57 Az 9/2025

Plný text

č. j. 57 Az 9/2025- 38 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Karlem Ulíkem ve věci žalobce: J. M. M. narozený X, státní příslušník Keňské republiky toho času v Pobytovém středisku X X zastoupený advokátkou Mgr. Petrou Lukšíkovou sídlem Karla Engliše 3211/3, 150 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2025, č. j. OAM-353/ZA-ZA11-K18- 2025, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Petře Lukšíkové, advokátce, se nepřiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 2 57 Az 9/2025 Odůvodnění: Vymezení věci 1. V této věci je předmětem soudního přezkumu rozhodnutí žalovaného, jímž nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana. Klíčové je posouzení věrohodnosti výpovědi žalobce a relevance jím tvrzených obav z pronásledování jako mládežnického lídra vyfotografovaného s odvolanou okresní guvernérkou v Keni.

2. Ze správního spisu vyplývá, že dne 24. 3. 2025 žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany. K žádosti uvedl, že se narodil v oblasti M. S., Keňa, je státním příslušníkem Keňské republiky, národnosti Meru. Dorozumí se anglicky, svahilsky a jazykem gogo. Je katolický křesťan. Ke svému politickému přesvědčení uvedl, že se věnoval práci s malými i staršími dětmi. Musel k tomu získat podporu nějakého politika pro základní infrastrukturu. Někdo ho vyfotil s okresní guvernérkou Kawirou Mwangaza a on měl kvůli tomu problémy. V Keni existuje MCA (Member of County Assembly), která může poukázat na to, že je nějaký politik zkorumpovaný. Říkali, že žalobce s guvernérkou spolupracuje, což ale nebyla pravda. To žalobce uvrhlo do nebezpečné situace. Jinak politicky aktivní nebyl, politici jsou u nich zlí a zkorumpovaní, používají peníze jen pro sebe. Žalobce je svobodný, bezdětný a zdravý, nemá žádné zvláštní potřeby. Naposledy ve své vlasti bydlel v oblasti M., městě N., tržiště M., vesnice K. Vlast opustil 24. 1. 2025 letecky přes Káhiru do Řecka, byl tam na zkušebních fotbalových trénincích. Potom letěl přibližně 1. 3. 2025 z Athén do Prahy. Od té doby se nachází v ČR. Do ČR přicestoval, protože zde bylo ještě přestupní okno na fotbal. Jeho snem vždy bylo hrát fotbal v Evropě, věří, že má talent. V minulosti nikde nežádal o udělení mezinárodní ochrany. V Řecku mu bylo uděleno vízum C s platností do 12. 3. 2025. Cestovní doklad má platný do 26. 6. 2028. V ČR ani v zahraničí nebyl trestně stíhán či odsouzen za spáchání trestného činu. Jako důvod žádosti uvedl problémy související s fotografií s guvernérkou Kawirou Mwangaza, která již byla z funkce odvolána. Žalobce chtěl pouze podporu pro své chlapce, kteří s ním hráli fotbal, ale začal mít problémy s MCA. Zastupitelé ho vinili ze spolupráce s guvernérkou. Na celostátní úrovni se stanovily natolik vysoké ceny různých výrobků, že si je lidé nemohli dovolit. Proto začaly demonstrace a vláda začala jít po lídrech různých skupin, a to včetně žalobce, protože měl přirozený respekt jako lídr fotbalové akademie. Lídři začali být unášeni, člověk třeba zmizel a pak se někde objevil bez nohou. Jeden z lídrů mu řekl, že musí vlast opustit, protože je v nebezpečí. Aktuálně je v zemi taková situace, že tito místní lídři mocensky ohrožují politiky. Řekli mu, že má z vlasti odejít. On hrál fotbal, rozhodl se následovat svůj sen a sen jeho svěřenců z akademie. Jiné důvody pro podání žádosti nemá.

