10 Co 282/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Havlové a soudců Mgr. Vladislavy Poradové a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Česká republika - Jméno žalované A , IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A za níž jedná Jméno žalované B , IČO IČO žalované B sídlem Adresa žalované B o náhradu škody a nemajetkové újmy, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. dubna 2025, č. j. 22 C 196/2022-774, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 2. 2026, č. j. 22 C 196/2022-807,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění potud, že se zamítá žaloba co do částky 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od , datum, do zaplacení; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupkyně , Jméno advokátky, , na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 120 141,42 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupkyně , Jméno advokátky, , na nákladech odvolacího řízení částku 12 490,95 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem, ve znění v záhlaví označeného opravného usnesení, Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „okresní soud“) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 223 055 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu do částky 910 831 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 133 886 Kč od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení z částky 910 831 Kč od , datum, do zaplacení (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho zástupkyně náklady řízení ve výši 127 788,62 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě ze dne , datum, , kterou se žalobce po žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy a náhrady škody způsobené mu nezákonným trestním stíháním, zahájeným usnesením policejního orgánu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vedeném Krajským soudem v , adresa, , jako soudem prvního stupně, pod sp. zn. , spisová značka, , ve kterém byl žalobce pravomocně zproštěn obžaloby rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Žalobce požadoval 3 žalobní nároky, a to (A) v částce 197 000 Kč, jako doplatek náhrady újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení, když žalovaná mu k výzvě uhradila dne , datum, na této položce 91 000 Kč, přičemž žalobce na ní nárokoval svou žádostí o odškodnění částku 288 000 Kč [dále též jen „nárok A)“]; (B) v částce 103 823,79 Kč, jako doplatek náhrady nákladů obhajoby, když žalovaná mu k výzvě uhradila dne , datum, na této položce částku 78 651,21 Kč, přičemž žalobce na ní nárokoval svou žádostí o odškodnění částku 182 475 Kč [dále též jen „nárok B)“]; a (C) v částce 1 000 000 Kč, jako náhradu další nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, když žalovaná mu k výzvě na této položce neuhradila ničeho, pouze se žalobci omluvila za nezákonné zahájení trestního stíhání [dále též jen „nárok C)“]. Žalobce vedle uvedených nároků požadoval též zákonný úrok z prodlení od , datum, do zaplacení s odůvodněním, že žalovanou vyzval dopisem ze dne , datum, k zaplacení svých nároků, ta mu následně plnila pouze částečně a ve zbytku nárokovaného plnění se dostala do prodlení. Žalovaná žalobou uplatněné nároky neuznala. Konstatovala, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), avšak přiznané a vyplacené odškodnění ve výši 169 651,21 Kč považuje za dostačující.

3. Soud prvního stupně rozhodl o žalobě poprvé rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým bylo žalobě vyhověno co do částky 218 319 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok I.) a žaloba byla zamítnuta co do částky 1 082 504,79 Kč se zbývajícím příslušenstvím (výrok II.). Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci řízení a podepsaný odvolací soud o nich rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. změnil potud, že žalobu zamítl do 151 382 Kč s 15% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, jinak v tomto výroku a výroku II. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.). Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce, o kterém rozhodl Nejvyšší soud, jako soud dovolací, rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, tak, že rozsudek krajského soudu zrušil v části výroku I., kterým se mění rozsudek okresního soudu potud, že se žaloba zamítá do 105 886 Kč s 15% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení; v části výroku I., kterým se potvrzuje rozsudek okresního soudu v jeho výroku II., a to do částky 1 028 000 Kč s 15% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení; i ve výroku „II.“ o náhradě nákladů řízení (výrok I.), rozsudek okresního soudu zrušil v části výroku I., v níž se žalované ukládá povinnost zaplatit žalobci částku 105 886 Kč s 15% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, dále v části výroku II., kterým se žaloba zamítá co do částky 1 028 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 1 028 000 Kč od , datum, do zaplacení, i ve výroku III. o náhradě nákladů řízení a věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení (výrok II.) a ve zbývající části dovolání odmítl (výrok III.). Soud prvního stupně tak znovu rozhodoval o podané žalobě, přičemž předmětem řízení zůstala částka 1 133 886 Kč [nárok A) ve výši 133 886 Kč, nárok B) ve výši 0 Kč a nárok C) ve výši 1 000 000 Kč], když pravomocně bylo rozhodnuto o částce 166 937,79 Kč, z čehož ve vztahu k nároku A) se jedná o přiznanou částku 63 114 Kč a ve vztahu k nároku B) se jedná o přiznanou částku 3 823 Kč a zamítnutou částku 100 000,79 Kč.

4. Soud prvního stupně na podkladě provedeného dokazování měl ve vztahu k nárokům A) a C) za prokázané, že trestní stíhání žalobce, v němž byl obviněn a následně obžalován obžalobou ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , s panem , jméno FO, a , jméno FO, , ze zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, za nějž lze uložit trest odnětí svobody ve výši 5 až 10 let, když trestní stíhání bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , o kterém účastníci shodně tvrdili jeho nezákonnost, resp. jeho doručením žalobci dne , datum, , a skončilo jeho zproštěním obžaloby rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , který byl žalobci doručen dne , datum, , tedy trvalo při zaokrouhlení na celé měsíce 8 let a 7 měsíců (103 měsíců), když dnem , datum, nabyl zprošťující rozsudek právní moci. První projednání trestní věci před soudem prvního stupně trvalo do , datum, , když na jeho základě byl žalobce poprvé zproštěn obžaloby. Věc byla následně předložena vrchnímu soudu s odvoláním státního zástupce, který rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému řízení, kde věc byla nejprve pro stáž předsedy senátu , tituly před jménem, , jméno FO, přidělena k vyřízení novému řešiteli, , tituly před jménem, , jméno FO, , proti čemuž žalobce brojil s tím, že mu byl odejmut zákonný soudce, načež bylo po zásahu vrchního soudu vyčkáváno na návrat , tituly před jménem, , jméno FO, ze stáže, který pak začal věc opětovně projednávat až od , datum, , když pak žalobce opět zprostil obžaloby rozsudkem ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , proti němuž podal státní zástupce opět odvolání a žalobce byl definitivně zproštěn obžaloby rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , který pouze změnil důvod zproštění z důvodu, že nebylo prokázáno, že se skutek stal, na důvod, že skutek nebyl trestným činem. Již v přípravném řízení byli Policií ČR vyslýcháni spolupracovníci žalobce, jeho obchodní partneři, a dále též pivovary, se kterými žalobce a jeho společníci spolupracovali, byli obesláni s tím, zda jim byla způsobena jednáním žalobce a jeho spolupracovníků škoda, což mělo s ohledem na podnikání žalobce v pohostinství zásadní dopad na jeho podnikání. Na jednání policie si pak někteří ze svědků a žalobce též stěžovali, že se cítili pod tlakem, avšak , právnická osoba, neshledala v postupu Policie ČR žádné závadné jednání. Před zahájením posuzovaného trestního řízení byl žalobce odsouzen rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , který nabyl právní moci , datum, , ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , za spáchání trestného činu přijetí úplatku v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch a trestného činu vydírání (§ 331 odst. 2 a 3 písm. a/, § 175 odst. 1 trestního zákoníku), a to k trestu odnětí svobody v délce tří let se zkušební dobou do , datum, a k peněžitému trestu 300 000 Kč s náhradním trestem 8 měsíců, když trest byl změněn na trest odnětí svobody v délce 8 měsíců se zařazením výkonu s dozorem, když v této věci byl tedy i ve vazbě/ve výkonu trestu, jak bylo mezi účastníky nesporné. Tato věc se týkala medializované kauzy, ve které bylo zmiňováno i jméno žalobce, například ve zveřejněném článku „Úředník , jméno FO, chtěl více než milionové úplatky. Odsedí si 7,5 roku ve vězení“ ze dne , datum, . Přímý dopad na podnikání žalobce mělo spíše předmětné trestní stíhání, i když podle názoru soudu prvního stupně nelze zcela pominout ani předchozí trestní stíhání žalobce a nelze od něho při hodnocení dopadů trestního stíhání na život žalobce odhlédnout. Trestní stíhání se odrazilo i v osobním životě žalobce, když bylo prokázáno, že se s ním dne , datum, rozvedla manželka, od níž se žalobce již v lednu , rok, kvůli sporům odstěhoval; manželské spory měly přímou souvislost s majetkem a podnikáním žalobce, kde hrálo roli i obstavení jeho majetku. Vztahy žalobce s jeho synem zůstaly po celou dobu na dobré úrovni. V rozvodu žalobce hrála roli i jeho nevěra za trvání manželství, jak bylo zjištěno z rozvodového rozsudku, byť tento důvod si žalobce nepřipouští. Hlavní negativní dopad trestního stíhání se podle soudu prvního stupně projevil ve spolupráci žalobce s pivovary, které byly jednak zapojeny v trestním řízení jako poškozené a dále obstavení majetku žalobce, které mu v jejich očích snižovalo kredibilitu pro uzavírání nových smluv. Žalobce proto nemohl uzavřít lukrativní smlouvu s , právnická osoba, , ze které měl financovat další rozvoj svého podnikání a musel přejít ke konkurenčnímu , právnická osoba, , což mělo další konsekvence v nutnosti získávání dalších ručitelů a společníků. Pro další rozvoj podnikání musel žalobce též obtížně získávat další finanční zdroje, když snížená kredibilita byla zjištěna i ve vztahu k bankám. Situace žalobce byla též medializována článkem iDnes.cz „Velká napěněná loupež. Miliony od pivovarů mizely ve skomírajících putykách“ ze dne , datum, , který celou situaci eskaloval. Také z tohoto důvodu žalobce neuzavřel obchod s panem , jméno FO, , tedy prodej jejich restauračních provozů za 20 mil. Kč, který byl předjednán, když pan , jméno FO, z obchodu z obav odstoupil. Navzdory uvedeným těžkostem mohl žalobce za ztížených podmínek uzavírat s pivovarem , právnická osoba, investiční smlouvy. Žalobce pak se svým společníkem v předmětném období vybudoval restaurační zařízení , právnická osoba, (s investicí 2 mil. Kč), , právnická osoba, s investicí 4,5 mil. Kč) a , právnická osoba, (s investicí 4,6/4,8 mil. Kč). Obstavení majetku žalobce (zajištění majetku žalobce a , jméno FO, a příkaz ke zdržení se nakládání s tímto majetkem) nastalo bezprostředně po zahájení trestního stíhání a trvalo až do jeho zrušení usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , když tomu předcházela opakovaná žádost žalobce, podaná už po prvním zprošťujícím rozsudku, které bylo vyhověno, ale rozhodnutí pak bylo zrušeno ke stížnosti vrchním soudem, když další žádost, které bylo posléze vyhověno, pak opět čekala na návrat , tituly před jménem, , jméno FO, z jeho stáže, pročež byla žalobcem podávána též žádost o určení lhůty k úkonu soudu.

