10 Co 290/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Havlové a soudců Mgr. Vladislavy Poradové a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO sídlem adresa za níž jedná organizační složka sídlem adresa proti žalovanému: jméno FO , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem jméno FO sídlem adresa o zaplacení 102 696 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 27. června 2025, č. j. 20 C 226/2019-317,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadených výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 14 582,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , jméno FO, .

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Děčíně (dále jen „soud prvního stupně“) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 1 184,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 35 117,45 Kč od 1. 2. 2019 do 20. 5. 2019 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 1 184,92 Kč od 21. 5. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do zaplacení částky 101 511,08 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % z částky 102 592,55 Kč od 1. 2. 2019 do 20. 5. 2019 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 101 511,08 Kč od 21. 5. 2019 do zaplacení (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 88 637,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok III.).

2. Takto rozhodl soud prvního stupně o žalobě, podané u soudu prvního stupně dne 3. 6. 2019, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala vydání bezdůvodného obohacení za užívání jejího pozemku parc. č. , parcelní číslo, , zastavěná plocha, nacházejícího se v k. ú. , kat. území, , o celkové výměře , hodnota, m2, zapsaného na listu vlastnictví č. , číslo listu vlastnictví, pro katastrální území , kat. území, , obec , obec, , u Katastrálního úřadu pro , oblast působnosti, , Katastrální pracoviště , obec, (dále jen „pozemek“) žalovaným bez právního důvodu v období od 4. 6. 2016 do 30. 9. 2018 (dále též jen „rozhodné období“) ve výši (po částečném zpětvzetí žaloby) 102 696 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Mezi účastníky bylo nesporné že žalobkyně je vlastníkem pozemku a že na jeho části stojí budova bez č. p./č. e., zemědělské stavení, zapsaná na listu vlastnictví č. , číslo listu vlastnictví, pro katastrální území , kat. území, , obec , obec, , u Katastrálního úřadu pro , oblast působnosti, , Katastrální pracoviště , obec, (dále jen „budova“), která je ve vlastnictví žalovaného. Pozemek se nachází v uzavřeném areálu ve vlastnictví žalovaného, budova je součástí tohoto areálu a žalovaný vlastní i pozemky obklopující předmětný pozemek. Žalovaný užívá část předmětného pozemku, na kterém budova stojí, bez právního důvodu, neboť v období od 1. 10. 2014 nedošlo mezi účastníky k dohodě o výši nájemného a k uzavření nájemní smlouvy. Žalovaný uhradil žalobkyni dne 20. 5. 2019 částku 45 000 Kč, jakožto cenu za užívání části pozemku za období od května 2016 do května 2019, odpovídající částce 15 000 Kč ročně. Sporná mezi účastníky byla skutečnost, kolik činila v rozhodném období obvyklá výše nájemného (cena za užívání předmětné části či celého pozemku) a zda žalovaný užívá i části pozemku nezastavěné budovou. Žalovaný hradí žalobkyni na základě vlastního odhadu obvyklé ceny za užívání pozemku částku 15 000 Kč ročně, vycházeje ze znaleckého posudku vypracovaného , jméno FO, dne , datum, , č. , hodnota, , jehož předmětem bylo zjištění obvyklé ceny nájemného za pozemek v rozhodném období (dále též jen „znalecký posudek“), a kterým znalec určil obvyklou cenu ročního nájemného ve výši 12 400 Kč – 14 000 Kč (ve vztahu k části výměry pozemku , hodnota, m2). Žalovaný s žalobou nesouhlasil, neboť je přesvědčen, že žalobkyně vůči němu nemá na uhrazení žalované částky nárok. Žalobkyně žalovaným uhrazenou částku 45 000 Kč zohlednila v žalobě tak, že jelikož žalovaný určil, že toto plnění je za období 5/16 – 5/19 a vydání bezdůvodného obohacení je požadováno za období do 30. 9. 2018, rozdělila uhrazenou částku tak, že na období 5/16 – 9/18 připadla částka 35 014 Kč a na období 10/18 – 5/19 částka 9 886 Kč. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby vyčíslila svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení za období od 4. 6. 2016 do 30. 9. 2018 částkou 137 710 Kč; při zohlednění poměrně uhrazené platby ve výši 35 014 Kč proto po žalovaném požaduje zaplacení 102 696 Kč.

