59 A 26/2024

Rubrum

č. j. 59 A 26/2024- 40 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Marcely Uhříčkové a Mgr. Miroslava Makajeva ve věci žalobců: a) B. G. b) V. G. oba bytem X zastoupeni advokátem Mgr. Štěpánem Ciprýnem, LL.M. se sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2 proti žalovanému: Státní pozemkový úřad sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2024, č. j. SPU 038581/2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 2 59 A 26/2024 1. Žalobci se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobců proti rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu, pobočky Rakovník, (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 7. 12. 2023, č. j. SPU 364017/2023/Kas, jako nepřípustné.

II. Obsah žaloby

2. Žalobci v první části žaloby zdůraznili, že již v průběhu řízení upozorňovali žalovaného i správní orgán I. stupně na závažné vady evidenčních a mapových podkladů, avšak jejich námitky nebyly věcně vypořádány ani zohledněny, a to jak v rozhodnutí správního orgánu I. stupně, tak v napadeném rozhodnutí. To je proto zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti, neboť podle judikatury Nejvyššího správního soudu musí být z odůvodnění rozhodnutí patrno, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné či vyvrácené, jaké skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů.

3. Konkrétně poukázali na svou výhradu uplatněnou dne 23. 9. 2020 proti navrženému vnitřnímu obvodu úprav, které podle nich nebyly zachyceny ani v protokolu komise pro zjišťování průběhu hranic (dále jen „komise“) ze dne 25. 9. 2020. Dále žalobci namítali nesprávnost obnoveného katastrálního operátu. Uváděli, že parcela č. X1 vedená ve zjednodušené evidenci o výměře 343 m² byla nově evidována jako parcela č. X2 v katastrálním území X (všechny dále uváděné pozemky se nacházejí v tomto katastrálním území) o výměře pouze 153 m², čímž byla podstatně snížena její výměra. Současně poukázali na své nabývací tituly k parcelám č. X3 a č. X4 a tvrdili, že při digitalizaci v roce 2015 dohledali archivní podklady, z nichž podle jejich názoru plyne, že evidenční a mapové podklady vydávané k jednotlivým číslům popisným byly neoprávněně změněny již rozhodnutím z roku 1994. Toto rozhodnutí podle žalobců nevycházelo z řádně doložených nabývacích titulů a bylo v rozporu s historickými přídělovými doklady. Jednalo se tak o vadný podklad, od nějž se dále nesprávně odvíjely nyní projednávané pozemkové úpravy.

4. Odmítli též tvrzení správních orgánů, že neměly informace o orientačním zákresu parcel vycházejícím z restitučního rozhodnutí z roku 1994, neboť jim tyto podklady byly zaslány správním orgánem I. stupně již v roce 2016. Současně namítali existenci duplicitní evidence některých pozemků, zejména parcel č. X3 a č. X2, které jsou evidovány „nad sebou“, a poukazovali na historické polohové změny a následné rozparcelování původního pozemku. V této souvislosti vytýkali žalovanému, že při vypořádání jejich námitek odkázal na právní úpravu účinnou až od 1. 1. 2021, ačkoli zjišťování průběhu hranic proběhlo již dne 22. 9. 2020, tedy před účinností novely. Ze strany správních orgánů tak šlo o nezákonné užití pravé retroaktivity.

5. Další žalobní námitky směřovaly proti způsobu určení a umístění podrobných bodů 93-44 a 93-43. Žalobci tvrdili, že u bodu 93-44 nebyl doložen doklad o výpočtu souřadnic, že bod byl v terénu označen jen s nízkou přesností a že tato hodnota nebyla uvedena v rozhodnutí katastrálního úřadu č. j. OR-55/2015-212-20, přesto se v navazujícím sdělení ze dne 18. 5. 2012, č. j. PU 2252/2015-212, objevilo tvrzení o zpřesnění hranic pozemků č. X4 a č. X5, a to v rozporu s historickým stavem do roku 2015 a polním náčrtem č. 11/1926. Obdobně Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 3 59 A 26/2024 namítali, že u bodu 93-43 nebyl proveden kontrolní výpočet a jeho poloha byla určena zjevně nesprávně, minimálně 15 metrů odchylně. Podle žalobců se vadné určení těchto bodů následně promítlo do nesprávného vymezení hranice mezi parcelami st. p.X4 a X5, jejíž délka byla v důsledku toho nesprávně prodloužena a chybně vede po hranici obvodové zdi rodinného domu č. p. X5. Tím došlo ke ztrátě pruhu v šíři 1,3 až 1,5 m nezbytného pro opravu obvodové zdi tohoto domu.

6. Dále žalobci brojili proti přečíslování parcely č. X6, které bylo provedeno v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2023, č. j. 5 As 174/2021-65, neboť zpracovatel úprav mohl parcelu pouze zpřesnit, nikoli ji přečíslovat a rozdělit. V důsledku postupu správních orgánů žalobcům vznikla majetková újma ve výši 38 666 Kč a současně došlo k zásahu do jejich vlastnického práva, spočívajícího zejména ve ztrátě přístupu k obvodové zdi rodinného domu č. p. X5, proluky za objektem kůlny na st. p. X4 a přímého přístupu na jejich parcely č. X1 a X2.

