57 A 8/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Karlem Ulíkem ve věci žalobce: A. M. narozený X, státní příslušník Tuniské republiky bytem X zastoupený advokátem Mgr. Vratislavem Polkou sídlem Berní 2261/1, 400 01 Ústí nad Labem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2026, č. j. OAM-15880-30/TP-2025, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. V této věci je předmětem soudního přezkumu rozhodnutí žalovaného o zamítnutí žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu pro důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek [§ 87k odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“)].

2. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce aktuálně pobývá na území ČR na základě povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana ČR s platností od 18. 10. 2021.

3. Dne 24. 7. 2023 žalobce poprvé požádal o povolení k trvalému pobytu. Žalovaný tuto žádost zamítl rozhodnutím ze dne 19. 8. 2024, č. j. OAM-16712-30/TP-2023 (dále „první rozhodnutí“), a to podle § 87k odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Proti prvnímu rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne 23. 12. 2024, č. j. 48 A 13/2024-37. Proti tomuto rozsudku nebyla podána kasační stížnost.

4. Dne 2. 6. 2025 podal žalobce druhou žádost o povolení k trvalému pobytu občana třetího státu, který je rodinným příslušníkem občana EU. V žádosti uvedl, že na území ČR žije s družkou A. B., občankou ČR, a že má dvě nezletilé děti, A. (nar. X) a A. (nar. X), které jsou také občany ČR. Z přiložených rodných listů vyplývá, že matkou A. je V. M., roz. V., a matkou A. je A. B..

5. Z opisu evidence rejstříku trestů vyplývá, že žalobce byl dvakrát odsouzen, a to - rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 19. 10. 2023, č. j. 6 T 86/2023-380, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2024, č. j. 9 To 21/2024- 462, jednak pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. b), d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, jednak pro přečin vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku, za což mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let, s povinností zdržet se v průběhu zkušební doby kontaktu s poškozenou V. M., vyjma rodičovského styku s nezletilou A., a povinností zaplatit poškozené náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč (dále „první odsouzení“); a - rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 6. 2024, č. j. 1 T 32/2024-286, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2024, č. j. 11 To 364/2024- 334, jednak pro přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku v souběhu s přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku, jednak pro přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku, za což mu byl uložen souhrnný trest ve vztahu k trestu uloženému rozsudkem č. j. 9 To 21/2024-462, a to trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let (tj. do 28. 2. 2028), s povinností zdržet se v průběhu zkušební doby kontaktu s poškozenou V. M., vyjma rodičovského styku s nezletilou A., a povinností zaplatit poškozené náhradu nemajetkové újmy ve výši 26 969 Kč s příslušenstvím (dále „druhé odsouzení“).

6. Žalobce v průběhu správního řízení tvrdil (vyjádření ze dne 16. 9. 2025), že má na území ČR stabilní rodinné a sociální vazby. Na území pracuje a vyživuje své dvě nezletilé děti, které jsou občany ČR, a družku, která je aktuálně na mateřské dovolené (pozn. soudu: žalobce ve svých podáních někdy označuje družku jako manželku, ale nedoložil, že by s ní v mezidobí uzavřel sňatek). Dále uvedl, že se jeho trestná činnost týkala výlučně vztahu s jeho bývalou manželkou, konflikt vygradoval v souvislosti s péčí o společnou dceru. Svého protiprávního jednání lituje. Aktuálně se již situace uklidnila, bývalá manželka se pouze nadále snaží ukončit pobyt žalobce na území. Dle žalobce nelze jeho protiprávní jednání pokládat za aktuální a dostatečně závažné narušení veřejného pořádku, které by zabraňovalo povolení k trvalému pobytu. Dále uvedl, že je v nejlepším zájmu jeho nezletilých dětí, aby s ním udržovaly osobní přímý kontakt.

7. Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 3. 2026, č. j. OAM-15880-30/TP-2025 (dále „napadené rozhodnutí“), žádost žalobce zamítl podle § 87k odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. V odůvodnění upozornil na první i druhé odsouzení žalobce s tím, že v minulosti žalobce již o vydání povolení k trvalému pobytu jednou neúspěšně žádal. První rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti přitom obstálo v soudním přezkumu (rozsudek č. j. 48 A 13/2024- 37).

