10 Co 100/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Brádky a soudců Mgr. Jany Havlové a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovaným: 1) Jméno žalované A , narozený dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2) Jméno žalované B , narozená dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B o výživném, o odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Mostě z 27. 1. 2026 č.j. 13 C 306/2025–51

I. Rozsudek okresního soudu se mění ve výrocích I. až III. tak, že žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyni počínaje dnem 1. 11. 2025 měsíčně částkou 10 000 Kč s tím, že výživné je splatné vždy nejpozději do každého 15. dne v měsíci předem. Do částky výživného 1 000 Kč měsíčně se žaloba zamítá. Dlužné výživné za dobu od 1. 11. 2025 do 30. 4. 2026 ve výši 42 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Odvolání 2. žalované se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Shora citovaným rozsudkem uložil okresní soud k podanému návrhu žalobkyně povinnost žalovanému jako otci přispívat na výživu žalobkyně s účinností od 1. 11. 2025 měsíčně částkou 7 500 Kč (výrok I. rozsudku), vyčíslil nedoplatek výživného vzniklý za období od 1. 11. 2025 do 27. 1. 2026 částkou 13 500 Kč a povolil žalovanému tento nedoplatek splácet žalobkyni v měsíčních splátkách po 1 000 Kč spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek (výrok II.). Do částky 3 500 Kč výživného měsíčně od 1. 11. 2025 vůči žalovanému žalobu zamítl (výrok III.). Žalované matce žalobkyně uložil od stejného data 1. 11. 2025 přispívat na výživu žalobkyně měsíčně částkou 1 200 Kč (výrok IV.), deklaroval, že druhé žalované, která již výživné v této výši hradila, nevznikl na výživném nedoplatek (výrok V.) a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok VI.). Provedeným dokazováním vzal soud za prokázané, že žalobkyně od září 2025 studuje prezenční formou bakalářský studijní program na , právnická osoba, , měsíčně vynakládá za ubytování na koleji 5 000 Kč, za jídlo 6 500 Kč, za dopravu 200 Kč, stejnou částku za zdravotní pomůcky a 300 Kč za školní pomůcky. Žalovaný jí dobrovolně hradí výživné 3 000 Kč měsíčně, žalovaná 1 200 Kč měsíčně. Oba rodiče mají ještě vyživovací povinnost k další společné dceři , Anonymizováno, , žalovaný tuto povinnost plní částkou ve výši 3 000 Kč měsíčně. Žalovaný ze svého příjmu, který okresní soud zjistil ve výši 56 588 Kč měsíčně splácí 10 půjček celkovou částkou 26 000 Kč měsíčně, za jídlo vynakládá 7 000 Kč měsíčně, za benzin 2 000 Kč a 3 000 Kč měsíčně platí za telefonní poplatky provozu tří telefonů, včetně telefonu žalobkyně, kde účet činí v průměru 653 Kč měsíčně. Otec, Anonymizováno, je ženatý, vlastní družstevní byt a starší motorové vozidlo. Matka nepracuje, je příjemkyní invalidního důchodu prvého stupně, aktuálně ve výši 11 065 Kč měsíčně a příspěvku na bydlení 10 868 Kč měsíčně. Za nájemné, energie a služby spojené s užíváním bytu hradí měsíčně 11 300 Kč, za veřejnou dopravu 300 Kč měsíčně a za cestovné k lékaři a léky další 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyni finančně vypomáhají teta a babička.

2. Rozsudek okresního soudu napadli odvoláním všichni účastníci. Žalovaný poukázal především na to, že po zaplacení pravidelných měsíčních plateb mu k dispozici zůstane jen minimální částka, vyjádřil rovněž názor, že žalovaná matka zatajuje své skutečné příjmy v tzv. šedé ekonomice a není spravedlivé, aby pak on platil vysoké výživné, které je pro něj likvidační. Soud prvého stupně nezhodnotil dodatečně, že samotný základní plat žalovaného činí pouze cca 49 000 Kč, zbytek jsou nenárokové bonusy, které mu nemusí být vždy vyplaceny. Rovněž tak může onemocnět nebo může dojít k výpadku výroby u zaměstnavatele. Hradí-li na mladší dceru nadále výživné 3 000 Kč, zakládá tato skutečnost nerovnost mezi sourozenci. , Anonymizováno, navrhl podané žalobě ve vztahu k němu vyhovět do částky maximálně 4 000 Kč měsíčně.

