10 Co 145/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Brádky a soudců Mgr. Jany Havlové a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně , právně zastoupené Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Jméno advokáta proti žalované Jméno žalované , narozené dne Datum narození žalované , bytem Adresa žalované , pro zaplacení 73 686,20 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2024, č. j. 34 C 288/2024-48,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku V. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 703,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 703,80 Kč od 30. 6. 2024 do zaplacení; ve zbytku zůstává napadený výrok nedotčen.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , na nákladech odvolacího řízení částku 2 573 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Ústí nad Labem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 12 655 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 655 Kč od 30. 6. 2024 do zaplacení (výrok I.), částku 6 621,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 621,20 Kč od 30. 6. 2024 do zaplacení (výrok IV.). Žalobu co do částky ve výši 12 819 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 145,96 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 826,65 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 856 Kč od 28. 9. 2023 do 29. 6. 2024, úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 13 856 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 201 Kč od 30. 6. 2024 do zaplacení (výrok II.), a co do částky ve výši 3 803 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 684,10 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 464,95 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 577,88 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 2 577,88 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení (výrok III.), a co do částky ve výši 37 788 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 142,36 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 18 396,67 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 877,18 Kč od 28. 9. 2023 do 29. 6. 2024, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 24 877,18 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonným útokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 255,98 Kč od 30. 6. 2024 do zaplacení (výrok V.), zamítl. O nákladech řízení rozhodl tak, že se žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznává (výrok VI.).

2. Okresní soud vycházel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřel se žalovanou smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejichž základě poskytl žalované v hotovosti celkem 58 000 Kč, resp. částku 36 000 Kč na základě smlouvy ze dne , datum, , částku 6 000 Kč na základě smlouvy ze dne , datum, a částku 16 000 Kč na základě smlouvy ze dne , datum, , přičemž tyto částky se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit ve splátkách spolu s úroky a poplatky ve smlouvách sjednanými. Žalovaná se ohledně splátek úvěrů ocitla v prodlení, přičemž za dobu trvání smluvního vztahu uhradila částku 27 675 Kč (na základě smlouvy ze dne , datum, ), částku 6 468 Kč (na základě smlouvy ze dne , datum, ) a částku 3 345 Kč (na základě smlouvy ze dne , datum, ). K postoupení pohledávek z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni došlo na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, přičemž poukazovala na to, že smlouva ze dne , datum, je jednak neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jednak právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím zápůjčky neprověřoval schopnost žalované tuto řádně splácet.

4. Písemně uzavřené smlouvy okresní soud posuzoval dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), konkrétně dle § 2390 a násl., přičemž jejich sjednání hodnotil v intencích § 75, § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2019 (dále jen „ZSÚ“) a dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neprovedl dostatečnou kontrolu úvěruschopnosti žalované, neboť se při schvalování úvěrů spoléhal pouze na informace uvedené žalovanou v zákaznické kartě, přičemž skutečnou výši příjmů a výdajů žalované si žádným způsobem neověřil. V důsledku této rezignace právního předchůdce žalobkyně nezbylo okresnímu soudu než prohlásit uzavřené smlouvy za absolutně neplatné dle § 87 odst. 1 ZSÚ a ve smyslu § 588 o. z.

5. Okresní soud současně podle § 87 odst. 1 ZSÚ nároku žalobkyně částečně vyhověl, a to co do uložení povinnosti žalované vrátit žalobkyni poskytnuté jistiny, a to při zohlednění částečných úhrad ze strany žalované. Pokud jde o smlouvu ze dne , datum, , žalovaná na tuto provedla úhradu v celkové výši 6 468 Kč, a tedy čerpanou jistinu ve výši 6 000 Kč uhradila zcela. Nárok žalobkyně plynoucí ze smlouvy uzavřené dne , datum, byl proto soudem zamítnut v celém rozsahu. Pokud jde o smlouvu ze dne , datum, , okresní soud žalovanou zavázal k úhradě rozdílu mezi čerpanou částkou ve výši 16 000 Kč a částečnou úhradou ve výši 3 345 Kč, tedy k zaplacení částky 12 655 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