7. V druhé části žaloby pak žalobci za zásadní vadu napadeného rozhodnutí označili skutečnost, že žalovaný jejich odvolání nesprávně posoudil jako nepřípustné, aniž by tento závěr relevantně odůvodnil či aniž by k tomu byly splněny zákonem stanovené podmínky. Žalovaný setrval u pouhého konstatování, že žalobci nebyli uvedeni v seznamu účastníků řízení a že jim rozhodnutí nebylo doručeno. Žalobci zdůraznili, že s nimi správní orgán I. stupně v průběhu procesu pozemkových úprav jednal jako s účastníky řízení, žalobci činili procesní úkony, účastnili se jednání správních orgánů včetně úvodního jednání a jejich nemovitosti byly zahrnuty do obvodu pozemkových úprav. To, že správní orgán I. stupně žalobce následně nezahrnul do rozhodnutí jako účastníky řízení a nedoručil je žalobcům, je pouze další procesní vadou, nikoliv důvodem pro nepřípustnost odvolání.

8. Žalobci v této souvislosti poukázali na § 27 a § 28 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a uvedli, že přinejmenším z důvodu potenciálního dotčení jejich práv s nimi mělo být nakládáno jako s účastníky řízení, dokud by nebylo autoritativně rozhodnuto jinak. Avšak žádné rozhodnutí o ukončení účastenství nebylo v průběhu řízení vydáno. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 4. 2019, č. j. 4 As 17/2019-68, přitom platí, že k přiznání účastenství postačuje pouhé potenciální dotčení práv. Žalobci uzavřeli, že jejich odvolání bylo včasné, řádné a splňovalo veškeré zákonné náležitosti. Pro postup podle § 92 správního řádu tak nebyly splněny předpoklady.

III. Vyjádření žalovaného

9. Žalovaný ve svém vyjádření především zdůraznil, že žalobci nad rámec vágních sdělení neuvedli žádný konkrétní případ ani důkaz o tom, jak se návrh pozemkových úprav má dotknout jejich vlastnického práva. Nemovitosti žalobců nejsou zahrnuty do obvodu pozemkových úprav [žalobce b) tento požadavek vyslovil na jednání dne 11. 8. 2020], a nebyli tak účastníky řízení o pozemkových úpravách. Tuto skutečnost v průběhu řízení nerozporovali a nesouhlasili se vstupem na jejich pozemky. Žalovaný je přitom toho názoru, že žalobci nebyli nijak omezeni na svých právech a vlastnická práva k jejich nemovitosti nebyla a nemohla být nijak dotčena. Zpřístupnění pozemků žalobců je zajištěno.

10. Dále žalovaný poukázal na skutečnost, že z obsahu korespondence mezi žalobci a správním orgánem I. stupně, ze stížností, odvolacích a žalobních námitek je zjevné, že žalobci Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 4 59 A 26/2024 nesouhlasí s údaji v katastru nemovitostí, které spravuje Katastrální úřad pro Středočeský kraj. Žalobní námitky ve věci výměry parcely č. X2 a podrobných bodů 93-44 nikterak nesouvisí s řízením o pozemkových úpravách. S řízením nesouvisí ani rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2023, č. j. 5 As 174/2021-65. Vyplývá z něj však, že žalobkyně a) nebyla v soudním řízení vedeném se Zeměměřičským a katastrálním inspektorátem v Praze úspěšná. Žalovaný je proto toho názoru, že žalobci využívají toto řízení k tomu, aby projevili nesouhlas s podklady vedenými katastrálním úřadem, tedy jiným správním orgánem.

11. Žalovaný též zdůraznil, že se pozemky žalobců nachází pouze na obvodu komplexních pozemkových úprav a se žalobci bylo jednáno jen v rámci zjišťování průběhu hranic pozemků. Při tomto šetření žalobci namítali duplicitní zápis k pozemku KN 2 a odmítli podepsat souhlas se zjištěným průběhem hranic. Katastrální úřad následně vydal kladné stanovisko k převzetí výsledků zeměměřických činností. Pozemky žalobců však během zjišťování průběhu jejich hranic nebyly nijak dotčeny.

12. K námitce duplicitního vlastnictví žalovaný uvedl, že dotčený pozemek neležel v obvodu komplexních pozemkových úprav, a nemohl tak být v tomto řízení řešen. Závěrem zdůraznil, že pozemkové úpravy se provádějí ve veřejném zájmu a nelze jimi řešit dlouhodobou nespokojenost žalobců s evidencí katastru nemovitostí či s činností katastrálního úřadu. Současně poukázal na to, že návrh pozemkových úprav byl schválen se souhlasem vlastníků 100 % výměry řešených pozemků. Z těchto důvodů navrhl zamítnutí žaloby.

IV. Průběh jednání před soudem

13. Na jednání konaném dne 17. 6. 2026 účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích. Dokazování soud neprováděl, neboť důkazní návrhy byly dílem součástí správního spisu, především však směřovaly mimo předmět řízení (k tomu viz níže), a nebyly tak pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí relevantní. Žalobci při jednání zmínili dílčí procesní pochybení v průběhu řízení týkající se podpisu účastníků na listinách zachycujících jednání se správním orgánem I. stupně a jejich významu, touto otázkou se však soud nezabýval, jelikož byla uplatněna po lhůtě pro podání žaloby, a tedy opožděně.