8. Žalovaný dále shrnul podstatu trestné činnosti žalobce. Konkrétně první odsouzení spočívalo v tom, že žalobce „nejméně v době od srpna roku 2021 do 25. 2. 2022 v Kladně, ve společném bydlišti ve X ulici, psychicky a fyzicky týral svou manželku V. M., a to tak, že ji opakovaně hrubě urážel vulgárními výrazy, verbálně ji ponižoval a vyjadřoval k ní odpor a nenávist, opakovaně ji bil otevřenou dlaní do zadní části hlavy a obličeje, házel po ní různé předměty, přičemž minimálně v jednom případě ji zasáhl mobilním telefonem do oblasti stehna a tím jí způsobil hematom, dále po poškozené ve stejném období požadoval navrácení různých peněžních částek, které poškozené poskytl na chod jejich společné domácnosti, a to za užití nekonkrétních osobních i telefonických výhružek, dále ve stejném období vyhrožoval poškozené tím, že pokud jí něco udělá nebo zabije, tak dá dceru do babyboxu a dále dne 6. 9.2021 v 00:25 hodin prostřednictvím konverzace na sociální síti vyhrožoval poškozené rozbitím obličeje, pokud mu bude psát, přičemž u poškozené se v důsledku dlouhodobého zlého zacházení rozvinula posttraumatická stresová porucha, která ji omezovala v obvyklém způsobu života po dobu delší než 6 týdnů zejména nepříjemným subjektivním prožitkem deprese, tenze, katatymním myšlením centrovaným na týrání ze strany manžela, poruchami spánku s nepříjemnými sny, flashbacky, strachem ze svého manžela s anticipační tenzí ze setkání s ním a event. dalšího napadání z jeho strany, senzitivní vztahovačností, strachem vycházet osamocená ven, sociálním stažením, strachem navázat nový partnerský vztah, emoční nestabilitou s plačtivostí, opuštěním aktivit běžných před týráním ze strany manžela a zvýšeným strachem o dceru.“ 9. Podruhé byl žalobce odsouzen za to, že „dne 6. 11. 2022 v době od 15:30 do 15:47 hodin v provozovně Pizzerie Sachr na adrese Václavské náměstí č.p. 2409 v Kladně – Kročehlavech, po předchozí rozepři s poškozenou V. M. ohledně průběhu styku s jejich nezletilou dcerou A. M., narozenou dne X, se přiblížil k poškozené V. M. a v anglickém jazyce jí řekl: ,stejně víš, že tě nakonec zabiju‘, načež se podíval na jejich nezletilou dceru a dodal, že: ,ji také‘, čímž v poškozené s ohledem na jeho předchozí agresivní chování vůči její osobě vzbudil tísnivý pocit a obavu z možného naplnění této hrozby, načež poškozené ohnul malíček pravé ruky, a způsobil jí tak zlomeninu prvního článku 5. prstu pravé ruky pod jeho dolním koncem s minimálním posunem úlomků a otokem v oblasti 5. prstu záprstního skloubení, což ji po dobu 5 týdnů omezovalo v běžném způsobu života vyřazením pravé ruky z obvyklé funkce a zátěže při jejím znehybnění sádrovým obvazem,“ a dále za to, že „dne 5. 7. 2023 v době od 14:04 do 14:21 hodin před domem čp. XA v ulici X v Kladně - Kročehlavech, poškozené V. M. v anglickém jazyce řekl, že když si vezme injekční stříkačku od nemocných lidí, tak ji to v sekundě může zničit život, přičemž gestem naznačoval držení injekčních stříkaček, načež jí opakovaně sdělil, aby si s ním nezahrávala, že stačí jedna sekunda, a na dotaz poškozené, zda ji chce zabít, odpověděl, že ano, čímž v poškozené s ohledem na jeho předchozí agresivní chování vůči její osobě vzbudil tísnivý pocit a obavu z možného naplnění této hrozby.“ 10. Podle žalovaného uvedená trestná činnost zakládá důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Žalobci byla stanovena zkušební doba podmíněného odsouzení až do 28. 2. 2028. Žalovaný v trestné činnosti navzdory prvnímu odsouzení pokračoval, předchozí trest nevedl k jeho nápravě. Nejedná se tak o pouhou jednorázovou záležitost. V případě žalobce hrozí, že k obdobnému narušování veřejného pořádku bude docházet i v budoucnu. Závažné narušení veřejného pořádku žalovaný dovozoval z charakteru spáchané trestné činnosti proti osobě žijící ve společném obydlí. Ačkoliv se žalobce aktuálně projevuje stabilizovaně a navázal nový partnerský vztah, k druhému odsouzení došle v nedávné době. Jelikož je žalobce stále ve zkušební době, bylo by předčasné hodnotit jeho nápravu jako trvalou. Samotná tvrzení žalobce v tuto chvíli nejsou dostatečným podkladem pro objektivní vyloučení hrozby recidivy. S ohledem na závažnost této trestné činnosti dospěl žalovaný k závěru, že žalobce i nadále představuje nebezpečí pro veřejný pořádek. Při posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí na soukromého a rodinného života žalovaný upozornil, že v důsledku zamítnutí žádosti není žalobce povinen vycestovat z území ČR, ale je zde oprávněn pobývat na základě stávajícího povolení k přechodnému pobytu. Žalobci pouze nebylo uděleno nejvyšší pobytové oprávnění. Nadále zde může pracovat a žít s rodinou a nezletilými dětmi. Nejlepší zájem dětí tak není zamítnutím žalobcovy žádosti ohrožen. Žalobci aktuálně nehrozí, že by byl povinen vycestovat do země původu ani že by byl odloučen od svých příbuzných. Důsledky tohoto rozhodnutí jsou proto podle žalovaného přiměřené důvodům, které vedly k zamítnutí žádosti. Obsah podání 11. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Podle žalobce je napadené rozhodnutí nezákonné, nepřezkoumatelné a vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu.