5. K nároku B) vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalobce byl na počátku řízení obhajován advokátem , tituly před jménem, , jméno FO, , který zemřel krátce po podání obžaloby a byl rozhodnutím České advokátní komory na krátko nahrazen advokátem , tituly před jménem, , jméno FO, , který v řízení pouze požádal o vyplacení odměny ustanoveného zástupce za práci odvedenou , tituly před jménem, , jméno FO, . Následně obhajobu převzala advokátka , tituly před jménem, , jméno FO, , která s žalobcem sepsala dne , datum, smlouvu o právní pomoci, a následně též zemřela, přičemž právo a povinnost žalobce obhajovat přešla na advokátku , Jméno advokátky, Žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, za jeho služby platil, byť z provedeného dokazování nevyplynulo, jaké částky. Soud prvního stupně proto vyšel z úkonů, které tento obhájce pro žalobce vykonával, jak zjistil z listin přípravného řízení a jejich následného vyúčtování , tituly před jménem, , jméno FO, ; určil tak jejich hodnotu v souladu s příslušným podzákonným předpisem (advokátním tarifem) ve výši 45 496 Kč, shodně jak ji určil Krajský soud v , adresa, v usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , když tato částka byla též , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, proplacena. Náklady na další obhajobu žalobce se řídily smlouvou o právní pomoci, v souladu se kterou , Jméno advokátky, žalobci vyúčtovala dne , datum, částku 82 475 Kč, včetně DPH; součástí vyúčtování byly též úkony žádost o zrušení zajištění ze dne , datum, , porada s obhájcem , datum, a žádost o zrušení zajištění , datum, , jejichž učinění bylo mezi účastníky nesporné.

6. Žalobce se na žalovanou obrátil s nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy dopisem dne , datum, . Žalovaná řízení ukončila a odpověď sdělila žalobci přípisem ze dne , datum, , doručeném žalobci , datum, , s tím, že žalobci dne , datum, vyplatila na položce nepřiměřené délky řízení 91 000 Kč a na náhradě nákladů obhajoby 78 651,21 Kč (nepřiznala žalobci nárok na náhradu částky 100 000 Kč a částky 3 823,79 Kč, která představovala odměnu za poradu dne , datum, , po které následovala žádost o zrušení zajištění, a další žádosti o zrušení zajištění ze dne , datum, a , datum, ). Z titulu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání žalovaná žalobci neuhradila ničeho, když tento zcela neuznala a omluvila se za nezákonné zahájení trestního stíhání, což bylo mezi účastníky nesporné.

7. Z hlediska právního posouzení postupoval soud prvního stupně podle zákona č. 82/1998 Sb., konkrétně podle jeho ustanovení § 1 odst. 1, § 3 odst. 1 písm. a), § 5, § 6 odst. 1, odst. 2 písm. a), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, 3, § 15 odst. 1, 2 a § 31a odst. 1, 2 a 3. Vycházel i ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010. Konstatoval, že žalobce svůj nárok A) na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena nepřiměřeně dlouhou délkou trestního řízení, resp. nezákonným rozhodnutím toto trestní řízení zahajujícím, uplatnil u žalované podáním ze dne , datum, řádně a včas (§ 6 odst. 1, 2 písm. a/, § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.) s tím, že žalovaná jeho nárok v zachované lhůtě 6 měsíců částečně uspokojila dne , datum, (§ 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.). S odkazem na § 13 zákona č. 82/1998 Sb. konstatoval, že nesprávným úředním postupem je i porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Odkázal i na čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který navazuje na čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle něhož má každý právo mj. na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem. Dospěl k závěru, že trestní řízení vedené vůči žalobci bylo jednak zatíženo několika průtahy přičitatelnými státu, jednak bylo jako celek nepřiměřeně dlouhé, když jeho délka přesáhla 8 let. Tuto skutečnost posoudil jako nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1, věty druhé zákona č. 82/1998 Sb., neboť se jedná o případ selhání státní moci. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, konstatoval, že již samotné trestní stíhání zásadním způsobem ovlivňuje osobní život stíhaného, zejména zasahuje do jeho cti a dobré pověsti, a to navzdory principu presumpce neviny. Takový zásah je o to citelnější, bylo-li trestní řízení posléze skončeno zprošťujícím rozsudkem, v němž bylo konstatováno, že skutek, z něhož byl stěžovatel obžalován, nebyl trestným činem. Uvedl, že žalobci byla nepřiměřenou délkou trestního řízení způsobena újma spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení spolu se značnými dopady do jeho osobního a profesního života s tím, že nejistota trvala velmi dlouhou dobu. Soud prvního stupně proto shledal zadostiučinění v podobě pouhého konstatování porušení jeho práv podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. jako nedostatečné.

