10 Co 338/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Havlové a soudců Mgr. Tomáše Hodného a JUDr. Jiřího Brádky ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 524 134 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 11. 6. 2025, č. j. 15 C 465/2024-59

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku II. mění potud, že žalovaná je dále povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 490 201,50 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak se v této části potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně ve výši 31 309 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , , Anonymizováno, se sídlem v , adresa, .

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Děčíně (dále jen „okresní soud“) částečně zastavil řízení o zaplacení úroku z částky 48 635,70 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení ve výši 2,24 % ročně, 1 773,40 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení ve výši 2,24 % ročně, 42 413,50 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení ve výši 1,24 % ročně, 1 546,50 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení ve výši 1,24 % ročně, 45 097,50 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení ve výši 2,24 % ročně, 1 644,40 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení ve výši 2,24 % ročně, 65 268,30 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení ve výši 2,24 % ročně a 2 379,80 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení ve výši 2,24 % ročně (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částky 46 000 Kč, 296 938,50 Kč, 42 255 Kč, 43 000 Kč a 62 008 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), žalobu zamítl co do nároku na zaplacení částky 6 509,10 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 733,62 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 52 509,10 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, s úrokem 14,75 % ročně z částky 48 635,70 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, s úrokem 14,75 % ročně z částky 1 773,40 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, co do částky 10 167,60 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 584,59 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 307 106,10 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, s úrokem 10,99 % ročně z částky 296 938,50 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, s úrokem 10,99 % ročně z částky 8 067,60 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, co do částky 3 673,80 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 511,83 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 45 928,80 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, s úrokem 14,75 % ročně z částky 42 413,50 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, s úrokem 14,75 % ročně z částky 1 546,50 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, co do částky 5 841,90 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 607,51 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 48 841,90 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, s úrokem 14,75 % ročně z částky 45 097,50 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, s úrokem 14,75 % ročně z částky 1 644,40 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, co do částky 7 740,10 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 326,51 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 69 748,10 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, s úrokem 14,75 % ročně z částky 65 268,30 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení a s úrokem 14,75 % ročně z částky 2 379,80 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení (výrok III.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 78 273,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok IV.). Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení celkem pěti nedoplatků spotřebitelských úvěrů, které žalované poskytla právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, .), když se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou úvěrových splátek a vznikla jí proto po zesplatnění všech těchto úvěrů povinnost k zaplacení nejen dlužné jistiny, ale též veškerého smluvního příslušenství v rozsahu smluvního úroku a úroku z prodlení z dlužných částek. Pohledávky ze všech úvěrových smluv byly postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 7. 2024, což bylo žalované oznámeno. Ke dni sepisu žalobního návrhu žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila, před podáním žaloby byla písemně vyzvána k úhradě dlužných částek, avšak ani na tuto výzvu nijak nereagovala. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení před okresním soudem zůstala zcela nečinná.