3. Při pohovoru dne 1. 4. 2025, za přítomnosti tlumočnice z anglického jazyka, žalobce vypověděl, že v Keni dokončil školu. Rodiče chtěli, aby se vzdělával, ale on chtěl hrát fotbal. Jeho snem bylo založit fotbalovou akademii a přivést talenty do Evropy. Na tento projekt získal od dobrých lidí peníze. Měl dobrou vizi, např. své svěřence přivedl k právníkovi, aby věděli, jaká mají práva, nebo je varoval před užíváním drog. Jeho akademie měla v kategorii 7–14 let asi 40–50 osob během prázdnin, ve starší kategorii bylo asi 40 osob. Všichni věděli, že žalobce podporuje mladé. K dotazu žalovaného popsal žalobce guvernérku Mwangaza jako „černou ženu s velkým tělem, krátkými vlasy a brýlemi“. Inkriminované fotografie s guvernérkou byly pořízeny asi vloni, on sám fotky neviděl. Lidé z MCA nechtějí, aby člověk ty důkazy viděl. Neví, kde byly fotky pořízeny, ale ví, že existují. Když politici přicházejí do komunity, tak je moment, kdy se fotí se všemi, každý se může s politiky vyfotit. Spor žalobce s MCA byl nejprve malý. Potom to přerostlo na celostátní úroveň. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.. 3 57 Az 9/2025 MCA se snažila odvolat guvernérku. Žalobce s tím nechtěl mít nic společného, ví, že pro politiku je možné zemřít. Politici si chtějí udržet své peníze. Začalo se demonstrovat, proti vládě začala vystupovat i Gen Z. Politici začali jít po lídrech komunit, i po mládežnických lídrech. Žalobce spolupracoval i s politiky a jeden z nich mu řekl, že by měl utéct, že se mu může něco stát. Byl to velký politik, K. M., velmi důležitá osoba a jeho nejlepší kamarád. Potkali se, když byl ještě malý, pak začaly únosy, před nimi se nemůžete schovat. Prostě můžete zmizet a když vás najdou, nemáte třeba oči nebo nohu. Pan M. varoval žalobce někdy mezi listopadem a prosincem, že může být zabit, že se má poohlédnout o možnosti odjet do zahraničí. Žalobce mu odpověděl, že může hrát fotbal, a tak třeba podporovat tu akademii. Následně žalobce požádal o vízum, které získal. Na letenku se mu složili lidé z komunity, rodiče jeho svěřenců. K dotazu žalovaného, proč by měl být cílem útoku zrovna on, žalobce uvedl, že politici zabíjejí sny mladých, proto dochází k demonstracím. Zpočátku byly demonstrace pouze ve velkých městech, teď se konají i v menších městech a účastní se jich i lidé z vesnic. Jdou po mládežnických lídrech, protože těm se to nelíbí. Žalobce nikdy cíleně na žádné demonstraci nebyl, pouze chtěl vědět, co se tam děje. Bylo to strašné, lidé byli zabíjeni, létaly projektily. K vyřešení problémů nestačilo, aby žalobce ukončil činnost v té akademii. Zabil by sen těch dětí, něco vybudoval, lidé tam chodí, kdyby to vše rozpustil, zrušil by jejich sen. Žalobce takto šířil naději. O mezinárodní ochranu nepožádal již v Řecku, protože chtěl hrát fotbal. Kdyby tam požádal o mezinárodní ochranu hned, nemohl by se přestěhovat jinam, kde by dostal více nabídek. Agent po něm chtěl hodně peněz za prodloužení víza. Žalobce znal trenéra, který koučuje Třebíč, ten mu domluvil Zbýšov. Žalobce ale chtěl hrát ve velkém týmu. Přišel sem, protože si jiné povolení nemohl zařídit. Ke svému vlivu v Keni žalobce uvedl, že když něco řeknete 50 dětem, tak se ta zpráva bude šířit komunitou. Když pořádal přátelská utkání, chodili tam lidé. I školy mu nabízely, aby s nimi spolupracoval. Žalobce neměl ve své vlasti nikdy žádné problémy se státními či bezpečnostními orgány. Neměl ani žádné problémy kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině nebo politickému přesvědčení. Nyní je pod ochranou a může si plnit svůj sen hrát fotbal a ukázat chlapcům, že je to možné. Jiné důvodu pro podání žádosti o mezinárodní ochranu nemá. Na podporu svých tvrzení nechtěl doložit žádné podklady.

