13 C 306/2025

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní JUDr. Ludmilou Vlčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B o určení výživného na zletilé dítě I. První žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně částkou , částka, měsíčně, počínaje od , datum, . Výživné je splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem, k rukám žalobkyně.II. Nedoplatek prvního žalovaného na výživném za dobu od , datum, do , datum, ve výši , částka, je první žalovaný povinen zaplatit v měsíčních splátkách po , částka, spolu s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.III. Pokud bylo požadováno více, žaloba se do částky , částka, měsíčně od , datum, vůči prvnímu žalovanému zamítá.IV. Druhá žalovaná je povinna přispívat na výživu žalobkyně částkou , částka, měsíčně, počínaje od , datum, . Výživné je splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem, k rukám žalobkyně.V. Nedoplatek druhé žalované na výživném za dobu od , datum, do , datum, se neurčuje.VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení výživného ve výši , částka, měsíčně vůči prvnímu žalovanému (otci) a ve výši , částka, měsíčně vůči druhé žalované (matce) s argumentem, že není schopna sama se živit, neboť studuje na vysoké škole. Výživné ve výši , částka, , které jí zasílá otec a ve výši , částka, , které jí zasílá matka, nepostačuje.

2. První žalovaný nesouhlasil s navrženou částkou výživného vůči jeho osobě, měl představu o částce , částka, měsíčně.

3. Druhá žalovaná se žalobou vůči své osobě souhlasila a již od listopadu 2025 zasílá žalobkyni částku , částka, měsíčně.

4. Žalovaní jsou rodiče žalobkyně. Žalobkyně je od , datum, studentkou bakalářského studijního programu Studium humanitní vzdělanosti vyučovaného v prezenční formě studia , právnická osoba, . Studium na vysoké škole bezprostředně navazuje na ukončené středoškolské studium. Studium je bezplatné, ale v okamžiku, kdy by žalobkyně překročila bezplatnou dobu studia, která na bakalářském programu činí 4 roky, bude vyměřen poplatek za delší dobu studia. Žalobkyně nemá žádnou vyživovací povinnost. Měsíční výdaje žalobkyně jsou za ubytování na koleji ve výši , částka, , za jídlo ve výši , částka, , za dopravu ve výši , částka, , za zdravotní pomůcky ve výši , částka, a školní pomůcky ve výši , částka, . Zdravotní stav má dobrý. Od prvního žalovaného dostává výživné ve výši , částka, měsíčně, od druhé žalované ve výši , částka, měsíčně. Finančně jí dále vypomáhají rodinní příslušníci (skutečnosti doloženy rodným listem, potvrzením o studiu, zprávou vysoké školy, doklady o platbách a výslechem žalobkyně).

5. První žalovaný má kromě žalobkyně ještě vyživovací povinnost k Daniele, narozené , datum, , na kterou přispívá , částka, měsíčně, jeho čistý měsíční příjem činí , částka, s tím, že nástup do zaměstnání měl od , datum, . Žalobkyni hradí výživné ve výši , částka, měsíčně a telefon ve výši asi , částka, měsíčně. Měsíční výdaje má za nájemné ve výši , částka, , splácí asi 10 půjček ve výši kolem , částka, , dodatečně dluhy vyčíslil na částku , částka, , dále hradí tři telefony včetně telefonu žalobkyně ve výši , částka, , za benzín , částka, a za jídlo , částka, . Manželka se na nákladech nájemného nepodílí. Má družstevní byt a starší vozidlo. V souvislosti se zdravotním stavem nemá zvýšené výdaje, má pouze vysoký krevní tlak (skutečnosti doloženy výši příjmu od zaměstnavatele , jméno FO, , právnická osoba, . , adresa, , vyúčtováním za telefon, výpisy z účtu a výslechem prvního žalovaného).

6. Druhá žalovaná má kromě žalobkyně vyživovací povinnost k Daniele, narozené , datum, . Její příjem je představován invalidním důchodem prvního stupně ve výši , částka, měsíčně, od , datum, ve výši , částka, měsíčně a sociální dávkou – příspěvkem na bydlení ve výši , částka, měsíčně. Nebyla příjemcem dávek hmotné nouze. Nevlastní žádnou nemovitost ani žádné vozidlo. Měsíční výdaje má za nájemné, služby a energie ve výši , částka, , cestovné k lékaři ve výši , částka, , jízdné v MHD ve výši , částka, a za léky , částka, . Zdravotní stav nemá dobrý, ale konkrétně se odmítla k němu vyjádřit (skutečnosti doloženy zprávami z ÚP, zprávou ČSSZ , adresa, a výslechem druhé žalované).