8. Stran výše přiměřeného zadostiučinění ve vztahu k nároku A) se soud prvního stupně zabýval kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., a protože trestní řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu (8 let a 7 měsíců), když za přiměřené lze mít trestní řízení trvající přibližně 3 roky, dospěl k závěru, že se jedná nepochybně o nesprávný úřední postup, tj. porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobce byl po celou dobu nezákonného trestního řízení, které skončilo zproštěním obžaloby, uveden a udržován ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, kdy mu hrozil trest odnětí svobody v trvání 5-10 let, za což mu po právu náleží náhrada nemajetkové újmy. Žalobce požadoval zadostiučinění ve výši 197 000 Kč s tím, že žalovanou mu bylo uhrazeno 91 000 Kč. Soud prvního stupně stanovil s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu základní částku zadostiučinění ve výši 20 000 Kč za rok (tj. 1 667 Kč/měsíc), když jako důvodnou shledal námitku žalobce, že přiměřená výše zadostiučinění by měla odrážet aktuální situaci, ekonomické poměry ve společnosti a míru inflace (viz nález Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, ). Tuto částku za první 2 roky snížil na polovinu, tj. 10 000 Kč, v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Základní částka zadostiučinění za celkovou dobu řízení 8 let a 7 měsíců tak podle jeho výpočtu činí 151 669 Kč [(2 x 10 000 Kč) + (6 x 20 000 Kč) + (7 x 1 667 Kč)]. Následně soud prvního stupně přistoupil k posouzení konkrétních okolností případu podle jednotlivých kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb. a k modifikaci základní částky v závislosti na intenzitě jejich působení. Jde-li o kritérium složitosti řízení, dospěl k závěru, že se jednalo o složitější řízení zejména po procesní stránce, kdy probíhalo s více obžalovanými (původně 4, následně 3), bylo složitější z hlediska dokazování a i proto, že bylo řešeno celkem 4x před dvěma soudními instancemi (2x před krajským soudem a 2x před vrchním soudem). Tuto skutečnost zohlednil snížením základní částky zadostiučinění o 10 %. Jde-li o kritérium jednání poškozeného (žalobce), soud prvního stupně neshledal žádné jednání, kterým by žalobce přispěl k průtahům řízení. Žalobce sice využil několika prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (žádosti, stížnosti), ale nejedná se o takové prostředky, které by měly vést ke zvýšení základní částky zadostiučinění. Soud prvního stupně proto nepřistoupil k žádné modifikaci základní částky z důvodu kritéria jednání žalobce. Stran kritéria postupu orgánů veřejné moci během trestního řízení měl soud prvního stupně za prokázány průtahy v trestním řízení přičitatelné státu, a to zejména v době od podání obžaloby dne , datum, do nařízení prvního hlavního líčení konaného u soudu prvního stupně až dne , datum, (tj. po více než 3 letech) a poté opětovně po vrácení věci soudem odvolacím soudu prvního stupně do dalšího hlavního líčení dne , datum, . Zjištěné průtahy v řízení se podle jeho názoru negativně projevily v celkové délce trestního řízení, což zohlednil zvýšením základní částky zadostiučinění o 40 %. Stran kritéria významu předmětu řízení pro žalobce vycházel soud prvního stupně zejména z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Na podkladě jím citované judikatury Nejvyššího soudu uvedl, že v případě uplatnění nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení (nárok A) a nároku na zadostiučinění za zásah do osobnostní sféry žalobce způsobený nezákonným trestním stíháním (nárok C), není namístě při úvaze o výši zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení brát v úvahu zvýšený význam řízení pro poškozeného. Zásah do osobnostní sféry žalobce (při zohlednění samotného faktu vedení trestního řízení udržujícího žalobce v nejistotě o jeho výsledku i při úvaze o specifických okolnostech, které intenzitu tohoto zásahu umocnily) proto zohlednil a odškodnil v rámci nároku C), pročež v souvislosti s významem řízení pro poškozeného základní částku zadostiučinění v rámci nároku A) nikterak nemodifikoval. Stran nároku A) tak soud prvního stupně dospěl k závěru, že je namístě zvýšit základní částku odškodnění o 30 %, tj. o částku 45 500 Kč. Celkovou výši přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení stanovil na částku 197 169 Kč (151 669 Kč + 45 500 Kč). Při zohlednění již vyplaceného zadostiučinění ve výši 91 000 Kč tak zbývá ze strany žalované zaplatit žalobci 106 169 Kč z titulu odškodnění nemajetkové újmy podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., a protože v řízení již bylo na tento nárok žalobci pravomocně přiznáno 63 114 Kč, přiznal soud prvního stupně žalobci na nárok A) dalších 43 055 Kč.

9. Nárok B) představující majetkovou újmu (škodu) vzniklou žalobci v souvislosti s nezákonným rozhodnutím (usnesením o zahájení trestního stíhání), shledal soud prvního stupně důvodným s tím, že o tomto nároku již bylo pravomocně rozhodnuto tak, že žalobci byla přiznána částka 3 823 Kč představující náhradu nákladů právních služeb vynaložených na trestní řízení zatížené nesprávným úředním postupem a zahájeným nezákonným rozhodnutím a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta.