V. Stručný obsah správního spisu

14. Správní orgán I. stupně zahájil dne 21. 1. 2019 řízení o komplexních pozemkových úpravách v katastrálním území X podle § 6 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do 28. 2. 2025 (dále jen „zákon o pozemkových úpravách“).

15. Žalobkyně a) se dne 9. 3. 2020 obrátila na správní orgán I. stupně s žádostí o sdělení, kdy budou zaměřovány pozemky (příděly) v jejím vlastnictví. V reakci na toto podání jí správní orgán I. stupně sdělil, že po kontrole listů vlastnictví žalobce b), žalobkyně a) a listu vlastnictví ve společném jmění žalobců se žádné přídělové parcely nenachází v předpokládaném obvodu komplexních pozemkových úprav. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 5 59 A 26/2024 16. Žalobci dne 30. 4. 2020 adresovali správnímu orgánu I. stupně podání nadepsané jako „žádost o zaměření hranic pozemků v našem vlastnictví v k. ú. X“. V něm uvedli, že nesouhlasí s měřickými úkony, neboť v důsledku pochybení katastrálního úřadu jsou hranice pozemků v jejich vlastnictví neznatelné nebo pochybné. To zakládá jejich právo požadovat změnu údajů geometrického a polohového určení pozemků a vytyčení a zpřesnění hranice pozemků. To katastrální úřad neřešil a nezabýval se údržbou pozemků od roku 1920. Postup, v němž vyznačuje vybraná odborná organizace vnitřní obvod obce, označují žalobci za vadný, neboť jiným vlastníkům, kteří mají pozemky zaměřené podle geometrického plánu z roku 2005, jsou pozemky zařazeny do vnitřního obvodu obce, kdežto žalobcům jejich pozemky řadí vně vnitřní obvod obce. Trvali též na řádném zaměření parcel v jejich vlastnictví a sdělení toho „na jakých vadně zpracovaných mapových podkladech dne 27. 4. 2020 probíhalo zaměření současného stavu v terénu, jestliže jste k dnešnímu dni nedostali souhlas ke vstupu na naše pozemky“. Správní orgán I. stupně v reakci na toto podání žalobcům vysvětlil, že v této fázi řízení probíhají pouze přípravné geodetické práce, přičemž v rámci pozemkové úpravy bude probíhat upřesnění přídělového operátu. Obvod pozemkových úprav je tedy v této fázi stanoven pouze předběžně. Konečný obvod pozemků bude upřesněn až ve fázi zjišťování hranic pozemků.

17. Dne 2. 6. 2020 vyjádřili svůj nesouhlas se vstupem na jejich pozemky bez jejich přítomnosti. V dalším podání ze dne 8. 6. 2020 žalobci sdělili, že zásadně odmítají, aby jejich parcely vytyčené geometrickým plánem 80-18/2015 byly situovány mimo obvod obce. Téhož dne se v dalším podání dožadovali odpovědi na to, z jakého důvodu správní orgán I. stupně ve „správním restitučním řízení“ vydal podklad pro zmenšení parcely č. X1 a doplnil do katastrální mapy vadný orientační zákres parcel, stejně jako proč je parcela č. X4 evidována v rozporu s „realizací zemědělských pozemků nabývaných státem, uvedených v návrhu přídělu čís. 10-Švihov z roku 1966 30.

3. Z.n. Fin.RP.242/66 Mat“. Ke svému podání přiložili podklad pro opravu průběhu vnitřního obvodu obce. Též poukázali na to, že nelze vadnými podklady obhajovat pozemkové úpravy.

18. Na úvodním jednání, které se uskutečnilo dne 22. 6. 2020, byl přítomen žalobce b) jakožto vlastník pozemků v předpokládaném obvodu pozemkových úprav (šlo o pozemky p. č. X4 a X5)

19. Správní orgán I. stupně v reakci na žalobci uskutečněná podání pozval žalobce dne 7. 7. 2020 na osobní jednání, které se konalo dne 11. 8. 2020. Ze zápisu z jednání vyplynulo, že žalobce b) nesouhlasil s obvodem komplexních pozemkových úprav a zařazením pozemků p. č. X4 a X5 mimo intravilán obce. Úřední osoby správního orgánu I. stupně žalobcům vysvětlily, že v nynější fázi řízení je možné obvod pozemkových úprav změnit a dotčené pozemky z něj vyjmout. Stejně tak zdůraznili, že zaměřování a označování pevných bodů je pouhým podkladem pro zpracování pozemkových úprav a samo o sobě nevede k provádění změn v katastru nemovitostí. V průběhu řízení bylo opakovaně zdůrazněno, že parcely ve vlastnictví žalobce b) nebudou do komplexních pozemkových úprav zařazeny – vlastnictví žalobce tak nebude dotčeno. Žalobci b) bylo též k řešení „zmenšené parcely“ doporučeno, aby případné nejasnosti ohledně hranic pozemků řešil prostřednictvím soukromého geodeta. Ze zápisu dále vyplývá, že žalobci opakovaně namítali poskytnutí chybných podkladů katastrálním úřadem v restitučním řízení, údajné zmenšení parcely či chyby v katastrální Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 6 59 A 26/2024 mapě, včetně pochybení při digitalizaci katastrální mapy, načež jim správní orgán I. stupně vysvětlil, že v restitučním řízení byly pozemky vydány podle tehdy platných údajů v katastru nemovitostí a případné nesrovnalosti či chyby je nutné řešit s katastrálním úřadem, nikoliv v rámci pozemkových úprav.

