10 Co 132/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Havlové a soudců Mgr. Vladislavy Poradové a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované , 401 13 Ústí nad Labem zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o náhradu nemajetkové újmy na zdraví, o odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. prosince 2024, č. j. 13 C 291/2022-1117,

I. Rozsudek okresního soudu se: a) ve výroku I. potvrzuje; b) ve výroku II. mění potud, že výše nákladů řízení činí částku 74 913,50 Kč, jinak se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 24 261,70 Kč do třídnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 000 000 Kč (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované k rukám jejího zástupce na nákladech řízení částku 25 727,02 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto rozhodl soud prvního stupně o žalobě ze dne 27. 6. 2022, kterou se žalobkyně domáhala původně proti třem lékařkám oční kliniky Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, a to , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , tituly před jménem, , jméno FO, (dále též jen „tři lékařky“) náhrady nemajetkové újmy na zdraví za nesprávně provedený lékařský zákrok levého oka (operace katarakty) dne 23. 7. 2014, za nesprávné postupy před tímto zákrokem, kdy zejména žalobkyni nebylo provedeno předoperační vyšetření, nebylo přihlédnuto k jejímu diabetu při stanovení času operace, nebyl dodržen klidový režim před operací, operace byla provedena bez informovaného souhlasu a za nedostatečnou pooperační péči, kdy postup lékařek označuje jako nedbalý a neodborný. Žalobkyně tvrdila způsobení fyzické a duševní újmy na zdraví v důsledku zanedbání zdravotní péče při operaci levého oka, které má trvale poškozené. Po několika úpravách žalobního petitu nakonec (od 27. 11. 2024) žalobkyně požadovala náhradu fyzické újmy ve výši 700 000 Kč a psychické újmy ve výši 300 000 Kč, tj. celkem částku 1 000 000 Kč. Výši nároku žalobkyně odvíjela od své volné úvahy a srovnatelných případů řešených soudem, které blíže neoznačila.

3. Jde-li o procesní vývoj (jak vyplývá z obsahu spisu a odůvodnění napadeného rozsudku), při informativním výslechu žalobkyně konaném před soudem prvního stupně 17. 10. 2022 za účelem odstranění vad žaloby žalobkyně označila jako žalovanou , právnická osoba, ., IČO , IČO žalované, , sídlem , Adresa žalované, , , adresa, (tj. žalovanou), po které se domáhala náhrady újmy na zdraví ve výši 800 000 Kč. V následné písemné komunikaci (podání žalobkyně ze dne 3. 11. 2022, 23. 11. 2022 a 28. 11. 2022) žalobkyně znovu uváděla, že žalobu podává proti třem lékařkám , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a primářce , tituly před jménem, , jméno FO, , nikoli proti , právnická osoba, . Usnesením ze dne 6. 1. 2023 vyzval soud prvního stupně žalobkyni k označení subjektu, který bude vystupovat na straně žalované, a k vymezení žalobního petitu. Podáním ze dne 6. 2. 2023 žalobkyně sdělila, že žalobu podává proti třem lékařkám s tím, že po každé z prvních dvou lékařek požaduje zaplacení 300 000 Kč a po třetí lékařce (primářce) 400 000 Kč. Usnesením ze dne 9. 2. 2023, č. j. 13 C 291/2022-415, které nabylo právní moci 8. 3. 2023, připustil soud prvního stupně, aby z řízení vystoupila , Jméno žalované, . a na její místo nastoupily tři lékařky. Při jednání konaném dne 3. 5. 2023 poté, co právní zástupce v té době žalovaných třech lékařek namítl nedostatek jejich pasivní legitimace a navrhl zamítnutí žaloby, žalobkyně výslovně uvedla, že nechce nadále pokračovat ve sporu proti třem lékařkám, navrhla jejich vystoupení z řízení a na jejich místo vstup , právnická osoba, . s tím, že spor se týká odštěpného závodu , právnická osoba, ., , Anonymizováno, , podezřelý výraz, v , adresa, , o. z. Usnesením ze dne 19. 5. 2023, č. j. 13 C 291/2022-504, které nabylo právní moci 21. 6. 2023, připustil soud prvního stupně, aby z řízení vystoupily dosavadní žalované (tj. tři lékařky) a na jejich místo nastoupila , Jméno žalované, . (tj. žalovaná) a rozhodl o uložení povinnosti žalobkyně nahradit třem lékařkám náklady řízení; usnesení bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 2. 2024, č. j. 11 Co 167/2023. V následných podáních ze dne 31. 5. 2023 a 3. 6. 2023 žalovaná opětovně uváděla, že žalovanou stranou zůstávají tři lékařky s tím, že žádný návrh na záměnu na žalované straně neučinila. Usnesením ze dne 13. 6. 2023, č. j. 13 C 291/2022-612, které nabylo právní moci 3. 7. 2023, rozhodl soud prvního stupně o ustanovení opatrovníka žalobkyni podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), z důvodu neschopnosti srozumitelně se vyjadřovat. Při jednání konaném dne 4. 9. 2024 žalobkyně uvedla, že na straně žalované mají vystupovat tři lékařky s tím, že po , tituly před jménem, , jméno FO, požadovala náhradu psychické újmy ve výši 400 000 Kč a po , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, náhradu po 300 000 Kč představující odškodnění újmy psychické (150 000 Kč) a bolestné a ztížení společenského uplatnění (150 000 Kč). Žalovaná , právnická osoba, . se záměnou na straně žalované nesouhlasila s tím, že má pasivní legitimaci. Usnesením ze dne 30. 9. 2024, č. j. 13 C 291/2022-1021, které nabylo právní moci 23. 10. 2024, soud prvního stupně zamítl návrh žalobkyně na záměnu účastníka řízení na straně žalované a nadále jednal s , právnická osoba, ., jakožto se žalovanou.

4. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, a to zejména z důvodu promlčení žalovaného nároku, kdy se žalobkyně vyjádřila tak, že o způsobených újmách věděla hned dne 23. 7. 2014.

5. Soud prvního stupně se předně zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou. Odkázal přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1201/2020, podle kterého, jestliže je v řízení uplatněna námitka promlčení, má se soud v souladu se zásadou hospodárnosti řízení přednostně zabývat otázkou promlčení, a nikoliv nárokem samotným. S ohledem na tvrzený vznik újmy dne 23. 7. 2014 vycházel z hlediska právního posouzení ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“ - § 3028 odst. 1 o. z.), a to konkrétně z jeho ustanovení § 609, § 610 odst. 1, § 611, § 612, § 619 odst. 1, 2, § 620 odst. 1 a § 629 odst. 1.

6. Soud prvního stupně vycházel z toho, že žalobkyně u něj uplatnila nárok žalobou doručenou dne 27. 6. 2022; že požaduje odškodnění újmy na zdraví z události ze dne 23. 7. 2014 spočívající ve vytrpěných bolestech a duševních útrapách, což lze podřadit pod § 2956 a 2958 o. z.; a že při jednání dne 19. 6. 2024 se žalobkyně jednoznačně vyjádřila, že se o újmě spočívající v poškození zraku, bolestech s tím spojených, o újmě psychické, protiprávním jednání (nesprávně provedeném výkonu), druhu a rozsahu újmy, i o tom, kdo za újmu odpovídá, dozvěděla dne 23. 7. 2014 (záhy po operativním výkonu). Vyjádřila se tak, že již 23. 7. 2014 věděla, že výkon byl chybný, neodborně provedený. Újmu psychickou datovala také od 23. 7. 2014 (resp. od roku 2014), kdy se začala cítit smutně, byla znepokojená neúspěchem operace, utrpěla diabetický třes, byť je osobou psychicky odolnou a silnou. Podle závěru soudu prvního stupně by tak tříletá promlčecí lhůta uplynula dne 23. 7. 2017, kdy nejpozději mohla žalobkyně uplatnit své právo u soudu. Pokud by soud prvního stupně připustil, že žalobkyně následně po výkonu zjišťovala informace na různých odborných pracovištích a tento proces ukončila v roce 2016, pak i v tomto případě v době podání žaloby tříletá promlčecí lhůta nepochybně uplynula (v roce 2019). Přihlédl i ke skutečnosti, že žalobkyně byla od 25. 7. 2017 do září 2018 zastoupena advokátem , tituly před jménem, , jméno FO, , který jí poskytoval právní pomoc v řešení předmětné záležitosti (poskytování lékařské péče žalobkyni na oční klinice , Anonymizováno, , podezřelý výraz, v , adresa, ), přičemž se zástupcem žalobkyně, žalobkyní a žalovanou se uskutečnila dne 13. 8. 2018 vzájemná schůzka, přesto ani v tuto dobu žalobkyně žalobu na náhradu nemajetkové újmy na zdraví nepodala, ačkoli nepochybně disponovala informacemi pro její podání. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně disponovala v letech 2014, 2016 i mezi lety 2017 až 2018, kdy byla právně zastoupena, informacemi, které byly způsobilé zahájit občanské soudní řízení s nárokem na odškodnění újmy na zdraví, žalobu však podala až dne 27. 6. 2022, tedy po marném uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Námitku promlčení proto shledal důvodnou, a jelikož nelze promlčené právo přiznat, žalobu zamítl. Uplatnění námitky promlčení přitom neshledal v rozporu s dobrými mravy, když takový rozpor nelze dovozovat z okolností a důvodů spojených pouze s uplatněným nárokem, ale z okolností, za nichž byla tato námitka uplatněna (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2648/2003).

7. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), když neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání v řízení úspěšné žalované nákladů řízení (§ 150 o. s. ř.). Konstatoval, že žalobkyně, jakožto osoba svéprávná, vysokoškolsky vzdělaná, zahájila soudní řízení za okolností jí vylíčených, kdy musela vnímat postoj žalované, i opakovaně vznesenou a zdůrazňovanou námitku promlčení nároku a i námitku nedostatku pasivní legitimace, byly-li žalovány tři lékařky; přesto žalobkyně na žalobě trvala. Soud prvního stupně uvedl, že hodnota sporu byla vyjádřena částkou 1 000 000 Kč, stanovenou laickou, velmi volnou úvahou. Podle názoru soudu prvního stupně nemůže takto stanovená částka reálně odrážet předmět řízení. Proto, vědom si nálezů Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3281/22 a sp. zn. III. ÚS 2040/2022, se v poměrech projednávané věci odchýlil od právního názoru Ústavního soudu a nestanovil hodnotu sporu dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), ale podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu částkou 50 000 Kč, čemuž odpovídá úkon právní služby ve výši 3 100 Kč. Celkové náklady řízení žalované vyčíslil soud prvního stupně částkou 25 727,02 Kč sestávající z odměny a náhrad advokáta a cestovného, včetně daně z přidané hodnoty.

8. Proti tomuto rozsudku podaly odvolání obě účastnice řízení.

9. Žalobkyně se odvolala do celého rozsudku soudu prvního stupně, neboť s ním nesouhlasila. Vytýkala soudu prvního stupně, že neřešil její žalobu z 27. 6. 2022 a nezabýval se jejími důkazními materiály (přijímací protokoly, propouštěcí zprávy, informované souhlasy, operační protokoly). Namítala (ve stručnosti řečeno), že , právnická osoba, . nikdy nežalovala o zaplacení 1 000 000 Kč. Jedenáct a půl roku se domáhá toho, aby tři lékařky přiznaly svá pochybení, která podrobně rozvedla. Žádný návrh na změnu žaloby nikdy nepodala. Nikdy se nedomáhala náhrady újmy na zdraví, soud prvního stupně měl nejdříve vyřešit fyzickou a duševní újmu na zdraví. Namítala, že „vygenerovaný“ opatrovník , tituly před jménem, , adresa, jí nikdy řádně nezastupoval, ale pracoval ve službách soudkyně soudu prvního stupně. Uvedla, že již během bolestné fakoemulzifikace dne 23. 7. 2014 byla přesvědčena o potížích s levým okem, a to v porovnání s předchozí operací pravého oka dne 9. 7. 2014. Dne 23. 7. 2014 došlo k trvalému poškození jejího levého oka. S promlčením nároku nesouhlasí s tím, že nebyly uvedeny náležitosti, které mají být promlčeny. Rozsudek je podle názoru žalobkyně „snůškou nepravd“.