12. Žalobce předně namítá, že se žalovaný obsáhle zabýval jeho trestní minulostí, aniž by se vypořádal s rozhodující otázkou, zda současné chování žalobce skutečně zakládá důvodné nebezpečí, že v budoucnu závažně naruší veřejný pořádek. Namísto individuální hrozby vyšel žalovaný z toho, že žalobce byl v minulosti odsouzen a nyní je ve zkušební době podmíněného odsouzení. Takový postup je značně zjednodušující, nezákonný a nezohledňuje individuální okolnosti případu a aktuální chování žalobce. Žalovaný formalisticky zlehčuje situaci žalobce tím, že mu není odnímáno pobytové oprávnění, ale že mu pouze není přiznán trvalý pobyt. Žalobce přitom jako rodinný příslušník občanů EU (družky a dvou nezletilých dětí) legitimně aspiruje na nejvyšší pobytové oprávnění, které mu žalovaný odpírá. Žalovaný řádně nezohlednil nejlepší zájem nezletilých dětí žalobce a zájem na stabilitě jeho rodiny. Napadené rozhodnutí prakticky odmítá možnost nápravy žalobce, neboť akcentuje skutečnost, že se žalobce nachází ve zkušební době podmíněného odsouzení. Žalobce přitom již vede řádný a stabilní život, nepáchá další trestnou činnost, pracuje a živí rodinu. Žalovaný přitom neuvádí žádné nové okolnosti či incidenty nasvědčující tomu, že by žalobce porušoval zkušební dobu, mařil uložené povinnosti či pokračoval v rizikovém chování. Závěr o budoucím nebezpečí je založen převážně na trestní minulosti žalobce. Žalobce dále uvádí, že v jeho případě nešlo o zvlášť závažnou trestnou činnost. Trestní řízení v obou případech skončila podmíněným odsouzením.