10. Žalobní nárok C), tj. zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem ve smyslu § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., soud prvního stupně shledal částečně důvodným, a to po vyslovení závazného právního názoru Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, a seznámením se s tam citovanou rozhodovací praxí soudů. Vycházel z toho, že ustanovení § 31a odst. 2 věty první zákona č. 82/1998 Sb. zakotvuje též právo na přiměřené zadostiučinění v případě nemateriální újmy vzniklé nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a stanoví způsob poskytování zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, a to buď ve formě konstatování porušení práva, nebo ve formě finanční kompenzace. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno vzniklou nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. Konstatoval, že zadostiučinění v podobě pouhého konstatování porušení práva by se v případě žalobce nejevilo jako dostačující, a to ani ve spojení s omluvou žalované, a proto je namístě poskytnutí zadostiučinění v penězích. Soud prvního stupně stanovil výši tohoto zadostiučinění s ohledem na specifické okolnosti daného případu, zohlednil zde kritérium významu předmětu trestního řízení pro žalobce, vycházel z povahy trestní věci, tj. závažnosti trestného činu, kladeného žalobci za vinu, včetně hrozby trestního postihu, délky trestního řízení a dopadů trestního stíhání do osobnostní i pracovní (podnikatelské) sféry žalobce, jakožto poškozeného. Přihlédl i k tomu, že byla postižena majetková práva žalobce a omezena možnost disponovat se svým majetkem. Zohlednil i trestní minulost žalobce, kterou nelze v rámci daného odškodnění oddělit. Naopak vycházel z toho, že žalobce není bezúhonnou osobou, neboť počátkem roku 2013 byl pravomocně odsouzen za úplatkářství, jednalo se o široce medializované trestní řízení, včetně uvádění celého jména žalobce a žalobce se v průběhu tohoto trestního řízení nacházel téměř rok ve vazbě. V souladu s ustálenou judikaturou věnoval zvýšenou pozornost možnému zdvojení uplatňovaného nároku založeného na totožném skutkovém základě, a to zejména ve spojení s možnou nepřiměřenou délkou trestního stíhání. Zatímco nepřiměřená délka řízení typicky způsobuje újmu spočívající zejména v nejistotě ohledně výsledku řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) a udržování osoby obviněné z trestné činnosti v tomto stavu nejistoty, samotné trestní stíhání způsobuje zpravidla újmy, které by se souhrnně daly označit za morální poškození osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení jeho soukromého, rodinného, popřípadě i jiného života (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Součástí úvahy soudu prvního stupně o přiměřenosti přiznaného zadostiučinění bylo i porovnání shody a odlišností obdobných případů, a to s odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Proto poučil a vyzval žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aby na podkladě judikatury vyšších soudů či Evropského soudu pro lidská práva provedl srovnání s jinými označenými případy odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, a není-li jich, pak i porušení jiných práv, bude-li zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků. Žalobce doplnil svá tvrzení k výši požadovaného zadostiučinění odkazy na soudní rozhodnutí, především na rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , u nějž se jedná v zásadě o zcela totožné rozhodnutí, bez významnějších odlišností, neboť se jedná o věc spoluobžalovaného žalobce (, jméno FO, ); v této věci byla , právnická osoba, přisouzena celková částka 289 315 Kč, a to též při přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou obdobnými skutečnostmi. Žalobce dále odkázal na rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, , kdy bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 50 000 Kč, Nejvyšším soudem pak bylo konstatováno, že se jedná o nedostatečné zadostiučinění, soudy pak shledaly odpovídající 50 000 Kč za jeden rok trvající řízení, které trvalo 3 roky, nikoliv téměř devět let, celkem 150 000 Kč s tím, že v judikované věci se žalobci nerozpadlo manželství a největší újma byla shledána v dopadu do jeho pověsti v místě bydliště, jak ji shledává též žalobce. Dále odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, , kdy bylo přiznáno odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč, kde žalobce byl obviněn z trestného činu přijetí úplatku, byl ohrožen trestní sazbou od 5 do 12 let a trestní stíhání trvalo 4 roky, ovšem žalobce nebyl v důsledku trestního stíhání omezen na osobní svobodě, nedošlo k narušení manželství a trestní stíhání nemělo dopad na jeho pracovní uplatnění, s ohledem na dosavadní bezúhonnost nebyl žalobce reálně ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody. V další žalobcem odkazované věci vedené u Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, a Městského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, bylo žalobci přiznáno zadostiučinění ve výši 300 000 Kč. Trestní řízení bylo rovněž medializováno, mělo dopad do osobnostní i pracovní sféry žalobce, který byl ohrožen trestní sazbou 2 roky až 8 let, ovšem délka trestního řízení byla u něho poloviční, trvala 4 roky a 4 měsíce. V poslední odkazované věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, bylo přiznáno odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 679 000 Kč, když trestní řízení bylo délkou srovnatelné, i když žalobce v dané věci byl trestně stíhán ještě o přibližně rok déle, ohrožení výší trestní sazbou bylo totožné, ovšem reálně nikoli, v označené věci ovšem nebyl žalobci zablokován majetek a nedošlo ani k rozpadu jeho manželství. Také žalovaná doplnila svou obranu o srovnatelné případy odškodňování nemajetkové újmy, a to dva rozsudky Městského soudu v Praze a dva rozsudky Obvodního soudu pro , adresa, , které vzájemně souvisejí, a jsou podle jejího názoru nejbližší posuzovanému případu žalobce. Pro srovnání obdobných případů připomněla, že žalobce byl těsně před zahájením nezákonného trestního stíhání pravomocně odsouzen v jiném celostátně známém mediálním trestním řízení, a to v lednu , rok, ve věci „, Anonymizováno, .“, kdy byl cca rok ve vazbě. Nezákonné trestní stíhání žalobce trvalo 8 let a 7 měsíců, žalobce nebyl vzat do vazby, nebyl nepravomocně ani pravomocně odsouzen, případ byl 1x medializován , datum, (tj. 5 let po zahájení trestního stíhání, ale až v době po zahájení hlavního líčení u Krajského soudu v , adresa, ), žalobcem nebyly doloženy žádné lékařské zprávy o údajném špatném psychickém zdraví a nadále úspěšně podnikal ve svém oboru pohostinství po celou dobu nezákonného trestního řízení. Za srovnatelné případy žalovaná považuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kdy žalobce byl bezúhonnou osobou, nebyl vzat do vazby, věc nebyla medializována, nezákonné trestní stíhání trvalo od , datum, do , datum, (6 let, 8 měsíců a 25 dnů), pracoval jako ředitel pobočky banky, byl původně nepravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody na 2 roky s podmíněným odkladem na 3 roky, bylo mu přiznáno celkem 80 000 Kč za nemajetkovou újmu jako zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. Odvolací soud vyšel z částky 15 000 Kč za rok, přičemž za první dva roky došlo ke krácení o ½, z důvodu skutkové a právní složitosti případu došlo k ponížení soudem o 20 %, dále ke zvýšení částky o 10 % z důvodu významu pro poškozeného, řízení se konalo ve dvou stupních, dále bylo žalobci přiznáno žalovanou 100 000 Kč za nemajetkovou újmu jako zadostiučinění za újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním. Dále žalovaná odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kdy žalobce byl bezúhonnou osobu, věc byla silně medializována, nezákonné trestní stíhání trvalo 4 roky a 10 měsíců, pracoval jako ředitel strategického nákupu, nemohl najít nové zaměstnání, psychické problémy doložil zprávami od psychiatra, utrpěl společenskou újmu (bydlení na malém městě), byl ohrožen vysokou trestní sazbou 8 až 12 let, respektive 5 až 10 let, byl pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody na 3 roky nepodmíněně, nastoupil do výkonu trestu (132 dní omezení osobní svobody - částečný výkon trestu), bylo mu přiznáno celkem 200 000 Kč za nemajetkovou újmu jako zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání a 198 000 Kč za omezení osobní svobody (za částečný výkon trestu v délce 132 dnů). Žalovaná dále rovněž odkázala na rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kdy se jednalo o téměř totožnou věc.

11. Soud prvního stupně porovnal účastníky předestřené případy, s přihlédnutím k rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a dospěl ve shodě s ním k závěru, že za srovnatelné lze považovat i v této věci dva případy, které označila ve svém doplňujícím vyjádření žalovaná. V prvním případě, kdy se na rozdíl od žalobce jednalo o bezúhonnou osobu, věc nebyla medializována, nezákonné trestní stíhání trvalo cca 6 let a 8 měsíců a žalobce byl původně nepravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem, a bylo mu přiznáno zadostiučinění za újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 100 000 Kč. Ve druhém případě se opět jednalo o bezúhonnou osobu, věc byla silně medializovaná, nezákonné trestní stíhání trvalo 4 roky a 10 měsíců, žalobce doložil psychické problémy, byl dokonce pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který částečně vykonal, a to v délce 132 dnů, a bylo mu přiznáno zadostiučinění za újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 200 000 Kč. Konstatoval, že posuzované trestní řízení mělo nepochybně velmi negativní dopad do všech žalobcem tvrzených oblastí jeho života, tj. rodinného, osobního a profesního, z důvodu čehož mu přiměřené zadostiučinění nepochybně náleží. Zároveň přihlédl k tomu, že žalobce nebyl bezúhonnou osobou, když trestní řízení bylo zahájeno krátce poté, co byl pravomocně odsouzen za jiný trestný čin a vykonával podmínečně odložený trest odnětí svobody v délce 3 let se zkušební dobou na 5 let a v případě odsouzení by mu pravděpodobně byl uložen trest nepodmíněný. Podle jeho názoru již předchozí trestní řízení zakončené pravomocným odsouzením muselo významně narušit osobní, rodinný i pracovní život žalobce. Za prokázaný měl soud prvního stupně negativní dopad trestního řízení zejména do podnikatelské sféry žalobce, který podnikal v pohostinství, spolupracoval s pivovary a byl podezřelý právě z podvodu na pivovary. Uvedl, že žalobce sice i v průběhu trestního stíhání nadále podnikal ve svém oboru, koupil nové provozovny a s pivovarem , právnická osoba, . uzavřel smlouvu o zajištění reklamních a propagačních služeb, prokazatelně však v důsledku trestního stíhání minimálně nedošlo k uzavření smlouvy s pivovarem , právnická osoba, , z čehož měl žalobce v úmyslu financovat další rozvoj svého podnikání. Jde-li o tvrzený negativní dopad medializace jeho případu, přihlédl ke skutečnosti, že již předchozí trestní věc týkající se žalobce byla celostátně medializovaná a již v té době bylo jméno žalobce veřejně zmiňováno v souvislosti s trestním řízením. Skutečnost, že dne , datum, byl uveřejněn článek „Velká napěněná loupež“, nelze přičítat k tíži žalované, neboť se nejednalo o iniciativu státu. Žalované nelze klást k tíži, že princip presumpce neviny byl narušen sdělovacími prostředky, kdy medializace případu byla důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Žalované dal za pravdu, že hlavní líčení s žalobcem probíhala ještě před vydáním uvedeného článku a svědek , jméno FO, proto musel o trestním stíhání žalobce vědět ještě před vydáním článku, a to na základě jeho výslechu jako svědka před policií dne , datum, . Žádné konkrétní zdravotní (psychické) problémy v souvislosti s trestním řízením nebyly u žalobce tvrzeny a prokázány. Měl za prokázané, že žalobce nemohl přistoupit k přeúvěrování svých hypotečních smluv. K zajištění majetku žalobce došlo v rámci probíhajícího trestního řízení, které je předmětem odškodnění jako celek, a nelze ho tak odškodňovat samostatně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ), nýbrž jako součást nezákonně vedeného trestního řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Po zohlednění uvedených okolností dané věci dospěl soud prvního stupně k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním nemajetkové újmy ve smyslu § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. je částka 180 000 Kč, kterou žalobci přiznal.