7. Soud zamítl navržené důkazy prvním žalovaným, a to nájemní smlouvou druhé žalované, výpisy z účtu druhé žalované za poslední 3 roky, úředním záznamem o podání vysvětlení z roku 2017, usnesením o odložení trestní věci z roku 2021, rozsudkem Okresního soudu v Mostě týkající se syna , Anonymizováno, , narozeného , datum, a zprávou Magistrátu města Mostu z roku 2017. V tomto smyslu poznamenává, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu, neakceptování důkazního návrhu účastníka lze založit třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. nálezy ÚS III. 61/94, III. ÚS 95/97, III. ÚS 173/02, III. ÚS 569/03, III. ÚS 139/05, III. ÚS 359/05 a další). Nebo nově ÚS stejně, avšak stručněji: „zamítnout důkazní návrh lze v zásadě jen z důvodu jeho irelevance, vypovídací impotence či redundance ve vztahu k prokazované skutečnosti“ (viz I. ÚS 1905/21).

8. V případě navržených důkazů týkající se druhé žalované (její nájemní smlouvou a výpisy z jejího účtu) je třeba zdůraznit, že soud je vázán navrženou částkou výživného, kdy provedené listinné důkazy týkající se druhé žalované dokládají výši požadovaného výživného, resp. by se mohlo jednat o částku vyšší, kterou soud nemůže určit. V případě navržených listinných důkazů z roku 2017 a rozsudku, lze konstatovat, že pro danou věc jsou irelevantní.

9. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav:Žalobkyně je studentkou vysoké školy a studiem se připravuje na své budoucí povolání. Vysokoškolské studium bezprostředně navazuje na středoškolské studium. Její náklady představují částku asi , částka, měsíčně. Od prvního žalovaného dostává výživné v částce , částka, měsíčně a dále jí hradí telefon ve výši , částka, měsíčně; od druhé žalované dostává výživné ve výši , částka, měsíčně. Finančně jí vypomáhají teta a babička. První žalovaný pracuje s příjmem , částka, , výdaje má asi , částka, měsíčně (při novém výpočtu dluhů asi , částka, ) se splácením půjček (, částka, měsíčně bez půjček), má družstevní byt a starší vozidlo. Manželka se na hrazení nájemného nepodílí. Druhá žalovaná pobírá částečný invalidní důchod ve výši , částka, měsíčně, od , datum, ve výši , částka, a příspěvek na bydlení ve výši , částka, měsíčně, je nemajetná. Její výdaje činí asi , částka, . Oba žalovaní mají ještě jednu vyživovací povinnost k Daniele, narozené , datum, .

10. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem:

11. Podle § 910 ods. 1 o. z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

12. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

13. Podle § 913 odst. 1, 2 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, případně zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se, popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

14. Podle § 914 o. z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

15. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

16. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného , právnická osoba, i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Nově se tedy stanoví, že výživné lze zpětně přiznat i zletilému dítěti.

17. Žalobkyně je dcerou žalovaných a není schopna se sama živit, neboť se celodenním studiem připravuje na výkon svého budoucího povolání. Vyživovací povinnost žalovaných vůči ní trvá.