20. Součástí správního spisu je též zápis z jednání k upřesnění šetřených hranic obvodů v rámci komplexních pozemkových úprav v katastrálním území X. Ze zápisu je patrné, že pozemky parc. č. X4 a X5 ve vlastnictví žalobce b) byly přesunuty mimo obvod pozemkových úprav. Tomu odpovídala i přiložená obrazová část. Obvod pozemkových úprav byl veden po hranici uvedených pozemků ve vlastnictví žalobců (viz přiložené vyobrazení níže – převzato ze správního spisu). (ANONYMIZOVANÝ OBRÁZEK)

21. Následně správní orgán I. stupně ve dnech 22. – 25. 9. 2020 provedl šetření průběhu hranic pozemků. Konkrétně dne 22. 9. 2020 správní orgán I. stupně vyšetřil hranice pozemků žalobců v terénu, a to v jejich přítomnosti. Žalobci v podání ze dne 22. 9. 2020 mj. namítali, že při zjišťování průběhu hranic bylo vycházeno z vadných a neúplných podkladů a že dosud nebyla vypořádána jejich předchozí podání a vyřešeny rozpory v evidenci pozemků. Zpochybnili též správnost zakreslení parcel a nedoložení změny vlastnických práv a vyjádřili nesouhlas s navrženým řešením hranic a absencí přístupu ke komunikaci. Současně požadovali vydání náhradních pozemků za újmu způsobenou vadnou evidencí. Správní orgán I. stupně žalobcům sdělil, že plně respektuje aktuální informace evidované v katastru nemovitostí, opětovně je ve věci nesrovnalostí evidence pozemků odkázal na Katastr nemovitostí České republiky a zdůraznil, že není nadán pravomocí k vydání jakýchkoliv pozemků. Stejně tak žalobce upozornil, že otázka zpřístupnění řešených pozemků bude řešena až v etapě tvorby plánu společných zařízení.

22. Dne 11. 5. 2021 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí o určení hranic pozemků, jehož přílohou byl mj. geometrický plán GP č. 116-2/2019. Žalobci již v této fázi nebyli uvedeni na seznamu vlastníků dotčených pozemkovými úpravami.

23. Správní orgán I. stupně dne 7. 12. 2023 vydal prvoinstanční rozhodnutí, kterým schválil návrh komplexních pozemkových úprav. Proti uvedenému rozhodnutí podali žalobci odvolání. V něm namítali, že komise přečíslováním parcely X3 porušila § 2 písm. g) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“), jakož i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2023, č. j. 5 As 174/2021-62. Podle katastrálního zákona a citovaného rozsudku bylo možné pouze to, aby v podkladech pro závěrečné jednání pozemkových úprav byly parcely zpřesněny, nikoliv přečíslovány či rozděleny. Žalobci již dne 22. 9. 2020 upozornili na vadné podklady při zjišťování průběhu hranic. Správní orgán I. stupně se však jejich výhradami, včetně nesouhlasu s „rozdělením parcel červenou čarou“, nezabýval. Zjevně tak toto podání a citovaný rozsudek zatajili a nepředložili na zasedání ani členové komise, a nechali tak odhlasovat nepravdivé závěry. Závěrem svého odvolání žalobci poukázali na nesprávné zakreslení přídělové parcely č. X1 a parcely č. X4 a na rozpor zákresu s historickou katastrální mapou a orientačním zákresem parcel ZPZM č.

95. Za chybné, vadné, nepřezkoumatelné a nezákonné považují rozhodnutí Okresního úřadu v Rakovníku z roku Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 7 59 A 26/2024 1994 o schválení dohody o vydání nemovitosti, neboť neodpovídá mapové evidenci před rokem 1966. Požádali proto o revizi zákresu parcely č. 2 a 3.

24. O podaném odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, jak je uvedeno výše. V odůvodnění shrnul dosavadní průběh řízení, včetně podání žalobců, a ve vztahu k účastenství žalobců odkázal na § 5 odst. 1 písm. a) zákona o pozemkových úpravách a zdůraznil, že pozemky žalobců nebyly zařazeny do upřesněného obvodu komplexních pozemkových úprav. Současně shledal, že žalobci nejsou fyzickými osobami, jejichž vlastnická nebo jiná věcná práva k pozemkům mohou být řešením pozemkových úprav přímo dotčena. V této souvislosti žalovaný prověřil zpřístupnění pozemků žalobců a shledal, že přístupnost pozemků parc. č. X4 a X5 je zajištěna prostřednictvím doplňkové polní cesty „DC7“. Dotčení práv žalobců nelze přitom dovodit ani z jejich nesouhlasu s podklady v katastru nemovitostí a zápisy prováděnými v katastru nemovitostí mimo řízení o pozemkových úpravách. Z tohoto důvodu žalovaný posoudil odvolání žalobců jako nepřípustné.

VI. Posouzení žaloby soudem

25. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (napadené rozhodnutí bylo žalobcům doručeno dne 21. 3. 2024, žaloba byla dodána do datové schránky soudu dne 16. 5. 2024), osobami k tomu oprávněnými a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v rozsahu a mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.).

26. Žaloba není důvodná.