4. Žalovaný založil do spisu zprávy o zemi původu (Informace OAMP ze dne 18. 5. 2025, Keňa: Krajská zastupitelstva, Kawira Mwangaza, Korupce a politicky motivované násilí, Možnosti pro oběti trestných činů a efektivita policie; a Informace od Polského bezpečnostního úřadu UDSC ze dne 25. 2. 2025, Keňa: Bezpečnostní situace a rizika pro civilní obyvatelstvo). Žalobce nenavrhoval doplnění dalších podkladů pro vydání rozhodnutí. Při seznámení se s těmito podklady žalobce uvedl, že se v rámci fotbalové akademie staral o svěřence, odrazoval je např. od drog a provádění obřízky. Jedná se o africkou tradici, od které se distancuje.

5. Žalovaný shora uvedeným rozhodnutím ze dne 10. 9. 2025 (dále „napadené rozhodnutí“) neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12 až § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Vycházel z toho, že žalobce požádal o mezinárodní ochranu v obavě z pronásledování jakožto mládežnický lídr vyfotografovaný s odvolanou okresní guvernérkou. Ohledně tématu obřízky žalobce netvrdil, že by tato otázka pro něj představovala v zemi původu jakoukoliv komplikaci.

6. Žalovaný neshledal splnění podmínek pro udělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu, neboť žalobce ve své vlasti nevyvíjel žádnou činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod, za kterou by byl azylově relevantním způsobem pronásledován. Žalobce Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.. 4 57 Az 9/2025 výslovně sdělil, že nikdy nebyl politicky aktivní, nechtěl mít s politikou nic společného. S politiky se snažil pouze vyjednat provoz své fotbalové akademie, do dění v zemi původu se ale nezapojoval. Žalobce nikdy neměl problémy se státními orgány nebo bezpečnostními složkami.

7. K obavám žalobce z pronásledování kvůli inkriminované fotografii žalovaný shrnul dostupné informace k situaci ohledně odvolání guvernérky Kawiry Mwangaza. Podle žalovaného nevyplynula z výpovědi žalobce žádná skutečnost, pro kterou by měla být guvernérka Mwangaza označována ze strany MCA za zkorumpovanou političku, resp. proč by měla být z tohoto důvodu odvolána, když sama proti korupci bojovala. Žalovaný dále upozornil, že guvernérka Mwangaza byla ve svém regionu populární a známou osobou s mediálním vlivem, se kterou si pořizovalo fotografie velké množství obyvatel. Sám žalobce vypověděl, že s politiky se může vyfotit každý, politici se fotí s celou komunitou. Žalobce přitom nedokázal vysvětlit, z jakého důvodu by měl být pouze na základě pořízené fotografie zrovna on označován za spolupracovníka guvernérky. Žalobce navíc spolupráci s guvernérkou striktně vyloučil. Inkriminovanou fotografii nikdy neviděl ani neví, kdy přesně měla být pořízena. Žalobce nevysvětlil, kdo měl fotografii pořídit ani z čeho usuzuje, že taková fotografie vůbec existuje. Žalobce rovněž neuvedl, co konkrétně mu na základě údajně pořízené fotografie hrozí. Není zřejmé, kdo má pro žalobce představovat nebezpečí (uváděl pouze neurčitý termín „oni, politici“) a čeho se obává. Žalobce neměl kvůli fotografii s guvernérkou v zemi původu žádný konkrétní problém, kterému by musel čelit. Nijak nespecifikoval, kým by měl být jako mládežnický lídr fotbalové akademie pronásledován, když nevyvíjel žádnou politickou aktivitu. Situace měla souviset s demonstracemi proti zdražování, které probíhaly po celé zemi. Těchto demonstrací se žalobce osobně ani neúčastnil, pouze pozoroval, co se tam děje. Vzhledem k tomu žalovaný neshledal ve výpovědi žalobce žádné indicie svědčící o tom, že by byl v zemi původu jakýmkoliv způsobem pronásledován ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Azylový příběh žalobce je velice obecný a neobjasňuje konkrétní informace, což jej činí celkově nevěrohodným.