10. Opatrovník žalobkyně doplnil odvolání žalobkyně tak, že podle jeho názoru není nárok žalobkyně promlčený. Uvedl, že lze souhlasit s tím, že lékařský výkon, jehož následkem žalobkyni vznikla újma na zdraví, byl proveden dne 23. 7. 2014 a že při jednání dne 19. 6. 2024 se žalobkyně vyjádřila tak, že již 23. 7. 2014 věděla, že výkon byl proveden nesprávně a téhož dne se dozvěděla i o druhu a rozsahu újmy. Takové sdělení však nemůže odpovídat skutečnosti, když dne 23. 7. 2014 nemohla žalobkyně objektivně vědět, že lékařský výkon jí byl proveden nesprávně a že jí byla způsobena újma. Z okolnosti, že měla „vodnaté“ oko a bylo jí říznuto do rohovky, však nelze bez dalšího dovozovat nesprávnost zákroku. Informaci o „říznutí“ do rohovky nemohla mít k dispozici, nebyla potvrzena ani následně. Opatrovník uvedl, že povědomost o tom, že k poškození došlo při fakoemulzifikaci dne 23. 7. 2014, nezískala žalobkyně toho dne, ale až po absolvování mnohaletého zjišťování údajů a poznatků. V době zastoupení žalobkyně advokátem , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, neměla žalobkyně důvod podat žalobu ať již proto, že újmu v té době neměla nebo nebyla zjištěna nebo nedisponovala dalšími potřebnými údaji pro její podání, jinak by jistě za pomoci tohoto právního zástupce, při své enormní pečlivosti žalobu podala. Na to, že shromažďovala údaje o újmě, jejím způsobení a rozsahu lze usuzovat i z toho, že věnovala pozornost různým subjektům, např. České lékařské komoře a shromažďovala podklady zahrnující odborné zkoumání jejího zraku. Pokud podala žalobu dne 27. 6. 2022, učinila tak včas, protože až v té době měla nezbytné informace, aby žalobu mohla podat. Má za to, že je třeba nárok věcně projednat. Žalobkyně ve svých podáních označuje lékařky, které se podílely na zákroku, a to proto, že tyto lékařky jsou, resp. byly v pracovním poměru se žalovanou. Navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

11. Žalovaná se odvolala pouze proti nákladovému výroku II. rozsudku soudu prvního stupně; s výrokem I. vyslovila souhlas a navrhla jeho potvrzení. Jde-li o napadený výrok II., žalovaná zásadně nesouhlasila s názorem soudu prvního stupně, že tarifní hodnotu nelze stanovit jako výši peněžité částky, kterou žalobkyně po žalované v řízení požadovala zaplatit (dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu), ale že je třeba vycházet z „náhradní“ tarifní hodnoty stanovené dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Uvedla, že v předmětné věci je nepochybné, čeho se žalobkyně od samého počátku řízení domáhá (při podání žaloby to byla částka 800 000 Kč a následně částka 1 000 000 Kč). O těchto částkách soud prvního stupně jednal, opakovaně se žalobkyně dotazoval, zda tyto skutečně požaduje, připustil i změnu žaloby v tomto směru a následně o žalované částce 1 000 000 Kč rozhodoval. Odkázala na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně na nálezy sp. zn. I. ÚS 3281/22 a sp. zn. III. ÚS 2040/22, ve kterých Ústavní soud vyjádřil naprosto jasně svůj právní názor na tuto problematiku, a to že je-li předmětem řízení plnění ocenitelné penězi, je třeba při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupovat primárně dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu a nelze vycházet z tarifní hodnoty stanovené v § 9 advokátního tarifu. Žalované není jasné, co vedlo soud prvního stupně k závěru, který je v rozporu se závěry Ústavního soudu. Uvedla, že se v dané věci ocitla v pozici žalované celkem 2x (dvakrát došlo k výměně účastníků na straně žalované), kdy již při prvním jednání před soudem prvního stupně dne 19. 6. 2024 žalovaná vznesla námitku promlčení, když skutkové okolnosti tvrzené žalobkyní vznesení této námitky zcela odůvodňovaly. Soud prvního stupně o této námitce nerozhodl, až tak i s ohledem na procesní ekonomii učinit měl. Následně žalovaná tuto námitku vznesla u každého z dalších ústních jednání před soudem prvního stupně, který se jí zabýval až ve vydaném rozsudku. Žalovaná tak byla nucena vynaložit náklady na své právní zastoupení před soudem ve výši, která zcela odpovídá advokátnímu tarifu a je v souladu s ustálenou judikaturou. Podle jejího názoru neexistuje žádný právní důvod pro to, aby jí náhrada jejího právního zastoupení ve věci nebyla přiznána ve výši, v jaké byla uplatněna a vyčíslena. Dle Ústavního soudu je provedená změna výpočtu při náhradě nákladů řízení zásahem do vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhla změnu výroku II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že jí bude přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 86 351,50 Kč, kterou v řízení před soudem prvního stupně uplatnila.

12. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobami k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.), jsou přípustná (§ 201, § 202 o. s. ř.), byla podána v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, a to spolu s řízením jeho vydání předcházejícím podle § 212 a § 212a o. s. ř., k projednání odvolání nařídil jednání a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné a odvolání žalované důvodné je.

13. Odvolací soud neshledal žádná procesní pochybení ze strany soudu prvního stupně, ani žádné jiné vady řízení, které by mohly mít za následek vydání nesprávného rozhodnutí ve věci, což by bez dalšího vedlo ke zrušení napadeného rozsudku [§ 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.].

14. Pokud žalobkyně opakovaně namítala, že , právnická osoba, . (žalovanou) nikdy nežalovala, tak s tímto jejím argumentem nelze souhlasit, neboť z obsahu spisu vyplývá opak (viz bod 3. odůvodnění tohoto rozsudku). K připuštění záměny na straně žalované došlo naposled usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 5. 2023, které nabylo právní moci dne 21. 6. 2023, a od té doby je žalovaná účastnicí řízení. Poslední návrh žalobkyně na změnu účastenství na straně žalované byl pravomocným usnesením soudu prvního stupně ze dne 30. 9. 2024 zamítnut, neboť žalovaná se záměnou účastníků nesouhlasila. Nutno dodat, že pokud by měl být někdo odpovědný za tvrzenou nemajetkovou újmu žalobkyně na zdraví spojenou s nevydařenou operací levého oka provedenou na oční klinice , Anonymizováno, , podezřelý výraz, v , adresa, , v případě prokázání této odpovědnosti, byla by to jedině , Jméno žalované, ., tedy žalovaná a nikoli tři lékařky, které se přímo na zákroku podílely. Tyto lékařky hmotněprávní odpovědnost za případnou nemajetkovou újmu na zdraví způsobenou žalobkyni nést nemohou, neboť v době inkriminovaného zákroku byly zaměstnankyněmi žalované. Je tak třeba uzavřít, že žalovaná, jakožto zaměstnavatelka tří lékařek, je subjektem, který je pasivně věcně legitimován v daném sporu.

15. Při hodnocení odvoláním napadeného rozsudku lze konstatovat, že soud prvního stupně se nejprve zcela správně zabýval vznesenou námitkou promlčení, kterou posoudil a vyhodnotil v souladu s právní úpravou obsaženou v občanském zákoníku (zákonu č. 89/2012 Sb.) a zaujal právní závěry, které považuje odvolací soud za zcela správné a pro stručnost na ně odkazuje. Soud prvního stupně postupoval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, kdy podle zásady hospodárnosti řízení nejprve posuzoval námitku promlčení nároku, neboť v případě naplnění podmínek promlčení by zkoumání existence nároku bylo zcela neúčelné, a jakýkoliv závěr o existenci či neexistenci žalovaného nároku by s ohledem na jeho promlčení vedl k zamítnutí žaloby. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že subjektivní promlčecí lhůta u práva na náhradu škody běží od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a osobě povinné k její náhradě, nebo kdy se o těchto skutečnostech měl a mohl dozvědět. Poškozený se dozví o škodě tehdy, když zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně (přibližně) i její rozsah (tak, aby bylo možné určit přibližně výši škody v penězích). Znalost poškozeného o osobě škůdce se váže k okamžiku, kdy obdržel informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek, která konkrétní osoba je za škodu odpovědná. Nemusí jít přímo o zjištění; postačuje, aby skutkové okolnosti, kterými poškozený disponuje, byly způsobilé takový závěr o možné odpovědnosti určitého subjektu učinit, nejde tedy o nezpochybnitelnou jistotu v určení odpovědné osoby (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 25 Cdo 61/2003). V rozsudku ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. 25 Cdo 359/2005, pak Nejvyšší soud formuloval závěr, že po osobě, která ví o vzniku škody, lze požadovat, aby nárok u soudu uplatnila, jakmile má k dispozici takové informace o vzniku škody, v jejichž světle se jeví odpovědnost určité konkrétní osoby dostatečně pravděpodobnou. Soud prvního stupně se od těchto závěrů v projednávané věci neodchýlil.