12. S přihlédnutím k tomu, o čem již bylo v řízení dříve pravomocně rozhodnuto, přiznal soud prvního stupně výrokem I. částku 223 055 Kč [na nároku A) dalších 43 055 Kč a na nároku C) 180 000 Kč], kterou uložil žalované zaplatit žalobci se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení. Zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), přiznal ve výši 15 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) z přisouzené částky od , datum, do zaplacení, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty 6 měsíců poté, kdy žalobce nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. Ve zbývajícím rozsahu přesahujícím důvodný nárok žalobce, ve kterém dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, tj. po provedené opravě co do částky 910 831 Kč s příslušenstvím, žalobu výrokem II. zamítl.

13. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zrušil též nákladový výrok původního rozsudku i odvolacího soudu, rozhodl soud prvního stupně znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Ve vztahu k nárokům A) a C), týkajících se nemajetkové újmy, aplikoval § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu ve smyslu § 136 o. s. ř. (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ) a přiznal žalobci ve vztahu k těmto nárokům plnou náhradu nákladů řízení. Ve vztahu k nároku B), týkajícího se majetkové újmy (škody), vycházel z úspěchu žalobce toliko v rozsahu 3,68 % (žalobce požadoval 103 823 Kč a bylo mu přisouzeno 3 823 Kč), pročež byla žalovaná neúspěšná pouze v nepatrné části ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. a náleží jí plná náhrada nákladů řízení. Tarifní hodnotu ve vztahu k nárokům A) a C) určil soud prvního stupně ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), resp. 500 000 Kč dle § 9a odst. 1 písm. a) a. t. pro období od , datum, (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalobci přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř., přestože nebyl v řízení plně úspěšný, ale rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Přiznal žalobci náhradu za zaplacený soudní poplatek, odměnu za právní zastoupení a náhradu hotových výdajů podle advokátního tarifu, náhradu za ztrátu času, cestovní náhradu, včetně 21% daně z přidané hodnoty, a to jak v souvislosti s řízením u soudu prvního stupně před vydáním jeho prvního rozsudku, tak v souvislosti s řízením u odvolacího a dovolacího soudu a dále v souvislosti s řízením u soudu prvního stupně po zrušení přechozích rozhodnutí. Co se týče specifikace a výše přiznaných nákladů řízení odkazuje odvolací soud pro stručnost na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v bodech 135. - 138. a 140. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení ve vztahu k nárokům A) a C) ve výši 132 588,62 Kč (59 853,65 Kč + 20 323,98 Kč + 20 715,50 Kč + 31 695,49 Kč) a žalované v souvislosti s úspěchem v řízení ve vztahu k nároku B) ve výši 4 800 Kč (2 100 + 1 500 Kč + 300 Kč + 900 Kč). Žalobci proto přiznal výrokem III. náklady řízení ve výši 127 788,62 Kč (132 588,62 – 4 800). O lhůtě k plnění v délce 15 dnů rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když přihlédl k návrhu žalované odůvodněnému povahou žalované, která potřebuje více času pro zpracování a vyplacení přisouzených nároků. O platebním místu rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

14. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné lhůtě odvolání žalovaná, a to výlučně proti vyhovujícímu výroku I. a nákladovému výroku III. Ve vztahu k nároku A) žalovaná nesouhlasila s přiznáním další částky za nepřiměřenou délku řízení ve výši 43 055 Kč, a to z důvodu stanovení základní částky soudem ve výši 20 000 Kč za rok a zvýšení základní částky z důvodu postupu orgánu státu, kdy soud prvního stupně v tomto kritériu zvýšil základní částku o 40 %, což neodpovídá skutečnostem daného případu a judikatuře Nejvyššího soudu. Přiznání další částky 43 055 Kč žalobci považuje žalovaná za neopodstatněné. Nesouhlasila s konstatováním soudu prvního stupně, že měl prokázané, že žalobce nemohl přistoupit k přeúvěrování svých hypotečních smluv, když žalobce žádné úvěrové smlouvy neměl (úvěrové smlouvy měl jeho společník , právnická osoba, ). Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, . Namítala, že soud prvního stupně nevzal v úvahu v rámci hodnocení kritéria dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby do soukromého života žalobce skutečnost, že bylo prokázáno rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , že iniciátorem zahájení rozvodového řízení byl sám žalobce, neboť jeho manželství bylo dlouhodobě a trvale rozvráceno od doby, kdy žalobce navázal vztah s jinou ženou cca 10 let před rozvodem, což vedlo k hádkám a výčitkám ze strany jeho manželky. Jednalo se o sporný rozvod, manželka se rozvádět nechtěla. Společnou domácnost žalobce opustil v lednu 2013, tj. před zahájením trestního stíhání dne , datum, , které neskončilo odsuzujícím rozsudkem. Stran zásahů do zdravotní sféry žalobce žalovaná namítala, že žalobce pouze hovořil o myšlenkách na sebevraždu z důvodu, že jeden ze spoluobžalovaných pan , jméno FO, sebevraždu skutečně spáchal. Žalobce však neprokázal, že trpěl vážnými a nezvladatelnými psychickými problémy. Žalovaná proto nesouhlasila s přiznáním částky za zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 180 000 Kč (nárok C), kterou považovala za neopodstatněnou ve srovnání s obdobnými srovnatelnými případy uvedenými a rozebranými v odůvodnění napadeného rozsudku, a proto požadovala její ponížení. Dále žalovaná nesouhlasila s nákladovým výrokem III., neboť soud prvního stupně při výpočtu části výše nákladů žalobce (odměny advokáta podle advokátních tarifu) vynaložených v řízení před soudem prvního stupně po zrušení předchozích soudních rozhodnutí nesprávně aplikoval příslušná ustanovení advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, , když vycházel z nesprávné tarifní hodnoty 2x 500 000 Kč a následně částky 12 300 Kč za úkon právní služby. Sporovala tak nesprávně přiznanou částku v celkové výši 31 695,49 Kč za dva úkony právní služby po 12 300 Kč, a to písemné vyjádření k výzvě soudu prvního stupně a účast na jednání soudu dne , datum, ; proti přiznání dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč, cestovného ve výši 394,62 Kč, náhrady za ztrátu času ve výši 300 Kč a daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 5 500,87 Kč žalovaná ničeho nenamítala. Vyjádřila názor, že odměna advokáta za dva úkony právní služby učiněné po , datum, měla být vypočítána dle § 9a odst. 2 písm. a) a. t. z výše přiznané náhrady 223 055 Kč (nikoli z tarifní hodnoty 2x 500 000 Kč), což představuje částku 9 240 Kč za úkon právní služby (nikoliv 12 300 Kč za úkon). Rozdíl za dva přiznané úkony právní služby činí 2x 3 060 Kč (12 300 Kč – 9 240 Kč), celkem se jedná o částku 6 120 Kč v neprospěch žalované. Navrhla proto, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku I. tak, že nepřizná žalobci další částku k nároku A) ve výši 43 055 Kč, k nároku C) nepřizná žalobci částku 180 000 Kč, ale dle své úvahy stanoví částku nižší ve srovnání s obdobně srovnatelnými případy a ve výroku III. změní částku přiznaných nákladů ze 127 788,62 Kč na 121 688,62 Kč, neboť část přiznané částky 31 695,49 Kč byla soudem prvního stupně nesprávně vypočtena, případně aby napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

15. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 odst. 2 o. s. ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním dotčeném rozsahu podle § 212 a § 212a o. s. ř., a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a shledal odvolání důvodným pouze zčásti.

