k tomu doplňuje, že pokud žalobkyně uvádí že se po smrti manžela musela finančně postarat o dceru, je třeba zmínit, že žalobkyně neměla na území ČR možnost legálního způsobu obživy. Pokud tedy vydělávala finanční prostředky na své (a potažmo dceřino) živobytí, činila tak zjevně v rozporu s právním řádem.

13. Žalobkyně dále uvedla, že se žalovaná nedostatečně vypořádala s nepřiměřeností napadeného rozhodnutí, pokud jde o zásah do jejího soukromého a rodinného života. Ani této námitce soud nepřisvědčil. Žalobkyně totiž netvrdí, že by na území ČR nějaké vazby, jež by bylo nutné zohlednit, vůbec měla. Pokud jde o rodinné zázemí, zmínila pouze svou dceru, která však žije ve Vietnamu. Jiné rodinné vazby neuvedla, stejně tak neuvedla žádné další sociální vazby natolik intenzivní, že by je bylo třeba zohlednit. Jelikož otázka přiměřenosti je vždy posuzováním „nečeho k něčemu“, nelze za situace, kdy nebyly zjištěny žádné soukromé a rodinné vazby, jež by bylo třeba chránit, o nepřiměřenosti napadeného rozhodnutí vůbec uvažovat.

14. V závěru žaloby žalobkyně souhrnně poukazuje na nepřiměřenost napadeného rozhodnutí. K některým aspektům se soud vyjádřil již výše. Pokud pak žalobkyně poukazuje na nepřiměřenost „samotné formy uloženého opatření“ (tedy patrně samotného uložení správního vyhoštění) a nepřiměřenost uložené doby k vycestování, pak tyto námitky soud nepovažuje za řádně uplatněný žalobní bod ve smyslu § 71 s. ř. s., jelikož žalobkyně k těmto aspektům žádnou argumentaci nepřináší. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 15. S ohledem na shora uvedené závěry soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch. Úspěšný žalovaný vznik nákladů řízení o žalobě netvrdil a ani ze soudního spisu neplyne, že by mu vznikly nějaké náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 23. července 2026 Miroslav Makajev v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: A. Ř.