2. Na základě provedeného dokazování měl okresní soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela v době od června 2022 do října 2023 celkem pět smluv o úvěru, na jejímž základě žalovaná získala úvěry v celkové výši 507 604 Kč a splatila celkem 17 402,50 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěrů vycházela z příjmu žalované ve výši 24 000 až 37 000 Kč, výdaje deklarované žalovanou navýšila na 8 700 Kč měsíčně (výdaje na bydlení byly uvedeny žalovanou pouze v částce 3 000 Kč), žalovaná měla již z předchozí doby další úvěry, na které celkem splácela 18 000 Kč měsíčně. Okresní soud z hlediska právního posouzení aplikoval § 588, § 2991 a § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a § 1, § 2 odst. 1, § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 29. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“). Dospěl k závěru, že předmětné úvěry je třeba posuzovat jako úvěry spotřebitelské [§ 3 písm. d), § 4 z. s. ú.], a proto se zabýval otázkou platnosti smluv ve smyslu § 86, § 86 z. s. ú. a § 588 o. z. Dospěl k závěru, že smlouvy o úvěru jsou neplatné dle § 86 z. s. ú., protože právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Uvedl, že žalovaná byla v době uzavření úvěrů předlužená, její nezbytné výdaje za základní životní potřeby spolu s již splácenými úvěry přesahovaly dlouhodobě její příjmové možnosti, což vedlo k tomu, že úvěry přestala záhy splácet a ocitla se v prodlení. Posuzované úvěrové smlouvy proto posoudil jako neplatné a uzavřel, že žalobkyně má právo pouze na zaplacení rozdílu mezi částkami žalované vyplacenými a částkami od žalované přijatými, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Okresní soud z tohoto důvodu žalobkyni tuto částku výrokem II. přiznal, ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou ve výroku III. zamítl; předtím ještě ve výroku I. v reakci na částečné zpětvzetí žaloby řízení zastavil co do části nároku na úrok ve výši 2,24 % ročně z tam uvedených částek. S odkazem na § 87 z. s. ú., podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, a s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, okresní soud nepřiznal žalobkyni požadovaný zákonný úrok z prodlení, neboť splatnost nesplacených jistin úvěrů zatím nenastala. O lhůtě k plnění rozhodl podle § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a o nákladech řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř. s odůvodněním, že zamítnuté úrokové příslušenství nároků představuje vzhledem k celku pouze nepatrnou část, proto přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení v rozsahu zaplaceného soudního poplatku a odměny a náhrad právního zástupce žalobkyně podle advokátního tarifu.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, které směřovalo výlučně proti jeho výroku III., a to pouze co do zamítnutí žaloby o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z celkové částky 490 201,50 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení. Žalobkyně nenapadla právní závěr soudu prvního stupně o neplatnosti smluv o úvěru z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované, nesouhlasila však se závěrem, že dosud nenastalo prodlení žalované a že tudíž bylo žalobě vyhověno pouze co do nároku na vrácení celkové dlužné jistiny bez zákonného úroku z prodlení z přiznaných částek. Namítala, že žalované nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smluv o úvěru, ale již před podanou žalobou, a to na základě výzvy žalobkyně k vrácení peněžitého dluhu. Pokud by totiž dlužná jistina nebyla splatná před podáním žaloby, nerozhodl by soud prvního stupně o přiznání nároku žalobkyně na její zaplacení. Uvedla, že žalovaná byla vyzvána k plnění dluhu novému věřiteli, tj. žalobkyni v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 23. 7. 2024, které jí bylo odesláno dne 19. 8. 2024. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do dispozice žalované a po marném uplynutí 10denní lhůty, která jí byla poskytnuta ke splnění, se tak dne 2. 9. 2024 žalovaná dostala do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Následně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, zahrnující i dlužnou jistinu, předžalobní výzvou ze dne 28. 9. 2024. Žalovaná tak měla dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což však neučinila. Zdůraznila, že žalovaná v řízení před soudem prvního stupně ani netvrdila a neprokázala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která jí byla ze strany žalobkyně poskytnuta. Soudu nenáleží domýšlet si schopnosti žalované plnit dluh, aniž by měl reálné podklady ve zjištěném skutkovém stavu. Je přesvědčena, že nelze než dospět k závěru, že se žalovaná dostala do prodlení poté, co byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky. Navrhla změnu napadené části výroku III. rozsudku okresního soudu tak, že žalované bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z celkové částky 490 201,50 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a náklady řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila a v odvolacím řízení zůstala zcela nečinná.

5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal podle § 211 a násl. o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku III. a v na něm závislém nákladovém výroku IV., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné toliko zčásti. Výrok I o částečném zastavení řízení, vyhovující výrok II. a odvoláním nedotčená část zamítavého výroku III., jež nejsou výroky na napadené části výroku III. závislými, již samostatně nabyly právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.) a nejsou předmětem přezkumu v tomto odvolacím řízení.

6. Odvolací soud konstatuje, že řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Z obsahu spisu neplyne ani žádná jiná vada řízení před soudem prvního stupně, která by mohla mít za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí, přičemž závěry, které učinil soud prvního stupně a které jej vedly k závěru o (částečné) nedůvodnosti podané žaloby, považuje odvolací soud za správné, když soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o věci samé a ani při hodnocení důkazů se nedopustil pochybení, jež by mohla vést k závěru o případné nesprávnosti jeho rozhodnutí.

7. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

9. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále již jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (odst. 1) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. (odst. 2)

10. V posuzované věci se jedná o smlouvy o spotřebitelském úvěru, které jsou dle závěru soudu prvního stupně ve smyslu § 86 a § 87 z. s. ú. neplatné, protože právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, když nedostála požadavku náležitě zjistit a ověřit schopnost žalované úvěry splácet, zejména dostatečně neprověřila její výdaje. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud prvního stupně přihlédl z úřední povinnosti (aniž by neplatnost byla žalovanou namítána). Žalovaná je tak podle § 87 odst. 1 z. s. ú. a § 2991 o. z. povinna žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení, tedy vrátit poskytnuté jistiny úvěrů ponížené o již učiněné splátky, jak okresní soud uzavřel.