13. Žalobce dále namítá, že žalovaný chybně posoudil dopady napadeného rozhodnutí na jeho rodinný život. Není významné, že žalobce může na území ČR nadále pobývat. Žalovaný pomíjí, že předmětem řízení není vyhoštění žalobce, ale zamítnutí žádosti o trvalý pobyt. I v tomto řízení musí být respektován princip proporcionality, na který žalovaný rezignoval.

14. Žalobce rovněž namítá, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s jeho vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí. Žalovaný nijak nevyvrátil tvrzení žalobce, že konflikt s jeho bývalou manželkou jej již minulostí, ani nevysvětlil, proč tato skutečnost nesnižuje jeho obavu z budoucího narušení veřejného pořádku. V tomto ohledu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť nezohledňuje aktuální chování žalobce a absenci budoucího bezpečnostního rizika.

15. Žalobce na podporu svých tvrzení navrhuje, aby soud provedl dokazování správním spisem, napadeným rozhodnutím, doklady o jeho rodinném životě na území s družkou a nezletilými dětmi, dokladem o jeho pracovním zapojení a podílu na výživě rodiny, příp. též výslechem jeho družky k otázce jejich skutečného rodinného života.

16. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Ve vyjádření k žalobě obsáhle rekapituluje nosné důvody napadeného rozhodnutí, na nichž setrvává. Upozornil, že trvalý pobyt představuje nejvyšší pobytový status, a proto jsou na cizince klady vysoké nároky. Žalobce má na přitom aktuálně zajištěn přechodný pobyt na území, který mu zajišťuje kontakt s příbuznými, volný přístup na trh práce a možnost podnikání i cestování nejen v rámci schengenského prostoru. Posouzení věci soudem 17. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců), osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Při přezkumu napadeného rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného, přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Soud o věci rozhodl do 90 dnů ode dne podání žaloby (§ 172 odst. 10 zákona o pobytu cizinců).

18. Soud rozhodl o žalobě v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání. Pokud jde o požadavek žalobce na provedení dokazování správním spisem a napadeným rozhodnutím, soud upozorňuje, že v soudním řízení správní se dokazování správním spisem, jehož součástí je i napadeného rozhodnutí, neprovádí [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS].

19. Žaloba není důvodná.

20. Soud předesílá, že v nyní posuzované věci jde v pořadí druhou žádost žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu, podanou dne 2. 6. 2025, kterou žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl podle § 87k odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců pro důvodné nebezpečí, že by žadatel (žalobce) mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek, a to s ohledem na první a druhé odsouzení.

21. První žádost žalobce podanou dne 24. 7. 2023 žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 19. 8. 2024 ze stejného důvodu, a to s ohledem na první odsouzení. Krajský soud v Praze se v rozsudku ze dne 23. 12. 2024, č. j. 48 A 13/2024-37, při přezkumu tohoto rozhodnutí ztotožnil se žalovaným, že „osobní chování žalobce stále (tj. aktuálně) představuje skutečnou a dostatečně závažnou hrozbu pro veřejný pořádek“ (odst. 39) a že „za skutkových okolností projednávané věci nelze na neudělení trvalého pobytu při současném zachování přechodného pobytu vidět ničeho nepřiměřeného“ (odst. 43).

22. Z hlediska časové souslednosti soud připomíná, že obě žalobcovy děti se narodily před vydáním prvního rozhodnutí. První odsouzení se týkalo trestné činnosti žalobce páchané od srpna 2021 do 25. 2. 2022. Odsuzující rozsudek soudu prvního stupně (č. j. 6 T 86/2023-380) byl v této věci vyhlášen dne 19. 10. 2023, pravomocně bylo o prvním odsouzení rozhodnuto dne 28. 2. 2024. Druhé odsouzení se pak týkalo trestné činnosti žalobce spáchané ve dnech 6. 11. 2022 a 5. 7. 2023. Výrok o vině a trestu nabyl v případě druhého odsouzení právní moci dne 26. 10. 2024, výrok o náhradě nemajetkové újmy pak dne 5. 12. 2024.