3. Soud prvního stupně při svém rozhodnutí vycházel ze znaleckého posudku , jméno FO, z , datum, , kterým byla stanovena obvyklá cena nájemného za užívání části předmětného pozemku o výměře , hodnota, m2 v roce 2016 - 12 500 Kč ročně, v roce 2017 -12 600 Kč ročně a v roce 2018 - 12 900 Kč ročně, a to procentní sazbou 5,5 % z obvyklé (tržní) ceny pozemku, kterou znalec určil porovnávací metodou částkou 254 310 Kč, tj. , částka, /m2. Dospěl k závěru, že závěry znalce o obvyklé výši nájemného jsou ve znaleckém posudku náležitě vysvětleny a odůvodněny a znalcem použitá metoda ke zjištění obvyklé výše nájemného (při absenci obdobných nájemních smluv), tj. jeho stanovení procentní sazbou z tržní hodnoty pozemku je logická a relevantní. Znalec ve znaleckém posudku zohledňoval skutečnost, že pozemek je zastavěn stavbou (zatímco srovnatelné pozemky nikoliv). Pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku nemůže podle názoru soudu prvního stupně založit ani případně ve znaleckém posudku chybně stanovená hodnota indexů trhu a polohy, použitá k určení ceny zjištěné, když cena zjištěná je administrativní (úřední) cena stanovená dle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOM“) a oceňovací vyhlášky č. 441/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „oceňovací vyhláška“), pročež se nejedná o obvyklou cenu a její použití proto není relevantní. Jde-li o rozsah užívání pozemku žalovaným, měl soud prvního stupně za prokázané, že žalovaný užívá nejen část pozemku nacházející se pod budovou, ale i části pozemku budovou nezastavěné s tím, že je nerozhodné, zda tyto části užívá sám žalovaný či osoby, kterým žalovaný umožnil do svého areálu přístup.

4. Z hlediska právního posouzení vycházel soud prvního stupně z ustanovení § 2991 odst. 1, 2 a § 2999 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Zohlednil rovněž ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, a to jeho rozsudky ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1207/2007 a ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 28 Cdo 337/2011. Dovodil, že bezdůvodné obohacení je ocenitelné peněžitou částkou, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobných nemovitostí, zpravidla právě formou nájmu (tj. nájemné, které se vytváří na trhu s nájmy a je dáno stavem místní a časové nabídky a poptávky). Zaujal právní závěr, že žalobkyně je vlastnicí předmětného pozemku, pročež je dle § 1012 o. z. dána její aktivní věcná legitimace ve věci. Tím, že žalovaný užíval pozemek bez právního důvodu, je dána jeho pasivní věcná legitimace ve věci a na jeho straně vzniklo dle § 2991 odst. 2 o. z. ve spojení s § 2999 odst. 1, věty první o. z. bezdůvodné obohacení, jehož předmět nelze žalobkyni vydat; proto je žalovaný povinen poskytnout žalobkyni peněžitou náhradu odpovídající v daném místě a čase obvyklému nájemnému. Vzhledem k tomu, že žalovaný užíval celý pozemek o výměře , hodnota, m2, přepočítal obvyklou cenu pozemku k datu vypracování znaleckého posudku na částku 303 240 Kč (vycházeje z částky , částka, /1 m2, jakožto obvyklé ceny pozemku dle znaleckého posudku, tj. , hodnota, x , hodnota, ), z čehož následně vyčíslil obvyklé nájemné/bezdůvodné obohacení za celý pozemek k datu vypracování znaleckého posudku na částku 16 678,20 Kč ročně (5,5 % z 303 240 Kč); tuto částku ještě redukoval dle míry inflace a vyčíslil obvyklé nájemné za rozhodné období částkou 35 117,45 Kč. Na tuto částku započítal platbu žalovaného ze dne 20. 5. 2019 v poměrné výši 33 932,53 Kč (vycházeje z celkově zaplacené částky 45 000 Kč a z rozhodného období 5/2016 - 5/2019 = 37 měsíců, tj. 1 216,22 Kč měsíčně) a dospěl k závěru, že rozdíl mezi obvyklým nájemným za rozhodné období (35 117,45 Kč) a částkou uhrazenou žalovaným na toto období (33 932,53 Kč) činí 1 184,92 Kč, kterou žalobkyni vůči žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení přiznal, a to včetně zákonného úroku z prodlení s tím, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou částky 35 117,45 Kč nejpozději dne 1. 2. 2019 (vycházeje z výzvy žalobkyně z 12. 11. 2018), po částečné úhradě ve výši 33 932,53 Kč je žalovaný v prodlení s úhradou zbývající dlužné částky 1 184,92 Kč od 21. 5. 2019. Ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. napadeného rozsudku).