16. Při hodnocení odvoláním napadeného rozsudku je třeba konstatovat, že soud prvního stupně provedl ve věci řádným způsobem dokazování, na jehož podkladě učinil potřebná skutková zjištění, z nichž vyvodil skutkové závěry, které považuje odvolací soud za dostatečné a správné a při svém rozhodnutí z nich vycházel. Je nepochybné, že žalobce byl nezákonně trestně stíhán za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, za který mu hrozil trest odnětí svobody v trvání od 5 do 10 let, a to od , datum, , kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do , datum, , kdy byl vyhlášen zprošťující rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, . Dnem , datum, nabyl zprošťující rozsudek právní moci, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého rozsudek odvolacího soudu v trestní věci je pravomocný (nezměnitelný a závazný) okamžikem jeho vyhlášení (k tomu viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Řízení tak trvalo 8 let a 7 měsíců, tj. 103 měsíců, jak správně soud prvního stupně uzavřel. Odvolací soud rovněž souhlasí s právním posouzením věci soudem prvního stupně v režimu zákona č. 82/1998 Sb. a aplikací přiléhavé judikatury Nejvyššího soudu.

17. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

18. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

19. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

20. Podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. (odst. 1) Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. (odst. 2)

21. Podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (odst. 1) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (odst. 2) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. (odst. 3)

22. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce uplatnil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy u žalované, jakožto příslušného úřadu státu, řádně a včas (§ 6 odst. 1, 2 písm. a/, za užití § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.), přičemž žalovaná nárok žalobce uspokojila ve lhůtě 6 měsíců (§ 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.) pouze částečně. Žalobce se tak může domáhat u soudu náhrady škody a nemajetkové újmy ve zbytku svých nároků (§ 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.). Usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce, které neskončilo pravomocným odsouzením, je třeba považovat za nezákonné rozhodnutí a současně se jedná, s ohledem na nepřiměřenou délku trestního řízení, o nesprávný úřední postup spočívající v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Žalobci tak náleží podle § 8 odst. 1 a § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem. Při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel soud prvního stupně zcela správně ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

23. Žalobce uplatnil u soudu celkem tři nároky, a to nároky na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení a nezákonným trestním stíháním [nároky A) a C)] a nárok na náhradu majetkové újmy (škody) představované vynaloženými náklady na obhajobu [nárok B)], o kterém již bylo pravomocně rozhodnuto předchozími rozhodnutími, a proto již nebyl předmětem tohoto odvolacího řízení. Jde-li o nároky na náhradu nemajetkové újmy, soud prvního stupně je správně rozlišil, neboť se jedná o dva samostatné nároky, protože zatímco nepřiměřená délka řízení způsobuje újmu spočívající zejména v nejistotě ohledně výsledku řízení a udržování osoby obviněné z trestné činnosti v tomto stavu nejistoty a účelem náhrady nemajetkové újmy je kompenzace stavu nejistoty (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), samotné trestní stíhání způsobuje zpravidla újmy spočívající v morálním poškození osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení jeho soukromého, rodinného, popř. jiného života (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

24. Jde-li o žalobní nárok A), tj. zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení ve smyslu § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., je třeba souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že trestní řízení trvalo nepřiměřeně (extrémně) dlouhou dobu (8 let a 7 měsíců), když za přiměřené lze mít trestní řízení trvající (včetně řízení přípravného) přibližně 3 roky. Jedná se tak nepochybně o nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1, věty druhé zákona č. 82/1998 Sb., tj. porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, jak uzavřel soud prvního stupně. Žalobce byl po celou dobu tohoto nezákonného trestního řízení, které skončilo zproštěním obžaloby, uveden a udržován ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, kdy mu hrozil trest odnětí svobody v trvání 5-10 let, za což mu po právu náleží náhrada nemajetkové újmy. Žalobce požadoval zadostiučinění ve výši 197 000 Kč s tím, že žalovanou mu již nadto bylo uhrazeno 91 000 Kč (původně po žalované požadoval 288 000 Kč). Jde-li o výši tohoto zadostiučinění, odvolací soud se plně ztotožňuje s částkou 197 169 Kč, ke které soud prvního stupně dospěl po důkladné úvaze rozvedené v bodech 107. – 114. odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost plně odkazuje. Soud prvního stupně přitom důsledně vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a odkazované přiléhavé judikatury Nejvyššího soudu a vyhodnotil jednotlivá zákonná kritéria ve smyslu § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. (celková délka řízení, složitost řízení, jednání poškozeného a postup orgánů veřejné moci během řízení) odpovídajícím způsobem, se kterým se odvolací soud ztotožňuje a nemá k němu co dodat.

25. Pokud žalovaná v odvolání nesouhlasila se stanovením základní částky 20 000 Kč za rok, tak je třeba zopakovat, že posuzované trestní řízení bylo jako celek nepřiměřeně dlouhé, a to při zohlednění skutkové a právní náročnosti projednávané trestní věci. Soud prvního stupně stanovil základní částku za rok při horní hranici stanoviskem Nejvyššího soudu doporučeného rozmezí, neboť vzal v úvahu, že přiměřená výše zadostiučinění by měla být odrazem aktuální situace, ekonomických poměrů ve společnosti a míry inflace (viz nález Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, ). Odvolací soud takové rozhodnutí považuje za zcela správné. Jako nedůvodnou shledal odvolací soud námitku žalované o nepřiměřeném navýšení základní částky 151 669 Kč o 45 500 Kč, konkrétně žalovaná brojila proti navýšení základní částky o 40 % z důvodu postupu orgánů veřejné moci během řízení. Stran tohoto kritéria odvolací soud uvádí, že v řízení byly prokázány neakceptovatelné průtahy v trestním řízení přičitatelné státu, zejména v době od podání obžaloby dne , datum, do nařízení prvního hlavního líčení konaného u soudu prvního stupně až dne , datum, (tj. po více než 3 letech) a poté opětovně po vrácení věci soudem odvolacím soudu prvního stupně do dalšího hlavního líčení dne , datum, , což nepochybně velmi významně přispělo k celkové délce trestního řízení přesahující 8 let. Takový negativní postup orgánů veřejné moci je nezbytné v tomto řízení při stanovení výše odškodnění ve vztahu k nároku A) zohlednit a pokud soud prvního stupně z uvedeného důvodu přistoupil ke zvýšení základní částky zadostiučinění o 40 %, postupoval správně. Při zohlednění již vyplaceného zadostiučinění ze strany žalované ve výši 91 000 Kč a pravomocného přiznání částky 63 114 Kč tak žalované správně uložil zaplatit žalobci na nároku A) částku 43 055 Kč (což ve svém součtu představuje celkovou částku 197 169 Kč).

26. Jde-li o žalobní nárok B), tj. majetkovou škodu vzniklou vynaložením nákladů na obhajobu žalobce v trestním řízení, jak již bylo konstatováno shora, o tomto nároku již bylo beze zbytku s konečnou platností (pravomocně) rozhodnuto tak, že žalobci byla přiznána částka 3 823 Kč a ve zbytku byl žalobní návrh zamítnut. Ze strany žalované ani žádné odvolací námitky ve vztahu k tomuto nároku nesměřovaly.