23. Již na tomto místě soud pokládá za vhodné korigovat úvahu žalovaného, podle které žalobce v trestné činnosti „pokračoval“ a „předchozí trest nevedl k jeho nápravě“ (str. 5 napadeného rozhodnutí). Z uvedené časové souslednosti i obsahu trestních rozsudků je patrné, že trestná činnost žalobce nenaplňovala znaky pokračování v trestném činu (srov. § 116 trestního zákoníku), ani se v případě druhého odsouzení nemohlo jednat o recidivní jednání, tj. že by byl žalobce za trestný čin již odsouzen nebo potrestán, ale znovu by páchal další trestnou činnost. Všechny skutky v rámci prvního i druhého odsouzení žalobce spáchal v tzv. vícečinném souběhu, tedy dříve, než byl vyhlášen odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, a proto mu byl za podmínek § 43 odst. 2 trestního zákoníku uložen souhrnný trest (viz odst. 29 rozsudku č. j. 1 T 32/2024-286, k rozdílu mezi recidivou a vícečinným souběhem srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2023, č. j. 8 Tdo 1160/2013- 43). Uvedené dílčí pochybení nicméně nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí (viz níže).

24. Pro posuzovanou věc je podstatné, že mezi vydáním prvního rozhodnutí dne 19. 8. 2024 (k tomuto datu byl podle § 75 odst. 1 s. ř. s. fixován soudní přezkum ve věci sp. zn. 48 A 13/2024) a vydáním nyní napadeného rozhodnutí dne 18. 3. 2026 nastala vedle plynutí času pouze jediná rozhodná skutečnost, a sice pravomocné rozhodnutí o druhém odsouzení žalobce. Právě to přitom posiluje závěr o přetrvávající hrozbě pro veřejný pořádek.

25. Při zohlednění i druhého odsouzení žalobce tak soud v posuzované věci vycházel primárně z rozsudku č. j. 48 A 13/2024-37, s nímž se plně ztotožňuje a v podrobnostech na něj odkazuje.

26. K namítané nepřezkoumatelnosti soud uvádí, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí jako celku vyplývá jasný názor žalovaného na podstatné aspekty věci. Případné dílčí nedostatky, které nebrání meritornímu posouzení věci, nepřezkoumatelnost nezpůsobují (srov. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS, a ze dne 24. 2. 2025, č. j. 2 Azs 266/2024-31, odst. 13). Není pravdou, že by žalovaný nezohlednil aktuální situaci žalobce a neřešil otázku budoucího ohrožení veřejného pořádku (viz zejména str. 5 a 8 napadeného rozhodnutí). Pouhá skutečnost, že žalobce se závěry žalovaného věcně nesouhlasí, nezakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.

27. Žalovaný v napadeném rozhodnutí správně vycházel z právních a judikaturních východisek, ukládajících mj. posoudit individuální okolnosti každého případu a nespokojit se s pouhým zjištěním o dřívějším odsouzení cizince. Aby tedy mohlo ministerstvo cizinci neudělit povolení k trvalému pobytu kvůli výhradě veřejného pořádku, musí shledat, že jeho osobní chování aktuálně představuje skutečnou a dostatečně závažnou hrozbu pro veřejný pořádek (srov. čl. 27 odst. 2 směrnice 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 7. 2011, č. j. 3 As 4/2010-151, č. 2420/2011 Sb. NSS, a rozsudky NSS ze dne 6. 2. 2013, č. j. 1 As 175/2012-34, č. 2835/2013 Sb. NSS, a ze dne 18. 4. 2013, č. j. 5 As 73/2011-146, č. 2882/2013 Sb. NSS; podrobněji odst. 26–30 rozsudku č. j. 48 A 13/2024-37). To ale neznamená, že by žalovaný ve svém závěru o aktuálním nebezpečí ze strany žalobce nemohl vycházet z toho, jak se žalobce choval v minulosti; právě předchozí chování cizince (zejména jeho trestná činnost) může hrát v tomto ohledu zásadní roli (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2026, č. j. 57 A 10/2026-27, odst. 30).

