3 Azs 102/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Krupičkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: J. M. M., zast. Mgr. Petrou Lukšíkovou, advokátkou se sídlem Panská 895/6, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2025, č. j. OAM-353/ZA-ZA11-K18-2025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2026, č. j. 57 Az 9/2025 - 38, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna a náhrada hotových výdajů advokátky Mgr. Petry Lukšíkové, s e u r č u j e ve výši 12 270 Kč. Tato částka jí bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady zastoupení žalobce nese stát.

Odůvodnění

1. Žalobce požádal dne 24. 3. 2025 o udělení mezinárodní ochrany; jde o jeho první žádost. Uvedl v ní, že Keňskou republiku opustil 24. 1. 2025 letecky přes Káhiru do Řecka, kde byl na zkušebních fotbalových trénincích. Na jaře téhož roku přiletěl do Prahy, protože zde bylo ještě přestupové okno pro fotbalové hráče. Jeho snem vždy bylo hrát fotbal v Evropě. V řízení dále sdělil, že jej někdo v zemi původu vyfotil s okresní guvernérkou, což mu způsobilo problémy s MCA (Member of County Assembly), která se zaměřuje na korupci. Nadto, po zvýšení cen výrobků začaly v zemi protesty (demonstrace), a vláda začala pronásledovat lídry různých skupin včetně mládežnických, docházelo k jejich únosům a zohavování. Sám se cíleně demonstrací neúčastnil, ale jako lídr známé fotbalové akademie pro desítky dětí se ocitl v ohrožení. Na radu svého přítele, velkého politika, se proto rozhodl vycestovat z vlasti. Žádost o mezinárodní ochranu nepodal v Řecku, protože by se pak nemohl přestěhovat jinam, kde by dostal více nabídek na hraní fotbalu. Problémy se státními či bezpečnostními orgány v zemi původu neměl. Jeho snem je hrát fotbal v Evropě a stát se příkladem pro své svěřence ve fotbalové akademii.

2. Žalovaný označil azylový příběh žalobce jako velice obecný a postrádající sdělení, kým a z jakých konkrétních důvodů měl být pronásledován. To jej činí nevěrohodným a účelovým, zvláště pak ve spojení s průběhem jeho vycestování. Ze země původu odjel v 24. 1. 2025, byť měl vízum platné od 26. 11. 2024 a někdy v této době se měl dozvědět o svém ohrožení. V první bezpečné zemi pak nežádal o mezinárodní ochranu proto, že by se nemohl stěhovat za jinými fotbalovými nabídkami. Sám vyloučil svou politickou angažovanost a nebyl schopen říct nic bližšího k fotografii s místní političkou, přičemž s místními politiky se fotí široká veřejnost. V zemi původu neměl žádný konkrétní problém a demonstrací se neúčastnil. Žalovaný u žalobce neshledal splnění podmínek dle § 12, § 13, § 14, § 14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a jeho žádost zamítl.

3. Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil žalobou, kterou Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud“) napadeným rozsudkem zamítl. Poukázal zejména na skutečnost, že žalobce nerozporoval dílčí poznatky, které dle žalovaného ve svém souhrnu svědčí o jeho nevěrohodnosti a účelovosti jím prezentovaného příběhu. I podle krajského soudu přitom byla výpověď žalobce ve vztahu k rozhodným skutečnostem nekonkrétní, nekoherentní a nepřesvědčivá. K celkové nevěrohodnosti pak přispívá jeho „příjezdová historie“ a opakovaně zmiňovaná ambice hrát v Evropě fotbal. Obstojí proto závěr žalovaného o účelovosti podané žádosti, jejímž skutečným smyslem byla legalizace pobytu s cílem uplatnit se ve fotbalu. Podle krajského soudu žalovaný nezlehčoval význam demonstrací, avšak správně postrádal jejich souvislost s činností žalobce. Vzhledem k obecnosti výpovědi žalobce si za účelem prověření jeho příběhu obstaral dostatečné informace o zemi původu. Zprávy, na které poukázal poprvé až v žalobě, žalobce nepředložil a krajský soud je ani přes vyvinutou snahu nedohledal. Námitka nemožnosti vnitřního přesídlení se pak míjela s rozhodovacími důvody.

4. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud podle stěžovatele porušil standardy pro posouzení jeho věrohodnosti, neboť aproboval závěr žalovaného opřený o nedostatečnou identifikaci pronásledovatelů, tedy o skutečnost, kterou stěžovatel z její podstaty prokázat nemůže. Dále stěžovateli nesprávně přičetl k tíži, že neoznačil další informační zdroje o zemi původu. Spolu s žalovaným pak odkázal na to, že stěžovatel nebyl politicky aktivní, přestože důvodem pronásledování může být i přisuzovaný politický názor. Neproběhlo tak posouzení, zda byl stěžovatel vnímán jako podporovatel bývalé guvernérky, tedy „na nesprávné straně“, a z tohoto titulu mu hrozilo pronásledování od nestátních aktérů bez zajištění patřičné ochrany ze strany státních orgánů. Krajský soud ani nehodnotil kvalitu zpráv o zemi původu a jejich dostatečnost s ohledem na dynamickou politickou situaci v Keni v první polovině roku 2025. Stěžovatel zdůraznil konzistentnost své výpovědi a vytkl krajskému soudu, že zaměnil absenci detailů za nevěrohodnost a zaměřil se na dílčí otázky namísto posouzení výpovědi jako celku. Vyžadoval podle něj i nepřiměřený důkazní standard a přenesl na stěžovatele nesprávně povinnost prokazovat skutkový stav. Nevypořádal věcně ani námitku nemožnosti vnitřního přesídlení, ačkoliv stejně jako žalovaný vycházel z toho, že tvrzené problémy stěžovatele souvisí s regionem Meru. Stěžovatel poukázal také na to, že ekonomické či profesní motivy nevylučují samy o sobě existenci azylově relevantních důvodů. Je přirozené, že člověk, který prchá z vlasti, současně hledá možnost profesního uplatnění. Zpochybnit jeho věrohodnost pak nemůže sama o sobě ani prodleva mezi varováním a opuštěním Keni. Stěžovatel musel získat peníze na cestu, vízum a obstarat související záležitosti. Není rovněž povinnost žádat o azyl v první bezpečné zemi. Stěžovatel svůj postup logicky vysvětlil. Opomenuta zůstala také otázka, zda stěžovatel nepatří jako komunitní lídr k pronásledované sociální skupině. Závěrem stěžovatel krajskému soudu vytkl, že fakticky toliko převzal argumentaci žalovaného a neprovedl řádný přezkum. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu i rozhodnutí žalovaného a aby kasační stížnosti přiznal odkladný účinek.

5. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na to, že stěžovatel v ní uplatnil zčásti mimoběžné skutkové okolnosti, zčásti pak skutečnosti, které dříve netvrdil. Dále vytrhává jednotlivé skutečnosti z kontextu, zatímco žalovaný posoudil jeho tvrzení ve vzájemných vazbách a souvislostech. Podle žalovaného posoudil krajský soud věc správně a jeho rozsudek je náležitě odůvodněn. Odkázal na své vyjádření k žalobě a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou, eventuálně zamítl. Dodal, že kasační stížnosti svědčí odkladný účinek ze zákona.

6. Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k přezkoumání napadeného rozsudku v rozsahu uplatněných stížnostních bodů, musel posoudit otázku přijatelnosti kasační stížnosti.

7. Na nyní projednávanou věc se totiž užije § 104a odst. 1 s. ř. s. Podle něj platí: Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. Pro vymezení institutu nepřijatelnosti Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. Z uvedeného usnesení plyne, že kasační stížnost lze přijmout k meritornímu přezkumu v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu, jež mohlo mít významný dopad do hmotněprávního postavení některého z účastníků.

8. Nejvyšší správní soud neshledal (ani sám, ani v kontextu kasačních námitek), že by případ svým významem podstatně (či jakkoliv) přesahoval vlastní zájmy stěžovatele. Krajský soud neřešil žádnou zásadní právní otázku, k níž by neexistovala judikatura kasačního soudu, s touto judikaturou nebyl zjištěn žádný rozpor, a tím méně je dán prostor pro jakékoliv úvahy o tzv. judikaturním odklonu. Stejně tak Nejvyšší správní soud neshledal, že by napadený rozsudek trpěl vadami, které by zakládaly přijatelnost kasační stížnosti.