3. Žalobkyně naopak považuje určené jí výživné jako nedostatečné a navrhuje podaným odvoláním změnit rozsudek okresního soudu tak, že její žalobě ve vztahu k žalovanému otci bude zcela vyhověno. Žalovaný vlastní třípokojový družstevní byt a automobil, žije s manželkou, která pracuje a nemá sama žádnou vyživovací povinnost. Žalobkyně byla jako nezletilá svěřena do péče otce, brzy však začala žít u své tety , jméno FO, , která také hradila většinu jejích životních a studijních nákladů. Žalovaný má nadprůměrný příjem, dluhy si způsobil podle žalobkyně sám svým neuváženým finančním chováním, žalobkyně nesouhlasí s jeho postojem, že by měla odejít z vysoké školy a začít si vydělávat. Žalobkyně ze spotřebitelských úvěrů žalovaného žádný užitek neměla, nezpůsobila je.

4. Žalovaná podaným odvoláním napadla výrok o výživném žalovaného, přiznané výživné považuje za nízké a navrhuje odvolacímu soudu, aby žalovanému uložil platit výživné žalobkyni v celé částce 11 000 Kč měsíčně, jak požadovala. Výživné, které bylo uloženo jí, akceptuje a dobrovolně je hradí od doby, kdy jí byla doručena žaloba.

5. U odvolacího jednání žalobce i žalovaná v zásadě setrvali na svých postojích vyjádřených v průběhu dosavadního řízení. Žalovaný nově uvedl, že tak trochu z preventivních důvodů na sebe podali s manželkou , Anonymizováno, insolvenční návrh, neboť žalovaný se obává, že nebude schopen platit určené výživné, poslední dva měsíce nebral prémie, platí půjčku a devět spotřebitelských úvěrů. Předložil v tomto směru vyhlášku zdejšího soudu ze , datum, č.j. , spisová značka, , oznamující zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení na něj a manželku v insolvenčním rejstříku soudu. K dotazu soudu žalovaný uvedl, že své dluhy splácí, nebyly proti němu podány žádné žaloby na zaplacení úvěrů. Žalobkyně se s ním jako dcera už dva roky nestýká, přesto chce po něm výživné. Pokud jde o otcovu manželku, tak ta pracuje jako pomocná kuchařka s příjmem asi 20 000 Kč měsíčně. Žalobkyně naproti tomu považuje výživné, které na žalovaném požaduje, za nutné a z jejího pohledu minimální. U otce dříve trávil každý druhý víkend, účastnila se rovněž různých rodinných oslav, získala však pocit, že otec preferuje dcery své manželky, necítila se tam příliš dobře a přestala tam chodit. Není-li zrovna zkouškové období a dovolí-li to studium, jde občas na nějakou brigádu, a to hlavně proto, že by chtěla splácet dluh tetě.

6. Skutková zjištění učiněná soudem prvého stupně odvolací soud částečně aktualizoval. Z potvrzení univerzity zjistil, že řádné studium žalobkyně dosud trvá. Z potvrzení zaměstnavatele otce, , jméno FO, , právnická osoba, . se sídlem v , Anonymizováno, , vyplynulo, že v období měsíců říjen 2025 až březen 2026 činil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného (včetně přípatku za přesčas 319 Kč v únoru a proměnlivých prémií v řádu jednotek tisíců za ostatní měsíce) činil 62 929 Kč.

7. Odvolací soud přezkoumal v rozsahu podaných odvolání rozsudek prvostupňového soudu, jehož samotné výroky IV. a V. týkající se výživného žalované vůči žalobkyni nebyly odvoláním napadeny a nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 občanského soudního řádu). Odvolání žalované proti výrokům o výživném určovaném žalovanému odvolací soud jako odvolání podané neoprávněnou osobou odmítl (§ 218 písm. b/ občanského soudního řádu), když žalovaná není účastnicí právního vztahu vyživovací povinnosti mezi žalobkyní a žalovaným.

8. Podané odvolání žalobkyně shledal odvolací soud z větší části důvodným.

9. Odvolání žalovaného shledal odvolací soud naopak z velké části nedůvodným.

10. Jak vyložil v důvodech svého rozhodnutí již okresní soud, mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost, přičemž vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti (§ 910 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se se živit (§ 911 o.z.). Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (§ 913 odst. 1 o.z.). Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte (§ 915 odst. 1 o.z.).