18. Pro určování výše výživného, které je judikaturou chápáno tak, že zahrnuje nejenom částky určené na uspokojování bydlení, stravy, ošatného a dalších pravidelně se opakujících potřeb, ale i uspokojování dalších hmotných a nehmotných potřeb (např. vzdělávání nebo koníčky), které se vyskytují jednorázově (např. pořízení vzdělávacích či zdravotních pomůcek), jsou rozhodná kritéria stanovená podle § 913 ods. 1, 2 o. z., na straně jedné tedy odůvodněné potřeby žalobkyně, na straně druhé možnosti, schopnosti a majetkové poměry žalovaných, na straně všech účastníků pak jejich celková životní úroveň, neboť ta má být u dítěte stejná jako u jeho rodičů (§ 915 ods. 1 o. z.). Určení konkrétní výše výživného je pak věcí volné úvahy soudu, existují však pro ni jisté mantinely, jež vytvořila odborná literatura a soudní praxe. Pro stanovení výše výživného se používala starší metoda doc. Dr. Karla Gerlicha, která v zásadě vycházela pouze z příjmu osoby povinné k placení výživného a dělila jej tak, že tři díly příjmu měly zůstat osobě povinné a jeden díl měl připadat na každou z vyživovacích osob. Nedostatky této metody konkrétně neobjektivitu danou tím, že nebyly zohledněny potřeby oprávněných osob, které objektivně vzrůstají především s věkem, řeší například nová Metodika Ministerstva spravedlnosti, která vychází při určení výživného zejména z příjmu osoby povinné a stanoví jednotlivá věková pásma pro odhad odůvodněných potřeb osob oprávněných, kdy pro osobu oprávněnou starší 16 let (střední škola a vyšší vzdělání) by mělo být výživné určeno při dvou vyživovacích povinnostech ve výši 18 % příjmu povinného. Z uvedeného je zřejmé, že jakékoliv tabulky či jiná vodítka lze považovat pouze za pomůcky pro prvotní přiblížení k hypotetické částce výživného, případně pro kontrolu přiměřenosti výše výživného určeného i s ohledem na další kritéria. Takto zhruba stanoveno (zejména s přihlédnutím k poslednímu pravidlu), z příjmu prvního žalované cca , částka, měsíčně, by výživné mohlo činit až cca , částka, měsíčně (první žalovaný má dvě vyživovací povinnosti) a z příjmu druhé žalované , částka, měsíčně, by výživné mohlo činit až cca , částka, měsíčně bez sociální dávky a cca , částka, měsíčně včetně sociální dávky (druhá žalovaná má dvě vyživovací povinnosti). Tato výše odpovídá, bez zohlednění jiných kritérií, tomu, že žalobkyně studuje vysokou školu.

19. Soud, vzhledem k výše uvedenému, vzal v potaz nejen příjem žalovaných, ale i odůvodněné potřeby žalobkyně, její celkovou životní úroveň, která je dána i tím, že žije sama, stejně tak u žalovaných zvážil jejich životní úroveň, určenou potřebami dalších vyživovacích osob a jejich celkovou majetkovou situací. U žalobkyně soud přihlédl i k tomu, že nelze pro ni stanovit výživné v maximální výši (poměřováno pravidly a metodikou), neboť její potřeby se mohou zvýšit dalšími roky studia na vysoké škole, které v letošním školním roce započala. U prvního žalovaného bylo přihlédnuto i k tomu, že žalobkyni hradí měsíčně telefon.

20. Soud u prvního žalovaného stanovil výživné v částce , částka, měsíčně, která odpovídá kritériím shora uvedeným; v případě druhé žalované stanovil výživné v částce , částka, měsíčně, jak bylo navrhováno žalobkyní. Řízení o určení výživného zletilého dítěte je řízením sporným (u nezletilých dětí se jedná o řízení nesporné), u kterého je soud vázán návrhem (nelze stanovit výživné vyšší, než je požadováno, tak tomu bylo u druhé žalované). Takto vyměřené výživné odpovídá výdělkovým možnostem a schopnostem obou žalovaných, ale i věku a potřebám žalobkyně. Při stanovení výživného soud nebral zřetel na splácení půjček prvním žalovaným, neboť dluhy prvního žalovaného nemohou jít k tíži žalobkyně, která svým jednáním a chováním dluhy prvního žalovaného nezpůsobila. Podle výpočtu prvního žalovaného ve vztahu k jeho výdajům a platu, by musel být každý měsíc v mínusových číslech. Stanovené výživné není v rozporu s dobrými mravy přesto, že žalobkyně se s prvním žalovaným nestýká. Soud se neztotožnil s tvrzením prvního žalovaného, že by žalobkyně mohla pracovat místo studia anebo by mohla studovat jinde, kde by náklady na studium byly nižší.

21. Určením výživného vznikl u prvního žalovaného nedoplatek ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, (žalovaný platil výživné ve výši , částka, měsíčně). Uvedený nedoplatek uložil soud prvnímu žalovanému zaplatit v odpovídajících měsíčních splátkách ve výši , částka, spolu s běžným výživným. Výše splátek vycházela z toho, aby dluh byl uhrazen v horizontu jednoho roku od právní moci rozsudku, když byla zohledněna jeho celková výše. Při určení delší lhůty k plnění musí soud vždy přihlížet k poměrům povinné osoby, k povaze projednávané věci a k důsledkům, které by delší lhůta nebo povolení splátek měly pro věřitele. U druhé žalované nedoplatek na výživném nevznikl, neboť od listopadu 2025 zaplatila stanovené výživné v částce , částka, měsíčně.

22. Ve zbytku u prvního žalovaného, tedy co do rozsahu výživného ve výši , částka, měsíčně od , datum, do , datum, , soud žalobu zamítl, neboť ji neshledal důvodnou.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 ods.1 o.s.ř. Žalobkyně se náhrady nákladů řízení výslovně vzdala.