16. Odvolací soud souhlasí s vyhodnocením námitky promlčení jako důvodné, neboť v posuzované věci zjevně došlo k promlčení práva na uplatněnou náhradu nemajetkové újmy na zdraví. Žalobkyně nárok uplatnila u soudu prvního stupně dne 27. 6. 2022, opakovaně v průběhu řízení uváděla, že získala vědomost o způsobené škodě (újmě) a o tom, kdo za ni odpovídá, okamžitě po zákroku, který jí byl proveden dne 23. 7. 2014. Tříletá promlčecí lhůta v době podání žaloby tak dávno uplynula. Tato promlčecí lhůta uplynula i pokud by byl její počátek stanoven na rok 2016, resp. 2018, jak namítal opatrovník žalobkyně. Vzhledem ke zřejmému promlčení žalobního nároku se soud prvního stupně správně nezabýval žalobou po věcné stránce, tedy tím, zda byly splněny zákonné předpoklady pro přiznání práva na náhradu nemajetkové újmy na zdraví, ale bez dalšího žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v meritorním výroku I. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

18. Jde-li o rozhodnutí o nákladech řízení, soud prvního stupně o nich rozhodl správně podle úspěchu ve věci ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a přisoudil je v řízení úspěšné žalované. Žalovaná byla po celou dobu svého účastenství v řízení zastoupena advokátem, jehož úkony právní služby a hotové výdaje lze považovat, s ohledem na nikoli jednoduchý předmět řízení o náhradu nemajetkové újmy na zdraví, za účelně vynaložené na obranu proti nedůvodně podané žalobě. Odvolací soud je rovněž názoru, že podmínky pro aplikaci výjimečného ustanovení § 150 o. s. ř. nejsou v posuzované věci splněny.

19. Co se týče výše těchto nákladů, tak nelze souhlasit s postupem soudu prvního stupně, který v rozporu s judikaturou Ústavního soudu nevycházel při stanovení odměny za právní zastoupení z tarifní hodnoty dle ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu, ale z částky 50 000 Kč dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, které nelze v posuzované věci aplikovat. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2358/24, ze dne 19. 11. 2024, pojednávajícím o tarifní hodnotě, je-li předmětem řízení věc penězi ocenitelná, je-li předmětem řízení výše pojistného plnění za nemajetkovou újmu na zdraví (odčinění bolestí a ztížení společenského uplatnění), která byla za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. považována za škodu (majetkovou újmu), je při určení výše náhrady nákladů řízení třeba postupovat i za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a nikoliv z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4 písm. a) téhož předpisu jako u jiných náhrad nemajetkové újmy na osobnostních právech. Opačný postup může znamenat porušení ústavně zaručených práv na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Ze systematiky advokátního tarifu i dikce jeho jednotlivých ustanovení vyplývá, že je-li předmětem řízení plnění ocenitelné penězi, je třeba při určení výše náhrady nákladů řízení postupovat primárně podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu a nelze vycházet z tarifní hodnoty věci stanovené v § 9 advokátního tarifu. K náhradnímu kritériu určení tarifní hodnoty podle § 9 advokátního tarifu je potřeba přistupovat jako k tzv. zbytkovému ustanovení a výjimce z pravidla. Totéž platí i v případě, že předmětem řízení je náhrada nemajetkové újmy na zdraví (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2023 sp. zn. I. ÚS 3281/22, ze dne 13. 12. 2023 sp. zn. III. ÚS 2040/22 a ze dne 22. 5. 2024 sp. zn. II. ÚS 3192/23). Podle čl. 89 odst. 2 Ústavy jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby.