27. Předně soud uvádí, že v případě rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro nepřípustnost podle § 92 odst. 1 věty první správního řádu se odvolací orgán věcně nezabývá podaným odvoláním, nýbrž posuzuje pouze jeho přípustnost (nebo včasnost). U žaloby proti tomuto rozhodnutí a následného soudního přezkumu pak tedy platí, že jsou správní soudy oprávněny zkoumat v mezích žalobních bodů pouze to, zda se skutečně jednalo o nepřípustné odvolání či nikoliv (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2011, č. j. 5 As 18/2011-81, ze dne 28. 7. 2011, č.j. 5 As 30/2011-93, či ze dne 26. 1. 2012, č. j. 7 As 122/2011-194). Tak tomu je i v nyní projednávané věci.

28. Soud se tedy s ohledem na jasně vymezený rozsah soudního přezkumu nemůže věnovat první části žaloby (srovnej body 2 až 6 tohoto rozsudku), neboť tyto námitky směřují do věcné správnosti prvostupňového rozhodnutí, respektive do otázky (ne)správnosti evidenčních a mapových podkladů, do způsobu určení hranic a podrobných bodů, jakož i do tvrzených vad navazujících pozemkových úprav. Jedná se tak o argumentaci, která se zcela míjí s důvody, pro které bylo vydáno napadené rozhodnutí, a které ani nemíří proti postupu žalovaného. Obdobně pak nemůže sama o sobě uspět ani námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí z důvodu nedostatečného vypořádání odvolacích námitek žalobců k evidenčním, mapovým a vlastnickým otázkám. Dospěl-li totiž žalovaný v odvolacím řízení k závěru o nepřípustnosti odvolání, nemusel se touto argumentací v napadeném rozhodnutí vůbec zabývat. Absence jejího vypořádání tak nemůže vést k nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí.

29. Poněvadž žalovaný dovodil nepřípustnost odvolání na základě úvahy, že žalobcům nenáleželo postavení účastníků řízení, je soud oprávněn zkoumat pouze ty žalobní body, Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 8 59 A 26/2024 které se týkají otázky účastenství (tedy fakticky druhou část žaloby). Jádrem sporu je tak otázka, zda žalobcům svědčilo postavení účastníků řízení o pozemkových úpravách.

30. Účastenství je obecně řešeno ve správním řádu, podle něhož se postupuje i při řízení o pozemkových úpravách, pokud ovšem zákon o pozemkových úpravách nestanoví jinak (§ 24 odst. 1 zákona o pozemkových úpravách). Právě v tomto případě má zákon o pozemkových úpravách svou specifickou a komplexní úpravu obsaženou v § 5 s nadpisem „účastníci řízení o pozemkových úpravách“. Základním východiskem pro nyní projednávanou věc je přitom konkrétně § 5 odst. 1 zákona o pozemkových úpravách, podle kterého jsou účastníky řízení o pozemkových úpravách: a) vlastníci pozemků, které jsou dotčeny řešením v pozemkových úpravách podle § 2, a fyzické a právnické osoby, jejichž vlastnická nebo jiná věcná práva k pozemkům mohou být řešením pozemkových úprav přímo dotčena; za takové osoby se nepovažují vlastníci, pro jejichž pozemky se v pozemkových úpravách pouze obnovuje soubor geodetických informací (§ 3 odst. 2), b) stavebník, je-li provedení pozemkových úprav vyvoláno v důsledku stavební činnosti, c) obce, v jejichž územním obvodu jsou pozemky zahrnuté do obvodu pozemkových úprav; účastníky mohou být i jiné obce, s jejichž územním obvodem sousedí pozemky zahrnuté do obvodu pozemkových úprav, pokud do 30 dnů od výzvy příslušného pozemkového úřadu přistoupí jako účastníci k řízení o pozemkových úpravách.

31. Z výše uvedeného je zřejmé, že okruh účastníků řízení o pozemkových úpravách zahrnuje různé subjekty. Nejvýznamnější jsou z hlediska šíře přiznaných práv vlastníci těch pozemků, které jsou dotčeny řešením v pozemkových úpravách. Zákon o pozemkových úpravách těmto vlastníkům přiznává řadu oprávnění, jimiž mohou podstatným způsobem ovlivňovat průběh řízení a zejména jeho výsledek; ke schválení návrhu pozemkových úprav bylo třeba souhlasu vlastníků alespoň 60 % výměry pozemků, které jsou řešeny ve smyslu § 2 v pozemkových úpravách. Mezi účastníky řízení zákon o pozemkových úpravách dále řadí za určitých podmínek též stavebníka, obec a ty fyzické osoby či právnické osoby, jejichž vlastnická nebo jiná věcná práva mohou být řešením pozemkových úprav přímo dotčena; takovou osobou může být např. držitel předkupního práva, oprávněný z věcného břemene či zástavní věřitel.