9. Kasační stížnost je proto nepřijatelná.

10. V kasační stížnosti byla předestřena jako zásadní otázka posouzení věrohodnosti výpovědi stěžovatele. K této problematice existuje ustálená judikatura. Podle ní je důvěryhodnost tvrzení žadatele o mezinárodní ochranu stěžejní okolností při prokazování relevance jeho azylového příběhu. V mnoha případech je totiž rozhodným důkazním prostředkem v řízení o udělení mezinárodní ochrany výpověď žadatele, a klíčovým faktorem se pak logicky stává právě posouzení celkové věrohodnosti žadatele a vyhodnocení pravděpodobnosti existence jím předestřených tvrzení. Například v rozsudku ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, č. 1749/2009 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uvedl, že pokud je žadatel nevěrohodný v podstatných aspektech své žádosti, „může žalovaný bez dalšího posoudit žadatele jako nevěrohodného a nemusí detailně posuzovat jeho jednotlivá dílčí tvrzení“ (k otázce věrohodnosti žadatele srov. dále například rozsudky ze dne 24. 2. 2004, č. j. 6 Azs 50/2003 - 89, ze dne 22. 5. 2009, č. j. 5 Azs 7/2009 - 98, č. 1913/2009 Sb. NSS, nebo ze dne 29. 8. 2019, č. j. 9 Azs 39/2019 - 77, č. 3924/2019 Sb. NSS). Mezi indikátory pro posouzení věrohodnosti azylového příběhu patří zejména vnitřní a vnější konzistentnost žadatelovy výpovědi, míra konkrétnosti jeho tvrzení a jejich plauzibilita, a to zejména ve světle relevantních informací o zemi původu (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2008, č. j. 1 Azs 18/2007 - 55, ze dne 28. 7. 2009, č. j. 5 Azs 40/2009 - 74, ze dne 25. 6. 2015, č. j. 4 Azs 71/2015 - 54, č. 3279/2015 Sb. NSS, ze dne 12. 4. 2021, č. j. 5 Azs 97/2019 - 41, ze dne 24. 2. 2023, č. j. 4 Azs 30/2023 - 24, či usnesení ze dne 27. 1. 2026, č. j. 4 Azs 158/2025 - 40).

11. Stěžovatel podal žádost o udělení mezinárodní ochrany z důvodu obav o svůj život. Také podle Nejvyššího správního soudu však jeho jednání a tvrzení vypovídají o absenci důvodu reálného pronásledování a nasvědčují naopak snaze legitimizovat formou mezinárodní ochrany dlouhodobý pobyt v ČR za účelem splnění si svého fotbalového snu. Krajský soud se nedopustil tvrzených pochybení v úsudku, pokud k takovému závěru na základě obsahu správního spisu dospěl. Jeho úvahy jsou srozumitelné, logické a přesvědčivé. Stěžovatel se sám distancoval od politických aktivit. Nedokázal plauzibilně vysvětlit, proč by měl být právě on kvůli jedné fotografii spojován s obecně známou guvernérkou, o níž tvrdil stran korupce opak toho, co o ní žalovaný zjistil z relevantní zprávy o zemi původu. Neobjasněny zůstaly taktéž jakékoliv projevy tvrzené hrozby, kdy tyto měl stěžovatel pocítit pouze skrze varování kamaráda politika. Také neozřejmil souvislost své činnosti s potlačováním demonstrací proti zdražování. Obecnost, nekonzistence a nepřesvědčivost těchto tvrzení pak vyniká ve srovnání s tím, jak opravdově stěžovatel popisuje a akcentuje své fotbalové aktivity, zvolenou strategii a jednotlivé kroky, které za dosažením svého cíle v této oblasti činí. To vše ve spojení s tím, že stěžovatel i přes tvrzenou aktuálnost hrozby otálel s odjezdem, svědčí o účelovosti podané žádosti a celkové nedůvěryhodnosti azylového příběhu stěžovatele.

12. Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že neshledal žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti, proto ji podle výše citovaného ustanovení § 104a odst. 1 s. ř. s. jako nepřijatelnou odmítl.

13. Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, jelikož rozhodl o samotné kasační stížnosti bez zbytečného prodlení po provedení nezbytných procesních úkonů (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2019, č. j. 9 Azs 72/2019 - 32).

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., protože neshledal důvod k jinému postupu ve smyslu usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2021, č. j. 9 Azs 32/2021 - 32, které na základě usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, část III. 4., připouští možnost přiznat náhradu nákladů řízení „úspěšnému“ účastníkovi. Stěžovatel v řízení úspěch neměl a žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti ani nevznikly.

15. Krajský soud stěžovateli ustanovil zástupkyni Mgr. Petru Lukšíkovou, advokátku. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 140 odst. 2 občanského soudního řádu ve spojení s § 64 s. ř. s.). Ustanovené zástupkyni náleží v souladu s § 7 odst. 5, § 9 odst. 4 písm. d), a § 11 písm. c) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za dva úkony právní služby učiněné v řízení o kasační stížnosti, tj. poradu s klientem přesahující jednu hodinu a písemné podání soudu, v celkové výši 9 240 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 900 Kč za dva úkony právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Protože je advokátka plátkyní daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady řízení o částku 2 130 Kč (zaokrouhleno na celé koruny nahoru), odpovídající dani, kterou je advokátka povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Celkem tedy přísluší zástupkyni stěžovatele za jeho zastupování v řízení o kasační stížnosti částka 12 270 Kč, která jí bude vyplacena ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady zastoupení žalobce nese podle § 60 odst. 4 s. ř. s. stát.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 5. srpna 2026 Mgr. Lenka Krupičková předsedkyně senátu