8. O nevěrohodnosti a účelovosti azylového příběhu žalobce svědčí dle žalovaného dále skutečnost, že ačkoliv se o hrozícím nebezpečí či dokonce ohrožení na životě měl dozvědět již mezi listopadem a prosincem, řecké vízum si opatřil s platností již od 26. 11. 2024 a z Keni odcestoval až dva měsíce poté, tedy 24. 1. 2025. Pokud by byl žalovaný skutečně pronásledován či by mu hrozilo nebezpečí, jistě by z vlasti vycestoval ihned, nikoliv až po dvou měsících, kdy tuto možnost získal. Žalobce navíc o mezinárodní ochranu nepožádal bezprostředně poté, co měl k tomu příležitost, nýbrž nejprve v lednu 2025 absolvoval v Řecku zkušební fotbalové tréninky a z důvodu volného přestupního okna přicestoval v březnu 2025 do ČR s vysvětlením, že pokud by o mezinárodní ochranu požádal již v Řecku, nemohl by se stěhovat jinam, kde by dostal více nabídek od velkých týmů. Uvedená skutečnost dle žalovaného nasvědčuje účelovosti žádosti s cílem legalizace pobytu za účelem hraní fotbalu. Tento záměr ostatně sám žalobce opakovaně deklaroval s tím, že hrát fotbal v Evropě bylo vždy jeho snem. V této souvislosti žalovaný zdůraznil, že azyl je specifickým nástrojem, který slouží k ochraně osob před porušováním jejich základních práv, nikoliv k legalizaci pobytu na území za účelem profesionálního hraní fotbalu ve smyslu zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále „zákon o pobytu cizinců“).

9. Dle žalovaného pak v případě žalobce nebyl dán ani důvod pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny ve smyslu § 13 zákona o azylu ani pro udělení národního humanitárního Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.. 5 57 Az 9/2025 azylu podle § 14 zákona o azylu. Žalobce je dospělý, zdravý a práceschopný, s ničím se neléčí a nemá zvláštní potřeby.

10. Žalovaný dále shledal, že žalobce nesplňuje podmínky ani pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Žalobce netvrdil, že by mu v zemi původu hrozila újma formou popravy nebo trestu smrti. Podle dostupných informací byla poslední poprava v Keni vykonána v roce 1987. Nehrozí mu ani vážná újma v podobě mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Ze strany státních orgánů nebo bezpečnostních složek nikdy nečelil žádným problémům. Hlavním motivem odchodu z vlasti bylo pro žalobce hraní fotbalu v Evropě. Z dostupných zdrojů vyplývá, že v Keni neprobíhá mezinárodní nebo vnitřní ozbrojený konflikt, který by žalobce ohrožoval na životě nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí. V případě žalobce pak nebyly dány ani důvody pro udělení doplňkové ochrany podle § 14b zákona o azylu za účelem sloučení rodiny. Obsah podání 11. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné. Žalovaný porušil nejen základní zásady činnosti správních orgánů dle § 2 odst. 2 a 4, § 3, § 50 odst. 3 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále „správní řád“), ale především čl. 8 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Žalovaný dostatečně nezjistil skutkový stav věci a jeho úvahy jsou zcela obecné. Žalobce je přesvědčen, že v jeho případě jsou naplněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany, konkrétně podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalobce patří k sociální skupině mladých komunitních lídrů kritizujících korupci, a je tak reálně ohrožen na životě a vystaven hrozbě únosu a násilí. Žalovaný zcela bagatelizoval politické pozadí protestů proti zdražování, které pokládal za čistě ekonomické demonstrace, a pominul i genderový rozměr věci, neboť útoky na podporovatele první ženské guvernérky jsou motivovány i předsudky.