28. V kontextu výhrady veřejného pořádku podle § 87k odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců je třeba upozornit, že neudělení povolení k trvalému pobytu představuje méně intenzivní zásah do právní sféry cizince s povoleným pobytem. Pro kvalifikaci určitého jednání žadatele jakožto závažného porušení veřejného pořádku proto postačí – např. oproti rozhodnutí o správním vyhoštění – relativně menší intenzita (závažnost) takového jednání (srov. rozsudky NSS ze dne 6. 2. 2013, č. j. 1 As 175/2012-34, č. 2835/2013 Sb., ze dne 18. 11. 2022, č. j. 3 Azs 235/2022-27, a ze dne 4. 5. 2023, č. j. 10 Azs 67/2023-44; podrobněji odst. 31–33 rozsudku č. j. 48 A 13/2024-37).

29. V daném případě žalovaný v napadeném rozhodnutí vystihl charakter trestné činnosti žalobce citací skutkových vět z trestních rozsudků (viz odst. 8 a 9 tohoto rozsudku). Z nich je zcela patrné, že žalobce třemi skutky v rozmezí téměř dvou let (od srpna 2021 do 25. 2. 2022, dne 6. 11. 2022 a dne 5. 7. 2023) úmyslně páchal násilnou trestnou činnost vůči své bývalé manželce, které mj. vyhrožoval, hrubě ji urážel, verbálně ji ponižoval, bil ji a ubližoval jí na zdraví. Žalobce tedy velice závažným způsobem narušil zájem na ochraně života a zdraví, lidské důstojnosti a osobní svobody. V důsledku trestné činnosti žalobce se u jeho bývalé manželky rozvinuly významné zdravotní obtíže, mj. posttraumatická stresová porucha, a tísnivé pocity. O závažnosti žalobcova jednání tedy soud nemá shodně se žalovaným pochyb (srov. odst. 35 rozsudku č. j. 48 A 13/2024-37).

30. Pakliže se žalobce snažil své protiprávní jednání zlehčovat tím, že se nejednalo o zvlášť závažnou trestnou činnost (viz § 14 odst. 3 trestního zákoníku) a byl mu uložen „pouze“ podmíněný trest odnětí svobody, neznamená to, že by nešlo o závažnou trestnou činnost (viz předchozí odstavec), resp. že nepředstavuje závažnou hrozbu. První a druhé odsouzení za tři skutky naplňující skutkové podstaty trestných činů týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. b), d) trestního zákoníku, vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku, ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku rozhodně nelze jakkoliv bagatelizovat (srov. odst. 27 rozsudku č. j. 1 T 32/2024-286). Intenzitu žalobcova jednání pak nesnižuje ani skutečnost, že mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let.

31. Přetrvávající nebezpečí do budoucna žalovaný spatřoval především ve shora popsaném charakteru trestné činnosti, uložené zkušební době podmíněného odsouzení a relativní aktuálnosti potrestání žalobce. Soud upozorňuje, že mezi právní mocí odsuzujícího rozsudku č. j. 1 T 32/2024-286 (26. 10. 2024) a vydáním napadeného rozhodnutí (18. 3. 2026) neuplynul ani rok a půl. Právě s ohledem na relativní čerstvost potrestání žalobce a na závažné dopady jeho trestné činnosti lze nadále pokládat hrozbu pro veřejný pořádek stále za aktuální. Žalobci sice nelze vytýkat, že by v trestné činnosti pokračoval ani že by se nepoučil z předchozího odsouzení, jak se mylně domníval žalovaný (viz odst. 23 tohoto rozsudku). Přesto mu je ale třeba klást k tíži, že spáchal více trestných činů v rámci vícečinného souběhu tří samostatných skutků, což má rovněž vliv na přetrvávající důvodné nebezpečí, že by v budoucnu mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Tím soud nevylučuje, že v dalším běhu času, v závislosti na dalším chování žalobce, se toto nebezpečí může snižovat (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 5. 2023, č. j. 10 Azs 60/2023-27). V tomto ohledu neobstojí tvrzení žalobce, že ve zkušební době podmíněného odsouzení mu je prakticky odňata možnost nápravy. S ohledem na charakter, intenzitu a nedávnost trestné činnosti je však v případě žalobce třeba souhlasit se žalovaným, že takové nebezpečí prozatím přetrvává.