11. Jde-li o otázku prodlení žalované s vrácením poskytnutých jistin, je třeba vycházet ze shora citovaných ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 z. s. ú., z nichž se podává, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků, nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Pokud zde nebyla nová dohoda o splatnosti ani tvrzena, bylo na soudu prvního stupně, aby rozhodl o splácení jistiny. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, na který soud prvního stupně správně odkázal, je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Odvolací soud proto vycházel ze závěrů vyložených v označeném rozhodnutí Nejvyššího soudu, mimo jiné že břemeno tvrzení a důkazní o svých poměrech významných pro určení časových podmínek vrácení jistiny přitom nese žalovaný, neboť jde o okolnosti, které mu prospívají. Pokud žalovaná v této věci zůstala v řízení pasivní, nezúčastnila se jednání, při němž by ji soud prvního stupně poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o její povinnosti tvrzení a důkazní v popsaném směru, nezbývá, než vyjít z toho, že okolnosti, které by mohly odůvodnit závěr o tom, že možnostem žalované odpovídá plnění rozložené do splátek či plnění jednorázové s delší lhůtou k plnění, nebyly zjištěny. Okresní soud proto správně žalované uložil povinnost vrátit na základě neplatných smluv poskytnuté plnění do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož prodlení žalované mohlo nastat až uplynutím této lhůty, okresní soud správně žalobu co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení zamítl, neboť v době jeho rozhodnutí tato lhůta ještě nepočala ani běžet, natož aby marně uplynula, tedy žalovaná nebyla v prodlení a žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení nevzniklo.

12. V odvolacím řízení však již byla situace odlišná, přičemž pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodující stav v době jeho rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř. za užití § 211 o. s. ř.). Rozsudek okresního soudu byl žalované doručen do vlastních rukou dne 30. 7. 2025 a ve výrocích I., II. a v odvoláním nenapadené části výroku III. nabyl právní moci dne 15. 8. 2025. Žalovaná byla povinna povinnost uloženou výrokem II. rozsudku splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, tj. do 18. 8. 2025, což však ani zčásti neučinila. Dnem následujícím se tak žalovaná dostala s placením celé částky 490 201,50 Kč do prodlení (§ 1968 o. z.) a žalobkyni podle § 1970 o. z. vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 19. 8. 2025 (§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. v účinném znění).

13. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku III. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. potud, že žalované uložil další povinnost (vedle povinnosti uložené pravomocným výrokem II.) zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 490 201,50 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; lhůtu k plnění stanovil odvolací soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší či povolení splátek. Jinak zamítavý výrok III. rozsudku soudu prvního stupně ve zbývající odvoláním napadené části jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. Vzhledem ke změně (byť částečné) výroku ve věci samé rozhodoval odvolací soud znovu též o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Předmětem prvostupňového řízení byla celkem částka 829 203 Kč, tj. součet jistiny 524 134 Kč, kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení ke dni 1. 8. 2024 a úroků ve výši 14,75 % od 2. 8. 2024 do budoucna z jednotlivých dlužných částek odpovídajících zesplatněným úvěrům (úrok byl odvolacím soudem zkapitalizován k datu vydání tohoto rozsudku). Žalobkyně byla se svými nároky úspěšná co do částky 490 201,50 Kč, která jí byla přiznána již ve výroku II. rozsudku okresního soudu, a tímto rozsudkem jí bylo vyhověno co do nároku na zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 490 201,50 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, což odpovídá ke dni rozhodování odvolacího soudu částce 53 235 Kč. Z celkového předmětu řízení tak představuje procesní úspěch žalobkyně 70 % a úspěch žalované 30 % (i s přihlédnutím k procesnímu zavinění žalobkyně na částečném zastavení řízení v rozsahu části úroku podle výroku I. napadeného rozsudku), žalobkyni proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. náleží pouze poměrná část náhrady nákladů za řízení před okresním soudem v rozsahu 40 % (potud není správný závěr okresního soudu, že míra procesního neúspěchu žalobkyně je pouze nepatrná vzhledem k celkové uplatněné pohledávce a že by proto měla mít žalobkyně nárok na plnou náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř.). Jde-li o skladbu a výši nákladů řízení na straně žalobkyně, která se sestává ze zaplaceného soudního poplatku a odměny a náhrad advokáta podle advokátního tarifu, potud se odvolací soud zcela ztotožňuje s vyčíslením těchto nákladů obsaženým a podrobně rozepsaným v odstavci 15 odůvodnění napadeného rozsudku, na nějž v tomto rozsahu pro stručnost plně odkazuje. Z takto vyčíslených nákladů řízení ve výši 78 273,30 Kč přísluší žalobkyni náhrada v rozsahu částky 31 309 Kč odpovídající 40 % podílu. Její zaplacení bylo žalované uloženo v obecné třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.).

15. Předmětem odvolacího řízení byl požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z částky celkem 490 201,50 Kč ve výši 14,75 % ročně od 2. 9. 2024 do zaplacení, výše tohoto úroku ke dni rozhodnutí odvolacího soudu činila částku 116 678 Kč. Žalobkyni bylo tímto rozsudkem na úroku z prodlení přiznáno - ke dni vydání tohoto rozsudku - 53 235 Kč (úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 490 201,50 Kč od 19. 8. 2025 do 13. 4. 2026), tedy pouze 45,5 % jejího odvolacího požadavku, tedy úspěšnějším účastníkem odvolacího řízení je žalovaná, jíž by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleželo právo na náhradu poměrné části nákladů odvolacího řízení. Jelikož však žalovaná (podle obsahu spisu) v odvolacím řízení žádné úkony nečinila, žádné náklady jí nevznikly, proto odvolací soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.