12. Žalovaný vycházel z nedostatečných podkladů, které nepracují s aktuálními informacemi po březnovém neúspěchu exguvernérky Mwangazy u Nejvyššího soudu, ignorují eskalující odvetu místních politických elit proti jejím domnělým podporovatelům a vůbec nehodnotí regionální rozdíly uvnitř Keni. Žalovaný si v tomto ohledu opomněl obstarat zprávu UNHCR Kenya: Political Violence and Community Leadership z července 2025 a zprávu EUAA COI Report Kenya – Mount Kenya & Eastern Counties z května 2025. Z těchto podkladů vyplývá, že v okrese Meru došlo ve druhém čtvrtletí roku 2025 k trojnásobnému nárůstu únosů mládežnických aktivistů, že bezpečnostní složky podléhají korupci a často odmítají incidenty vyšetřovat, že osoby veřejně fotografované s exguvernérkou Mwangazou jsou cílem „labeling campaigns“ a výhrůžek, že vnitrostátní stěhování je prakticky nemožné kvůli systému národních osobních identifikátorů, které uvádějí „home-county“ a jsou rutinně kontrolovány. Žalovaný si tyto podklady v rozporu s čl. 8 odst. 2 směrnice č. 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (procedurální směrnice) a ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) neobstaral, a porušil tak zásadu materiální pravdy. Nepřezkoumatelný je pak závěr žalovaného, že „žalobce nedokázal konkretizovat, kdo mu hrozí“, aniž by vysvětlil, proč pokládá výpověď o únosech lídrů za nevěrohodnou. Chybná je dále úvaha žalovaného ohledně možnosti vnitřního přesídlení. I kdyby žalobci hrozilo nebezpečí jen v kraji Meru, žalovaný vůbec nezkoumal, zda by pro něj bylo realistické přesídlit se do jiné části Keni. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.. 6 57 Az 9/2025 Žalobce se obává, že pokud by se vrátil do Keni, aby si vyřídil potřebné povolení k legálnímu pobytu, političtí představitelé by mu již nedovolili opětovně vycestovat.

13. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Žalobce po seznámení se shromážděnými podklady pro vydání rozhodnutí nenavrhoval jejich doplnění, ačkoliv k tomu měl možnost. Žalobce nijak nespecifikoval, v čem byly podklady opatřené žalovaným zastaralé. Není zřejmé, čeho se má týkat námitka ohledně alternativy vnitřního přesídlení. Žalovaný proto setrval na závěru, že žalobci nehrozí pronásledování nebo vážná újma, a nelze mu tak udělit mezinárodní ochranu. Žalobce by měl svou pobytovou situaci řešit jiným způsobem v souladu se zákonem o pobytu cizinců. Posouzení věci soudem 14. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (§ 32 odst. 1 zákona o azylu), osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou.

15. Žaloba není důvodná.

16. Ustálená judikatura NSS vychází z toho, že primárním zdrojem informací podstatných pro udělení mezinárodní ochrany je samotný žadatel. Z obsahu jeho žádosti se pak v následujících fázích vychází a správní orgán zjišťuje skutkový stav v rozsahu možných důvodů udělení mezinárodní ochrany, které vycházejí právě z žadatelovy žádosti, respektive z dalších jím uváděných tvrzení (srov. např. rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003-41, a usnesení NSS ze dne 20. 6. 2013, č. j. 9 Azs 1/2013-38, ze dne 11. 12. 2015, č. j. 5 Azs 134/2014-48, nebo ze dne 2. 6. 2020, č. j. 10 Azs 448/2019-34).

17. Žadatel je tím, kdo v řízení ve věci mezinárodní ochrany nese břemeno tvrzení, a jeho žádost je posuzována z hlediska skutečností, které označí jako důvody k jejímu podání (srov. rozsudky NSS ze dne 26. 10. 2016, č. j. 1 Azs 214/2016-32, a ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009-65). Představa, že by správní orgán sám zjišťoval pronásledování či potenciální ohrožení konkrétního žadatele o mezinárodní ochranu v zemi jeho původu, je zcela nereálná. Jedině žadatel sám nejlépe ví, z jakých důvodů svou zemi původu opustil, zda byl pronásledován a proč. V průběhu řízení o udělení mezinárodní ochrany musí žadatel uvést veškeré relevantní důvody, na základě kterých poté správní orgán jeho žádost posoudí (např. usnesení NSS ze dne 19. 7. 2016, č. j. 7 Azs 78/2016-23).