27. Jde-li o žalobní nárok C), tj. zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem ve smyslu § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., tak také tento nárok posoudil soud prvního stupně správně, pročež lze na jeho odůvodnění v bodech 120. – 129. pro stručnost odkázat. Ustanovení § 31a odst. 2 věty první zákona č. 82/1998 Sb. zakotvuje právo na přiměřené zadostiučinění v případě nemateriální újmy vzniklé nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a stanoví způsob poskytování zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, a to buď ve formě konstatování porušení práva, nebo ve formě finanční kompenzace. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno vzniklou nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. Ustanovení § 31a odst. 2 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb. je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soud prvního stupně správně konstatoval, že samotným zproštěním obžaloby ani zastavením trestního stíhání není poškozenému (obviněnému, obžalovanému) poskytnuta satisfakce za nemajetkovou újmu způsobenou mu trestním stíháním ani ve formě konstatování porušení jeho práva či práv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Při odškodnění trestního stíhání je třeba přihlédnout k tomu, že zpravidla zasahuje do práva poškozeného na lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a ochranu jména, jakož i do soukromého a rodinného života, přičemž poškozený musí mimo jiné strpět i shromažďování a v některých případech i zveřejňování údajů o své osobě. Při stanovení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním se vedle toho vychází z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a zejména dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že zadostiučinění v podobě pouhého konstatování porušení práva by se v případě žalobce nejevilo jako dostačující, a to ani ve spojení s omluvou žalované za nezákonné trestní stíhání, a je namístě poskytnutí zadostiučinění v penězích. Soud prvního stupně stanovil výši tohoto zadostiučinění s ohledem na specifické okolnosti daného případu, zohlednil zde správně kritérium významu předmětu trestního řízení pro žalobce, vycházel z povahy trestní věci, tj. závažnosti trestného činu, kladeného žalobci za vinu, včetně hrozby trestního postihu, délky trestního řízení a dopadů trestního stíhání do osobnostní i pracovní (podnikatelské) sféry žalobce, jakožto poškozeného. Přihlédl i k tomu, že byla postižena majetková práva žalobce a omezena možnost disponovat se svým majetkem. Pouze pokud soud prvního stupně měl za prokázanou skutečnost, že žalobce nemohl přistoupit k přeúvěrování svých hypotečních smluv, což i následně zohlednil při svém rozhodnutí o výši přiznaného zadostiučinění, shledal odvolací soud v tomto postupu nesprávnost, neboť takovou skutečnost žalobce v řízení netvrdil ani neprokazoval. Nemožnost přeúvěrování svých hypotečních smluv tvrdil a prokazoval jeho společník a spoluobžalovaný , právnická osoba, , nikoli žalobce. Soud prvního stupně při svém rozhodování správně zohlednil i trestní minulost žalobce, kterou nelze v rámci daného odškodnění oddělit. Naopak je třeba vycházet z toho, že žalobce není bezúhonnou osobou, neboť počátkem roku , rok, byl pravomocně odsouzen za úplatkářství, kdy se jednalo o široce medializované trestní řízení, včetně uvádění celého jména žalobce; žalobce se v průběhu tohoto trestního řízení nacházel téměř rok ve vazbě. Soud prvního stupně v souladu s ustálenou judikaturou neopomněl věnovat zvýšenou pozornost možnému zdvojení uplatňovaného nároku založeného na totožném skutkovém základě, a to zejména ve spojení s možnou nepřiměřenou délkou trestního stíhání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Součástí úvahy o přiměřenosti přiznaného zadostiučinění ze strany soudu prvního stupně bylo i porovnání shody a odlišností obdobných případů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), označených oběma stranami sporu po poučení soudu prvního stupně podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (viz body 126. a 127. odůvodnění napadeného rozsudku). Soud prvního stupně porovnal účastníky předestřené případy a podle názoru odvolacího soudu správně při svém rozhodování zohlednil zejména rozsudek podepsaného krajského soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve věci spoluobžalovaného , jméno FO, , která se v základních rysech shoduje se souzenou věcí, neboť se jedná o společníka žalobce obžalovaného ze spáchání stejného trestného činu. Jedná se tak o případ odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv. Odlišnost byla shledána toliko v tom, že žalobce neměl na rozdíl od , jméno FO, sjednané žádné hypoteční smlouvy, které nemohl v důsledku trestního stíhání přeúvěrovat, a v dopadu do osobního života, když od , jméno FO, se po zahájení trestního stíhání odstěhovala partnerka s dcerou, protože měla strach ze zajištění bydlení a že žalobce bude zavřený. V porovnávaném případě bylo žalobci , právnická osoba, přiznáno zadostiučinění nemajetkové újmy ve smyslu § 31 odst. 2 zákona č.82/1998 Sb. ve výši 180 000 Kč. Jako srovnatelné dále soud prvního stupně shledal dva případy, na které odkázala žalovaná (viz shora), a to případ, kdy se na rozdíl od žalobce jednalo o bezúhonnou osobu, věc nebyla medializovaná, nezákonné trestní stíhání trvalo cca 6 let a 8 měsíců a žalobce byl původně nepravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem, a bylo mu přiznáno zadostiučinění za újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 100 000 Kč; a dále případ, kdy se opět jednalo o bezúhonnou osobu, věc byla silně medializovaná, nezákonné trestní stíhání trvalo 4 roky a 10 měsíců, žalobce doložil psychické problémy, byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který částečně vykonal, bylo mu přiznáno zadostiučinění za újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 200 000 Kč. Odvolací soud s takto vybranými a porovnávanými případy plně souhlasí. Soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že posuzované trestní řízení mělo velmi negativní dopad do všech žalobcem tvrzených oblastí jeho života, tj. rodinného, osobního i profesního, z důvodu čehož mu přiměřené zadostiučinění nepochybně náleží. Soud prvního stupně správně přihlédl i k tomu, že žalobce nebyl bezúhonnou osobou, když trestní řízení bylo zahájeno krátce poté, co byl pravomocně odsouzen za jiný trestný čin a vykonával podmínečně odložený trest odnětí svobody v délce 3 let se zkušební dobou na 5 let a v případě odsouzení by mu pravděpodobně byl uložen trest nepodmíněný. Již předchozí trestní řízení zakončené pravomocným odsouzením tak muselo významně narušit život žalobce (v rovině osobní, rodinné i pracovní). Lze souhlasit se soudem prvního stupně, že v řízení byl prokázán negativní dopad trestního řízení zejména do podnikatelské sféry žalobce, který podnikal v pohostinství, spolupracoval s pivovary a byl podezřelý právě z podvodu na pivovary. Tvrzený negativní dopad medializace případu žalobce soud prvního stupně správně vyhodnotil s ohledem na skutečnost, že již předchozí žalobcova trestní věc byla celostátně medializovaná a již v té době bylo jméno žalobce veřejně zmiňováno v souvislosti s trestním řízením. Uveřejnění článku „Velká napěněná loupež“ dne , datum, nelze klást k tíži žalované vzhledem k tomu, že se nejednalo o iniciativu státu. Princip presumpce neviny byl v daném případě narušen sdělovacími prostředky, kdy medializace případu byla důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení, jak správně soud prvního stupně konstatoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Soud prvního stupně nezohledňoval žádné vážné a nezvladatelné psychické problémy žalobce v souvislosti s trestním řízením, jak namítala žalovaná, naopak konstatoval, že žalobce žádné zdravotní (psychické) problémy v souvislosti s trestním řízení netvrdil a neprokazoval. K zajištění majetku žalobce došlo v rámci probíhajícího trestního řízení, které je předmětem odškodnění jako celek, a nelze ho tak odškodňovat samostatně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ), nýbrž jako součást nezákonně vedeného trestního řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).