11. Disponuje-li žalovaný spolu s manželkou čistým příjmem přesahujícím měsíčně částku 80 000 Kč, jsou jeho poměry v tomto ohledu výrazně příznivější, než poměry výživou oprávněné žalobkyně, a to i poté, kdy otec spolu se svou manželkou hradí oproti žalované vyšší náklady na jídlo, bydlení nebo dopravu do zaměstnání. Splácí-li žalovaný devět spotřebitelských úvěrů a půjčku, nelze existenci těchto dobrovolně převzatých závazků v rámci finančního hospodaření žalovaného předřazovat vyživovací povinnosti, která plyne ze zákona a krátit tak nároky žalobkyně, pokud jsou oprávněné. Žalobkyně jako výživou oprávněný potomek žalovaného je při vysokoškolském studiu v životní fázi vrcholících potřeb dospělého člověka, umocňovaných navíc byť třeba minimálními kulturními potřebami a potřebami se studiem přímo souvisejícími (výměnné pobyty, praxe, jazykové studium atp.). Tvrzené náklady studia žalobkyně hodnocené soudem jako její odůvodněné potřeby jsou zcela reálné a odpovídající situaci dalších výživou oprávněných studentů tak, jak je odvolacímu soudu známo z jeho jiné obdobné rozhodovací činnosti. Schopnosti žalovaného plnit svou vyživovací povinnost k žalobkyni byly v řízení rovněž dostatečně zjištěny. Žalovaný má standardní potřeby dospělého pracujícího člověka a jednu další vyživovací povinnost 3 000 Kč k mladší dceři žalobkyně. Dosahuje nadprůměrného pracovního příjmu vykazujícího navíc zvyšující tendenci (oproti dřívějším zjištěním okresního soudu jde dnes o příjem o více než 6 000 Kč měsíčně čistého vyšší), na běžných nákladech domácnosti žalovaného se podílí i jeho manželka, dosahující, byť podle tvrzení žalovaného jen minimálního, vlastního pracovního příjmu. Pro úplnost je patrně vhodné uvést, že vyživovací povinnost každému z rodičů k dítěti je určována samostatně a ani v případě, kdy by matce žalobkyně byla uložena vyšší vyživovací povinnost, nemělo by to do poměrů výživného určovaného otci žádný přímý dopad. Z uvedeného je zjevné, že hodnoceným kritériím možností a schopností ve vztahu otce a dcery zjevně odpovídá vyšší částka výživného placeného otcem, než kterou určil částkou 7 500 Kč měsíčně napadený rozhodnutím soud prvého stupně, a to konkrétně částka 10 000 Kč. Změnil tedy odvolací soud výši otci určeného výživného pro dceru způsobem uvedeným ve výroku shora (§ 220 odst. 1 občanského soudního řádu) a potvrdil napadený rozsudek jen v části, kterou bylo zamítnuto měsíční výživné otce k dceři do částky 1 000 Kč (§ 219 o. s. ř.). matka platila a platí soudem určené výživné na dceru. Otec dosud platí výživné jen ve výši , částka, měsíčně, za 6 měsíců od listopadu 2025 až dubna 2026 mu tak vznikl nedoplatek na výživném 42 000 Kč (6x 7 000 Kč). K vyrovnání nedoplatku byla otci určena pevná dvouměsíční lhůta od právní moci rozsudku, otec nepožádal o povolení splátek a ani nevyužil tuto možnost poskytnutou mu rozhodnutím soudu prvého stupně. Sama skutečnost, že k vlastnímu společnému návrhu otce a jeho manželky byla vydána vyhláška o zahájení řízení s účinky k 16. 4. 2026, není důvodem k závěru, že by výše popsané možnosti otce k plnění vyživovací povinnosti tak, jak v řízení prokázány a shora popsány, byly nižší, ostatně ani žalovaný netvrdí, že by insolvenční návrh podával pro existenci závazků po lhůtě splatnosti.

12. V důsledku částečné změny rozsudku rozhodoval odvolací soud nově o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Negativní výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je výrazem skutečnosti, že převážně úspěšná žalobkyně se náhrady těchto nákladů vzdala.