18. Obecně platí, že není povinností žadatele o mezinárodní ochranu, aby své pronásledování prokazoval jinými důkazními prostředky než vlastní věrohodnou výpovědí. Je naopak povinností správního orgánu, aby, pokud má výpověď za nedůvěryhodnou, shromáždil všechny dostupné důkazy, které věrohodnost výpovědi žadatele vyvracejí (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 4. 2015, č. j. 5 Azs 157/2014-54). Pokud se žadatel o mezinárodní ochranu po celou dobu řízení drží jedné dějové linie, jeho tvrzení lze i přes drobné nesrovnalosti označit za konzistentní a za souladná s dostupnými informacemi o zemi původu, pak je třeba z takové výpovědi vycházet. Na posuzování věrohodnosti dílčích tvrzení žadatele se vztahuje standard přiměřené pravděpodobnosti. Žalovaný tedy může zcela vyloučit z posouzení pouze ta fakta, u nichž je postaveno téměř najisto, že se nestaly – neexistuje ani přiměřená pravděpodobnost, že k nim došlo. Jiná situace nastává, pokud je žadatel nevěrohodný ve všech relevantních aspektech své žádosti; pouze v tomto případě může žalovaný bez dalšího posoudit žadatele jako nevěrohodného a nemusí detailně posuzovat jeho jednotlivá dílčí Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.. 7 57 Az 9/2025 tvrzení (srov. rozsudek NSS soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008-70, č. 1749/2009 Sb. NSS).

19. V daném případě žalovaný shledal azylový příběh žalobce nevěrohodným s tím, že skutečným důvodem pro podání žádosti o mezinárodní ochranu byla snaha žalobce o legalizaci pobytu na území ČR za účelem hraní fotbalu.

20. Soud zdůrazňuje, že žalobce v žalobě věcně nijak nerozporoval jednotlivé dílčí poznatky žalovaného, které ve svém souhrnu svědčí o nevěrohodnosti a účelovosti jím prezentovaného azylového příběhu. Nelze přehlédnout, že žalobní argumentace je do značně obecná, částečně zavádějící a nereagující na nosné důvody napadeného rozhodnutí. V této souvislosti soud připomíná, že míra obecnosti uplatněných žalobních bodů do značné míry určuje, jaké právní ochrany se jednotlivci u soudu dostane (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS, odst. 32). Zcela obecné odkazy na jednotlivá ustanovení správního řádu či lidskoprávní dokumenty přitom nelze pokládat za samostatně projednatelné žalobní body (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 10. 2004, č. j. 4 Azs 149/2004-52, č. 488/2005 Sb. NSS).

21. Závěr správního orgánu o tom, že azylový příběh žadatele o mezinárodní ochranu či jeho část jsou nevěrohodné, je podmíněn důsledným přezkoumáním hodnověrnosti této výpovědi, na což by se měl zaměřit pohovor s žadatelem, a jeho výpověď by následně měla být řádně vyhodnocena dle obecně uznávaných indikátorů hodnověrnosti (věrohodnosti), jak jsou v podstatě shrnuty v čl. 4 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany (kvalifikační směrnice). Mezi tyto indikátory hodnověrnosti patří zejména vnitřní a vnější konzistentnost žadatelovy výpovědi, otázka, zda je tato výpověď dostatečně konkrétní a její plausibilita ve světle relevantních informací o zemi původu (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 12. 2021, č. j. 5 Azs 19/2020-45, č. 4304/2022 Sb. NSS, odst. 41, a v něm odkazovanou judikaturu).