5. Soud prvního stupně se v odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal s důvody, proč při svém rozhodnutí nevycházel z dodatku č. , hodnota, ke znaleckému posudku č. , hodnota, vypracovaného bez jakéhokoli zadání znalcem , jméno FO, dne , datum, (dále též jen „dodatek“). Znalec tento dodatek vypracoval v reakci na stanovisko žalobkyně ke znaleckému posudku, k němuž byl požádán o vyjádření. Soud prvního stupně znalce nežádal o vypracování nového znaleckého posudku ani o vypracování dodatku ke znaleckému posudku. V dodatku znalec určil cenu nájemného z celé výměry pozemku pro rok 2021 částkou 20 170 Kč (po zaokrouhlení); tuto částku stanovil jako 5,5 % z ceny zjištěné podle ZOM a oceňovací vyhlášky, kterou určil částkou 366 689,36 Kč. K použití ceny zjištěné jako základu pro určení nájemného znalec v dodatku uvedl, že tuto použil „v souladu s vyjádřením žalobce“, když nelze nalézt srovnatelné a použitelné údaje o nájemném za stavu, kdy stavba není součástí pozemku. Dle soudu prvního stupně znalec v dodatku nijak nezpochybnil své závěry uvedené ve znaleckém posudku ani metodu, kterou pro určení obvyklého nájemného použil. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně měl od znalce k dispozici fakticky dva znalecké posudky, když v prvním z nich (tj. ve znaleckém posudku) znalec určil obvyklé roční nájemné ve výši 5,5 % z obvyklé ceny pozemku, a ve druhém z nich (tj. v dodatku) určil obvyklé nájemné ve výši 5,5 % z ceny zjištěné podle ZOM a oceňovací vyhlášky, přistoupil k výslechu znalce za účelem vyjasnění jeho postupu. Znalec soud prvního stupně ani v rámci svého výslechu nepřesvědčil o nesprávnosti závěrů plynoucích ze znaleckého posudku, resp. o správnosti závěrů plynoucích z dodatku, když jako důvod pro vypracování dodatku označil ve znaleckém posudku chybně použité hodnoty v rámci indexu trhu a indexu polohy (ty se však týkaly výpočtu ceny zjištěné podle oceňovací vyhlášky), dále skutečnost, že ve znaleckém posudku nezohledňoval celou výměru pozemku, a nakonec to, že nelze nalézt nabídkové ceny nájemného a současně nelze nalézt obvyklé ceny stavebních pozemků zastavěné stavbou jiného vlastníka; tyto důvody pro vypracování dodatku znalec označil jako důvody nesprávnosti jím použité metodiky ve znaleckém posudku (v němž vycházel ze znaleckých standardů , právnická osoba, ). Při výslechu znalec současně uvedl, že metodika , právnická osoba, se neměnila a že ke stanovení obvyklé ceny pozemku (ve znaleckém posudku) použil ceny srovnatelných pozemků, když vzhledem k tomu, že se jednalo o pozemky nezastavěné stavbou, redukoval cenu příslušnými koeficienty (koeficientem K4 ve výši 0,90, který považuje za správný). Protože se ve znaleckém posudku u srovnatelných pozemků jednalo o ceny nabídkové (z inzertních nabídek realitních kanceláří), pracoval s tržní hodnotou. Pokud ve znaleckém posudku použil jako roční podíl z ceny pozemku sazbu 5,5 % jako průměr jím stanovené výše rozmezí 4 - 7 %, odpovídá tato hodnota jak znaleckému standardu , právnická osoba, , tak doporučené sazbě Ministerstva financí ČR.

6. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a žalovanému, který byl v řízení neúspěšný pouze v nepatrné části, přiznal plnou náhradu nákladů řízení dle podrobné specifikace uvedené v bodě 31. odůvodnění napadeného rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje. O lhůtě k plnění rozhodl soud prvního stupně podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a o platebním místu nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání, které směřovala výlučně proti zamítavému výroku II. a nákladovému výroku III. Namítala, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení. Nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně rozhodl o výši obvyklého nájemného za užívání předmětného pozemku na základě znaleckého posudku , jméno FO, ze dne , datum, . Podle jejího názoru soud prvního stupně nesprávně a zcela účelově interpretoval výpověď znalce , jméno FO, při jednání konaném dne 18. 6. 2025, kdy znalec vypověděl, že si na základě stanoviska ke znaleckému posudku, které zpracovalo , organizační složka, žalobkyně dne , datum, (dále jen „stanovisko“), uvědomil, že znalecký posudek zpracoval chybně, a proto zpracoval dodatek ke znaleckému posudku, ve kterém k určení výše obvyklého nájemného použil zjištěnou cenu dle zákona a oceňovací vyhlášky. Znalec tedy nezpracoval dodatek na „objednávku“ žalobkyně. Znalec v průběhu výslechu navíc výslovně sdělil, že v případě, kdy neexistuje komparativní materiál, považuje metodu ocenění na základě vyhlášky použitou v dodatku za přesnější. Poukázala na zásadní skutečnost, že je to osoba znalce, která disponuje odbornými znalostmi, znalec je odborníkem z oboru, do něhož spadá odborné posouzení konkrétní skutečnosti, v tomto případě z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí. Znalec vypracoval první znalecký posudek chybně, a proto přistoupil ke zpracování jeho dodatku, který, jak uvedl při své výpovědi, považuje za přesnější, a tudíž správnější. Podle názoru žalobkyně se soud prvního stupně naprosto nepochopitelně a překvapivě ztotožnil se závěry učiněnými ve znaleckém posudku, přestože znalec, který disponuje odbornými znalostmi, uvedl, že tento znalecký posudek byl zpracován chybně. Má za to, že závěry soudu prvního stupně jsou v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu, např. usnesením ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 865/2021, ve kterém je odkázáno na rozhodovací praxi dovolacího soudu, která prosazuje stanovení výše náhrady za bezdůvodné obohacení v případech bezesmluvního užívání cizího pozemku dle hladiny obvyklého nájemného srovnatelných pozemků v daném místě a čase s tím, že jde-li o užívání pozemků zastavěných stavbami, je zapotřebí obvyklé nájemné porovnávat s výší nájemného za nájem jiných zastavěných pozemků. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2019, sp. zn. 28 Cdo 62/2019 se stanovení bezdůvodného obohacení v případech bezesmluvního užívání cizího pozemku řídí pomocí hladiny obvyklého nájemného srovnatelných pozemků. Je-li realizováno skrze stavbu, pak je zapotřebí porovnávat pozemky zastavěné. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3138/2012 je při stanovení výše obvyklého nájemného třeba vycházet z pozemků obdobných; pokud reálně není možné v daném případě zajistit dostatečný vzorek obdobných pozemků, je na znalci, aby se s uvedenou situací po odborné stránce vypořádal, resp. na soudu, aby zmíněné faktory zohlednil ve svých úvahách. Uvedla, že znalec ve znaleckém posudku použil jako komparativní materiál pozemky nezastavěné, což uznal jako chybu. Pokud jde o chybně použité koeficienty trhu a polohy, tak důvod jejich opravy v dodatku ke znaleckému posudku upřesnil tak, že správně má být u indexu trhu u znaku P2 vlastnické vztahy v případě rozdílných vlastníků stavby a pozemku použita hodnota - 0,03, namísto hodnoty 0,00 použité znalcem ve znaleckém posudku a u indexu polohy má být u znaku P1 druh a účel stavby použito kvalitativní pásmo - sklady, doprava a spoje, s hodnotou 0,45, namísto hodnoty 0,30 použité znalcem ve znaleckém posudku. Odkázala na § 9 odst. 5 ZOM. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a jeho vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo jeho změnu tak, že žalobě bude vyhověno.

8. Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil tak, že s ním nesouhlasil. Napadený rozsudek soudu prvního stupně považoval za věcně správný a navrhl jeho potvrzení. Uvedl, že žalobkyně se původně domáhala placení ročního nájemného/bezdůvodného obohacení za užívání pozemku ve výši 59 204 Kč. Na žádost soudu prvního stupně byl v rámci řízení vyhotoven znalecký posudek, který průměrné obvyklé roční nájemné v rozhodném období určil částkou 15 100 Kč (po korekci výměry pozemku soudem prvního stupně). Poté, co se žalobkyně ke znaleckému posudku vyjádřila nesouhlasně, vyzval soud prvního stupně znalce k vyjádření ke stanovisku žalobkyně. Znalec překvapivě a nesprávně vyhotovil dle připomínek žalobkyně dodatek, kterým neurčil obvyklou roční cenu nájemného, ale roční cenu zjištěnou dle ZOM a oceňovací vyhlášky, a to ve výši 20 167 Kč. Žalovaný odkázal na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (rozsudky sp. zn. 28 Cdo 337/2011, sp. zn. 25 Cdo 845/99, sp. zn. 33 Odo 668/2002), podle které se obvyklá výše bezdůvodného obohacení za užívání věci vyčíslí obvyklou výší nájemného, tedy peněžitou částkou, která odpovídá částkám vynakládaným v daném místě a čase na užívání obdobných nemovitostí, zpravidla právě formou nájmu. Stanovení bezdůvodného obohacení/nájemného za užívání pozemku procentem z jeho úřední ceny, a tedy jeho vyčíslení v kvaziúřední výši nereflektující poměry na trhu proto považuje za rozpornou s ustálenou judikaturou. Dodatek je podle názoru žalovaného pro řízení irelevantní, neboť jím použitá metodika určení obvyklé výše nájemného je v rozporu s ustáleným výkladem Nejvyššího soudu a neodpovídá ani úkolu, který byl znalci soudem prvního stupně uložen. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením, že by ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ústila ve východisko, že při určení obvyklé výše ceny pozemku nebo obvyklé výše nájemného za pozemek zastavěný stavbou třetí osoby je nutné při porovnávací metodě vždy užít opět pozemky zastavěné stavbou třetí osoby. Uvedený postup lze nepochybně považovat za ideální stav, avšak realita trhu takové porovnání často neumožňuje. I tak lze přistoupit k určení ceny obvyklé porovnáním s cenami nezastavěných stavebních pozemků, případně takový výsledek následně krátit znalcem určeným koeficientem, když takový postup byl opakovaně aprobován rozhodnutími Nejvyššího soudu, na které žalovaný současně odkázal. Má za to, že metoda užitá znalcem ve znaleckém posudku je zcela v souladu s platnými judikatorními závěry, přičemž výše nájemného byla znaleckým posudkem určena správně. K nesouhlasu žalobkyně s použitím dvou dílčích indexů trhu ve znaleckém posudku uvedl, že při důsledném zohlednění skutečnosti, že pozemek je zastavěn stavbou jiného vlastníka, by výše obvyklého nájemného musela být určena ještě výrazně v neprospěch žalobkyně, tj. snížena.

9. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. a v na něm závislém (také napadeném) nákladovém výroku III. (§ 206 odst. 2 věty druhé o. s. ř.), a to spolu s řízením jeho vydání předcházejícím podle § 212 a § 212a o. s. ř., k projednání odvolání nařídil jednání a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

10. Výrok I. rozsudku, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 1 184,92 Kč s vymezeným zákonným úrokem z prodlení, nebyl odvoláním dotčen, a proto nebyl předmětem přezkumu odvolacím soudem a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 věty první o. s. ř.).

11. Řízení před soudem prvního stupně netrpí vadami, jež by mohly mít za následek vydání nesprávného rozhodnutí ve věci. Ostatně takové vady ani nebyly žalobkyní, jakožto odvolatelkou, namítány. Odvolací soud proto neshledal důvody pro zrušení napadeného rozsudku podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.