32. Soud pro vypořádání sporné otázky účastenství považuje dále za vhodné připomenout, že řízení o komplexních pozemkových úpravách započalo v lednu 2019. Následně v červnu 2020 byl žalobce b) pozván na úvodní jednání (§ 7 zákona o pozemkových úpravách) jakožto vlastník pozemku v předpokládaném obvodu pozemkových úprav. Je nutno mít na paměti, že zákon o pozemkových úpravách výslovně rozlišuje mezi předpokládaným obvodem pozemkových úprav, s nímž jsou dotčené osoby seznamovány při úvodním jednání (§ 7 zákona o pozemkových úpravách), a upřesněným obvodem, který se stanoví až na základě zaměření skutečného stavu v terénu (§ 9 odst. 6 téhož zákona). Teprve s tímto upřesněním se „ustaluje“ i okruh účastníků řízení1. V „počáteční“ fázi zpracování návrhu pozemkových úprav se tedy podle § 9 odst. 6 zákona o pozemkových úpravách na základě zaměření 1 Pouze pro úplnost soud doplňuje, že podle § 9 odst. 6 zákona o pozemkových úpravách je možné provést změnu obvodu a okruhu účastníků řízení i později, tedy i dodatečně po zaměření skutečného stavu v terénu a upřesnění obvodu pozemkových úprav, pokud pro to pozemkový úřad shledá důvody. Taková situace však v nyní projednávaném případě nenastala. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 9 59 A 26/2024 skutečného stavu terénu upřesní obvod pozemkových úprav a s ním i okruh účastníků řízení. Z vyložené právní úpravy je zřejmé, že skutečnost, že byl žalobce b) v červnu 2020 přítomen na úvodním jednání jakožto vlastník pozemku v předpokládaném obvodu, mu nezaložila „definitivu“ účastenství po zbytek řízení o komplexních pozemkových úpravách. Naopak v této části řízení, v níž se zpracovával návrh pozemkových úprav a v níž žalobci vystupovali mj. též prostřednictvím svých několikerých podání (k tomu viz níže), nebylo ještě rozhodnuto o obvodu pozemkových úprav jakožto o území dotčeném pozemkovými úpravami, které ovlivňuje okruh účastníků a je s ním neoddělitelně spjato.

33. Správní orgán I. stupně na základě požadavku žalobce b), zjišťování průběhu hranic pozemků a zaměření skutečného stavu v terénu přesunul pozemky parc. č. X4 a X5 ve vlastnictví žalobce b) mimo obvod pozemkových úprav. Pozemek žalobce b) tak byl po upřesnění obvodu z komplexních pozemkových úprav vypuštěn. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, právě to v nyní projednávané věci stálo za tím, že žalovaný v odvolacím řízení rozhodl o tom, že žalobci nebyli účastníky řízení. Soud podotýká, že skutečnost, že žádný z pozemků ve vlastnictví žalobců nebyl zahrnut do obvodu úprav pozemků, odpovídá i mapovým podkladům založeným ve spise [žalobkyně a) je vlastnicí pozemků parc. č. X2 a žalobce b) je vlastníkem pozemků parc. č. X4 a X5, ve společném jmění manželů disponují pozemky parc. č. X6 a parc. č. X2]. Ani žalobci tento fakt nikterak nerozporují. Nadto podle záznamu z osobního jednání s žalobci ze srpna 2020, který je součástí správního spisu, to byl dokonce sám žalobce b), který vyjádřil svůj nesouhlas s předběžným obvodem pozemkových úprav a s tím, aby byly jeho pozemky do úprav zahrnuty.

34. Protože pozemky, které vlastní žalobce b), byly na základě upřesnění obvodu upravovaného území vyjmuty z předmětu pozemkových úprav, přicházelo v případě možného účastenství žalobců podle § 5 odst. 1 zákona o pozemkových úpravách v úvahu již pouze přímé dotčení vlastnického nebo jiného věcného práva k pozemku žalobců, a to v důsledku řešených pozemkových úprav. I touto možností se přitom žalovaný v napadeném rozhodnutí zabýval a předestřel, že přístupnost pozemků parc. č. X4 a X5 je zajištěna prostřednictvím doplňkové polní cesty „DC7“ (jedná o zavedenou zkratku společného zařízení doplňkové polní cesty, která vede po pozemku p. č. X7). Výše řečené přitom žalobci v podané žalobě nijak nezpochybňují a z řešení dopravní obsluhy části jejich pozemků v návrhu komplexních pozemkových úprav v žalobě své účastenství nedovozují. Není na soudu, aby tuto otázku otevíral a podrobněji zkoumal bez konkrétně skutkově vymezeného žalobního bodu.

35. Dotčení práv žalobců nezakládal ani jejich nesouhlas s podklady v katastru nemovitostí a zápisy prováděnými v katastru mimo řízení o pozemkových úpravách. Jedná se sice o stručné odůvodnění, v kontextu podání žalobců učiněných v průběhu správního řízení, obsahu odvolání a nyní projednávané žaloby je však soud shledává dostatečným. Soud dále zdůrazňuje, že žalobci v řízení před žalovaným ani v podané žalobě nepředložili ani v hrubých obrysech žádnou racionální úvahu o tom, jak by se jich mohly pozemkové úpravy (v situaci, kdy se jejich pozemky nacházejí mimo jejich obvod) potenciálně přímo dotknout na jejich vlastnickém, případně jiném právu. Spory o vedení hranic mezi parcelami, jimiž žalobci operují, se netýkají ani samotné hranice obvodu komplexních pozemkových úprav, nýbrž se týkají hranic pozemků uvnitř území, jež komplexními pozemkovými úpravami Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 10 59 A 26/2024 není řešeno (pozemky č. X5, X2 a X3). Ze shora uvedeného výčtu hraničí s obvodem pozemkových úprav pouze pozemky č. X1 (s pozemky č. X7 a X8) a č. X3 (s pozemkem č. X5), tuto hranici však žalobci v podané žalobě nijak nezpochybňují (pozemky č. X7, X8 a X9 ostatně nejsou v žalobě vůbec zmíněny). K řešení sporů o hranice těchto pozemků tak správní orgán I. stupně nebyl vůbec příslušný, jelikož orgánem povolaným řešit takové spory je katastrální úřad (srovnej též § 8 odst. 1 větu devátou zákona o pozemkových úpravách).

