Nejvyšší správní soud · Usnesení

6 As 150/2026

č. j. 6 As 150/2026-45

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2026-09-03 · odkladný účinek: nepřiznání · ECLI:CZ:NSS:2026:6.As.150.2026.45

  1. KS Praha 59 A 26/2024-40
  2. NSS 6 As 150/2026-45

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Veroniky Juřičkové a soudců Štěpána Výborného a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobců: a) B. G., b) V. G., zastoupeni Mgr. Štěpánem Ciprýnem, LL.M., advokátem, sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2, proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2024, č. j. SPU 038581/2024, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2026, č. j. 59 A 26/2024-40, o návrhu žalobců na přiznání odkladného účinku, takto:

Výrok

I. Kasační stížnosti s e n e p ř i z n á v á odkladný účinek.

II. Žalobci j s o u p o v i n n i zaplatit za každého z nich soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu, pobočka Rakovník rozhodnutím dne 7. 12. 2023 schválil podle § 11 odst. 4 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, návrh komplexních pozemkových úprav v k. ú. Š. u R. a části k. ú. O.. Žalobci podali proti tomuto rozhodnutí odvolání, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl jako nepřípustné. Dospěl totiž k závěru, že žalobcům nenáleželo postavení účastníků řízení o pozemkových úpravách ve smyslu § 5 zákona č. 139/2002 Sb.

2. Žalobci se proti rozhodnutí žalovaného bránili žalobou, kterou Krajský soud v Praze shora specifikovaným rozsudkem zamítl. Podanou kasační stížností se žalobci (dále jen „stěžovatelé“) domáhají zrušení tohoto rozsudku.

3. Stěžovatelé navrhli přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Návrh odůvodnili tím, že výkonem napadeného správního rozhodnutí (tedy realizací sporných pozemkových úprav) by došlo k obtížně napravitelným zásahům do jejich vlastnického práva. To by stěžovatelům způsobilo nepoměrně větší zátěž, než jaká mohla vzniknout na straně správního orgánu. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nedojde k ohrožení případného pozdějšího výkonu správního rozhodnutí. Vyvážení újmy tak vyznívá výrazně ve prospěch stěžovatelů.

4. Žalovaný ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku odkázal na § 11 odst. 9 zákona č. 139/2002 Sb. a zároveň na kapitolu 14.7 Metodického návodu pro provádění pozemkových úprav MN 01/2022, podle které může pozemkový úřad vydat rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv (§ 11 odst. 8 zákona č. 139/2026 Sb.) až po konečném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti rozsudku krajského soudu ve věci schválení návrhu pozemkových úprav (rozhodnutí podle § 11 odst. 4 uvedeného zákona). Žalovaný uvedl, že správní řízení zůstane až do skončení řízení o kasační stížnosti přerušeno. S ohledem na uvedené ponechává přiznání odkladného účinku na rozhodnutí soudu.

5. Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení podaného návrhu a dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou v daném případě naplněny.

6. Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.

7. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

8. Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

9. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je institutem výjimečným, neboť prolamuje před vlastním rozhodnutím soudu ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Odkladný účinek má proto charakter výjimky z pravidla, že žaloba či kasační stížnost odkladný účinek nemají, a měl by být přiznáván pouze v případech, které takový postup svou specifickou povahou odůvodňují. Je-li přiznání odkladného účinku výjimkou, znamená to (mimo jiné), že újma, která hrozí žadateli o jeho přiznání, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, taková, která opravňuje, aby v konkrétním případě pravidlo, že žaloba, resp. kasační stížnost, odkladný účinek mít nemá, nebylo výjimečně uplatněno (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019-38, č. 4039/2020 Sb. NSS, bod 65, a ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod 25).

10. Nezbytnou podmínkou pro přiznání odkladného účinku je splnění povinnosti stěžovatele tvrdit a prokázat vznik újmy (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Od stěžovatele, který žádá o přiznání odkladného účinku, se tak především očekává dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma, než jaká by vznikla jiným osobám, a vysvětlení, v čem tato újma spočívá, včetně uvedení jejího rozsahu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Kromě výše uvedeného tíží stěžovatele též důkazní břemeno k tvrzením uplatněným v návrhu, k jehož unesení je nutno, aby stěžovatel svá tvrzení, jimiž odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, řádně doložil (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015-50).

11. Nejvyšší správní soud předně uvádí, že podle kapitoly 14.7 Metodického návodu pro provádění pozemkových úprav (č. j. MN 01/2022) platí, že pokud bude zjištěno, že kasační stížnost byla podána, bude rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv vydáno až na základě konečného rozhodnutí soudu. Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinky konstatoval, že dle citovaného metodického návodu postupuje. Nejvyšší správní soud k tomu dodává, že správní orgány musí rozhodovat ve všech skutkově a právních případech obdobným způsobem, takže pokud si tyto orgány samy stanoví metodickými pokyny vnitřní pravidla, musí je ve své činnosti dodržovat (rozsudek Nejvyššího správního soud ze dne 22. 4. 2009, č. j. 2 As 77/2008-139). Obava stěžovatelů, že bez přiznání odkladného účinku by výkonem napadeného správního rozhodnutí (tedy realizací sporných pozemkových úprav) došlo k obtížně napravitelným zásahům do jejich vlastnického práva, je tedy lichá. Stěžovatelé navíc ve svém návrhu toliko stručně tvrdí zásah do svých práv. Tento zásah však nijak nespecifikují. Argumentace stěžovatelů se tak opírá o zcela obecná tvrzení, z nichž vznik nenahraditelné újmy nevyplývá.

12. Z výše uvedených důvodů tak Nejvyšší správní soud návrhu stěžovatelů nevyhověl a kasační stížnosti odkladný účinek podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal.

13. Nejvyšší správní soud dodává, že z rozhodnutí o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS).

14. Druhým výrokem tohoto usnesení Nejvyšší správní soud uložil žalobcům (stěžovatelům) zaplatit soudní poplatek. Povinnost zaplatit soudní poplatek v souvislosti s návrhem na přiznání odkladného účinku vzniká rozhodnutím soudu o tomto návrhu a poplatek je splatný do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, činí výše soudního poplatku 1 000 Kč.

15. Soudní poplatek lze zaplatit: - v hotovosti na pokladně Nejvyššího správního soudu - bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1060415026.

16. Nejvyšší správní soud adresuje tuto výzvu k zaplacení soudního poplatku každému z účastníků, kteří podali společný návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť každý z nich vystupuje v řízení samostatně, a proto je každý z nich povinen zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč zvlášť (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2011, č. j. 1 As 74/2011-251, č. 2410/2011 Sb. NSS). Závazný specifický symbol pro žalobkyni a) je: 1, závazný specifický symbol pro žalobce b) je:

2. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 3. září 2026 Mgr. Ing. Veronika Juřičková předsedkyně senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (6)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.