22. Uvedeným požadavkům úvahy žalovaného o nevěrohodnosti azylového příběhu žalobce dostojí. Žalovaný primárně poukázal na značnou obecnost výpovědi žalobce, pokud jde o povahu hrozícího nebezpečí, důvody jeho vzniku, okolnosti pořízení inkriminované fotografie s bývalou guvernérkou i souvislost jeho aktivit ve fotbalové akademii s demonstracemi pro vládě a tvrzenou hrozbou pronásledování. Soud dává žalovanému za pravdu, že samotná hypotetická existence fotografie s veřejně známou političkou, která se běžně fotografovala s širokou veřejností, bez dalších individualizovaných okolností sama bez dalšího nemůže založit odůvodněnou obavu z pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu, resp. obavu z vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 téhož zákona. Žalobce ani na opakovaný dotaz žalovaného nedokázal přesvědčivě vysvětlit, z jakého důvodu by měl být pouze na základě pořízené fotografie zrovna on označován za spolupracovníka guvernérky, se kterou se mohlo běžně vyfotit větší množství obyvatel. Nedokázal ani specifikovat, co konkrétně mu mělo na základě předmětné fotografie hrozit ani kdo měl být původcem údajného nebezpečí. Pakliže se žalobce popisoval jako mládežnický lídr fotbalové akademie, pak ani soudu není zřejmé, jakým způsobem by tato aktivita v oblasti sportu měla souviset s demonstracemi proti vládě, jichž se žalobce nijak aktivně neúčastnil, či s politickým děním v zemi původu, resp. dotčeném regionu, po odvolání guvernérky Mwangazy. Výpověď žalobce ohledně rozhodných okolností byla skutečně nekonkrétní, nekoherentní a nepřesvědčivá. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.. 8 57 Az 9/2025 23. Obecnost výpovědi žalobce je nadto třeba posuzovat v kontextu dalších indicií svědčících o její celkové nevěrohodnosti. Žalovaný přiléhavě poukázal na „příjezdovou historii“ žalobce a jím opakovaně zmiňovanou ambici hrát v Evropě fotbal. Relevantní je jednak značná časová prodleva mezi okamžikem, kdy se měl žalobce dozvědět o údajném nebezpečí pro svou osobu (přelom listopadu a prosince 2024), první možností opustit vlast (26. 11. 2024) a datem jeho skutečného odjezdu ze země (24. 1. 2025). Stejně tak je relevantní okolnost, že žalobce nepožádal o mezinárodní ochranu bezprostředně po příjezdu do první bezpečné země (srov. rozsudky NSS ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 423/2004-81). Poté, co žalobce v lednu 2025 přicestoval do Řecka a odehrál tam zkušební fotbalové tréninky, přicestoval v březnu 2025 do ČR z důvodu „volného přestupního okna“, tj. období umožňující amatérským hráčům přestoupit do jiného klubu i bez souhlasu mateřského oddílu, a o mezinárodní ochranu požádal až zde s vidinou větší možnosti uplatnění ve fotbale. Sám žalobce ostatně v průběhu řízení opakovaně deklaroval svůj sen hrát v Evropě fotbal, a být tak vzorem pro své svěřence ve fotbalové akademii v zemi původu. Uvedené skutečnosti ve svém souhrnu potvrzují závěr žalovaného o účelovosti podané žádosti o mezinárodní ochranu, jejíž skutečným smyslem byla legalizace pobytu na území ČR s cílem uplatnit se zde ve fotbalu (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 9. 2024, č. j. 18 Az 15/2024-31, odst. 38). K legalizaci pobytu z těchto pohnutek nicméně institut mezinárodní ochrany ve formě azylu ani doplňkové ochrany neslouží (srov. usnesení NSS ze dne 14. 9. 2021, č. j. 4 Azs 78/2021-30, odst. 10, a v něm odkazovanou judikaturu). Soud znovu připomíná, že uvedené závěry žalobce v podané žalobě nijak věcně nezpochybňoval.