32. Argumentoval-li žalobce tím, že se jeho trestná činnost vztahovala výlučně k soužití s bývalou manželkou, ale od svého odsouzení je bezúhonný a žije spořádaný rodinný život, soud uvádí, že k takovému chování je žalobce bezpochyby motivován trváním čtyřleté zkušební doby podmíněně odloženého trestu odnětí svobody a omezením uloženým trestním soudem, které mu po tu dobu přikazuje zdržet se jakéhokoliv kontaktu s bývalou manželkou, vyjma rodičovského styku s dcerou (srov. odst. 37–38 rozsudku č. j. 48 A 13/2024-37). Trestní soud v této souvislosti ostatně žalobce důrazně varoval, aby se zdržel jakéhokoliv nevhodného nebo protiprávního jednání vůči bývalé manželce (srov. odst. 28 rozsudku č. j. 1 T 32/2024-286). Žalovaný nijak nezpochybňoval tvrzení žalobce, že od svého odsouzení vede řádný život. Shodně se žalovaným má však soud za to, že uvedené tvrzení nelze přeceňovat, neboť jde o období prozatím relativně krátké a časově omezené trváním zkušební doby.

33. Za těchto okolností soud nemá za to, že by tvrzené řádné chování žalobce v době po jeho odsouzení mohlo zpochybnit závěr žalovaného, že osobní chování žalobce stále (tj. aktuálně) představuje skutečnou a dostatečně závažnou hrozbu pro veřejný pořádek ve smyslu § 87k odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žalovaný řádně zohlednil individuální situaci žalobce a s ohledem na jeho trestnou činnost přesvědčivě odůvodnil, proč aktuálně nelze žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu vyhovět.

34. Soud neshledal důvodnými ani výhrady žalobce ohledně posouzení dopadů napadeného rozhodnutí. Žalovaný na str. 6–7 napadeného rozhodnutí správně vycházel z toho, že zamítnutí žádosti o povolení k trvalému pobytu nemá tak závažný dopad do žalobcova života či života jeho družky a nezletilých dětí jako rozhodnutí, kterým by se jeho aktuální pobytové oprávnění rušilo (srov. rozsudky NSS ze dne 27. 10. 2021, č. j. 8 Azs 303/2019-49, a ze dne 13. 12. 2024, č. j. 3 Azs 34/2024-46). Neudělení právě trvalého pobytu samo o sobě zpravidla nebude nepřiměřené, pokud lze situaci řešit jiným pobytovým titulem a nedojde k reálnému rozdělení rodiny (srov. rozsudek NSS ze dne 15. 12. 2021, č. j. 10 Azs 419/2021- 44). Žalobce i po vydání napadeného rozhodnutí nadále disponuje povolení k přechodnému pobytu na území ČR. V důsledku napadeného rozhodnutí tedy nedojde k oddělení žalobce od jeho rodiny (družky a dvou nezletilých dětí) ani k nutnosti vycestování celé rodiny. Za této situace by nepřiměřeným zásahem do rodinného a soukromého života žalobce mohla být pouze zcela výjimečná situace, jejíž existenci však žalobce ani netvrdí. Žalobce v žalobě pouze obecně tvrdí, že i zamítnutí žádosti může významně zasáhnout do stability rodinného života, ale nijak nespecifikuje, jak konkrétně k tomu dochází v jeho případě. Za této situace soud nevidí důvod k tomu, aby k důkazu provedl doklady o jeho rodinném a pracovním životě či vyslýchal jeho současnou družku, jak obecně (bez vazby na konkrétní tvrzení) navrhoval v žalobě. Napadené rozhodnutí nepředstavuje nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života ani neodporuje nejlepšímu zájmu nezletilých dětí žalobce. Závěr a náklady řízení 35. S ohledem na výše uvedené soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému pak žádné náklady řízení nad rámec běžného výkonu úřední činnosti nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 14. července 2026 Karel Ulík v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U.