20. V posuzované věci žalobkyně požadovala náhradu nemajetkové újmy nejprve ve výši 800 000 Kč a od 27. 11. 2024 ve výši 1 000 000 Kč. Penězi ocenitelný předmět řízení tak byl od počátku řízení znám. Požadovaná výše peněžitého plnění je tak tarifní hodnotu rozhodnou pro určení odměny za zastoupení žalované advokátem podle advokátního tarifu.

21. Za řízení před soudem prvního stupně žalované náleží náhrada nákladů řízení, sestávající z mimosmluvní odměny za právní zastoupení advokátem podle § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 advokátního tarifu, za čtyři úkony právní služby učiněné do 26. 11. 2024 [převzetí a příprava zastoupení, účast na jednáních ve dnech 19. 6. 2024 a 4. 9. 2024, které přesáhlo 2 hodiny - § 11 odst. 1 písm. a), g) advokátního tarifu] z tarifní hodnoty 800 000 Kč po 11 500 Kč, tj. částky 46 000 Kč; za jeden úkon právní služby [účast na jednání dne 27. 11. 2024 - § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] z tarifní hodnoty 1 000 000 Kč za 12 300 Kč; ze čtyř režijních paušálů po 300 Kč, tj. částky 1 200 Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu); cestovného k jednáním před soudem prvního stupně z Litoměřic do Ústí nad Labem a zpět osobním automobilem tov. zn. Škoda Kodiaq, reg. zn. , SPZ, , při ujetí 4 x 50 km, při průměrné spotřebě motorové nafty 6,4 l/100 km, při vyhláškové ceně této pohonné hmoty 38,70 Kč/1 l (vyhl. č. 398/2023 Sb.), při paušální sazbě 5,60 Kč/1 km, tj. ve výši 1 612 Kč; náhrady za promeškaný čas za 8 půlhodin po 100 Kč, tj. ve výši 800 Kč [§ 14 odst. 1 písm a), 3 advokátního tarifu] a náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ze součtu odměny a hotových výdajů ve výši 13 001,50 Kč. Celkem se jedná o náklady řízení ve výši 74 913,50 Kč, které je žalobkyně povinna zaplatit žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř.).

22. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., o nákladech řízení, změnil za analogického užití § 220 odst. l písm. a) o. s. ř. v rozsahu uvedeném ve výroku I. písm. b) tohoto rozsudku, tj. co do výše přiznané náhrady nákladů řízení. Jinak tento výrok co do základu nároku na náhradu nákladů řízení, lhůty k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a platebního místa (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že je přiznal taktéž procesně úspěšné žalované. Tyto náklady jsou tvořeny mimosmluvní odměnou advokáta podle § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, za dva úkony právní služby [odvolání do nákladů řízení a účast na odvolacím jednání - § 11 odst. 1 písm. g), odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025] z tarifní hodnoty 1 000 000 Kč ve výši 18 450 Kč (6 150 Kč + 12 300 Kč); dvěma režijními paušály po 450 Kč, tj. ve výši 900 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025; cestovným k jednání před odvolacím soudem z Litoměřic do Ústí nad Labem a zpět, osobním automobilem tov. zn. Škoda Kodiaq, reg. zn. , SPZ, , při ujetí 50 km, při průměrné spotřebě motorové nafty 6,4 l/100 km, při vyhláškové ceně této pohonné hmoty 34,70 Kč/1 l (vyhl. č. 475/2024 Sb.), při paušální sazbě 5,80 Kč/1 km, ve výši 401 Kč; náhradou za promeškaný čas strávený cestou k odvolacímu jednání v rozsahu dvou půlhodin po 150 Kč, tj. ve výši 300 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 a náhradou za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ze součtu odměny a hotových výdajů ve výši 4 210,70 Kč. Celkem tak náklady vynaložené žalovanou v odvolacím řízení představují částku 24 261,70 Kč, kterou je jí žalobkyně povinna zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 211 o. s. ř.)