28. Pokud žalovaná v odvolání namítala v souvislosti s dopady trestního řízení do osobního (soukromého) života žalobce, že na rozvodu manželství měl hlavní podíl žalobce, který byl iniciátorem rozvodového řízení, protože jeho manželství bylo dlouhodobě a trvale rozvráceno, a to od doby, kdy navázal vztah s jinou ženou, přičemž manželka žalobce se rozvádět nechtěla, je třeba uvést, že soud prvního stupně při svém rozhodování skutečně vyšel ze zjištění, že trestní řízení vedené s žalobcem se negativně odrazilo v osobním životě žalobce tak, že vedlo k rozvodu jeho manželství, když se s ním „dne , datum, rozvedla manželka, od níž se žalobce už v lednu , rok, kvůli sporům odstěhoval, přičemž spory pak měly přímou souvislost s jeho majetkem a podnikáním“. Jak vyplývá z rozvodového rozsudku Okresního soudu v Mostě č. j. , spisová značka, , návrh na rozvod manželství však podal žalobce, nikoli jeho bývalá manželka , jméno FO, , která s rozvodem nesouhlasila (před vypořádáním majetkových vztahů). Žalobce se od manželky odstěhoval ještě před zahájením trestního stíhání v lednu 2013, v důsledku dlouhodobých hádek a konfliktů z důvodu jeho mimomanželského vztahu. Jako příčina rozvratu manželství byl rozvodovým soudem určen asi desetiletý mimomanželský vztah žalobce s jinou ženou, nikoli trestní stíhání žalobce, o kterém není v rozsudku žádná zmínka. Lze tak souhlasit s odvolací námitkou žalované, že dané trestní řízení nemělo přímý dopad na rozpad manželství žalobce, které bylo rozvráceno již před jeho zahájením.

29. Odvolací soud při zohlednění všech shora uvedených okolností dospěl k závěru, že přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy ve smyslu § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (nárok C) je namístě oproti soudu prvního stupně snížit o 20 000 Kč na částku 160 000 Kč, a to z důvodu nezohlednění okolností, které v posuzované věci nenastaly, a to nemožnosti přeúvěrování hypotečních smluv a zásahu nezákonného trestního stíhání do osobního života žalobce ve smyslu rozvodu jeho manželství.

30. Žalobci tak náleží zadostiučinění v celkové výši 203 055 Kč, sestávající z doplatku náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši 43 055 Kč a náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním řízením ve výši 160 000 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně, o kterém rozhodl soud prvního stupně správně podle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., náležejícího ode dne následujícího po uplynutí lhůty 6 měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil žalobce u žalované podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., tj. od , datum, do zaplacení.

31. Odvolací soud ze všech vyložených důvodů napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku I. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. potud, že zamítl žalobu co do částky 20 000 Kč s 15 % úrokem z prodlení (míněno „ročním“) z této částky od , datum, do zaplacení; jinak tento výrok podle § 219 o. s. ř. potvrdil (co do základu, lhůty k plnění a platebního místa).

32. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil (byť částečně) napadený rozsudek, rozhodl znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Ve vztahu k nárokům A) a C), týkajících se nemajetkové újmy, aplikoval § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, neboť žalobce sice byl úspěšný jen částečně, ale v daném řízení se jedná o situaci, kdy rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu ve smyslu § 136 o. s. ř. (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Ve vztahu k nároku B), týkajícího se majetkové újmy (škody), rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný pouze v rozsahu 3,68 % svého žalobního požadavku (požadoval částku 103 823,79 Kč a bylo mu přisouzenou 3 823 Kč), což představuje převážný úspěch žalované, které proto ve vztahu k tomuto nároku náleží plná náhrada nákladů řízení. Jde-li o výši přiznaných nákladů řízení, lze pro stručnost plně odkázat na jejich správné vyčíslení soudem prvního stupně tak, jak je specifikováno v bodech 135. - 137. a 140. odůvodnění napadeného rozsudku. Pouze jde-li o vyčíslení nákladů řízení před soudem prvního stupně po zrušení předchozích soudních rozhodnutí, shledal odvolací soud důvodnou odvolací námitku, že soud prvního stupně při rozhodnutí o odměně advokáta za dva úkony právní služby učiněné po , datum, (vyjádření k výzvě soudu ze dne , datum, a účast na jednání dne , datum, ) vycházel z nesprávné tarifní hodnoty 500 000 Kč dle ustanovení § 9a odst. 1 písm. a) a. t., které na daný případ nedopadá, jak správně žalovaná namítala. V souzené věci se jedná o předmět řízení ve smyslu § 9a odst. 2 písm. a) a. t. ve znění účinném od , datum, (dále jen „a. t.“), tj. uplatnění práva podle právního předpisu o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, s návrhem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, pročež se za tarifní hodnotu považuje výše přiznané náhrady nemajetkové újmy, tj. částka 203 055 Kč. Za jeden úkon právní služby tak činí odměna podle § 7 bodu 6. a. t. částku 9 140 Kč a žalobci proto za uvedenou fázi řízení náleží odměna za dva úkony právní služby ve výši 18 280 Kč (2x 9 140 Kč). Dále (shodně se soudem prvního stupně – viz bod 138. odůvodnění napadeného rozsudku) žalobci náleží dva režijní paušály po 450 Kč, tj. částka 900 Kč, cestovné ve výši 394,62 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 300 Kč (2x 150 Kč) a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 4 173,67 Kč, tj. celkem částka 24 048,29 Kč (namísto soudem prvního stupně přiznané částky 31 695,49 Kč). Ve spojení s účelně vynaloženými náklady řízení před soudem prvního stupně před vydáním jeho prvního rozsudku ve výši 59 853,65 Kč (viz bod 135. odůvodnění napadeného rozsudku), před soudem odvolacím ve výši 20 323,98 Kč (viz bod 136. odůvodnění napadeného rozsudku) a před soudem dovolacím ve výši 20 715,50 Kč (viz bod 137. odůvodnění napadeného rozsudku) se tak jedná o částku 124 941,42 Kč. Od této částky je ještě třeba odečíst částku 4 800 Kč náležející žalované z titulu náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu k nároku B), jak vyplývá z bodu 140. odůvodnění napadeného rozsudku. Žalobci tak náleží na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částka 120 141,42 Kč, kterou je mu žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. l, věta za středníkem o. s. ř.) k rukám právní zástupkyně žalobce (§ 149 odst. l o. s. ř.).

33. O nákladech odvolacího řízení, jehož předmětem již byly pouze nároky A) a C), rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 3 o. s. ř. (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Žalobci byla přiznána náhrada těchto nákladů sestávající z odměny za právní zastoupení dle § 9a odst. 2 písm. a), § 7 bodu 6. a. t. z tarifní hodnoty 203 055 Kč za jeden úkon právní služby (účast na jednání před odvolacím soudem) ve výši 9 140 Kč, jednoho režijního paušálu ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 a. t.), cestovného k odvolacímu jednání dne , datum, z Teplic do , adresa, a zpět, tj. 50 km, osobním vozidlem BMW X5, reg. zn. , SPZ, , při průměrné spotřebě motorové nafty 6,03 l/100 km, ceně nafty 34,10 Kč/1 l, sazbě 5,90 Kč (dle vyhl. č. 573/2025 Sb.) ve výši 433,10 Kč, náhrady za promeškaný čas za dvě započaté půlhodiny po 150 Kč, tj. 300 Kč (§ 14 odst. 1, 3 a. t.) a náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ze součtu shora uvedených částek ve výši 2 167,85 Kč. Žalobci tak náleží na náhradě nákladů odvolacího řízení částka 12 490,95 Kč, kterou je mu žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. l, věta za středníkem, § 211 o. s. ř.) k rukám jeho právní zástupkyně (§ 149 odst. l, § 211 o. s. ř.).