24. Namítal-li žalobce ve zcela obecné rovině nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, soud shledal, že žalovaný se s azylově relevantními důvody dostatečně vypořádal a k jejich posouzení si obstaral dostatečně přiléhavé a aktuální podklady, které odpovídajícím způsobem hodnotil v kontextu individuální situace žalobce. Nepřezkoumatelnost je třeba vykládat jako objektivní nemožnost určité rozhodnutí přezkoumat. Touto vadou však napadené rozhodnutí netrpí. Lichá je námitka žalobce, který žalovanému vytýká, že bagatelizoval politický rozměr demonstrací proti zdražování a opomněl genderový rozměr podpory bývalé guvernérky Mwangazy. Žalovaný rozhodně význam samotných demonstrací v napadeném rozhodnutí nijak nezlehčoval. Správně však poukázal na skutečnost, že žalobce se těchto protestů nijak aktivně neúčastnil a jeho činnost jako lídra fotbalové akademie neměla s protesty žádnou souvislost. Ohledně genderového rozměru věci, který žalobce poprvé zmínil až v žalobě a nijak jej ve vztahu ke svému azylovému příběhu blíže nerozvedl, pak zcela postačovalo, pokud žalovaný popsal působení bývalé guvernérky Mwangazy mj. v tom smyslu, že jako nezávislá kandidátka vyhrála v oblasti, ve které výkonná moc tradičně náležela mužům. Pro závěr o celkové nevěrohodnosti žalobcovy výpovědi nicméně nemá uvedená skutečnost žádný zásadní význam.

25. Pokud jde o zprávy o zemi původu, obecně platí, že tyto informace musejí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné (srov. rozsudky NSS ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008-71, ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. NSS, odst. 16, a ze dne 17. 12. 2025, č. j. 2 Azs 190/2025-53, odst. 23). I vzhledem k obecnosti výpovědi žalobce a jeho celkové nevěrohodnosti pokládá soud za zcela adekvátní, pokud si žalovaný za účelem prověření jeho azylového příběhu opatřil dva výše zmíněné podklady (Informace OAMP ze dne 18. 5. 2025 a Informace od Polského bezpečnostního úřadu UDSC ze dne 25. 2. 2025), které poskytly pro posouzení věci dostačující skutkovou oporu. Žalobce po seznámení Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.. 9 57 Az 9/2025 s těmito informacemi o zemi původu po poučení podle § 36 odst. 3 správního řádu navíc ani nenavrhoval doplnění podkladů pro vydání rozhodnutí.

26. Poprvé až v žalobě žalobce odkázal na zprávu UNHCR Kenya: Political Violence and Community Leadership z července 2025 a zprávu EUAA COI Report Kenya – Mount Kenya & Eastern Counties z května 2025, které mají podporovat jeho tvrzení o nárůstu kriminality vůči mládežnickým aktivistům v daném regionu, korupci místní policie a pronásledování osob veřejně vyfotografovaných s exguvernérkou Mwangazou. Žalobce však tyto zprávy soudu nepředložil a soud je v příslušných databázích ani jinde nedohledal (a to ani pod žalobcem uvedeným názvem či obsahem odpovídajícím tomu, jak je popsal žalobce). Logicky tak z nich nemohl vycházet. Soud připomíná, že nebylo jeho povinností žalobce na tuto skutečnost upozorňovat a vyzývat ho k případnému doložení těchto zpráv (viz např. rozsudek NSS ze dne 11. 5. 2020, č. j. 3 As 202/2018-25, odst. 14–15, a rozsudek NSS ze dne 10. 5. 2024, č. j. 5 Afs 125/2022-37).

27. Námitky žalobce ohledně nemožnosti vnitřního přesídlení se pak zcela míjejí s podstatou napadeného rozhodnutí, které se touto otázkou s ohledem na celkovou nevěrohodnost azylového příběhu žalobce vůbec nezabývá. Jedná se proto o námitky nutně nedůvodné. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 28. Jelikož soud neshledal žádný z žalobních bodů důvodným a současně nezjistil ani žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti, žalobu pro její nedůvodnost zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.. 10 57 Az 9/2025 29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému pak žádné náklady řízení nad rámec běžného výkonu úřední činnosti nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

30. Usnesením ze dne 29. 10. 2025, č. j. 57 Az 9/2025-25, soud ustanovil žalobci zástupkyni Mgr. Petru Lukšíkovou, advokátku. Ustanovená zástupkyně neučinila v řízení žádný účelný úkon právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Soud proto rozhodl tak, že ustanovené zástupkyni se odměna za zastupování ani náhrada hotových výdajů nepřiznává (srov. usnesení NSS ze dne 27. 10. 2005, č. j. 6 Azs 240/2005-66, a ze dne 23. 1. 2019, č. j. 6 As 359/2018-13, odst. 9). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 10. června 2026 Karel Ulík v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R..