36. Namísto toho žalobci setrvali na svých tvrzeních, která se v podstatné míře míjí s předmětem řízení o komplexních pozemkových úpravách a s pravomocí krajského pozemkového úřadu jakožto správního orgánu I. stupně, když poukazovali na chyby a nesrovnalosti v katastrální evidenci a historických mapových podkladech, na tvrzená pochybení katastrálního úřadu a dřívějších restitučních postupů, na potřebu změny geometrického a polohového určení pozemků, vytyčení a zpřesnění jejich hranic, na revizi historického zákresu jednotlivých parcel a na požadavek vydání náhradních pozemků za tvrzenou újmu způsobenou vadnou evidencí – tedy na otázky, jež samy o sobě nespadají do předmětu řízení o komplexních pozemkových úpravách podle § 2 zákona o pozemkových úpravách. V nyní projednávané žalobě žalobci pouze odkázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 4. 2019, č. j. 4 As 17/2019-68, dle nějž k přiznání účastenství postačí pouhé potenciální dotčení na právech. S tím lze sice souhlasit, stále však platí, že osoba, která se domáhá účastenství v řízení, bude úspěšná pouze v případě, kdy možnost dotčení svých práv prokáže. Žalobci však setrvali pouze u obecných tvrzení, aniž by vylíčili, jak konkrétně by mělo být do jejich vlastnického práva k pozemkům zasaženo pozemkovými úpravami. Taková skutečnosti přitom implicitně nevyplývá ani z odvolacích a žalobních tvrzení a soudu nepřísluší, aby nyní tuto úvahu za žalobce jakkoliv rozvíjel či domýšlel.

37. Pouze pro úplnost lze poznamenat, že z úřední činnosti je zdejšímu soudu známo, že „argumentační vzorec“ žalobců vychází zřejmě z dlouholetého sporu ohledně průběhu hranic a zákresu parcel, restitučních aktů a údajného zmenšení či nesprávného vedení jejich parcel. Již v rozsudku zdejšího soudu č. j. 54 A 101/2018–173, jehož předmětem bylo rozhodnutí ve věci opravy chyby v katastrálním operátu, soud žalobce upozornil, že předmět konkrétního řízení je vymezen napadeným rozhodnutím a že do něj nelze přenášet námitky fakticky směřující proti jiným, dříve vedeným či pravomocně skončeným řízením. Právě takový postup je přitom patrný i v nynější věci, v níž žalobci do správního řízení o komplexních pozemkových úpravách opět vnášeli vesměs totožné otázky, které se však s předmětem řízení o schválení návrhu pozemkových úprav podstatně míjely. Na to byli též správním orgánem I. stupně opakovaně upozorněni. Soud žalobcům i nyní sděluje, že nemohou jednotlivá správní řízení vedená před různými správními orgány využívat jako „univerzální platformu“ k řešení svých tvrzených křivd. Každé správní řízení má svůj zákonem vymezený předmět, účel i okruh otázek, které v něm mohou být řešeny.

38. Za výše uvedeného stavu (zejména při absenci žalobních tvrzení o dotčení práv) lze uzavřít, že žalobcům postavení účastníků řízení o komplexních pozemkových úpravách nenáleželo. Žalovaný proto postupoval správně, pokud jejich odvolání zamítl jako nepřípustné.

39. Výše řečené ovšem neznamená, že postup správních orgánů byl zcela bezvadný. Žalobcům lze dát za pravdu v tom, že správní orgán I. stupně skutečně v průběhu správního řízení Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 11 59 A 26/2024 nevydal usnesení o zániku účastenství žalobce b) podle § 28 odst. 1 správního řádu. K tomu jej přitom výslovně zavazovala dikce ustanovení § 5 odst. 3 zákona o pozemkových úpravách, v němž je uvedeno, jakým způsobem má správní orgán postupovat v případě, že se v důsledku změny obvodu pozemkové úpravy (s odkazem na § 9 odst. 6 téhož zákona) okruh účastníků řízení rozšíří (musí je o této skutečnosti vhodným způsobem vyrozumět), potažmo zúží, když vlastník pozemku přestane být účastníkem řízení podle § 5 odst. 1 písm. a) – v takovém případě správní orgán musí postupovat podle správního řádu. Vztaženo k nyní projednávané věci, správní orgán I. stupně měl ve vztahu k žalobci b) postupovat podle správního řádu, který v § 28 odst. 1 větě druhé stanoví, že o tom, zda osoba je či není účastníkem, vydá správní orgán usnesení, jež se oznamuje pouze tomu, o jehož účasti v řízení bylo rozhodováno, ostatní účastníci se o něm vyrozumí.