6. Pokud jde o smlouvu ze dne , datum, , žalovaná na tuto provedla úhradu v celkové výši 27 675 Kč, okresní soud žalovanou zavázal k úhradě rozdílu mezi čerpanou částkou ve výši 36 000 Kč a částečnou úhradou ve výši 11 121,82 Kč (částka započítaná žalobkyní na jistinu) a 18 255,98 Kč (částka započítaná žalobkyní na poplatek a úrok), tedy k zaplacení částky 6 621,20 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Okresní soud v tomto případě uvedl, že vycházel z tvrzení žalobkyně, podle něhož žalovaná na souhrnném poplatku uhradila částku 18 255,98 Kč, nikoliv částku 16 553,18 Kč.

7. Zákonný úrok z prodlení z částek, ohledně nichž okresní soud žalobě vyhověl, byl s ohledem na to, že smlouvy byly shledány absolutně neplatnými, přiznán dle § 87 odst. 1 ZSÚ a § 1958 odst. 2 o. z. Dobu splatnosti určil jako den následující po doručení žaloby žalované, tj. 29. 6. 2024, následujícím dnem, tj. 30. 6. 2024, se žalovaná ocitla v prodlení se zaplacením žalované částky, tudíž žalobkyni od toho dne vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení.

8. Výrok o nákladech soud prvního stupně odůvodnil § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když dospěl k závěru, že úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly.

9. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, a to co do části výroku V. Namítala, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění ve vztahu ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, , když žalovanou zavázal k zaplacení částky 6 621,20 Kč, neboť žalovaná na čerpanou částku ve výši 36 000 Kč uhradila 27 675 Kč, rozdíl mezi částkami správně činí 8 325 Kč. Úhrada žalované ve výši 27 675 Kč plyne z tvrzení žalobkyně, i z předložené tabulky umoření. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že zaváže žalovanou k zaplacení částky 1 703,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 30. 6. 2024 do zaplacení, jakožto rozdílu mezi nesprávně určenou částkou ve výši 6 621,20 Kč a požadovanou částkou ve výši 8 325 Kč.

10. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

11. Vzhledem k tomu, že o odvolání bylo možné rozhodnout bez nařízení jednání, neboť toto bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a v odvolacím řízení nebylo třeba provádět dokazování, vyzval odvolací soud usnesením ze dne 10. 7. 2025, č. j. 10 Co 145/2025-66 obě účastnice řízení, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřily, zda souhlasí s tím, aby o odvolání žalobkyně bylo rozhodnuto bez nařízení jednání; připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání souhlasí. Žádná z účastnic se k výzvě odvolacího soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud má proto za to, že proti rozhodnutí o odvolání žalobkyně bez nařízení jednání ani jedna z účastnic nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř.).

12. Po zjištění, že odvolání do části výroku V. rozsudku okresního soudu je přípustné (§ 201 o. s. ř., § 202 odst. 2 o. s. ř. arg. a contrario), bylo podáno oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), odvolací soud, aniž k jeho projednání nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), v mezích, v nichž se žalobkyně domáhá jeho přezkumu, tj. v části zamítavého výroku V. (v ostatních odvoláním nenapadených výrocích zůstává rozsudek okresního soudu tímto rozhodnutím odvolacího soudu nedotčen) a odvolání shledal důvodným.

13. Řízení před okresním soudem netrpí vadami, jež by mohly mít za následek vydání nesprávného rozhodnutí ve věci. Ostatně odvolatelka ani žádné takové vady nenamítala. Se závěry okresního soudu, které jej vedly k vydání rozhodnutí o částečné důvodnosti podané žaloby, se odvolací soud ztotožnil, neboť okresní soud dostál požadavkům kladeným na odůvodnění rozsudku, provedl dokazování v potřebném rozsahu pro posouzení skutkového stavu, jenž postačoval pro právní posouzení věci a uvedl, jaká konkrétní ustanovení právních předpisů použil.

14. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Okresní soud v posuzované věci správně zjistil, že mezi účastníky (resp. mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou) byly uzavřeny celkem tři smlouvy o spotřebitelském úvěru, které byly z důvodu porušení povinnosti právního předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně přezkoumat úvěruschopnost žalované shledány absolutně neplatnými. S ohledem na tuto skutečnost rovněž správně uzavřel, že žalobkyni vzniklo právo na vrácení plnění poskytnuté žalované z neplatných úvěrových smluv, a to včetně úroku z prodlení. Okresní soud však pochybil v části týkající se posouzení výše bezdůvodného obohacení žalované ve vztahu ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, .

19. Dospěl ke správnému závěru, že právní předchůdce žalobkyně poskytl na jejím základě žalované v hotovosti částku 36 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednaným úrokem, a poplatky v celkové výši 34 692 Kč (sestávající z úroku ve výši 11 865 Kč, částky za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 13 327 Kč a z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 9 500 Kč). Z tabulky umoření okresní soud zjistil, že žalovaná na tento závazek uhradila celkem 27 675 Kč, přičemž 11 121,82 Kč bylo žalobkyní použilo na úhradu jistiny a 16 553,18 Kč na úhradu úroků a poplatků. Okresní soud však při stanovení výše bezdůvodného obohacení žalované ve vztahu ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že souhrnný poplatek činil 37 788 Kč, nikoliv 34 692 Kč, a že ke dni 14. 10. 2020 činil dlužný poplatek částku 19 532,02 Kč (tj. na poplatek bylo uhrazeno 18 255,98 Kč, nikoliv 16 553,18 Kč), poté nebylo žalovanou na pohledávku uhrazeno ničeho. Po této úvaze dospěl k nesprávnému závěru, že výše bezdůvodného obohacení žalované činí 6 621,20 Kč (36 000 Kč - 11 121,82 Kč – 18 255,98 Kč; do výpočtu dále promítl skutečnost, že žalobkyně na jistině požadovala o 1 Kč méně).

20. Odvolací soud nemohl přistoupit k závěru okresního soudu o výši bezdůvodného obohacení v částce 6 621,20 Kč, a zcela přisvědčil námitce odvolatelky. Přestože žalobkyně v žalobě i ve vyjádření ze dne 4. 12. 2024 skutečně uváděla, že souhrnný poplatek činil 37 788 Kč, a úhrada poplatku činila 18 255,98 Kč, je zřejmé, že se v tomto případě jednalo o pouhou písařskou chybu. Tato skutečnost plyne již ze samotné žaloby a z vyjádření ze dne 4. 12. 2024, v nichž žalobkyně uváděla částky, z nichž měl souhrnný poplatek sestávat, které po sečtení činily 34 692 Kč, nikoliv 37 788 Kč. Dále v obou podáních žalobkyně uvádí, že celková úhrada ze strany žalované činila 27 675 Kč, přičemž sestávala z částky 11 122,82 Kč, započítané na jistinu (resp. z částky 11 121,82 Kč, jak vyplývá z tabulky umoření) a z částky 16 552,18 Kč, započítané na poplatek a úrok (resp. z částky 16 553,18 Kč, jak vyplývá z tabulky umoření). Uvedené částky plynou i z provedených listinných důkazů (ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, a z tabulky umoření) a odvolací soud o nich nemá žádných pochybností. Vzhledem k tomu, že žalovaná na čerpanou částku ve výši 36 000 Kč uhradila 27 675 Kč, činí rozdíl mezi částkami 8 325 Kč, nikoliv 6 621,20 Kč.

21. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části výroku V. změnil potud, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 703,80 Kč (jakožto rozdíl mezi správnou výší bezdůvodného obohacení žalované ve výši 8 325 Kč a okresním soudem přisouzenou částkou ve výši 6 621,20 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 703,80 Kč od 30. 6. 2024 do zaplacení, ve zbývající (zamítavé) části zůstal výrok změnou nedotčen.

22. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu, rozhodl znovu také o nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 1 a 2 o. s. ř.).

23. O nákladech řízení před soudem prvního stupně rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.

24. V odvolacím řízení úspěšné žalobkyni přísluší ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení ve výši 2 573 Kč, sestávající z uhrazeného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z odměny advokáta podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), za jeden úkon právní služby (sepis odvolání) ve výši, Anonymizováno, 1 000 Kč, a rovněž z paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, včetně DPH ve výši 273 Kč.