12. Při hodnocení odvoláním napadeného rozsudku lze konstatovat, že soud prvního stupně provedl v řízení řádným způsobem dokazování, z něhož učinil potřebná skutková zjištění, z nichž vyvodil skutkové a právní závěry, které v odůvodnění rozhodnutí srozumitelným a přiléhavým způsobem popsal a vyložil, odvolací soud je považuje za správná, při svém rozhodování z nich vycházel a pro stručnost na ně zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3450/2011 ze dne 16. 11. 2011, podle něhož: „Vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu dle § 157 odst. 2 o. s. ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.“13. Odvolací námitky žalobkyně neshledal odvolací soud důvodnými. Soud prvního stupně zcela správně nevycházel při určení výše bezdůvodného obohacení z dodatku ke znaleckému posudku, který znalec vyhotovil zcela svévolně v reakci na stanovisko žalobkyně; nejedná se proto o nezávislé znalecké posouzení. Ze strany znalce se jedná o zcela nestandardní postup, kdy znalec v závislosti na negativním stanovisku jedné ze stran sporu svůj znalecký posudek přepracuje a dospěje k jiným závěrům. V této souvislosti lze pro stručnost odkázat na odůvodnění nereflektování dodatku ke znaleckému posudku soudem prvního stupně při svém rozhodnutí vyloženého přehledným a srozumitelným způsobem, se kterým se odvolací soud plně ztotožňuje. Soudem prvního stupně určené bezdůvodné obohacení vycházející ze znaleckého posudku ze dne , datum, jím ustanoveného znalce je odpovídající ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, na kterou soud prvního stupně správně odkázal a své rozhodnutí o ní opřel. Znalec ve svém nevyžádaném dodatku určil nájemné za předmětný pozemek z ceny zjištěné, tj. ceny stanovené podle zákona o oceňování majetku a oceňovací vyhlášky, jedná se tak o cenu úřední (administrativní), ze které nelze při určení obvyklého nájemného vycházet, neboť nereflektuje poměry na trhu v místě a čase. Soud prvního stupně proto správně z tohoto dodatku nevycházel, pro dané řízení se nejedná o objektivní důkaz. Námitka žalobkyně, že při určení obvyklé ceny předmětného pozemku, resp. obvyklého nájemného za jeho užívání, mělo být při porovnávací metodě vycházeno z obdobných pozemků, tj. zastavěných stavbou třetími osobami, nebyla shledána důvodnou, neboť realita trhu takové porovnání neumožňuje (byť by se jednalo o ideální stav), jak vyplývá ze sdělení znalce. Za takového stavu proto není vyloučené určit obvyklou cenu pozemku porovnáním s cenami nezastavěných pozemků a následně výsledek krátit znalcem určeným koeficientem, což je odpovídajícího ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3539/2023 či sp. zn. 28 Cdo 2849/2023). Metoda užitá znalcem ve znaleckém posudku je tak v souladu s platnými judikatorními závěry, soud prvního stupně nepochybil, pokud z něj při svém rozhodnutí vycházel a dospěl ke správnému závěru o výši bezdůvodného obohacení žalovaného rovnajícího se obvyklému nájemnému za celou výměru předmětného pozemku, a to se zohledněním inflace a částky zaplacené žalovaným za rozhodné období. Žalobní požadavek na zaplacení částky přesahující takto stanovené bezdůvodné obohacení žalovaného proto soud prvního stupně správně zamítl.

14. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to včetně nákladového výroku III., když i o nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně správně.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle úspěchu ve věci ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že je přiznal v řízení úspěšnému žalovanému. Tyto náklady jsou tvořeny mimosmluvní odměnou advokáta podle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif“), za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na odvolacím jednání) z tarifní hodnoty 102 696 Kč ve výši 10 440 Kč (2 x 5 220 Kč); dvou režijních paušálů po 450 Kč, tj. ve výši 900 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu; cestovným k jednání před odvolacím soudem dne 25. 3. 2026 z , obec, do , obec, a zpět, osobním automobilem tov. zn. , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , při ujetí , hodnota, km, při průměrné spotřebě motorové nafty , hodnota, l/100 km, při vyhláškové ceně této pohonné hmoty 34,10 Kč/1 l (vyhl. č. 573/2025 Sb.), při paušální sazbě 5,90 Kč/1 km, tj. ve výši 411,40 Kč; náhradou za promeškaný čas strávený cestou k odvolacímu jednání v rozsahu dvou půlhodin po 150 Kč, tj. ve výši 300 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu a náhradou za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ze součtu odměny a hotových výdajů ve výši 2 530,80 Kč. Celkem tak náklady odvolacího řízení představují částku 14 582,20 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 211 o. s. ř.).