40. Lze tak uvést, že správní orgán I. stupně nepostupoval správně, když při zániku účastenství žalobce b) nevydal samostatné rozhodnutí ve smyslu správního řádu, jak předpokládá § 5 odst. 3 zákona o pozemkových úpravách. Tato nedůslednost v postupu žalovaného však sama o sobě neznamená, že by žalobci b) či oběma žalobcům nadále náleželo postavení účastníků, neboť k „ukončení účastenství“ nedochází až vydáním usnesení podle § 28 správního řádu (k tomu viz dále), jak chybně uvádí žalobci v žalobě. Nejvyšší správní soud se v rozsudku ze dne 23. 6. 2011, č. j. 5 As 34/2011-70, zabýval případem, v němž byla aplikována současná právní úprava obsažená ve správním řádu a v němž žalovaný po zjištění, že žalobci nesvědčí účastenství ve správním řízení, zamítl jím podané odvolání jako nepřípustné dle § 92 odst. 1 správního řádu, a to aniž by v průběhu řízení došlo k vydání usnesení dle § 28 odst. 1 správního řádu, že žalobce účastníkem řízení není. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 5 As 34/2011-70 kromě jiného uvedl: „Žalovaný v posuzované věci postupoval správně, když po zjištění, že stěžovateli nesvědčí účastenství v územním řízení, zamítl jím podané odvolání jako nepřípustné podle ustanovení § 92 odst. 1 správního řádu. Jiný postup žalovaného by v posuzované věci nebyl správný ani účelný. Nelze se ztotožnit s názorem stěžovatele, že pokud v územním řízení nedošlo k vydání usnesení dle ustanovení § 28 odst. 1 správního řádu, že daná osoba není účastníkem konkrétního řízení, je tato osoba nadále oprávněným účastníkem řízení a odvolání podané touto osobou se nemůže považovat za nepřípustné. Tato argumentace stěžovatele odporuje materiálnímu pojetí účastenství. Z materiálního pojetí účastenství vyplývá, že účastníkem řízení je osoba, které zákon takové postavení přiznává, a to bez ohledu na to, zda s ní správní orgán jako s účastníkem jedná či nikoli.“ Přestože se vyřčené závěry týkaly územního řízení, jsou co do své podstaty přiléhavé a použitelné i v nyní projednávané věci.

41. V rozsudku ze dne 2. 7. 2015, č. j. 9 As 222/2014-147, č. 3288/2015 Sb. NSS, pak Nejvyšší správní soud vyložil, že pokud došlo k vydání rozhodnutí o věci samé (v prvním stupni), nelze již vydat usnesení o tom, zda určitá osoba je, či není účastníkem řízení podle § 28 odst. 1 správního řádu (bod 27). V situaci, kdy prvostupňový orgán vydal rozhodnutí ve věci samé, může se účastník bránit podáním odvolání (bod 29). Možnost vydat rozhodnutí podle § 28 odst. 1 správního řádu i po rozhodnutí ve věci samé Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku připustil zcela výjimečně pouze v situaci běžícího odvolacího řízení vyvolaného odvoláním jiného účastníka (bod 31).

42. Soud má tedy za to, že žalovaný v posuzované věci nepochybil, když odvolání žalobců zamítl jako nepřípustné podle ustanovení § 92 odst. 1 správního řádu. Současně pochybením Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 12 59 A 26/2024 správního orgánu I. stupně, který nevydal rozhodnutí o zániku účastenství, nemohli být žalobci zkráceni na svých právech, neboť proti napadenému rozhodnutí měli možnosti brojit správní žalobou (což také učinili) a se závěry o zániku jejich účastenství blíže polemizovat. Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu přitom vychází z předpokladu, že ne každé procesní pochybení je důvodem pro zrušení správního rozhodnutí. Neměla by být rušena taková správní rozhodnutí, při jejichž vydávání sice došlo k porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, ovšem takovéto porušení nemohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2024, č. j. 8 As 169/2021-39, ze dne 8. 3. 2007, č. j. 8 Afs 102/2005-65, či ze dne 22. 3. 2017, č. j. 2 As 322/2016-39). Tak tomu bylo i nyní.

43. Závěrem soud podotýká, že rozhodné není ani to, zda správní orgán I. stupně žalobcům nejprve umožnil uplatňovat práva účastníků řízení. Jak již bylo vysvětleno výše, z materiálního pojetí účastenství vyplývá, že určitá osoba účastníkem buď je, anebo není. Není tedy dobře možné, aby se žalobci v otázce účastenství „zaštitovali“ tím, že s nimi správní orgán I. stupně vedl jednání a činil vůči nim úkony (převážně reakce na jejich četná podání), neboť pokud již pozemky žalobců nespadaly do obvodu pozemkových úprav a současně nebylo zřejmé myslitelné dotčení vlastnických či jiných práv žalobců, žalobci svého účastenství pozbyli bez ohledu na to, jaké postavení jim náleželo v počátcích tohoto řízení či jak aktivně vůči nim správní orgán I. stupně vystupoval. Účastenství v řízení nelze „vydržet“.

VII. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

44. Jak vyplývá z výše uvedeného, soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

45. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměli úspěch. Procesně úspěšnému žalovanému soud náhradu nákladů nepřiznal, neboť mu nevznikly náklady převyšující náklady na běžnou úřední činnost.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 13 59 A 26/2024 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz. Praha 17. června 2026 Mgr. Ing. Petr Šuránek v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.